Why are we happy? Why aren't we happy? | Dan Gilbert

Překladatel: Jakub Uchytil Korektor: Radek Pilich

Když máte 21 minut na prezentaci,

When you have 21 minutes to speak,

dva miliony let se mohou zdát jako opravdu dlouho.

two million years seems like a really long time.

Ale z pohledu evoluce jsou dva miliony let jak nic.

But evolutionarily, two million years is nothing.

Přitom za dva miliony let se velikost lidského mozku téměř ztrojnásobila,

And yet, in two million years,

the human brain has nearly tripled in mass,

going from the one-and-a-quarter-pound brain of our ancestor here, Habilis,

z půlkilového mozku našeho předka Homo Habilis,

až na téměř kilo a půl, které máme mezi ušima my všichni tady.

to the almost three-pound meatloaf everybody here has between their ears.

Co je vlastně tak skvělého na velkém mozku, že nám ho příroda tak nedočkavě poskytla?

What is it about a big brain

that nature was so eager for every one of us to have one?

Inu, ukázalo se, že když se mozek ztrojnásobí,

Well, it turns out when brains triple in size,

they don't just get three times bigger; they gain new structures.

neskončí jen třikrát větší, ale získá také nové struktury.

And one of the main reasons our brain got so big is because it got a new part,

Jeden z hlavních důvodů, proč je náš mozek tak velký, je právě získání nových částí.

Nazývají se čelní laloky. Nás zajímá především jejich přední část.

called the "frontal lobe,"

particularly, a part called the "prefrontal cortex."

A co tak důležitého pro nás tahle část čelních laloků dělá, že stálo za to

What does a prefrontal cortex do for you

that should justify the entire architectural overhaul of the human skull

kompletně změnit architekturu lidské lebky za dobu evolučního mžiku?

in the blink of evolutionary time?

Ukázalo se, že přední část čelních laloků dělá spousty věcí,

Well, it turns out the prefrontal cortex does lots of things,

ale jednou z těch nejdůležitějších

but one of the most important things it does is it's an experience simulator.

je schopnost simulovat zážitky.

Piloti letadel cvičí na leteckých simulátorech,

Pilots practice in flight simulators

so that they don't make real mistakes in planes.

aby pak nedělali chyby při opravdovém řízení.

Human beings have this marvelous adaptation

Lidské bytosti jsou tak skvěle vybaveny,

that they can actually have experiences in their heads

že mohou dokonce prožívat zážitky jen v mysli,

before they try them out in real life.

dřív, než je prožijí v opravdovém životě.

This is a trick that none of our ancestors could do,

Je to trik, který žádný z našich předků nezvládal,

and that no other animal can do quite like we can.

a který žádné zvíře neumí tak dobře jako my. Jde o výbornou adaptaci.

It's a marvelous adaptation.

It's up there with opposable thumbs and standing upright and language

Dá se přirovnat k opozici palce proti prstům, stání na zadních a řeči,

as one of the things that got our species out of the trees

jako jedna z věcí, která dostala náš druh ze stromů

and into the shopping mall.

až do supermarketů.

(Laughter)

Tak - (Smích) - všichni jste to už zažili.

All of you have done this.

Chci říct, víte,

Ben and Jerry's doesn't have "liver and onion" ice cream,

v Mekáči nedostanete játro-cibulovou zmrzlinu.

and it's not because they whipped some up, tried it and went, "Yuck!"

Není to proto, že by jí umíchali, ochutnali a shledali hnusnou.

It's because, without leaving your armchair,

Je to proto, že bez opuštění pohovky v obýváku

you can simulate that flavor and say "yuck" before you make it.

umíte tuto chuť simulovat, a udělá se Vám zle ještě před tím, než ji vyrobíte.

Mrkněme se na to, jak simulátory zážitků fungují.

Let's see how your experience simulators are working.

Let's just run a quick diagnostic

Ale než budu pokračovat se zbytkem přednášky, zkusme si rychlou diagnostiku.

before I proceed with the rest of the talk.

Here's two different futures that I invite you to contemplate.

Zvažte následující dvě různé verze budoucnosti,

You can try to simulate them and tell me which one you think you might prefer.

zkuste je simulovat a říct mi, které z nich dáváte přednost.

One of them is winning the lottery. This is about 314 million dollars.

První je, že vyhrajete ve sportce. Hodně přes miliardu korun.

And the other is becoming paraplegic.

Druhá je, že ochrnete a skončíte na vozíčku.

(Laughter)

Tak, a teď je zvažte.

Just give it a moment of thought.

You probably don't feel like you need a moment of thought.

Pravděpodobně o tom vůbec nemusíte přemýšlet.

Interestingly, there are data on these two groups of people,

Zajímavé je, že máme údaje o těchto dvou skupinách lidí,

data on how happy they are.

o tom, jak jsou šťastní.

And this is exactly what you expected, isn't it?

A přesně tohle jste čekali, že?

But these aren't the data. I made these up!

Tyto údaje jsem si ale vymyslel!

These are the data.

Tohle jsou pravé údaje. V testu jste selhali - a to ještě neuplynulo ani pět minut přednášky.

You failed the pop quiz, and you're hardly five minutes into the lecture.

Because the fact is that a year after losing the use of their legs

Protože faktem je, že rok po ochrnutí nohou,

and a year after winning the lotto,

a rok po výhře v loterii, jsou výherci loterie a paraplegici

lottery winners and paraplegics are equally happy with their lives.

se svým životem stejně spokojení.

