If I should have a daughter ... | Sarah Kay

Překladatel: Jitka Pouzarova Korektor: Alena Dvořáková

Kdybych měla dceru,

If I should have a daughter,

instead of "Mom,"

neříkala by mi „mami“,

she's going to call me "Point B,"

ale „plán B“,

protože tak bude vědět, že ať se děje cokoliv,

because that way she knows that no matter what happens,

at least she can always find her way to me.

já tu pro ni budu vždycky.

And I'm going to paint solar systems on the backs of her hands

A prsty jí pokreslím sluneční soustavou,

aby musela poznat celý vesmír dřív,

so she has to learn the entire universe

before she can say, "Oh, I know that like the back of my hand."

než řekne: „To mám dávno v malíčku.“

And she's going to learn

A pozná, že tenhle život

that this life will hit you hard in the face,

ti dá ránu, tvrdou, přímo mezi oči,

wait for you to get back up just so it can kick you in the stomach.

počká, až se oklepeš, aby tě kopnul do břicha.

But getting the wind knocked out of you

Ale nechat si pořádně vyrazit dech

is the only way to remind your lungs

je jediná cesta jak plicím připomenout,

how much they like the taste of air.

jak moc mají rády chuť vzduchu.

A existuje bolest, tady,

There is hurt, here,

that cannot be fixed by Band-Aids or poetry.

kterou nespraví náplast ani poezie.

So the first time she realizes that Wonder Woman isn't coming,

Tak jakmile si uvědomí,

že žádná superhrdinka nepřijde,

I'll make sure she knows

dohlédnu na to, aby věděla,

she doesn't have to wear the cape all by herself,

že ten plášť nemusí nést sama,

because no matter how wide you stretch your fingers,

protože je jedno, jak moc roztahuješ prsty,

your hands will always be too small

tvoje ruce budou vždycky moc malé na to,

to catch all the pain you want to heal.

aby zachytily všechnu bolest, kterou chceš vyléčit.

Believe me, I've tried.

Věř mi, já už to zkusila.

"And, baby," I'll tell her,

„A holčičko,“ řeknu jí,

don't keep your nose up in the air like that.

"nechoď s nosem nahoru."

I know that trick; I've done it a million times.

Ten trik znám. Už jsem ho zkoušela milionkrát.

You're just smelling for smoke

To jenom větříš kouř,

so you can follow the trail back to a burning house,

abys vystopovala cestu k hořícímu domu a

so you can find the boy who lost everything in the fire

našla tam chlapce, který v ohni ztratil vše

to see if you can save him.

a zjistila, jestli ho můžeš zachránit.

Or else find the boy who lit the fire in the first place,

Nebo radši našla kluka, co ten oheň založil,

to see if you can change him.

abys zjistila, jestli ho můžeš změnit.“

But I know she will anyway,

Ale vím, že ona to stejně bude dělat,

so instead I'll always keep an extra supply

a tak budu mít vždycky po ruce

of chocolate and rain boots nearby,

kousek čokolády a holínky,

because there is no heartbreak that chocolate can't fix.

protože není trápení, které by čokoláda nespravila.

Okay, there's a few that chocolate can't fix.

Dobře, je i pár trápení, které čokoláda nespraví.

But that's what the rain boots are for,

Ale od toho jsou tu holínky,

because rain will wash away everything, if you let it.

protože déšť spláchne všechno, pokud ho necháš.

I want her to look at the world

Chci, aby se na svět koukala

through the underside of a glass-bottom boat,

přes skleněné dno lodi,

to look through a microscope

a zkoumala mikroskopem

at the galaxies that exist

galaxie, které existují

on the pinpoint of a human mind,

na špičce lidské mysli,

because that's the way my mom taught me.

protože tak mě to učila i moje máma.

That there'll be days like this.

A přijdou takové dny.

(Singing) There'll be days like this, my momma said.

♫ A přijdou takové dny, říkala moje máma. ♫

When you open your hands to catch

Kdy roztáhneš ruce, abys chytila,

and wind up with only blisters and bruises;

a skončíš jen s puchýři a modřinami;

when you step out of the phone booth and try to fly

kdy vyjdeš z telefonní budky a chceš se rozletět,

and the very people you want to save

a lidi, které se chystáš zachránit,

are the ones standing on your cape;

jsou těmi, co stojí na tvém plášti.

when your boots will fill with rain,

Když se ti holínky naplní deštěm,

and you'll be up to your knees in disappointment.

budeš až po kolena ve zklamání. A přesně

And those are the very days you have all the more reason to say thank you.

v tyhle dny budeš mít o důvod navíc říct děkuji.

