The power of introverts | Susan Cain | TED

Překladatel: Jan Kadlec Korektor: Jiřina Vítů

When I was nine years old,

Když mi bylo devět let,

I went off to summer camp for the first time.

jela jsem na svůj první letní tábor.

And my mother packed me a suitcase full of books,

Má matka mi zabalila kufr

plný knih,

which to me seemed like a perfectly natural thing to do.

což mi připadalo jako naprosto samozřejmá věc.

Because in my family, reading was the primary group activity.

V mé rodině totiž

bylo čtení hlavní společenskou aktivitou.

And this might sound antisocial to you,

Může vám to připadat asociální,

but for us it was really just a different way of being social.

ale pro nás to byl prostě jiný způsob, jak být společenský.

You have the animal warmth of your family sitting right next to you,

Cítíte živočišné teplo své rodiny

sedící kolem vás,

but you are also free to go roaming around the adventureland

ale uvnitř své hlavy se můžete svobodně toulat

v říši fantazie.

inside your own mind.

And I had this idea

Myslela jsem si,

that camp was going to be just like this, but better.

že ten tábor bude něco podobného, ale lepší.

(Laughter)

(Smích)

I had a vision of 10 girls sitting in a cabin

Představovala jsem si deset holek v chatce,

cozily reading books in their matching nightgowns.

uvelebené v ladících košilkách s knihami v ruce.

(Laughter)

(Smích)

Camp was more like a keg party without any alcohol.

Tábor připomínal spíše divokou párty, jen bez alkoholu.

And on the very first day,

Hned první den

our counselor gathered us all together

nás vedoucí nahnala dohromady

and she taught us a cheer that she said we would be doing

a naučila nás pozdrav, který jsme podle ní měly dělat

every day for the rest of the summer to instill camp spirit.

každý den po zbytek léta,

abychom si udržely táborového ducha.

And it went like this:

Bylo to něco jako:

"R-O-W-D-I-E,

„D-I-V-O-Ž-K-Y,

that's the way we spell rowdie.

říkáme si divožky.

Rowdie, rowdie, let's get rowdie."

Divožky, divožky, my jsme přeci divožky.“

(Laughter)

Yeah.

Jo.

So I couldn't figure out for the life of me

Neměla jsem nejmenší ponětí,

why we were supposed to be so rowdy,

proč jsme měly být tak divoké

or why we had to spell this word incorrectly.

a proč jsme to musely hláskovat špatně.

(Laughter)

(Smích)

But I recited a cheer. I recited a cheer along with everybody else.

Ale pozdrav jsem vyřvávala. Tak jako každý jiný.

I did my best.

Opravdu jsem se snažila.

And I just waited for the time that I could go off and read my books.

A prostě jsem čekala na chvíli,

kdy budu moci jít a číst si své knihy.

But the first time that I took my book out of my suitcase,

Ovšem ve chvíli, kdy jsem z kufru vytáhla knížku,

přišla ke mně nejoblíbenější holka z pokoje

the coolest girl in the bunk came up to me

a zeptala se mě: „Proč seš taková měkkota?“ –

and she asked me, "Why are you being so mellow?" --

měkkota pochopitelně byla přesným opakem

mellow, of course, being the exact opposite

D-I-V-O-Ž-K-Y.

of R-O-W-D-I-E.

Když jsem to zkusila podruhé,

And then the second time I tried it,

přišla za mnou vedoucí s ustaranou tváří

the counselor came up to me with a concerned expression on her face

a opakovala něco o táborovém duchu

and she repeated the point about camp spirit

a jak bychom měly pracovat na tom,

and said we should all work very hard to be outgoing.

abychom byly společenské.

And so I put my books away,

Takže jsem knížky schovala

back in their suitcase,

zpátky do kufru

and I put them under my bed,

a zastrčila ho pod postel,

and there they stayed for the rest of the summer.

kde zůstal po zbytek léta.

And I felt kind of guilty about this.

Cítila jsem se provinilá.

I felt as if the books needed me somehow,

Cítila jsem, jako by mě knihy potřebovaly

and they were calling out to me and I was forsaking them.

a volaly mě a já je opustila navěky.

But I did forsake them and I didn't open that suitcase again

Opravdu jsem je opustila a kufr jsem neotevřela do chvíle,

kdy jsem se na konci léta

until I was back home with my family at the end of the summer.

vrátila za rodinou.

