What I learned from 100 days of rejection | Jia Jiang | TED

Překladatel: Eliška Hojerová Korektor: Hana Stejskalová

When I was six years old,

Když mi bylo šest,

I received my gifts.

dostal jsem dárky.

My first grade teacher had this brilliant idea.

Moje učitelka v první třídě měla skvělý nápad.

She wanted us to experience receiving gifts

Chtěla, abychom zažili na vlastní kůži přijímání dárků,

ale také podstatu složení poklony druhému.

but also learning the virtue of complimenting each other.

So she had all of us come to the front of the classroom,

Nechala nás všechny předstoupit před tabuli,

and she bought all of us gifts and stacked them in the corner.

všem nám nakoupila dárky, které naskládala do rohu místnosti.

And she said,

A řekla,

"Why don't we just stand here and compliment each other?

"Co si stoupnout sem a říct si navzájem něco hezkého?

If you hear your name called,

Když zaslechnete své jméno,

jděte si pro dárek a pak se posaďte."

go and pick up your gift and sit down."

What a wonderful idea, right?

Jaký skvělý nápad, že?

What could go wrong?

Co by se mohlo pokazit?

(Smích)

(Laughter)

Well, there were 40 of us to start with,

No, pro začátek zmíním, že nás bylo 40

and every time I heard someone's name called,

a pokaždé, když jsem zaslechl něčí jméno,

I would give out the heartiest cheer.

zajásal jsem.

And then there were 20 people left,

A pak tam zůstalo 20 lidí,

and 10 people left,

10 lidí

and five left ...

a 5 lidí

and three left.

a 3 poslední.

And I was one of them.

A já byl jeden z nich.

And the compliments stopped.

A obdarovávání skončilo.

Well, at that moment, I was crying.

Ano, v tom momentu jsem plakal.

And the teacher was freaking out.

A učitelka byla bez sebe.

She was like, "Hey, would anyone say anything nice about these people?"

Říkala něco jako: "No tak, řekl by někdo něco pěkného o těchto lidech?"

(Laughter)

(Smích)

"No one? OK, why don't you go get your gift and sit down.

"Nikdo? Dobrá, jděte si vzít dárky a pak si sedněte na místo.

So behave next year --

Chovejte se pěkně,

someone might say something nice about you."

abyste příští rok slyšeli něco hezkého."

(Laughter)

(Smích)

Well, as I'm describing this you,

Z mého popisu asi chápete,

že si to velmi dobře pamatuji.

you probably know I remember this really well.

(Laughter)

(Smích)

But I don't know who felt worse that day.

Ale nevím, kdo se toho dne cítil hůř.

Was it me or the teacher?

Byl jsem to já nebo učitelka?

Musela si tehdy uvědomit, že besídku na utužení vztahů přeměnila

She must have realized that she turned a team-building event

into a public roast for three six-year-olds.

v trápení před obecenstvem pro tři šestileté děti.

And without the humor.

Humor stranou.

Když vidíte, jak někdo podusí lidi v televizi,

You know, when you see people get roasted on TV,

it was funny.

je to sranda.

There was nothing funny about that day.

Ale ten den na tom nebylo nic vtipného.

So that was one version of me,

Tak to bylo jedno moje já.

and I would die to avoid being in that situation again --

A umřel bych, jen abych se vyhnul opakování té situace --

to get rejected in public again.

být znovu odmítnut na veřejnosti.

That's one version.

To je jedna verze.

Then fast-forward eight years.

Přetočme o 8 let dopředu.

Bill Gates came to my hometown --

Do mého rodného města, Pekingu,

Beijing, China --

přijel Bill Gates,

to speak,

kde měl projev.

and I saw his message.

A já viděl jeho poselství.

I fell in love with that guy.

Zamiloval jsem se do toho chlápka.

I thought, wow, I know what I want to do now.

Říkal jsem si: "Ty jo, vím, co chci teď dělat."

That night I wrote a letter to my family

Ten večer jsem napsal dopis své rodině

a sdělil jim: "Do 25

telling them: "By age 25,

I will build the biggest company in the world,

vybuduji největší společnost na světě

a ta společnost koupí Microsoft."

and that company will buy Microsoft."

(Laughter)

(Smích)

I totally embraced this idea of conquering the world --

Myšlenka na dobytí světa mě zcela pohltila --

domination, right?

posedlost, že?

