A kinder, gentler philosophy of success | Alain de Botton

Překladatel: Dora Pruzincova Korektor: Premysl Chodura

For me they normally happen, these career crises,

Kariérní krize mě přepadají běžně,

often, actually, on a Sunday evening,

dost často v neděli odpoledne,

just as the sun is starting to set,

jakmile začne zapadat slunce

and the gap between my hopes for myself and the reality of my life

a propast mezi tím, v co pro sebe doufám,

a realitou, se začne prohlubovat tak bolestně,

starts to diverge so painfully

that I normally end up weeping into a pillow.

že nakonec obvykle brečím do polštáře.

I'm mentioning all this --

Mluvím o tom,

I'm mentioning all this because I think this is not merely a personal problem;

mluvím o tom, protože si myslím, že to není jen osobní problém.

you may think I'm wrong in this,

A můžete si myslet, že se pletu.

but I think we live in an age when our lives are regularly punctuated

Ale domnívám se, že žijeme v době, kdy jsou naše životy běžně

narušovány kariérními krizemi,

by career crises, by moments when what we thought we knew --

momenty, ve kterých se všechno, co jsme si mysleli, že víme

about our lives, about our careers --

o svých životech a o svých kariérách

comes into contact with a threatening sort of reality.

střetává s, určitým způsobem děsivou, realitou.

It's perhaps easier now than ever before to make a good living.

V dnešní době je možná lehčí než kdy dřív žít si slušně.

It's perhaps harder than ever before

A je možná těžší než kdy dřív

to stay calm, to be free of career anxiety.

zůstat v klidu, vyhnout se kariérní úzkosti.

I want to look now, if I may, at some of the reasons

Rád bych se nyní zaměříl

na některé z důvodů,

why we might be feeling anxiety about our careers.

proč v nás naše kariéry vzbuzují úzkost.

Why we might be victims of these career crises,

Proč jsme obětmi těchto kariérních krizí

as we're weeping softly into our pillows.

a vzlykáme doma do polštářů.

One of the reasons why we might be suffering

Jedním z možných důvodů proč trpíme je,

is that we are surrounded by snobs.

že jsme opklopeni snoby.

In a way, I've got some bad news,

A teď mám do určité míry špatnou zprávu,

particularly to anybody who's come to Oxford from abroad.

především pro kohokoliv, kdo dorazil do Oxfordu z ciziny.

There's a real problem with snobbery,

Snobství je opravdový problém.

because sometimes people from outside the U.K.

Protože občas si někteří lidé mimo Velkou Británii představují,

imagine that snobbery is a distinctively U.K. phenomenon,

že snobství je typicky britským fenoménem,

fixated on country houses and titles.

zaměřeným na venkovská sídla a tituly.

The bad news is that's not true.

Ta špatná zpráva je, že to není pravda.

Snobbery is a global phenomenon; we are a global organization,

Snobství je světový fenomén.

this is a global phenomenon.

Jsme světová organizace. A je to světový fenomén.

What is a snob?

Existuje. Co je to snob?

A snob is anybody who takes a small part of you,

Snob je kdokoliv, kdo si z vás vezme malý kousek,

and uses that to come to a complete vision of who you are.

a z něj si vytvoří kompletní představu o tom, kdo jste.

That is snobbery.

To je snobství.

The dominant kind of snobbery that exists nowadays is job snobbery.

A převládající typ snobství,

který dnes existuje, je pracovní snobství.

You encounter it within minutes at a party, when you get asked

Potká vás to hned v prvních minutách strávených na večírku,

kdy vám někdo položí tu kultovní otázku

that famous iconic question of the early 21st century,

počátku 21. století -- "Co děláte?"

"What do you do?"

According to how you answer that question,

A na základě toho, jak tuto otázku zodpovíte,

people are either incredibly delighted to see you,

jsou lidé buď neuvěřitelně nadšeni, že vás vidí,

or look at their watch and make their excuses.

nebo se podívají na hodinky a s omluvou se odporoučí.

(Laughter)

(Smích)

Now, the opposite of a snob is your mother.

No a opakem snoba je vaše máma.

(Laughter)

(Smích)

Not necessarily your mother, or indeed mine,

Ne nutně vaše máma, nebo ta moje.

but, as it were, the ideal mother,

Nicméně, ideální máma.

somebody who doesn't care about your achievements.

Někdo, komu nezáleží na vašich úspěších.

Unfortunately, most people are not our mothers.

