Your body language may shape who you are | Amy Cuddy | TED

Translator: Joseph Geni Reviewer: Morton Bast

Překladatel: Katerina Vane Korektor: Marta Gysel

So I want to start by offering you a free no-tech life hack,

Chtěla bych začít tím, že vám nabídnu

netechnickou radu do života,

and all it requires of you is this:

a jediné, co musíte udělat je, že

that you change your posture for two minutes.

na dvě minuty změníte své držení těla.

Ale než vám to celé prozradím, ráda bych vás požádala,

But before I give it away, I want to ask you to right now

abyste zkontrolovali své tělo a to, co s ním právě teď děláte.

do a little audit of your body and what you're doing with your body.

Kolik z vás se tak nějak choulí do sebe?

So how many of you are sort of making yourselves smaller?

Maybe you're hunching, crossing your legs, maybe wrapping your ankles.

Možná, že se hrbíte, máte nohu přes nohu,

možná, že se držíte za kotníky.

Sometimes we hold onto our arms like this.

Někdy máme takhle založené ruce.

Někdy je takhle rozpínáme. (Smích)

Sometimes we spread out. (Laughter)

I see you.

Vidím vás. (Smích)

So I want you to pay attention to what you're doing right now.

Chci tedy, abyste pozorně sledovali, co právě teď děláte.

We're going to come back to that in a few minutes,

Vrátíme se k tomu za několik minut,

and I'm hoping that if you learn to tweak this a little bit,

a doufám, že když se s tím naučíte trochu pracovat,

pomůže vám to zásadně změnit váš život.

it could significantly change the way your life unfolds.

So, we're really fascinated with body language,

Jsme fascinováni řečí těla

a zajímá nás především

and we're particularly interested in other people's body language.

řeč těla ostatních lidí.

You know, we're interested in, like, you know — (Laughter) —

Zajímá nás například - (Smích) -

an awkward interaction, or a smile,

zvláštní interakce nebo úsměv

or a contemptuous glance, or maybe a very awkward wink,

nebo pohrdavý pohled nebo možná podivné mrknutí

or maybe even something like a handshake.

nebo dokonce také podání ruky.

Narrator: Here they are arriving at Number 10.

Komentátor: Tady přichází k domu č. 10 a podívejte se,

This lucky policeman gets to shake hands with the President of the United States.

šťastný policista si podává ruku s prezidentem

Spojených států amerických. A tady přichází

Here comes the Prime Minister -- No. (Laughter) (Applause)

premiér - ? A nic. (Smích)

(Smích) (Potlesk)

(Laughter) (Applause)

Amy Cuddy: So a handshake, or the lack of a handshake,

Amy Cuddy: Takže podání ruky nebo nepodání ruky

může být předmětem rozhovorů na celé týdny a týdny a týdny.

can have us talking for weeks and weeks and weeks.

Even the BBC and The New York Times.

Dokonce v BBC nebo New York Times.

So obviously when we think about nonverbal behavior,

Když přemýšlíme o neverbálním chování,

or body language -- but we call it nonverbals as social scientists --

nebo řeči těla -- my sociologové tomu říkáme neverbální chování --

it's language, so we think about communication.

jde o řeč, a tím do naší úvahy přichází komunikace.

Když přemýšlíme o komunikaci, uvažujeme o interakcích.

When we think about communication, we think about interactions.

Co mi říká vaše tělo?

So what is your body language communicating to me?

What's mine communicating to you?

Co mé tělo říká vám?

And there's a lot of reason to believe that this is a valid way to look at this.

A je řada důvodů, proč věřit, že toto je ten správný

úhel pohledu. Sociologové strávili spoustu času

So social scientists have spent a lot of time

sledováním toho, jak působí řeč našeho těla

looking at the effects of our body language,

or other people's body language, on judgments.

nebo řeč těla jiných lidí na naše rozhodnutí.

And we make sweeping judgments and inferences from body language.

A my z řeči těla vyvozujeme rychlé závěry a soudy.

And those judgments can predict really meaningful life outcomes

A tyto úsudky mohou předpovídat opravdu smysluplná životní rozhodnutí

like who we hire or promote, who we ask out on a date.

jako například to, koho zaměstnáme nebo povýšíme, koho pozveme na rande.

For example, Nalini Ambady, a researcher at Tufts University,

Například, Nalini Ambady, vědkyně z Tufts univerzity,

shows that when people watch 30-second soundless clips

dokazuje, že když lidé sledují třicetivteřinové němé záběry

of real physician-patient interactions,

skutečných interakcí mezi lékařem a pacientem,

their judgments of the physician's niceness

jejich názory na lékařovo příjemné vystupování

predict whether or not that physician will be sued.

předpovídají, jestli lékař bude nebo nebude zažalován.

So it doesn't have to do so much

Takže to moc nesouvisí s tím, jestli

with whether or not that physician was incompetent,

lékař je nekompetentní, ale s tím, jestli se nám líbí

but do we like that person and how they interacted?

a jak se k sobě vzájemně chovají.

