On being wrong | Kathryn Schulz

Překladatel: Jan Kadlec Korektor: Petr Frish

So it's 1995,

Je rok 1995,

I'm in college,

jsem na vysoké

and a friend and I go on a road trip

a s kamarádkou vyrážíme na výlet

from Providence, Rhode Island

z Providence na Rhode Islandu

to Portland, Oregon.

do Portlandu v Oregonu.

And you know, we're young and unemployed,

Znáte to, byly jsme mladé a bez práce,

so we do the whole thing on back roads

takže jsme to vzaly po okreskách

through state parks

přes národní parky

and national forests --

a chráněné lesy –

basically the longest route we can possibly take.

v podstatě tou nejdelší možnou trasou.

And somewhere in the middle of South Dakota,

Někde uprostřed Jižní Dakoty

I turn to my friend

jsem se natočila ke kamarádce

and I ask her a question

a položila jí otázku,

that's been bothering me

která mě trápila

for 2,000 miles.

nějakých 3000 kilometrů.

"What's up with the Chinese character I keep seeing by the side of the road?"

„Co to je za čínské znaky, které pořád vidím na kraji silnice?“

My friend looks at me totally blankly.

Má kamarádka se na mě podívala jak na blba.

There's actually a gentleman in the front row

Tady v první řadě sedí pán,

who's doing a perfect imitation of her look.

který její pohled dokonale napodobil.

(Laughter)

(Smích)

And I'm like, "You know,

Tak to zopakuju: „Však víš,

all the signs we keep seeing

všechny ty značky které míjíme,

with the Chinese character on them."

co na sobě mají čínské znaky.“

She just stares at me for a few moments,

Ještě chvíli na mě zírá

and then she cracks up,

a pak jí to docvakne,

because she figures out what I'm talking about.

protože si všimne toho, o čem mluvím.

And what I'm talking about is this.

Mluvila jsem o tomhle.

(Laughter)

(Smích)

Right, the famous Chinese character for picnic area.

Přesně tak, známý čínský znak pro piknikové prostranství.

(Laughter)

(Smích)

I've spent the last five years of my life

Posledních pět let svého života jsem strávila

thinking about situations

přemýšlením o situacích

exactly like this --

jako byla tato –

why we sometimes misunderstand

proč občas špatně pochopíme

the signs around us,

náznaky kolem nás,

and how we behave when that happens,

jak se chováme, když se to stane

and what all of this can tell us about human nature.

a co nám to všechno může říct o lidské přirozenosti.

In other words, as you heard Chris say,

Jinými slovy, jak už řekl Chris,

I've spent the last five years

strávila jsem pět let

thinking about being wrong.

přemýšlením o chybování.

This might strike you as a strange career move,

Může vám to připadat jako divná volba zaměstnání,

but it actually has one great advantage:

ale má to vlastně obrovskou výhodu:

no job competition.

žádná konkurence.

(Laughter)

(Smích)

In fact, most of us do everything we can

Ve skutečnosti většina z nás přemýšlí

to avoid thinking about being wrong,

o tom, jak se chybování vyhnout

or at least to avoid thinking about the possibility

nebo jak se aspoň vyhnout přemýšlení o možnosti,

that we ourselves are wrong.

že jsme se mohli zmýlit my sami.

We get it in the abstract.

Smýšlíme o tom dost abstraktně.

We all know everybody in this room makes mistakes.

Všichni víme, že každý v této místnosti dělá chyby.

The human species, in general, is fallible -- okay fine.

Lidský druh obecně není neomylný – to je v pořádku.

But when it comes down to me, right now,

Ale když přijde řeč přímo na mě,

to all the beliefs I hold,

na přesvědčení, která mám,

here in the present tense,

právě teď v současnosti,

suddenly all of this abstract appreciation of fallibility

zčistajasna se toto abstraktní obeznámení s omylností

goes out the window --

někam vypaří –

and I can't actually think of anything I'm wrong about.

a najednou si nemůžu vybavit nic, v čem bych se mohla plést.

