Do schools kill creativity? | Sir Ken Robinson | TED

Překladatel: Dalibor Tomko Korektor: Veronika Zdeňková

Good morning. How are you?

Dobré ráno. Jak se máte?

(Audience) Good.

Zatím to tu bylo skvělé, ne?

It's been great, hasn't it?

I've been blown away by the whole thing.

Celá tahle akce mě naprosto dostala.

In fact, I'm leaving.

Vlastně jsem už na odchodu.

(Laughter)

(smích)

There have been three themes running through the conference,

Na této konferenci zaznívají tři témata,

which are relevant to what I want to talk about.

která se vztahují k tomu, o čem bych chtěl mluvit.

One is the extraordinary evidence of human creativity

Prvním tématem jsou ony výjimečné důkazy lidské kreativity

in all of the presentations that we've had

ve všech prezentacích, které jsme tu viděli,

and in all of the people here;

i ve všech zde přítomných.

just the variety of it and the range of it.

Ta její rozmanitost a rozsah.

The second is that it's put us in a place

Za druhé nás kreativita dostala někam,

where we have no idea what's going to happen

kde nemáme ponětí, jaký bude další vývoj,

in terms of the future.

jaká bude budoucnost.

No idea how this may play out.

Prostě nevíme, jak se tohle může vyvinout.

I have an interest in education.

Já se zajímám o vzdělávání.

Actually, what I find is, everybody has an interest in education.

Vlastně zjišťuji, že o vzdělávání se zajímají všichni.

Don't you?

A co vy? Mně to přijde velmi zajímavé.

I find this very interesting.

Když jste na slavnostní večeři

If you're at a dinner party, and you say you work in education --

a řeknete, že pracujete ve školství...

i když tam se slavnostní večeře nekonají tak často.

actually, you're not often at dinner parties, frankly.

(Laughter)

(smích)

If you work in education, you're not asked.

Když pracujete ve školství, tak vás nikdo nezve.

(Laughter)

(smích)

And you're never asked back, curiously. That's strange to me.

A překvapivě vás nikdy nepozvou dvakrát. To vážně nechápu.

But if you are, and you say to somebody,

Ale pokud tam jste a ptáte se někoho, znáte to, ptají se: „Co děláte?“

you know, they say, "What do you do?"

a když odpovíte, že jste ve školství, uvidíte, jak hned zblednou.

and you say you work in education,

you can see the blood run from their face.

Hlavou se jim honí: „Ach Bože, proč zrovna já?"

They're like, "Oh my God. Why me?"

(Laughter)

(smích)

"My one night out all week."

„Jediný volný večer v týdnu a ještě tohle.“

(Laughter)

(smích)

But if you ask about their education, they pin you to the wall,

Ale pokud se zeptáte na vzdělání, chytnou se vás a už nepustí.

because it's one of those things that goes deep with people, am I right?

Protože vzdělání je věc, která se lidí hluboce dotýká, nemám pravdu?

Podobně jako náboženství, peníze a další věci.

Like religion and money and other things.

So I have a big interest in education, and I think we all do.

Velmi se zajímám o vzdělávání a myslím si, že to platí pro každého z nás.

Pro nás je vzdělání nesmírně důležité,

We have a huge vested interest in it,

partly because it's education that's meant to take us into this future

zčásti proto, že právě vzdělání nás má posunout do oné budoucnosti,

that we can't grasp.

kterou si ani neumíme představit.

If you think of it,

Když se nad tím zamyslíte, děti, které půjdou tento rok do školy,

children starting school this year will be retiring in 2065.

půjdou do důchodu v roce 2065.

Nobody has a clue,

Nikdo dnes nemá ponětí,

despite all the expertise that's been on parade for the past four days,

navzdory vší té odbornosti, která tu byla na odiv během uplynulých 4 dnů,

what the world will look like in five years' time.

jak bude svět vypadat za pět let.

And yet, we're meant to be educating them for it.

Ale děti na to máme vzděláváním připravovat.

So the unpredictability, I think, is extraordinary.

Ta nepředvídatelnost je podle mě zcela mimořádná.

And the third part of this is that we've all agreed, nonetheless,

No a třetí částí je ta, na které jsme se všichni shodli,

on the really extraordinary capacities that children have --

že děti disponují zcela mimořádnými schopnostmi,

their capacities for innovation.

hlavně pokud jde o inovace.

I mean, Sirena last night was a marvel, wasn't she?

Sirena včera večer byla ohromující, že ano?