Bohužel, většina lidí nejsou naše mámy.

Most people make a strict correlation between how much time,

Pro většinu lidí existuje jasně daná souvztažnost mezi časem,

and if you like, love --

a, řekněme, láskou, nikoliv romantickou láskou,

not romantic love, though that may be something --

i když ta se také počítá,

but love in general, respect -- they are willing to accord us,

ale láskou obecně, respektem,

který nám jsou ochotni věnovat, který se striktně zakládá

that will be strictly defined by our position in the social hierarchy.

na naší pozici ve společenské hierarchii.

And that's a lot of the reason why we care so much about our careers

A to je velká část důvodu, proč nám tolik záleží na našich kariérách.

and indeed start caring so much about material goods.

A stejně tak i na hmotných statcích.

You know, we're often told that we live in very materialistic times,

Víte, často slyšíme, že žijeme ve velmi materialistických časech,

that we're all greedy people.

že jsme všichni hrabiví lidé.

I don't think we are particularly materialistic.

Nemyslím si, že bychom byli nějak zvlášť materialističtí.

I think we live in a society which has simply pegged certain emotional rewards

Myslím si, že žijeme ve společnosti,

která zkrátka propojila určité emoční odměny

to the acquisition of material goods.

se získáváním hmotných statků.

It's not the material goods we want; it's the rewards we want.

A to, co doopravdy chceme, nejsou věci. Jsou to ty odměny.

It's a new way of looking at luxury goods.

A to je nový způsob vnímání luxusního zboží.

The next time you see somebody driving a Ferrari, don't think,

Až příště uvidíte někoho ve Ferrari,

nemyslete si, "Tohle je někdo, kdo je chamtivý."

"This is somebody who's greedy."

Think, "This is somebody who is incredibly vulnerable and in need of love."

Myslete si, "Tohle je někdo neuvěřitelně zranitelný, kdo potřebuje lásku."

Jinými slovy -- (Smích)

(Laughter)

Feel sympathy, rather than contempt.

sympatizujte, místo abyste opovrhovali.

There are other reasons --

Jsou i jiné důvody --

(Laughter)

(Smích)

There are other reasons why it's perhaps harder now to feel calm than ever before.

Jsou i jiné důvody, proč je dnes možná těžší

cítit se klidně.

One of these, and it's paradoxical,

Jeden z nich, a je to paradoxní, protože vychází z něčeho, co je vlastně hezké,

because it's linked to something that's rather nice,

je naděje, kterou chováme pro svoje kariéry.

is the hope we all have for our careers.

Never before have expectations been so high

Nikdy předtím nebylo tak vysoké očekávání

about what human beings can achieve with their lifespan.

toho, čeho mohou za svůj život lidské bytosti dosáhnout.

We're told, from many sources, that anyone can achieve anything.

Z mnoha zdrojů slyšíme, že kdokoliv může dosáhnout čehokoliv.

We've done away with the caste system,

Pohřbili jsme kastovní systém.

we are now in a system where anyone can rise to any position they please.

Nyní žijeme v systému, ve kterém může každý vystoupat

na jakoukoliv pozici, která se mu zlíbí.

And it's a beautiful idea.

A to je krásná představa.

Along with that is a kind of spirit of equality;

K ní se váže určitá duchovní rovnost. Všichni jsme si v podstatě rovni.

we're all basically equal.

There are no strictly defined hierarchies.

Neexistují žádné striktně definované

typy hierarchií.

There is one really big problem with this,

A tím vzniká jeden opravdu velký problém.

and that problem is envy.

Ten problém se jmenuje závist.

Envy, it's a real taboo to mention envy,

Závist, mluvit o závisti je velké tabu,

but if there's one dominant emotion in modern society, that is envy.

ale jestli je v moderní společnosti nějaká převládající emoce, je to závist.

And it's linked to the spirit of equality.

A je provázaná s tou duchovní rovností. Dovolte, abych to vysvětlil.

Let me explain.

I think it would be very unusual for anyone here, or anyone watching,

Myslím, že by bylo velice neobvyklé, kdyby někdo tady, nebo někdo z diváků,

to be envious of the Queen of England.

záviděl anglické královně.

Even though she is much richer than any of you are,

Přestože je o hodně bohatší než kdokoliv z vás.

and she's got a very large house,

A má obrovský barák.

the reason why we don't envy her is because she's too weird.

Důvod, proč jí nezávidíte je, že je příliš divná.

(Laughter)

She's simply too strange.

