How language shapes the way we think | Lera Boroditsky | TED

Překladatel: Jan Kadlec Korektor: Jan Martinek

So, I'll be speaking to you using language ...

Budu k vám dnes promlouvat řečí…

because I can.

… protože můžu.

This is one these magical abilities that we humans have.

Je to jedna z těch kouzelných schopností, které my lidé máme.

We can transmit really complicated thoughts to one another.

Můžeme jeden druhému zprostředkovávat velice složité myšlenky.

So what I'm doing right now is, I'm making sounds with my mouth

Právě teď dělám to, že při vydechování

as I'm exhaling.

tvořím zvuky.

I'm making tones and hisses and puffs,

Vydávám tóny, syčení a šumy,

and those are creating air vibrations in the air.

které ve vzduchu tvoří vibrace.

Those air vibrations are traveling to you,

Tyto vibrace pak putují k vám,

they're hitting your eardrums,

zasáhnou vaše ušní bubínky

and then your brain takes those vibrations from your eardrums

a mozek si pak tyto vibrace z ušních bubínků přebere

and transforms them into thoughts.

a přetvoří je v myšlenky.

I hope.

Snad.

(Laughter)

(smích)

I hope that's happening.

Snad se to stane.

So because of this ability, we humans are able to transmit our ideas

Díky této schopnosti můžeme my lidé přenášet naše myšlenky

across vast reaches of space and time.

skrze široký prostor a čas.

We're able to transmit knowledge across minds.

Jsme schopni přenášet znalosti mezi myslemi.

I can put a bizarre new idea in your mind right now.

Mohu vám právě teď v mysli zakořenit bizarní představu.

I could say,

Mohla bych říct:

"Imagine a jellyfish waltzing in a library

„Představte si medúzu, jak v knihovně tančí valčík,

while thinking about quantum mechanics."

zatímco dumá nad kvantovou mechanikou.“

(Laughter)

(smích)

Now, if everything has gone relatively well in your life so far,

Pokud ve vašem životě dosud všechno šlapalo tak, jak má,

you probably haven't had that thought before.

tato myšlenka vás snad zatím nenapadla.

(Laughter)

(smích)

But now I've just made you think it,

Teď jsem vás ale přiměla o ní uvažovat

through language.

skrze jazyk.

Now of course, there isn't just one language in the world,

Na světě samozřejmě není jen jeden jazyk,

there are about 7,000 languages spoken around the world.

na světě se mluví přibližně 7 000 jazyky.

And all the languages differ from one another in all kinds of ways.

A všechny ty jazyky se od sebe v něčem trochu liší.

Some languages have different sounds,

Některé jazyky mají odlišné zvuky,

they have different vocabularies,

mají rozdílnou slovní zásobu,

and they also have different structures --

mohou být jinak strukturované –

very importantly, different structures.

především jsou jinak strukturované.

That begs the question:

A to vyvolává otázku:

Does the language we speak shape the way we think?

Ovlivňuje jazyk způsob, jakým myslíme?

Now, this is an ancient question.

Je to odvěká otázka.

People have been speculating about this question forever.

Lidé o této otázce přemýšleli i dříve.

Charlemagne, Holy Roman emperor, said,

Karel I. Veliký, římský císař, řekl:

"To have a second language is to have a second soul" --

„Mluvit druhým jazykem je jako mít druhou duši.“

strong statement that language crafts reality.

Odvážné tvrzení, že jazyk utváří realitu.

But on the other hand, Shakespeare has Juliet say,

Na druhé straně Shakespeare vložil Julii do úst větu:

"What's in a name?

„Co je po jméně?

A rose by any other name would smell as sweet."

Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně.“

Well, that suggests that maybe language doesn't craft reality.

Inu, naznačuje to, že jazyk možná realitu neutváří.

These arguments have gone back and forth for thousands of years.

Tyto spory se vedou stále dokola po tisíce let.

But until recently, there hasn't been any data

Ale až dosud jsme neměli žádná data,

to help us decide either way.

která by nám to pomohla rozseknout.

Recently, in my lab and other labs around the world,

Nyní má laboratoř i laboratoře všude po světě

we've started doing research,

začaly dělat výzkum

and now we have actual scientific data to weigh in on this question.

a konečně máme k dispozici vědecká data, o která se můžeme opřít.