Just seeing what she could do.

Jen pozorovat, co všechno dokáže.

And she's exceptional, but I think she's not, so to speak,

Ona je výjimečná, ale nemyslím si, abych tak řekl,

že je výjimečná v kontextu dětských schopností.

exceptional in the whole of childhood.

Je to zkrátka osoba s mimořádným odhodláním, která našla své nadání.

What you have there is a person of extraordinary dedication

who found a talent.

A já tvrdím, že všechny děti mají ohromná nadání.

And my contention is, all kids have tremendous talents,

and we squander them, pretty ruthlessly.

A my jimi zcela bezohledně mrháme.

Takže já chci hovořit o vzdělávání a chci hovořit o kreativitě.

So I want to talk about education,

and I want to talk about creativity.

My contention is that creativity now is as important in education as literacy,

Tvrdím, že kreativita je ve vzdělávání

nyní stejně důležitá jako gramotnost

a měli bychom k ní přistupovat se stejnou vážností.

and we should treat it with the same status.

(Applause)

Thank you.

Děkuji.

(potlesk)

(Applause)

That was it, by the way. Thank you very much.

Tak to bylo asi všechno. Děkuji vám mnohokrát.

(Laughter)

(smích)

So, 15 minutes left.

Takže zbývá 15 minut.

(Laughter)

(smích)

"Well, I was born ... "

Nuže, narodil jsem se... ne.

(Laughter)

(smích)

I heard a great story recently -- I love telling it --

Slyšel jsem skvělý příběh, strašně rád ho vyprávím,

of a little girl who was in a drawing lesson.

je o malé holčičce na hodině kreslení.

She was six, and she was at the back, drawing,

Bylo jí šest a seděla vzadu.

Její učitelka říkala, že sotvakdy dávala pozor,

and the teacher said this girl hardly ever paid attention,

ale na hodině kreslení pozorná byla.

and in this drawing lesson, she did.

The teacher was fascinated.

Učitelka tím byla tak překvapena, že za ní přišla a zeptala se: „Co to kreslíš?“

She went over to her, and she said, "What are you drawing?"

A holčička odpověděla: „Kreslím obrázek Boha.“

And the girl said, "I'm drawing a picture of God."

And the teacher said, "But nobody knows what God looks like."

A učitelka na to: „Ale nikdo přece neví, jak Bůh vypadá.“

And the girl said, "They will in a minute."

A holčička na to: „Za chvilku už budou.“

(Laughter)

(smích)

When my son was four in England --

Když byly mému synovi v Anglii čtyři roky –

actually, he was four everywhere, to be honest.

popravdě čtyři mu byly vlastně všude.

(Laughter)

(smích)

If we're being strict about it, wherever he went, he was four that year.

Striktně vzato, čtyři roky mu byly všude.

He was in the Nativity play. Do you remember the story?

Hrál ve scénce „O zrození Páně“. Pamatujete si ten příběh?

(Laughter)

(smích)

No, it was big, it was a big story.

Ne vážně, byl to trhák.

Mel Gibson did the sequel, you may have seen it.

Mel Gibson točil pokračování. Možná jste to viděli.

(Laughter)

(smích)

"Nativity II."

„Zrození II“.

But James got the part of Joseph, which we were thrilled about.

Ale James dostal roli Josefa, z čehož jsme byli zcela u vytržení.

We considered this to be one of the lead parts.

Pokládali jsme to za jednu z hlavních rolí.

We had the place crammed full of agents in T-shirts:

Měli jsme tam plno fanoušků v tričkách:

„James Robinson JE Josef!“

"James Robinson IS Joseph!"

(Laughter)

He didn't have to speak, but you know the bit where the three kings come in?

Nemusel v té hře mluvit,

ale znáte tu pasáž, kdy přicházejí tři králové?

They come in bearing gifts, gold, frankincense and myrrh.

Přijdou a nesou dary, zlato, kadidlo a myrhu. To se opravdu stalo.

This really happened.

Seděli jsme tam a myslím, že jenom spletli pořadí,

We were sitting there, and I think they just went out of sequence,

because we talked to the little boy afterward and said,

protože jsme pak toho kluka ptali: „Bylo to OK?“

"You OK with that?" They said, "Yeah, why? Was that wrong?"

A on: „Jo, proč? Bylo to špatně?“ Jen se prohodili, to je vše.

They just switched.

