Elliot Krane: The mystery of chronic pain

Překladatel: Lucie Melicharová Korektor: Lucie Sara Zavodna

I'm a pediatrician and an anesthesiologist,

Jsem pediatr a anesteziolog

so I put children to sleep for a living.

živím se tedy uspáváním dětí.

(Laughter)

(smích)

And I'm an academic, so I put audiences to sleep for free.

Také přednáším na vysoké škole, publikum tedy uspávám zadarmo.

(Laughter)

(smích)

But what I actually mostly do

Nejvíce se ovšem věnuji

is I manage the pain management service

léčbě bolesti v Dětské nemocnici

at the Packard Children's Hospital up at Stanford in Palo Alto.

Lucile Packardové v kalifornském Stanfordu.

And it's from the experience

Na základě své

from about 20 or 25 years of doing that

20 až 25 let dlouhé praxe

that I want to bring to you the message this morning,

vám dnes chci říct,

that pain is a disease.

že bolest je nemoc.

Now most of the time,

Obvykle považujeme bolest

you think of pain as a symptom of a disease,

za příznak nějaké nemoci.

and that's true most of the time.

Většinou tomu tak opravdu je.

It's the symptom of a tumor or an infection

Je to příznak nádoru, infekce,

or an inflammation or an operation.

zánětu, nebo důsledek operace.

But about 10 percent of the time,

Ale zhruba v 10 procentech případů

after the patient has recovered from one of those events,

kdy se pacient z nemoci zotaví,

pain persists.

bolest přetrvá.

It persists for months

Trvá měsíce,

and oftentimes for years,

mnohdy i roky.

and when that happens,

Když k tomu dojde,

it is its own disease.

stává se bolest sama nemocí.

And before I tell you about how it is that we think that happens

Ještě než vám povím, jak k tomu asi dochází

and what we can do about it,

a co se s tím dá dělat,

I want to show you how it feels for my patients.

chci vám ukázat, jak se cítí mí pacienti.

So imagine, if you will,

Představte si,

that I'm stroking your arm with this feather,

že vás šimrám na ruce tímto pírkem,

as I'm stroking my arm right now.

tak jako teď sebe.

Now, I want you to imagine

Teď si představte,

that I'm stroking it with this.

že se vás dotýkám tímhle.

Please keep your seat.

Neodcházejte, prosím.

(Laughter)

(smích)

A very different feeling.

Úplně jiný pocit.

Now what does it have to do with chronic pain?

Ptáte se, jak to souvisí s chronickou bolestí?

Imagine, if you will, these two ideas together.

Zkuste si teď představit obojí najednou.

Imagine what your life would be like

Představte si, jaké by to bylo,

if I were to stroke it with this feather,

kdybych se vás dotýkal tímto pírkem,

but your brain was telling you

ale mozek vám říkal,

that this is what you are feeling --

že cítíte tohle.

and that is the experience of my patients with chronic pain.

Přesně to cítí pacienti trpící chronickou bolestí.

In fact, imagine something even worse.

Nebo si představte něco ještě horšího.

Imagine I were to stroke your child's arm with this feather,

Představte si, že lechtám tímto pírkem vaše dítě

and their brain [was] telling them

a mozek mu říká,

that they were feeling this hot torch.

že držím tenhle hořák.

That was the experience of my patient, Chandler,

Přesně tohle prožívala má pacientka Chandler,

whom you see in the photograph.

kterou vidíte na fotografii.

As you can see, she's a beautiful, young woman.

Jak vidíte, je to krásná, mladá žena.

She was 16 years old last year when I met her,

Když jsem ji poznal, bylo jí 16 let

and she aspired to be a professional dancer.

a chtěla se stát profesionální tanečnicí.

And during the course of one of her dance rehearsals,

Během jedné taneční zkoušky

she fell on her outstretched arm and sprained her wrist.

upadla na ruku a poranila si zápěstí.

Now you would probably imagine, as she did,

Teď si asi podobně jako ona říkáte,

that a wrist sprain is a trivial event

že výron zápěstí nepředstavuje zásadní

in a person's life.

životní zlom.

Wrap it in an ACE bandage,

Stačí stáhnout ruku elastickým obvazem,

take some ibuprofen for a week or two,

týden, dva polykat Ibuprofeny

and that's the end of the story.

a tím to hasne.

But in Chandler's case, that was the beginning of the story.

V případě Chandler to však byl teprve začátek.

This is what her arm looked like

Takhle vypadala její ruka

when she came to my clinic about three months after her sprain.

tři měsíce po zranění, kdy přišla na kliniku.

