Chimamanda Ngozi Adichie: The danger of a single story | TED

Překladatel: Dora Pruzincova Korektor: Irena Svobodová

I'm a storyteller.

Jsem vypravěčka.

And I would like to tell you a few personal stories

A ráda bych vám pověděla několik osobních příběhů

about what I like to call "the danger of the single story."

o tom, čemu říkám "nebezpečí jediného příběhu."

I grew up on a university campus in eastern Nigeria.

Vyrostla jsem na univerzitním kampusu ve východní Nigérii.

My mother says that I started reading at the age of two,

Moje matka říká, že jsem začala číst ve dvou letech,

although I think four is probably close to the truth.

ačkoliv já si myslím, že spíš ve čtyřech.

So I was an early reader,

Takže jsem byla raná čtenářka.

and what I read were British and American children's books.

A to, co jsem četla, byly britské a americké knihy pro děti.

I was also an early writer,

I psát jsem začala brzy.

and when I began to write, at about the age of seven,

A když jsem, zhruba v sedmi letech, začala psát

stories in pencil with crayon illustrations

příběhy, ilustrované pastelkami,

that my poor mother was obligated to read,

které byla má ubohá matka nucená číst,

I wrote exactly the kinds of stories I was reading:

psala jsem přesně takové příběhy, jaké jsem četla.

All my characters were white and blue-eyed,

Všechny moje postavy byly modroocí běloši.

they played in the snow,

Skotačily ve sněhu.

they ate apples,

Jedly jablka.

(Laughter)

(Smích)

and they talked a lot about the weather,

A hodně mluvily o počasí,

how lovely it was that the sun had come out.

jak je krásné, že vyšlo slunce.

(Laughter)

(Smích)

Now, this despite the fact that I lived in Nigeria.

To vše navzdory skutečnosti, že jsem žila v Nigérii.

I had never been outside Nigeria.

Nikdy jsem nebyla mimo Nigérii.

We didn't have snow, we ate mangoes,

Neměli jsme sníh. Jedli jsme manga.

and we never talked about the weather,

A nikdy jsme nemluvili o počasí,

because there was no need to.

protože nebyl důvod.

My characters also drank a lot of ginger beer,

Moje postavy také pily spoustu zázvorového piva,

because the characters in the British books I read

protože postavy v britských knihách

drank ginger beer.

pily zázvorové pivo.

Never mind that I had no idea what ginger beer was.

Nic nevadilo, že jsem netušila, co je zázvorové pivo.

(Laughter)

(Smích)

And for many years afterwards,

A další spoustu let poté jsem toužila

I would have a desperate desire to taste ginger beer.

ochutnat zázvorové pivo.

But that is another story.

Ale to je jiný příběh.

What this demonstrates, I think,

Myslím si, že to dokazuje,

is how impressionable and vulnerable we are

jak ovlivnitelní a zranitelní jsme

in the face of a story,

tváří v tvář příběhu,

particularly as children.

především v dětství.

Because all I had read were books in which characters were foreign,

Protože jediné, co jsem četla, byly knihy,

ve kterých byly postavy cizinci,

I had become convinced that books

došla jsem k přesvědčení, že knihy,

by their very nature had to have foreigners in them

od své podstaty, musí být o cizincích

and had to be about things with which I could not personally identify.

a věcech, se kterými

jsem se já nemohla ztotožnit.

Now, things changed when I discovered African books.

Ale to se změnilo, když jsem objevila africké knihy.

There weren't many of them available,

Nebylo jich mnoho. A nebyly

and they weren't quite as easy to find as the foreign books.

tak snadno k nalezení jako zahraniční knihy.

Ale díky spisovatelům, jako Chinua Achebe a Camara Laye,

But because of writers like Chinua Achebe and Camara Laye,

I went through a mental shift in my perception of literature.

jsem prošla změnou ve svém vnímání

literatury.

