The transformative power of classical music | Benjamin Zander | TED

Překladatel: Jana Šafaříková Korektor: Jiri Prokop

Probably a lot of you know the story of the two salesmen

Mnoho z vás pravděpodobně zná příběh o dvou obchodnících,

who went down to Africa in the 1900s.

kteří jeli na začátku 20. století do Afriky.

They were sent down to find if there was any opportunity

Byli vysláni, aby zjistili, jaké jsou tam možnosti

obchodu s obuví.

for selling shoes,

and they wrote telegrams back to Manchester.

Zpátky do Manchesteru posílali telegramy.

And one of them wrote,

Jeden z nich napsal: "Situace beznadějná. Stop.

"Situation hopeless. Stop. They don't wear shoes."

Nenosí boty."

And the other one wrote,

A ten druhý: "Výjimečná příležitost.

"Glorious opportunity. They don't have any shoes yet."

Zatím nemají žádné boty."

(Laughter)

(Smích)

Now, there's a similar situation in the classical music world,

Nyní je podobná situace v oblasti klasické hudby,

because there are some people who think that classical music is dying.

protože někteří lidé se domnívají,

že klasická hudba zaniká.

And there are some of us who think you ain't seen nothing yet.

Ale pak jsou lidé jako já, kteří si myslí, že to pořádné teprve přijde.

And rather than go into statistics and trends,

A tak místo toho, abych ukazoval statistiky a trendy

and tell you about all the orchestras that are closing,

a vyprávěl o orchestrech, které končí,

and the record companies that are folding,

a o mizejících nahrávacích společnostech,

I thought we should do an experiment tonight.

si raději zkusíme dnes večer takový experiment.

Actually, it's not really an experiment, because I know the outcome.

Experiment to vlastně úplně není, protože už předem vím, jak dopadne.

(Laughter)

But it's like an experiment.

Ale bude to něco podobného. Takže než --

Now, before we start --

(Smích)

(Laughter)

Before we start, I need to do two things.

-- než začneme, potřebuji udělat dvě věci.

One is I want to remind you of what a seven-year-old child

Tou první je, že vám připomenu, jak zní,

sounds like when he plays the piano.

když sedmileté dítě hraje na klavír.

Maybe you have this child at home.

Možná takové dítě máte doma.

He sounds something like this.

A hraje nějak takhle.

(Music)

(Klavír)

(Music ends)

I see some of you recognize this child.

Vidím, že někteří z vás to dítě poznávají.

Pokud se učí hrát další rok, je mu teď osm,

Now, if he practices for a year and takes lessons, he's now eight

and he sounds like this.

(Music)

tak zní asi takhle.

(Klavír)

(Music ends)

He practices for another year and takes lessons -- he's nine.

Dál se učí a chodí na hodiny, je mu teď devět.

(Music)

(Klavír)

(Music ends)

Then he practices for another year and takes lessons -- now he's 10.

Další rok hraní a výuky, už mu je deset.

(Klavír)

(Music)

(Music ends)

At that point, they usually give up.

A tady většina z nich s hraním přestane.

(Laughter)

(Smích)

(Applause)

(Potlesk)

Now, if you'd waited for one more year, you would have heard this.

Pokud by ale ještě jeden rok vydrželi,

uslyšeli byste tohle:

(Music)

(Klavír)

(Music ends)

Now, what happened was not maybe what you thought,

Ta změna není v tom, co si asi myslíte,

which is, he suddenly became passionate, engaged,

totiž že najednou hraje s nadšením, baví ho to,

involved, got a new teacher, he hit puberty, or whatever it is.

je ponořen do hudby, nebo změnil učitele, přišla puberta nebo cokoli.

Ve skutečnosti se stalo to, že snížil množství důrazů.

What actually happened was the impulses were reduced.

You see, the first time, he was playing with an impulse on every note.

Všimněte si, nejdřív hrál

s důrazem na každém tónu.

(Music)

(Klavír)

And the second, with an impulse every other note.