Now, I tell you this story about summer camp.

Jak vám teď vyprávím tuto historku z letního tábora,

I could have told you 50 others just like it --

mohla bych z rukávu vysypat 50 podobných –

all the times that I got the message

pokaždé mi někdo naznačoval,

that somehow my quiet and introverted style of being

že můj tichý a introvertní způsob existence

was not necessarily the right way to go,

není úplně to pravé ořechové,

that I should be trying to pass as more of an extrovert.

a že bych se měla snažit působit extrovertněji.

And I always sensed deep down that this was wrong

Vždycky jsem někde hluboko cítila, že to je špatně,

and that introverts were pretty excellent just as they were.

a že introverti vynikají přesně takoví, jací jsou.

Na několik let jsem tento pocit utlumila

But for years I denied this intuition,

and so I became a Wall Street lawyer, of all things,

a stala jsem se právničkou na Wall Street

instead of the writer that I had always longed to be --

namísto spisovatelkou, jak jsem vždycky chtěla –

partly because I needed to prove to myself that I could be bold and assertive too.

částečně i proto, že jsem si potřebovala dokázat,

že také dokážu být smělá a asertivní.

And I was always going off to crowded bars

Chodívala jsem do přelidněných barů,

when I really would have preferred to just have a nice dinner with friends.

i když bych bývala upřednostnila klidnou večeři s přáteli.

And I made these self-negating choices so reflexively,

A tyto sebezapírající volby jsem prováděla

natolik podvědomě,

that I wasn't even aware that I was making them.

že jsem si ani neuvědomovala, co dělám.

Now this is what many introverts do,

Dělá to spousta introvertů

and it's our loss for sure,

a to ke škodě nejen vlastní,

but it is also our colleagues' loss

ale i ke škodě svých kolegů

and our communities' loss.

a svého okolí.

And at the risk of sounding grandiose, it is the world's loss.

A jakkoli to může znít troufale, taktéž ke škodě celého světa.

Because when it comes to creativity and to leadership,

Protože když přijde řeč na kreativitu a vůdcovství,

we need introverts doing what they do best.

potřebujeme introverty, aby dělali to, co umí.

A third to a half of the population are introverts --

Třetina až polovina populace jsou introverti –

a third to a half.

třetina až polovina.

So that's one out of every two or three people you know.

Jeden ze dvou či tří lidí, které znáte.

So even if you're an extrovert yourself,

Takže ačkoli vy sami můžete být extroverti,

I'm talking about your coworkers

mluvím o vašich kolezích,

and your spouses and your children

vašich partnerech a vašich dětech

and the person sitting next to you right now --

a o tom člověku co právě teď sedí vedle vás –

all of them subject to this bias

všichni z nich podléhají předsudkům,

that is pretty deep and real in our society.

které jsou v naší společnosti hluboce zakořeněny.

We all internalize it from a very early age

Všichni je bereme za své od útlého věku,

without even having a language for what we're doing.

kdy ani neumíme pojmenovat to, co děláme.

Now, to see the bias clearly,

Abychom tyto předsudky pochopili,

you need to understand what introversion is.

musíme rozumět tomu, co introverze je.

It's different from being shy.

Je to něco jiného než stydlivost.

Shyness is about fear of social judgment.

Stud je strach ze společenského hodnocení.

Introversion is more about,

Introverze označuje spíše to,

how do you respond to stimulation,

jak reagujete na stimulaci,

including social stimulation.

včetně stimulace společenské.

So extroverts really crave large amounts of stimulation,

Extroverti opravdu dychtí po kvantech stimulace,

whereas introverts feel at their most alive

zatímco introverti jsou ve svém živlu,

and their most switched-on and their most capable

nabuzení a maximálně schopní,

when they're in quieter, more low-key environments.

když se nachází v tišším, nerozptylujícím prostředí.

Nikoli stále – tohle není absolutní –

Not all the time -- these things aren't absolute --

ale po většinu času.

but a lot of the time.

So the key then to maximizing our talents

Klíčem k maximálnímu

využití našich talentů

is for us all to put ourselves

pro nás všechny je tedy

in the zone of stimulation that is right for us.

najít míru stimulace, která nám vyhovuje.

But now here's where the bias comes in.