Zkrátka, ti tři kluci přišli, čtyřletí kluci s utěrkami na hlavě,

The three boys came in, four-year-olds with tea towels on their heads.

položili krabičky s dary na zem a první z nich řekl: „Přináším ti zlato.“

They put these boxes down, and the first boy said, "I bring you gold."

And the second boy said, "I bring you myrrh."

A druhý řekl: „Já ti přináším myrhu.“

And the third boy said, "Frank sent this."

A ten třetí řekl: „Tohle posílá Frank.“

(Laughter)

(smích)

What these things have in common is that kids will take a chance.

Tyto věci mají jedno společné. Děti se nebojí zkusit štěstí.

If they don't know, they'll have a go.

Když nevědí, tak to zkusí.

Am I right? They're not frightened of being wrong.

Nemám pravdu? Ony se nebojí chybovat.

I don't mean to say that being wrong is the same thing as being creative.

Tím samozřejmě nechci říci, že chybovat je to samé jako být kreativní.

What we do know is, if you're not prepared to be wrong,

Co však víme je, že když nejste připraveni chybovat,

you'll never come up with anything original --

nikdy nepřijdete s ničím originálním.

if you're not prepared to be wrong.

Když nejste připraveni chybovat.

And by the time they get to be adults, most kids have lost that capacity.

A tou dobou, kdy se z nich stanou dospělí, většina dětí už tu schopnost nemá.

They have become frightened of being wrong.

Naučí se děsit se chyb.

And we run our companies like this.

A takhle vedeme i naše podniky. Stigmatizujeme chyby.

We stigmatize mistakes.

And we're now running national education systems

A dnes provozujeme i národní vzdělávací systémy,

where mistakes are the worst thing you can make.

ve kterých jsou chyby to nejhorší, čeho se můžete dopustit.

And the result is that we are educating people

A výsledkem je, že vzděláním zbavujeme lidi

out of their creative capacities.

jejich tvůrčích schopností.

Picasso once said this, he said that all children are born artists.

Picasso jednou řekl, že všechny děti se rodí jako umělci.

The problem is to remain an artist as we grow up.

Problémem je zůstat umělcem i v průběhu dospívání.

I believe this passionately, that we don't grow into creativity,

A tomuto věřím z celého srdce: ke kreativitě věkem nedospíváme,

we grow out of it.

my kreativitě odrůstáme.

Or rather, we get educated out of it.

Přesněji, vzdělání nás kreativity zbavuje.

So why is this?

A proč tomu tak je?

Kromě posledních asi pěti let jsem žil ve Stratfordu nad Avonem.

I lived in Stratford-on-Avon until about five years ago.

In fact, we moved from Stratford to Los Angeles.

Přestěhovali jsme se do Los Angeles.

So you can imagine what a seamless transition this was.

Dokážete si asi představit, jak hladký přesun to byl.

(Laughter)

(smích)

Actually, we lived in a place called Snitterfield,

Vlastně jsme žili v obci zvané Snitterfield, hned za Stratfordem,

just outside Stratford,

which is where Shakespeare's father was born.

což je místo, kde se narodil Shakespearův otec.

Are you struck by a new thought? I was.

Zaskočila vás ta informace? Mě ano.

You don't think of Shakespeare having a father, do you?

Běžně nepřemýšlíte o tom, že měl Shakespeare otce, že?

Do you?

Nebo ano? Protože si Shakespeara nepředstavujete jako dítě, nebo snad ano?

Because you don't think of Shakespeare being a child, do you?

Shakespeare being seven?

Shakespeare v sedmi letech?

I never thought of it.

Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Prostě mu někdy bylo sedm.

I mean, he was seven at some point.

He was in somebody's English class, wasn't he?

A byl v něčí hodině angličtiny, no ne?

(Laughter)

(smích)

How annoying would that be?

Jak otravné to muselo být?

(Laughter)

(smích)

"Must try harder."

„Musíš se víc snažit.“

(Laughter)

(smích)

Being sent to bed by his dad, to Shakespeare, "Go to bed, now!"

Otec ho posílá do postele a říká mu: „Jdi do postele a hned.

To William Shakespeare.

A polož tu tužku.

"And put the pencil down!"

(Laughter)

A přestaň už tak divně mluvit.“

"And stop speaking like that."

(Laughter)

(smích)

"It's confusing everybody."

„Všechny akorát mateš.“

(Laughter)

(smích)

Anyway, we moved from Stratford to Los Angeles,

No nic, přestěhovali jsme se tedy ze Stratfordu do Los Angeles

and I just want to say a word about the transition.

a ještě jsem chtěl něco říci k tomu přesunu.