Pak s důrazem na každém druhém tónu.

(Music)

(Klavír)

You can see it by looking at my head.

Poznáte to podle pohybu mé hlavy.

(Laughter)

(Smích)

The nine-year-old put an impulse on every four notes.

Devítileté dítě

dává důraz na každou čtvrtou notu.

(Klavír)

(Music)

The 10-year-old, on every eight notes.

Desetileté na každou osmou.

(Klavír)

(Music)

And the 11-year-old, one impulse on the whole phrase.

A jedenáctileté zahraje na jeden důraz celou frázi.

(Klavír)

(Music)

I don't know how we got into this position.

Ani vlastně nevím, jak jsem se dostal do téhle pozice.

(Laughter)

(Smích)

I didn't say, "I'm going to move my shoulder over, move my body."

Neřekl jsem si, že teď posunu jedno rameno, teď pohnu celým tělem.

No, the music pushed me over,

Ne, to hudba mě dotlačila k tomu,

which is why I call it one-buttock playing.

čemu říkám hraní na jedné půlce.

(Music)

(Klavír)

It can be the other buttock.

Můžu hrát i na druhé půlce.

(Klavír)

(Music)

You know, a gentleman was once watching a presentation I was doing,

Na jedné z mých prezentací seděl nějaký člověk;

pracoval jsem tam s mladým pianistou.

when I was working with a young pianist.

Ten člověk byl ředitel jedné firmy z Ohia.

He was the president of a corporation in Ohio.

Mluvil jsem k tomu mladému pianistovi

I was working with this young pianist, and said,

"The trouble with you is you're a two-buttock player.

a říkal mu: "Tvůj problém je, že hraješ na dvou půlkách.

Měl bys hrát jen na jedné."

You should be a one-buttock player."

I moved his body while he was playing.

A takhle jsem ho naklonil, zatímco hrál.

And suddenly, the music took off. It took flight.

A hudba najednou vzlétla. Dala se do pohybu.

The audience gasped when they heard the difference.

Posluchačům se zatajil dech, když slyšeli ten rozdíl.

Then I got a letter from this gentleman.

Pak jsem dostal od toho pána z Ohia dopis.

He said, "I was so moved.

Psal: "Byl jsem dojat.

Když jsem se vrátil, přebudoval jsem celou firmu

I went back and I transformed my entire company

into a one-buttock company."

do jednopůlkové organizace."

(Laughter)

(Smích)

Now, the other thing I wanted to do is to tell you about you.

Tou druhou věcí, co chci udělat, je povědět vám něco o vás.

Teď tu je asi 1600 lidí.

There are 1,600 people, I believe.

My estimation is that probably 45 of you

Odhaduji, že pro asi 45 z vás

are absolutely passionate about classical music.

je vážná hudba vášní.

You adore classical music. Your FM is always on that classical dial.

Zbožňujete ji, vaše rádio je vždy naladěno na klasiku.

You have CDs in your car, and you go to the symphony,

V autě máte CD s vážnou hudbou, chodíte na koncerty,

your children are playing instruments.

vaše děti hrají na hudební nástroje.

Neumíte si svůj život bez vážné hudby představit.

You can't imagine your life without classical music.

That's the first group, quite small.

To je první skupina, poměrně malá.

Then there's another bigger group.

Další skupina je větší.

The people who don't mind classical music.

To jsou lidé, kterým klasická hudba nevadí.

(Laughter)

(Smích)

You know, you've come home from a long day,

Máte za sebou dlouhý den, přijdete domů,

and you take a glass of wine, and you put your feet up.

nalijete si sklenici vína a dáte si nohy na stůl.

A little Vivaldi in the background doesn't do any harm.

Trocha ztlumeného Vivaldiho nic nezkazí.

(Smích)

That's the second group.

To je ta druhá skupina.

Now comes the third group:

Ve třetí skupině jsou pak ti,

people who never listen to classical music.

kdo nikdy vážnou hudbu neposlouchají.