I realized that people like me,

Uvědomila jsem si, že lidé jako já,

girls with skin the color of chocolate,

dívky s pletí barvy čokolády,

whose kinky hair could not form ponytails,

jejichž kudrnaté vlasy nelze svázat do culíku,

could also exist in literature.

mohou také existovat v literatuře.

I started to write about things I recognized.

Začala jsem psát o věcech, které jsem znala.

Now, I loved those American and British books I read.

Milovala jsem tyto americké a britské knihy.

They stirred my imagination. They opened up new worlds for me.

Podněcovaly moji představivost. Otevíraly mi nové světy.

But the unintended consequence

Ale neplánovaný důsledek byl,

was that I did not know that people like me

že jsem netušila, že lidé jako já

could exist in literature.

mohou v literatuře existovat.

So what the discovery of African writers did for me was this:

Čili objev afrických spisovatelů pro mne znamenal toto:

It saved me from having a single story of what books are.

Zachránil mne před jednostranným pohledem

na to, o čem jsou knihy.

I come from a conventional, middle-class Nigerian family.

Pocházím z konvenční, středostavovské nigerijské rodiny.

My father was a professor.

Můj otec byl profesor.

My mother was an administrator.

Moje matka byla administrativní pracovnice.

And so we had, as was the norm,

A tak jsme měli, jak bylo běžné,

live-in domestic help, who would often come from nearby rural villages.

pomocníky v domácnosti, kteří často pocházeli z nedalekých vesnic.

So, the year I turned eight, we got a new house boy.

A když mi bylo osm, přišel k nám nový pomocník.

His name was Fide.

Jmenoval se Fide.

The only thing my mother told us about him was that his family was very poor.

Jediná věc, kterou nám o něm moje matka řekla,

byla, že jeho rodina je velmi chudá.

My mother sent yams and rice, and our old clothes, to his family.

Moje matka posílala sladké brambory a rýži

a naše staré šaty jeho rodině.

And when I didn't finish my dinner, my mother would say,

A když jsem nedojedla večeři, matka říkávala,

"Finish your food! Don't you know? People like Fide's family have nothing."

"Dojez to! Copak nevíš, že lidé jako Fideho rodina nemají nic?"

So I felt enormous pity for Fide's family.

A tak jsem Fideho rodinu nesmírně litovala.

Then one Saturday, we went to his village to visit,

Pak jsme jednu sobotu navštívili jeho vesnici.

and his mother showed us a beautifully patterned basket

A jeho matka nám ukázala krásně vzorovaný košík,

made of dyed raffia that his brother had made.

vyrobený z barvené rafie, který dělal jeho bratr.

I was startled.

Byla jsem zaražená.

It had not occurred to me that anybody in his family

Nenapadlo mě, že by někdo z jeho rodiny

could actually make something.

mohl vůbec něco vytvořit.

All I had heard about them was how poor they were,

Jediné, co jsem o nich slyšela bylo, jak jsou chudí

so that it had become impossible for me to see them as anything else but poor.

a tak se pro mě stalo nemožným vidět víc

než jen, že jsou chudí.

Their poverty was my single story of them.

Chudoba byl můj jediný příběh o nich.

Years later, I thought about this when I left Nigeria

Později, když jsem opustila Nigérii, abych studovala

to go to university in the United States.

na univerzitě v USA, jsem si na to vzpomněla.

I was 19.

Bylo mi 19.

My American roommate was shocked by me.

Moje americká spolubydlící mnou byla šokovaná.

She asked where I had learned to speak English so well,

Ptala se mě, kde jsem se naučila tak dobře anglicky

and was confused when I said that Nigeria

a byla překvapená, když jsem jí řekla, že v Nigérii

happened to have English as its official language.

je angličtina jaksi oficiálním jazykem.

She asked if she could listen to what she called my "tribal music,"

Zeptala se, zda bych ji pustila něco, čemu říkala moje "kmenová hudba"

and was consequently very disappointed

a byla dost zklamaná,

when I produced my tape of Mariah Carey.

když jsem pustila kazetu s Mariah Carey.