Actually, my son didn't want to come.

Můj syn nechtěl jet.

I've got two kids; he's 21 now, my daughter's 16.

Mám dvě děti. Jemu je nyní 21, mé dceři je 16.

He didn't want to come to Los Angeles.

Syn nechtěl jet do Los Angeles.

He loved it, but he had a girlfriend in England.

Miloval to tam, ale přítelkyni měl v Anglii.

This was the love of his life, Sarah.

Byla to ta pravá na celý život, Sarah.

He'd known her for a month.

Znal ji měsíc.

(Laughter)

(smích)

Mind you, they'd had their fourth anniversary,

Pozor, to už stihli čtvrté výročí,

protože to je dlouhá doba, když je vám 16.

because it's a long time when you're 16.

He was really upset on the plane.

Takže v letadle byl rozčarovaný a řekl:

He said, "I'll never find another girl like Sarah."

„Už nikdy nenajdu holku jako byla Sarah.“

And we were rather pleased about that, frankly --

A upřímně, nás to celkem potěšilo –

(smích)

(Laughter)

because she was the main reason we were leaving the country.

neboť ona byla hlavním důvodem, proč jsme se stěhovali.

(Laughter)

(smích)

But something strikes you when you move to America

Ale když jste v Americe a když cestujete po světě, něco vás překvapí:

and travel around the world:

every education system on earth has the same hierarchy of subjects.

každý vzdělávací systém na Zemi má stejnou hierarchii předmětů.

Every one. Doesn't matter where you go.

Každý a je jedno, kde jste. Nehádali byste to, ale je to tak.

You'd think it would be otherwise, but it isn't.

Na vrcholu jsou matematika a jazyky,

At the top are mathematics and languages, then the humanities.

pak humanitní předměty a úplně dole je umění – všude na Zemi.

At the bottom are the arts. Everywhere on earth.

A téměř v každém systému, navíc existuje hierarchie v rámci umění.

And in pretty much every system, too, there's a hierarchy within the arts.

Art and music are normally given a higher status in schools

Výtvarné umění a hudba jsou ve školách většinou stavěny výše než drama a tanec.

than drama and dance.

There isn't an education system on the planet

Na téhle planetě není jediný vzdělávací systém,

that teaches dance every day to children

který by každý den děti vedl k tanci tak, jak je učíme matematiku.

the way we teach them mathematics.

Why?

Proč? Proč ne? Myslím si, že toto je důležité.

Why not?

I think this is rather important.

I think math is very important, but so is dance.

Matika je hodně důležitá, ale stejně tak tanec.

Children dance all the time if they're allowed to, we all do.

Děti tancují neustále, když mohou, všichni tancují.

We all have bodies, don't we? Did I miss a meeting?

Všichni máme těla, nebo ne? Unikla mi nějaká přednáška?

(Laughter)

(smích)

Truthfully, what happens is, as children grow up,

Pravda je, že jak děti vyrůstají,

we start to educate them progressively from the waist up.

začínáme je postupně vzdělávat od pasu nahoru.

And then we focus on their heads.

A pak se zaměříme na jejich hlavy. A více na jednu polovinu.

And slightly to one side.

Pokud byste se podívali na vzdělávání jako mimozemšťané

If you were to visit education as an alien

and say "What's it for, public education?"

a ptali se, k čemu slouží veřejné vzdělávání,

I think you'd have to conclude, if you look at the output,

při pohledu na výsledky byste dospěli k závěru,

who really succeeds by this,

kdo je v tom úspěšný, kdo dělá vše, co má,

who does everything they should,

kdo slízne všechnu smetanu, kdo jsou vítězové.

who gets all the brownie points, who are the winners --

I think you'd have to conclude the whole purpose of public education

Myslím, že byste museli dospět k závěru, že smyslem veřejného vzdělávání na světě

throughout the world

je produkovat univerzitní profesory.

is to produce university professors.

Isn't it?

Nebo ne?

They're the people who come out the top.

Oni z toho vypadnou úplně nahoře.

And I used to be one, so there.

A já sám jsem býval jedním z nich, takže...

(Laughter)

(smích)

Ale já mám univerzitní profesory rád, jenže...

And I like university professors,

but, you know, we shouldn't hold them up

Neměli bychom je vystavovat jako nejvyšší laťku všeho lidského úspěchu.

as the high-water mark of all human achievement.

Jsou pouze formou života,

They're just a form of life.

Another form of life.

jinou formou života.