Není to součást jejich života.

It's just simply not part of your life.

You might hear it like second-hand smoke at the airport ...

Můžou ji sice zaslechnout třeba na letišti,

(Smích)

(Laughter)

-- and maybe a little bit of a march from "Aida"

možná kousek z pochodu z Aidy,

když vchází do vestibulu. Ale to je tak všechno.

when you come into the hall.

But otherwise, you never hear it.

That's probably the largest group.

Tahle skupina lidí je asi největší.

Pak je tu ještě malá skupinka lidí,

And then there's a very small group.

These are the people who think they're tone-deaf.

kteří tvrdí, že vůbec nemají hudební sluch.

Myslí si to o sobě překvapivé množství lidí.

Amazing number of people think they're tone-deaf.

Actually, I hear a lot, "My husband is tone-deaf."

Vlastně často slyším: "Můj manžel nemá hudební sluch."

(Laughter)

(Smích)

Actually, you cannot be tone-deaf.

To ale není pravda. Každý má hudební sluch.

Nobody is tone-deaf.

Pokud byste hudební sluch opravdu neměli,

If you were tone-deaf, you couldn't change the gears

on your car, in a stick shift car.

nemohli byste v autě přeřadit na jinou rychlost.

You couldn't tell the difference between

Nepoznali byste rozdíl mezi

somebody from Texas and somebody from Rome.

člověkem z Texasu a člověkem z Říma.

A telefon. Když vám zavolá matka

And the telephone. The telephone.

If your mother calls

on the miserable telephone, she calls and says, "Hello,"

a řekne "Ahoj",

you not only know who it is, you know what mood she's in.

nejen že víte, kdo volá, ale i jakou má zrovna náladu.

You have a fantastic ear. Everybody has a fantastic ear.

Všichni máme úžasný sluch.

So nobody is tone-deaf.

A všichni máme hudební sluch.

But I tell you what.

Ale něco vám řeknu. Neodejdu odsud,

It doesn't work for me to go on with this thing,

with such a wide gulf between those who understand,

dokud tu bude tak velká propast mezi těmi,

love and are passionate about classical music,

kteří vážné hudbě rozumějí a mají ji rádi,

a těmi, kteří k ní nemají vůbec žádný vztah.

and those who have no relationship to it at all.

The tone-deaf people, they're no longer here.

Lidi bez hudebního sluchu už odsud zmizeli.

Ale i tak je mezi těmi třemi skupinami velká propast.

But even between those three categories,

it's too wide a gulf.

So I'm not going to go on until every single person in this room,

Neodejdu tedy, dokud úplně všichni v této místnosti,

všichni v přízemí a v celém Aspenu a každý, kdo se teď dívá,

downstairs and in Aspen, and everybody else looking,

will come to love and understand classical music.

vážné hudbě neporozumí a nezačnou ji milovat.

Budeme na tom teď pracovat.

So that's what we're going to do.

Now, you notice that there is not the slightest doubt in my mind

Asi jste si všimli, že nemám vůbec žádné pochybnosti o tom,

that this is going to work, if you look at my face, right?

že se mi to povede.

It's one of the characteristics of a leader that he not doubt

Jedna z vlastností vůdce totiž je, že vůbec nepochybuje

for one moment the capacity of the people he's leading

o schopnostech lidí, které vede k tomu,

to realize whatever he's dreaming.

aby uskutečnili to, co je v jeho představách.

Představte si, že by Martin Luther King řekl: "Měl jsem sen.

Imagine if Martin Luther King had said, "I have a dream.

Of course, I'm not sure they'll be up to it."

Ale nevím teda, jestli to někoho bude zajímat."

(Smích)

(Laughter)

All right. So I'm going to take a piece of Chopin.

Dobře. Mám tady skladbu od Chopina.

This is a beautiful prelude by Chopin.

Krásné Chopinovo preludium. Někteří z vás to budou znát.

Some of you will know it.

