It's not fair having 12 pairs of legs | Aimee Mullins

Překladatel: Samuel Titera Korektor: Ondřej Kubát

I was speaking to a group of about 300 kids,

Mluvila jsem ke skupině asi 300 dětí

ages six to eight, at a children's museum,

ve věku od šesti do osmi let v dětském muzeu.

and I brought with me a bag full of legs,

Vzala jsem s sebou pytel plný nohou,

similar to the kinds of things you see up here,

podobných těm, které tady vidíte,

and had them laid out on a table for the kids.

a rozložili jsme pro děti na stůl.

And, from my experience, you know, kids are naturally curious

Podle mé zkušenosti jsou děti přirozeně zvědavé

about what they don't know, or don't understand,

na věci, které neznají nebo kterým nerozumí,

or is foreign to them.

nebo které jsou jim cizí.

They only learn to be frightened of those differences

Bát se rozdílnosti se naučí až tehdy,

when an adult influences them to behave that way,

když je k tomu začnou navádět dospělí,

and maybe censors that natural curiosity,

kteří omezují přirozenou zvědavost

or you know, reins in the question-asking

nebo krotí všechno to vyptávání,

in the hopes of them being polite little kids.

v naději, že vychovají slušné dětičky.

So I just pictured a first grade teacher out in the lobby

Úplně jsem si představila učitelku první třídy v předsálí,

with these unruly kids, saying, "Now, whatever you do,

jak všem těm divokým dětem říká: "Dělejte si, co chcete,

don't stare at her legs."

ale hlavně jí nezírejte na nohy!"

But, of course, that's the point.

Jenže v tom je ten háček.

That's why I was there, I wanted to invite them to look and explore.

Já tam byla právě proto – chtěla jsem je pozvat aby se dívali a zkoumali.

So I made a deal with the adults

Takže jsme s dospělými udělali dohodu,

that the kids could come in without any adults for two minutes

že děti mohou vejít dovnitř, bez dospělých, na dvě minuty

on their own.

úplně samy.

The doors open, the kids descend on this table of legs,

Dveře se otevřou, děti přijdou ke stolu s nohami,

and they are poking and prodding, and they're wiggling toes,

strkají do nich a šťouchají, kroutí prsty,

and they're trying to put their full weight on the sprinting leg

a zkoušejí se plnou vahou opřít o běžeckou nohu

to see what happens with that.

aby vyzkoušeli, co to udělá.

And I said, "Kids, really quickly --

A já jim řeknu: "Děti, honem –

I woke up this morning, I decided I wanted to be able to jump over a house --

ráno jsem se probudila, a řekla jsem si, že chci přeskočit dům –

nothing too big, two or three stories --

ne moc velký, jenom dvě tři patra –

but, if you could think of any animal, any superhero, any cartoon character,

ale, kdybyste mi mohli poradit zvíře, hrdinu nebo postavu z komixu,

anything you can dream up right now,

cokoli tady teď vymyslíte,

what kind of legs would you build me?"

jaký typ nohou byste mi vyrobili?"

And immediately a voice shouted, "Kangaroo!"

A okamžitě někdo vykřikl: "Klokana!"

"No, no, no! Should be a frog!"

"Ne, ne, ne! Radši žábu!"

"No. It should be Go Go Gadget!"

"Ne, radši jako inspektor Gadget!"

"No, no, no! It should be the Incredibles."

"Ne, ne, ne, jako Úžasňákovi."

And other things that I don't -- aren't familiar with.

A ještě jiné věci, které ani sama neznám.

And then, one eight-year-old said,

A pak jedno asi osmileté dítě řeklo:

"Hey, why wouldn't you want to fly too?"

"Hele, proč bys vlastně nechtěla taky lítat?"

And the whole room, including me, was like, "Yeah."

A všichni, včetně mě, udělali "Jasně!".

(Laughter)

(smích)

And just like that, I went from being a woman

A tímhle způsobem jsem se z ženy, kterou by děti

that these kids would have been trained to see as "disabled"

byly naučené vnímat jako "postiženou", stala někým,

to somebody that had potential that their bodies didn't have yet.

kdo vládne možnostmi, které jejich těla ještě nemají.