Je prostě moc divná.

We can't relate to her, she speaks in a funny way,

Nedokážeme se s ní ztotožnit. Srandovně mluví.

she comes from an odd place.

Pochází z divného prostředí.

So we can't relate to her,

Neumíme se s ní ztotožnit. A když se s někým neumíte ztotožnit, nezávidíte mu.

and when you can't relate to somebody, you don't envy them.

The closer two people are -- in age, in background,

Čím blíž si dva lidé jsou, věkem, zázemím,

in the process of identification -- the more there's a danger of envy,

procesem identifikace, tím vyšší je riziko závisti.

which is incidentally why none of you should ever go to a school reunion,

Což je mimochodem důvod, proč by nikdo z vás neměl chodit na třídní srazy.

Protože neexistuje výmluvnější referenční bod

because there is no stronger reference point than people one was at school with.

než lidé, se kterými jste chodili do školy.

The problem of modern society is it turns the whole world into a school.

Ale problém moderní společnosti je, obecně, že mění celý svět

Everybody's wearing jeans, everybody's the same.

ve školu. Každý nosí džíny, všichni jsou stejní.

And yet, they're not.

Jenže nejsou.

So there's a spirit of equality combined with deep inequality,

Takže tu je duch rovnosti a hluboká nerovnost zároveň.

which can make for a very stressful situation.

Což vyvolává -- může vyvolávat velmi stresující situaci.

It's probably as unlikely that you would nowadays

V dnešní době je zhruba stejně nepravděpodobné,

become as rich and famous as Bill Gates,

že byste se stali stejně slavnými a bohatými jako Bill Gates,

as it was unlikely in the 17th century

jako bylo v 17. století nepravděpodobné,

that you would accede to the ranks of the French aristocracy.

že byste povýšili do řad francouzské aristokracie.

But the point is, it doesn't feel that way.

Ale pointa je, že nám to tak nepřipadá.

It's made to feel, by magazines and other media outlets,

Časopisy a jiná média se nám snaží namluvit,

that if you've got energy, a few bright ideas about technology, a garage --

že pokud máte vůli, pár bystrých nápadů ohledně technologie

a garáž, můžete také odstartovat něco významného.

you, too, could start a major thing.

(Laughter)

(Smích)

The consequences of this problem make themselves felt in bookshops.

A důsledky tohoto problému můžeme pozorovat v knihkupectvích.

When you go to a large bookshop and look at the self-help sections,

Když přijdete do knihkupectví a prohlédnete si oddělení osobního růstu,

as I sometimes do --

sám to občas dělám,

if you analyze self-help books produced in the world today,

pokud analyzujete knihy o osobním růstu, které jsou vydávány

v dnešním světě, zjistíte, že existují dva základní typy.

there are basically two kinds.

The first kind tells you, "You can do it! You can make it! Anything's possible!"

První říká, "Dokážeš to! Zvládneš to! Nic není nemožné!"

A druhý vám pomáhá vyrovnat se

The other kind tells you how to cope with what we politely call "low self-esteem,"

s tím, čemu se taktně říká "nízké sebevědomí,"

or impolitely call, "feeling very bad about yourself."

anebo netaktně -- "když jste se sebou hodně nespokojení."

There's a real correlation

Existuje faktická souvztažnost

between a society that tells people that they can do anything,

mezi společností, která lidem tvrdí, že dokáží cokoliv

and the existence of low self-esteem.

a výskytem nízkého sebevědomí.

So that's another way in which something quite positive can have a nasty kickback.

A to je další příklad toho, jak se něco, co je docela pozitivní,

může ošklivě zvrtnout.

There is another reason why we might be feeling more anxious --

Existuje další důvod, proč dnes můžeme pociťovat více úzkosti

about our careers, about our status in the world today, than ever before.

ve spojení s našimi kariérami, naším postavením v současném světě.

And it's, again, linked to something nice.

A opět je to spojené s něčím hezkým.

And that nice thing is called meritocracy.

Ta hezká věc se jmenuje meritokracie.

Everybody, all politicians on Left and Right,

Každý, všichni politici nalevo i napravo,

agree that meritocracy is a great thing,

souhlasí, že je meritokracie skvělá věc

and we should all be trying to make our societies really, really meritocratic.

a že bychom se měli snažit učinit své společnosti co nejvíc meritokratické.

In other words -- what is a meritocratic society?

Jinými slovy, co je to meritokratická společnost?