And the thing is, the present tense is where we live.

Chci tím říct, žijeme v současnosti.

We go to meetings in the present tense;

V současnosti chodíme na schůzky;

we go on family vacations in the present tense;

v současnosti bereme rodinu na dovolenou;

we go to the polls and vote in the present tense.

v současnosti chodíme k volbám a volíme.

So effectively, we all kind of wind up traveling through life,

Vlastně jsme skončili tak, že procházíme životem

trapped in this little bubble

uvězněni v malé bublince,

of feeling very right about everything.

ve které se cítíme, že máme ve všem pravdu.

I think this is a problem.

Myslím si, že to je problém.

I think it's a problem for each of us as individuals,

Myslím si, že je to problém pro každého z nás jako jednotlivce

in our personal and professional lives,

v našich osobních životech i v zaměstnání,

and I think it's a problem for all of us collectively as a culture.

a myslím si, že je to pro nás problém i hromadně jako pro kulturu.

So what I want to do today

Dnes tedy chci,

is, first of all, talk about why we get stuck

ze všeho nejdříve, mluvit o tom, proč

inside this feeling of being right.

jsme se zarazili u toho pocitu, že máme pravdu.

And second, why it's such a problem.

A pak o tom, proč to je takový problém.

And finally, I want to convince you

A nakonec vás budu chtít přesvědčit,

that it is possible

že je možné

to step outside of that feeling

se tohoto pocitu zbavit

and that if you can do so,

a že, když tak učiníte,

it is the single greatest

je to ten největší

moral, intellectual and creative leap you can make.

morální, intelektuální i kreativní pokrok, který můžete učinit.

So why do we get stuck

Proč jsme se tedy zasekli

in this feeling of being right?

u pocitu, že máme vždy pravdu?

One reason, actually, has to do with a feeling of being wrong.

Jeden z důvodů má něco málo do činění s pocitem při chybování.

So let me ask you guys something --

Zeptala bych se vás tady dole na něco –

or actually, let me ask you guys something, because you're right here:

nebo vlastně se zeptám vás, protože jste při ruce:

How does it feel -- emotionally --

Jaké to je – jaký pocit –

how does it feel to be wrong?

jaké to je nemít pravdu?

Dreadful. Thumbs down.

Příšerné. Palec dolů.

Embarrassing. Okay, wonderful, great.

Trapné. OK, skvěle, dobrá.

Dreadful, thumbs down, embarrassing --

Příšerné, palec dolů, trapné –

thank you, these are great answers,

díky, to jsou skvělé odpovědi,

but they're answers to a different question.

ale odpovídají na jinou otázku.

You guys are answering the question:

Právě jste mi odpověděli na otázku:

How does it feel to realize you're wrong?

Jaké to je uvědomit si, že se mýlíte?

(Laughter)

(Smích)

Realizing you're wrong can feel like all of that and a lot of other things, right?

Můžete se tak i jinak cítit, když si uvědomíte svůj omyl, že?

I mean it can be devastating, it can be revelatory,

Chci říct, že to může být také zničující, může to pomoci pochopit,

it can actually be quite funny,

může to být i celkem vtipné,

like my stupid Chinese character mistake.

jako třeba moje hloupá příhoda s čínskými znaky.

But just being wrong

Ale při omylu samotném

doesn't feel like anything.

se necítíte nijak.

I'll give you an analogy.

Ukážu to na příkladu.

Do you remember that Loony Tunes cartoon

Pamatujete si animáky od Loony Tunes,

where there's this pathetic coyote

kde je ten nebohý kojot, který se

who's always chasing and never catching a roadrunner?

vždycky snaží – a nikdy se mu to nepodaří – chytit toho rychlého ptáka?

In pretty much every episode of this cartoon,

Skoro v každém dílu této kreslené grotesky

there's a moment where the coyote is chasing the roadrunner

je moment, kde kojot honí běžícího ptáka,

and the roadrunner runs off a cliff,

který nakonec skočí z útesu –

which is fine -- he's a bird, he can fly.

je mu to fuk, je to pták, umí létat.