Because there's nothing more beautiful

Protože není nic krásnějšího než to,

than the way the ocean refuses to stop kissing the shoreline,

jak oceán odmítá přestat líbat břeh,

no matter how many times it's sent away.

i když už ho tolikrát odehnal.

You will put the wind in win some, lose some.

A s větrem něco vyhraješ a něco prohraješ.

You will put the star in starting over, and over.

A hvězdou nastartuješ

a pak zas a znova.

And no matter how many land mines erupt in a minute,

A bez ohledu na výbuchy min

be sure your mind lands

se v mysli vždycky zabývej krásou

on the beauty of this funny place called life.

tohohle bláznivého místa s názvem život.

And yes, on a scale from one to over-trusting,

A ano, na škále od jedné až k přehnané důvěřivosti,

I am pretty damn naive.

já jsem zatraceně naivní.

But I want her to know that this world is made out of sugar.

Ale chci, aby věděla, že tenhle svět je z cukru.

It can crumble so easily,

Drolí se tak snadno,

but don't be afraid to stick your tongue out and taste it.

ale neboj se vystrčit jazyk a ochutnat ho.

"Baby," I'll tell her, "remember, your momma is a worrier,

„Holčičko,“ řeknu jí, „pamatuj, že tvoje máma je bojovnice,

and your poppa is a warrior,

a tvůj táta je bojovník,

and you are the girl with small hands and big eyes

a ty jsi holka s malýma rukama a velkýma očima,

who never stops asking for more."

která nikdy nepřestane chtít víc.“

Remember that good things come in threes

Pamatuj, že dobré věci přicházejí po třech

and so do bad things.

a špatné taky.

Always apologize when you've done something wrong,

A vždycky se omluv, když uděláš něco špatného,

ale nikdy se neomlouvej za to,

but don't you ever apologize

že tvoje oči odmítají přestat zářit.

for the way your eyes refuse to stop shining.

Your voice is small, but don't ever stop singing.

Sice máš slabý hlas, ale nikdy nepřestaň zpívat.

And when they finally hand you heartache,

A když ti konečně zlomí srdce,

when they slip war and hatred under your door

když ti válku a nenávist podstrčí pod dveřmi

and offer you handouts on street-corners

a budou ti na ulicích cpát letáky

of cynicism and defeat,

plné cynismu a porážky,

you tell them that they really ought to meet your mother.

řekni jim, že by rozhodně měli poznat tvoji mámu.

(Applause)

Thank you. Thank you.

Děkuji. Děkuji.

(Applause)

(Potlesk)

Děkuji.

Thank you.

(Applause)

(Potlesk)

Thanks.

Děkuji.

(Applause)

(Potlesk)

Děkuji.

Thank you.

(Applause)

(Potlesk)

All right, so I want you to take a moment,

Dobře, teď prosím o chvíli pozornosti,

and I want you to think of three things that you know to be true.

zamyslete se nad třemi věcmi,

o kterých víte, že jsou pravdivé.

They can be about whatever you want --

A můžou se týkat čeho chcete --

technology, entertainment, design,

technologie, zábavy, designu,

your family, what you had for breakfast.

vaší rodiny nebo co jste měli k snídani.

The only rule is don't think too hard.

Jediné pravidlo je, že nesmíte myslet moc.

Okay, ready? Go.

Tak jo, připraveni? Do toho.

Okay.

Dobře.

So here are three things I know to be true.

Tak tady jsou tři věci, o kterých já vím, že platí.

I know that Jean-Luc Godard was right when he said that,

Vím, že Jean-Luc Godard měl pravdu,

když řekl, že „dobrý příběh

"A good story has a beginning, a middle and an end,

má úvod, stať a závěr.

although not necessarily in that order."

I když ne nutně v tomhle pořadí.“

I know that I'm incredibly nervous and excited to be up here,

Vím, že jsem neuvěřitelně nervózní, když tu stojím,

which is greatly inhibiting my ability to keep it cool.

což značně tlumí moji schopnost zůstat v pohodě.

(Smích)

(Laughter)

And I know

A vím,

that I have been waiting all week to tell this joke.

že jsem se celý týden těšila, až řeknu tenhle vtip.

(Smích)

(Laughter)

Proč pozvali strašáka do zelí na TED?

Why was the scarecrow invited to TED?

Protože ve svém poli opravdu vyčníval.