So let me tell you about some of my favorite examples.

Podělím se s vámi o pár mých oblíbených příkladů.

I'll start with an example from an Aboriginal community in Australia

Začnu příkladem z komunity Aboridžinců v Austrálii,

that I had the chance to work with.

se kterými jsem mohla pracovat.

These are the Kuuk Thaayorre people.

Toto jsou lidé kmene Kuuk Thaayorre.

They live in Pormpuraaw at the very west edge of Cape York.

Žijí ve vesnici Pormpuraaw na nejzápadnějším konci Yorského poloostrova.

What's cool about Kuuk Thaayorre is,

Na jazyce Kuuk Thaayorre je ohromné to,

in Kuuk Thaayorre, they don't use words like "left" and "right,"

že nepoužívají slova jako „vlevo“ nebo „vpravo“,

and instead, everything is in cardinal directions:

ale všude řídí se světovými stranami:

north, south, east and west.

sever, jih, východ a západ.

And when I say everything, I really mean everything.

A když říkám všude, myslím tím opravdu všude.

You would say something like,

V jejich jazyce byste říkali:

"Oh, there's an ant on your southwest leg."

„Jaj, po jihozápadní noze ti leze mravenec.“

Or, "Move your cup to the north-northeast a little bit."

Nebo: „Šoupni si hrnek trochu na severoseverovýchod.“

In fact, the way that you say "hello" in Kuuk Thaayorre is you say,

V jazyce Kuuk Thaayorre dokonce i běžné „ahoj“ řeknete jako:

"Which way are you going?"

„Kterým směrem kráčíš?“

And the answer should be,

A odpověď by měla znít jako:

"North-northeast in the far distance.

„Předaleko na severoseverovýchod.

How about you?"

Co ty?“

So imagine as you're walking around your day,

Takže si představte, že kdykoli během dne někoho potkáte,

every person you greet,

musíte mu při pozdravu

you have to report your heading direction.

nahlásit cíl své cesty.

(Laughter)

(smích)

But that would actually get you oriented pretty fast, right?

Zas byste se ale rychle zorientovali, že?

Because you literally couldn't get past "hello,"

Nemohli byste ani pozdravit,

if you didn't know which way you were going.

aniž byste věděli, kterým směrem jdete.

In fact, people who speak languages like this stay oriented really well.

A je to pravda. Lidé hovořící podobnými jazyky se orientují velmi dobře.

They stay oriented better than we used to think humans could.

Orientují se lépe, než jsme si mysleli, že jsou lidé schopni.

We used to think that humans were worse than other creatures

Mysleli jsme si, že jsou v tomto lidé horší než jiní tvorové

because of some biological excuse:

z nějakých biologických důvodů:

"Oh, we don't have magnets in our beaks or in our scales."

„Vždyť přece nemáme zobáky nebo šupiny s magnety.“

No; if your language and your culture trains you to do it,

Kdepak. Když vás v tom vycvičí jazyk a kultura,

actually, you can do it.

zvládnete to taky.

There are humans around the world who stay oriented really well.

Existují lidé, kteří se na světě orientují velmi dobře.

And just to get us in agreement

A abych vám ukázala,

about how different this is from the way we do it,

jak odlišně to funguje na rozdíl od našeho způsobu,

I want you all to close your eyes for a second

chci, abyste teď na chvilku zavřeli oči

and point southeast.

a ukázali na jihovýchod.

(Laughter)

(smích)

Keep your eyes closed. Point.

Oči stále zavřené. A ukazujte.

OK, so you can open your eyes.

Dobře, teď je můžete otevřít.

I see you guys pointing there, there, there, there, there ...

Vidíte, jak lidé ukazují tam a tam a tam…

I don't know which way it is myself --

Sama nevím, jakým to je směrem –

(Laughter)

(smích)

You have not been a lot of help.

A vy jste mi moc nepomohli.

(Laughter)

(smích)

So let's just say the accuracy in this room was not very high.

Řekněme, že míra přesnosti v tomto sále není zrovna vysoká.

This is a big difference in cognitive ability across languages, right?

Je to napříč jazyky velký rozdíl v kognitivních schopnostech, že?

Where one group -- very distinguished group like you guys --

Když v jedné skupině – velmi sofistikovaných lidí jako vy –

doesn't know which way is which,

nikdo netuší, která bije,

but in another group,

zatímco v jiné skupině

I could ask a five-year-old and they would know.

by to vědělo i pětileté dítě.