You can see that the arm is discolored,

Jak vidíte, nemá normální barvu,

purplish in color.

je nafialovělá.

It was cadaverically cold to the touch.

Na dotek byla mrtvolně studená.

The muscles were frozen, paralyzed --

Svaly byly ztuhlé -

dystonic is how we refer to that.

dystonické, jak říkáme my.

The pain had spread from her wrist to her hands,

Bolest se jí šířila ze zápěstí do dlaně

to her fingertips, from her wrist up to her elbow,

až ke konečkům prstů a od zápěstí k lokti,

almost all the way to her shoulder.

skoro až k rameni.

But the worst part was,

Nejhorší ale nebyla

not the spontaneous pain that was there 24 hours a day.

spontánní celodenní bolest.

The worst part was that she had allodynia,

Nejhorší bylo, že trpěla alodynií,

the medical term for the phenomenon that I just illustrated

což je odborný název jevu, který jsem demonstroval

with the feather and with the torch.

na příkladu s pírkem a hořákem.

The lightest touch of her arm --

I ten nejjemnější dotek,

the touch of a hand,

dotek ruky,

the touch even of a sleeve, of a garment, as she put it on --

nebo dokonce jen dotek rukávu, či oděvu

caused excruciating, burning pain.

jí působil nesnesitelnou pálivou bolest.

How can the nervous system get this so wrong?

Jak se může nervový systém takhle zbláznit?

How can the nervous system

Jak je možné, že nervový systém

misinterpret an innocent sensation

špatně vyhodnotí neškodný podnět

like the touch of a hand

jako je dotek ruky

and turn it into the malevolent sensation

a přemění to v tak nepříjemný pocit

of the touch of the flame?

jako je dotyk plamene?

Well you probably imagine that the nervous system in the body

Zřejmě si představujete nervový systém

is hardwired like your house.

jako domácí rozvody.

In your house, wires run in the wall,

Ve zdech vašeho domu vedou kabely

from the light switch to a junction box in the ceiling

od vypínače ke svorkové skříni na stropě

and from the junction box to the light bulb.

a ze svorkové skříně k žárovce.

And when you turn the switch on, the light goes on.

Když zmáčknete vypínač, světlo se rozsvítí.

And when you turn the switch off, the light goes off.

Když ho zmáčknete znovu, světlo zhasne.

So people imagine the nervous system is just like that.

Takhle si lidé většinou představují nervový systém.

If you hit your thumb with a hammer,

Když se praštíte kladivem do palce,

these wires in your arm -- that, of course, we call nerves --

kabely v ruce, kterým říkáme nervy,

transmit the information into the junction box in the spinal cord

přenesou informaci do svorkové skříně v míše,

where new wires, new nerves,

odkud nové kabely-nervy

take the information up to the brain

přenesou informaci až do mozku

where you become consciously aware that your thumb is now hurt.

a vy si uvědomíte, že vás bolí palec.

But the situation, of course, in the human body

Lidské tělo je ale pochopitelně ve skutečnosti

is far more complicated than that.

mnohem složitější.

Instead of it being the case

Mícha nefunguje

that that junction box in the spinal cord

jako svorková skříň,

is just simple where one nerve connects with the next nerve

která prostě spojuje jeden nerv s dalším

by releasing these little brown packets

předáváním hnědých balíčků

of chemical information called neurotransmitters

s chemickou informací - neurotransmiterů -

in a linear one-on-one fashion,

hezky jeden po druhém.

in fact, what happens

Místo toho jsou

is the neurotransmitters spill out in three dimensions --

neurotransmitery rozptylovány třemi směry -

laterally, vertically, up and down in the spinal cord --

do strany, nahoru a dolů,

and they start interacting

kde začnou reagovat

with other adjacent cells.

se sousedními buňkami.

These cells, called glial cells,

Tyto buňky, kterým se říká gliové,

were once thought to be

byly kdysi považovány

unimportant structural elements of the spinal cord

za bezvýznamný stavební prvek míchy,

that did nothing more than hold all the important things together,

který pouze drží všechny důležité části

like the nerves.

pohromadě, třeba nervy.

But it turns out

Ukazuje se však,

the glial cells have a vital role

že gliové buňky hrají zásadní roli

in the modulation, amplification

v modulaci, zesílení

and, in the case of pain, the distortion

a v případě bolesti i zkreslení

of sensory experiences.

smyslových vjemů.

These glial cells become activated.