Nemusíte se cítit špatně, že jste neuspěli v testu,

Don't feel too bad about failing the first pop quiz,

because everybody fails all of the pop quizzes all of the time.

protože v těchto testech neuspívá nikdo.

Výzkum, který jsme v naší laboratoři prováděli,

The research that my laboratory has been doing,

výzkum, který dělají ekonomové a psychologové po celé zemi,

that economists and psychologists around the country have been doing,

ukázal něco pro nás opravdu překvapivého.

has revealed something really quite startling to us,

Něco, čemu říkáme zkreslení dopadu,

something we call the "impact bias,"

which is the tendency for the simulator to work badly,

což je vlastně tendence simulátoru pracovat špatně.

for the simulator to make you believe that different outcomes are more different

Simulátor Vás přesvědčuje, že různé výsledky

se od sebe liší víc, než tomu doopravdy je.

than, in fact, they really are.

From field studies to laboratory studies,

Z terénních průzkumů i laboratorních zkoušek

we see that winning or losing an election,

vidíme, že vítězství nebo prohra ve volbách, zisk nebo ztráta milostného partnera,

gaining or losing a romantic partner,

schválení či zamítnutí povýšeni, udělání nebo neudělání zkoušky na vysoké,

getting or not getting a promotion,

passing or not passing a college test,

on and on,

a tak dále - má mnohem menší dopad, význam a mnohem kratší trvání,

have far less impact, less intensity and much less duration

než by lidé očekávali.

than people expect them to have.

Dokonce nedávná studie - a toto mě vážně dostává -

A recent study -- this almost floors me --

nedávná studie zjišťující, jak velká životní traumata ovlivňují lidi

a recent study showing how major life traumas affect people

naznačuje, že pokud se to stalo déle než před třemi měsíci,

suggests that if it happened over three months ago,

tak to až na pár výjimek,

nemá vůbec žádný vliv na vaše štěstí.

with only a few exceptions,

Proč?

it has no impact whatsoever on your happiness.

Protože štěstí si umíme vyrobit.

Why?

Because happiness can be synthesized.

Sir Thomas Brown roku 1642 napsal: "Jsem nejšťastnější člověk na světě.

Sir Thomas Brown wrote in 1642, "I am the happiest man alive.

Mám v sobě nástroj, který umí změnit chudobu na bohatství, utrpení na prosperitu.

I have that in me that can convert poverty to riches, adversity to prosperity.

Jsem nezranitelnější než Achilles; osud nemá vůbec šanci mne ranit."

I am more invulnerable than Achilles; fortune hath not one place to hit me."

Jaký podivný přístroj má ten člověk v hlavě?

What kind of remarkable machinery does this guy have in his head?

Ukázalo se, že přesně to samé, co máme my všichni tady.

Well, it turns out it's precisely the same remarkable machinery that all of us have.

Lidské bytosti mají něco, o čem můžeme uvažovat jako o psychologickém imunitním systému.

Human beings have something

that we might think of as a "psychological immune system,"

Systém kognitivních procesů, hlavně těch nevědomých,

a system of cognitive processes, largely nonconscious cognitive processes,

které nám pomáhají změnit náš pohled na svět,

that help them change their views of the world,

takže se můžeme cítit líp ve světě, který nás obklopuje.

so that they can feel better about the worlds

Stejně jako Sir Thomas, i vy máme tento přístroj.

in which they find themselves.

Narozdíl od Sir Thomase o něm asi nevíte.

Like Sir Thomas, you have this machine.

Unlike Sir Thomas, you seem not to know it.

Vyrábíme štěstí, ale přesto si myslíme, že štěstí se musí najít.

We synthesize happiness, but we think happiness is a thing to be found.

Mám dojem, že není třeba, abych Vám dával příklady lidí vyrábějících si štěstí.

Now, you don't need me to give you

too many examples of people synthesizing happiness, I suspect,

Ale ukážu Vám pár konkrétních příkladů,

ostatně nemusíme pro ně chodit daleko.

though I'm going to show you some experimental evidence.

Abych vyzval sám sebe, tak jak to při přednáškách občas dělám,

You don't have to look very far for evidence.

I took a copy of the "New York Times"

vzal jsem si výtisk New York Times a zkusil najít pár případů lidí, vyrábějících si štěstí.

and tried to find some instances of people synthesizing happiness.

A našel jsem tam hned tři, co toto dělají.

Here are three guys synthesizing happiness.

"Cítím se o tolik líp fyzicky, finančně, emocionálně, mentálně

"I'm better off physically, financially, mentally ..."

"I don't have one minute's regret. It was a glorious experience."

a skoro ve všech dalších ohledech". "Ani na okamžik toho nelituji.

"I believe it turned out for the best."

Byla to úžasná zkušenost." "Věřím, že to dopadlo nejlíp, jak mohlo."

Who are these characters who are so damn happy?

Kdo jsou tihle lidé, kteří jsou tak zatraceně šťastní?

The first one is Jim Wright.

Some of you are old enough to remember:

První je Jim Wright.

he was the chairman of the House of Representatives,

Někteří jste možná dost staří, abyste si ho pamatovali: byl předsedou Sněmovny reprezentantů

and he resigned in disgrace

when this young Republican named Newt Gingrich found out about

a s hanbou rezignoval, když mladý republikán jménem Newt Gingrich

a shady book deal that he had done.