(Laughter)

(Smích)

She assumed that I did not know how to use a stove.

Předpokládala, že nevím,

jak používat sporák.

What struck me was this:

Došlo mi to: Litovala mě

She had felt sorry for me even before she saw me.

ještě dřív, než mě viděla.

Her default position toward me, as an African,

Její výchozí postoj vůči mě - Afričance -

was a kind of patronizing, well-meaning pity.

byla blahosklonná, dobře míněná lítost.

My roommate had a single story of Africa:

Moje spolubydlící znala jediný příběh o Africe.

a single story of catastrophe.

Jediný příběh katastrofy.

In this single story,

V tohmhle jediném přiběhu neexistovala možnost,

there was no possibility of Africans being similar to her in any way,

že by jí Afričané byli jakkoliv podobní.

no possibility of feelings more complex than pity,

Neexistovala možnost pocitů komplexnějších než lítost.

no possibility of a connection as human equals.

Možnost spojení mezi dvěma rovnocennými lidskými bytostmi.

I must say that before I went to the U.S.,

Musím přiznat, že dokud jsem neodjela do USA,

I didn't consciously identify as African.

nepřipadala jsem si vnitřně jako Afričanka.

But in the U.S., whenever Africa came up, people turned to me.

Ale v USA se na mě lidé obraceli kdykoliv přišla řeč na Afriku.

Never mind that I knew nothing about places like Namibia.

Nezáleželo na tom, že jsem nevěděla nic o místech, jako je Namibie.

But I did come to embrace this new identity,

Ale postupně jsem se ztotožnila s touto novou identitou.

and in many ways I think of myself now as African.

A ve spoustě směrech se nyní cítím jako Afričanka.

Although I still get quite irritable when Africa is referred to as a country,

Přestože mě stále ještě dost irituje,

když se o Africe mluví jako o zemi.

the most recent example being my otherwise wonderful flight

Nejčerstvější příklad je můj jinak skvělý let

from Lagos two days ago,

z Lagosu, před dvěma dny, během kterého

in which there was an announcement on the Virgin flight

aerolinky Virgin America hlásily informace

about the charity work in "India, Africa and other countries."

o charitativní činnosti v "Indii, Africe a jiných zemích."

(Laughter)

(Smích)

So, after I had spent some years in the U.S. as an African,

Takže po tom, co jsem strávila pár let v USA jako Afričanka,

I began to understand my roommate's response to me.

jsem začala chápat, proč na mě moje spolubydlící takto reagovala.

If I had not grown up in Nigeria,

Kdybych nevyrostla v Nigérii a všechno, co bych o Africe věděla,

and if all I knew about Africa were from popular images,

by pocházelo z propagačních fotek,

I too would think that Africa was a place of beautiful landscapes,

také bych si myslela, že Afrika je místem

překrásných krajin, překrásných zvířat

beautiful animals,

and incomprehensible people,

a nepochopitelných lidí,

fighting senseless wars, dying of poverty and AIDS,

vedoucích nesmyslné války, umírajících na chudobu a AIDS,

unable to speak for themselves

neschopných mluvit sami za sebe,

and waiting to be saved by a kind, white foreigner.

čekajících na záchranu

dobrotivým, bílým cizincem.

I would see Africans in the same way that I,

Viděla bych Afričany stejným způsobem, jako jsem

as a child, had seen Fide's family.

jako dítě viděla Fideho rodinu.

This single story of Africa ultimately comes, I think, from Western literature.

Tento jediný příběh o Africe pochází, domnívám se, ze západní literatury.

Now, here is a quote from the writing of a London merchant called John Lok,

Tady je citace ze

zápisků londýnského kupce jménem John Lok,

who sailed to west Africa in 1561

který plul do západní Afriky v roce 1561

and kept a fascinating account of his voyage.

a vedl si fascinující zápisky o své cestě.