Even more dramatic, Alex Todorov at Princeton

Alex Todorov z Princeton nám dokonce ukázal,

has shown us that judgments of political candidates' faces

že názory lidí na obličeje politiků

in just one second predict 70 percent

utvořené během pouhé jedné vteřiny, mohou ze 70 % předpovědět složení amerického Senátu

of U.S. Senate and gubernatorial race outcomes,

a volby guvernérů,

a dokonce když se podíváme do digitálního světa,

and even, let's go digital,

emoticons used well in online negotiations

dobře použité emotikony v online rozhovorech

mohou vést k pocitu, že daný rozhovor má pro vás větší hodnotu.

can lead you to claim more value from that negotiation.

If you use them poorly, bad idea. Right?

A když je nepoužíváte správně, tak opačnou.

So when we think of nonverbals, we think of how we judge others,

Takže když přemýšlíme o neverbálních projevech, zabýváme se tím, co si myslíme

how they judge us and what the outcomes are.

o jiných lidech, co si oni myslí o nás a jaké to má následky.

We tend to forget, though, the other audience

Často ale zapomínáme na další publikum,

that's influenced by our nonverbals, and that's ourselves.

které je ovlivněno našimi neverbálními projevy, a to jsme my samotní.

We are also influenced by our nonverbals,

I my jsme ovlivněni našimi neverbálními projevy, našimi myšlenkami

our thoughts and our feelings and our physiology.

a pocity a fyziologií.

So what nonverbals am I talking about?

O jakých neverbálních projevech tedy mluvím?

I'm a social psychologist. I study prejudice,

Jsem sociální psycholožka, zabývám se předsudky,

and I teach at a competitive business school,

učím na obchodní škole, kde panuje soutěživá atmosféra,

so it was inevitable that I would become interested in power dynamics.

takže je přirozené, že se zajímám o rozložení moci.

I became especially interested in nonverbal expressions

Zajímám se hlavně o neverbální projevy

of power and dominance.

moci a převahy.

And what are nonverbal expressions of power and dominance?

A jaké jsou neverbální projevy moci a převahy?

Well, this is what they are.

Zde jsou.

So in the animal kingdom, they are about expanding.

V říši zvířat to jsou projevy roztahování se.

So you make yourself big, you stretch out,

Děláte se velkými, natahujete se,

zabíráte prostor, v podstatě se otevíráte.

you take up space, you're basically opening up.

It's about opening up.

Je to o otevírání se. A to platí

And this is true across the animal kingdom.

napříč celou říší zvířat. Není to omezeno jen na primáty.

It's not just limited to primates.

A lidé dělají úplně to samé. (Smích)

And humans do the same thing. (Laughter)

So they do this both when they have power sort of chronically,

Dělají to, když mají moc po delší dobu i tehdy,

and also when they're feeling powerful in the moment.

když se cítí mocně v jedné určité chvíli.

And this one is especially interesting because it really shows us

A toto je obzvlášť zajímavé, protože nám to ukazuje,

how universal and old these expressions of power are.

jak jsou projevy moci univerzální a staré.

This expression, which is known as pride,

Tímto projevem, který je známý jako pýcha,

Jessica Tracy has studied.

se zabývala Jessica Tracy. Dokazuje, že

She shows that people who are born with sight

lidé, kteří se narodili se zrakem

and people who are congenitally blind do this

a lidé, kteří jsou od narození nevidomí, se takto chovají,

when they win at a physical competition.

když vyhrají v nějakém sportovním závodě.

So when they cross the finish line and they've won,

Když překročí cílovou čáru a vyhrají,

it doesn't matter if they've never seen anyone do it.

tak nezáleží na tom, jestli to předtím viděli někoho udělat.

Prostě to udělají.

They do this.

Paže vztyčené do V, brada je lehce zvednutá.

So the arms up in the V, the chin is slightly lifted.

What do we do when we feel powerless?

Co děláme, když se cítíme bezmocní? Přesný opak.

We do exactly the opposite.

We close up. We wrap ourselves up.

Uzavřeme se. Schoulíme se do sebe.

Jakoby se zmenšíme. Nechceme narazit do člověka vedle nás.

We make ourselves small.

We don't want to bump into the person next to us.

So again, both animals and humans do the same thing.

Takže znovu vidíme, že zvířata a lidé dělají úplně to samé.

And this is what happens when you put together high and low power.

A přesně to se stane, když se velká moc setká s malou.

So what we tend to do when it comes to power

Máme ve zvyku

doplnit neverbální projevy druhých.

is that we complement the other's nonverbals.

So if someone is being really powerful with us,

Jestliže se nacházíme v přítomnosti někoho mocného,

we tend to make ourselves smaller. We don't mirror them.

máme tendenci se jakoby zmenšit. Neděláme to samé co oni.

We do the opposite of them.

Děláme přesný opak.