Somebody that might even be super-abled.

Někým, kdo je dokonce "zvýhodněný".

Interesting.

Zajímavé.

So some of you actually saw me at TED, 11 years ago.

Někteří z vás mě vlastně viděli na TEDu před 11 lety.

And there's been a lot of talk about how life-changing this conference is

Hodně se mluvilo o tom, jak tato konference mění lidské životy

for both speakers and attendees, and I am no exception.

stejně účinkujícím jako účastníkům, a ani já nejsem výjimka.

TED literally was the launch pad to the next decade of my life's exploration.

TED byl doslova odrazovým můstkem pro dekádu, ve které jsem objevovala svůj život.

At the time, the legs I presented were groundbreaking in prosthetics.

V té době byly nohy, které jsem předváděla, revolucí v protetice.

I had woven carbon fiber sprinting legs

Měla jsem sprinterské nohy z vinutého karbonového vlákna,

modeled after the hind leg of a cheetah,

modelované podle zadních běhů geparda,

which you may have seen on stage yesterday.

které jste mohli včera vidět na jevišti.

And also these very life-like, intrinsically painted silicone legs.

A také velice realistické nohy ze silikonu v přirozené tělové barvě.

So at the time, it was my opportunity to put a call out

Tehdy jsem měla příležitost vyzvat všechny

to innovators outside the traditional medical prosthetic community

inovátory mimo tradiční lékařskou protetickou komunitu

to come bring their talent to the science and to the art

aby dali svůj talent k dispozici vědě a umění

of building legs.

výroby nohou.

So that we can stop compartmentalizing form, function and aesthetic,

Abychom mohli přestat oddělovat formu, funkci a estetiku

and assigning them different values.

a dávat jim rozdílné hodnoty.

Well, lucky for me, a lot of people answered that call.

Naštěstí pro mne mnoho lidí na tu výzvu odpovědělo.

And the journey started, funny enough, with a TED conference attendee --

Ta cesta začala s jednou účastnicí konference TEDu –

Chee Pearlman, who hopefully is in the audience somewhere today.

Chee Pearlmanovou, která tady doufám taky dnes je někde v publiku.

She was the editor then of a magazine called ID,

Byla tehdy redaktorkou časopisu ID,

and she gave me a cover story.

a napsala o mně titulní článek.

This started an incredible journey.

Tím začala neuvěřitelná cesta.

Curious encounters were happening to me at the time;

Zažívala jsem tehdy spoustu zajímavých setkání,

I'd been accepting numerous invitations to speak

přijímala jsem mnohá pozvání, abych mluvila

on the design of the cheetah legs around the world.

po celém světě o designu těch gepardích nohou.

And people would come up to me after the conference, after my talk,

Po konferenci, po mé přednášce, za mnou chodili lidé,

men and women.

muži i ženy.

And the conversation would go something like this,

A rozhovor vypadal většinou nějak takhle:

"You know Aimee, you're very attractive.

"Víte, Aimee, vy jste velice přitažlivá.

You don't look disabled."

Vůbec nevypadáte jako postižená."

(Laughter)

(smích)

I thought, "Well, that's amazing,

A já si myslela: "No, to je zvláštní,

because I don't feel disabled."

protože já se postižená necítím."

And it really opened my eyes to this conversation

Otevřelo mi to oči ke zkoumání tohoto tématu,

that could be explored, about beauty.

k diskusi o kráse.

What does a beautiful woman have to look like?

Jak musí vypadat krásná žena?

What is a sexy body?

Co je to sexy tělo?

And interestingly, from an identity standpoint,

A navíc, z pohledu identity,

what does it mean to have a disability?

co to znamená mít postižení?

I mean, people -- Pamela Anderson has more prosthetic in her body than I do.

Říkám si, že lidé... Pamela Anderson má v těle mnohem víc protéz než já.

Nobody calls her disabled.

A nikdo jí neříká postižená.

(Laughter)

(smích)

So this magazine, through the hands of graphic designer Peter Saville,

Takže ten časopis se přes grafika Petera Savillea

went to fashion designer Alexander McQueen, and photographer Nick Knight,

dostal k módnímu návrháři Alexandru McQueenovi a fotografovi Nicku Knightovi,

who were also interested in exploring that conversation.

které tohle téma taky zaujalo.

