What makes a language... a language? - Martin Hilpert

Překladatel: Jitka Nosková Korektor: Lenka Slámová

The distinct forms of speech heard

Rozdílné formy řeči, které zaslechneme

around Bremen, Germany and Interlaken, Switzerland

v německých Brémách a švýcarském Interlakenu

are considered regional dialects of the German language.

jsou považovány za regionální dialekty němčiny.

And yet, when someone from Bremen is visiting the Swiss Alps,

Ale když někdo z Brém navštíví švýcarské Alpy,

the conversations they hear between locals will likely be incomprehensible to them.

rozhovory, které uslyší mezi místními, pro něj nejspíš budou nesrozumitelné.

Similarly, outside of China,

Stejně tak za hranicemi Číny

Mandarin and Cantonese are often referred to as Chinese dialects.

jsou mandarínština a kantonština považovány za dialekty čínštiny.

But they’re even more dissimilar than Spanish and Italian.

Ve skutečnosti se ale liší více než španělština a italština.

On the other hand, speakers of Danish, Norwegian, and Swedish,

Oproti tomu mluvčí dánštiny, norštiny a švédštiny,

which are recognized as three distinct languages,

které jsou uznávané jako tři odlišné jazyky,

can usually communicate in their native tongues with little difficulty.

se většinou přes menší obtíže domluví, ač každý mluví svým rodným jazykem.

And Turkish language soap operas, broadcast without dubbing or subtitles,

A telenovely v turečtině vysílané bez dabingu či titulků

are some of the most popular shows in Azeri-speaking Azerbaijan.

jsou jedny z nejoblíbenějších pořadů v azerštinou mluvícím Ázerbájdžánu.

So, when is a form of speech considered a dialect versus a language?

Kdy je tedy forma řeči považovaná za dialekt a kdy za jazyk?

It seems reasonable that the degree of mutual intelligibility would determine

Zdá se rozumné, aby míra vzájemné srozumitelnosti určovala,

whether two ways of speaking are classified as separate languages

zda budou dvě formy řeči klasifikovány jako samostatné jazyky,

or as dialects of the same language.

nebo jako dialekty téhož jazyka.

But as we've seen, there are many occasions where this is not the case.

Ale jak jsme viděli, je spousta případů, kdy tomu tak není.

Perhaps surprisingly, the distinction between a language and a dialect

Většinou tedy překvapivě rozlišení mezi jazykem a dialektem

usually has nothing to do with pronunciation, vocabulary,

vůbec nesouvisí s výslovností, slovní zásobou,

or any other linguistic features.

ani jinými jazykovědnými faktory.

However, it’s not coincidental, either.

Ovšem není to ani věc náhody.

It’s a matter of politics.

Je to politická záležitost.

The basis for what’s officially deemed a language

Základ pro určení toho, co je oficiálně bráno za jazyk

was shaped by the emergence of a European nation states beginning around the 1500s.

vznikl v Evropě počátkem 16. století.

In order to establish and maintain centralized governments,

S cílem ustavit a spravovat centralizované vlády,

clear territorial boundaries, and state-sponsored education systems,

jasné státní hranice a státní školství

many nation states promoted a standardized language.

uzákonilo mnoho zemí jednotný jazyk.

Which form of speech was chosen to be the standard language

Jaká řeč byla vybrána, aby plnila funkci jednotného jazyka,

was usually based on what people spoke in the capital.

záleželo většinou na tom, jak se mluvilo v hlavním městě.

And while other forms of speech persisted, they were often treated as inferior.

Ostatní řeči v zemi přetrvaly, ale byly většinou považovány za nižší.

This tradition extended across the globe with European colonization

Tato tradice se s evropskou kolonizací rozšířila po světě

and into modern times.

a je tu až do dnešní doby.

Italy, for example, has at least 15 of what might be called regional dialects.

Například Itálie má alespoň 15 oblastních dialektů.

One of them, the Florentine dialect,

Jeden z nich, florentský dialekt,

became known as Standard Italian when the country politically unified in 1861.

se při politickému sjednocení v roce 1861 stal standardní italštinou.