Because he was out standing in his field.

(Smích)

(Laughter)

I'm sorry.

Omlouvám se.

Okay, so these are three things I know to be true.

Dobře, tak tohle jsou tři věci, které vím, že platí.

But there are plenty of things I have trouble understanding.

Ale pak je spousta věcí, které se mi těžko chápou.

So I write poems to figure things out.

Tak píšu básně, abych je pochopila.

Sometimes the only way I know how to work through something

Někdy jediná šance, jak něco pochopím,

je když o tom napíšu báseň.

is by writing a poem.

Sometimes I get to the end of the poem,

A někdy se dostanu až na konec básně,

look back and go, "Oh, that's what this is all about,"

ohlédnu se a říkám si: „Aha, tak takhle to teda je.“

Jindy zase dojdu až na konec básně

and sometimes I get to the end of the poem

a nevyřeším vůbec nic,

and haven't solved anything,

but at least I have a new poem out of it.

ale aspoň mám hotovou novou báseň.

Spoken-word poetry is the art of performance poetry.

Mluvená poezie je druhem hrané poezie.

I tell people it involves creating poetry

Říkám lidem, že to zahrnuje tvorbu poezie,

that doesn't just want to sit on paper,

která nezůstane sedět na papíře,

that something about it demands it be heard out loud

že něco kolem vyžaduje, aby byla slyšet nahlas

or witnessed in person.

nebo zažitá osobně.

When I was a freshman in high school,

Když jsem přišla na střední,

I was a live wire of nervous hormones.

byla jsem uzlíček nervů.

And I was underdeveloped and over-excitable.

Byla jsem nevyvinutá

a přecitlivělá.

And despite my fear

A i když jsem se děsila

of ever being looked at for too long,

delších pohledů,

I was fascinated by the idea of spoken-word poetry.

byla jsem fascinovaná myšlenkou mluvené poezie.

I felt that my two secret loves, poetry and theater,

Cítila jsem, že dvě moje tajné lásky, poezie a divadlo,

se daly dohromady, měly dítě

had come together, had a baby,

a já to dítě musela poznat.

a baby I needed to get to know.

Tak jsem se rozhodla, že to zkusím.

So I decided to give it a try.

My first spoken-word poem,

Moje první mluvená báseň,

packed with all the wisdom of a 14-year-old,

napěchovaná moudrostí 14leté holky,

was about the injustice

byla o nespravedlnosti,

of being seen as unfeminine.

když vás považují za neženskou.

The poem was very indignant,

Ta báseň byla hodně rozhořčená

a hlavně přehnaná,

and mainly exaggerated,

but the only spoken-word poetry that I had seen up until that point

ale jediná mluvená poezie, kterou jsem poznala

was mainly indignant,

do té doby, byla převážně rozhořčená,

so I thought that's what was expected of me.

a tak jsem si myslela, že se to ode mě očekává.

The first time that I performed,

Když jsem poprvé vystupovala,

the audience of teenagers hooted and hollered their sympathy,

obecenstvo plné puberťáků řičelo pochopením,

and when I came off the stage, I was shaking.

a když jsem slezla z jeviště, celá jsem se třásla.

I felt this tap on my shoulder,

V tom mi někdo zaklepal na rameno,

and I turned around to see

já se otočila a viděla, jak se z davu vynořila

this giant girl in a hoodie sweatshirt emerge from the crowd.

obrovská holka v mikině s kapucí.

She was maybe eight feet tall

Měla snad přes dva metry

and looked like she could beat me up with one hand,

a vypadala, že by mě zbila jednou rukou,

but instead she just nodded at me and said,

ale místo toho na mě kývla

a říká: „Hele, to jsem fakt cítila. Díky.“

"Hey, I really felt that. Thanks."

A udeřil blesk.

And lightning struck.

Chytilo mě to.

I was hooked.

I discovered this bar on Manhattan's Lower East Side

Objevila jsem jeden bar v Lower East Side na Manhattanu,

kde pořádali každý týden čtení poezie

that hosted a weekly poetry open Mic,

and my bewildered, but supportive, parents took me

a moji vyděšení ale podporující rodiče mě tam brali,

to soak in every ounce of spoken word that I could.

abych mohla nasát každičký gram mluvené poezie, co se nabízel.

I was the youngest by at least a decade,

Byla jsem ze všech nejmladší, minimálně o 10 let,

but somehow the poets at the Bowery Poetry Club

ale básníkům z Bowery Poetry Clubu

didn't seem bothered by the 14-year-old wandering about.

vůbec nevadilo, že se tam potlouká 14letá holka,

In fact, they welcomed me.

vlastně mě tam viděli rádi.