A meritocratic society is one in which, if you've got talent and energy and skill,

Meritokratická společnost je ta, ve které se,

pokud máte talent a vůli a dovednosti,

you will get to the top, nothing should hold you back.

dostanete na vrchol. Nic by vás nemělo držet zpátky.

It's a beautiful idea.

Což je krásná představa. Problém je,

The problem is, if you really believe in a society

že pokud doopravdy věříte ve společnost,

where those who merit to get to the top, get to the top,

ve které se ti, kteří si zaslouží dostat na vrchol, dostanou na vrchol,

you'll also, by implication, and in a far more nasty way,

věříte zároveň i v něco o dost ošklivějšího --

believe in a society where those who deserve to get to the bottom

věříte ve společnost, ve které ti, kteří si zaslouží klesnout ke dnu,

also get to the bottom and stay there.

klesnou ke dnu a zůstanou tam.

In other words, your position in life comes to seem not accidental,

Jinými slovy, vaše pozice v životě se začne jevit nikoliv náhodná,

but merited and deserved.

ale zcela zasloužená.

And that makes failure seem much more crushing.

Což způsobuje, že se neúspěch zdá o hodně drtivější.

You know, in the Middle Ages, in England,

Víte, ve středověku, v Anglii,

when you met a very poor person,

když jste potkali velmi chudého člověka,

that person would be described as an "unfortunate" --

popsali jste ho jako "nešťastníka."

literally, somebody who had not been blessed by fortune, an unfortunate.

Doslova jako někoho, kdo neměl štěstí -- nešťastníka.

Nowadays, particularly in the United States,

V dnešní době, především v USA,

if you meet someone at the bottom of society,

pokud potkáte někoho ze spodních vrstev,

they may unkindly be described as a "loser."

možná ho nepěkně označíte za "lůzra."

There's a real difference between an unfortunate and a loser,

Mezi "nešťastníkem" a "lůzrem" je veliký rozdíl.

and that shows 400 years of evolution in society

Poukazuje to na 400 let vývoje ve společnosti,

and our belief in who is responsible for our lives.

na to, kdo je dnes podle nás zodpovědný za naše životy.

It's no longer the gods, it's us. We're in the driving seat.

Už to nejsou bohové, jsme to my. My držíme volant.

That's exhilarating if you're doing well,

Což je vzrušující, pokud se vám daří,

and very crushing if you're not.

a zdrcující, pokud ne.

It leads, in the worst cases --

V nejhorších případech to vede, podle analýzy sociologů,

in the analysis of a sociologist like Emil Durkheim --

jako je Emil Durkheim, ke zvýšené míře sebevražd.

it leads to increased rates of suicide.

There are more suicides in developed, individualistic countries

Sebevraždy jsou ve vyvinutých, individualistických zemích častější

than in any other part of the world.

než kdekoliv jinde na světě.

And some of the reason for that

A jednou z příčin toho je, že si lidé berou všechno, co se jim stane,

is that people take what happens to them extremely personally --

strašně osobně.

they own their success, but they also own their failure.

Jejich úspěchy jim patří. Ale stejně tak jim patří jejich prohry.

Is there any relief from some of these pressures

Existuje vůbec úleva od některých z těch tlaků,

that I've been outlining?

které jsem právě popisoval?

I think there is.

Myslím, že existuje. A několik z nich bych rád zmínil.

I just want to turn to a few of them.

Let's take meritocracy.

Vezměte si meritokracii.

This idea that everybody deserves to get where they get to,

Názor, že si každý zaslouží dostat se tam, kam se dostal.

I think it's a crazy idea, completely crazy.

Domnívám se, že je to bláznivý názor, dočista bláznivý.

I will support any politician of Left and Right,

Podpořím kteréhokoliv politika, levicového i pravicového,

with any halfway-decent meritocratic idea;

s jakýmkoliv slušným meritokrackým názorem.

I am a meritocrat in that sense.

Jsem meritokrat, tak to zkrátka je.

But I think it's insane to believe

Ale myslím si, že je šílené věřit, že kdy budeme

that we will ever make a society that is genuinely meritocratic;

tvořit společnost, která je nefalšovaně meritokratická. To je nemožný sen.

it's an impossible dream.

The idea that we will make a society where literally everybody is graded,

Představa, že vytvoříme společnost,

ve které jsou všichni ohodnoceni --

the good at the top, bad at the bottom,

ti dobří jsou nahoře a ti mizerní dole,

exactly done as it should be, is impossible.

a všechno je přesně tak, jak to má být -- to je nemožné.