A tohle jsem si nevymyslel, ten dopis jsem napsal.

And I didn't make this up, I did write that letter.

Tady je.

And here it is --

(Laughter)

(Smích)

You don't have to read this through --

Nemusíte to celé číst.

(Laughter)

(Smích)

Je to taky trochu nečitelné, ale pro vaši představu jsem zvýraznil

This is also bad handwriting, but I did highlight some key words.

pár klíčových slov.

You get the idea.

(Laughter)

(Smích).

So ...

Tak ...

that was another version of me:

tohle byla další verze mého já:

one who will conquer the world.

ten kdo dobude svět.

Well, then two years later,

No a pak o dva roky později,

I was presented with the opportunity to come to the United States.

jsem byl postaven před možnost jít do USA.

I jumped on it,

Skočil jsem po tom,

because that was where Bill Gates lived, right?

protože to je místo, kde žije Bill Gates, že?

(Smích)

(Laughter)

I thought that was the start of my entrepreneur journey.

Myslel jsem, že to je začátek mé dráhy podnikatele.

Then, fast-forward another 14 years.

Pak, o 14 let později,

I was 30.

mi bylo 30.

Nope, I didn't build that company.

Kdepak, nevybudoval jsem tu společnost.

I didn't even start.

Dokonce jsem ani nezačal.

I was actually a marketing manager for a Fortune 500 company.

Dělal jsem marketingového manažera v jedné z 500 největších společností USA.

And I felt I was stuck;

A cítil jsem se na mrtvém bodě;

I was stagnant.

stagnoval jsem.

Proč tomu tak bylo?

Why is that?

Where is that 14-year-old who wrote that letter?

Kde je ten 14letý kluk, který psal ten dopis?

It's not because he didn't try.

Ne, že by se nesnažil.

It's because every time I had a new idea,

Bylo to spíš tím, že pokaždé, když jsem měl nápad,

every time I wanted to try something new,

když jsem chtěl zkusit něco nového,

even at work --

i v práci --

I wanted to make a proposal,

chtěl jsem něco navrhnout,

I wanted to speak up in front of people in a group --

veřejně promluvit před lidmi ve skupině --

cítil jsem ten neustálý souboj

I felt there was this constant battle

between the 14-year-old and the six-year-old.

mezi 14letým a 6letým chlapcem.

One wanted to conquer the world --

Jeden chtěl dobýt svět --

make a difference --

udělat změnu --

another was afraid of rejection.

And every time that six-year-old won.

A pokaždé vyhrál ten 6-letý.

And this fear even persisted after I started my own company.

A tenhle strach přetrval i v době, kdy jsem založil svou firmu.

I mean, I started my own company when I was 30 --

Založil jsem svou vlastní firmu, když mi bylo 30.

if you want to be Bill Gates,

Abyste byli jako Bill Gates,

you've got to start sooner or later, right?

musíte dřív nebo později začít, že ano?

V době mého podnikání

When I was an entrepreneur,

I was presented with an investment opportunity,

mi byla představena investiční příležitost

and then I was turned down.

a pak jsem byl odmítnut.

To odmítnutí mě zranilo.

And that rejection hurt me.

It hurt me so bad that I wanted to quit right there.

Zranilo mě tak moc, že jsem chtěl rovnou skončit.

But then I thought,

Ale pak jsem si říkal,

hey, would Bill Gates quit after a simple investment rejection?

hele, skončil by Bill Gates po jednom jediném zamítnutí investice?

Would any successful entrepreneur quit like that?

Skončil by takhle nějaký úspěšný podnikatel?

No way.

V žádném případě.

And this is where it clicked for me.

A v tom momentě mi to došlo.

OK, I can build a better company.

Jasně, můžu vybudovat lepší firmu.

Můžu sestavit lepší tým anebo produkt,

I can build a better team or better product,

but one thing for sure:

ale jedna věc je jistá:

I've got to be a better leader.

Musím být lepší leader.

I've got to be a better person.

Musím být lepší člověk.

I cannot let that six-year-old keep dictating my life anymore.

Nemůžu nechat toho 6letého kluka, aby mi nadále dirigoval život.

Musím ho vrátit na svoje místo.

I have to put him back in his place.

A to je chvíle, kdy jsem šel na internet hledat pomoc.

So this is where I went online and looked for help.

Google was my friend.

Google byl můj přítel.