(Music)

(Hudba)

Víte, co si myslím, že se v této místnosti asi stalo?

Do you know what I think probably happened here?

When I started, you thought, "How beautiful that sounds."

Když jsem začal, mysleli jste si: "Zní to tak krásně."

(Hudba)

(Music)

"I don't think we should go to the same place

"Příští rok bychom asi neměli jezdit na dovolenou

na stejné místo jako letos."

for our summer holidays next year."

(Smích)

(Laughter)

It's funny, isn't it?

Není to legrační? Zvláštní, jak nám tyhle myšlenky

It's funny how those thoughts kind of waft into your head.

tak nějak vplují do hlavy.

Samozřejmě --

And of course --

(Potlesk)

(Applause)

Of course, if the piece is long and you've had a long day,

-- samozřejmě, že pokud je skladba dlouhá a vy za sebou máte náročný den,

you might actually drift off.

myšlenky se vám zatoulají.

Then your companion will dig you in the ribs

Váš společník vás pak dloubne do žeber

and say, "Wake up! It's culture!" And then you feel even worse.

se slovy: "Vzbuď se! To je kultura!" A vy se pak budete cítit ještě hůř.

(Laughter)

Napadlo vás ale někdy, že důvodem, proč u vážné hudby usínáte,

But has it ever occurred to you that the reason you feel sleepy

in classical music is not because of you, but because of us?

nejste vy sami, ale my, hudebníci?

Did anybody think while I was playing,

Když jsem hrál, pomyslel si někdo z vás:

"Why is he using so many impulses?"

"Proč hraje s tolika důrazy?"

If I'd done this with my head you certainly would have thought it.

Pokud bych přitom takhle kýval hlavou, určitě byste si to pomysleli.

(Music)

(Hudba)

(Music ends)

Od teď pokaždé, když uslyšíte vážnou hudbu,

And for the rest of your life, every time you hear classical music,

vždy budete umět tyto důrazy rozeznat.

you'll always be able to know if you hear those impulses.

Pojďme se podívat, o co vlastně jde.

So let's see what's really going on here.

Tohle je tón H. Vedle něj máme C.

We have a B. This is a B.

The next note is a C.

And the job of the C is to make the B sad.

C má za úkol, aby H znělo smutně. A opravdu to dělá, nemyslíte?

And it does, doesn't it?

(Smích)

(Laughter)

Composers know that.

Skladatelé to vědí. Pokud chtějí smutnou skladbu,

If they want sad music, they just play those two notes.

zahrají tyhle dvě noty.

(Hudba)

(Music)

But basically, it's just a B, with four sads.

Spíš je to ale H se čtyřmi smutnými tóny.

(Laughter)

(Smích)

Now, it goes down to A.

Teď sestupuje k A. Teď ke G a potom k F.

Now to G.

And then to F.

So we have B, A, G, F.

Máme tedy H, A, G, F. Po H, A, G, F

And if we have B, A, G, F,

what do we expect next?

očekáváme jaký tón? Tohle vypadá jako trefa do černého.

(Music)

That might have been a fluke.

Let's try it again.

Zkusme to znovu. Ó, znělka TED.

(Music)

Oh, the TED choir.

(Laughter)

(Smích)

Všímáte si, že opravdu všichni máme hudební sluch?

And you notice nobody is tone-deaf, right?

Nobody is.

V každé vesnici v Bangladéši

You know, every village in Bangladesh

nebo v Číně to vědí:

and every hamlet in China -- everybody knows:

da, da, da, da -- da.

tadadada--dá. Všichni čekají na E.

Everybody knows, who's expecting that E.

Ale Chopin nechtěl dojít k E tak brzy,

Chopin didn't want to reach the E there,

because what will have happened?

protože co by se stalo? Skladba by skončila - jako Hamlet.

It will be over, like Hamlet. Do you remember?

Pamatujete si Hamleta? 1. dějství, 3. výstup:

Act One, scene three,

he finds out his uncle killed his father.