He lost everything.

objevil nelegální obchod, který uzavřel ohledně své knihy.

The most powerful Democrat in the country lost everything:

Přišel o všechno. Nejmocnější demokrat v zemi,

he lost his money, he lost his power.

a přišel o všechno.

What does he have to say all these years later about it?

Přišel o peníze, přišel o moc.

"I am so much better off physically, financially, mentally

Co o tom po všech těch letech říká?

"Cítím se o tolik líp fyzicky, finančně, emocionálně, mentálně

and in almost every other way."

What other way would there be to be better off?

a skoro ve všech dalších ohledech."

Vegetably? Minerally? Animally?

Jak by na tom mohl být ještě lépe?

He's pretty much covered them there.

Zeleninově? Minerálně? Literárně? V podstatě je kompletně v pohodě.

Moreese Bickham is somebody you've never heard of.

Moreese Bickham uttered these words upon being released.

O Moreesovi Bickhamovi jste nikdy neslyšeli.

Tohle řekl, když ho propustili.

He was 78 years old.

He'd spent 37 years in Louisiana State Penitentiary

Bylo mu 78. Strávil 37 let

for a crime he didn't commit.

v Louisianském státním vězení za zločin, který nespáchal.

He was ultimately [released for good behavior halfway through his sentence.]

Nakonec byl očištěn

What did he have to say about his experience?

ve věku 78 let, díky důkazům DNA.

"I don't have one minute's regret. It was a glorious experience."

A co o svých zážitcích řekl?

Glorious!

"Ani na okamžik toho nelituji. Byla to úžasná zkušenost."

This guy's not saying, "There were some nice guys. They had a gym."

Úžasná! Tenhle chlapík neříká:

"Glorious" -- a word we usually reserve for something like a religious experience.

"No, víte, bylo tam pár fajn chlápků. A měli jsme tělocvičnu."

Říká: "Úžasné!",

slovo, které si obvykle vyhrazujeme pro něco skoro jako zázrak.

Harry S. Langerman uttered these words.

He's somebody you might have known but didn't,

Harry S. Langerman řekl ten třetí výrok, a jeho byste možná mohli znát,

because in 1949, he read a little article in the paper

ale neznáte, protože v roce 1949 si přečetl v novinách krátký článek

about a hamburger stand owned by these two brothers named McDonald.

o stánku s hamburgery, vlastněném dvěma bratry McDonaldovými.

And he thought, "That's a really neat idea!"

So he went to find them.

A pomyslel si: "To je vážně dobrý nápad!"

They said, "We can give you a franchise on this for 3,000 bucks."

Tak je šel hledat. Řekli mu: "Prodáme Ti na to licenci za 3000 dolarů."

Harry went back to New York, asked his brother, an investment banker,

Tak je šel hledat. Řekli mu: "Prodáme Ti na to licenci za 3000 dolarů."

Harry se vrátil do New Yorku, a poprosil svého bratra, investičního bankéře,

to loan him 3,000 dollars, and his brother's immortal words were,

"You idiot, nobody eats hamburgers."

o 3000 dolarovou půjčku.

Nesmrtelný výrok jeho bratra zněl: "Ty blbče, nikdo nejí hamburgery."

He wouldn't lend him the money.

Of course, six months later, Ray Kroc had exactly the same idea.

nesmrtelný výrok jeho bratra zněl: "Ty blbče, nikdo nejí hamburgery."

Nepůjčil my ty peníze, a jak to tak bývá, o šest měsíců později,

It turns out, people do eat hamburgers,

Ray Croc měl přesně ten samý nápad.

and Ray Kroc, for a while, became the richest man in America.

Ukázalo se, že lidé hamburgery jedí,

a Ray Croc se na chvíli stal nejbohatším mužem v Americe.

And then, finally,

some of you recognize this young photo of Pete Best,

A na konec - víte, nejlepší ze všech -

who was the original drummer for the Beatles,

někteří z Vás poznají tohle foto Pete Besta z mládí.

until they, you know, sent him out on an errand and snuck away

and picked up Ringo on a tour.

Pete byl původním bubeníkem Beatles,

Well, in 1994, when Pete Best was interviewed --

dokud ho tak nějak neposlali něco obstarat, mezitím se tiše nevytratili,

yes, he's still a drummer; yes, he's a studio musician --

a při turné nepřibrali Ringa.

he had this to say: "I'm happier than I would have been with the Beatles."

Inu, v roce 1994, když s Pete Bestem dělali rozhovor

- ano, pořád je bubeníkem; ano, pořád nahrává -

OK, there's something important to be learned from these people,

řekl jim k tomu tohle: "Jsem šťastnější, než bych byl s Beatles."

and it is the secret of happiness.

Here it is, finally to be revealed.

Fajn. Od těchto lidí se můžeme naučit něco důležitého,

First: accrue wealth, power and prestige,

a to něco je tajemství štěstí.

then lose it.

A teď ho konečně odhalím.

(Laughter)

Za prvé: získejte bohatství, moc a prestiž,

Second: spend as much of your life in prison as you possibly can.

a pak to všechno ztraťte. (Smích)

(Laughter)

Third: make somebody else really, really rich.

Za druhé: stravte ve vězení co nejdelší část života.

Za třetí: zařiďte, aby někdo jiný opravdu hodně zbohatnul. (Smích)

And finally: never, ever join the Beatles.

(Laughter)

Yeah, right.