(Laughter)

(smích)

There are also really big differences in how people think about time.

Existují rovněž velké rozdíly v tom, jak lidé uvažují o čase.

So here I have pictures of my grandfather at different ages.

Toto jsou fotky mého dědečka v různém věku.

And if I ask an English speaker to organize time,

Když požádáte anglického mluvčího, aby je seřadil podle času,

they might lay it out this way,

nejspíš je poskládá takto,

from left to right.

zleva doprava.

This has to do with writing direction.

Má to co dělat se směrem psaní.

If you were a speaker of Hebrew or Arabic,

Kdybyste mluvili hebrejsky či arabsky,

you might do it going in the opposite direction,

asi byste na to šli z opačné strany:

from right to left.

zprava doleva.

But how would the Kuuk Thaayorre,

Jak by k tomu ale přistoupil

this Aboriginal group I just told you about, do it?

kmen Kuuk Thaayorre, o kterém jsem mluvila?

They don't use words like "left" and "right."

Nepoužívají slova jako „vlevo“ či „vpravo“.

Let me give you hint.

Napovím vám.

When we sat people facing south,

Když jsme je posadili směrem na jih,

they organized time from left to right.

seřadili čas zleva doprava.

When we sat them facing north,

Když na sever,

they organized time from right to left.

řadili jej zprava doleva.

When we sat them facing east,

Když čelili východu,

time came towards the body.

řadili čas směrem k sobě.

What's the pattern?

Vidíte ten vzorec?

East to west, right?

Od východu k západu, že?

So for them, time doesn't actually get locked on the body at all,

Vnímání času se u nich neřídí tělem,

it gets locked on the landscape.

ale orientuje se podle krajiny.

So for me, if I'm facing this way,

Takže když se dívám sem,

then time goes this way,

čas jde takto,

and if I'm facing this way, then time goes this way.

a když se dívám semhle, čas vede tudy.

I'm facing this way, time goes this way --

Když hledím sem, čas jde tudy –

very egocentric of me to have the direction of time chase me around

je to ode mě sobecké, takhle honit čas,

every time I turn my body.

kdykoli se otočím.

For the Kuuk Thaayorre, time is locked on the landscape.

Pro kmen Kuuk Thaayorre je čas řízen krajinou.

It's a dramatically different way of thinking about time.

O čase přemýšlí dočista odlišným způsobem.

Here's another really smart human trick.

Tady je další chytrý trik.

Suppose I ask you how many penguins are there.

Řekněme, že vás požádám, abyste spočítali tyto tučňáky.

Well, I bet I know how you'd solve that problem if you solved it.

Vsadím se, že vím, jak byste na to šli.

You went, "One, two, three, four, five, six, seven, eight."

Hezky „Jedna, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm.“

You counted them.

Spočítali byste je.

You named each one with a number,

Každému byste přiřadili číslo

and the last number you said was the number of penguins.

a poslední číslo, které byste řekli, by byl počet tučňáků.

This is a little trick that you're taught to use as kids.

Je to trik, který nás učili odmalička.

You learn the number list and you learn how to apply it.

Naučíte se seznam čísel a naučíte se, jak ho používat.

A little linguistic trick.

Malý jazykový trik.

Well, some languages don't do this,

No a některé jazyky takto nefungují,

because some languages don't have exact number words.

protože pro čísla nemají správná slova.

They're languages that don't have a word like "seven"

Existují jazyky, které nemají třeba slovo „sedm“

or a word like "eight."

nebo slovo „osm“.

In fact, people who speak these languages don't count,

Lidé hovořící těmito jazyky vlastně nepočítají,

and they have trouble keeping track of exact quantities.

mají problém evidovat přesné počty.

So, for example, if I ask you to match this number of penguins

Kdybych po vás chtěla, abyste porovnali počet tučňáků

to the same number of ducks,

se stejným počtem kachen,

you would be able to do that by counting.

jednoduše byste to spočítali.

But folks who don't have that linguistic trick can't do that.

Ale jedinci, kteří tento jazykový trik neumí, to nedokážou.

Languages also differ in how they divide up the color spectrum --

Jazyky se rovněž liší v rozdělení barevného spektra –

the visual world.

ve vizuálním světě.