And it was here, listening to these poets share their stories,

A právě tady, když jsem poslouchala básníky, jak se dělí o své příběhy,

mi došlo, že mluvená poezie nemusí být jen rozhořčená,

that I learned that spoken-word poetry didn't have to be indignant,

že taky může být vtipná nebo plná bolesti,

it could be fun or painful

or serious or silly.

vážná nebo pošetilá.

The Bowery Poetry Club became my classroom and my home,

Bowery Poetry Club se stal mojí třídou i domovem,

and the poets who performed

a básníci, kteří tam vystupovali,

encouraged me to share my stories as well.

mě povzbuzovali, abych se i já dělila o své příběhy.

Never mind the fact that I was 14.

Bez ohledu na to, že mi bylo 14.

They told me, "Write about being 14."

Říkali: „Piš o tom, jaké to je, když je ti 14.“

So I did and stood amazed every week

A tak jsem psala a každý týden se divila,

jak se tihle úžasní, dospělí básníci

when these brilliant, grown-up poets

laughed with me and groaned their sympathy

se mnou smáli a vyjadřovali pochopení

and clapped and told me, "Hey, I really felt that too."

a tleskali a říkali: „Hele, fakt jsem to cítil.“

Now I can divide my spoken-word journey

Teď můžu rozdělit moji cestu za mluveným slovem

into three steps.

do tří kroků.

Step one was the moment I said,

První krok byl, když jsem si řekla:

"I can. I can do this."

„Zvládnu to. Já to zvládnu.“

And that was thanks to a girl in a hoodie.

A to bylo díky té holce v kapuci.

Step two was the moment I said,

Druhý krok byl moment, kdy jsem si řekla:

"I will. I will continue.

„Budu pokračovat.

I love spoken word. I will keep coming back week after week."

Miluju mluvenou poezii a budu sem chodit týden co týden.“

And step three began

A třetí krok začal,

when I realized I didn't have to write indignant poems,

když jsem si uvědomila, že nemusím psát jen rozhořčené básně,

pokud to nejsem já.

if that's not what I was.

There were things that were specific to me,

Byly to věci, které byly pro mě specifické

and the more that I focused on those things,

a čím víc jsem se na tyhle věci soustředila,

the weirder my poetry got,

tím divnější se moje poezie stávala,

but the more that it felt like mine.

ale tím víc byla právě moje.

It's not just the adage "Write what you know."

Nejde jen o úsloví „Piš o tom, co znáš.“

It's about gathering up all of the knowledge and experience

Jde o to, vzít všechny vědomosti a zkušenosti,

you've collected up to now

které člověk až doteď nasbíral,

to help you dive into the things you don't know.

a díky nim se vrhnout do věcí, kterým nerozumíš.

I use poetry to help me work through what I don't understand,

Já používám poezii k tomu, abych pochopila, co nechápu,

ale před každou básní se objevím

but I show up to each new poem

s batohem plným míst,

with a backpack full of everywhere else that I've been.

na kterých jsem už byla.

When I got to university, I met a fellow poet

Na vysoké jsem potkala básníka,

who shared my belief in the magic of spoken-word poetry.

který sdílel moje přesvědčení o síle mluvené poezie.

And actually, Phil Kaye and I

A dokonce, Phil Kaye a já

máme shodou okolností i stejné příjmení.

coincidentally also share the same last name.

When I was in high school I had created Project V.O.I.C.E.

Ještě na střední jsem založila projekt V.O.I.C.E. (H.L.A.S.),

as a way to encourage my friends to do spoken word with me.

abych podpořila spolužáky, ať se ke mě přidají.

But Phil and I decided to reinvent Project V.O.I.C.E.,

Ale s Philem jsme se rozhodli přehodnotit V.O.I.C.E.

this time changing the mission

a změnit jeho poslání,

to using spoken-word poetry as a way to entertain,

aby mluvená poezie sloužila k pobavení,

educate and inspire.

vzdělávání a inspirování lidí.

We stayed full-time students, but in between we traveled,

Zůstali jsme na denním studiu, ale během toho jsme

performing and teaching

cestovali, vystupovali a učili

nine-year-olds to MFA candidates,

od devítiletých po studenty uměleckých škol,

from California to Indiana to India

z Kalifornie přes Indianu do Indie,

to a public high school just up the street from campus.

až po střední školu hned za rohem od univerzity.