But the thing is, the coyote runs off the cliff right after him.

Pointa je, že kojot přeběhne přes kraj za ním.

And what's funny --

A co je zábavné –

at least if you're six years old --

přinejmenším když je vám šest let –

is that the coyote's totally fine too.

je to, že kojotovi to je také fuk.

He just keeps running --

Prostě utíká –

right up until the moment that he looks down

až do chvíle, kdy se koukne dolů

and realizes that he's in mid-air.

a zjistí, že je ve vzduchu.

That's when he falls.

Až pak spadne.

When we're wrong about something --

Když se v něčem mýlíme –

not when we realize it, but before that --

ne když si to uvědomíme, ale předtím –

we're like that coyote

jsme jako ten kojot,

after he's gone off the cliff and before he looks down.

poté, co přeběhne přes útes, a před tím, než se podívá dolů.

You know, we're already wrong,

Víte, už se vlastně mýlíme,

we're already in trouble,

už vlastně máme problém,

but we feel like we're on solid ground.

ale stále se přitom cítíme pevní v kramflecích.

So I should actually correct something I said a moment ago.

Takže bych vlastně měla opravit to, co jsem řekla před chvílí.

It does feel like something to be wrong;

Přeci jen něco cítíme, když se mýlíme;

it feels like being right.

cítíme, že máme pravdu.

(Laughter)

(Smích)

So this is one reason, a structural reason,

To je tedy jeden důvod, ten nosný,

why we get stuck inside this feeling of rightness.

proč se vždycky zasekneme v pocitu neomylnosti.

I call this error blindness.

Nazývám to chybovou slepotou.

Most of the time,

Většinou

we don't have any kind of internal cue

nemáme žádné vnitřní náznaky,

to let us know that we're wrong about something,

které by nás upozornily, že se v něčem mýlíme,

until it's too late.

dokud není příliš pozdě.

But there's a second reason that we get stuck inside this feeling as well --

Je tu ovšem i druhý důvod, proč se také zasekáváme v tomto pocitu –

and this one is cultural.

a to důvod kulturní.

Think back for a moment to elementary school.

Vraťte se v mysli zpátky na základní školu.

You're sitting there in class,

Sedíte ve třídě

and your teacher is handing back quiz papers,

a vaše učitelka rozdává opravené testy,

and one of them looks like this.

přičemž jeden z nich vypadá takto.

This is not mine, by the way.

není můj, jen tak mimochodem.

(Laughter)

(Smích)

So there you are in grade school,

Takže jste na základce

and you know exactly what to think

a víte úplně přesně, co si myslet

about the kid who got this paper.

o dítěti, které dostalo tuto práci.

It's the dumb kid, the troublemaker,

Je to hloupé dítko, potížista,

the one who never does his homework.

ten, co nikdy nedělá domácí úkol.

So by the time you are nine years old,

Takže zhruba ve věku devíti let

you've already learned, first of all,

jste se už naučili, že zaprvé

that people who get stuff wrong

lidi, kteří dělají chyby,

are lazy, irresponsible dimwits --

jsou líní, nezodpovědní zabedněnci –

and second of all,

a zadruhé

that the way to succeed in life

že způsob jak uspět v životě

is to never make any mistakes.

je nikdy nedělat chyby.

We learn these really bad lessons really well.

Tyto hrubé omyly se učíme až moc dobře.

And a lot of us --

A spousta z nás –

and I suspect, especially a lot of us in this room --

a hádám, že spousta z nás zejména v této místnosti –

deal with them by just becoming

se s nimi vypořádává prostě tím, že se

perfect little A students,

stanou výbornými jedničkáři,

perfectionists, over-achievers.

puntičkáři a nesmírně ambiciózními lidmi.

Right,

Je to tak,

Mr. CFO, astrophysicist, ultra-marathoner?

pane finanční řediteli, astrofyziku a ultra-maratonče?

(Laughter)

(Smích)

You're all CFO, astrophysicists, ultra-marathoners, it turns out.