But they're rather curious.

Ale jsou tak trochu podivní, říkám to z náklonnosti k nim.

And I say this out of affection for them:

there's something curious about professors.

Ze zkušenosti vím, že jsou trochu zvláštní.

Ne všichni, ale typicky žijí ve svých hlavách.

In my experience -- not all of them, but typically -- they live in their heads.

Žijí tam nahoře a více v jedné polovině.

They live up there and slightly to one side.

They're disembodied, you know, in a kind of literal way.

Jsou odděleni od svých těl, tak nějak doslova.

They look upon their body as a form of transport for their heads.

Hledí na svá těla jako na způsob přepravy svých hlav

(Laughter)

(smích)

Don't they?

Nebo ne? Je to způsob, jak dostat své hlavy na porady.

It's a way of getting their head to meetings.

(Laughter)

(smích)

If you want real evidence of out-of-body experiences, by the way,

Mimochodem, pokud chcete opravdový důkaz, že žijí mimo svá těla,

get yourself along to a residential conference of senior academics

zúčastněte se domácí konference seniorních akademiků

and pop into the discotheque on the final night.

a zaskočte na diskotéku během závěrečného večera.

(Laughter)

(smích)

And there, you will see it.

A tam to uvidíte.

Grown men and women writhing uncontrollably, off the beat.

Dospělé muže a ženy svíjející se nekontrolovatelně mimo rytmus.

(Laughter)

(smích)

Waiting until it ends, so they can go home and write a paper about it.

Čekají až to skončí, aby mohli jít domů a napsat o tom pojednání.

(Laughter)

(smích)

Our education system is predicated on the idea of academic ability.

Náš vzdělávací systém je založen na myšlence akademických schopností.

And there's a reason.

A je k tomu i důvod.

Around the world, there were no public systems of education,

Celý systém byl vytvořen v 19. století, v době, kdy nikde na světě

really, before the 19th century.

neexistovaly systémy veřejného vzdělávání.

They all came into being to meet the needs of industrialism.

Všechny vznikly v důsledku potřeb industrialismu.

So the hierarchy is rooted on two ideas.

Takže ta hierarchie stojí na dvou myšlenkách.

Number one, that the most useful subjects for work are at the top.

První, že na vrcholu jsou nejužitečnější předměty pro práci.

So you were probably steered benignly away from things at school

Sami jste asi byli jako děti ve škole

v dobrém úmyslu odrazováni od věcí, které jste měli rádi,

when you were a kid,

things you liked,

protože by vás nikdy neuživily, kdybyste se jim věnovali. Je to tak?

on the grounds you would never get a job doing that.

Is that right?

Nech hudbu být, stejně nebudeš hudebník. Nezabývej se uměním, nebudeš přece umělec.

"Don't do music, you're not going to be a musician;

don't do art, you won't be an artist."

Dobře míněné rady, dnes však naprosto chybné.

Benign advice -- now, profoundly mistaken.

The whole world is engulfed in a revolution.

Celý svět se zmítá v revoluci.

And the second is academic ability,

A ta druhá je akademická schopnost,

which has really come to dominate our view of intelligence,

která opravdu dominovala našemu pohledu na inteligenci,

because the universities design the system in their image.

protože univerzity navrhly ten systém k obrazu svému.

Když o tom přemýšlíte, tak je celý systém veřejného vzdělávání

If you think of it,

the whole system of public education around the world is a protracted process

jen rozvleklým procesem přijímaček na univerzitu.

of university entrance.

A následkem toho je, že mnoho velmi talentovaných,

And the consequence is that many highly talented,

brilliant, creative people think they're not,

bystrých, tvůrčích lidí si myslí, že nejsou ani jedno,

because the thing they were good at at school

protože to, v čem byli ve škole dobří,

wasn't valued, or was actually stigmatized.

nebylo doceňováno, nebo to bylo stigmatizováno.

And I think we can't afford to go on that way.

Myslím, že si nemůžeme dovolit takhle pokračovat.

In the next 30 years, according to UNESCO,

V následujících 30 letech, podle odhadů UNESCO,

more people worldwide will be graduating through education

dokončí na celém světě vysokou školu

than since the beginning of history.

více lidí než od počátku dějin.

More people.

Více lidí, a to je kombinace všeho, o čem jsme zde mluvili:

And it's the combination of all the things we've talked about:

technologie a jejího transformačního účinku na práci a demografie

technology and its transformational effect on work,

and demography and the huge explosion in population.

a té obrovské populační exploze.