After referring to the black Africans as "beasts who have no houses,"

Poté, co popsal černé afričany

jako "zvířata, co nemají domy,"

he writes, "They are also people without heads,

píše, "Jsou to také lidé bez hlav,

having their mouth and eyes in their breasts."

kteří mají ústa a oči v prsou."

Now, I've laughed every time I've read this.

Smála jsem se pokaždé, když jsem to četla.

And one must admire the imagination of John Lok.

Musíte uznat, že představivost Johna Loka je obdivuhodná.

But what is important about his writing

Ale to podstatné na jeho zápiscích je,

is that it represents the beginning

že reprezentují počátek

of a tradition of telling African stories in the West:

tradice vyprávění příběhů o Africe na západě.

A tradition of Sub-Saharan Africa as a place of negatives,

Tradice subsaharské Afriky jako místa negativ,

of difference, of darkness,

rozdílnosti, temna,

of people who, in the words of the wonderful poet Rudyard Kipling,

lidí, kteří, slovy skvělého básníka

Rudyarda Kiplinga,

are "half devil, half child."

jsou "napůl ďábly, napůl dětmi."

And so, I began to realize that my American roommate

A tak jsem si začala uvědomovat, že moje americká spolubydlící

must have throughout her life

musela během svého života

seen and heard different versions of this single story,

vidět a slyšet různé verze

tohoto jediného příběhu,

as had a professor,

stejně jako jeden profesor,

who once told me that my novel was not "authentically African."

který mi jednou řekl, že moje kniha není "autenticky africká."

Now, I was quite willing to contend

Já jsem byla ochotná připustit, že některé věci ohledně té knihy

that there were a number of things wrong with the novel,

nebyly úplně v pořádku,

that it had failed in a number of places,

že v několika místech selhala.

but I had not quite imagined that it had failed

Ale po pravdě mě nenapadlo, že selhala

at achieving something called African authenticity.

při dosahováni čehosi, jménem africká autentičnost.

In fact, I did not know what African authenticity was.

Vlastně jsem vůbec netušila,

co to autentická afrika je.

The professor told me that my characters were too much like him,

Ten profesor mi řekl, že moje postavy

jsou příliš jako on,

an educated and middle-class man.

vzdělaný muž ze střední třídy.

My characters drove cars.

Moje postavy řídily auta.

They were not starving.

Nehladověly.

Therefore they were not authentically African.

Tím pádem nebyly autenticky africké.

But I must quickly add that I too am just as guilty

Ale musím rychle dodat, že i já jsem vinna

in the question of the single story.

co se jediného příběhu týče.

A few years ago, I visited Mexico from the U.S.

Před několika lety jsem navštívila Mexiko z USA.

The political climate in the U.S. at the time was tense,

Politická atmosféra v USA byla v té době napjatá.

and there were debates going on about immigration.

A vedly se debaty o přistěhovalectví.

And, as often happens in America,

A jak se v Americe často stává,

immigration became synonymous with Mexicans.

imigrace se stala synonymem pro Mexičany.

There were endless stories of Mexicans

Existoval nezpočet příběhů o Mexičanech

as people who were fleecing the healthcare system,

jako o lidech, kteří

odírali zdravotnický systém,

sneaking across the border,

plížili se přes hranice,

being arrested at the border, that sort of thing.

byli zatýkáni na hranicích, a tak podobně.

I remember walking around on my first day in Guadalajara,

Pamatuji si, jak jsem se první den procházela po Guadalajaře

watching the people going to work,

a pozorovala lidi, jak jdou do práce,

rolling up tortillas in the marketplace,

jak balí tortily na tržišti,

smoking, laughing.

kouří, smějí se.

I remember first feeling slight surprise.

Vzpomínám si, že jsem nejprve byla lehce překvapená

And then, I was overwhelmed with shame.

a pak mě zalil stud.

I realized that I had been so immersed in the media coverage of Mexicans

Došlo mi, že jsem byla tak ponořená

do zpravodajství o Mexičanech,

that they had become one thing in my mind,

že se v mé mysli slili v jednu věc,

the abject immigrant.

v bídného přistěhovalce.

