Dare to Educate Afghan Girls | Shabana Basij-Rasikh | TED Talks

Translator: Joseph Geni Reviewer: Morton Bast

Překladatel: Radka Malá Korektor: Klára Modlíková

When I was 11,

Když mi bylo jedenáct,

I remember waking up one morning to the sound of joy in my house.

pamatuji si, že mě jednoho rána u nás doma probudily radostné výkřiky.

My father was listening to BBC News

Můj otec na svém malém, šedivém rádiu

on his small, gray radio.

poslouchal zprávy na BBC.

There was a big smile on his face which was unusual then,

Na tváři měl široký úsměv, což bylo tehdy neobvyklé,

because the news mostly depressed him.

protože ho zprávy většinou deprimovaly.

"The Taliban are gone!" my father shouted.

„Taliban je pryč!“ křičel otec.

I didn't know what it meant,

Nevěděla jsem, co to znamená,

but I could see that my father was very, very happy.

ale viděla jsem, že je otec velmi, velmi šťastný.

"You can go to a real school now," he said.

„Teď můžeš chodit do opravdové školy,“ řekl mi.

A morning that I will never forget.

Na to ráno nikdy nezapomenu.

A real school.

Opravdová škola.

You see, I was six when the Taliban took over Afghanistan

Víte, bylo mi šest, když Taliban převzal nadvládu nad Afghánistánem

and made it illegal for girls to go to school.

a prohlásil vzdělávání dívek za protizákonné.

So for the next five years, I dressed as a boy

Takže jsem se dalších pět let převlékala za chlapce,

to escort my older sister, who was no longer allowed

abych doprovázela svou starší sestru, která už

to be outside alone, to a secret school.

nesměla sama ven, na cestě do tajné školy.

It was the only way we both could be educated.

Jedině tak jsme se mohly obě dvě vzdělávat.

Each day, we took a different route

Každý den jsme šly jinou cestou,

so that no one would suspect where we were going.

aby nikdo nepojal podezření, kam chodíme.

We would cover our books in grocery bags

Učebnice jsme schovávaly do nákupních tašek,

so it would seem we were just out shopping.

aby to vypadalo, že jsme byly jen na nákupu.

The school was in a house,

Škola byla v domě,

more than 100 of us packed in one small living room.

kde se nás víc než sto tísnilo v jednom malém obýváku.

It was cozy in winter but extremely hot in summer.

V zimě tam bylo útulně, ale v létě strašné dusno.

We all knew we were risking our lives --

Všichni jsme si byli vědomi toho, že riskujeme životy –

the teacher, the students and our parents.

učitelka, studentky i naši rodiče.

From time to time, the school would suddenly be canceled

Čas od času byla výuka na týden zrušena,

for a week because Taliban were suspicious.

protože Taliban měl podezření.

We always wondered what they knew about us.

Pořád jsme se dohadovaly, co všechno Taliban ví.

Were we being followed?

Sledují nás?

Do they know where we live?

Vědí, kde bydlíme?

We were scared,

Měly jsme hrozný strach,

but still, school was where we wanted to be.

ale i tak jsme do školy chtěly chodit.

I was very lucky to grow up in a family

Měla jsem velké štěstí, že jsem vyrostla v rodině,

where education was prized and daughters were treasured.

která si vzdělání cenila a dcery hýčkala.

My grandfather was an extraordinary man for his time.

Můj dědeček byl na svou dobu výjimečný muž.

A total maverick from a remote province of Afghanistan,

Byl v zapadlé afghánské provincii naprostým úkazem,

he insisted that his daughter, my mom,

když trval na tom, že se jeho dceři, mé mamince,

go to school, and for that he was disowned by his father.

dostane vzdělání, a jeho otec se ho proto zřekl.

But my educated mother became a teacher.

Ale moje vzdělaná matka se stala učitelkou.

There she is.

To je ona.