Suddenly, degrees aren't worth anything.

Najednou nemají tituly žádnou hodnotu.

Isn't that true?

Není to pravda?

When I was a student, if you had a degree, you had a job.

Za dob mých studií, když měl člověk titul, měl i práci.

If you didn't have a job, it's because you didn't want one.

A pokud práci neměl, tak jen proto, že ji nechtěl.

And I didn't want one, frankly.

A upřímně, já ji nechtěl.

(smích)

(Laughter)

But now kids with degrees are often heading home

Ale nyní se děti s titulem často vrací domů,

aby pokračovaly v hraní počítačových her,

to carry on playing video games,

because you need an MA where the previous job required a BA,

protože nyní potřebujete magistra, zatímco dříve stačil bakalář,

and now you need a PhD for the other.

a jinde zase potřebujete doktorát.

It's a process of academic inflation.

Je to proces akademické inflace.

A to naznačuje, že se nám celá struktura vzdělávání mění pod rukama.

And it indicates the whole structure of education is shifting beneath our feet.

We need to radically rethink our view of intelligence.

Chce to radikálně změnit náš pohled na inteligenci.

O inteligenci víme tři věci. Za prvé, je rozmanitá.

We know three things about intelligence.

One, it's diverse.

O světě přemýšlíme všemi způsoby, jakými ho prožíváme.

We think about the world in all the ways that we experience it.

Přemýšlíme vizuálně, zvukově, kinesteticky.

We think visually, we think in sound, we think kinesthetically.

Přemýšlíme v abstrakcích, přemýšlíme pohybově.

We think in abstract terms, we think in movement.

Secondly, intelligence is dynamic.

Za druhé, inteligence je dynamická.

If you look at the interactions of a human brain,

Když se podíváte na interakce v lidské mozku,

as we heard yesterday from a number of presentations,

jak jsme včera slyšeli v několika prezentacích,

intelligence is wonderfully interactive.

inteligence je úžasně interaktivní.

The brain isn't divided into compartments.

Mozek není rozdělen přihrádkami.

In fact, creativity --

Naopak, kreativita, kterou definuji jako proces

which I define as the process of having original ideas that have value --

přicházení s originálními nápady, které mají hodnotu,

more often than not comes about

se většinou uskutečňuje prostřednictvím souhry

through the interaction of different disciplinary ways of seeing things.

různých disciplín a jejich odlišných pohledů na věc.

By the way, there's a shaft of nerves that joins the two halves of the brain,

Mimochodem, obě půlky mozku jsou spojeny svazkem nervů zvaným corpus callosum.

called the corpus callosum.

It's thicker in women.

Je tlustší u žen.

Following off from Helen yesterday,

Myslím, že to, co včera říkala Helen,

this is probably why women are better at multitasking.

je asi důvod, proč ženy lépe zvládají více věcí najednou.

Because you are, aren't you?

Protože v tom jste lepší, ne?

Je na to hromada výzkumu, ale vím ze své vlastní zkušenosti.

There's a raft of research, but I know it from my personal life.

If my wife is cooking a meal at home, which is not often ...

Když moje žena doma vaří jídlo, což není často...

thankfully.

naštěstí...

(Laughter)

(smích)

Ne vážně, v některých věcech je dobrá, ale když vaří,

No, she's good at some things.

But if she's cooking, she's dealing with people on the phone,

telefonuje přitom s lidmi, mluví s dětmi, maluje strop,

she's talking to the kids, she's painting the ceiling --

hned vedle provádí otevřenou operaci srdce.

(Laughter)

she's doing open-heart surgery over here.

If I'm cooking, the door is shut, the kids are out,

Když vařím já, jsou dveře zavřené, děti jsou pryč,

the phone's on the hook,

telefon je zavěšen, když přijde žena, tak jsem nevrlý.

if she comes in, I get annoyed.

I say, "Terry, please, I'm trying to fry an egg in here."

Řeknu jí: „Terry, prosím, snažím se tu usmažit vajíčko.“

(Laughter)

(smích)

"Give me a break."

„Dej mi pokoj.“

(Laughter)

(smích)

Actually, do you know that old philosophical thing,

Určitě znáte tu starou filozofickou otázku,

"If a tree falls in a forest, and nobody hears it, did it happen?"

když spadne v lese strom a nikdo to neslyší – stalo se to?

Remember that old chestnut?

Pamatujete ten starý ořešák?