There are simply too many random factors:

Na to je tu zkrátka příliš mnoho náhodných vlivů.

accidents, accidents of birth,

Náhody, náhody při narození,

accidents of things dropping on people's heads, illnesses, etc.

náhody, kdy vám něco spadne na hlavu, nemoce, atd.

We will never get to grade them,

Nikdy je nebudeme moci ohodnotit.

never get to grade people as they should.

Nikdy nebudeme moci ohodnotit lidi spravedlivě.

I'm drawn to a lovely quote by St. Augustine in "The City of God,"

Napadá mě jeden citát od Sv.Augustina, z "O boží obci,"

where he says, "It's a sin to judge any man by his post."

kde říká, "Je hříchem soudit člověka podle jeho pozice."

In modern English that would mean

V moderní angličtině bychom řekli,

it's a sin to come to any view of who you should talk to,

že je hříchem rozhodovat se, jestli s někým mluvit,

na základě jejich vizitky.

dependent on their business card.

It's not the post that should count.

Na pozici by nemělo záviset.

According to St. Augustine, only God can really put everybody in their place;

A podle Sv. Augustina

má pouze Bůh právo kohokoliv soudit.

he's going to do that on the Day of Judgment,

A udělá to v Soudný den,

with angels and trumpets, and the skies will open.

s anděly a trubkami a nebesa se otevřou.

Insane idea, if you're a secularist person, like me.

Šílená představa, pokud jste sekularisté, jako já.

But something very valuable in that idea, nevertheless.

Přesto má ta představa něco do sebe.

Jinými slovy, dvakrát měřte, než začnete ostatní soudit.

In other words, hold your horses when you're coming to judge people.

You don't necessarily know what someone's true value is.

Nemusíte nutně znát něčí pravou hodnotu.

That is an unknown part of them,

Je to jejich skrytá část.

and we shouldn't behave as though it is known.

A neměli bychom se chovat, jako že o nich víme všechno.

There is another source of solace and comfort for all this.

Existuje další zdroj útěchy.

When we think about failing in life, when we think about failure,

Když přemýšlíme nad selháním v životě a prohře,

one of the reasons why we fear failing

jeden z důvodů, proč se selhání bojíme, je nejen

is not just a loss of income, a loss of status.

ztráta příjmu nebo statutu.

What we fear is the judgment and ridicule of others.

To, čeho se bojíme, je mínění a posměch druhých. A ten existuje.

And it exists.

The number one organ of ridicule, nowadays, is the newspaper.

Víte, prvořadým zdrojem posměchu

jsou v současnosti noviny.

If you open the newspaper any day of the week,

A když otevřete kterýkoliv den v týdnu noviny,

it's full of people who've messed up their lives.

jsou plné zpráv o lidech, kteří si zbabrali život.

They've slept with the wrong person, taken the wrong substance,

Spali se špatným člověkem. Užívali špatnou látku.

passed the wrong piece of legislation --

Nechali projít špatný zákon. Zkrátka cokoliv.

whatever it is, and then are fit for ridicule.

A teď jsou vhodným terčem k posměchu.

In other words, they have failed. And they are described as "losers."

Jinými slovy to projeli. A můžeme je označit za "lůzry."

Now, is there any alternative to this?

No a existuje nějaká alternativa?

I think the Western tradition shows us one glorious alternative, which is tragedy.

Myslím, že nám západní tradice nabízí jednu skvělou alternativu.

A tou je tragédie.

Tragic art, as it developed in the theaters of ancient Greece,

Tragické umění, jaké vznikalo v divadlech starověkého Řecka,

in the fifth century B.C., was essentially an art form

v pátém století př.n.l., bylo v podstatě formou umění,

devoted to tracing how people fail,

jejíž podstatou bylo ukazovat, jak lidé selhávají.

and also according them a level of sympathy,

A mělo pro ně určitou míru sympatie,

which ordinary life would not necessarily accord them.

kterou bychom v běžném životě mnohdy nenašli.

A few years ago, I was thinking about this,

Vzpomínám si, že jsem nad tím před pár lety přemýšlel.

and I went to "The Sunday Sport,"

A šel jsem si přečíst "The Sunday Sport,"

a tabloid newspaper I don't recommend you start reading

to je bulvární plátek, který vám nedoporučuji začít číst,

if you're not familiar with it already.

pokud ho ještě neznáte.