Because when people synthesize happiness,

A konečně: nikdy se nepřidávejte k Beatles. (Smích)

as these gentlemen seem to have done,

OK. Teď, úplně jako jasnovidec, dokážu předpovědět Vaši další myšlenku,

we all smile at them, but we kind of roll our eyes and say,

"Yeah, right, you never really wanted the job."

která je "No jasně." Protože když

"Oh yeah, right -- you really didn't have that much in common with her,

si lidé vyrábějí pocit štěstí, jako to zřejmě udělali všichni tito pánové,

and you figured that out just about the time

sice se na ně usmíváme, ale současně si klepeme na hlavu a říkáme,

she threw the engagement ring in your face."

We smirk,

"No jasně, nikdy jsi tu práci nechtěl."

because we believe that synthetic happiness is not of the same quality

"No jasně, nikdy jsi s ní vlastně

neměl moc společného,

as what we might call "natural happiness."

a zjistil jsi to právě,

What are these terms?

Natural happiness is what we get when we get what we wanted,

když po Tobě hodila tím snubním prstenem."

Ušklebujem se, protože věříme, že vyrobené štěstí

and synthetic happiness is what we make when we don't get what we wanted.

není stejně dobré jako to, čemu můžeme říkat "přirozené štěstí".

And in our society, we have a strong belief

Co tyhle dvě věci znamenají?

Přirozené štěstí je to, co cítíme, když dosáhneme čeho jsme chtěli,

that synthetic happiness is of an inferior kind.

a vyrobené štěstí je to, co si vytvoříme, když se toho dosáhnout nepodaří.

Why do we have that belief?

Well, it's very simple.

What kind of economic engine would keep churning

V naší společnosti silně věříme,

if we believed that not getting what we want

že vyrobené štěstí je méněcenné.

could make us just as happy as getting it?

Proč tomu věříme?

To je velice jednoduché. Která ekonomika

With all apologies to my friend Matthieu Ricard,

by vesele fungovala dál,

a shopping mall full of Zen monks

kdybychom věřili, že když nezískáme to, co chceme, budeme stejně šťastní?

is not going to be particularly profitable,

because they don't want stuff enough.

(Laughter)

Omlouvám se zde příteli Matthieu Ricardovi,

I want to suggest to you

that synthetic happiness is every bit as real and enduring

ale nákupní středisko plné Zenových mnichů

není příliš dobrý recept na dosažení zisku,

as the kind of happiness you stumble upon

protože oni prostě ty krámy tolik nechtějí.

when you get exactly what you were aiming for.

Now, I'm a scientist, so I'm going to do this not with rhetoric,

Chci Vám navrhnout, že vyrobené štěstí

but by marinating you in a little bit of data.

je úplně stejně skutečné a trvalé,

Let me first show you an experimental paradigm

jako ten druh štěstí, na které náhodou narazíte,

that's used to demonstrate the synthesis of happiness

když dosáhnete přesně toho, co jste plánovali.

among regular old folks.

Já jsem vědec, takže to uděláme ne pomocí řečí, ale tím, že Vás ohodím trochou dat.

This isn't mine,

Já jsem vědec, takže to uděláme ne pomocí řečí, ale tím, že Vás ohodím trochou dat.

it's a 50-year-old paradigm called the "free choice paradigm."

Nejdřív mi dovolte Vám ukázat experimentální paradigma, které se používá

It's very simple.

You bring in, say, six objects,

na demonstraci výroby syntetického štěstí

and you ask a subject to rank them from the most to the least liked.

u normálních lidí. A toto není můj příklad.

In this case, because this experiment uses them,

Je to 50 let staré paradigma, kterému říkáme "paradigma svobodného rozhodnutí".

these are Monet prints.

Je to velmi jednoduché.

Everybody ranks these Monet prints from the one they like the most

Přinesete řekněme šest předmětů,

to the one they like the least.

a testovanou osobu požádáte, aby je seřadila od nejoblíbenějšího k nejméně oblíbenému.

Now we give you a choice:

V příkladu experimentu, o kterém Vám budu vyprávět,

"We happen to have some extra prints in the closet.

We're going to give you one as your prize to take home.

to jsou tisky obrazů od Moneta.

Každý zvládne seřadit tyhle Monetovy obrazy

We happen to have number three and number four," we tell the subject.

od toho, který se jim líbí nejvíc, k tomu, který mají rádi nejméně.

Pak Vám dáme vybrat:

This is a bit of a difficult choice,

"Náhodou máme támhle ve skladu pár tisků navíc.

because neither one is preferred strongly to the other,

but naturally, people tend to pick number three,

Jeden Vám za odměnu dáme.

Shodou okolností máme obrazy číslo tři a číslo čtyři."

because they liked it a little better than number four.

Tohle řekneme účastníkovi experimentu. Je to těžká volba,

Sometime later -- it could be 15 minutes, it could be 15 days --

protože žádný z nich není silně preferován před tím druhým,

the same stimuli are put before the subject,

ale lidé si obvykle vyberou číslo tři,

and the subject is asked to re-rank the stimuli.

protože se jim líbí o trochu víc než číslo čtyři.

"Tell us how much you like them now."

What happens?

O nějakou dobu později - může to být 15 minut, nebo 15 dnů -

Watch as happiness is synthesized.

This is the result that's been replicated over and over again.

před člověka umístíme stejné předměty,

You're watching happiness be synthesized.

a subjekt je má za úkol znovu seřadit.