I had bought into the single story of Mexicans

Uvěřila jsem jedinému příběhu o mexičanech

and I could not have been more ashamed of myself.

a nemohla jsem se za sebe víc stydět.

So that is how to create a single story,

Takto se tvoří jediný příběh --

show a people as one thing,

ukazujete skupinu lidí jako jednu věc,

as only one thing,

jednu jedinou věc,

over and over again,

pořád dokola,

and that is what they become.

dokud se jí nestanou.

It is impossible to talk about the single story

Je nemožné mluvit o jediném příběhu,

without talking about power.

aniž bychom nemluvili o moci.

There is a word, an Igbo word,

V jazyce igbo existuje slovo,

that I think about whenever I think about the power structures of the world,

na které si vzpomenu, kdykoliv přemýšlím

o struktuře moci ve světě - slovo "nkali."

and it is "nkali."

It's a noun that loosely translates to "to be greater than another."

Je to podstatné jméno, které lze volně přeložit

jako "být větší než druhý."

Like our economic and political worlds,

Stejně jako naše ekonomické a politické světy

stories too are defined by the principle of nkali:

i příběhy jsou definovány

principem nkali.

How they are told, who tells them,

To, jak jsou vyprávěny, kdo je vypráví,

when they're told, how many stories are told,

kdy je vypráví, kolik jich je vyprávěno,

are really dependent on power.

závisí na moci.

Power is the ability not just to tell the story of another person,

Moc je schopnost nejen vyprávět příběh jiného člověka,

but to make it the definitive story of that person.

ale udělat z něj i definitivní příběh toho člověka.

The Palestinian poet Mourid Barghouti writes

Palestinský básník Mourid Barghoti píše,

that if you want to dispossess a people,

že pokud chcete uzurpovat skupinu lidí,

the simplest way to do it is to tell their story

nejjednodušší způsob je vyprávět jejich příběh

and to start with, "secondly."

a začít slovy "za druhé."

Start the story with the arrows of the Native Americans,

Začněte příběh šípy indiánů

and not with the arrival of the British,

namísto příchodem britů

and you have an entirely different story.

a dostanete zcela jiný příběh.

Start the story with the failure of the African state,

Začněte příběh

selháním afrického státu

and not with the colonial creation of the African state,

namísto vzniku koloniálního afrického státu

and you have an entirely different story.

a dostanete zcela jiný příběh.

I recently spoke at a university

Nedávno jsem měla proslov na univerzitě,

where a student told me that it was such a shame

kde mi jeden student řekl,

jak strašně ostudné je,

that Nigerian men were physical abusers

že nigerijští muži jsou násilníci,

like the father character in my novel.

jako postava otce v mé knize.

I told him that I had just read a novel called "American Psycho" --

Tak jsem mu řekla, že jsem zrovna četla knihu

jménem "Americké psycho"

(Laughter)

(Smích)

-- and that it was such a shame

a že je skutečně ostudné,

that young Americans were serial murderers.

že mladí Američané jsou masoví vrazi.

(Laughter)

(Smích)

(Applause)

(Potlesk)

Now, obviously I said this in a fit of mild irritation.

To jsem samozřejmě řekla v lehkém podráždění.

(Laughter)

(Smích)

But it would never have occurred to me to think

Nikdy by mě nenapadlo myslet si,

that just because I had read a novel in which a character was a serial killer

že jenom proto, že jsem četla knihu,

ve které byla jedna postava sériovým vrahem,

that he was somehow representative of all Americans.

že by nějakým způsobem reprezentovala

všechy Američany.

This is not because I am a better person than that student,

A není to proto, že bych byla lepším člověkem než ten student,

but because of America's cultural and economic power,

ale kvůli kulturní a ekonomické moci Ameriky.

I had many stories of America.

Znám mnoho příběhů o Americe.

I had read Tyler and Updike and Steinbeck and Gaitskill.

Četla jsem Tylera a Updika a Steinbecka a Gaitskilla.

I did not have a single story of America.