(Laughter)

Tak jsem si s nimi šel promluvit

And I went to talk to them

about certain of the great tragedies of Western art.

o některých z nejvýznamnějších tragédií západního umění.

I wanted to see how they would seize the bare bones of certain stories,

A chtěl jsem vidět, jak by se chopili koster

některých příběhů, kdyby je dostali jako novinovou zprávu

if they came in as a news item at the news desk on a Saturday afternoon.

ke zpracování, o sobotním odpoledni.

I mentioned Othello; they'd not heard of it but were fascinated.

Tak jsem jim vyprávěl o Othellovi. Neznali to, ale byli tím fascinováni.

(Laughter)

(Smích)

I asked them to write a headline for the story.

Tak jsem je poprosil, aby vytvořili titulek k Othellově příběhu.

They came up with "Love-Crazed Immigrant Kills Senator's Daughter."

Přišli s nápisem "Poblouzněný přistěhovalec zabil senátorovu dceru"

Splashed across the headline.

přes celou stránku.

I gave them the plotline of Madame Bovary.

Dal jsem jim zápletku Madam Bovaryové.

Again, a book they were enchanted to discover.

Opět kniha, která jim učarovala.

And they wrote "Shopaholic Adulteress Swallows Arsenic After Credit Fraud."

A napsali, "Nevěrnice shopaholička spolykala arzen po odhalení zpronevěry"

(Laughter)

(Smích)

And then my favorite --

A můj nejoblíbenější.

they really do have a kind of genius of their own, these guys --

Oni jsou opravdu svým způsobem geniální.

my favorite is Sophocles' Oedipus the King:

Můj nejoblíbenější je Sofoklův "Král Oidipus."

"Sex With Mum Was Blinding."

"Sex s matkou ho oslepil"

(Laughter)

(Smích)

(Applause)

(Potlesk)

In a way, if you like, at one end of the spectrum of sympathy,

Dalo by se říct, že jeden konec spektra sympatie

you've got the tabloid newspaper.

představují bulvární noviny.

At the other end of the spectrum, you've got tragedy and tragic art.

A druhý konec spektra tvoří tragédie a tragické umění.

And I suppose I'm arguing that we should learn a little bit

Asi se snažím dokázat, že bychom se měli trochu zajímat o to,

about what's happening in tragic art.

co se v tragickém umění děje.

It would be insane to call Hamlet a loser.

Bylo by potrhlé nazývat Hamleta "lůzrem."

He is not a loser, though he has lost.

Není "lůzr," přestože to projel.

And I think that is the message of tragedy to us,

To je podle mě poselství tragédie

and why it's so very, very important, I think.

a důvod, proč je tak moc důležitá.

The other thing about modern society and why it causes this anxiety,

Další věc ohledně moderní společnosti

a důvod, proč vyvolává úzkost,

is that we have nothing at its center that is non-human.

je, že v jejím středu není nic, co by nebylo lidské.

We are the first society to be living in a world

Jsme první společností, která žije ve světě,

where we don't worship anything other than ourselves.

kde neuctíváme nic, kromě sebe samých.

We think very highly of ourselves, and so we should;

Hodně si o sobě myslíme. A tak to má být.

we've put people on the Moon, done all sorts of extraordinary things.

Dostali jsme lidi na Měsíc. Udělali jsme celou spoustu neobyčejných věcí.

A tak máme tendenci uctívat sami sebe.

And so we tend to worship ourselves. Our heroes are human heroes.

Naši hrdinové jsou lidští hrdinové.

That's a very new situation.

To je velmi nová situace.

Most other societies have had, right at their center,

Většina ostatních společností se točila kolem

the worship of something transcendent: a god, a spirit, a natural force,

uctívání něčeho nadpřirozeného. Boha,

duchů, přírodní síly, vesmíru.

the universe, whatever it is -- something else that is being worshiped.

Anebo čehokoliv jiného, co se uctívalo.

We've slightly lost the habit of doing that,

My jsme si tohle tak trochu odvykli.

which is, I think, why we're particularly drawn to nature.

Což je, myslím si, proč nás tolik přitahuje příroda.

Ne kvůli našemu zdraví, ačkoliv je to tak často prezentováno.

Not for the sake of our health, though it's often presented that way,

Ale proto, že je to únik z lidského mraveniště.

but because it's an escape from the human anthill.

It's an escape from our own competition,

Je to únik před naší vlastní soutěživostí

and our own dramas.

a našimi vlastními dramaty.