Would you like to see it again?

"Řekněte nám, jak se Vám líbí teď."

Co se stane? Sledujte, jak se vyrábí štěstí.

Happiness!

"The one I got is really better than I thought!

Tohle je výsledek, který byl zopakován znovu a znovu.

That other one I didn't get sucks!"

That's the synthesis of happiness.

Vidíte štěstí během jeho výroby.

(Laughter)

Chcete to vidět ještě jednou? Štěstí!

Now, what's the right response to that?

"Yeah, right!"

"Ten, který jsem dostal, je lepší, než jsem si myslel!

Now, here's the experiment we did,

Ten druhý, který jsem nedostal, je hnus!"

and I hope this is going to convince you

(Smích) Takhle se vyrábí štěstí.

that "Yeah, right!" was not the right response.

Tak, a jaká reakce přijde nyní? "No jasně."

We did this experiment with a group of patients

who had anterograde amnesia.

These are hospitalized patients.

Tohle je experiment, který jsme udělali

Most of them have Korsakoff syndrome,

a doufám, že Vás přesvědčí, že

a polyneuritic psychosis.

"No jasně." není správná reakce.

They drank way too much, and they can't make new memories.

Tenhle pokus jsme dělali se skupinou pacientů,

která trpí anterográdní amnézií. Jsou to pacienti v nemocnici.

They remember their childhood, but if you walk in and introduce yourself

Většina z nich má Korsakovův syndrom,

and then leave the room,

polyneurotickou psychózu, která... prostě moc pili,

when you come back, they don't know who you are.

We took our Monet prints to the hospital.

a nemohou si utvářet nové vzpomínky.

Chápete? Pamatují si své dětství, ale když vejdete a představíte se,

And we asked these patients to rank them

from the one they liked the most to the one they liked the least.

poté opustíte místnost,

a když se tam vrátíte, netuší, kdo jste.

We then gave them the choice between number three and number four.

Vzali jsme ty Monetovy tisky do nemocnice.

Like everybody else, they said,

Požádali jsme tyto pacienty, aby je seřadili

"Gee, thanks Doc! That's great! I could use a new print.

od toho, který se jim líbí nejvíc, k tomu, který mají rádi nejméně.

I'll take number three."

We explained we would have number three mailed to them.

Pak jsme jim dali vybrat mezi číslem tři a číslem čtyři.

We gathered up our materials,

Jako všichni ostatní, i oni povídali:

and we went out of the room and counted to a half hour.

"Páni, díky, doktore! To je skvělé! Hodí se mi nový obraz.

(Laughter)

Vezmu si číslo tři."

Back into the room, we say, "Hi, we're back."

Vysvětlili jsme jim, že jim číslo tři pošleme poštou.

The patients, bless them, say, "Ah, Doc, I'm sorry,

Pak jsme si sbalili fidlátka a vyšli z místnosti.

I've got a memory problem; that's why I'm here.

A počkali půl hodiny.

If I've met you before, I don't remember."

Vejdeme zpátky do pokoje, a povídáme jim: "Ahoj, tak jsme zpátky".

"Really, Jim, you don't remember? I was just here with the Monet prints?"

Oni na to, chudinky, říkají: "Safra, doktore, moc se omlouvám,

"Sorry, Doc, I just don't have a clue."

"No problem, Jim.

ale mám takový problém s pamětí, proto jsem tady.

All I want you to do is rank these for me,

Jestli jsem Vás už někdy potkal, nepamatuju si to."

from the one you like the most to the one you like the least."

"Vážně, Jime, ty si to nepamatuješ? Zrovínka jsem tu byl s těmi tisky od Moneta."

What do they do?

"Promiňte, doktore, fakt o tom nemám páru."

Well, let's first check and make sure they're really amnesiac.

"V pohodě, Jime. Všechno, co po Tobě chci, je seřadit je

We ask these amnesiac patients to tell us which one they own,

od toho, který máš nejradši, k tomu, který se Ti líbí nejmíň."

which one they chose last time, which one is theirs.

Co udělají? Nejdřív zkontrolujme,

And what we find is, amnesiac patients just guess.

jestli opravdu trpí amnézií. Zeptáme se těch

These are normal controls, where if I did this with you,

pacientů s poruchou paměti který tisk vlastní,

all of you would know which print you chose.

který si vybrali posledně, který je ten jejich.

But if I do this with amnesiac patients, they don't have a clue.

A co zjistíme je, že si prostě jen tipnou.

They can't pick their print out of a lineup.

Tohle jsou normální výsledky, kdybychom to zkoušeli s Vámi.

Here's what normal controls do: they synthesize happiness. Right?

Všichni byste věděli, který tisk jste si vybrali.

Ale když to udělám s pacienty s amnézií,

This is the change in liking score,

tak nemají potuchy. Nedokáží si vybrat svůj tisk z řady.

the change from the first time they ranked to the second time they ranked.

Normal controls show -- that was the magic I showed you;

Tohle je co udělají normální lidé - vytváří štěstí.

now I'm showing it to you in graphical form --

"The one I own is better than I thought.

Že ano? Tohle je změna v preferencích,

The one I didn't own, the one I left behind,

změna od prvního seřazení do toho, kdy to seřadili podruhé.

is not as good as I thought."