Some languages have lots of words for colors,

Některé jazyky mají pro barvy mnoho slov,

some have only a couple words, "light" and "dark."

jiné jen pár, jako třeba „světlý“ a „tmavý“.

And languages differ in where they put boundaries between colors.

Jazyky se liší i v tom, kam kladou hranice mezi barvami.

So, for example, in English, there's a word for blue

Například v angličtině slovo pro modrou

that covers all of the colors that you can see on the screen,

pokrývá všechny barvy, které vidíte na obrazovce,

but in Russian, there isn't a single word.

zatímco ruština jedno slovo nemá.

Instead, Russian speakers have to differentiate

Ruští mluvčí musí rozlišovat

between light blue, "goluboy,"

mezi světle modrou – goluboj (голубой) –

and dark blue, "siniy."

a tmavě modrou – sinij (синий).

So Russians have this lifetime of experience of, in language,

Rusové tedy mají celoživotní praxi

distinguishing these two colors.

v jazykovém rozlišení těchto barev.

When we test people's ability to perceptually discriminate these colors,

Když otestujeme schopnost lidí rozlišovat tyto barvy,

what we find is that Russian speakers are faster

zjistíme, že mluvčí ruštiny jsou díky tomuto

across this linguistic boundary.

jazykovému omezení rychlejší.

They're faster to be able to tell the difference

Jsou schopni rychleji rozlišit

between a light and dark blue.

mezi světle a tmavě modrou.

And when you look at people's brains as they're looking at colors --

Když pozorujete mozky lidí, kteří se dívají na barvy,

say you have colors shifting slowly from light to dark blue --

řekněme na modrou pomalu přecházející ze světlé na tmavou,

the brains of people who use different words for light and dark blue

mozky lidí, kteří mají odlišná slova pro světlou či tmavou,

will give a surprised reaction as the colors shift from light to dark,

vykazují při přechodu ze světlé na tmavou překvapivou reakci,

as if, "Ooh, something has categorically changed,"

něco jako: „Ach, tady nastala zásadní změna,“

whereas the brains of English speakers, for example,

zatímco mozky například rodilých angličtinářů

that don't make this categorical distinction,

takové rozdíly nevykazují,

don't give that surprise,

nepřekvapuje je to,

because nothing is categorically changing.

nic se zásadně nemění.

Languages have all kinds of structural quirks.

Jazyky mají celou řadu strukturálních zvláštností.

This is one of my favorites.

Tahle je má oblíbená.

Lots of languages have grammatical gender;

Spousta jazyků má gramatický rod:

every noun gets assigned a gender, often masculine or feminine.

každé podstatné jméno má rod, nejčastěji mužský či ženský.

And these genders differ across languages.

Tyto rody se mezi jazyky liší.

So, for example, the sun is feminine in German but masculine in Spanish,

Například slunce je v němčině rodu ženského, ale ve španělštině mužského.

and the moon, the reverse.

A u měsíce to je naopak.

Could this actually have any consequence for how people think?

Mohlo by to mít vliv na to, jak lidé přemýšlejí?

Do German speakers think of the sun as somehow more female-like,

Považují Němci slunce za něco ženského

and the moon somehow more male-like?

a měsíc za něco mužštějšího?

Actually, it turns out that's the case.

Ukazuje se, že ano.

So if you ask German and Spanish speakers to, say, describe a bridge,

Když Němce a Španěly požádáte, aby popsali třeba most –

like the one here --

jako třeba tento –

"bridge" happens to be grammatically feminine in German,

„most“ je v němčině ženského rodu,

grammatically masculine in Spanish --

ve španělštině mužského –

German speakers are more likely to say bridges are "beautiful," "elegant"

němčináři mosty častěji popisují jako „krásné“, „elegantní“,

and stereotypically feminine words.

stereotypně feminními slovy.

Whereas Spanish speakers will be more likely to say

Španělštináři zase častěji použijí slova jako

they're "strong" or "long,"

„silný“, „dlouhý“,

these masculine words.

tato maskulinní slova.

(Laughter)

(smích)

Languages also differ in how they describe events, right?

Jazyky se liší i v tom, jak popisují situace, že?

You take an event like this, an accident.

Situaci jako tuto považujeme za nehodu.

In English, it's fine to say, "He broke the vase."