And that's why we enjoy looking at glaciers and oceans,

A to je důvod, proč se rádi díváme na ledovce a oceány,

and contemplating the Earth from outside its perimeters, etc.

přemýšlíme o Zemi zvnějšku, a tak dále.

We like to feel in contact with something that is non-human,

Rádi se cítíme propojeni s něčím, co není lidské.

and that is so deeply important to us.

To je pro nás hluboce důležité.

What I think I've been talking about really is success and failure.

O čem celou dobu doopravdy mluvím, je úspěch a neúspěch.

And one of the interesting things about success

Jednou ze zajímavých věcí na úspěchu je,

is that we think we know what it means.

že si myslíme, že víme, co znamená.

If I said that there's somebody behind the screen who's very successful,

Kdybych vám řekl, že za zástěnou je někdo,

kdo je velmi, velmi úspěšný, hned by se vynořily určité představy.

certain ideas would immediately come to mind.

You'd think that person might have made a lot of money,

Mysleli byste si, že ten člověk nejspíš vydělal spoustu peněz,

nebo získal věhlas v určitém oboru.

achieved renown in some field.

My own theory of success --

Moje osobní teorie úspěchu -- a já jsem někdo,

I'm somebody who's very interested in success,

kdo se hodně zajímá o úspěch. Chci být úspěšný.

I really want to be successful,

always thinking, how can I be more successful?

A neustále si říkám, "Jak bych mohl být úspěšnější?"

But as I get older, I'm also very nuanced about what that word "success" might mean.

Ale jak stárnu, zároveň se názorově liším

v tom, co slovo "úspěch" může znamenat.

Here's an insight that I've had about success:

Tady je vhled, který jsem ohledně úspěchu měl.

Nemůžete být úspěšní ve všem.

You can't be successful at everything.

We hear a lot of talk about work-life balance.

Hodně slýcháme o vyvážení pracovního a soukromého života.

Nonsense.

Nesmysl. Nemůžete mít všechno. Nemůžete.

You can't have it all. You can't.

So any vision of success has to admit what it's losing out on,

Čili jakákoliv vize úspěchu

musí přiznat, o co přichází,

where the element of loss is.

v čem je ta ztráta.

And I think any wise life will accept,

A domnívám se, že kdokoliv moudrý přijme fakt,

as I say, that there is going to be an element where we're not succeeding.

že se vždycky vyskytne oblast, ve které nebudeme úspěšní.

And the thing about a successful life is that a lot of the time,

U úspěšného života je háček v tom,

že většinu času naše představy

our ideas of what it would mean to live successfully are not our own.

o tom, co to znamená žít úspěšně, nejsou doopravdy naše.

They're sucked in from other people;

Pochytáváme je od ostatních lidí.

chiefly, if you're a man, your father, and if you're a woman, your mother.

Zejména od otců, pokud jste muž.

A od matek, pokud jste žena.

Psychoanalysis has been drumming home this message for about 80 years.

Psychoanalýza to omílá už asi osmdesát let.

No one's quite listening hard enough, but I very much believe it's true.

A nikdo neposlouchá dost pozorně. Ale já tomu opravdu věřím.

And we also suck in messages from everything from the television,

Pochytáváme i sdělení

ze všeho -- od televize, přes reklamu

to advertising, to marketing, etc.

až po marketing, a tak dále.

These are hugely powerful forces

Jsou to mocné síly,

that define what we want and how we view ourselves.

které definují, co chceme a jak sami sebe vnímáme.

When we're told that banking is a very respectable profession,

Když nám řeknou, že bankéřství je velmi vážená profese,

a lot of us want to go into banking.

spousta z nás chce jít dělat bankéře.

When banking is no longer so respectable, we lose interest in banking.

Jakmile bankéřství přestane být vážené, ztrácíme o něj zájem.

We are highly open to suggestion.

Jsme velmi náchylní k sugesci.

So what I want to argue for is not that we should give up

Co se snažím prosadit není, že bychom se měli vzdát

on our ideas of success,

svých představ o úspěchu.

but we should make sure that they are our own.

Ale měli bychom se ujistit, že jsou opravdu naše vlastní.

We should focus in on our ideas,

Měli bychom se soustředit na svoje představy.

and make sure that we own them;

A ujistit se, že nám patří,

that we are truly the authors of our own ambitions.

že jsme pravými strůjci svých ambicí.

Because it's bad enough not getting what you want,

Protože nemít to, co chcete, je samo o sobě dost mizerné.

