Jane Fonda: Life's third act

Překladatel: Marek Petrik Korektor: Barbora Adlerová

Během posledního století

There have been many revolutions over the last century,

proběhla spousta revolucí,

but perhaps none as significant as the longevity revolution.

ale snad žádná tak významná

jako revoluce dlouhověkosti.

We are living on average today 34 years longer

Dnes žijeme v průměru

o 34 let déle než naši pra-prarodiče.

than our great-grandparents did -- think about that.

Zkusme se nad tím zamyslet.

That's an entire second adult lifetime

Je to jako byste připočetli k naší délce života

that's been added to our lifespan.

druhé období dospělosti.

And yet, for the most part,

Ale stejně se naše kultura

our culture has not come to terms with what this means.

ještě nenaučila žít s tím, co to znamená.

We're still living with the old paradigm

Stále žijeme podle staré představy

of age as an arch.

o věku jako o oblouku.

That's the metaphor, the old metaphor.

To je metafora, stará metafora.

You're born, you peak at midlife

Narodíte se, ve středním věku jste na vrcholu sil,

and decline into decrepitude.

a pak už jen chátráte.

(Laughter)

(Smích)

Age as pathology.

Věk jako patologie.

Ale mnoho lidi v současnosti --

But many people today -- philosophers, artists, doctors, scientists --

filozofové, umělci, lékaři, vědci --

are taking a new look at what I call "the third act" --

zaujímá nový pohled na to, čemu říkám třetí dějství,

poslední tři desetiletí života.

the last three decades of life.

They realize that this is actually a developmental stage of life

Uvědomují si, že se lze v tomto stádiu života stále rozvíjet

with its own significance,

a že má pro život svůj význam --

odlišný od středního věku

as different from midlife as adolescence is from childhood.

tak jako adolescence od dětství.

And they are asking -- we should all be asking:

Ptají se -- my všichni bychom se měli ptát --

jak ten čas využít?

How do we use this time?

How do we live it successfully?

Jak ho můžeme zdárně prožít?

What is the appropriate new metaphor for aging?

Jaká je nová přiléhavá metafora

pro stárnutí?

I've spent the last year researching and writing about this subject.

Poslední rok jsem strávila výzkumem tohoto tématu a psaním o něm.

A přišla jsem na to,

And I have come to find that a more appropriate metaphor for aging

že přiléhavější metafora pro stárnutí

is a staircase --

je schodiště --

stoupání lidského ducha vzhůru,

the upward ascension of the human spirit,

bringing us into wisdom, wholeness, and authenticity.

směrem k moudrosti, ucelenosti

a autenticitě.

Age not at all as pathology.

Stáří není v žádném případě patologie;

stáří je potenciál.

Age as potential.

And guess what?

A víte co?

This potential is not for the lucky few.

Tento potenciál není jen pro několik vyvolených.

It turns out, most people over 50

Ukazuje se,

že většina lidí starších 50-ti let

feel better, are less stressed, less hostile, less anxious.

se cítí lépe, jsou méně ve stresu,

méně nevraživí, méně úzkostliví.

Vidíme spíše společné věci

We tend to see commonalities more than differences.

než rozdíly.

Some of the studies even say we're happier.

Některé studie dokonce tvrdí,

že jsme šťastnější.

(Laughter)

This is not what I expected, trust me.

A věřte mi, že jsem to opravdu nečekala.

V naší rodině bývá hodně depresivních lidí.

I come from a long line of depressives.

Když jsem se blížila k padesátce,

As I was approaching my late 40s,

sotva jsem se ráno probudila,

when I would wake up in the morning,

mých prvních šest myšlenek bylo negativních.

my first six thoughts would all be negative.

A to mě vyděsilo.

And I got scared.

I thought, "Oh my gosh. I'm going to become a crotchety old lady."

Pomyslela jsem si: "A kruci.

Teď se ze mě stane stará mrzutá bába.

But now that I am actually smack-dab in the middle of my own third act,

Ale nyní, když jsem přesně uprostřed svého třetího dějství,

zjišťuji, že jsem nikdy nebyla štastnější.

I realize I've never been happier.

Mám tak silný pocit duševní pohody.

I have such a powerful feeling of well-being.

And I've discovered

A přišla jsem na to,

that when you're inside oldness,

že když už opravdu stárnete,

as opposed to looking at it from the outside,

místo abyste se ho stranili,

strach opadne.

fear subsides.