Hamlet zjistí, že mu strýc zabil otce.

Chodí pak za strýcem a chce ho zabít.

He keeps on going up to his uncle and almost killing him.

Pak si to ale vždy rozmyslí

a takhle se to pořád opakuje.

And then he backs away, he goes up to him again, almost kills him.

A kritikové, kteří všichni seděli v zadní řadě,

The critics sitting in the back row there,

na to museli mít názor, tak říkali: "Hamlet je lenoch."

they have to have an opinion, so they say, "Hamlet is a procrastinator."

(Smích)

Nebo říkali: "Hamlet má Oidipův komplex."

Or they say, "Hamlet has an Oedipus complex."

No, otherwise the play would be over, stupid.

Ne. Hra by jinak skončila moc rychle, hlupáku.

(Laughter)

Proto Shakespeare do Hamleta přidal tolik dalších věcí.

That's why Shakespeare puts all that stuff in Hamlet --

Ophelia going mad, the play within the play,

Ofelie se zblázní, další děj zabudovaný do hlavního příběhu,

and Yorick's skull, and the gravediggers.

Jorikova lebka, hrobníci.

That's in order to delay --

To vše má zdržet děj -- až do 5. dějství, kdy Hamlet strýce zabije.

until Act Five, he can kill him.

S Chopinem je to stejné. Dojde skoro až k E

It's the same with the Chopin.

He's just about to reach the E,

and he says, "Oops, better go back up and do it again."

a pak si řekne: "Ups, radši se ještě vrátím a sjedu to znova."

Tak to zahraje ještě jednou.

So he does it again.

Now, he gets excited.

(Music)

Tady ho to nějak nadchlo,

That's excitement, don't worry about it.

ale to nás teď nezajímá.

Now, he gets to F-sharp, and finally he goes down to E,

Teď zahraje Fis a dostane se až dolů k E,

to ale není ten správný akord. Akord, který hledá,

but it's the wrong chord --

because the chord he's looking for is this one,

je tenhle, a on místo něj dá...

and instead he does ...

tomuhle se říká klamavý závěr, protože nás trochu klame.

Now, we call that a deceptive cadence,

because it deceives us.

I tell my students, "If you have a deceptive cadence,

Svým studentům vždy říkám: "Pokud zrovna hrajete klamavý závěr,

nezapomeňte zvednout obočí, aby to všichni věděli."

raise your eyebrows, and everybody will know."

(Smích)

(Laughter)

(Applause)

(Potlesk)

Right.

Dobře. Dostali jsme se tedy až k E, není to ale ono.

He gets to E, but it's the wrong chord.

Zkusíme E ještě jednou. Opravdu to nefunguje.

Now, he tries E again.

That chord doesn't work.

Teď to zkouší ještě jednou. Pořád to nefunguje.

Now, he tries the E again. That chord doesn't work.

Now, he tries E again, and that doesn't work.

A znova.

And then finally ...

Až nakonec ...

Jeden pán v první řadě udělal "mmm".

There was a gentleman in the front row who went, "Mmm."

(Laughter)

It's the same gesture he makes when he comes home

To je to samé, co dělá, když přijde večer domů,

unavený po dlouhém dni, vypne motor v autě a řekne si:

after a long day, turns off the key in his car and says,

"Aah, I'm home."

"Á, jsem doma." Všichni víme, kde je naše "doma".

Because we all know where home is.

So this is a piece which goes from away to home.

A tohle je skladba, která se vrací domů z daleka.

I'm going to play it all the way through and you're going to follow.

Zahraju to teď celé

a vy to budete sledovat. H, C, H, C, H, C, H --

B, C, B, C, B, C, B --

down to A, down to G, down to F.

dolů k A, G a F.

Almost goes to E, but otherwise the play would be over.

Skoro dojde až k E, ale ještě to nekončí.

He goes back up to B, he gets very excited.

Zpátky nahoru k H. Tady je nadšen. Pokračuje k Fis a dolů k E.