So I'm watching this behavior in the classroom,

Tento projev chování sleduji ve třídě,

and what do I notice?

a co vidím? Vidím, že studenti MBA

I notice that MBA students really exhibit the full range of power nonverbals.

předvádějí celou řadu neverbálních projevů moci.

So you have people who are like caricatures of alphas,

Máme lidi, kteří jsou jako karikatury alfa samců,

really coming into the room, they get right into the middle of the room

přijdou do třídy, přímo doprostřed místnosti

before class even starts, like they really want to occupy space.

ještě předtím než začne výuka, jakoby chtěli obsadit celý prostor.

When they sit down, they're sort of spread out.

Když se posadí, jakoby se roztahovali.

They raise their hands like this.

Takto zvedají ruce.

You have other people who are virtually collapsing

Jiní se v podstatě hroutí,

when they come in. As soon they come in, you see it.

když přijdou do místnosti. Vidíte to hned, jak vstoupí.

You see it on their faces and their bodies,

Vidíte to na jejich obličeji a těle, a na židli sedí tak,

and they sit in their chair and they make themselves tiny,

že se celí stáhnou do sebe a dělají se malými,

and they go like this when they raise their hand.

a když zvedají ruku, dělají toto.

I notice a couple of things about this.

Všimla jsem si několika věci.

One, you're not going to be surprised.

První věc nás nepřekvapí.

It seems to be related to gender.

Zdá se, že to souvisí s pohlavím.

So women are much more likely to do this kind of thing than men.

Je mnohem pravděpodobnější, že se takto chovají ženy a ne muži.

Women feel chronically less powerful than men,

Ženy se dlouhodobě cítí méně mocné než muži,

so this is not surprising.

takže to není překvapující. Ale další věc, které jsem si všimla,

But the other thing I noticed

is that it also seemed to be related to the extent

se vztahuje k míře, v jaké

to which the students were participating, and how well they were participating.

se studenti zapojují v hodině a jak dobře jim to jde.

And this is really important in the MBA classroom,

A to je u MBA studentů velmi důležité,

because participation counts for half the grade.

protože aktivita v hodině tvoří polovinu známky.

So business schools have been struggling with this gender grade gap.

Obchodní školy zápasí s touto propastí mezi známkami obou pohlaví.

You get these equally qualified women and men coming in

Přicházejí podobně nadané ženy a muži,

and then you get these differences in grades,

ale potom mají takové rozdíly ve známkách,

and it seems to be partly attributable to participation.

a zdá se, že to částečně souvisí s jejich aktivitou.

So I started to wonder, you know, okay,

Takže jsem si řekla, dobrá,

so you have these people coming in like this, and they're participating.

máme tu lidi, kteří jsou aktivní.

Je možné je přimět k tomu, aby to předstírali

Is it possible that we could get people to fake it

a vedlo by je to potom k větší aktivitě?

and would it lead them to participate more?

So my main collaborator Dana Carney, who's at Berkeley,

Společně s mou hlavní spolupracovnicí Danou Carney z Berkeley

and I really wanted to know, can you fake it till you make it?

jsme chtěly zjistit, jestli to lze předstírat, dokud to nedokážete?

Like, can you do this just for a little while

Jestli to můžete jen na chvíli zkusit a skutečně

and actually experience a behavioral outcome

that makes you seem more powerful?

změnit výsledky svého chování tak, abyste se cítili mocnějšími?

So we know that our nonverbals govern how other people

Víme, že naše neverbální projevy ovlivňují, co si o nás jiní lidé

think and feel about us. There's a lot of evidence.

myslí a co cítí. Máme pro to řadu důkazů.

Ale nás ve skutečnosti zajímalo to, jestli naše neverbální projevy

But our question really was,

do our nonverbals govern how we think and feel about ourselves?

ovlivňují to, jak sami o sobě přemýšlíme a jaký máme ze sebe pocit?

There's some evidence that they do.

Existuje několik důkazů, že ano.

So, for example, we smile when we feel happy,

Tak například, usmíváme se, když jsme šťastní,

but also, when we're forced to smile

ale také když jsme nuceni se usmívat,

protože mezi zuby takto držíme propisku.

by holding a pen in our teeth like this, it makes us feel happy.

So it goes both ways.

Je to obousměrné. Stejně jako s mocí,

When it comes to power, it also goes both ways.

ta také funguje obousměrně. Když cítíte svou moc,

So when you feel powerful,

you're more likely to do this,

je pravděpodobnější, že uděláte toto, ale je také dost možné, že

but it's also possible that when you pretend to be powerful,

když předstíráte moc, tak se budete pravděpodobně

you are more likely to actually feel powerful.

mocnými také cítit.

So the second question really was, you know,

Druhá otázka byla,

so we know that our minds change our bodies,

nyní již víme, že naše mysl mění naše těla,

but is it also true that our bodies change our minds?

ale platí také, že naše těla mění naši mysl?

And when I say minds, in the case of the powerful,

A když mluvím o myslích v případě mocných,

what am I talking about?

o čem vlastně mluvím?