Normální testovací osoby ukazují

- to byl ten trik, který jsem Vám předváděl,

Amnesiacs do exactly the same thing. Think about this result.

teď Vám ho ukazuji v grafické podobě -

"Ten, který vlastním, je lepší, než jsem myslel. Ten, který nemám,

These people like better the one they own,

but they don't know they own it.

ten, který jsem tam nechal, není tak dobrý, jak jsem si myslel."

Lidé s amnézií udělají přesně totéž. Přemýšlejte o tom výsledku.

"Yeah, right" is not the right response!

What these people did when they synthesized happiness

Těmhle lidem se líbí víc tisk, který vlastní,

ale oni nevědí, že ho vlastní.

is they really, truly changed

their affective, hedonic, aesthetic reactions to that poster.

"No, jasně." není správná reakce!

Co tihle lidé udělali, když si vyráběli štěstí, je, že

They're not just saying it because they own it,

because they don't know they own it.

opravdu, skutečně změnili

When psychologists show you bars,

svoje citové, hédonické, estetické reakce na ten obraz.

you know that they are showing you averages of lots of people.

Neříkají to jen proto, že ho vlastní,

And yet, all of us have this psychological immune system,

protože to, že ho mají, vůbec netuší.

this capacity to synthesize happiness,

but some of us do this trick better than others.

Když Vám psychologové ukazují sloupcový graf,

And some situations allow anybody to do it more effectively

víte, že Vám ukazují průměr spousty lidí.

A přitom tenhle psychologický imunitní systém máme všichni.

than other situations do.

Máme schopnost vyrábět štěstí,

It turns out that freedom,

ale někteří z nás tento trik ovládají líp, než ostatní.

the ability to make up your mind and change your mind,

A v některých situacích to jde snáze než v jiných.

is the friend of natural happiness,

A v některých situacích to jde snáze než v jiných.

because it allows you to choose among all those delicious futures

and find the one that you would most enjoy.

Ukazuje se, že svoboda

But freedom to choose,

- schopnost vybrat si a změnit názor -

to change and make up your mind,

is the enemy of synthetic happiness,

je přítelem přirozeného štěstí, protože Vám dovoluje si vybrat

and I'm going to show you why.

ze všech těch úžasných verzí budoucnosti tu, která Vás nejvíc potěší.

Dilbert already knows, of course.

"Dogbert's tech support. How may I abuse you?"

"My printer prints a blank page after every document."

Ale svoboda volby

"Why complain about getting free paper?"

- vybrat si a změnit názor - je nepřítelem vyrobeného, syntetického štěstí.

"Free? Aren't you just giving me my own paper?"

"Look at the quality of the free paper compared to your lousy regular paper!

Teď Vám ukážu proč.

Dilbert už to samozřejmě ví.

Čtěte si ten strip zatímco mluvím.

Only a fool or a liar would say that they look the same!"

"Dogbertova technická podpora. Jak Vás mohu zneužít?"

"Now that you mention it, it does seem a little silkier!"

"Moje tiskárna tiskne po každém dokumentu prázdnou schránku!"

"What are you doing?"

"Cože, vy máte papír zdarma, a ještě si stěžujete?"

"I'm helping people accept the things they cannot change." Indeed.

"Zdarma? Nedáváte mi jen papír, co už stejně mám?"

"Probůh, člověče! Podívejte, jak je proti Vašemu papíru skvělý!"

The psychological immune system works best

"Probůh, člověče! Podívejte, jak je proti Vašemu papíru skvělý!"

Jen hlupák nebo lhář by tvrdil, že jsou stejné!"

when we are totally stuck, when we are trapped.

"Ach! Teď, když o tom mluvíte, zdá se mi takový hedvábnější!"

This is the difference between dating and marriage.

You go out on a date with a guy,

"Co děláš?"

and he picks his nose; you don't go out on another date.

"Pomáhám lidem akceptovat to, co nemohou změnit." Vskutku.

You're married to a guy and he picks his nose?

Psychologický imunitní systém pracuje nejlíp,

He has a heart of gold. Don't touch the fruitcake!

když jsme chyceni, totálně polapeni.

You find a way to be happy with what's happened.

To je rozdíl mezi randěním a sňatkem, že?

(Laughter)

Now, what I want to show you

Chci říct, když jdete na rande s klukem,

is that people don't know this about themselves,

a on se bude dloubat v nose, už na další rande nepůjdete.

and not knowing this can work to our supreme disadvantage.

Jste vdaná za chlápka, co se dloube v nose?

"No jo, ale má zlaté srdce; a nešahej na ten koláč, brouku." Není to tak? (Smích)

"No jo, ale má zlaté srdce; a nešahej na ten koláč, brouku." Není to tak? (Smích)

Here's an experiment we did at Harvard.

Najdete způsob, jak být spokojený s tím, jak se věci mají.

We created a black-and-white photography course,

and we allowed students to come in and learn how to use a darkroom.

Co Vám teď chci ukázat je,

že lidé tohle o sobě nevědí,

So we gave them cameras, they went around campus,

they took 12 pictures of their favorite professors

a nevědět to nám může děsně uškodit.

and their dorm room and their dog,

Tady je pokus, který jsme dělali na Harvardu.

and all the other things they wanted to have Harvard memories of.

Vytvořili jsme kurz fotografování, černobílé fotografie,

They bring us the camera, we make up a contact sheet,

a dovolili jsme studentům, aby se naučili jak používat temnou komoru.

they figure out which are the two best pictures.