Neměla jsem jen jediný příběh o Americe.

When I learned, some years ago,

Když jsem se před několika lety dozvěděla, že spisovatelé

that writers were expected to have had really unhappy childhoods

musí mít opravdu nešťastná dětství

to be successful,

aby se stali úspěšnými,

I began to think about how I could invent horrible things my parents had done to me.

začala jsem přemýšlet, jak bych si mohla vymyslet

děsivé události, které mi rodiče provedli.

(Laughter)

(Smích)

But the truth is that I had a very happy childhood,

Pravdou je, že jsem měla velmi šťastné dětství,

full of laughter and love, in a very close-knit family.

plné smíchu a lásky, v blízce spojené rodině.

But I also had grandfathers who died in refugee camps.

Ale měla jsem i dědečky, kteří zemřeli v uprchlických táborech.

My cousin Polle died because he could not get adequate healthcare.

Můj bratranec Polle zemřel, protože nedostal odpovídající zdravotní péči.

One of my closest friends, Okoloma, died in a plane crash

Jeden z mých nebližších přátel, Okoloma, zemřel při leteckém neštěstí,

because our fire trucks did not have water.

protože hasící vozy neměly vodu.

I grew up under repressive military governments

Vyrůstala jsem pod represivními vojenskými vládami,

that devalued education,

které devalovaly vzdělání,

so that sometimes, my parents were not paid their salaries.

takže moji rodiče občas nedostali výplatu.

And so, as a child, I saw jam disappear from the breakfast table,

A tak jsem jako dítě viděla, jak ze snídaně mizí marmeláda,

then margarine disappeared,

pak zmizel margarín,

then bread became too expensive,

pak už byl i chleba moc drahý

then milk became rationed.

a mléko začalo být na příděly.

And most of all, a kind of normalized political fear

A především jakýsi normalizovaný politický strach

invaded our lives.

vtrhnul do našich životů.

All of these stories make me who I am.

Všechny tyto příběhy mě utvářely.

But to insist on only these negative stories

Ale trvat jen na těch negativních příbězích

is to flatten my experience

znamená zploštit moje zážitky

and to overlook the many other stories that formed me.

a přehlédnout tu spoustu ostatních příběhů,

které mě utvářely.

The single story creates stereotypes,

Jediný příběh vytváří stereotypy.

and the problem with stereotypes is not that they are untrue,

A problém se stereotypy

není, že jsou nepravdivé,

but that they are incomplete.

ale že jsou neúplné.

They make one story become the only story.

Z jednoho příběhu dělají jediný.

Of course, Africa is a continent full of catastrophes:

Samozřejmě, že Afrika je kontinent plný katastrof.

There are immense ones, such as the horrific rapes in Congo

Obrovských, jako hrůzná znásilnění v Kongu.

and depressing ones,

Skličujících, jako třea fakt, že

such as the fact that 5,000 people apply for one job vacancy in Nigeria.

na každé volné pracovní místo v Nigérii připadá 5000 uchazečů.

But there are other stories that are not about catastrophe,

Ale existují jiné příběhy, které nejsou o katastrofách.

and it is very important, it is just as important, to talk about them.

A je velice důležité, úplně stejně důležité, o nich mluvit.

I've always felt that it is impossible

Vždycky mi připadalo nemožné

to engage properly with a place or a person

řádně se zabývat místem nebo osobou,

without engaging with all of the stories of that place and that person.

aniž bychom se zabývali všemi příběhy, které se k nim vážou.

The consequence of the single story is this:

Následek jediného příběhu

It robs people of dignity.

je jeden: bere lidem důstojnost.

It makes our recognition of our equal humanity difficult.

Ztěžuje nám vnímání lidské rovnosti.

It emphasizes how we are different rather than how we are similar.

Zdůrazňuje to, v čem jsme jiní,

spíš než to, v čem jsme stejní.

So what if before my Mexican trip,

Co kdybych před svojí cestou do Mexika

I had followed the immigration debate from both sides,

sledovala debatu o přistěhovalectví z obou stran,

the U.S. and the Mexican?

americké i mexické?