So I'm talking about thoughts and feelings

Mluvím o myšlenkách a pocitech

and the sort of physiological things that make up our thoughts and feelings,

a určitých fyziologických věcech, které utvářejí naše myšlenky a pocity,

and in my case, that's hormones. I look at hormones.

a to jsou v mém případě hormony. Zabývám se hormony.

So what do the minds of the powerful versus the powerless look like?

Takže jak vypadá mysl těch, kteří moc mají, a těch,

kteří moc nemají?

So powerful people tend to be, not surprisingly,

Není divu, že lidé, kteří mají moc,

more assertive and more confident, more optimistic.

jsou asertivnější a sebejistější, optimističtější.

They actually feel they're going to win even at games of chance.

Oni ve skutečnosti cítí, že vyhrají dokonce i v hazardních hrách.

They also tend to be able to think more abstractly.

Mají také tendenci myslet abstraktněji.

So there are a lot of differences. They take more risks.

Existuje tedy řada rozdílů. Více riskují.

There are a lot of differences between powerful and powerless people.

Mezi mocnými lidmi a lidmi bez moci je mnoho rozdílů.

Fyziologicky se odlišují dvěma

Physiologically, there also are differences

on two key hormones: testosterone, which is the dominance hormone,

klíčovými hormony: testosteronem, který je hormonem převahy,

and cortisol, which is the stress hormone.

a kortizolem, který je hormonem stresu.

So what we find is that high-power alpha males in primate hierarchies

Zjistili jsme, že alfa samci,

kteří v hierarchii primátů oplývají velkou mocí,

have high testosterone and low cortisol,

mají vyšší hladinu testosteronu a nižší hladinu kortizolu,

and powerful and effective leaders

a stejně tak lídři, kteří jsou mocní a úspěšní, mají

also have high testosterone and low cortisol.

vysokou hladinu testosteronu a nízkou hladinu kortizolu.

So what does that mean? When you think about power,

Co to tedy znamená? Když vezmete v úvahu moc,

people tended to think only about testosterone,

lidé většinou přemýšlí jen o testosteronu,

because that was about dominance.

protože je spojen s dominancí.

But really, power is also about how you react to stress.

Ale ve skutečnosti je moc také o tom, jak reagujete na stres.

So do you want the high-power leader that's dominant,

Chcete vysoce výkonného lídra, který je dominantní,

high on testosterone, but really stress reactive?

má hodně testosteronu, ale který podléhá stresu?

Probably not, right?

Pravděpodobně ne. Chcete člověka,

You want the person who's powerful and assertive and dominant,

který bude mít moc, bude asertivní a dominantní,

but not very stress reactive, the person who's laid back.

ale nebude podléhat stresu, prostě uvolněného člověka.

So we know that in primate hierarchies,

V říši primátů platí, že když chce alfa samec

if an alpha needs to take over,

převzít moc, když potřebuje rychle

if an individual needs to take over an alpha role sort of suddenly,

převzít roli alfa samce

within a few days, that individual's testosterone has gone up

během pár dní, tak hladina jeho testosteronu

significantly and his cortisol has dropped significantly.

výrazně stoupně a kortizolu naopak výrazně klesne.

To je důkaz, že tělo může ovlivnit

So we have this evidence, both that the body can shape

mysl, alespoň co se obličeje týče,

the mind, at least at the facial level,

and also that role changes can shape the mind.

a je to také důkaz toho, že role může ovlivnit mysl.

So what happens, okay, you take a role change,

Takže co se stane, když se ujmete nové role,

what happens if you do that at a really minimal level,

co se stane, když to uděláte na opravdu minimální úrovni,

like this tiny manipulation, this tiny intervention?

jako je tato malá manipulace, tento malý zásah?

"For two minutes," you say, "I want you to stand like this,

„Chci, abyste na dvě minuty stáli takto

and it's going to make you feel more powerful."

a budete se cítit mocnější.“

So this is what we did.

Udělali jsme to takto. Rozhodli jsme se, že

We decided to bring people into the lab and run a little experiment,

do laboratoře přivedeme lidi a provedeme malý experiment.

and these people adopted, for two minutes,

Na dvě minuty zaujali postoje, které signalizují velkou moc

either high-power poses or low-power poses,

nebo malou moc, a já vám ukážu

and I'm just going to show you five of the poses,

pět těchto pozic, i když oni udělali jen dvě.

although they took on only two.

So here's one.

Tady je první z nich.

A tady několik dalších.

A couple more.

Tomuto postoji média přezdívají

This one has been dubbed the "Wonder Woman" by the media.

"Wonder Woman".

A tady je pár dalších.

Here are a couple more.

So you can be standing or you can be sitting.

Můžete stát nebo sedět.

And here are the low-power poses.

A tady jsou postoje, které signalizují malou moc.

So you're folding up, you're making yourself small.

Choulíte se, děláte se jakoby menšími.

This one is very low-power.

Toto je postoj, který vyjadřuje velmi malou moc.

When you're touching your neck, you're really protecting yourself.

Když se dotýkáte krku,

tak se ve skutečnosti chráníte.