A právě tady přichází na řadu ty předsudky.

Our most important institutions,

Naše nejdůležitější instituce,

our schools and our workplaces,

školy a pracoviště,

they are designed mostly for extroverts

jsou navrženy především pro extroverty

and for extroverts' need for lots of stimulation.

a pro extrovertní potřebu spousty stimulace.

And also we have this belief system right now

To se také promítá do nového „systému víry“,

that I call the new groupthink,

který nazývám novým skupinovým myšlením;

which holds that all creativity and all productivity

které věří, že veškerá tvořivost a produktivita

comes from a very oddly gregarious place.

přichází z velice podivně družných míst.

So if you picture the typical classroom nowadays:

Představte si dnešní moderní třídu ve škole.

When I was going to school, we sat in rows.

Když jsem chodila do školy já,

seděli jsme v řadách.

We sat in rows of desks like this,

Seděli jsme v řadách takhle

and we did most of our work pretty autonomously.

a většinu úkolů jsme dělali vesměs samostatně.

But nowadays, your typical classroom has pods of desks --

Dnes se typická třída skládá

z takových hnízd –

four or five or six or seven kids all facing each other.

čtyři, pět, šest či sedm dětí naproti sobě.

And kids are working in countless group assignments.

Pracují na nespočtu skupinových úkolů.

Even in subjects like math and creative writing,

Dokonce i v předmětech jako matematika či sloh,

which you think would depend on solo flights of thought,

u kterých byste čekali, že prim bude hrát samostatné myšlení,

kids are now expected to act as committee members.

se od dětí očekává, že se budou chovat jako členové komise.

And for the kids who prefer to go off by themselves or just to work alone,

A když dítě preferuje

vlastní řešení nebo práci o samotě,

those kids are seen as outliers often

je na něj často nahlíženo jako na černou ovci,

or, worse, as problem cases.

nebo – hůře – jako problémový případ.

Dle domnění převážné většiny učitelů

And the vast majority of teachers

reports believing that the ideal student is an extrovert

je ideálním studentem extrovert

as opposed to an introvert,

oproti introvertovi,

even though introverts actually get better grades

přestože introverti ve skutečnosti mají lepší známky

and are more knowledgeable,

a dle průzkumů mají

according to research.

i větší znalosti.

(Laughter)

(Smích)

Okay, same thing is true in our workplaces.

Dobrá, to stejné platí i pro pracoviště.

Now, most of us work in open plan offices,

Dnes většina z nás pracuje v otevřených prostorech

without walls,

bez zdí,

where we are subject to the constant noise and gaze of our coworkers.

kde podléháme

neustálému hluku a pohledům našich kolegů.

And when it comes to leadership,

A když dojde na vůdcovství,

introverts are routinely passed over for leadership positions,

introverti bývají u vedoucích pozic běžně vynechávání,

ačkoli mají tendenci být opatrnější,

even though introverts tend to be very careful,

nepodstupovat nadměrná rizika –

much less likely to take outsize risks --

což bychom dnes mohli ocenit.

which is something we might all favor nowadays.

And interesting research by Adam Grant at the Wharton School

V zajímavém výzkumu Adama Granta z Wharton School

has found that introverted leaders

se zjistilo, že introvertní vůdci

often deliver better outcomes than extroverts do,

často prokazovali lepší výsledky než extroverti,

because when they are managing proactive employees,

protože když vedli proaktivní zaměstnance,

they're much more likely to let those employees run with their ideas,

mnohem častěji je nechávali provádět jejich vlastní nápady,

whereas an extrovert can, quite unwittingly,

zatímco extrovert se snadno, často nevědomky,

get so excited about things

pro něco tak nadchne,

that they're putting their own stamp on things,

že ovládne celý prostor

and other people's ideas might not as easily then bubble up to the surface.

a nápady jiných lidí se tak často

nedostanou na povrch.

Now in fact, some of our transformative leaders in history have been introverts.

Ve skutečnosti někteří z revolučních vůdců minulosti byli introverti.

Dám vám pár příkladů.

I'll give you some examples.

Eleanor Roosevelt, Rosa Parks, Gandhi --

Eleanor Rooseveltová, Rosa Parksová, Gándhí –

all these people described themselves as quiet and soft-spoken and even shy.

všichni tito lidé se dají popsat jako

tiší, málo mluvící a dokonce stydliví.