Všichni jste finančníci, astrofyzici a ultra-maratonci, jak to tak vypadá.

Okay, so fine.

Dobře, to je v pořádku.

Except that then we freak out

Kromě toho, že nás děsí

at the possibility that we've gotten something wrong.

možnost, že bychom něco mohli udělat špatně.

Because according to this,

Protože podle tohoto, to,

getting something wrong

že něco občas uděláme špatně,

means there's something wrong with us.

znamená, že je špatně i něco s námi.

So we just insist that we're right,

Proto prostě trváme na tom, že máme pravdu,

because it makes us feel smart and responsible

protože se pak cítíme chytří a zodpovědní

and virtuous and safe.

a perfektní a jistí.

So let me tell you a story.

Povím vám jeden příběh.

A couple of years ago,

Před pár lety

a woman comes into Beth Israel Deaconess Medical Center for a surgery.

přišla jedna žena na operaci do zdravotnického centra Beth Israel Deaconess.

Beth Israel's in Boston.

Beth Israel je v Bostonu.

It's the teaching hospital for Harvard --

Je to fakultní nemocnice Harvardu –

one of the best hospitals in the country.

jedna z nejlepších nemocnic v zemi.

So this woman comes in and she's taken into the operating room.

Takže tato žena přišla a hned ji vzali na operační sál.

She's anesthetized, the surgeon does his thing --

Dostala anestetika, chirurg odvedl svou práci –

stitches her back up, sends her out to the recovery room.

zašil ji, poslal ji na pooperační oddělení.

Everything seems to have gone fine.

Všechno se zdálo být v pořádku.

And she wakes up, and she looks down at herself,

A pak se probrala, podívala se na sebe

and she says, "Why is the wrong side of my body in bandages?"

a řekla: „Proč mám obvázanou tu druhou stranu těla?“

Well the wrong side of her body is in bandages

Inu, druhá strana těla byla obvázaná proto,

because the surgeon has performed a major operation

že chirurg provedl hlavní operaci

on her left leg instead of her right one.

na její levé noze místo na noze pravé.

When the vice president for health care quality at Beth Israel

Když pak vicepresident pro kvalitu zdravotnické péče v Beth Israel

spoke about this incident,

o této nehodě mluvil,

he said something very interesting.

řekl něco velice zajímavého.

He said, "For whatever reason,

Řekl: „Z nějakého důvodu

the surgeon simply felt

měl chirurg prostě pocit,

that he was on the correct side of the patient."

že je na správné straně pacientky.“

(Laughter)

(Smích)

The point of this story

Pointa tohoto příběhu

is that trusting too much in the feeling

je ta, že přes-přílišná důvěra v pocity

of being on the correct side of anything

toho, že jsme na správné straně čehokoli,

can be very dangerous.

může být velmi nebezpečná.

This internal sense of rightness

Vnitřní pocit správnosti,

that we all experience so often

který tak často všichni zažíváme,

is not a reliable guide

není věrohodným obrazem

to what is actually going on in the external world.

toho, co se ve skutečnosti děje ve světě tam venku.

And when we act like it is,

A když se takto chováme,

and we stop entertaining the possibility that we could be wrong,

když přestaneme zvažovat možnost toho, že bychom se mohli mýlit,

well that's when we end up doing things

no… pak skončíme tak,

like dumping 200 million gallons of oil into the Gulf of Mexico,

že napumpujeme 7,5 milionu hektolitrů ropy do Mexického zálivu

or torpedoing the global economy.

nebo že potopíme ke dnu. globální ekonomiku.

So this is a huge practical problem.

Je to obrovský praktický problém.

But it's also a huge social problem.

Ale je to také velký sociální problém.

Think for a moment about what it means to feel right.

Přemýšlejte chvíli o tom, co to znamená cítit se neomylně.

It means that you think that your beliefs

Znamená to, že si myslíte že vaše přesvědčení

just perfectly reflect reality.

perfektně odráží realitu.