So, three months after TED I found myself on a plane

Takže tři měsíce po TEDu jsem seděla v letadle

to London, doing my first fashion shoot,

do Londýna, kde jsem poprvé fotila módu,

which resulted in this cover --

a vznikla z toho tato obálka –

"Fashion-able"?

Módní?

Three months after that, I did my first runway show for Alexander McQueen

Tři měsíce potom jsem s modely Alexandra McQueena poprvé stála na molu

on a pair of hand-carved wooden legs made from solid ash.

na páru ručně vyřezávaných nohou z masivního jasanu.

Nobody knew -- everyone thought they were wooden boots.

Nikdo to nepoznal – všichni mysleli, že jsou to dřevěné boty.

Actually, I have them on stage with me:

Vlastně je mám s sebou na pódiu:

grapevines, magnolias -- truly stunning.

vinná réva, magnólie, skutečně nádherné.

Poetry matters.

Na poezii záleží.

Poetry is what elevates the banal and neglected object

Poezie je pozdvižení banálního a přehlíženého objektu

to a realm of art.

do říše umění.

It can transform the thing that might have made people fearful

Může proměnit věc, ze které lidé mívají strach,

into something that invites them to look,

do něčeho, co vyzývá k pohledu,

and look a little longer,

k prohlížení,

and maybe even understand.

a snad i k porozumění.

I learned this firsthand with my next adventure.

To jsem sama zjistila při svém dalším dobrodružství.

The artist Matthew Barney, in his film opus called the "The Cremaster Cycle."

Tím byl filmový cyklus "Kremaster" umělce Matthewa Barneyho.

This is where it really hit home for me --

Tam jsem si to poprvé uvědomila –

that my legs could be wearable sculpture.

moje nohy se mohou stát "nositelnou" sochou.

And even at this point, I started to move away from the need to replicate human-ness

A v tu chvíli jsem se začala vzdalovat potřebě napodobovat fyzické lidství

as the only aesthetic ideal.

jako jediný estetický ideál.

So we made what people lovingly referred to as glass legs

Takže jsme vytvořili to, co lidé láskyplně nazývali skleněnýma nohama,

even though they're actually optically clear polyurethane,

i když jsou ve skutečnosti z průhledného polyuretanu,

a.k.a. bowling ball material.

ze stejného materiálu jako bowlingové koule.

Heavy!

Těžké!

Then we made these legs that are cast in soil

Pak jsme vyrobili tyto nohy, jakoby vsazené do hlíny,

with a potato root system growing in them, and beetroots out the top,

prorostlé bramborovými kořínky, s červenou řepou na vršku

and a very lovely brass toe.

a moc hezkým mosazným prstem.

That's a good close-up of that one.

Tohle je pěkně v detailu.

Then another character was a half-woman, half-cheetah --

Další postavou byla napůl žena, napůl gepard –

a little homage to my life as an athlete.

malá pocta mému životu atletky.

14 hours of prosthetic make-up

14 hodin protetického make-upu,

to get into a creature that had articulated paws,

abych se stala stvořením, které mělo opravdové tlapy,

claws and a tail that whipped around,

drápy a ocas, kterým švihalo kolem,

like a gecko.

jako gekon.

(Laughter)

(smích)

And then another pair of legs we collaborated on were these --

Další pár nohou, na kterém jsme spolupracovali, byl tento ...

look like jellyfish legs,

vypadají jako nohy medůzy.

also polyurethane.

Taky polyuretan.

And the only purpose that these legs can serve,

A jediný účel, ke kterému mohou tyhle nohy sloužit,

outside the context of the film,

tedy mimo kontext filmu,

is to provoke the senses and ignite the imagination.

je provokovat smysly a nastartovat představivost.

So whimsy matters.

Jsou to věci rozmaru.

Today, I have over a dozen pair of prosthetic legs

Dnes mám více než tucet párů protetických nohou,

that various people have made for me,

které pro mne vyrobili různí lidé,

and with them I have different negotiations of the terrain under my feet,

a jejich prostřednictvím různě zdolávám terén pod nohama.

and I can change my height --

A můžu si změnit výšku –

I have a variable of five different heights.

mám na výběr z pěti různých výšek.