Pak jsme jim rozdali fotoaparáty. Rozešli se po kampusu,

We now spend six hours teaching them about darkrooms,

vyfotili 12 snímků svých oblíbených profesorů, svého pokoje, svého psa,

and they blow two of them up.

They have two gorgeous 8 x 10 glossies

of meaningful things to them, and we say,

a všeho ostatního, co si chtěli z Harvardu pamatovat.

"Which one would you like to give up?"

Přinesli nám fotoaparát, my jsme udělali tabulku s kontakty,

"I have to give one up?"

"Yes, we need one as evidence of the class project.

oni se rozmysleli, které dva snímky jsou nejlepší,

a pak jsme strávili šest hodin výukou o temných komorách,

So you have to give me one. You have to make a choice.

a oni si dva ze svých snímků zvětšili,

You get to keep one, and I get to keep one."

a udělali si úžasné velké a lesklé fotografie věcí,

které pro ně mají nějaký význam. Poté jsme jim řekli:

Now, there are two conditions in this experiment.

"Které z těch dvou byste se vzdali?"

In one case, the students are told,

Oni na to: "Já se musím jedné vzdát?"

"But you know, if you want to change your mind,

"Jistě. Jednu potřebujeme jako doklad o třídním projektu.

I'll always have the other one here,

Takže jednu mi musíte nechat. Musíte si vybrat.

and in the next four days, before I actually mail it to headquarters" --

Jednu si necháte vy, jednu si nechám já."

yeah, "headquarters" --

Subjekty v tomhle pokusu rozdělíme na dvě skupiny.

(Laughter)

"I'll be glad to swap it out with you.

V jednom případě studentům řekneme: "Ale víte,

In fact, I'll come to your dorm room, just give me an email.

pokud změníte názor, pořád tu budu mít tu druhou fotku,

Better yet, I'll check with you.

a během příštích čtyř dnů, než to odešlu na velitelství,

You ever want to change your mind, it's totally returnable."

The other half of the students are told exactly the opposite:

Vám jí milerád" -- (Smích) -- jo, "velitelství" --

"Make your choice, and by the way,

"Vám jí milerád vyměním. Dokonce

the mail is going out, gosh, in two minutes, to England.

za Vámi zajdu na kolej a dám

Your picture will be winging its way over the Atlantic.

- nebo mi na sebe dejte mail. Ještě líp, já se za Vámi zastavím.

You will never see it again."

Pokud změníte názor, určitě je můžeme vyměnit."

Half of the students in each of these conditions

Druhé půlce studentů řekneme přesný opak:

are asked to make predictions

about how much they're going to come to like

"Vyberte si. A mimochodem,

the picture that they keep

odesílám to, no, už za dvě minuty, do Anglie.

and the picture they leave behind.

Other students are just sent back to their little dorm rooms

Vaše fotografie poletí přes Atlantik.

Už jí nikdy neuvidíte."

and they are measured over the next three to six days

Půlku studentů z obou skupin požádáme,

on their satisfaction with the pictures.

aby odhadli, jak hodně

Look at what we find.

se jim bude líbit ta fotografie, kterou si nechají,

First of all, here's what students think is going to happen.

a jak ta, kterou budou muset nechat nám.

They think they're going to maybe come to like the picture they chose

Ostatní studenty prostě pošleme zpátky na kolej

a little more than the one they left behind.

a během příštích tří až šesti dnů

But these are not statistically significant differences.

měříme jejich spokojenost s obrázky.

It's a very small increase, and it doesn't much matter

A podívejte, co jsme zjistili.

Za prvé, tady je, co si studenti myslí, že se stane.

whether they were in the reversible or irreversible condition.

Myslí si, že se jim možná začne fotografie, kterou si vybrali,

Wrong-o.

Bad simulators.

Because here's what's really happening.

líbit trochu víc než ta, které se museli vzdát.

Both right before the swap and five days later,

Ale nejsou to statisticky významné rozdíly.

people who are stuck with that picture,

who have no choice,

Jde o velmi malé zvýšení, a ve skutečnosti moc nezáleží na tom,

who can never change their mind,

jestli jsou v té skupině s možností změny, nebo v té druhé.

like it a lot.

And people who are deliberating -- "Should I return it?

Chýýýba. Špatný odhad simulátore! Protože tohle se doopravdy stane.

Have I gotten the right one?

Maybe this isn't the good one. Maybe I left the good one?" --

Jak těsně před výměnou, tak o pět dní později,

have killed themselves.

lidé, kteří skončili s jedním obrázkem,

They don't like their picture.

In fact, even after the opportunity to swap has expired,

ti, kteří nemají na výběr,

ti, kteří si ho nikdy nemohou vyměnit - těm se děsně líbí!

they still don't like their picture.

Why?

A lidé, kteří přemýšlejí - "Měl bych ho vrátit?

Because the [reversible] condition is not conducive

Nechal jsem si ten pravý? Možná tenhle není ten hezčí?

to the synthesis of happiness.

Možná jsem se vzdal toho lepšího?" - jsou v pytli.

So here's the final piece of this experiment.

Nelíbí se jim jejich fotografie,

a dokonce ani poté, co příležitost na výměnu vypršela.

We bring in a whole new group of naive Harvard students

Pořád jim nepřijde hezký. Proč?

and we say, "You know, we're doing a photography course,

and we can do it one of two ways.