And when you feel that way,

Když máte ten pocit,

you've got a problem to solve,

objeví se jeden problém k vyřešení

which is, how are you going to explain

a to: jak hodláte vysvětlit

all of those people who disagree with you?

všechny ty lidi, kteří s vámi nesouhlasí?

It turns out, most of us explain those people the same way,

Ukazuje se, že většina z nás tyto lidi vysvětluje stejně,

by resorting to a series of unfortunate assumptions.

že se uchýlí k řadě velmi nešťastných předpokladů.

The first thing we usually do when someone disagrees with us

První věc, kterou obvykle děláme, když s námi někdo nesouhlasí,

is we just assume they're ignorant.

je to, že předpokládáme, že o tom nic neví.

They don't have access to the same information that we do,

Že nemají přístup ke stejným informacím, jaké máme my,

and when we generously share that information with them,

a že když jim tyto informace velkoryse poskytneme,

they're going to see the light and come on over to our team.

že je to osvítí a že se přidají na naši stranu.

When that doesn't work,

Když to nefunguje,

when it turns out those people have all the same facts that we do

když vyjde najevo, že tito lidé mají stejná fakta jako my,

and they still disagree with us,

a přesto s námi nesouhlasí,

then we move on to a second assumption,

přejdeme k druhé domněnce:

which is that they're idiots.

že to jsou idioti.

(Laughter)

(Smích)

They have all the right pieces of the puzzle,

Mají sice všechny kousky skládačky,

and they are too moronic to put them together correctly.

ale jsou tak pitomí, že je nedokážou složit dohromady.

And when that doesn't work,

A když toto nefunguje,

when it turns out that people who disagree with us

když se ukáže, že tito lidé, kteří s námi nesouhlasí,

have all the same facts we do

mají stejná fakta jako my

and are actually pretty smart,

a že jsou docela chytří,

then we move on to a third assumption:

uchýlíme se ke třetímu předpokladu:

they know the truth,

znají pravdu,

and they are deliberately distorting it

ale záměrně ji překrucují

for their own malevolent purposes.

ke svým vlastním zlovolným záměrům.

So this is a catastrophe.

Tohle je prostě příšerné.

This attachment to our own rightness

přesvědčení o naší vlastní neomylností

keeps us from preventing mistakes

nám brání předcházet chybám,

when we absolutely need to

když je to nezbytně potřeba,

and causes us to treat each other terribly.

a vede nás ke strašnému zacházení s ostatními.

But to me, what's most baffling

Ale pro mě je naprosto nepochopitelné

and most tragic about this

a nejsmutnější to,

is that it misses the whole point of being human.

že to úplně nechápe celý smysl lidského bytí.

It's like we want to imagine

Je to jako kdybychom si představovali

that our minds are just these perfectly translucent windows

své mysli jako dokonale průzračná okna,

and we just gaze out of them

skrze která bychom mohli zírat

and describe the world as it unfolds.

a popisovat svět tak jak se před námi rozkládá.

And we want everybody else to gaze out of the same window

A my bychom chtěli, aby se kdokoli jiný díval ven stejným oknem

and see the exact same thing.

a viděl přesně ty samé věci.

That is not true,

To však není pravda,

and if it were, life would be incredibly boring.

a kdyby byla, život by byl šíleně nudný.

The miracle of your mind

Zázrak vaší mysli

isn't that you can see the world as it is.

není to, že můžete vidět svět takový, jaký je.

It's that you can see the world as it isn't.

Je to možnost vidět svět takový, jaký není.

We can remember the past,

Můžeme vzpomínat na minulost

and we can think about the future,

a můžeme přemýšlet o budoucnosti,

and we can imagine what it's like

můžeme si představovat, jaké by to bylo,

to be some other person in some other place.

být nějakou jinou osobou na nějakém jiném místě.

And we all do this a little differently,

A každý z nás to dělá trochu jinak,

which is why we can all look up at the same night sky

což je důvod, proč se můžeme všichni podívat na tu samou noční oblohu

and see this

a vidět toto

and also this

a také toto

and also this.

nebo toto.