So this is what happens.

Probíhalo to takto. Přišli,

They come in, they spit into a vial,

plivli do lahvičky,

for two minutes, we say, "You need to do this or this."

my jsme jim dvě minuty říkali: „Chceme, abyste udělali to a to.“

They don't look at pictures of the poses.

Nedívali se na žádné obrázky postojů. Nechtěli jsme do nich infiltrovat

We don't want to prime them with a concept of power.

koncept moci. Chtěli jsme, aby moc pocítili sami.

We want them to be feeling power.

Takže po dobu dvou minut dělají toto.

So two minutes they do this.

We then ask them, "How powerful do you feel?" on a series of items,

Pak jsme se jich ve spojení s různými předměty zeptali: „Cítíte se mocnými?“

and then we give them an opportunity to gamble,

a pak jsme jim dali příležitost si zahazardovat

and then we take another saliva sample.

a hned potom jsme jim vzali další vzorek slin.

That's it. That's the whole experiment.

A to je celý náš experiment.

So this is what we find.

A zjistili jsme následující: u tolerance rizika, což bylo hazardování,

Risk tolerance, which is the gambling,

we find that when you are in the high-power pose condition,

jsme zjistili, že když zaujímáte postoj vyjadřující vysokou

míru moci, 86 % z vás bude hazardovat.

86 percent of you will gamble.

When you're in the low-power pose condition,

Když zaujímáte postoj s nízkou mírou moci,

only 60 percent, and that's a whopping significant difference.

pak to je jen 60 % a to už je pěkně velký rozdíl.

Here's what we find on testosterone.

A teď co jsme zjistili o testosteronu.

From their baseline when they come in,

Ti, co měli za úkol dělat postoj vyjadřující velkou moc,

high-power people experience about a 20-percent increase,

vykázali nárůst asi o 20 %,

and low-power people experience about a 10-percent decrease.

a u lidí, kteří měli zaujmout postoj s nízkou mírou moci, jsme zaznamenali pokles asi o 10 %.

So again, two minutes, and you get these changes.

Takže opět vidíme, že stačí pouze dvě minuty a dosáhnete takové změny.

Here's what you get on cortisol.

V případě kortizolu se stane toto: lidé, kteří zaujímali

High-power people experience about a 25-percent decrease,

mocenské postoje, zaznamenali asi 25 % pokles a

lidé, kteří zaujímali postoje s malou mírou moci, zaznamenali asi 15 % nárůst.

and the low-power people experience about a 15-percent increase.

So two minutes lead to these hormonal changes

Takže dvě minuty způsobí hormonální změny,

které nastaví váš mozek tak, že buď

that configure your brain

to basically be either assertive, confident and comfortable,

jste asertivní, sebevědomí nebo uvolnění,

or really stress-reactive, and feeling sort of shut down.

nebo vystresovaní, nebo se cítíte

utlumeni. A ten pocit všichni známe, že?

And we've all had the feeling, right?

So it seems that our nonverbals do govern how we think and feel about ourselves,

Zdá se tedy, že naše neverbální projevy ovlivňují

to, jak o sobě přemýšlíme a jaký máme ze sebe pocit,

so it's not just others, but it's also ourselves.

takže to není jen druhými lidmi, ale námi samotnými.

Also, our bodies change our minds.

Naše těla mění naši mysl.

But the next question, of course,

Další otázkou samozřejmě tedy je,

is, can power posing for a few minutes

jestli nacvičený postoj může během několika minut

really change your life in meaningful ways?

smysluplně změnit váš život?

This is in the lab, it's this little task, it's just a couple of minutes.

Toto je v laboratoři. Je to taková malá úloha,

jen na pár minut. Kde to vlastně

Where can you actually apply this?

můžete využít? O to nám samozřejmě šlo.

Which we cared about, of course.

And so we think where you want to use this is evaluative situations,

Myslíme si, že to můžete

nejvíce využít v situacích, kde vás někdo hodnotí

like social threat situations.

jako například situace společenského hodnocení, kdy vás hodnotí

Where are you being evaluated, either by your friends?

třeba přátelé. Například v případě teenagerů je to u stolu během oběda.

For teenagers, it's at the lunchroom table.

For some people it's speaking at a school board meeting.

Pro některé lidi to zase může být projev

na zasedání školní rady. Může to být jednání

It might be giving a pitch or giving a talk like this

nebo přednáška jako je tato

or doing a job interview.

nebo pracovní pohovor.

We decided that the one that most people could relate to

Příšlo nám, že většina lidí se dokáže nejlépe ztotožnit

because most people had been through, was the job interview.

s pracovním pohovorem, protože si

jím už několikrát v životě prošli.

So we published these findings,

Takže jsme naše výsledky publikovali v médiích,

and the media are all over it,

and they say, Okay, so this is what you do

měli o ně velký zájem a říkali, toto máme tedy dělat,

když jdeme na pracovní pohovor, ano? (Smích)

when you go in for the job interview, right?