(Laughter)

(Smích)

I searched, "How do I overcome the fear of rejection?"

Hledal jsem: "Jak překonám strach z odmítnutí?"

I came up with a bunch of psychology articles

Objevil jsem pár psychologických článků

about where the fear and pain are coming from.

o tom, odkud se strach a bolest berou.

Then I came up with a bunch of "rah-rah" inspirational articles

Pak jsem našel pár "hurá" inspirujících článků

na téma "Neberte to osobně, prostě to překonejte."

about "Don't take it personally, just overcome it."

Who doesn't know that?

Kdo by tohle nevěděl?

(Laughter)

(Smích)

But why was I still so scared?

Ale proč jsem byl pořád tak vyděšený?

Then I found this website by luck.

Pak jsem našel jistou webovou stránku.

It's called rejectiontherapy.com.

Jmenuje se rejectiontherapy.com.

(Smích)

(Laughter)

"Rejection Therapy" was this game invented by this Canadian entrepreneur.

"Terapie odmítnutím" byla hra vymyšlená kanadským podnikatelem.

His name is Jason Comely.

Jeho jméno je Jason Comely.

And basically the idea is for 30 days you go out and look for rejection,

A podstata tkví v tom, že 30 dni chodíte s kůží na trh a hledáte odmítnutí.

and every day get rejected at something,

Každý den jste odmítnuti

and then by the end, you desensitize yourself from the pain.

a na konci jste vůči bolesti necitliví.

And I loved that idea.

Tu myšlenku jsem si zamiloval.

(Laughter)

(Smích)

I said, "You know what? I'm going to do this.

Řekl jsem si: "Víš co? Jdu do toho.

And I'll feel myself getting rejected 100 days."

A budu prožívat odmítnutí 100 dní."

And I came up with my own rejection ideas,

Vymyslel jsem si vlastní nápady k zamítnutí

a udělal z toho video blog.

and I made a video blog out of it.

And so here's what I did.

A tady je, co jsem vytvořil.

This is what the blog looked like.

Takhle ten blog vypadal.

Day One ...

Den první ...

(Smích)

(Laughter)

Borrow 100 dollars from a stranger.

Půjč si 100 dolarů od neznámého člověka.

So this is where I went to where I was working.

A tady je, jak jsem šel na místo, kde jsem pracoval.

I came downstairs

Šel jsem dolů

and I saw this big guy sitting behind a desk.

a viděl velkého chlapa sedícího za stolem.

He looked like a security guard.

Vypadal jako někdo z ochranky.

So I just approached him.

Tak jsem ho oslovil.

And I was just walking

Kráčel jsem k němu

and that was the longest walk of my life --

a bylo to nejdelších pár kroků v mém životě --

hair on the back of my neck standing up,

chlupy vzadu na krku mi vstávaly,

potil jsem se a bušilo mi srdce.

I was sweating and my heart was pounding.

And I got there and said,

Došel jsem k němu a řekl:

"Hey, sir, can I borrow 100 dollars from you?"

"Pane, můžu si od vás půjčit 100 dolarů?"

(Laughter)

(Smích)

And he looked up, he's like, "No."

Vzhlédl ke mně, odvětil: "Ne.

"Why?"

Proč?"

And I just said, "No? I'm sorry."

A já prostě řekl: "Ne? To je mi líto."

Then I turned around, and I just ran.

Pak jsem se otočil a utekl.

(Laughter)

(Smích)

I felt so embarrassed.

Cítil jsem se tak trapně.

But because I filmed myself --

Ale protože jsem se natáčel --

so that night I was watching myself getting rejected,

tak jsem ten večer mohl vidět, jak jsem byl odmítnutý

I just saw how scared I was.

a viděl jsem, jak moc jsem se bál.

I looked like this kid in "The Sixth Sense."

Vypadal jsem jako to dítě v Šestém smyslu.

I saw dead people.

Viděl jsem mrtvé.

(Laughter)

(Smích)

Pak jsem si všiml toho chlapa.

But then I saw this guy.

You know, he wasn't that menacing.

Víte, on nebyl tak hrozivý.

He was a chubby, loveable guy,

Byl trochu při těle, docela milý chlap,

and he even asked me, "Why?"

dokonce se mě zeptal: "Proč?"

In fact, he invited me to explain myself.

Ve skutečnosti mě požádal o vysvětlení.