It was selected because legendary authors like Dante and Machiavelli

Tento dialekt byl vybrán proto, že známí autoři jako Dante a Machiavelli

used it in their original works,

v něm napsali svá díla,

And it came to represent an image of Italian national identity

která jsou výrazem italské národní identity,

that some found particularly desirable.

což někteří považovali za velmi žádoucí.

Later on, in his attempt to establish a unified, fascist state,

Když později přišla snaha ustanovit jednotný fašistický stát,

Italian dictator Benito Mussolini saw language standardization

považoval italský diktátor Benito Mussolini sjednocení jazyka

as an important objective.

za důležitý cíl.

His government promoted standard Italian while prohibiting other forms of speech

Jeho vláda uzákonila standardní italštinu

a ve veřejné sféře zakázala užívat ostatní formy řeči,

from the public sphere,

framing them as backward and unsophisticated.

které označila za sprosté a omezené.

In everything from job applications to court testimonies,

Ve všem, od žádostí o zaměstnání až po soudní svědectví,

standard languages act as gatekeepers around the world.

fungují po celém světě standardní jazyky jako strážci.

For instance, one 1999 study showed that landlords responded to apartment inquiries

Studie z roku 1999 například ukázala,

že pronajímatelé bytů odpověděli zájemcům podle toho, jaký způsob řeči používali.

based on what form of speech their prospective tenants used.

When callers spoke African-American Vernacular English, or AAVE,

Když volající mluvili afroamerickou angličtinou neboli AAVE,

landlords were more likely to reject their inquiries.

pronajímatelé je většinou odmítli.

When they spoke so-called Standard American English,

Když mluvili standardní americkou angličtinou,

which is often associated with whiteness,

kterou mluví hlavně bílá část populace,

landlords responded more positively.

pronajímatelé odpovídali pozitivněji.

Both of these forms of speech are considered English dialects.

Obě tyto řeči jsou považovány za anglické dialekty.

In the United States, some people have cast AAVE

Ve Spojených státech, považují někteří lidé AAVE

as an incorrect or simplified version of mainstream US English.

za nesprávnou či zjednodušenou verzi americké angličtiny.

But AAVE follows consistent grammatical rules

Ale AAVE má daná gramatická pravidla,

every bit as sophisticated as other forms of English.

která jsou stejně kultivovaná jako ostatní anglické dialekty.

Linguists tend to avoid the term dialect altogether.

Jazykovědci se termínu dialekt snaží vyhýbat úplně.

Instead, many opt to call different forms of speech “varieties.”

Místo toho raději nazývají různé formy jazyka varietami.

This way, languages are seen as groups of varieties.

Tak jsou jazyky vnímány jako skupiny zahrnující variety.

So the English language is made up of varieties

Takže angličtina se skládá z různých variet,

including Standard British and American English, AAVE,

jako jsou standardní britská a americká angličtina, AAVE

Nigerian English, Malaysian English, and many others.

nigerijská angličtina, malajská angličtina a spousta dalších.

Each has its own unique history and characteristic pronunciation,

Každá má svou jedinečnou historii a charakteristickou výslovnost,

vocabulary, and grammatical structures.

slovní zásobu a gramatická pravidla.

But the dividing line between varieties is murky.

Ale hranice mezi jednotlivými varietami je nejasná.

Human language, in all its cross-pollinating, ever-evolving glory,

Tím, že se lidské jazyky neustále vyvíjí a prolínají,

naturally resists the impulse to sort it into neat buckets.

přirozeně není možné je rozdělit na jasné hromádky.

Oftentimes, forms of speech exist on a kind of linguistic continuum

Často se různé řeči a nářečí jazykově vyvíjí tak,

where they overlap with others,

že se prolínají s jinou řečí

and the differences between them are gradual—

a rozdíly mezi nimi jsou pak pozvolné –

not clear cut.

nikoli čistě oddělitelné.

And that’s the confounding beauty of the dynamic, diverse,

A to je poněkud matoucí krása dynamického, různorodého

and dazzling universe of human communication.

a oslnivého světa lidské komunikace.