(Laughter)

You know, so we were of course horrified, and said,

A my jsme se samozřejmě zděsili a řekli jsme,

Oh my God, no, that's not what we meant at all.

panebože, to ne ne ne ne, tak jsme to vůbec nemysleli.

For numerous reasons, no, don't do that.

Ne, ne, ne nedělejte to, a to z několika důvodů.

Again, this is not about you talking to other people.

Znova, tohle není o vás, jak mluvíte s jinými lidmi.

It's you talking to yourself.

Je to o vás, jak mluvíte sami k sobě. Co děláte předtím,

What do you do before you go into a job interview? You do this.

než jdete na pracovní pohovor? Děláte toto.

Mám pravdu? Sedíte. Díváte se do svého iPhonu

You're sitting down. You're looking at your iPhone --

nebo Androida, abych na nikoho nezapomněla.

or your Android, not trying to leave anyone out.

You're looking at your notes,

Díváte se na své poznámky,

you're hunching up, making yourself small,

hrbíte se a choulíte se do sebe,

a přitom ve skutečnosti byste měli dělat toto,

when really what you should be doing maybe is this,

like, in the bathroom, right? Do that. Find two minutes.

třeba v koupelně, že? Udělejte to. Najděte si dvě minuty.

So that's what we want to test. Okay?

Takže to jsme chtěli otestovat.

So we bring people into a lab,

Přivedeme lidi do laboratoře a

and they do either high- or low-power poses again,

znovu po nich chceme, aby zaujali oba dva postoje,

they go through a very stressful job interview.

procházejí velmi náročným pracovním pohovorem.

It's five minutes long. They are being recorded.

Trvá to pět minut. Nahráváme je.

They're being judged also,

Také je hodnotíme a hodnotitelé

and the judges are trained to give no nonverbal feedback,

jsou instruováni, aby nedáváli žádnou neverbální zpětnou vazbu,

so they look like this.

takže se tvářili nějak takto. Představte si,

Imagine this is the person interviewing you.

že toto je člověk, který s vámi vede pohovor.

So for five minutes, nothing, and this is worse than being heckled.

Pět minut vůbec nic, to je horší než, když vás provokují.

People hate this.

Lidé to nesnáší. Marianne LaFrance tomu říká

It's what Marianne LaFrance calls "standing in social quicksand."

„stát v pohyblivém písku.“

So this really spikes your cortisol.

To vám pořádně zvýší kortizol.

So this is the job interview we put them through,

Nechali jsme je absolvovat právě takový pracovní pohovor,

because we really wanted to see what happened.

protože jsme chtěli zjistit, co se stane.

We then have these coders look at these tapes, four of them.

Pak jsme se na nahrávky podívali se čtyřmi programátory.

They're blind to the hypothesis. They're blind to the conditions.

Neznali hypotézu ani podmínky.

They have no idea who's been posing in what pose,

Neměli tušení, kdo měl dělat jaký postoj,

and they end up looking at these sets of tapes,

ale na konci po zhlédnutí nahrávek

and they say, "We want to hire these people,"

nám řekli: „Chceme přijmout tyhle lidi,“ --

všechny ty, kteří dělali postoje signalizující moc a dál řekli: „Tyhle lidi přijmout nechceme.“

all the high-power posers.

"We don't want to hire these people.

We also evaluate these people much more positively overall."

Celkově tedy také tyto lidi vyhodnocujeme mnohem pozitivněji.

But what's driving it?

Ale co to způsobuje? V obsahu řeči to není.

It's not about the content of the speech.

It's about the presence that they're bringing to the speech.

Je to o vystupování, které vkládájí do svého projevu.

Because we rate them on all these variables

Vyhodnocujeme je vůči všem proměnným

related to competence, like, how well-structured is the speech?

souvisejících s kompetencí, například jak je projev

strukturovaný? Jak je dobrý? Jaké jsou jejich kvalifikace?

How good is it? What are their qualifications?

Tyto věci neměly žádný dopad. Vliv mělo toto.

No effect on those things. This is what's affected.

These kinds of things.

Tyto věci. Lidé v podstatě přináší své pravé já.

People are bringing their true selves, basically.

Přinášejí sami sebe.

They're bringing themselves.

Přinášejí své myšlenky, ale sami

They bring their ideas, but as themselves,

za sebe, bez jakýchkoliv zbytečností.

with no, you know, residue over them.

So this is what's driving the effect, or mediating the effect.

Toto tedy způsobuje daný výsledek nebo ho nepřímo ovlivňuje.

So when I tell people about this,

Když o tom říkám lidem,

that our bodies change our minds and our minds can change our behavior,

že naše těla mění naši mysl a že mysl dokáže ovlivnit naše chování,

and our behavior can change our outcomes, they say to me,

a naše chování dokáže ovlivnit výsledky, říkají mi:

„Zní to jako podvod.“

"It feels fake." Right?

So I said, fake it till you make it.

Já říkám, že dokud něco nedokážeš, předstírej to. A oni: „Já nemůžu. Nejsem to pak já.