V angličtině je v pořádku říct: „Rozbil tu vázu.“

In a language like Spanish,

Ve španělštině však častěji řeknete:

you might be more likely to say, "The vase broke,"

„Ta váza se rozbila,“

or, "The vase broke itself."

„Ta váza se rozbila sama.“

If it's an accident, you wouldn't say that someone did it.

Je to nehoda, neřekli byste, že to udělal někdo.

In English, quite weirdly, we can even say things like,

Anglicky můžeme, trochu divně, říct dokonce něco jako:

"I broke my arm."

„Zlomil jsem si ruku.“

Now, in lots of languages,

Ve spoustě jazyků

you couldn't use that construction unless you are a lunatic

byste tuto konstrukci nepoužili, pokud nejste šílenec,

and you went out looking to break your arm --

který si chtěl sám zlomit ruku –

(Laughter)

(smích)

and you succeeded.

– a povedlo se mu to.

If it was an accident, you would use a different construction.

Pokud to byla nehoda, použijete jinou konstrukci.

Now, this has consequences.

Má to své důsledky.

So, people who speak different languages will pay attention to different things,

Lidé mluvící různými jazyky věnují pozornost různým věcem

depending on what their language usually requires them to do.

podle toho, co je přiměje udělat jejich jazyk.

So we show the same accident to English speakers and Spanish speakers,

Když stejnou nehodu ukážeme angličtinářům a španělštinářům,

English speakers will remember who did it,

angličtináři si budou pamatovat, kdo to udělal,

because English requires you to say, "He did it; he broke the vase."

protože anglicky řeknete: „Udělal to on, to on rozbil tu vázu,“

Whereas Spanish speakers might be less likely to remember who did it

zatímco španělštináři si viníka moc pamatovat nebudou,

if it's an accident,

pokud to byla nehoda,

but they're more likely to remember that it was an accident.

protože si spíš vybaví, že to byla nehoda.

They're more likely to remember the intention.

S větší pravděpodobností si vybaví záměr.

So, two people watch the same event,

Když dva lidé pozorují stejnou událost,

witness the same crime,

stanou se svědky stejného zločinu,

but end up remembering different things about that event.

budou si pamatovat odlišné věci.

This has implications, of course, for eyewitness testimony.

Má to samozřejmě důsledky pro očitá svědectví.

It also has implications for blame and punishment.

Má to důsledky na vnímání viny a trestu.

So if you take English speakers

Když jste angličtináři

and I just show you someone breaking a vase,

a ukážu vám, jak někdo rozbíjí vázu

and I say, "He broke the vase," as opposed to "The vase broke,"

a řeknu „On tu vázu rozbil“ místo „Ta váza se rozbila,“

even though you can witness it yourself,

tak ačkoli to vidíte sami,

you can watch the video,

můžete se podívat na video,

you can watch the crime against the vase,

být svědky zločinu proti váze,

you will punish someone more,

někoho potrestáte více,

you will blame someone more if I just said, "He broke it,"

budete mu přikládat větší vinu, když řeknu: „On tu vázu rozbil“

as opposed to, "It broke."

místo „Ta váza se rozbila“.

The language guides our reasoning about events.

Jazyky řídí naše smýšlení o událostech.

Now, I've given you a few examples

Uvedla jsem tedy několik příkladů toho,

of how language can profoundly shape the way we think,

jak jazyk ovlivňuje způsob našeho myšlení,

and it does so in a variety of ways.

a to hned několika způsoby.

So language can have big effects,

Jazyk může mít výrazný vliv

like we saw with space and time,

třeba na vnímání prostoru a času,

where people can lay out space and time

kdy lidé mohou prostor a čas vnímat

in completely different coordinate frames from each other.

naprosto odlišnými logikami.

Language can also have really deep effects --

Jazyk rovněž může mít opravdu hluboké důsledky,

that's what we saw with the case of number.

jak jsme viděli u příkladu s čísly.

Having count words in your language,

Mít v jazyce slova pro počítání,

having number words,

názvy čísel,

opens up the whole world of mathematics.

otevírá celý svět matematiky.

Of course, if you don't count, you can't do algebra,

Protože když neumíte počítat, nenaučíte se algebru,

you can't do any of the things

nemůžete dělat hromadu věcí,

that would be required to build a room like this

které jsou potřeba třeba k navržení tohoto sálu

or make this broadcast, right?

nebo k tomuto vysílání.

