Eman Mohammed: The courage to tell a hidden story

Překladatel: Martin Mikulas Korektor: Samuel Titera

When I turned 19, I started my career

Když mi bylo 19, začala jsem kariéru

as the first female photojournalist

jako první fotoreportér ženského pohlaví

in the Gaza Strip, Palestine.

v Pásmu Gazy, v Palestině.

My work as a woman photographer

Být ženou a pracovat jako fotografka

was considered a serious insult

bylo považováno za vážnou urážku

to local traditions,

místních tradic

and created a lasting stigma

a vytvořilo trvající stigma

for me and my family.

pro mě a moji rodinu.

The male-dominated field made my presence

Tomuto oboru panují muži a mou přítomnost

unwelcome by all possible means.

odmítali všemi možnými prostředky.

They made clear that a woman

Vyjádřili jasně, že žena

must not do a man's job.

nesmí dělat mužskou práci.

Photo agencies in Gaza refused to train me

Fotoagentury v Gaze mě odmítaly školit

because of my gender.

kvůli mému pohlaví.

The "No" sign was pretty clear.

Jejich "NE" bylo velmi jasné.

Three of my colleagues

Trojice mých kolegů

went as far as to drive me to an open air strike area

došla tak daleko, že mě odvezli do dopadové plochy,

where the explosion sounds

kde zvuk výbuchů

were the only thing I could hear.

byl jedinou věcí, kterou jsem slyšela.

Dust was flying in the air,

Prach létal vzduchem

and the ground was shaking like a swing beneath me.

a země se pode mnou hýbala jak houpačka.

I only realized we weren't there to document the event

Uvědomila jsem si, že jsme tam nepřijeli dokumentovat žádnou událost,

when the three of them got back into the armored Jeep

ve chvíli, kdy se ti tři vrátili zpět do obrněného džípu

and drove away, waving and laughing,

a ujížděli pryč, mávali a smáli se,

leaving me behind in the open air strike zone.

ponechali mě mému osudu na otevřené dopadové ploše.

For a moment, I felt terrified,

Na okamžik jsem byla vyděšená,

humiliated, and sorry for myself.

ponížená a bylo mi líto sebe samotné.

My colleagues' action was not

Jednání mých kolegů nebylo

the only death threat I have received,

jedinou hrozbou smrtí, kterou jsem obdržela,

but it was the most dangerous one.

ale bylo tou nejvážnější.

The perception of women's life in Gaza

Život ženy v Gaze je vnímán

is passive.

jako pasivní.

Until a recent time, a lot of women were not allowed

Donedávna nebylo spoustě ženám dovoleno

to work or pursue education.

pracovat, nebo se vzdělávat.

At times of such doubled war including

V době této dvojité války, která zahrnuje

both social restrictions on women

jak sociální omezení žen,

and the Israeli-Palestinian conflict,

tak Izraelsko – Palestinský konflikt,

women's dark and bright stories were fading away.

temné i světlé příběhy žen se ztrácejí.

To men, women's stories were seen

Z pohledu mužů jsou příběhy žen

as inconsequential.

jako nepodstatné.

I started paying closer attention

Začala jsem věnovat větší pozornost

to women's lives in Gaza.

životům žen v Gaze.

Because of my gender, I had access

Díky svému pohlaví jsem měla přístup

to worlds where my colleagues were forbidden.

do světa, který byl mým kolegům uzavřen.

Beyond the obvious pain and struggle,

Kromě očividné bolesti a utrpení,

there was a healthy dose

tam byla také zdravá dávka

of laughter and accomplishments.

smíchu a úspěchů.

In front of a police compound in Gaza City

Před policejními zátarasy v centru Gazy,

during the first war in Gaza,

během první války v Gaze,

an Israeli air raid managed to destroy the compound

Izraelský nálet zničil tento zátaras

and break my nose.

a zlomil mi nos.

For a moment, all I saw was white, bright white,

Na okamžik bylo vše, co jsem viděla, bílé, jasně bílé,

like these lights.

jako tato světla.

I thought to myself I either got blind

Pomyslela jsem si, že jsem buď oslepla

or I was in heaven.

nebo jsem v nebi.

By the time I managed to open my eyes,

Ve chvíli, kdy jsem otevřela oči,

I had documented this moment.

jsem zdokumentovala tento okamžik.

Mohammed Khader, a Palestinian worker

Mohammed Khader, palestinský dělník,

who spent two decades in Israel,

který strávil dvacet let v Izraeli,

as his retirement plan,

se v rámci svého plánu na důchod

he decided to build a four-floor house,

rozhodl postavit čtyřpodlažní dům.

only by the first field operation at his neighborhood,

První operace pozemních vojsk v sousedství

the house was flattened to the ground.

tento dům srovnala se zemí.

Nothing was left but the pigeons he raised

Nezbylo nic kromě jeho holubů

and a jacuzzi, a bathtub

a masážní vany,

that he got from Tel Aviv.

kterou měl z Tel Avivu.

Mohammed got the bathtub

Mohammed vynesl tuto vanu

on the top of the rubble

na hromadu trosek

and started giving his kids

a začal zde koupat své děti

an every morning bubble bath.

každé ráno v perličkové koupeli.

My work is not meant to hide the scars of war,

Cílem mé práce není zakrývat jizvy války,

but to show the full frame

ale ukázat celý obraz

of unseen stories of Gazans.

dosud nespatřených příběhů obyvatel Gazy.

As a Palestinian female photographer,

Jako palestinskou fotografku

the journey of struggle, survival and everyday life

mě cesta boje, přežití a každodenního života

has inspired me to overcome the community taboo

povzbudila k překonání obecného tabu

and see a different side of war and its aftermath.

a k vidění odlišné strany války a jejích následků.

I became a witness with a choice:

Stala jsem se svědkem s možností volby:

to run away or stand still.

utéct, či zůstat.

Thank you.

Děkuji.

(Applause)

(Potlesk)