It's not me.

I don't want to get there and then still feel like a fraud.

Nechci to dokázat a stále mít pocit, že to je podvod.

I don't want to feel like an impostor.

Nechci se cítit jako podvodník.

I don't want to get there only to feel like I'm not supposed to be here.

Nechci to dokázat jen proto, abych cítil, že sem nepatřím.“

And that really resonated with me,

A to na mne zapůsobilo,

because I want to tell you a little story about being an impostor

a povím vám krátký příběh o tom, jak

and feeling like I'm not supposed to be here.

jsem podváděla a cítila jsem, že se nacházím někde, kam nepatřím.

When I was 19, I was in a really bad car accident.

Když mi bylo 19, přežila jsem ošklivou autonehodu.

I was thrown out of a car, rolled several times.

Vyhodilo mne to z auta, udělala jsem několik kotrmelců.

I was thrown from the car.

Úplně mě to vyhodilo z auta ven. Probudila jsem se na

And I woke up in a head injury rehab ward,

rehabilitačním oddělení úrazů hlavy, a musela jsem nechat školy,

and I had been withdrawn from college,

and I learned that my IQ had dropped by two standard deviations,

a zjistila jsem, že moje IQ kleslo o dvě směrodatné odchylky,

which was very traumatic.

což bylo velmi traumatické.

I knew my IQ because I had identified with being smart,

Znala jsem svoje IQ, byla jsem považována za chytrou

and I had been called gifted as a child.

a jako dítěti mi říkali, že jsem nadaná.

So I'm taken out of college, I keep trying to go back.

Takže jsem vypadla z vysoké a snažila jsem se dostat zpět.

They say, "You're not going to finish college.

Říkali mi: „Ty vysokou nedokončíš.

Just, you know, there are other things for you to do,

Můžeš dělat jiné věci,

but that's not going to work out for you."

ale tohle se ti nepodaří.“

So I really struggled with this, and I have to say,

Opravdu jsem s tím hodně bojovala a musím říct,

having your identity taken from you, your core identity,

že když ztratíte svoji identitu, základní identitu,

and for me it was being smart,

a v mém případě to bylo to, že jsem chytrá,

having that taken from you,

když ji ztratíte, neexistuje už nic jiného, kvůli čemu byste se cítili víc bezmocně.

there's nothing that leaves you feeling more powerless than that.

So I felt entirely powerless.

Cítila jsem se úplně bezmocná. Pracovala jsem a pracovala a pracovala,

I worked and worked, and I got lucky,

měla štěstí a pracovala, měla štěstí a pracovala.

and worked, and got lucky, and worked.

Nakonec jsem vysokou dokončila.

Eventually I graduated from college.

It took me four years longer than my peers,

Trvalo mi to o čtyři roky déle než mým spolužákům,

and I convinced someone, my angel advisor, Susan Fiske,

a přesvědčila jsem svoji rádkyni a anděla, Susan Fiske,

to take me on, and so I ended up at Princeton,

aby mne přijala a tak jsem skončila na Princetonu,

and I was like, I am not supposed to be here.

a přitom si říkala, že tam nemám co dělat.

I am an impostor.

Jsem podvodník.

A noc před mým projevem po prvním roce,

And the night before my first-year talk,

and the first-year talk at Princeton is a 20-minute talk to 20 people.

a prvácký projev na Princetonu je dlouhý 20 minut

pro 20 lidí. Takže tak.

That's it.

I was so afraid of being found out the next day

Tak jsem se bála, že mne odhalí,

že jsem jí zavolala a řekla jsem: „Končím.“

that I called her and said, "I'm quitting."

She was like, "You are not quitting,

A ona na to: „Nekončíš,

because I took a gamble on you, and you're staying.

protože jsem s tebou zariskovala a ty zůstáváš.

You're going to stay, and this is what you're going to do.

Ty tu zůstaneš a uděláš následující.

Budeš to předstírat.

You are going to fake it.

You're going to do every talk that you ever get asked to do.

Uděláš každý projev, který ti zadají.

You're just going to do it and do it and do it,

Prostě to uděláš a znovu a znovu,

i když se budeš bát a budeš paralyzovaná

even if you're terrified and just paralyzed

and having an out-of-body experience,

a budeš mít pocit, že jsi mimo, dokud nepřijde chvíle,

until you have this moment where you say, 'Oh my gosh, I'm doing it.

kdy si řekneš, „No páni, dělám to.

Like, I have become this. I am actually doing this.'"

Skutečně jsem se tím stala. Opravdu to dělám.“

So that's what I did.

Takže jsem to tak udělala. Pět let na doktorátě,

Five years in grad school,

a few years, you know, I'm at Northwestern,

po pár letech na Northwestern

I moved to Harvard, I'm at Harvard,

jsem se přesunula na Harvard, a na Harvardu už o tom

I'm not really thinking about it anymore, but for a long time I had been thinking,

ani nepřemýšlím, ale dlouho jsem si říkala

"Not supposed to be here."