This little trick of number words gives you a stepping stone

Malý trik s názvy čísel vám otevře bránu

into a whole cognitive realm.

do nového kognitivního světa.

Language can also have really early effects,

Jazyk může mít rané efekty,

what we saw in the case of color.

jaké jsme viděli u příkladu s barvami.

These are really simple, basic, perceptual decisions.

Jsou to jednoduchá, základní, percepční rozhodnutí.

We make thousands of them all the time,

Děláme jich tisíce

and yet, language is getting in there

a stejně je ovlivňuje jazyk

and fussing even with these tiny little perceptual decisions that we make.

a zasahuje do těch maličkých percepčních rozhodnutí, která děláme.

Language can have really broad effects.

Jazyk může mít dalekosáhlé důsledky.

So the case of grammatical gender may be a little silly,

Příklad s gramatickými rody může být trošku hloupý,

but at the same time, grammatical gender applies to all nouns.

gramatický rod se ale týká všech podstatných jmen.

That means language can shape how you're thinking

Znamená to, že jazyk může ovlivnit vaše smýšlení

about anything that can be named by a noun.

o čemkoli, co můžete pojmenovat podstatným jménem.

That's a lot of stuff.

To je spousta věcí.

And finally, I gave you an example of how language can shape things

A nakonec jazyk může ovlivnit věci,

that have personal weight to us --

které pro nás mají osobní význam –

ideas like blame and punishment or eyewitness memory.

koncepty viny a trestu, očitá svědectví.

These are important things in our daily lives.

V našich životech to jsou důležité věci.

Now, the beauty of linguistic diversity is that it reveals to us

Krása jazykové rozmanitosti spočívá v tom, že nám odhaluje,

just how ingenious and how flexible the human mind is.

jak geniální a přizpůsobivá lidská mysl je.

Human minds have invented not one cognitive universe, but 7,000 --

Lidské mysli nevyvinuly jen jeden kognitivní vesmír, ale hned 7 000.

there are 7,000 languages spoken around the world.

Na světě se mluví 7 000 jazyky.

And we can create many more --

A můžeme jich vytvořit víc –

languages, of course, are living things,

jazyky jsou koneckonců živoucí věci,

things that we can hone and change to suit our needs.

věci, které můžeme pilovat a přizpůsobovat našim potřebám.

The tragic thing is that we're losing so much of this linguistic diversity

Smutné je, že zároveň z jazykové diverzity mnoho ztrácíme.

all the time.

We're losing about one language a week,

Každý týden přijdeme o jeden jazyk

and by some estimates,

a podle některých odhadů

half of the world's languages will be gone in the next hundred years.

v příští stovce let zmizí polovina světových jazyků.

And the even worse news is that right now,

A ještě horší zpráva je,

almost everything we know about the human mind and human brain

že skoro všechno, co o lidské mysli a lidském mozku víme,

is based on studies of usually American English-speaking undergraduates

pochází ze studií založených na VŠ studentech hovořících

at universities.

americkou angličtinou.

That excludes almost all humans. Right?

Vylučuje to většinu lidstva, že?

So what we know about the human mind is actually incredibly narrow and biased,

To, co o lidské mysli víme, je vlastně omezené a předpojaté

and our science has to do better.

a my vědci to musíme napravit.

I want to leave you with this final thought.

Chci, abyste si nakonec odnesli tuto myšlenku.

I've told you about how speakers of different languages think differently,

Mluvila jsem o tom, jak mluvčí různých jazyků různě přemýšlejí,

but of course, that's not about how people elsewhere think.

ale samozřejmě nezáleží na tom, jak myslí lidé jinde.

It's about how you think.

Záleží na tom, jak myslíte vy.

It's how the language that you speak shapes the way that you think.

Jak jazyk, kterým hovoříte, ovlivňuje to, jak přemýšlíte.

And that gives you the opportunity to ask,

Je to příležitost zeptat se:

"Why do I think the way that I do?"

„Proč přemýšlím tak, jak přemýšlím?“

"How could I think differently?"

„Jak můžu přemýšlet jinak?“

And also,

A také:

"What thoughts do I wish to create?"

„Jaké myšlenky chci vymyslet?“

Thank you very much.

Děkuji vám.

(Applause)

(potlesk)