How to Raise Successful Kids -- Without Over-Parenting | Julie Lythcott-Haims | TED

Překladatel: Magdalena Schneiderová Korektor: Kateřina Jabůrková

You know, I didn't set out to be a parenting expert.

Víte, nechci být expertem na rodičovství.

In fact, I'm not very interested in parenting, per Se.

Vlastně mě rodičovství samo o sobě moc nezajímá.

It's just that there's a certain style of parenting these days

Ale dnes se rozmáhá typ rodičovství,

that is kind of messing up kids,

který tak nějak ničí děti, brání jim vyvinout se v sami sebe.

impeding their chances to develop into theirselves.

There's a certain style of parenting these days

Existuje určitý styl rodičovství, který stojí v cestě.

that's getting in the way.

I guess what I'm saying is,

Snažím se říct, že trávíme spoustu času znepokojeni rodiči,

we spend a lot of time being very concerned

about parents who aren't involved enough in the lives of their kids

kteří se dost nezapojují do života svých dětí

and their education or their upbringing,

a jejich vzdělání a výchovy, a děláme tak správně.

and rightly so.

But at the other end of the spectrum,

Ale na druhém konci spektra se děje také spousta škody,

there's a lot of harm going on there as well,

where parents feel a kid can't be successful

když si rodiče myslí, že dítě nemůže uspět,

unless the parent is protecting and preventing at every turn

aniž by jej rodič ochraňoval a dohlížel na něj na každém kroku.

and hovering over every happening, and micromanaging every moment,

do všeho strkal nos a pečlivě plánoval každý okamžik

and steering their kid towards some small subset of colleges and careers.

a řídil své dítě směrem k pár skvělým vysokým školám a kariérám.

When we raise kids this way,

Když takto vychováváme své děti, a říkám my, protože Bůh ví,

and I'll say we,

because Lord knows, in raising my two teenagers,

že jsem při výchově svých dvou teenagerů měla také tyto tendence,

I've had these tendencies myself,

our kids end up leading a kind of checklisted childhood.

tak naše děti vedou dětství plné seznamů.

And here's what the checklisted childhood looks like.

A dětství plné seznamů vypadá takto.

We keep them safe and sound

Udržujeme je v bezpečí, pohodlí, najedené, napité

and fed and watered,

and then we want to be sure they go to the right schools,

a chceme si být jisti, že chodí na správné školy,

že chodí na správné předměty na těch správných školách

that they're in the right classes at the right schools,

and that they get the right grades in the right classes in the right schools.

a že dostávají ty správné známky v těch předmětech na správných školách.

Ale nejen známky, ale i body,

But not just the grades, the scores,

ale nejen známky a body, ale i vyznamenání a ceny

and not just the grades and scores, but the accolades and the awards

a sporty a kroužky a vedení.

and the sports, the activities, the leadership.

Říkáme svým dětem, aby nejen vstoupily do klubu,

We tell our kids, don't just join a club,

ale aby založily klub, protože to vysoké školy rády vidí.

start a club, because colleges want to see that.

And check the box for community service.

A zaškrtněte kolonku veřejně prospěšné služby.

I mean, show the colleges you care about others.

Ukažte vysokým školám, že vám záleží na ostatních.

(Laughter)

(Smích)

And all of this is done to some hoped-for degree of perfection.

A vše tohle se děje v rámci nějakého vytoužené stupně dokonalosti.

We expect our kids to perform at a level of perfection

Očekáváme od svých dětí, že budou na takové úrovni dokonalosti,

we were never asked to perform at ourselves,

která od nás nikdy nebyla požadována,

and so because so much is required,

a protože je toho tolik vyžadováno, myslíme si samozřejmě ,

we think,

well then, of course we parents have to argue with every teacher

že se jako rodiče musíme dohadovat s každým učitelem

and principal and coach and referee

a ředitelem a trenérem a rozhodčím a být ve funkci domovníka dítěte

and act like our kid's concierge

and personal handler

a jeho osobního sekundanta a sekretářky.

and secretary.

And then with our kids, our precious kids,

A s dětmi, našimi milovanými dětmi, trávíme tolik času pošťuchováním,

we spend so much time nudging,

cajoling, hinting, helping, haggling, nagging as the case may be,

přemlouváním, naznačováním, pomáháním, vyjednáváním i otravováním,

to be sure they're not screwing up,

abychom si byli jisti, že nic nekazí, nezavírají si dveře,

not closing doors,

not ruining their future,

neničí si budoucnost, nějaké vytoužené přijetí

some hoped-for admission

to a tiny handful of colleges

do malé hrstky vysokých, které odmítají skoro každého uchazeče.

that deny almost every applicant.

And here's what it feels like to be a kid in this checklisted childhood.

A takovýhle je to pocit, být dítětem v dětství seznamů.

First of all, there's no time for free play.

Za prvé, není kdy si hrát.

There's no room in the afternoons,

Odpoledne není žádný čas,

because everything has to be enriching, we think.

protože si myslíme, že vše musí být obohacující.

It's as if every piece of homework, every quiz, every activity

Je to jako kdyby každý domácí úkol, každý test, každá aktivita,

is a make-or-break moment for this future we have in mind for them,

byla rozhodujícím momentem v budoucnosti, kterou pro ně chceme

and we absolve them of helping out around the house,

a osvobozujeme je od domácích prací, zbavujeme je dokonce dostatečného spánku,

and we even absolve them of getting enough sleep

as long as they're checking off the items on their checklist.

hlavně aby odškrtávaly položky na seznamu.