Po aktivaci těchto gliových buněk

Their DNA starts to synthesize new proteins,

řídí jejich DNA syntézu nových bílkovin,

which spill out

které se uvolní

and interact with adjacent nerves,

a reagují se sousedními nervy.

and they start releasing their neurotransmitters,

Ty začnou uvolňovat své neurotransmitery

and those neurotransmitters spill out

a ty zase aktivují

and activate adjacent glial cells, and so on and so forth,

sousední gliové buňky a tak to jde dál,

until what we have

dokud nevznikne

is a positive feedback loop.

pozitivní zpětnovazebná smyčka.

It's almost as if somebody came into your home

Skoro jako kdyby přišel někdo k vám domů

and rewired your walls

a předělal elektrické vedení,

so that the next time you turned on the light switch,

takže až byste zapli vypínač,

the toilet flushed three doors down,

spláchl by záchod o tři patra níž,

or your dishwasher went on,

nebo by se zapla myčka,

or your computer monitor turned off.

nebo vypnul počítač.

That's crazy,

Zní to šíleně,

but that's, in fact, what happens

ale přesně tak to je

with chronic pain.

s chronickou bolestí.

And that's why pain becomes its own disease.

Proto je bolest nemocí sama o sobě.

The nervous system has plasticity.

Nervový systém je tvárný.

It changes, and it morphs

Mění se a přeměňuje

in response to stimuli.

v reakci na podněty.

Well, what do we do about that?

Co se s tím dá dělat?

What can we do in a case like Chandler's?

Co dělat u případů podobných Chandler?

We treat these patients in a rather crude fashion

Léčba pacientů zatím není

at this point in time.

nijak dokonalá.

We treat them with symptom-modifying drugs --

Léčíme je symptomatickými léky -

painkillers --

prášky proti bolesti,

which are, frankly, not very effective

které však na tento

for this kind of pain.

druh bolesti moc nezabírají.

We take nerves that are noisy and active

Vezmeme aktivní nervy,

that should be quiet,

které by aktivní být neměly

and we put them to sleep with local anesthetics.

a umrtvíme je lokálním anestetikem.

And most importantly, what we do

Zásadní je nasazení

is we use a rigorous, and often uncomfortable, process

přísné a často i nepříjemné

of physical therapy and occupational therapy

fyzické terapie a ergoterapie,

to retrain the nerves in the nervous system

díky nimž se poškozené nervy znovu naučí

to respond normally

reagovat normálně

to the activities and sensory experiences

na běžné aktivity a

that are part of everyday life.

smyslové vjemy.

And we support all of that

To vše dál podporujeme

with an intensive psychotherapy program

intenzivním psychoterapeutickým programem

to address the despondency, despair and depression

proti sklíčenosti, zoufalství a depresi,

that always accompanies

které vždy doprovázejí

severe, chronic pain.

těžkou chronickou bolest.

It's successful,

S úspěchem,

as you can see from this video of Chandler,

jak můžete vidět na tomto videu Chandler,

who, two months after we first met her,

která po dvou měsících od našeho setkání

is now doings a back flip.

je schopna udělat přemet vzad.

And I had lunch with her yesterday

Včera jsme byli na obědě,

because she's a college student studying dance at Long Beach here,

studuje tanec na zdejší střední škole na Long Beach

and she's doing absolutely fantastic.

a daří se jí skvěle.

But the future is actually even brighter.

Budoucnost je ještě optimističtější.

The future holds the promise

Je totiž příslibem

that new drugs will be developed

vývoje nových léků,

that are not symptom-modifying drugs

které už nebudou jen symptomatické,

that simply mask the problem,

nebudou tedy nemoc jen maskovat,

as we have now,

jako je tomu teď,

but that will be disease-modifying drugs

ale budou ji léčit,

that will actually go right to the root of the problem

půjdou přímo k jádru problému -

and attack those glial cells,

napadnou gliové buňky,

or those pernicious proteins

nebo škodlivé bílkoviny,

that the glial cells elaborate,

které tyto gliové buňky produkují

that spill over and cause this central nervous system wind-up,

a uvolňují, čímž poškozují nervový systém,

or plasticity,

či jeho plasticitu,

that so is capable

což vede

of distorting and amplifying

ke zkreslení a zesílení

the sensory experience that we call pain.

smyslovému vjemu, jenž nazýváme bolestí.

So I have hope

Doufám tedy,

that in the future,

že se v budoucnu

the prophetic words of George Carlin will be realized,

naplní slova George Carlina,

who said, "My philosophy:

který řekl: "Má filozofie zní:

No pain, no pain."

bez bolesti není bolest."

Thank you very much.

Děkuji vám.

(Applause)

(potlesk)