And I could've said many things.

A já mohl říct mnoho věcí.

I could've explained, I could've negotiated.

Mohl jsem vysvětlovat, mohl jsem vyjednávat.

I didn't do any of that.

Neudělal jsem nic z toho.

All I did was run.

Vše, co jsem udělal, byl úprk.

Cítil jsem, že tohle je jako mikrokosmus mého života.

I felt, wow, this is like a microcosm of my life.

Every time I felt the slightest rejection,

Pokaždé, když jsem cítil to nejmenší odmítnutí,

I would just run as fast as I could.

utíkal jsem rychle, jak jen to šlo.

And you know what?

A víte co?

The next day, no matter what happens,

Další den, ať už se stane cokoliv,

I'm not going to run.

nebudu utíkat.

I'll stay engaged.

Setrvám.

Den druhý: Žádost o znovu naplnění burgeru.

Day Two: Request a "burger refill."

(Smích)

(Laughter)

Šel jsem do podniku s burgery,

It's when I went to a burger joint,

I finished lunch, and I went to the cashier and said,

dojedl jsem svůj oběd a šel jsem k pokladně a řekl,

"Můžete mi doplnit burger?"

"Hi, can I get a burger refill?"

(Laughter)

(Smích)

He was all confused, like, "What's a burger refill?"

Obsluha byla zmatená: "Co je nová náplň burgeru?"

(Laughter)

(Smích)

I said, "Well, it's just like a drink refill but with a burger."

Řekl jsem: "No, je to jako dolití nápoje, jen tady jde o burger."

And he said, "Sorry, we don't do burger refill, man."

A on: "Promiňte, nedáváme nové náplně do burgerů."

(Laughter)

(Smích)

V tom momentu odmítnutí jsem se zase mohl dát na útěk, ale tentokrát jsem zůstal.

So this is where rejection happened and I could have run, but I stayed.

I said, "Well, I love your burgers,

Řekl jsem: "Fajn, zbožňuju vaše burgery,

I love your joint,

mám rád váš podnik

and if you guys do a burger refill,

a když začnete dělat i doplňování burgerů,

I will love you guys more."

budu vás mít ještě radši."

(Laughter)

(Smích)

And he said, "Well, OK, I'll tell my manager about it,

A on řekl: "Dobře, řeknu o tom manažerovi

and maybe we'll do it, but sorry, we can't do this today."

a možná to někdy zavedeme, ale dnes to udělat nemůžeme."

Then I left.

Pak jsem odešel.

And by the way,

A mimochodem,

I don't think they've ever done burger refill.

nemyslím, že by někdy začali doplňovat burgery.

(Laughter)

(Smích)

Myslím, že pořád fungují.

I think they're still there.

Ale ta otázka života a smrti, kterou jsem cítil poprvé,

But the life and death feeling I was feeling the first time

was no longer there,

už tam nebyla,

just because I stayed engaged --

protože jsem v té situaci setrval --

because I didn't run.

protože jsem neutekl.

I said, "Wow, great, I'm already learning things.

Říkal jsem si: "Super, už se ty věci učím.

Great."

Skvělé."

And then Day Three: Getting Olympic Doughnuts.

A pak den třetí: Dostat olympijské koblížky.

This is where my life was turned upside down.

Tady se můj život otočil vzhůru nohama.

Šel jsem do Krispy Kreme.

I went to a Krispy Kreme.

It's a doughnut shop

Je to obchod s koblihami

převážně v jihovýchodní části USA.

in mainly the Southeastern part of the United States.

I'm sure they have some here, too.

Určitě jsou nějaké obchody i tady.

And I went in,

Šel jsem dovnitř

I said, "Can you make me doughnuts that look like Olympic symbols?

a řekl jsem: "Můžete mi udělat koblihy v podobě olympijských kruhů?

Basically, you interlink five doughnuts together ... "

V zásadě propojíte pět koblih dohromady ..."

I mean there's no way they could say yes, right?

Říkám si, není možné, aby na to kývli, že?

The doughnut maker took me so seriously.

Cukrářka mě vzala vážně.

(Smích)

(Laughter)

So she put out paper,

Vyndala papír,

started jotting down the colors and the rings,

poznamenala si barvy a kruhy

and is like, "How can I make this?"

a přemýšlela: "Jak to můžu udělat?"