I saw a great T-shirt recently, which said,

Viděl jsem teď někdy výborné tričko s nápisem:

"If a man speaks his mind in a forest, and no woman hears him,

„Když muž v lese řekne, co si myslí a žádná žena ho neslyší,

is he still wrong?"

mýlí se pořád ještě?“

(Laughter)

(smích)

A ta třetí vlastnost inteligence je, že je rozdílná.

And the third thing about intelligence is,

it's distinct.

Právě pracuji na nové knize s názvem „Epiphany“,

I'm doing a new book at the moment called "Epiphany,"

which is based on a series of interviews with people

která vychází ze série rozhovorů s lidmi o tom,

jak objevili svůj talent.

about how they discovered their talent.

I'm fascinated by how people got to be there.

Jsem fascinován tím, jak ho ti lidé nacházeli.

Přiměl mě k tomu vlastně rozhovor s jednou báječnou ženou,

It's really prompted by a conversation I had with a wonderful woman

o které možná většina lidí neslyšela, Gillian Lynne.

who maybe most people have never heard of, Gillian Lynne.

Slyšeli jste on ní? Někteří ano.

Have you heard of her? Some have.

She's a choreographer, and everybody knows her work.

Je choreografkou a každý zná její dílo.

Pracovala na muzikálech „Cats“ a „Fantom opery“. Je báječná.

She did "Cats" and "Phantom of the Opera."

She's wonderful.

Býval jsem členem rady Královského baletu v Anglii,

I used to be on the board of The Royal Ballet, as you can see.

jak můžete vidět.

(Laughter)

(smích)

Gillian and I had lunch one day. I said, "How did you get to be a dancer?"

Byl jsem s Gillian na obědě: „Jak jste se dostala k tanci?“

It was interesting.

Bylo to zajímavé. Když byla ve škole, byla opravdu beznadějná.

When she was at school, she was really hopeless.

A ta škola, ve 30. letech, napsala jejím rodičům:

And the school, in the '30s, wrote to her parents and said,

„Myslíme si, že Gillian trpí poruchou učení.“

"We think Gillian has a learning disorder."

Nesoustředila se, pořád se ošívala. Dnes by řekli, že trpí ADHD. Co myslíte?

She couldn't concentrate; she was fidgeting.

I think now they'd say she had ADHD.

Wouldn't you?

But this was the 1930s, and ADHD hadn't been invented at this point.

Ale tehdy byla 30. léta a hyperaktivita ještě nabyla vynalezena.

It wasn't an available condition.

Tehdy to ještě nebyla dostupná porucha.

(Laughter)

(smích)

Lidé nevěděli, že by jí mohli trpět.

People weren't aware they could have that.

(smích)

(Laughter)

Anyway, she went to see this specialist.

Takže ji poslali ke specialistovi.

So, this oak-paneled room, and she was there with her mother,

Byla to místnost vykládaná dubem a ona tam byla se svou matkou,

and she was led and sat on this chair at the end,

a tak ji tam dovedli a usadili na židli na konci,

and she sat on her hands for 20 minutes,

tam si 20 minut seděla na rukách a oni spolu mluvili o problémech ve škole.

while this man talked to her mother

about all the problems Gillian was having at school,

Protože vyrušovala, nosila pozdě úkoly, a tak dále, malé osmileté dítě.

because she was disturbing people, her homework was always late, and so on.

Little kid of eight.

Po to všem se ten lékař zvedl posadil se vedle Gillian a řekl:

In the end, the doctor went and sat next to Gillian and said,

"I've listened to all these things your mother's told me.

„Vyslechl jsem si všechno, co mi tvá máma pověděla, a chceme si promluvit o samotě.

I need to speak to her privately.

Počkej tady, budeme brzy zpátky, nebude to trvat dlouho.“

Wait here. We'll be back. We won't be very long,"

and they went and left her.

A odešli.

But as they went out of the room,

Ale jak odcházeli z pokoje, zapnul rádio, které měl na stole.

he turned on the radio that was sitting on his desk.

And when they got out of the room,

A když opustili místnost, řekl její matce: „Jen stůjte a pozorujte ji.“

he said to her mother, "Just stand and watch her."

And the minute they left the room,

A v ten okamžik, kdy opustili pokoj,

she was on her feet, moving to the music.

byla na nohou a pohybovala se do rytmu.

And they watched for a few minutes, and he turned to her mother and said,

A tak ji pár minut pozorovali a on se otočil k matce a povídá:

„Paní Lynnová, Gillian není nemocná, ona je tanečnice.