And they all took the spotlight,

A ti všichni si stoupli na pódium,

even though every bone in their bodies was telling them not to.

přestože jim každá kostička v těle

říkala, aby to nedělali.

And this turns out to have a special power all its own,

Vychází najevo, že to má samo o sobě zvláštní sílu,

protože lid mohl cítit, že tito vůdcové nestáli v čele proto,

because people could feel that these leaders were at the helm

že by si užívali komandování druhých

not because they enjoyed directing others

nebo že by se jim líbilo stát ve světle reflektorů;

and not out of the pleasure of being looked at;

činili tak, protože neměli jinou možnost,

they were there because they had no choice,

protože se hnali za tím, co považovali za správné.

because they were driven to do what they thought was right.

Now I think at this point it's important for me to say

V tuto chvíli považuji za důležité říct,

that I actually love extroverts.

že vlastně miluju extroverty.

I always like to say some of my best friends are extroverts,

Vždycky ráda říkám, že někteří z mých nejlepších přátel jsou extroverti,

including my beloved husband.

včetně mého milovaného manžela.

And we all fall at different points, of course,

A my všichni pochopitelně spadáme do různých

along the introvert/extrovert spectrum.

částí intro/extrovertního spektra.

Even Carl Jung, the psychologist who first popularized these terms,

I Carl Jung, psycholog, který tyto termíny zpopularizoval, řekl,

said that there's no such thing as a pure introvert

že není nikdo jako čistý introvert

nebo čistý extrovert.

or a pure extrovert.

He said that such a man would be in a lunatic asylum,

Podle něj by takový člověk skončil v blázinci,

kdyby vůbec existoval.

if he existed at all.

And some people fall smack in the middle of the introvert/extrovert spectrum,

Někteří lidé zapadnou přesně doprostřed

tohoto spektra;

and we call these people ambiverts.

tyto lidi pak nazýváme ambiverty.

And I often think that they have the best of all worlds.

Často si říkám, že mají to nejlepší z obou světů.

But many of us do recognize ourselves as one type or the other.

Ale většina z nás se zařadí do jednoho či druhého typu.

And what I'm saying is that culturally, we need a much better balance.

Podle mě naše kultura potřebuje jejich lepší rovnováhu.

We need more of a yin and yang between these two types.

Potřebujeme více jin a jang

mezi těmito dvěma typy.

This is especially important

To je obzvláště důležité

when it comes to creativity and to productivity,

u kreativity a produktivity,

because when psychologists look at the lives of the most creative people,

neboť když psychologové nahlíží

do životů nejkreativnějších lidí,

what they find

zjišťují, že

are people who are very good at exchanging ideas

jsou velmi dobří ve výměně a sdělování myšlenek

and advancing ideas,

a jejich rozvíjení,

but who also have a serious streak of introversion in them.

ale že v sobě také mají notnou dávku introverze.

And this is because solitude

To kvůli tomu, že samota je zásadní přísadou

is a crucial ingredient often to creativity.

kreativity.

So Darwin,

Třeba Darwin

he took long walks alone in the woods

chodíval sám na dlouhé procházky v lesích

and emphatically turned down dinner-party invitations.

a důrazně odmítal pozvánky na večerní sešlosti.

Theodor Geisel, better known as Dr. Seuss,

Theodor Geisel, lépe známý jako Dr. Seuss,

he dreamed up many of his amazing creations

si vysnil spoustu svých úžasných výtvorů

in a lonely bell tower office that he had

v opuštěné kanceláři ve zvonici,

in the back of his house in La Jolla, California.

kterou měl za domem v La Jolla v Kalifornii.

And he was actually afraid to meet the young children who read his books

Dokonce se bál setkat se

s malými dětmi, které četly jeho knihy,

for fear that they were expecting him this kind of jolly Santa Claus-like figure

ze strachu, že by čekaly

veselou figurku jako je Santa Claus

and would be disappointed with his more reserved persona.

a mohly být zklamané jeho odtažitou osobností.

Steve Wozniak invented the first Apple computer

Steve Wozniak vynalezl první počítač Apple

sitting alone in his cubicle in Hewlett-Packard

sedě o samotě ve svém boxu

v Hewlett-Packard, kde toho času pracoval.

where he was working at the time.