She retired two years ago, only to turn our house

Před dvěma lety odešla do důchodu, jen aby mohla z našeho domu

into a school for girls and women in our neighborhood.

udělat školu pro místní dívky a ženy.

And my father -- that's him --

A můj otec – to je on –

he was the first ever in his family to receive an education.

byl úplně první v rodině, který kdy získal nějaké vzdělání.

There was no question that his children

Bylo bez debaty, že jeho děti,

would receive an education, including his daughters,

včetně dcer, budou také vzdělané,

despite the Taliban, despite the risks.

navzdory Talibanu, navzdory všem rizikům.

To him, there was greater risk in not educating his children.

Za větší riziko považoval své děti nevzdělávat.

During Taliban years, I remember

Pamatuji si, že jsem během nadvlády Talibanu

there were times I would get so frustrated by our life

měla období, kdy mě náš život v neustálém strachu

and always being scared and not seeing a future.

a beznaděj do budoucna tak frustrovaly,

I would want to quit,

že jsem chtěla ze školy odejít.

but my father,

Můj otec mi

he would say,

ale vždy řekl:

"Listen, my daughter,

„Poslouchej, dcero,

you can lose everything you own in your life.

v životě můžeš přijít o všechno, co máš.

Your money can be stolen. You can be forced to leave your home during a war.

Můžou ti ukrást peníze. Během války možná budeš muset opustit domov.

But the one thing that will always remain with you

Ale co ti vždycky zůstane,

is what is here,

je to, co je tady,

and if we have to sell our blood to pay your school fees,

a i kdybychom měli za tvé školné platit krví,

we will.

tak to uděláme.

So do you still not want to continue?"

Ještě pořád chceš odejít?“

Today I am 22.

Dnes je mi dvacet dva.

I was raised in a country that has been destroyed

Byla jsem vychovaná v zemi,

by decades of war.

kterou zničila desetiletí války.

Fewer than six percent of women my age have made it beyond high school,

Méně než šest procent žen mého věku se dostalo dál než na střední školu,

and had my family not been so committed to my education,

a kdyby má rodina nebyla mému vzdělání tak oddaná,

I would be one of them.

byla bych jednou z nich.

Instead, I stand here a proud graduate of Middlebury College.

Místo toho tu dnes stojím jakožto hrdá absolventka Middlebury College.

(Applause)

(Potlesk)

When I returned to Afghanistan, my grandfather,

Když jsem se vrátila do Afghánistánu, byl můj dědeček,

the one exiled from his home for daring to educate his daughters,

ten, kterého vyhnali z domu, protože se odvážil dopřát svým dcerám vzdělání,

was among the first to congratulate me.

mezi prvními, kteří mi přišli pogratulovat.

He not only brags about my college degree,

Chlubí se nejen mým vysokoškolským diplomem,

but also that I was the first woman,

ale také tím, že jsem byla první žena,

and that I am the first woman

a jsem první žena,

to drive him through the streets of Kabul.

která ho vozí po kábulských ulicích.

(Applause)

(Potlesk)

My family believes in me.

Má rodina ve mě věří.

I dream big, but my family dreams even bigger for me.

Já sním o skvělé budoucnosti, ale moje rodina si pro mě vysnila budoucnost ještě skvělejší.

That's why I am a global ambassador for 10x10,

Proto jsem se stala světovou ambasadorkou pro globální kampaň 10x10,

a global campaign to educate women.

která se zasazuje o vzdělávání žen.

That's why I cofounded SOLA,

Proto jsem spoluzaložila organizaci SOLA,

the first and perhaps only boarding school

která provozuje první a pravděpodobně jedinou internátní školu

for girls in Afghanistan,

pro dívky v Afghánistánu,

a country where it's still risky for girls to go to school.

v zemi, kde je pro dívky školní docházka stále ještě nebezpečná.

The exciting thing is that I see students at my school

Úžasné je, že vidím studentky v naší škole,

with ambition grabbing at opportunity.

které mají ambice a dokážou se chopit příležitosti.