And then 15 minutes later,

O 15 minut později

she came out with a box that looked like Olympic rings.

vyšla s krabičkou, která vypadala jako Olympijské kruhy.

Dojalo mě to.

And I was so touched.

I just couldn't believe it.

Nevěřil jsem vlastním očím.

And that video got over five million views on Youtube.

Tohle video si získalo přes 5 milionů zhlédnutí.

The world couldn't believe that either.

Svět tomu taky nemohl uvěřit.

(Laughter)

(Smích)

You know, because of that I was in newspapers,

Kvůli tomu jsem se ocitl v novinách,

in talk shows, in everything.

talk show, všude možně.

Stal jsem se slavným.

And I became famous.

A lot of people started writing emails to me

Spousta lidí mi začala psát maily

and saying, "What you're doing is awesome."

a říkali: "To, co děláš, je skvělé."

But you know, fame and notoriety did not do anything to me.

Ale sláva a proslulost mi nic nedávaly.

What I really wanted to do was learn,

Co jsem opravdu chtěl, bylo učit se

and to change myself.

a změnit se.

Tak jsem předělal zbylých 100 dní odmítnutí

So I turned the rest of my 100 days of rejection

into this playground --

na toto hřiště --

into this research project.

na tento výzkumný projekt.

I wanted to see what I could learn.

Chtěl jsem vědět, co se můžu naučit.

And then I learned a lot of things.

A naučil jsem se spoustu věcí.

Odhalil jsem mnoho tajemství.

I discovered so many secrets.

For example, I found if I just don't run,

Třeba jsem zjistil, že když při odmítnutí

if I got rejected,

neuteču,

I could actually turn a "no" into a "yes,"

můžu změnit "ne" na "ano".

and the magic word is, "why."

A to kouzelné slůvko je "proč."

So one day I went to a stranger's house, I had this flower in my hand,

Jednoho dne jsem šel do neznámého domu a v ruce držel tuhle květinu.

knocked on the door and said,

Zaklepal jsem a řekl:

"Zdravím, můžu u vás zasadit tuhle květinu?"

"Hey, can I plant this flower in your backyard?"

(Laughter)

(Smích)

And he said, "No."

A ten člověk řekl: "Ne."

But before he could leave I said,

Ale než stihl odejít, řekl jsem:

"Hey, can I know why?"

"Můžu vědět proč?"

And he said, "Well, I have this dog

A on odvětil: "Mám totiž psa,

that would dig up anything I put in the backyard.

který vyhrabe cokoliv, co dám na zahradu.

I don't want to waste your flower.

Nechci, abyste plýtval květinou.

If you want to do this, go across the street and talk to Connie.

Jestli budete chtít, jděte naproti přes ulici a zeptejte se Connie.

She loves flowers."

Miluje květiny."

So that's what I did.

A to jsem taky udělal.

Šel jsem naproti a zaklepal u Connie.

I went across and knocked on Connie's door.

And she was so happy to see me.

Byla tak ráda, že mě vidí.

(Smích)

(Laughter)

And then half an hour later,

A pak o půl hodiny později

there was this flower in Connie's backyard.

byla květina zasazená u Connie na zahradě.

I'm sure it looks better now.

Určitě teď vypadá lépe.

(Laughter)

(Smích)

Kdybych odešel po počátečním odmítnutí,

But had I left after the initial rejection,

myslel bych si,

I would've thought,

well, it's because the guy didn't trust me,

že to je proto, že mi ten muž nedůvěřuje,

it's because I was crazy,

protože jsem blázen,

because I didn't dress up well, I didn't look good.

že jsem se dobře neoblékl, nevypadal tak dobře.

Nic z toho to nebylo.

It was none of those.

It was because what I offered did not fit what he wanted.

Bylo to proto, že nechtěl nic z toho, co jsem nabídl.

Ale důvěřoval mi natolik, že mi dal doporučení,

And he trusted me enough to offer me a referral,

using a sales term.

za určitých obchodních podmínek.

I converted a referral.

Využil jsem doporučení.

Then one day --

Potom jednoho dne --

and I also learned that I can actually say certain things

jsem se také naučil, že mohu říct určité věci

and maximize my chance to get a yes.

a zvýšit si tak šanci na získání "ano".

So for example, one day I went to a Starbucks,

Tak například, jednou jsem šel do Starbucks

and asked the manager, "Hey, can I be a Starbucks greeter?"

a zeptal se manažera: "Zdravím, můžu vítat zákazníky Starbucks?"