And we saw over and over

A viděli jsme pořád dokola,

the way that spoken-word poetry

jak mluvená poezie

cracks open locks.

otevírá zámky.

But it turns out sometimes, poetry can be really scary.

Ale občas se ukáže,

že poezie umí být pěkně děsivá.

Občas totiž musíte použít lest,

Turns out sometimes,

you have to trick teenagers into writing poetry.

abyste puberťáky pro mluvenou poezii získali.

So I came up with lists. Everyone can write lists.

Tak jsem přišla se seznamy. Každý umí psát seznamy.

And the first list that I assign

První seznam, který dávám za úkol, je

is "10 Things I Know to be True."

„10 věcí, o kterých vím, že platí.“

A co se stane. Zjistili byste to taky, kdybychom

And here's what happens, you would discover it too

if we all started sharing our lists out loud.

si začali nahlas sdělovat naše body.

At a certain point, you would realize that someone has the exact same thing,

V jednom momentu zjistíte,

že někdo má na seznamu přesně to samé

or one thing very similar,

nebo hodně podobné,

to something on your list.

co tam máte vy.

And then someone else

A někdo jiný

has something the complete opposite of yours.

tam má zase přesný opak.

Third, someone has something you've never even heard of before.

Za třetí, někdo tam má něco, o čem jste nikdy neslyšeli.

Fourth, someone has something you thought you knew everything about,

A za čtvrté, někdo tam má něco, o čem jste si mysleli, že víte všechno,

but they're introducing a new angle of looking at it.

ale on se na to dívá z úplně jiného úhlu.

And I tell people that this is where great stories start from --

A já říkám lidem, že tady začínají úžasné příběhy,

these four intersections

právě z těch čtyř křižovatek věcí,

of what you're passionate about

ze kterých jste nadšení vy,

and what others might be invested in.

a pro které jsou zapálení ostatní.

And most people respond really well to this exercise.

A většina lidí na to cvičení reaguje opravdu dobře.

But one of my students, a freshman named Charlotte,

Ale jedna z mých studentek, Charlotte,

was not convinced.

o tom přesvědčená nebyla.

Charlotte was very good at writing lists, but she refused to write any poems.

Charlotte ty seznamy vážně šly, ale odmítala psát básně.

"Miss," she'd say, "I'm just not interesting.

„Slečno,“ říkala, „já nejsem zajímavá.

I don't have anything interesting to say."

Já nemám nic zajímavého, co bych mohla říct.“

So I assigned her list after list,

Tak jsem jí nechala psát seznam za seznamem

and one day I assigned the list

a jednoho dne jsem jí dala za úkol seznam

"10 Things I Should Have Learned by Now."

„10 věcí, které bych už dnes měla umět.“

Number three on Charlotte's list was,

Bod číslo tři na Charlottině seznamu byl:

"I should have learned not to crush on guys

„Už bych měla umět nezabouchávat se do chlapů,

three times my age."

co jsou třikrát starší než já.“

I asked her what that meant,

Ptala jsem se jí, co tím myslí

and she said, "Miss, it's kind of a long story."

a ona řekla: „Slečno, to je na dlouhé povídání.“

And I said, "Charlotte, it sounds pretty interesting to me."

A já na to: „Charlotte, to mi přijde opravdu zajímavé.“

And so she wrote her first poem,

A tak napsala svoji první báseň,

a love poem unlike any I had ever heard before.

milostnou báseň, jakou jsem v životě neslyšela.

Ta báseň začínala:

And the poem began,

"Anderson Cooper is a gorgeous man."

„Anderson Cooper je úchvatný muž.“

(Laughter)

(Smích)

„Viděli jste ho v 60 minutách,

"Did you see him on 60 Minutes,

racing Michael Phelps in a pool --

jak soupeří v bazénu s Michaelem Phelpsem,

nothing but swim trunks on --

na sobě jen plavky a skáče do vody

diving in the water, determined to beat this swimming champion?

odhodlaný porazit toho plaveckého šampiona?

Po závodu hodil svými sněhobílými vlasy

After the race, he tossed his wet, cloud-white hair

and said, 'You're a god.'

a řekl: „Jsi bůh.“

No, Anderson, you're the god."

Ne, Andersone, ty jsi bůh!“

(Laughter)

(Smích)

(Applause)

(Potlesk)

Now, I know that the number one rule to being cool

Vím, že pravidlo číslo jedna k tomu být „cool“

je vypadat v pohodě

is to seem unfazed,

to never admit that anything scares you

a nikdy nepřiznat, že tě něco děsí,

dojímá nebo vzrušuje.

or impresses you or excites you.