Říká, že by se nikdy nestal takovým prvotřídním odborníkem,

And he says that he never would have become such an expert in the first place

kdyby býval nebyl tak introvertní, že neopouštěl dům,

had he not been too introverted to leave the house

když vyrůstal.

when he was growing up.

Pochopitelně

Now, of course,

this does not mean that we should all stop collaborating --

to neznamená, že bychom teď měli přestat spolupracovat –

and case in point, is Steve Wozniak famously coming together with Steve Jobs

zrovna v tomto případě je Steve Wozniak známý spoluprácí se Stevem Jobsem

to start Apple Computer --

na startu Apple Computer –

but it does mean that solitude matters

říkám jen, že na samotě záleží

and that for some people it is the air that they breathe.

a že pro některé lidi

je vzduchem, který dýchají.

And in fact, we have known for centuries about the transcendent power of solitude.

Ve skutečnosti už po staletí známe

fascinující sílu samoty.

It's only recently that we've strangely begun to forget it.

Teprve nedávno jsme na ni záhadně začali zapomínat.

If you look at most of the world's major religions,

Když se podíváte na hlavní světová náboženství,

you will find seekers --

najdete hledače –

Moses, Jesus, Buddha, Muhammad --

Mojžíše, Ježíše, Buddhu, Muhameda –

seekers who are going off by themselves alone to the wilderness,

hledače, kteří se vydávají

sami do divočiny,

where they then have profound epiphanies and revelations

kde zažívají důležitá zjevení a prozření,

that they then bring back to the rest of the community.

která pak přináší zpátky svým společnostem.

So, no wilderness, no revelations.

Žádná divočina, žádné prozření.

This is no surprise, though,

Nic překvapivého,

if you look at the insights of contemporary psychology.

když nahlédnete pod pokličku současné psychologie.

It turns out that we can't even be in a group of people

Ukázalo se, že ani nedokážeme být ve skupině lidí,

without instinctively mirroring, mimicking their opinions.

aniž bychom instinktivně nezrcadlili jejich postoje.

Even about seemingly personal and visceral things

I co se týče osobních a niterných záležitostí

like who you're attracted to,

– jako např. ke komu jste přitahováni –

you will start aping the beliefs of the people around you

začnete zrcadlit postoje lidí kolem vás,

without even realizing that that's what you're doing.

aniž byste si uvědomovali, co vůbec děláte.

And groups famously follow the opinions

Je známo, že skupiny následují názory

of the most dominant or charismatic person in the room,

nejdominantnějších nebo nejcharismatičtějších lidí v místnosti,

even though there's zero correlation

ačkoli je nulová korelace

between being the best talker and having the best ideas --

mezi schopností dobře mluvit a mít skvělé myšlenky –

I mean zero.

zdůrazňuji, nulová.

So --

Takže…

(Laughter)

(Smích)

You might be following the person with the best ideas,

Můžete naslouchat člověku s nejlepšími myšlenkami –

but you might not.

nebo taky ne.

And do you really want to leave it up to chance?

Ale opravdu to chcete nechat na náhodě?

Much better for everybody to go off by themselves,

Pro všechny je lepší jít si po svých,

generate their own ideas

přijít s vlastními nápady

freed from the distortions of group dynamics,

nespoutanými vlivy skupinové dynamiky

and then come together as a team

a pak se zase sejít v týmu,

to talk them through in a well-managed environment

probrat je v dobře vedeném prostředí

and take it from there.

a pak s nimi něco udělat.

Now if all this is true,

Jestli je toto pravda,

then why are we getting it so wrong?

proč to tedy stále děláme tak špatně?

Why are we setting up our schools this way, and our workplaces?

Proč naše školy a pracoviště stále vypadají takhle?

A proč se kvůli nám introverti cítí mizerně,

And why are we making these introverts feel so guilty

když chtějí čas od času pracovat na vlastní triko?

about wanting to just go off by themselves some of the time?

One answer lies deep in our cultural history.

Jedna odpověď leží hluboko v historii naší kultury.

Western societies,

Západní společnosti,

and in particular the U.S.,

zejména Spojené státy,

have always favored the man of action over the "man" of contemplation.

vždy preferovaly muže činu

než lidi rozjímající

nebo dokonce muže rozjímající.