You realize you're still yourself --

Přijdete na to, že jste to stále vy --

maybe even more so.

možná ještě víc než předtím.

Picasso once said, "It takes a long time to become young."

Picasso kdysi prohlásil: "Trvá dlouho než se stanete mladým."

(Laughter)

(Smích)

I don't want to romanticize aging.

Nechci stárnutí romantizovat.

Obviously, there's no guarantee

Pochopitelně zde není žádná záruka,

that it can be a time of fruition and growth.

že to bude období plné zrání a růstu.

Něco z toho je o štěstí.

Some of it is a matter of luck.

Další část je samozřejmě dána geneticky.

Some of it, obviously, is genetic.

One third of it, in fact, is genetic.

Ve skutečnosti jedna třetina je dána geneticky.

A s tím toho moc nenaděláme.

And there isn't much we can do about that.

But that means that two-thirds of how well we do in the third act,

Ale to znamená, že dvě třetiny

toho, jaké bude naše třetí dějství,

můžeme nějak ovlivnit.

we can do something about.

Pojďme si říct, co můžeme udělat pro to,

We're going to discuss what we can do

to make these added years really successful,

aby tyto roky navíc byly úspěšné,

and use them to make a difference.

a jak je využít k tomu, abychom něco změnili.

Teď vám povím něco o schodišti,

Now, let me say something about the staircase,

může se to zdát jako divná metafora pro seniory,

which may seem like an odd metaphor for seniors,

vzhledem k tomu, že pro mnoho seniorů představují překážku.

given the fact that many seniors are challenged by stairs.

(Smích)

(Laughter)

Myself included.

Včetně mě.

Jak možná víte,

As you may know, the entire world operates on a universal law:

celý svět se řídí univerzálním pravidlem:

entropie, druhý zákon termodynamiky.

entropy, the second law of thermodynamics.

Entropy means that everything in the world -- everything --

Entropie znamená, že všechno na světě, všechno,

is in a state of decline and decay --

je ve stavu úpadku a rozkladu,

oblouk.

the arch.

There's only one exception to this universal law,

Pouze s jedinou výjimkou k tomuto univerzálnímu pravidlu,

a tou je lidský duch,

and that is the human spirit,

který pokračuje ve vývoji stále kupředu --

which can continue to evolve upwards, the staircase,

schodiště --

bringing us into wholeness, authenticity, and wisdom.

směrem k ucelenosti,

autenticitě a moudrosti.

And here's an example of what I mean.

Zde je příklad toho, co mám na mysli.

Tento pohyb vzhůru

This upward ascension

se může odehrát tváří v tvář extrémním fyzickým obtížím.

can happen even in the face of extreme physical challenges.

About three years ago, I read an article in the New York Times.

Zhruba tři roky zpátky

jsem četla článek v New York Times.

Byl o člověku jménem Neil Selinger --

It was about a man named Neil Selinger --

57 let, právník v penzi --

57 years old, a retired lawyer,

who had joined the writers' group at Sarah Lawrence,

který se připojil k literární skupině na Sarah Lawrence

where he found his writer's voice.

kde objevil svoje spisovatelské střevo.

Two years later,

O dva roky poději,

he was diagnosed with ALS, commonly known as Lou Gehrig's disease.

mu zjistili ALS, známější spíš jako Lou Gehrigova choroba.

Je to strašná nemoc. Smrtelná.

It's a terrible disease. It's fatal.

It wastes the body, but the mind remains intact.

Ničí tělo, ale mysl zůstává nedotčena.

In this article, Mr. Selinger wrote the following

V tomto článku pan Selinger

popisoval, co se s ním dělo.

to describe what was happening to him.

Cituji:

And I quote:

"As my muscles weakened,

"Čím víc mé svaly slábly,

tím bylo moje psaní silnější.

my writing became stronger.

As I slowly lost my speech,

Čím víc jsem pomalu ztrácel řeč,

I gained my voice.

tím víc jsem získával hlas.

As I diminished, I grew.

Čím víc jsem se zmenšoval, tím víc jsem rostl.

Čím víc jsem ztrácel,

As I lost so much,

tím víc jsem konečně nacházel sám sebe."

I finally started to find myself."

Neil Selinger je pro mě

Neil Selinger, to me,

is the embodiment of mounting the staircase

ztělesněním stoupání po schodišti

ve svém třetím dějství.

in his third act.