(Laughter)

(smích)

Today, I'm 6'1".

Dnes měřím 185 cm.

And I had these legs made a little over a year ago

Nechala jsem si tyhle nohy udělat o něco víc než před rokem

at Dorset Orthopedic in England

u Dorset Orthopaedic v Anglii,

and when I brought them home to Manhattan,

a když jsem si je přivezla domů na Manhattan,

my first night out on the town, I went to a very fancy party.

hned první večer jsem šla na velice nóbl večírek.

And a girl was there who has known me for years

Bylo tam děvče, které mě zná už léta

at my normal 5'8".

při mých normálních 173 centimetrech.

Her mouth dropped open when she saw me,

Zůstala na mě koukat s otevřenou pusou

and she went, "But you're so tall!"

a řekla, "Ty jsi ale vysoká!"

And I said, "I know. Isn't it fun?"

A já na to: "Já vím, není to bezva?"

I mean, it's a little bit like wearing stilts on stilts,

Tedy, je to tak trochu jako chodit na chůdách,

but I have an entirely new relationship to door jams

ale mám najednou úplně jiný vztah k futrům,

that I never expected I would ever have.

což bych rozhodně nikdy nečekala.

And I was having fun with it.

A bavila jsem se tím.

And she looked at me,

Podívala se na mě

and she said, "But, Aimee, that's not fair."

a řekla: "Ale Aimee, to není fér."

(Laughter)

(smích)

(Applause)

(potlesk)

And the incredible thing was she really meant it.

Neuvěřitelné na tom je, že to tak skutečně myslela.

It's not fair that you can change your height,

Není to fér, když si můžete měnit výšku

as you want it.

jak se vám zachce.

And that's when I knew --

Tehdy jsem si uvědomila,

that's when I knew that the conversation with society

tehdy jsem věděla, že debata se společností na toto téma

has changed profoundly

se radikálně proměnila

in this last decade.

za těch uplynulých deset let.

It is no longer a conversation about overcoming deficiency.

Už to není debata o překonávání nedostatků.

It's a conversation about augmentation.

Je to debata o vylepšování.

It's a conversation about potential.

Je to diskuse o potenciálu.

A prosthetic limb doesn't represent the need to replace loss anymore.

Protetická končetina už neznačí potřebu nahradit ztrátu.

It can stand as a symbol that the wearer

Může fungovat jako symbol toho, že její nositel

has the power to create whatever it is that they want to create

má moc vytvořit cokoli, co chce vytvořit

in that space.

na místě své končetiny.

So people that society once considered to be disabled

Takže lidé, které společnost kdysi považovala za postižené,

can now become the architects of their own identities

se mohou stát architekty svých vlastních identit

and indeed continue to change those identities

a samozřejmě tyto i dál měnit

by designing their bodies

tím, že změní svá těla

from a place of empowerment.

z pozice nové síly.

And what is exciting to me so much right now

Co mě na tom v tuto chvíli tak vzrušuje

is that by combining cutting-edge technology --

je, že spojením špičkové technologie –

robotics, bionics --

robotiky a bioniky –

with the age-old poetry,

se staletou poezií

we are moving closer to understanding our collective humanity.

se dostáváme blíže k porozumění naší společné lidskosti.

I think that if we want to discover the full potential

Myslím si, že pokud chceme objevit plný potenciál

in our humanity,

svého lidství,

we need to celebrate those heartbreaking strengths

musíme oslavovat tyto srdcervoucí výhody

and those glorious disabilities that we all have.

i tahle úžasná postižení, která všichni máme.

I think of Shakespeare's Shylock:

Vzpomněla jsem si na Shakespearova Shylocka:

"If you prick us, do we not bleed,

"Když nás bodneš, zda-li nekrvácíme,

and if you tickle us, do we not laugh?"

a když nás lehtáš, nesmějem se snad?"

It is our humanity,

Je to naše lidství

and all the potential within it,

a celý jeho potenciál,

that makes us beautiful.

co nás činí krásnými.

Thank you.

Děkuji.

(Applause)

(potlesk)