But in America's early days,

Ovšem v tehdejší Americe

we lived in what historians call a culture of character,

lidé žili v tom, co historici nazývají kulturou charakteru,

where we still, at that point, valued people

kdy jsou lidé – v tomto ohledu – hodnoceni

for their inner selves and their moral rectitude.

dle svých vnitřních stránek a morální čistoty.

And if you look at the self-help books from this era,

Když se podíváte na příručky osobního rozvoje z té doby,

they all had titles with things like

budou mít názvy jako třeba

"Character, the Grandest Thing in the World."

„Charakter, nejlepší věc na světě.“

And they featured role models like Abraham Lincoln,

Odkazovaly na vzory jako Abraham Lincoln,

who was praised for being modest and unassuming.

který byl vyzdvihován pro skromnost a neokázalost.

Ralph Waldo Emerson called him

Ralph Waldo Emerson ho nazval

"A man who does not offend by superiority."

„mužem, který neurážel nadřazeností.“

But then we hit the 20th century,

Ale pak jsme se dostali do 20. století

and we entered a new culture

a vstoupili jsme do kultury,

that historians call the culture of personality.

kterou historici nazývají kulturou osobnosti.

What happened is we had evolved an agricultural economy

Vyvinuli jsme se z agrární ekonomiky

do světa velkého byznysu.

to a world of big business.

And so suddenly people are moving from small towns to the cities.

Lidé se najednou stěhují

z malých městeček do měst.

And instead of working alongside people they've known all their lives,

A namísto toho, aby pracovali s lidmi, které znali od narození,

now they are having to prove themselves in a crowd of strangers.

nyní musí prokázat své kvality

mezi zástupy cizinců.

So, quite understandably,

Takže se celkem pochopitelně

qualities like magnetism and charisma suddenly come to seem really important.

kvality jako je přitažlivost a charisma

najednou zdají být docela důležitými.

And sure enough, the self-help books change to meet these new needs

Knihy o osobním rozvoji se samozřejmě změnily, aby naplnily nové potřeby,

and they start to have names

a začaly se objevovat názvy jako

like "How to Win Friends and Influence People."

„Jak získávat přátele a působit na lidi.“

And they feature as their role models really great salesmen.

Za vzor vyzdvihují

skvělé obchodníky.

So that's the world we're living in today.

To je tedy svět, ve kterém dnes žijeme.

That's our cultural inheritance.

To je naše kulturní dědictví.

Now none of this is to say that social skills are unimportant,

Nikdo tady netvrdí,

že sociální dovednosti nejsou důležité,

and I'm also not calling for the abolishing of teamwork at all.

a také nežádám,

aby se zrušila veškerá týmová práce.

The same religions who send their sages off to lonely mountain tops

Stejná náboženství, která vysílají své mudrce do osamělých vrcholků hor

also teach us love and trust.

nás také učí milovat a důvěřovat.

And the problems that we are facing today

Problémy, kterým dnes čelíme

in fields like science and in economics

na poli vědy či ekonomie,

are so vast and so complex

jsou tak obsáhlé a komplexní,

that we are going to need armies of people coming together

že budeme potřebovat shromáždit celé armády lidí,

aby je vyřešili pospolu.

to solve them working together.

But I am saying that the more freedom that we give introverts to be themselves,

Říkám však, že čím víc svobody dáme introvertům, aby byli sami sebou,

tím spíše přijdou

the more likely that they are

to come up with their own unique solutions to these problems.

s vlastním jedinečným řešením těchto problémů.

So now I'd like to share with you what's in my suitcase today.

Chtěla bych se s vámi nyní

podělit o obsah svého kufru.

Guess what?

Co tam asi je?

Books.

Knihy.

I have a suitcase full of books.

Mám kufr plný knih.

Here's Margaret Atwood, "Cat's Eye."

Tady je „Cat's Eye“ Margaret Atwoodové.

Here's a novel by Milan Kundera.

Toto je román od Milana Kundery.

And here's "The Guide for the Perplexed" by Maimonides.

„Průvodce zbloudilých“

od Maimonida.

But these are not exactly my books.

Nejsou to však tak úplně moje knihy.

I brought these books with me

Přinesla jsem je sem,

because they were written by my grandfather's favorite authors.

neboť jsou to oblíbení autoři mého dědečka.