He was like, "What's a Starbucks greeter?"

On řekl: "Co myslíte tím vítat zákazníky?"

I said, "Do you know those Walmart greeters?

Řekl jsem: "Znáte ty vítače ve Walmart?

Ty lidi, co vás pozdraví, když přicházíte do obchodu

You know, those people who say 'hi' to you before you walk in the store,

and make sure you don't steal stuff, basically?

a v zásadě kontrolují, že nekradete?

I want to give a Walmart experience to Starbucks customers."

Chci umožnit zážitek z Walmart i zákazníkům Starbucks."

(Laughter)

(Smích)

Well, I'm not sure that's a good thing, actually --

No, nejsem si jistý, že to je dobrá věc --

Actually, I'm pretty sure it's a bad thing.

vlastně, jsem si dost jistý, že to je špatný nápad.

A on říkal: "Hm" --

And he was like, "Oh" --

yeah, this is how he looked, his name is Eric --

Jo, tak nějak vypadal, jmenoval se Eric --

and he was like, "I'm not sure."

řekl: "Nejsem si jistý."

Tak takhle mě vyslyšel. "Nejsem si jistý."

This is how he was hearing me. "Not sure."

Tak jsem se zeptal: "Je to divné?"

Then I ask him, "Is that weird?"

He's like, "Yeah, it's really weird, man."

A on: "Jo, je to opravdu divné."

But as soon as he said that, his whole demeanor changed.

Ale jakmile to řekl, jeho celé chování se změnilo.

It's as if he's putting all the doubt on the floor.

Jako by odložil všechny pochyby.

And he said, "Yeah, you can do this,

A řekl: "Klidně to udělejte,

just don't get too weird."

jen to nepřehánějte."

(Laughter)

(Smích)

A tak jsem hodinu vítal lidi ve Starbucks.

So for the next hour I was the Starbucks greeter.

I said "hi" to every customer that walked in,

Řekl jsem "dobrý den" každému, kdo vešel,

and gave them holiday cheers.

a svátečně ho uvítal.

Mimochodem, nevím, kam se ubírá vaše kariéra,

By the way, I don't know what your career trajectory is,

don't be a greeter.

ale tohle nedělejte.

(Smích)

(Laughter)

It was really boring.

Bylo to opravdu nudné.

But then I found I could do this because I mentioned, "Is that weird?"

Pak jsem zjistil, že tohle můžu dělat, protože jsem zmínil: "Je to divné?"

Zmínil jsem obavu, kterou měl on sám.

I mentioned the doubt that he was having.

And because I mentioned, "Is that weird?", that means I wasn't weird.

A protože jsem zmínil: "Je to divné?", znamenalo to, že já nejsem divný.

That means I was actually thinking just like him,

To znamená, že jsem vlastně myslel stejně jako on,

seeing this as a weird thing.

nahlížel na tohle jako na něco divného.

And again, and again,

A znovu a znovu

jsem se učil, že když zmíním obavu, kterou mohou lidé mít,

I learned that if I mention some doubt people might have

before I ask the question,

předtím než se zeptám,

získám jejich důvěru.

I gained their trust.

People were more likely to say yes to me.

Lidé měli tendenci mi říct spíše ano.

And then I learned I could fulfill my life dream ...

Naučil jsem se, že si můžu splnit životní sen --

tím, že se zeptám.

by asking.

You know, I came from four generations of teachers,

Víte, pocházím ze čtyř generací učitelů

and my grandma has always told me,

a moje babička mi vždy říkala

"Hey Jia, you can do anything you want,

"Jio, můžeš dělat cokoliv chceš,

but it'd be great if you became a teacher."

ale byla bych šťastná, kdybys byl učitel."

(Laughter)

(Smích)

But I wanted to be an entrepreneur, so I didn't.

Ale já chtěl podnikat a učitelem jsem se nestal.

But it has always been my dream to actually teach something.

Mým snem vždy bylo něco vyučovat.

Řekl jsem si: "Co kdybych se zeptal

So I said, "What if I just ask

and teach a college class?"

a vyučoval něco na vysoké škole?"

I lived in Austin at the time,

V té době jsem žil v Austinu,

šel jsem na Texaskou Univerzitu v Austinu,

so I went to University of Texas at Austin

zaklepal na dveře profesorovi a řekl: "Můžu učit váš předmět?"

and knocked on professors' doors and said, "Can I teach your class?"