And I see their parents and their fathers

A vidím i jejich rodiče a otce,

who, like my own, advocate for them,

kteří je, stejně jako můj otec mě, podporují,

despite and even in the face of daunting opposition.

navzdory a i přes zneklidňující hrozbu opozice.

Like Ahmed. That's not his real name,

Jako Ahmed. Není to jeho pravé jméno,

and I cannot show you his face,

a ani vám nemůžu ukázat jeho obličej,

but Ahmed is the father of one of my students.

ale Ahmed je otec jedné z mých studentek.

Less than a month ago, he and his daughter

Před necelým měsícem jel se svou dcerou

were on their way from SOLA to their village,

z naší školy do své vesnice

and they literally missed being killed

a doslova o minuty unikli smrti,

by a roadside bomb by minutes.

když u cesty vybuchla bomba.

As he arrived home, the phone rang,

Když přijel domů, zazvonil telefon

a voice warning him

a hlas v něm ho varoval,

that if he sent his daughter back to school,

že pokud svou dceru ještě pošle do školy,

they would try again.

zkusí to znovu.

"Kill me now, if you wish," he said,

„Zabijte mě hned, jestli chcete,“ řekl.

"but I will not ruin my daughter's future

„Ale já nezničím své dceři budoucnost

because of your old and backward ideas."

kvůli vašim zastaralým a zpátečnickým názorům.“

What I've come to realize about Afghanistan,

O Afghánistánu jsem si uvědomila jednu věc,

and this is something that is often dismissed in the West,

která je na západě často opomíjena,

that behind most of us who succeed

a to že za většinou z nás, které uspějí,

is a father who recognizes the value in his daughter

stojí otec, který je schopen rozpoznat hodnotu své dcery

and who sees that her success is his success.

a který její úspěch považuje i za svůj úspěch.

It's not to say that our mothers aren't key in our success.

Tím nechci říct, že naše matky při našem úspěchu nehrají důležitou roli.

In fact, they're often the initial and convincing negotiators

Ve skutečnosti jsou často právě ony tím prvopočátečním a rozhodujícím prostředníkem

of a bright future for their daughters,

na naší cestě k zářné budoucnosti,

but in the context of a society like in Afghanistan,

ale v kontextu společnosti, jako je ta afghánská,

we must have the support of men.

podporu mužů potřebujeme.

Under the Taliban, girls who went to school

Pod nadvládou Talibanu se dívky, které chodily do školy,

numbered in the hundreds --

počítaly na stovky –

remember, it was illegal.

nezapomeňte, že tehdy to bylo nezákonné.

But today, more than three million girls are in school in Afghanistan.

Ale dnes se v Afghánistánu vzdělávají více než tři miliony dívek.

(Applause)

(Potlesk)

Afghanistan looks so different from here in America.

Odtud z Ameriky vypadá Afghánistán úplně jinak.

I find that Americans see the fragility in changes.

Zjistila jsem, že Američané považují změny za velmi křehké.

I fear that these changes will not last

I já se bojím, že tyto změny

much beyond the U.S. troops' withdrawal.

po stažení amerických vojsk nepřežijí dlouho.

But when I am back in Afghanistan,

Ale když se vracím do Afghánistánu

when I see the students in my school

a vidím své studentky v naší škole

and their parents who advocate for them,

a jejich rodiče, kteří je podporují

who encourage them, I see a promising future

a povzbuzují, vidím slibnou budoucnost

and lasting change.

a trvalé změny.

To me, Afghanistan is a country of hope and boundless possibilities,

Pro mě je Afghánistán zemí naděje a nekonečných možností

and every single day

a dívky v naší škole SOLA

the girls of SOLA remind me of that.

mi to každý den připomínají.

Like me, they are dreaming big.

Stejně jako já sní o skvělé budoucnosti.

Thank you.

Děkuji.

(Applause)

(Potlesk)