And yeah, it is also why we get things wrong.

A ano, je to také důvod, proč občas něco děláme špatně.

1,200 years before Descartes said his famous thing

1 200 let před tím, než Descartes vyslovil své známé

about "I think therefore I am,"

„Myslím, tedy jsem,“

this guy, St. Augustine, sat down

si tento chlapík, Sv. Augustin, sedl

and wrote "Fallor ergo sum" --

a napsal „Fallor ergo sum“ –

"I err therefore I am."

„Chybuji, tedy jsem.“

Augustine understood

Augustin rozuměl naší

that our capacity to screw up,

schopnosti cokoli zpackat,

it's not some kind of embarrassing defect

že to není nějaká trapná porucha

in the human system,

v systému lidstva,

something we can eradicate or overcome.

něco, co bychom mohli vymýtit nebo přecházet.

It's totally fundamental to who we are.

Je to základ toho, co jsme zač.

Because, unlike God,

Protože, narozdíl od boha,

we don't really know what's going on out there.

ve skutečnosti nevíme, co se všude děje.

And unlike all of the other animals,

A narozdíl od ostatních tvorů

we are obsessed with trying to figure it out.

jsme posedlí touhou na to přijít.

To me, this obsession

Pro mě je tato posedlost

is the source and root

zdrojem a základem

of all of our productivity and creativity.

veškeré naší produktivity a kreativity.

Last year, for various reasons,

Loni jsem z různých důvodů

I found myself listening to a lot of episodes

poslouchala spoustu dílů veřejnoprávního

of the Public Radio show This American Life.

rozhlasového pořadu Ten americký život.

And so I'm listening and I'm listening,

A jak tak poslouchám a poslouchám,

and at some point, I start feeling

v jednu chvíli začnu cítit,

like all the stories are about being wrong.

že ty všechny příběhy jsou o omylnosti.

And my first thought was,

Moje první myšlenka byla:

"I've lost it.

„Tak jsem se zcvokla“.

I've become the crazy wrongness lady.

Stala se ze mě zcvoklá omylnostní dáma.

I just imagined it everywhere,"

Vidím omyly prostě všude,“

which has happened.

což se taky stalo.

But a couple of months later,

Ale o několik měsíců později

I actually had a chance to interview Ira Glass, who's the host of the show.

jsem měla možnost mluvit s Irou Glassem, který pořad moderoval.

And I mentioned this to him,

Pověděla jsem mu to

and he was like, "No actually, that's true.

a on na to, že „Ne tak docela, vlastně to je pravda.

In fact," he says,

Ve skutečnosti,“ řekl,

"as a staff, we joke

„jsme jako tvůrci žertovali,

that every single episode of our show

že každý díl našeho pořadu

has the same crypto-theme.

měl stejné skryté téma.

And the crypto-theme is:

A tím skrytým tématem je:

'I thought this one thing was going to happen

'Myslel jsem si, že se něco stane,

and something else happened instead.'

a ono se stalo něco úplně jiného.'

And the thing is," says Ira Glass, "we need this.

A co je hlavní,“ řekl Ira Glass, „potřebujeme to.

We need these moments

Potřebujeme tyto chvíle

of surprise and reversal and wrongness

překvapení, zvratů a omylnosti,

to make these stories work."

aby tyto příběhy fungovaly.“

And for the rest of us, audience members,

A my všichni ostatní, členové publika

as listeners, as readers,

jako posluchači či čtenáři,

we eat this stuff up.

na to vždycky skočíme.

We love things like plot twists

Milujeme věci jako zamotané zápletky,

and red herrings and surprise endings.

falešné stopy a nečekané konce.

When it comes to our stories,

Když přijde na naše historky,

we love being wrong.

milujeme chybování.

But, you know, our stories are like this

Ale, víte, naše historky jsou takové,

because our lives are like this.

protože jsou takové i naše životy.

We think this one thing is going to happen

Myslíme si, že se stane tohleto,

and something else happens instead.

a ono se přitom stane něco jiného.