Somebody once told me

Někdo mi kdysi řekl:

it's like walking through life like this.

je to jako procházet životem takhle.

You protect yourself

Chráníte se před nečekaným

from all the unexpected miseries or hurt that might show up.

trápením a bolestí, které se můžou vynořit.

But I try to walk through life like this.

Ale já se snažím jít životem takhle.

And yes, that means catching all of those miseries and hurt,

Ano, znamená to, že chytneš všechna trápení a bolesti,

but it also means that when beautiful, amazing things

ale taky to znamená, že když překrásné, úžasné věci

prostě spadnou z nebe,

just fall out of the sky,

I'm ready to catch them.

jsem připravená je chytit.

I use spoken word to help my students

Používám mluvené slovo, abych pomohla studentům

rediscover wonder,

znovu objevit zázrak,

to fight their instincts to be cool and unfazed

aby přemohli potřebu být za každou cenu „cool“

and, instead, actively pursue being engaged with what goes on around them,

a místo toho se zabývali tím, co se děje kolem nich,

so that they can reinterpret and create something from it.

aby to mohli vyjádřit svými slovy a něco z toho vytvořit.

It's not that I think that spoken-word poetry

Neříkám, že mluvená poezie

je ideální formou umění.

is the ideal art form.

I'm always trying to find the best way to tell each story.

Já se vždy snažím najít tu nejlepší cestu jak vyprávět příběh.

I write musicals; I make short films alongside my poems.

Píšu muzikály, vedle básní i točím krátké filmy.

But I teach spoken-word poetry

Ale učím mluvenou poezii,

protože je dostupná.

because it's accessible.

Ne každý umí noty

Not everyone can read music or owns a camera,

nebo vlastní kameru,

but everyone can communicate in some way,

ale každý umí nějak komunikovat

and everyone has stories that the rest of us can learn from.

a každý máme příběhy,

z kterých se ostatní něco naučí.

Plus, spoken-word poetry allows for immediate connection.

Navíc, mluvená poezie umožňuje okamžité spojení.

Dost často se lidi cítí osamělí,

It's not uncommon to feel like you're alone

že jim nikdo nerozumí,

or that nobody understands you,

but spoken word teaches

ale mluvené slovo učí,

that if you have the ability to express yourself

že když máte schopnost vyjádřit se

and the courage to present those stories and opinions,

a odvahu prezentovat svoje příběhy a názory,

you could be rewarded

můžete být odměněni

with a room full of your peers,

místností plnou vašich soukmenovců,

or your community, who will listen.

vaší komunitou, kteří budou poslouchat.

And maybe even a giant girl in a hoodie

A možná i ta obrovská holka v kapuci

who will connect with what you've shared.

se napojí na to, o co jste se podělili.

And that is an amazing realization to have,

A tohle si uvědomit je úžasné,

especially when you're 14.

zejména když je vám 14.

Plus, now with YouTube,

Navíc, když dnes máme YouTube,

that connection's not even limited to the room we're in.

není to spojení omezené ani tou místností.

I'm so lucky that there's this archive of performances

Jsem šťastná, že existuje archiv vystoupení,

o které se můžu podělit se svými studenty.

that I can share with my students.

It allows for even more opportunities

To jim dává příležitost,

najít si básníka nebo báseň,

for them to find a poet or a poem that they connect to.

se kterou se propojí.

Once you've figured this out,

Ono to svádí -- když na to jednou přijdete --

it is tempting to keep writing the same poem,

psát pořád tu samou báseň

or keep telling the same story, over and over,

a vyprávět pořád ten samý příběh,

once you've figured out that it will gain you applause.

když zjistíte, že vám vynesou potlesk.

It's not enough to just teach that you can express yourself.

Proto nestačí učit lidi, aby se uměli vyjádřit.

You have to grow and explore

Musíte růst a objevovat,

and take risks and challenge yourself.

riskovat a posouvat sami sebe.

And that is step three:

A to je krok tři:

infusing the work you're doing

naplňovat vaši práci věcmi,

with the specific things that make you you,

které vás dělají vámi,

even while those things are always changing.

i když se tyhle věci neustále mění.

Because step three never ends.

Protože krok tři nikdy nekončí.

But you don't get to start on step three,

Ale nikdy se nedostanete do bodu tři,

until you take step one first:

dokud nevykročíte bodem jedna: „Zvládnu to.“

"I can."