Now we're all born with spirit, all of us,

Všichni se rodíme s duchem, každý z nás

ale někdy nás skličují

but sometimes it gets tamped down beneath the challenges of life,

životní těžkosti,

violence, abuse, neglect.

násilí, zneužívání, zanedbávání.

Perhaps our parents suffered from depression.

Možná že naši rodiče trpěli depresemi.

Možná, že nebyli schopni nás milovat

Perhaps they weren't able to love us beyond how we performed in the world.

navzdory tomu, jak se nám vedlo.

Možná, že stále cítíme

Perhaps we still suffer from a psychic pain, a wound.

psychickou bolest, jizvu.

Možná cítíme, že mnoho našich vztahů nebylo ukončeno.

Perhaps we feel that many of our relationships

have not had closure.

A tak se můžeme cítit nehotoví.

And so we can feel unfinished.

Perhaps the task of the third act

Snad je úkolem třetího dějství

dokončit dokončování sebe samých.

is to finish up the task of finishing ourselves.

For me, it began as I was approaching my third act, my 60th birthday.

Pro mě to začalo, když jsem se blížila ke svému třetímu dějství,

o mých 60-tých narozeninách.

How was I supposed to live it?

Jak to mám prožít?

What was I supposed to accomplish in this final act?

Čeho bych měla v tomto posledním dějiství dosáhnout?

And I realized that, in order to know where I was going,

A pak jsem pochopila, že abych věděla, kam jdu,

I had to know where I'd been.

musím přijít na to, kde jsem byla.

A tak jsem se vydala zpátky

And so I went back and I studied my first two acts,

a studovala svá první dvě dějství,

snažila se přijít na to, kdo jsem tehdy byla,

trying to see who I was then,

who I really was, not who my parents or other people told me I was,

kdo jsem opravdu byla --

ne, kdo mi rodiče nebo ostatní lidé řekli, že jsem,

nebo tak se mnou jednali.

or treated me like I was.

Ale kdo jsem byla? Kdo byli moji rodiče --

But who was I?

Who were my parents -- not as parents, but as people?

ne jako rodiče, ale jako lidé?

Kdo byli moji prarodiče?

Who were my grandparents?

How did they treat my parents?

Jak se chovali k mým rodičům?

These kinds of things.

Tyhle věci.

Zjistila jsem o pár let později

I discovered, a couple of years later,

že proces, kterým jsem si prošla,

that this process that I had gone through

nazvali psychologové

is called by psychologists "doing a life review."

"inventura života".

And they say it can give new significance and clarity and meaning

A říkají, že může dát význam

a srozumitelnost a smysl

to a person's life.

lidskému životu.

You may discover, as I did,

Můžete přijít na to jako já,

that a lot of things that you used to think were your fault,

že spousta věcí, o kterých jste si mysleli, že byly vaše chyba,

spousta věcí, kdy jste mysleli na sebe,

a lot of things you used to think about yourself,

neměli ve skutečnosti s vámi nic společného.

really had nothing to do with you.

Nebyla to vaše chyba.

It wasn't your fault; you're just fine.

Jste schopni se vrátit

And you're able to go back and forgive them.

a odpustit jim

a odpustit sami sobě.

And forgive yourself.

Jste schopni se osvobodit

You're able to free yourself

z minulosti.

from your past.

Můžete pracovat na změně

You can work to change your relationship to your past.

vašeho vztahu k minulosti.

Když jsem o tom psala,

Now while I was writing about this,

narazila jsem na knihu s názvem: "Člověk hledá smysl"

I came upon a book called "Man's Search for Meaning"

od Viktora Frankla.

by Viktor Frankl.

Viktor Frankl byl německý psychiatr (přesněji rakouský, pozn. překl.)

Viktor Frankl was a German psychiatrist

who'd spent five years in a Nazi concentration camp.

který strávil 5 let v nacistickém koncentračním táboře.

And he wrote that, while he was in the camp,

A napsal, že během svého pobytu v táboře,

he could tell, should they ever be released,

dokázal říct, až budou někdy propuštěni,

which of the people would be OK, and which would not.

kteří lidé budou v pořádku,

a kteří ne.

A napsal toto:

And he wrote this:

"Všechno v životě vám může někdo vzít

"Everything you have in life can be taken from you

kromě jedné věci,

except one thing:

vaší svobody se rozhodnout,

your freedom to choose how you will respond to the situation.

jak budete reagovat

na situaci.