Goes to F-sharp. Goes to E.

Tady je ten špatný akord. A znova.

It's the wrong chord. It's the wrong chord.

And finally goes to E, and it's home.

Nakonec dojde až k E a jsme doma.

And what you're going to see is one-buttock playing.

A teď vám ukáži hraní na jedné půlce.

(Smích)

(Laughter)

Because for me, to join the B to the E,

Protože pro mě, abych mohl přejít od H až k E,

I have to stop thinking about every single note along the way,

musím přestat myslet na každou jednotlivou notu mezi tím

a místo toho přemýšlet o dlouhé lince vedoucí od H k E.

and start thinking about the long, long line from B to E.

You know, we were just in South Africa, and you can't go to South Africa

Nedávno jsme byli v JAR. Nemůžete být v téhle zemi bez toho,

abyste si nevzpomněli na Mandelu uvězněného 27 let.

without thinking of Mandela in jail for 27 years.

What was he thinking about? Lunch?

Na co celou dobu myslel? Na oběd?

No, he was thinking about the vision for South Africa

Ne, přemýšlel o budoucnosti JAR

and for human beings.

a jejích obyvatel.

This is about vision. This is about the long line.

To byla jeho vize; větší měřítko.

Like the bird who flies over the field

Jako se pták letící nad polem

and doesn't care about the fences underneath, all right?

nestará o ploty, které jsou pod ním. Rozumíte?

So now, you're going to follow the line all the way from B to E.

Takže teď sledujte celý úsek od H do E.

And I've one last request before I play this piece all the way through.

Než zahraju tuhle skladbu úplně celou, mám na vás ještě poslední prosbu.

Would you think of somebody who you adore,

Vzpomeňte si na někoho, koho jste milovali a kdo už není s vámi.

who's no longer there?

Milovaná babička, partner,

A beloved grandmother, a lover --

somebody in your life who you love with all your heart,

někdo ve vašem životě, koho jste měli opravdu rádi,

ale kdo už s vámi není.

but that person is no longer with you.

Bring that person into your mind,

Myslete na toho člověka a zároveň

and at the same time,

sledujte linku od H do E

follow the line all the way from B to E,

and you'll hear everything that Chopin had to say.

a uslyšíte vše, co chtěl Chopin sdělit.

(Hudba)

(Music)

(Music ends)

(Applause)

(Potlesk)

Možná se divíte,

Now, you may be wondering --

(Applause)

proč tleskám.

(Applause ends)

You may be wondering why I'm clapping.

Well, I did this at a school in Boston

To samé jsem dělal v jedné škole v Bostonu

with about 70 seventh graders, 12-year-olds.

se sedmdesáti dětmi okolo dvanácti let.

I did exactly what I did with you,

Přesně jako vám

and I explained the whole thing.

jsem jim všechno vysvětlil.

Na konci se skoro zbláznili, pořád tleskali.

At the end, they went crazy, clapping.

I was clapping. They were clapping.

Já jsem tleskal, oni tleskali.

Finally, I said, "Why am I clapping?"

Pak jsem se zeptal: "Proč tleskám?"

And one of them said, "Because we were listening."

A jedno z dětí řeklo: "Protože jsme vás poslouchali."

(Smích)

(Laughter)

Think of it. 1,600 people, busy people,

Přemýšlejte o tom. 1600 zaneprázdněných lidí,

každý dělá něco jiného.

involved in all sorts of different things,

listening, understanding and being moved

A všichni jste poslouchali Chopina a byli dojati jeho hudbou.

by a piece by Chopin.

Now, that is something.

To je přece něco.

Am I sure that every single person followed that,

Jsem si jist, že každý z vás poslouchal,

understood it, was moved by it?

rozuměl a byl dojat. Úplnou jistotu samozřejmě nemám.

Of course, I can't be sure.

But I'll tell you what happened to me in Ireland

Ale řeknu vám, co se mi jednou stalo.