Hodně díky učení cestuji

I travel a lot while I'm teaching,

and I don't always get to watch all of my students reach their step three,

a ne vždy se mi podaří vidět studenty dojít k bodu tři,

ale měla jsem štěstí u Charlotte,

but I was very lucky with Charlotte,

když jsem mohla pozorovat, jak se její cesta rozvinula.

that I got to watch her journey unfold the way it did.

I watched her realize

Byla jsem u toho, když si uvědomila,

that, by putting the things that she knows to be true into the work she's doing,

že tím, jak do psaní dává věci, o kterých ví, že platí,

she can create poems that only Charlotte can write,

vytváří básně, které může napsat pouze ona sama,

about eyeballs and elevators and Dora the Explorer.

o očních bulvách, výtazích a Doře objevitelce.

And I'm trying to tell stories only I can tell --

A já se pokouším vyprávět příběhy, které umím vyprávět jen já.

Jako třeba tenhle.

like this story.

I spent a lot of time thinking about the best way to tell this story,

Přemýšlela jsem dlouho jak nejlépe vyprávět tenhle příběh

and I wondered if the best way

a říkala si, jestli bude lepší

was going to be a PowerPoint, a short film --

prezentace v PowerPointu nebo krátký film

And where exactly was the beginning, the middle or the end?

a kde přesně bude začátek, prostředek a konec?

I wondered whether I'd get to the end of this talk

A přemýšlela jsem, jestli dojdu na konec téhle řeči

and finally have figured it all out, or not.

a konečně to všechno objevím, nebo ne.

And I always thought that my beginning was at the Bowery Poetry Club,

A vždycky jsem si myslela, že můj začátek byl v Bowery Poetry Clubu,

ale je možné, že to bylo daleko dřív.

but it's possible that it was much earlier.

In preparing for TED,

Když jsem se na TED připravovala,

I discovered this diary page in an old journal.

narazila jsem na tuhle stránku z deníku.

I think December 54th was probably supposed to be 24th.

A myslím, že 54. prosince mělo být 24. prosince.

It's clear that when I was a child,

Je jasné, že když jsem byla dítě,

I definitely walked through life like this.

rozhodně jsem chodila světem takhle.

I think that we all did.

Myslím, že to my všichni.

I would like to help others rediscover that wonder --

Chci ostatním pomoci znovu objevit ten zázrak,

to want to engage with it, to want to learn,

chtít se jím zabývat, chtít se učit

to want to share what they've learned,

a chtít se dělit o to, co se naučili,

what they've figured out to be true

co zjistili, že je pravda,

and what they're still figuring out.

i co musí teprve objevit.

So I'd like to close with this poem.

Proto bych chtěla skončit touto básní.

Když bombardovali Hirošimu,

When they bombed Hiroshima,

the explosion formed a mini-supernova,

exploze vytvořila takovou supernovu,

so every living animal, human or plant

že každé zvíře, člověk nebo rostlina,

that received direct contact with the rays from that sun

kteří byli zasaženi

paprsky tohoto slunce,

was instantly turned to ash.

se okamžitě proměnili v popel.

And what was left of the city soon followed.

A co zbylo ve městě, postupně následovalo.

The long-lasting damage of nuclear radiation

Nukleární záření způsobilo,

caused an entire city and its population

že se celé město a jeho obyvatelstvo

to turn into powder.

proměnilo v prach.

When I was born, my mom says I looked around the whole hospital room

Moje mamka vypráví, že když jsem se narodila, rozhlížela jsem se po porodnici

s výrazem, který říkal „Tohle? Tak to už jsem zažila.“

with a stare that said, "This? I've done this before."

She says I have old eyes.

Říká, že mám staré oči.

When my Grandpa Genji died, I was only five years old,

Když můj děda Genji zemřel, bylo mi jen pět let,

but I took my mom by the hand and told her,

ale vzala jsem maminku za ruku a řekla jí:

"Don't worry, he'll come back as a baby."

„Neboj, on se vrátí jako miminko.“

And yet, for someone who's apparently done this already,

A přesto, na člověka, který už tohle zjevně zažil,

I still haven't figured anything out yet.

stejně jsem ještě nic nepochopila.

My knees still buckle every time I get on a stage.

Kolena se mi pořád třesou, kdykoliv vyjdu na jeviště,

My self-confidence can be measured out

moje sebevědomí se dá měřit

in teaspoons mixed into my poetry,

na čajové lžičky zamíchané do mé poezie,

and it still always tastes funny in my mouth.

a v puse pořád chutná trochu legračně.