"Mrs. Lynne, Gillian isn't sick.

She's a dancer.

Take her to a dance school."

Dejte ji do taneční školy.“

I said, "What happened?"

Zeptal jsem se: „A co se stalo?“

She said, "She did. I can't tell you how wonderful it was.

A ona řekla: „Poslechla ho. Bylo to úžasné!

We walked in this room, and it was full of people like me --

Vešli jsme do sálu, který byl plný lidí jako jsem byla já.

people who couldn't sit still,

Lidí, kteří nevydrželi sedět.

people who had to move to think."

Lidí, kteří se museli hýbat, aby mohli myslet.“

Who had to move to think.

Museli se hýbat, aby mysleli.

They did ballet, they did tap, jazz; they did modern; they did contemporary.

Nacvičovali balet, tap, jazz, tančili modernu i současný tanec.

She was eventually auditioned for the Royal Ballet School.

Nakonec šla ke zkouškám do Královské školy baletu,

She became a soloist; she had a wonderful career at the Royal Ballet.

stala se tam sólistkou a měla skvělou kariéru.

Nakonec úspěšně dokončila Královskou školu baletu

She eventually graduated from the Royal Ballet School,

a založila Gillian Lynne Dance Company, potkala Andrewa Lloyda Webbera.

founded the Gillian Lynne Dance Company,

met Andrew Lloyd Webber.

She's been responsible for

Podepsala se pod nejúspěšnější muzikálová představení v historii,

some of the most successful musical theater productions in history,

potěšila miliony lidí, a dnes je multimilionářkou.

she's given pleasure to millions,

and she's a multimillionaire.

Někdo jiný by jí býval předepsal prášky a řekl jí, aby se uklidnila.

Somebody else might have put her on medication and told her to calm down.

(potlesk)

(Applause)

What I think it comes to is this:

Myslím, že to směřuje k tomuto:

Al Gore spoke the other night

Al Gore zde včera večer mluvil

about ecology and the revolution that was triggered by Rachel Carson.

o ekologii a o revoluci, kterou odstartovala Rachel Carson.

I believe our only hope for the future

Věřím, že do budoucna je naší jedinou nadějí

is to adopt a new conception of human ecology,

přijmout nový koncept lidské ekologie,

one in which we start to reconstitute our conception

takový, ve kterém začneme přehodnocovat naše chápání

of the richness of human capacity.

rozmanitosti lidských schopností.

Our education system has mined our minds

Náš vzdělávací systém vytěžil naši mysl stejným způsobem,

in the way that we strip-mine the earth for a particular commodity.

jakým my těžíme ze země – těžíme určitou komoditu.

And for the future, it won't serve us.

Do budoucna nám to však nebude stačit.

We have to rethink the fundamental principles

Musíme znovu přemýšlet o základních principech,

on which we're educating our children.

podle kterých vzděláváme naše děti.

There was a wonderful quote by Jonas Salk, who said,

Vzpomínám si na skvělý citát Jonase Salka, který řekl:

"If all the insects were to disappear from the Earth,

„Kdyby všechen hmyz zmizel ze Země,

within 50 years, all life on Earth would end.

do 50 let by všechen život na Zemi skončil.

If all human beings disappeared from the Earth,

Kdyby všechny lidské bytosti zmizely ze Země,

within 50 years, all forms of life would flourish."

do 50 let by všechny formy života bujely.“

And he's right.

A má pravdu.

What TED celebrates is the gift of the human imagination.

TED je oslavou daru lidské představivosti.

We have to be careful now that we use this gift wisely,

Nyní však musíme dávat pozor,

abychom tento dar užili moudře

and that we avert some of the scenarios that we've talked about.

a odvrátili některé z budoucích scénářů, o kterých jsme zde mluvili.

And the only way we'll do it is by seeing our creative capacities

A jediným způsobem, jak toho dokázat, je uvědomit si,

jak bohaté jsou naše tvůrčí schopnosti

for the richness they are

and seeing our children for the hope that they are.

a jak velká naděje se skrývá v našich dětech.

And our task is to educate their whole being,

A naším úkolem je vzdělat je celé, aby této budoucnosti mohly čelit.

so they can face this future.

By the way -- we may not see this future,

Mimochodem, my se té budoucnosti možná nedožijeme, ale ony ano.

but they will.

And our job is to help them make something of it.

A naším úkolem je pomoci jim, aby z té budoucnosti něco měly.

Thank you very much.

Děkuji vám mnohokrát.

(Applause)

(potlesk)