„Neměla bych tu být. Neměla bych tu být.“

So at the end of my first year at Harvard,

Takže na konci prvního roku na Harvardu,

a student who had not talked in class the entire semester,

studentka, která za celý semestr ve třídě nepromluvila,

who I had said, "Look, you've gotta participate or else you're going to fail,"

které jsem řekla, „Podívej, budeš se muset zapojit, jinak neprojdeš,“

came into my office. I really didn't know her at all.

přišla do mé kanceláře. Vůbec jsem ji neznala.

Přišla s výrazem poraženého člověka a řekla,

She came in totally defeated, and she said,

"I'm not supposed to be here."

„Neměla bych tu být.“

And that was the moment for me.

A to byl pro mne ten okamžik. Staly se totiž dvě věci.

Because two things happened.

One was that I realized,

Zaprvé jsem si uvědomila,

oh můj bože, už se tak vůbec necítím.

oh my gosh, I don't feel like that anymore.

Už se tak necítím, ale ona ano, a já vím, jaké to je.

I don't feel that anymore, but she does, and I get that feeling.

And the second was, she is supposed to be here!

Zadruhé, ona tu má být!

Like, she can fake it, she can become it.

Může to předstírat, může se tím stát.

So I was like, "Yes, you are! You are supposed to be here!

Takže jsem jí řekla, „Ano, máš tu být. Máš tu být!

A zítra to budeš předstírat,

And tomorrow you're going to fake it,

zítra budeš působit silně a

you're going to make yourself powerful, and, you know --

budeš - “ (Potlesk)

(Applause)

And you're going to go into the classroom,

(Potlesk)

„A přijdeš do třídy,

and you are going to give the best comment ever."

a budeš mít ten nejlepší komentář na světě.“

You know? And she gave the best comment ever,

A víte co? Ona měla ten nejlepší komentář na světě,

and people turned around and were like,

a lidé se otáčeli a říkali se,

panebože, vůbec jsem si nevšiml, že tu sedí. (Smích)

oh my God, I didn't even notice her sitting there. (Laughter)

She comes back to me months later,

Přišla za mnou za pár měsíců a já si uvědomila,

and I realized that she had not just faked it till she made it,

že nejen že to předstírala, dokud to nedokázala,

she had actually faked it till she became it.

ale ona to předstírala, až se tím skutečně stala.

So she had changed.

Změnila se.

And so I want to say to you, don't fake it till you make it.

A tím vám chci říct, nepředstírejte to, dokud to nedokážete.

Fake it till you become it.

Předstírejte to, dokud se tím nestanete. Chápete?

Do it enough until you actually become it and internalize.

Dělejte to tak dlouho, dokud se tím nestanete a nepřijmete to za své.

Poslední věc, kterou vám chci říct, je tato.

The last thing I'm going to leave you with is this.

Malé vychytávky mohou způsobit velké změny.

Tiny tweaks can lead to big changes.

So, this is two minutes.

To jsou dvě minuty.

Two minutes, two minutes, two minutes.

Dvě minuty, dvě minuty, dvě minuty.

Before you go into the next stressful evaluative situation,

Předtím, než půjdete na další stresující hodnocení,

for two minutes, try doing this, in the elevator,

zkuste dvě minuty dělat toto, ve výtahu,

in a bathroom stall, at your desk behind closed doors.

na toaletách, za stolem za zavřenými dveřmi.

That's what you want to do.

Chci, abyste udělali toto. Nastavte svůj mozek tak,

Configure your brain to cope the best in that situation.

aby si se situací co nejlépe poradil.

Get your testosterone up. Get your cortisol down.

Zvyšte si testosteron. Snižte si kortizol.

Don't leave that situation feeling like, oh, I didn't show them who I am.

Neodcházejte s pocitem, že jste jim neukázali, kým jste.

Leave that situation feeling like,

Odcházejte s pocitem, že jste

I really feel like I got to say who I am and show who I am.

jim řekli, kdo jste a ukázali, jací jste.

So I want to ask you first, you know, both to try power posing,

Chci vás požádat, abyste jednak

zkusili procvičování postojů,

a také o to, abyste se

and also I want to ask you to share the science, because this is simple.

o tuto znalost podělili, protože to je jednoduché.

I don't have ego involved in this. (Laughter)

Nejde tady o mé ego. (Smích)

Give it away. Share it with people,

Povídejte o tom dál. Sdílejte to s ostatními,

because the people who can use it the most

protože nejvíc to využijí lidé, kteří

are the ones with no resources and no technology

nemají přístup ke zdrojům ani k technologiím

and no status and no power.

a nemají žádný status ani moc. Podělte se s nimi,

Give it to them because they can do it in private.

protože to mohou dělat v soukromí.

They need their bodies, privacy and two minutes,

Potřebují k tomu svá těla, soukromí a dvě minuty,

and it can significantly change the outcomes of their life.

a může jim to zásadně změnit jejich život.

Thank you.

Děkuji. (Potlesk)

(Applause)

(Potlesk)