Protože možnost změnit názor nenapomáhá

We could do it so that when you take the two pictures,

výrobě syntetického štěstí.

you'd have four days to change your mind,

Tady je poslední část experimentu.

or we're doing another course where you take the two pictures

Vybereme si úplně novou skupinu studentů Harvardu,

and you make up your mind right away and you can never change it.

a řekneme jim: "Děláme takový kurz fotografování,

Which course would you like to be in?" Duh!

Sixty-six percent of the students, two-thirds,

a můžeme to udělat jedním ze dvou způsobů.

prefer to be in the course where they have the opportunity to change their mind.

Může to být tak, že až vyfotíte své dva obrázky,

budete mít čtyři dny na rozmyšlenou,

Hello? Sixty-six percent of the students choose to be in the course

nebo je ještě druhý kurz, kde vyfotíte dva snímky,

a musíte si vybrat rovnou

in which they will ultimately be deeply dissatisfied with the picture --

a už nikdy to nemůžete změnit. Který kurz byste radši navštěvovali?

He? 66 procent studentů, dvě třetiny,

(Laughter)

because they do not know the conditions under which synthetic happiness grows.

dá přednost tomu chodit do kurzu, kde mají možnost změnit názor.

The Bard said everything best, of course, and he's making my point here

Prosím? 66 procent studentů si vybere kurz, kde na konec budou

but he's making it hyperbolically:

hluboce nešťastní s fotografií, kterou si vybrali.

"'Tis nothing good or bad But thinking makes it so."

To protože neznají podmínky, za kterých roste vyrobené štěstí.

It's nice poetry, but that can't exactly be right.

Is there really nothing good or bad?

Nejlépe to, samozřejmě, řekl básník - a ten za mne dělá závěr,

Is it really the case that gall bladder surgery and a trip to Paris

are just the same thing?

i když s pomocí hyperboly:

(Laughter)

That seems like a one-question IQ test.

"Nic není dobré či zlé, jen myšlenky to tak činí."

They can't be exactly the same.

Je to fajn poezie, ale nemůže to být tak docela pravda.

In more turgid prose, but closer to the truth,

Skutečně nic není dobré nebo zlé?

was the father of modern capitalism, Adam Smith, and he said this.

Dá se opravdu tvrdit, že operace močového měchýře a výlet do Paříže

This is worth contemplating:

jsou přesně totéž? To vypadá jako IQ test s jedinou otázkou.

"The great source of both the misery and disorders of human life

seems to arise from overrating the difference

Nemohou být úplně stejné.

between one permanent situation and another.

V próze o něco nabubřelejší, ale blížíš pravdě

Some of these situations may, no doubt, deserve to be preferred to others,

pravil otec moderního kapitalismu, Adam Smith, toto:

-- A stojí za to se nad tím zamyslet. --

but none of them can deserve to be pursued

"Zdá se, že velký zdroj jak zoufalství, tak všeho zlého v lidském životě

with that passionate ardor which drives us to violate the rules

pochází z přeceňování rozdílu mezi jednou trvalou situaci a situací jinou...

either of prudence or of justice,

pochází z přeceňování rozdílu mezi jednou trvalou situaci a situací jinou...

or to corrupt the future tranquility of our minds,

Některé z těchto situací si bez pochyby zaslouží preferenci před ostatními,

either by shame from the remembrance of our own folly,

ale žádná z nich si nezaslouží následování

or by remorse for the horror of our own injustice."

In other words: yes, some things are better than others.

s tou vášnivou oddaností, která nás nutí porušovat pravidla

We should have preferences that lead us into one future over another.

buď opatrnosti nebo práva, nebo narušovat budoucí klid našich myslí,

But when those preferences drive us too hard and too fast

ať už studem ze vzpomínek na naší vlastní hloupost,

because we have overrated the difference between these futures,

nebo lítostí nad děsivou nespravedlností nás samých."

we are at risk.

Jinými slovy: ano, některé věci jsou lepší než jiné.

When our ambition is bounded, it leads us to work joyfully.

Měli bychom mít preference, které nás vedou do jedné budoucnosti namísto jiné.

When our ambition is unbounded,

it leads us to lie, to cheat, to steal, to hurt others,

Ale když nás tyto preference tlačí příliš tvrdě nebo příliš rychle,

to sacrifice things of real value.

díky tomu že jsme přecenili rozdíly mezi těmito dvěma verzemi budoucnosti,

When our fears are bounded,

we're prudent, we're cautious,

tak hodně riskujeme.

we're thoughtful.

When our fears are unbounded and overblown,

Když jsou ambice drženy zpátky, pomáhají nám radostně pracovat.

we're reckless, and we're cowardly.

Když naše ambice uvolníme, nutí nás lhát, podvádět, krást, ubližovat ostatním,

The lesson I want to leave you with, from these data,

is that our longings and our worries are both to some degree overblown,

či obětovat opravdu hodnotné věci. Když je náš strach kontrolovaný,

because we have within us the capacity to manufacture the very commodity

jsme prozíraví, jsme opatrní, a přemýšlíme.

Když dáme našim přehnaným obavám volný průchod,

we are constantly chasing when we choose experience.

jsme bezohlední a zbabělí.

Thank you.

Chtěl bych, abyste si odnesli tento poznatek.

(Applause)

Naše touhy a naše obavy jsou obojí do určité míry přehnané,

protože v sobě máme schopnost vyrobit si tu samou věc,

kterou nepřetržitě pronásledujeme, když se rozhodujeme.

Děkuji Vám.