To určuje

This is what determines the quality of the life we've lived --

kvalitu života, který jsme prožili --

not whether we've been rich or poor,

ne to, jestli jsme byli bohatí nebo chudí,

slavní nebo neznámí,

famous or unknown,

healthy or suffering.

zdraví nebo nemocní.

What determines our quality of life is how we relate to these realities,

To, co určuje kvalitu života,

je, jak se postavíme ke skutečnostem,

what kind of meaning we assign them,

jaký smysl jim přiřadíme,

what kind of attitude we cling to about them,

jaký postoj k nim zaujmeme,

jaké duševní rozpoložení je necháme vyvolat."

what state of mind we allow them to trigger."

Možná že hlavním účelem třetího dějství

Perhaps the central purpose of the third act

is to go back and to try, if appropriate,

je vrátit se nazpět a zkusit, pokud je to možné,

to change our relationship to the past.

změnit náš vztah

k minulosti.

It turns out that cognitive research shows

Kognitivní výzkum nám říká,

že když jsme toho schopni,

when we are able to do this,

it manifests neurologically --

tak se to neurologicky projeví --

neural pathways are created in the brain.

nervové cesty se vytvoří v našem mozku.

You see, if you have, over time,

Víte, pokud jste někdy v minulosti

reacted negatively to past events and people,

reagovali negativně na lidi a události,

vytvoří se nervové cesty

neural pathways are laid down

by chemical and electrical signals that are sent through the brain.

z chemických a elektrických signálů probíhajících mozkem.

A za určitou dobu se tyto cesty propojí napevno,

And over time, these neural pathways become hardwired.

stanou se normou --

They become the norm -- even if it's bad for us,

i když je to pro nás špatné,

because it causes us stress and anxiety.

protože nám to způsobuje stres a úzkost.

Jestliže se však

If, however,

we can go back and alter our relationship,

dokážeme vrátit a změnit náš vztah,

re-vision our relationship to past people and events,

přehodnotit náš vztah

k minulým lidem a událostem,

neural pathways can change.

nervové cesty se mohou změnit.

And if we can maintain the more positive feelings

A pokud si dokážeme zachovat

pozitivnější pohled na minulost,

about the past,

that becomes the new norm.

stane se novou normou.

It's like resetting a thermostat.

Je to jako resetování termostatu.

Neexistují zkušenosti

It's not having experiences

ze kterých byste zmoudřeli,

that makes us wise.

je to reflektování zážitků, které jste měli,

It's reflecting on the experiences that we've had that makes us wise

co vytváří cestu k moudrosti --

and that helps us become whole,

a pomáhá nám dosáhnout celistvosti,

brings wisdom and authenticity.

přináší moudrost a autentičnost.

It helps us become what we might have been.

Pomáhá nám stát se tím, kým jsme mohli být.

Women start off whole, don't we?

My ženy začínáme jako celistvé, že ano?

I mean, as girls, we're feisty -- "Yeah? Who says?"

Myslím tím, jako holky jsme hádavé -- "Jo? To řek' kdo?"

(Laughter)

Umíme jednat.

We have agency.

We are the subjects of our own lives.

Žijeme svůj vlastní život.

Ale často,

But very often,

many, if not most of us, when we hit puberty,

mnoho z nás, pakliže ne většina, když se dostaneme do puberty,

we start worrying about fitting in and being popular.

začneme se starat abychom zapadly a byly oblíbené.

And we become the subjects and objects of other people's lives.

A stanou se z nás subjekty a objekty životů ostatních lidí.

Ale teď, v našem třetím dějství

But now, in our third acts,

se můžeme

it may be possible for us to circle back to where we started,

vrátit zpátky tam, kde jsme začaly

a věděly to od začátku.

and know it for the first time.

A pokud to dokážeme,

And if we can do that,

it will not just be for ourselves.

nebude to jen pro nás.

Older women are the largest demographic in the world.

Starší ženy

jsou nejpočetnější demografická skupina na světě.

Pokud se dokážeme vrátit a znovu se definovat

If we can go back and redefine ourselves

a stát se celistvé,

and become whole,

odstartujeme kulturní změnu ve světě,

this will create a cultural shift in the world,

and it will give an example to younger generations

a dáme tím příklad mladším generacím

aby mohly přehodnotit svoji délku života.

so that they can reconceive their own lifespan.

Thank you very much.

Děkuji mnohokrát.

(Applause)

(Potlesk)