But in Hiroshima, some people were wiped clean away,

Ale v Hirošimě byli lidi smeteni ze světa

leaving only a wristwatch or a diary page.

a zbyly po nich jen hodinky nebo stránka z deníku.

So no matter that I have inhibitions to fill all my pockets,

Takže i když se stydím nabrat si plné kapsy,

zkouším to dál,

I keep trying,

hoping that one day I'll write a poem

a doufám, že jednoho dne napíšu báseň,

I can be proud to let sit in a museum exhibit

kterou nechám hrdě viset v muzeu

as the only proof I existed.

jako jediný důkaz toho, že jsem existovala.

Rodiče mi dali jméno Sára,

My parents named me Sarah, which is a biblical name.

to je biblické jméno.

In the original story, God told Sarah she could do something impossible, and --

V původním příběhu řekl Bůh Sáře, že může udělat něco nemožného,

a ona se smála,

she laughed,

because the first Sarah,

protože ta první Sára nevěděla,

she didn't know what to do with impossible.

co si s nemožným počít.

And me?

A já? No, já taky ne,

Well, neither do I,

but I see the impossible every day.

ale potkávám nemožné každý den.

Impossible is trying to connect in this world,

Nemožné je pokoušet se propojit v tomhle světě,

trying to hold onto others while things are blowing up around you,

snažit se držet ostatních, když věci kolem vás

vybuchují, vědět, že když mluvíte,

knowing that while you're speaking,

nečekají jenom, než na ně přijde řada, ale opravdu vás slyší.

they aren't just waiting for their turn to talk -- they hear you.

Cítí přesně to samé, co vy,

They feel exactly what you feel

at the same time that you feel it.

v ten samý okamžik jako vy.

It's what I strive for every time I open my mouth --

O tohle se pokouším pokaždé, když otevřu pusu:

that impossible connection.

zachytit to nemožné spojení.

There's this piece of wall in Hiroshima

V Hirošimě stojí kousek zdi,

that was completely burnt black by the radiation.

která radiací úplně zčernala.

But on the front step, a person who was sitting there

Ale člověk, co před tou zdí seděl,

blocked the rays from hitting the stone.

zabránil radiaci proniknout až ke kameni.

Takže jediná věc, která tam teď zbyla,

The only thing left now

is a permanent shadow of positive light.

je věčný stín pozitivního světla.

Po té bombě odborníci říkali,

After the A-bomb,

specialists said it would take 75 years

že bude trvat 75 let

for the radiation-damaged soil of Hiroshima City

než z ozářené půdy v Hirošimě

to ever grow anything again.

zase něco vyroste.

But that spring, there were new buds popping up from the earth.

Ale to jaro tam ze země vyrašily květy.

When I meet you, in that moment,

Ve chvíli, kdy vás potkám,

I'm no longer a part of your future.

už nejsem součástí vaší budoucnosti.

I start quickly becoming part of your past.

Rychle se stávám součástí vaší minulosti.

But in that instant, I get to share your present.

Ale přesně v tom okamžiku, sdílím vaši přítomnost.

And you, you get to share mine.

A vy, vy zase sdílíte tu mou.

And that is the greatest present of all.

A to je ten největší dar ze všech.

So if you tell me I can do the impossible --

Takže když mi budete říkat, že dokážu nemožné,

asi se vám budu smát.

I'll probably laugh at you.

I don't know if I can change the world yet,

Nevím, jestli můžu změnit svět,

because I don't know that much about it --

protože o něm toho ještě tolik nevím,

and I don't know that much about reincarnation either,

ani toho nevím tolik o reinkarnaci,

ale pokud mě opravdu pořádně rozesmějete,

but if you make me laugh hard enough,

občas zapomenu, v jakém jsem století.

sometimes I forget what century I'm in.

This isn't my first time here. This isn't my last time here.

Nejsem tu dnes poprvé. A nejsem tu ani naposled.

Tohle nejsou poslední slova, o která se dělím.

These aren't the last words I'll share.

But just in case, I'm trying my hardest

Ale i tak, pro jistotu, se opravdu snažím,

to get it right this time around.

aby to tentokrát vyšlo.

Thank you.

Děkuji.

(Applause)

(Potlesk)

Thank you.

(Applause)

Děkuji.

Thank you.

(Applause)

(Potlesk)

Děkuji.

Thank you.

(Applause)

(Potlesk)