George Bush thought he was going to invade Iraq,

George Bush si myslel, že vpadne do Iráku,

find a bunch of weapons of mass destruction,

najde hromadu zbraní hromadného ničení,

liberate the people and bring democracy to the Middle East.

osvobodí lid a přinese na Střední východ demokracii.

And something else happened instead.

A stalo se něco jiného.

And Hosni Mubarak

A Husní Mubárak

thought he was going to be the dictator of Egypt for the rest of his life,

si myslel, že bude egyptským diktátorem po zbytek svého života,

until he got too old or too sick

dokud nebude příliš starý a nemocný

and could pass the reigns of power onto his son.

a bude moci předat otěže moci svému synovi.

And something else happened instead.

A stalo se něco jiného.

And maybe you thought

Možná jste si mysleli,

you were going to grow up and marry your high school sweetheart

že dospějete a vezmete si svého miláčka ze střední

and move back to your hometown and raise a bunch of kids together.

a pak se vrátíte do rodného města a vychováte spolu spoustu dětí.

And something else happened instead.

A stalo se něco jiného.

And I have to tell you

A musím se přiznat,

that I thought I was writing an incredibly nerdy book

že jsem si myslela, že píšu neuvěřitelně nudnou knihu

about a subject everybody hates

o předmětu, který všichni nesnáší,

for an audience that would never materialize.

pro publikum, které se nikdy neobjeví.

And something else happened instead.

A stalo se něco jiného.

(Laughter)

(Smích)

I mean, this is life.

Chci tím říct, je to život.

For good and for ill,

V dobrém i ve zlém

we generate these incredible stories

vytváříme tyto neuvěřitelné příběhy

about the world around us,

o světě kolem nás,

and then the world turns around and astonishes us.

a pak se svět otočí a ohromí nás.

No offense, but this entire conference

Bez urážky, ale tato celá konference

is an unbelievable monument

je neuvěřitelná památka

to our capacity to get stuff wrong.

naší schopnosti dělat věci špatně.

We just spent an entire week

Strávili jsme celý týden

talking about innovations and advancements

povídáním o inovaci a pokroku

and improvements,

a zlepšeních,

but you know why we need all of those innovations

ale víte proč potřebujeme všechny ty inovace,

and advancements and improvements?

pokroky a zlepšení?

Because half the stuff

Protože polovina těch věcí,

that's the most mind-boggling and world-altering --

které byly šokující a světoborné –

TED 1998 --

TED 1998 –

eh.

ech.

(Laughter)

(Smích)

Didn't really work out that way, did it?

Nebyly takové, jaké se zdály, že.

(Laughter)

(Smích)

Where's my jet pack, Chris?

Kde je mé vznášedlo, Chrisi?

(Laughter)

(Smích)

(Applause)

(Potlesk)

So here we are again.

A jsme u toho znovu.

And that's how it goes.

A takhle to funguje.

We come up with another idea.

Přicházíme s dalšími myšlenkami.

We tell another story.

Vyprávíme další příběhy.

We hold another conference.

Pořádáme další konference.

The theme of this one,

Téma této,

as you guys have now heard seven million times,

jak jste všichni již slyšeli milionkrát,

is the rediscovery of wonder.

je znovunalezení zázraku.

And to me,

Podle mě,

if you really want to rediscover wonder,

když chcete opravdu znovu objevit zázrak,

you need to step outside

musíte opustit

of that tiny, terrified space of rightness

ten malinký, děsivý kamrlík správnosti

and look around at each other

a podívat se na sebe navzájem,

and look out at the vastness

podívat se na rozlehlost

and complexity and mystery

a složitost a záhadnost

of the universe

vesmíru

and be able to say,

a být schopni říct:

"Wow, I don't know.

„Wow, já nevím.

Maybe I'm wrong."

Možná se pletu.“

Thank you.

Děkuji vám.

(Applause)

(Potlesk)

Thank you guys.

Díky!

(Applause)

(Potlesk)