Byl jsem v Irsku během nepokojů před deseti lety

during the Troubles, 10 years ago,

and I was working with some Catholic and Protestant kids

a pracoval jsem s dětmi katolíků a protestantů

on conflict resolution.

na tématu řešení konfliktů. A zkusil jsem to samé i s nimi.

And I did this with them --

a risky thing to do, because they were street kids.

Poněkud riskantní pokus, byly to děti ulice.

A jedno z nich za mnou další ráno přišlo a řeklo mi:

And one of them came to me the next morning

and he said,

"You know, I've never listened to classical music in my life,

"Víte, nikdy v životě jsem vážnou hudbu neposlouchal,

but when you played that shopping piece ..."

ale když jste hrál tu šoférovu skladbu..."

(Smích)

(Laughter)

He said, "My brother was shot last year and I didn't cry for him.

"... Mého bratra zastřelili minulý rok a já jsem vůbec nebrečel.

But last night, when you played that piece,

Ale když jste včera večer hrál,

he was the one I was thinking about.

byl to on, na koho jsem myslel.

And I felt the tears streaming down my face.

A po tvářích se mi kutálely slzy.

And it felt really good to cry for my brother."

A víte co, udělalo mi dobře, že jsem za bratra brečel."

So I made up my mind at that moment

V té chvíli jsem si uvědomil,

že vážná hudba je pro každého. Pro každého.

that classical music is for everybody.

Everybody.

Now, how would you walk --

Jak bychom chodili -- víte,

my profession, the music profession doesn't see it that way.

my hudebníci to vidíme jinak.

They say three percent of the population likes classical music.

Říká se, že 3 % populace má rádo vážnou hudbu.

Pokud by se nám to podařilo zvýšit na 4 %, naše problémy by zmizely.

If only we could move it to four percent, our problems would be over.

(Laughter)

How would you walk? How would you talk? How would you be?

Já říkám: "Jak byste chodili? Jak byste mluvili? Jak byste žili,

kdybyste přemýšleli o tom, že 3 % populace poslouchá vážnou hudbu?

If you thought, "Three percent of the population likes classical music,

if only we could move it to four percent."

Když to budou 4 %. Jak byste chodili?

How would you walk or talk? How would you be?

Jak byste mluvili? Jak byste žili,

If you thought, "Everybody loves classical music --

kdybyste si mysleli, že každý má rád vážnou hudbu --

jen o tom zatím neví?"

they just haven't found out about it yet."

(Smích)

See, these are totally different worlds.

Jsou to dva úplně jiné světy.

Now, I had an amazing experience.

Jednou jsem zažil něco úžasného. Bylo mi 45 let,

I was 45 years old,

dirigoval jsem už 20 let a najednou jsem si něco uvědomil.

I'd been conducting for 20 years,

and I suddenly had a realization.

The conductor of an orchestra doesn't make a sound.

Dirigent je jediný člen orchestru, který nevydává žádný zvuk.

My picture appears on the front of the CD --

Moje fotka se sice objevuje na obalu CD --

(Smích)

(Laughter)

But the conductor doesn't make a sound.

-- ale dirigent je úplně zticha.

He depends, for his power,

Jeho síla závisí na tom, jak dobře dokáže nadchnout lidi kolem sebe.

on his ability to make other people powerful.

Tenhle okamžik všechno změnil. Doslova mi změnil život.

And that changed everything for me.

It was totally life-changing.

People in my orchestra said,

Hráči z mého orchestru pak za mnou přišli a ptali se:

"Ben, what happened?" That's what happened.

"Bene, co se stalo?" Tohle se stalo.

Uvědomil jsem si, že mým úkolem je povzbuzovat jiné lidi.

I realized my job was to awaken possibility in other people.

A chtěl jsem samozřejmě zjistit, jestli se mi to daří.

And of course, I wanted to know whether I was doing that.

Jak to ale zjistit? Podíváte se lidem do očí.

How do you find out?

