Steven Addis: A father-daughter bond, one photo at a time

Translator: Joseph Geni Reviewer: Morton Bast

Překladatel: Jakub Helcl Korektor: Jana Parolkova

Photography has been my passion

Fotografování byla má vášeň

ever since I was old enough to pick up a camera,

už od dob, kdy jsem byl natolik starý, abych uzvedl fotoaparát.

but today I want to share with you

Ale dnes se chci s vámi podělit

the 15 most treasured photos of mine,

o 15 fotografíí, kterých si nejvíce cením

and I didn't take any of them.

a nevyfotil jsem ani jednu z nich.

There were no art directors, no stylists,

Nebyli tu žádní režiséři, žádní stylisté,

no chance for reshoots, not even any regard for lighting.

žádná šance na opakované snímky, ba ani žádné ohledy na osvětlení.

In fact, most of them were taken by random tourists.

Ve skutečnosti, většina z nich byla pořízena náhodnými turisty.

My story begins

Můj příběh začíná,

when I was in New York City for a speaking engagement,

když jsem byl v New Yorku na domluvené schůzce

and my wife took this picture of me holding my daughter

a má žena pořídila snímek mě, jak držím mou dceru

on her first birthday. We're on the corner of 57th and 5th.

na její první narozeniny. Jsme na rohu sedmapadesáté a páté ulice.

We happened to be back in New York exactly a year later,

Shodou okolností jsme byli v New Yorku přesně rok na to,

so we decided to take the same picture.

tak jsme se rozhodli vyfotit stejný obrázek.

Well you can see where this is going.

Už chápete, kam to povede.

Approaching my daughter's third birthday,

S blížícími se třetími narozeninami mé dcery

my wife said, "Hey, why don't you take Sabina back to New York

mi žena řekla "Hele, proč nevezmeš Sabinu zpátky do New Yorku,

and make it a father-daughter trip, and continue the ritual?"

neuděláte si výlet jenom otec s dcerou a nepokračujete v rituálu?"

This is when we started asking passing tourists to take the picture.

Tady jsme začali žádat kolemjdoucí turisty, aby nás vyfotili.

You know, it's remarkable how universal

Víte, je pozoruhodné, jak všeobecně rozšířené

the gesture is of handing your camera to a total stranger.

je gesto podání vašeho fotoaparátu úplně neznámému člověku.

No one's ever refused, and luckily no one's ever run off with our camera.

Nikdo nikdy neodmítl. A naštěstí ještě nikdo nikdy s vaším fotoaparátem neutekl.

Back then, we had no idea how much this trip would change our lives.

V té době jsme neměli vůbec tušení, jak by mohl tento výlet změnit naše životy.

It's really become sacred to us.

Stal se pro nás opravdu posvátným.

This one was taken just weeks after 9/11,

Tahle byla pořízena pár týdnů po 11. září

and I found myself trying to explain what had happened that day

a já se snažil sám sobě vysvětlit, co se toho dne stalo

in ways a five-year-old could understand.

z pohledu pětiletého dítěte.

So these photos are far more than proxies

Tyto fotografie jsou mnohem více než zprostředkovatelé

for a single moment, or even a specific trip.

jediného okamžiku nebo i určitého výletu.

They're also ways for us to freeze time

Jsou způsob, jak můžeme zastavit čas

for one week in October

na jeden týden v říjnu,

and reflect on our times

zapřemýšlet na naše časy

and how we change from year to year,

a jak jsme se rok od roku změnili.

and not just physically, but in every way.

A ne jenom fyzicky, ale v každém ohledu.

Because while we take the same photo,

Protože zatímco děláme ty samé fotogorafie,

our perspectives change,

naše perspektivy se mění,

and she reaches new milestones,

ona dosahuje nových mezníků

and I get to see life through her eyes,

a já mám možnost vidět svět jejíma očima,

and how she interacts with and sees everything.

jak se vším interaguje a vše vidí.

This very focused time we get to spend together

Tento cílený čas, který trávíme společně

is something we cherish and anticipate the entire year.

je něco, čeho si vážíme a co očekáváme celý rok.

Recently, on one trip, we were walking,

Nedávno, na jednom výletě, jsme se procházeli

and she stops dead in her tracks,

a zničehonic se překvapivě zarazila,

and she points to a red awning of the doll store

a ukázala na červenou markýzu obchodu s panenkami,

that she loved when she was little

který milovala, když byla ještě malá,

on our earlier trips.

na našich dřívějších výletech.

And she describes to me the feeling she felt

A popsala mi ten pocit, který měla

as a five-year-old standing in that exact spot.

jako pětiletá, stojící přesně na tom samém místě.

She said she remembers her heart bursting out of her chest

Řekla mi, že si pamatuje, jak se jí mohlo rozskočit její srdce,

when she saw that place for the very first time

když to místo uviděla úplně poprvé

nine years earlier.

před devíti lety.

And now what she's looking at in New York

A teď to jediné, na co kouká v New Yorku,

are colleges,

jsou vysoké školy,

because she's determined to go to school in New York.

protože je rozhodnuta jít na školu do New Yorku.

And it hit me: One of the most important things

A mně to došlo: Jedna z nejdůležitějších věcí,

we all make are memories.

které si všichni vytváříme, jsou vzpomínky.

So I want to share the idea of taking an active role

Tak se s vámi chci podělit o myšlenku přebírání aktivní role

in consciously creating memories.

ve vědomém vytváření vzpomínek.

I don't know about you, but aside from these 15 shots,

Nevím jak vy, ale kromě těchto patnácti fotek

I'm not in many of the family photos.

nejsem na většině rodinných fotek.

I'm always the one taking the picture.

Jsem vždy ten, co fotky pořizuje.

So I want to encourage everyone today

Tak chci dnes každého povzbudit,

to get in the shot,

aby se dostal do záběru

and don't hesitate to go up to someone and ask,

a neostýchal se k někomu přijít a zeptat se

"Will you take our picture?"

"Vyfotíte nás?"

Thank you. (Applause)

Děkuji. (Potlesk)