What if my mother had told us that Fide's family was poor

Co kdyby nám moje matka řekla, že Fideho rodina je chudá

and hardworking?

a pracovitá?

What if we had an African television network

Co kdybychom měli africkou televizní síť,

that broadcast diverse African stories all over the world?

která by vysílala rozmanité africké příběhy po celém světě?

What the Nigerian writer Chinua Achebe calls "a balance of stories."

To, čemu nigerijský spisovatel Chinua Achebe říká

"vyváženost příběhů."

What if my roommate knew about my Nigerian publisher,

Co kdyby moje spolubydlící věděla o mém nigerijském vydavateli,

Muhtar Bakare,

Muktovi Bakaray,

a remarkable man who left his job in a bank

mimořádném muži, který opustil práci v bance,

to follow his dream and start a publishing house?

a šel za svým snem založit vydavatelství?

Now, the conventional wisdom was that Nigerians don't read literature.

Selský rozum říká, že nigerijci nečtou literaturu.

He disagreed.

On s tím nesouhlasil.

He felt that people who could read, would read,

Cítil, že lidé, kteří by mohli, by četli,

if you made literature affordable and available to them.

když by byla literatura dostupná.

Shortly after he published my first novel,

Krátce po tom, co vydal moji první knihu,

I went to a TV station in Lagos to do an interview,

jsem šla na interview do televizní stanice v Lagosu.

and a woman who worked there as a messenger came up to me and said,

A žena, která tam pracovala jako poslíček, mě oslovila a řekla,

"I really liked your novel. I didn't like the ending.

"Vaše kniha se mi opravdu líbila. Nelíbil se mi konec.

Now, you must write a sequel, and this is what will happen ..."

Musíte napsat pokračování, a v něm bude následující..."

(Laughter)

(Smích)

And she went on to tell me what to write in the sequel.

A začala mi povídat, co mám do toho pokračování napsat.

I was not only charmed, I was very moved.

Nejen, že mě to okouzlilo. Dojalo mě to.

Here was a woman, part of the ordinary masses of Nigerians,

Stála přede mnou obyčejná žena nigerijského lidu,

who were not supposed to be readers.

která podle všeho neměla umět číst.

She had not only read the book,

Nejen, že knihu četla, ona se s ní ztotožnila

but she had taken ownership of it

a cítila důvod mi říct,

and felt justified in telling me what to write in the sequel.

co mám napsat do pokračování.

Now, what if my roommate knew about my friend Funmi Iyanda,

Co kdyby moje spolubydlící věděla o mé kamarádce Fumi Onda,

a fearless woman who hosts a TV show in Lagos,

nebojácné ženě, která má vlastní televizní show v Lagosu

and is determined to tell the stories that we prefer to forget?

a je odhodlaná vyprávět příběhy, které bychom raději zapomněli?

What if my roommate knew about the heart procedure

Co kdyby moje spolubydlící věděla o operaci srdce,

that was performed in the Lagos hospital last week?

která byla provedena v lagosské nemocnici minulý týden?

What if my roommate knew about contemporary Nigerian music,

Co kdyby moje spolubydlící věděla o současné nigerijské hudbě?

talented people singing in English and Pidgin,

Talentovaní lidé, zpívající anglicky a pidginem

and Igbo and Yoruba and Ijo,

a v jazyce Igbo a Yoruba a Ijo,

mixing influences from Jay-Z to Fela

míchající vlivy od Jay-Z, přes Fela

to Bob Marley to their grandfathers.

a Boba Marleye, až po jejich dědečky.

What if my roommate knew about the female lawyer

Co kdyby moje spolubydlící věděla o právničce,

who recently went to court in Nigeria to challenge a ridiculous law

která šla nedávno v nigérii k soudu,

aby napadla směšný zákon,

that required women to get their husband's consent

který přikazoval ženám získat manželův souhlas,

before renewing their passports?

aby si mohly obnovit pas?