You look at their eyes.

Pokud jejich oči září, víte, že to děláte správně.

If their eyes are shining, you know you're doing it.

You could light up a village with this guy's eyes.

S tou září byste mohli rozsvítit celou vesnici.

(Smích)

(Laughter)

Right. So if the eyes are shining, you know you're doing it.

Dobře. Pokud máte kolem sebe zářící oči, víte, že to děláte správně.

Pokud ne, musíte se začít ptát.

If the eyes are not shining, you get to ask a question.

Na tuhle otázku:

And this is the question:

Kým jsem, že mým hráčům nezáří oči?

who am I being

that my players' eyes are not shining?

We can do that with our children, too.

To samé můžeme dělat i s dětmi.

Who am I being,

Kým jsem, že mým dětem nezáří oči?

that my children's eyes are not shining?

That's a totally different world.

To je úplně jiný svět.

Now, we're all about to end this magical, on-the-mountain week,

Pomalu končí náš týden na horách

we're going back into the world.

a vrátíme se do normálního světa.

And I say, it's appropriate for us to ask the question,

A to je čas, kdy bychom si měli položit tuhle otázku:

who are we being as we go back out into the world?

Kým jsme, když se vracíme do běžného života?

And you know, I have a definition of success.

Víte, že já své měřítko úspěchu mám.

For me, it's very simple.

Je jednoduché. Nezávisí na slávě ani na moci.

It's not about wealth and fame and power.

Závisí na tom, kolik zářících očí kolem sebe mám.

It's about how many shining eyes I have around me.

So now, I have one last thought,

Mám ještě jednu myšlenku, a tou je,

which is that it really makes a difference what we say --

že opravdu záleží na tom, co říkáme.

Záleží na našich slovech.

the words that come out of our mouth.

To jsem se naučil od ženy, která přežila Osvětim

I learned this from a woman who survived Auschwitz,

one of the rare survivors.

jako jedna z mála.

She went to Auschwitz when she was 15 years old.

Do Osvětimi se dostala, když jí bylo patnáct,

And ...

jejímu bratrovi bylo osm a rodiče zmizeli.

And her brother was eight,

and the parents were lost.

And she told me this, she said,

Řekla mi:

"We were in the train going to Auschwitz,

"Ve vlaku do Osvětimi jsem se podívala dolů

and I looked down and saw my brother's shoes were missing.

a všimla jsem si, že bratr nemá boty.

I said, 'Why are you so stupid, can't you keep your things together

Řekla jsem mu: "Seš opravdu tak hloupej, že si neumíš ohlídat svoje věci?"

for goodness' sake?'"

Způsobem, jakým starší sestry

The way an elder sister might speak to a younger brother.

mluví ke svým mladším bratrům.

Naneštěstí to ale byla poslední věc, co mu řekla,

Unfortunately, it was the last thing she ever said to him,

protože znovu ho už nikdy neviděla. Nepřežil.

because she never saw him again.

He did not survive.

And so when she came out of Auschwitz, she made a vow.

Když pak z Osvětimi vyšla, něco si slíbila.

She told me this.

Povídala mi o tom. Říkala: "Vyšla jsem z Osvětimi zpět do života

She said, "I walked out of Auschwitz into life

a učinila jsem slib. Slíbila jsem si, že už nikdy neřeknu nic,

and I made a vow.

And the vow was,

"I will never say anything that couldn't stand as the last thing I ever say."

co by nemohlo být to poslední, co jsem řekla."

Můžeme to udělat i my? Ne. Ale uškodíme tím sami sobě

Now, can we do that? No.

And we'll make ourselves wrong and others wrong.

i ostatním. Je to ale možnost, ke které časem můžeme dospět. Děkuji vám.

But it is a possibility to live into.

Thank you.

(Applause)

(Potlesk)

Shining eyes.

Zářící oči!!

(Applause)

Shining eyes.

(Applause)

Thank you, thank you.

Děkuji, děkuji.

(Hudba)