I didn't get anywhere the first couple of times.

Prvních pár pokusů nikam nevedlo.

But because I didn't run -- I kept doing it --

Ale protože jsem neutekl -- snažil se dál --

and on the third try the professor was very impressed.

na třetí pokus jsem udělal na profesora dojem.

He was like, "No one has done this before."

Řekl: "Nikdo nikdy nic takového neudělal."

And I came in prepared with powerpoints and my lesson.

A já přišel připraven s prezentací.

He said, "Wow, I can use this.

Řekl: "Výborně, tohle můžu použit.

Why don't you come back in two months? I'll fit you in my curriculum."

Proč nepřijdete za dva měsíce? Dám vás do svých osnov."

And two months later I was teaching a class.

A o dva měsíce později jsem předmět vyučoval.

This is me -- you probably can't see, this is a bad picture.

Tohle jsem já -- pravděpodobně mě nevidíte, je to špatná fotka.

You know, sometimes you get rejected by lighting, you know?

Někdy dostanete zamítnutí bleskem, víte co myslím?

(Laughter)

(Smích)

But wow --

Ale ty jo --

when I finished teaching that class, I walked out crying,

když jsem dopřednášel, odcházel jsem v slzách,

because I thought

protože jsem myslel,

I could fulfill my life dream just by simply asking.

že si můžu splnit sen jen pouhým dotazem.

I used to think I have to accomplish all these things --

Myslel jsem si, že musím --

have to be a great entrepreneur, or get a PhD to teach --

být skvělý podnikatel, získat PhD, abych mohl učit --

ale ne, pouze jsem se zeptal,

but no, I just asked,

and I could teach.

a mohl jsem učit.

And in that picture, which you can't see,

A na té fotce, kterou pořádně nevidíte,

I quoted Martin Luther King, Jr.

jsem citoval Martina Luthera Kinga Juniora.

Proč? Protože v mém průzkumu jsem zjistil, že lidé, kteří opravdu mění svět,

Why? Because in my research I found that people who really change the world,

who change the way we live and the way we think,

kteří mění způsob, jakým žijeme a jakým myslíme,

are the people who were met with initial and often violent rejections.

jsou lidé, kteří se na počátku setkali s hrubým odmítnutím.

People like Martin Luther King, Jr.,

Lidé jako Martin Luther King, Jr.,

like Mahatma Gandhi, Nelson Mandela,

jako Mahatma Gandhi, Nelson Mandela,

or even Jesus Christ.

nebo třeba Ježíš Kristus.

These people did not let rejection define them.

Tihle lidé nenechali, aby odmítnutí určilo, kým jsou.

They let their own reaction after rejection define themselves.

Nechali svou vlastní reakci po odmítnutí, aby určila, to, kým jsou.

And they embraced rejection.

Dokázali se s odmítnutím sžít.

And we don't have to be those people to learn about rejection,

Nemusíme být těmito lidmi, abychom se naučili o odmítnutí.

and in my case,

V mém případě,

rejection was my curse,

odmítnutí byla moje kletba,

was my boogeyman.

můj strašák.

It has bothered me my whole life because I was running away from it.

Obtěžovalo mě to celý můj život, protože jsem od toho utíkal.

Then I started embracing it.

Pak jsem to začal přijímat.

I turned that into the biggest gift in my life.

Otočil jsem to ve svůj největší dar.

I started teaching people how to turn rejections into opportunities.

Začal jsem učit lidi, jak změnit odmítnutí v příležitost.

I use my blog, I use my talk,

Používám k tomu blog, přednášku,

I use the book I just published,

knihu, kterou jsem právě publikoval,

and I'm even building technology to help people overcome their fear of rejection.

a dokonce vyvíjím technologii, která pomůže lidem překonat strach z odmítnutí.

When you get rejected in life,

Když jste v životě odmítnuti,

when you are facing the next obstacle

když čelíte další překážce

or next failure,

nebo dalšímu selhání,

consider the possibilities.

zvažujte možnosti.

Neutíkejte.

Don't run.

If you just embrace them,

Pokud je přijmete,

they might become your gifts as well.

můžou se stát zrovna tak vašimi dary.

Děkuji vám.

Thank you.

(Applause)

(Potlesk)