What if my roommate knew about Nollywood,

Co kdyby moje spolubydlící věděla o Nollywoodu,

full of innovative people making films despite great technical odds,

plném průkopníků, tvořících filmy navzdory technickým nedostatkům?

films so popular

Filmy tak populární,

that they really are the best example of Nigerians consuming what they produce?

že jsou tím nejlepším příkladem

nigerijců konzumujících to, co vytvářejí.

What if my roommate knew about my wonderfully ambitious hair braider,

Co kdyby moje spolubydlící věděla o mé skvělé, ambiciózní kadeřnici,

who has just started her own business selling hair extensions?

která nedávno rozjela vlastní obchod s příčesky?

Or about the millions of other Nigerians who start businesses and sometimes fail,

Nebo o milionech jiných nigerijců,

kteří se pouští do podnikání a občas selžou,

but continue to nurse ambition?

ale nevzdávají se své ambice?

Every time I am home I am confronted

Pokaždé když jsem doma, jsem konfrontována

with the usual sources of irritation for most Nigerians:

se vším, co irituje většinu nigerijců:

our failed infrastructure, our failed government,

naše špatná infrastruktura a špatná vláda.

but also by the incredible resilience

Ale také s neuvěřitelnou nezlomností lidí, kteří

of people who thrive despite the government,

prosperují navzdory vládě,

rather than because of it.

spíš než díky ní.

I teach writing workshops in Lagos every summer,

Každé léto vedu workshopy psaní v Lagosu.

and it is amazing to me how many people apply,

A jsem ohromena, kolik lidí se hlásí,

how many people are eager to write,

kolik lidí chce horlivě psát,

to tell stories.

a vyprávět příběhy.

My Nigerian publisher and I have just started a non-profit

S mým nigerijským nakladatelem jsme založili neziskovku

called Farafina Trust,

jménem Farafina Trust.

and we have big dreams of building libraries

A máme velké sny o stavbě knihoven

and refurbishing libraries that already exist

a renovaci knihoven které už existují

and providing books for state schools

a poskytování knih státním školám,

that don't have anything in their libraries,

které ve svých knihovnách nemají nic,

and also of organizing lots and lots of workshops,

a také organizaci mnoha a mnoha workshopů

in reading and writing,

čtení a psaní,

for all the people who are eager to tell our many stories.

pro všechny ty lidi, kteří chtějí vyprávět rozmanité příběhy.

Stories matter.

Na příbězích záleží.

Many stories matter.

Na rozmanitosti příběhů záleží.

Stories have been used to dispossess and to malign,

Příběhy byly zneužity k pomluvám a uzurpaci.

but stories can also be used to empower and to humanize.

Ale příběhy mohou zároveň dodávat sílu a zušlechťovat.

Stories can break the dignity of a people,

Příběhy mohou zlomit hrdost skupiny lidí.

but stories can also repair that broken dignity.

Ale příběhy mohou tu zlomenou hrdost i napravit.

The American writer Alice Walker wrote this

Americká spisovatelka Alice Walker napsala toto

about her Southern relatives who had moved to the North.

o svých jižanských příbuzných,

kteří se přestěhovali na sever.

She introduced them to a book about

Ukázala jim knihu o

the Southern life that they had left behind.

tom jižanském životě, který opustili.

"They sat around, reading the book themselves,

"Posedávali a sami si tu knihu četli,

listening to me read the book, and a kind of paradise was regained."

poslouchali, jak čtu knihu já, a znovunabyli jakéhosi ráje."

I would like to end with this thought:

Ráda bych skončila jednou myšlenkou:

That when we reject the single story,

Když odmítneme jednoúhlý příběh,

when we realize that there is never a single story

když si uvědomíme, že nikdy neexistuje jen jeden příběh

about any place,

o jakémkoliv místě,

we regain a kind of paradise.

znovunabydeme jakéhosi ráje.

Thank you.

Děkuji.

(Applause)

(Potlesk)