My grandfather was a rabbi

Můj dědeček byl rabín

and he was a widower

a vdovec,

who lived alone in a small apartment in Brooklyn

který žil v malém bytě v Brooklynu,

that was my favorite place in the world when I was growing up,

což bylo mé nejoblíběnější místo, když jsem vyrůstala;

partly because it was filled with his very gentle, very courtly presence

částečně kvůli tomu, že bylo cítit jeho jemnou, nenápadnou přítomností,

and partly because it was filled with books.

z části kvůli tomu, že bylo plné knih.

I mean literally every table, every chair in this apartment

Doslova každý stůl a každá židle v tomto bytě

had yielded its original function

přestaly plnit svou funkci,

to now serve as a surface for swaying stacks of books.

aby sloužily jako základna vratkých komínků knih.

Just like the rest of my family,

Stejně jako u zbytku mé rodiny,

my grandfather's favorite thing to do in the whole world was to read.

dědečkovou nejoblíbenější činností na celém světě bylo čtení.

But he also loved his congregation,

Miloval však i svou kongregaci

and you could feel this love in the sermons that he gave

a tuto lásku jste mohli cítit v kázáních, která vedl

every week for the 62 years that he was a rabbi.

každý týden po 62 let, co byl rabínem.

He would takes the fruits of each week's reading

Zužitkovával plody každotýdenního čtení

and he would weave

a svá kázání prolínal pestrou škálou starověkého a humanistického myšlení.

these intricate tapestries of ancient and humanist thought.

Lidé se scházeli zdaleka, aby ho

And people would come from all over to hear him speak.

slyšeli mluvit.

But here's the thing about my grandfather.

Mělo to však jeden háček.

Pod povrchem své ceremoniální role

Underneath this ceremonial role,

he was really modest and really introverted --

byl opravdu skromný a velmi introvertní –

so much so that when he delivered these sermons,

tak moc, že během svých kázání

he had trouble making eye contact

měl problém udržet oční kontakt

with the very same congregation that he had been speaking to for 62 years.

s tou samou kongregací,

ke které mluvíval po 62 let.

And even away from the podium,

Dokonce i mimo kazatelnu,

when you called him to say hello,

když jste ho odchytli a pozdravili,

he would often end the conversation prematurely

často ukončoval konverzaci předčasně

for fear that he was taking up too much of your time.

ze strachu, aby vás zbytečně neokrádal o čas.

But when he died at the age of 94,

Když však ve věku 94 let zemřel,

the police had to close down the streets of his neighborhood

policie musela uzavřít ulice v celém sousedství,

to accommodate the crowd of people who came out to mourn him.

aby ochránila dav lidí,

kteří se s ním přišli rozloučit.

Dnes se z dědečkova příkladu snažím poučit

And so these days I try to learn from my grandfather's example

vlastním způsobem.

in my own way.

So I just published a book about introversion,

Zrovna jsem vydala knihu o introverzi,

and it took me about seven years to write.

jejíž napsání mi zabralo sedm let.

And for me, that seven years was like total bliss,

Pro mě těch sedm let bylo vrcholem blaha,

because I was reading, I was writing,

protože jsem četla, psala,

I was thinking, I was researching.

přemýšlela a hledala.

It was my version

Byla to má verze

of my grandfather's hours of the day alone in his library.

dědečkových denních hodin o samotě v jeho knihovně.

But now all of a sudden my job is very different,

Z ničeho nic je však má práce jiná –

and my job is to be out here talking about it,

mým úkolem je být tady a mluvit o tom,

talking about introversion.

mluvit o introverzi.

(Laughter)

(Smích)

And that's a lot harder for me,

Je to pro mě mnohem těžší,

because as honored as I am to be here with all of you right now,

neb jakkoli jsem poctěna,

že tu s vámi právě teď mohu být,

this is not my natural milieu.

není to mé přirozené prostředí.

So I prepared for moments like these as best I could.

Připravovala jsem se na chvíle jako tato

nejlépe, jak jsem dovedla.

I spent the last year practicing public speaking

Minulý rok jsem strávila cvičením mluvení na veřejnosti,

every chance I could get.

kdykoli jsem jen mohla.

And I call this my "year of speaking dangerously."

Nazvala jsem to svým „rokem mluvení nebezpečně.“

(Laughter)

(Smích)

And that actually helped a lot.