Ale ještě horší je mít představu o tom,

but it's even worse to have an idea of what it is you want,

co je to, co chcete, a na konci cesty zjistit,

and find out, at the end of the journey,

that it isn't, in fact, what you wanted all along.

že jste vlastně celou dobu toužili po něčem jiném.

So, I'm going to end it there.

A tady to ukončím.

But what I really want to stress is: by all means, success, yes.

Ale co bych rád zdůraznil, je to,

že -- úspěch, rozhodně ano.

But let's accept the strangeness of some of our ideas.

Ale pojďme si přiznat zvlášnost některých našich představ.

Let's probe away at our notions of success.

Zkoumejme své představy o úspěchu.

Let's make sure our ideas of success are truly our own.

Ujistěme se, že jsou ty představy opravdu naše vlastní.

Thank you very much.

Děkuji vám mnohokrát.

(Applause)

(Potlesk)

Chris Anderson: That was fascinating.

Chris Anderson: To bylo fascinující. Jak zkombinujete

But how do you reconcile this idea

fakt, že někdo --

of it being bad to think of someone as a "loser,"

že je špatné někoho nazývat "lůzrem,"

with the idea that a lot of people like, of seizing control of your life,

s populárním názorem, že má člověk vzít život do vlastních rukou?

and that a society that encourages that,

A společnost, která to podporuje,

perhaps has to have some winners and losers?

přece musí mít nějaké vítěze a poražené.

Alain De Botton: Yes, I think it's merely the randomness

Alain de Botton: Ano. Myslím si, že jsem chtěl zdůraznit

of the winning and losing process that I want to stress,

pouze tu náhodnost procesu výhry a prohry.

because the emphasis nowadays is so much on the justice of everything,

Protože se dnes tolik klade důraz

na všeobjímající spravedlnost.

and politicians always talk about justice.

A politici neustále hovoří o spravedlnosti.

Now I'm a firm believer in justice, I just think that it's impossible.

Já ve spravedlnost pevně věřím. Akorát si myslím, že je to nemožné.

So we should do everything we can to pursue it,

Že bychom měli dělat, co je v našich silách,

snažit se, jak to jen jde.

but we should always remember that whoever is facing us,

Ale přes to všechno bychom si měli pamatovat,

že ať už máme před sebou kohokoliv, tak cokoliv, co se jim v životě přihodilo,

whatever has happened in their lives,

there will be a strong element of the haphazard.

v sobě mělo převládající prvek náhody.

That's what I'm trying to leave room for;

Tomu se snažím nechat prostor.

otherwise, it can get quite claustrophobic.

Protože jinak se může atmosféra proměnit ve velmi klaustrofobní.

CA: I mean, do you believe that you can combine

Chris Anderson: Respektive, věříte, že lze zkombinovat

your kind of kinder, gentler philosophy of work

vaši vlídnější, laskavější filozofii práce

s úspěšným hospodářstvím?

with a successful economy?

Or do you think that you can't,

Anebo myslíte, že to nejde?

but it doesn't matter that much that we're putting too much emphasis on that?

Nebo že na něm tolik nezáleží, že to moc řešíme?

Alain de Botton: Noční můrou je představa,

AB: The nightmare thought

is that frightening people is the best way to get work out of them,

že strašit lidi je nejlepší způsob, jak je donutit pracovat.

and that somehow the crueler the environment,

A že čím krutější je prostředí,

the more people will rise to the challenge.

tím spíš to bude pro lidi výzva.

You want to think, who would you like as your ideal dad?

Zkuste si představit, jak by vypadal váš ideální táta.

And your ideal dad is somebody who is tough but gentle.

Je to někdo, kdo je tvrdý a laskavý zároveň.

And it's a very hard line to make.

A mezi tím je opravdu tenká dělící čára.

We need fathers, as it were, the exemplary father figures in society,

Potřebujeme otce, tedy, příkladné otcovské postavy ve společnosti,

avoiding the two extremes,

aby se vyhýbali těmto dvěma extrémům.

which is the authoritarian disciplinarian on the one hand,

Jsou to autoritářský, disciplinární postoj na jedné straně

and on the other, the lax, no-rules option.

a na druhé straně ten laxní, bez pravidel.

CA: Alain De Botton.

Chris Anderson: Alain de Botton.

AB: Thank you very much.

Alain de Botton: Děkuji vám mnohokrát.

(Applause)

(Potlesk)