Docela to pomohlo.

But I'll tell you, what helps even more

Ale řeknu vám, že mnohem více pomáhá

is my sense, my belief, my hope that when it comes to our attitudes

můj pocit, víra a naděje,

že když dojde na náš postoj

to introversion and to quiet and to solitude,

k introverzi, tichu a samotě,

we truly are poised on the brink on dramatic change.

máme opravdu nakročeno k hranici dramatické změny.

I mean, we are.

Opravdu, máme.

And so I am going to leave you now

Opustím vás tedy

with three calls for action for those who share this vision.

se třemi výzvami

pro ty, kteří to cítí stejně.

Number one:

Číslo jedna:

Stop the madness for constant group work.

Zastavte tu cvokárnu s týmovou prací.

Just stop it.

Prostě s tím přestaňte.

(Laughter)

(Smích)

Thank you.

Díky.

(Applause)

(Potlesk)

And I want to be clear about what I'm saying,

A chci, abychom si v tomto rozuměli,

because I deeply believe our offices

protože hluboce věřím, že kanceláře

should be encouraging casual, chatty cafe-style types of interactions --

mají podporovat

uvolněný, kavárensky upovídaný druh kontaktu –

you know, the kind where people come together

jako když se lidé sejdou dohromady

and serendipitously have an exchange of ideas.

a vesele si vyměňují myšlenky.

That is great.

To je skvělé.

It's great for introverts and it's great for extroverts.

Skvělé pro introverty i extroverty.

But we need much more privacy and much more freedom

Ale potřebujeme více soukromí a více svobody

a více samostatnosti v práci.

and much more autonomy at work.

School, same thing.

To stejné ve škole.

We need to be teaching kids to work together, for sure,

Musíme děti učit, jak pracovat společně, to ano,

but we also need to be teaching them how to work on their own.

ale také je musíme učit, jak pracovat samostatně.

To je mimořádně důležité i pro extrovertní děti.

This is especially important for extroverted children too.

Musí pracovat samy,

They need to work on their own

because that is where deep thought comes from in part.

protože právě odtud se rojí hluboké myšlenky.

Dobře, číslo dvě: Jděte do divočiny.

Okay, number two: Go to the wilderness.

Be like Buddha, have your own revelations.

Buďte jako Buddha, zažijte si vlastní prozření.

I'm not saying

Neříkám,

that we all have to now go off and build our own cabins in the woods

že teď máme všichni jít a postavit si chatky v lesích

and never talk to each other again,

a nikdy už na sebe nepromluvit;

but I am saying that we could all stand to unplug

říkám jen, že bychom si nemuseli sedět na vedení

and get inside our own heads a little more often.

a podívat se do nitra vlastní mysli

trochu častěji.

Number three:

Číslo tři:

Take a good look at what's inside your own suitcase

Dobře se podívejte, co je ve vašich kufrech

and why you put it there.

a proč jste to tam dali.

So extroverts,

Takže extroverti,

maybe your suitcases are also full of books.

možná máte kufry také plné knih.

Or maybe they're full of champagne glasses or skydiving equipment.

Možná jsou plné sklenek na šampaňské

nebo parašutistického vybavení.

Whatever it is, I hope you take these things out every chance you get

Ať už to je cokoli, doufám, že to vytáhnete ven pokaždé, když to jde,

and grace us with your energy and your joy.

a oblažíte nás svou energií a radostí.

But introverts, you being you,

Avšak introverti, takoví, jací jste,

you probably have the impulse to guard very carefully

nejspíš máte nutkání pečlivě si strážit

what's inside your own suitcase.

obsah svých kufrů.

And that's okay.

To je v pořádku.

But occasionally, just occasionally,

Ale občas, jen občas,

I hope you will open up your suitcases for other people to see,

byste mohli kufry otevřít a nechat do nich nahlédnout i jiné,

because the world needs you and it needs the things you carry.

protože svět potřebuje vás a potřebuje i to, co máte.

So I wish you the best of all possible journeys

Přeji vám tedy to nejlepší na všech cestách

and the courage to speak softly.

a odvahu mluvit potichu.

Thank you very much.

Mnohokrát vám děkuji.

(Applause)

(Potlesk)

Thank you. Thank you.

Díky vám. Díky.

(Applause)

(Potlesk)