And in the checklisted childhood, we say we just want them to be happy,

A v dětství seznamů říkáme, že hlavně chceme, aby byly šťastné,

but when they come home from school,

ale když přijdou ze školy, nejdřív se jich většinou ptáme

what we ask about all too often first

is their homework and their grades.

na domácí úkoly a známky.

And they see in our faces

A v našich tvářích vidí, že naše uznání, naše láska,

that our approval, that our love,

that their very worth,

že jejich cena vychází z jedniček.

comes from A's.

And then we walk alongside them

A pak se s nimi promenádujeme

and offer clucking praise like a trainer at the Westminster Dog Show --

a kvokáme chválou jakou trenér na přehlídce psů --

(Laughter)

(Smích)

coaxing them to just jump a little higher and soar a little farther,

Mámíme z nich, aby skákaly o něco výše a plachtily o něco dále, den za dnem.

day after day after day.

And when they get to high school,

A když se dostanou na střední, neřeknou:

they don't say, "Well, what might I be interested in studying

"Co by mě tak bavilo studovat nebo dělat ve volném čase?"

or doing as an activity?"

They go to counselors and they say,

Jdou za poradci a ptají se:

"What do I need to do to get into the right college?"

"Co musím dělat, abych se dostal na správnou vysokou?"

And then, when the grades start to roll in in high school,

A když se jim na střední začnou hrnout známky

and they're getting some B's,

a dostávají dvojky nebo nedej Bože nějakou trojku,

or God forbid some C's,

they frantically text their friends

zběsile píšou svým kamarádům a říkají:

and say, "Has anyone ever gotten into the right college with these grades?"

"Dostal se někdy někdo na tu správnou vysokou s takovými známkami?"

And our kids,

A našim dětem, ať už na konci střední skončí kdekoli, dochází dech.

regardless of where they end up at the end of high school,

they're breathless.

They're brittle.

Jsou křehké. Jsou trochu vyhořelé.

They're a little burned out.

They're a little old before their time,

Jsou předčasně zestárlé, přejí si, aby dospělí v jejich životě řekli:

wishing the grown-ups in their lives had said, "What you've done is enough,

"Udělal jsi toho dost, to úsilí, které jsi v dětství investoval je dostatečné."

this effort you've put forth in childhood is enough."

And they're withering now under high rates of anxiety and depression

Chřadnou pod vysokou mírou úzkosti a deprese a někteří uvažují nad tím,

and some of them are wondering,

will this life ever turn out to have been worth it?

jestli za to bude jejich život někdy stát?

Well, we parents,

My rodiče, my rodiče jsme si poměrně jisti, že to za to stojí.

we parents are pretty sure it's all worth it.

We seem to behave --

Chováme se --

it's like we literally think they will have no future

je to jako bychom si skutečně mysleli, že nebudou mít žádnou budoucnost,

if they don't get into one of these tiny set of colleges or careers

pokud se nedostanou do jedné z malého počtu vysokých nebo kariér,

we have in mind for them.

které pro ně zamýšlíme.

Or maybe, maybe, we're just afraid

Nebo možná, možná se jen bojíme, že nebudou mít budoucnost,

they won't have a future we can brag about

kterou se můžeme chlubit svým kamarádům nebo nálepkami na svých autech.

to our friends and with stickers on the backs of our cars.

Yeah.

Jo.

(Applause)

(Potlesk)

But if you look at what we've done,

Pokud se ale podíváte na to, co jsme udělali,

if you have the courage to really look at it,

pokud máte odvahu se na to opravdu podívat,

you'll see that not only do our kids think their worth comes

uvidíte, že naše děti si nejenom myslí, že jejich hodnota pochází z bodů a známek,

from grades and scores,

but that when we live right up inside their precious developing minds

ale když neustále žijeme uvnitř jejich milovaných vyvíjejících se myslí,

all the time, like our very own version of the movie "Being John Malkovich,"

jako verze filmu "V kůži Johna Malkoviche",

we send our children the message:

vysíláme svým dětem zprávu:

"Hey kid, I don't think you can actually achieve any of this without me."

"Hele, nemyslím si, že bys cokoli z toho dokázal nebýt mě."

And so with our overhelp,

Takže naší přehnanou pomocí,

our overprotection and overdirection and hand-holding,

naší nadměrnou ochranou a směrováním a držením za ruku

we deprive our kids of the chance to build self-efficacy,

připravíme je o možnost vytvořit si self-efficacy, vnímání vlastní účinnosti,

which is a really fundamental tenet of the human psyche,

což je základní princip lidské psychiky,

far more important than that self-esteem they get

mnohem důležitější než sebevědomí, které získají pokaždé, když jim tleskáme.

every time we applaud.

Self-efficacy is built when one sees that one's own actions lead to outcomes,

Self-efficacy se buduje,

když člověk vidí, že jeho činy vedou k výsledkům

not --

-- Tady to máte.

There you go.

(Applause)

(Potlesk)

Not one's parents' actions on one's behalf,

Ne činy rodičů ve jménu dítěte, ale vlastní činy vedou k výsledkům.

but when one's own actions lead to outcomes.

So simply put,

Jednoduše řečeno, pokud si mají naše děti vybudovat self-efficacy, což musí,

if our children are to develop self-efficacy, and they must,

then they have to do a whole lot more of the thinking, planning, deciding,

musí více přemýšlet, plánovat, rozhodovat, dělat, doufat,

doing, hoping, coping, trial and error,

vyrovnávat se, zkoušet, snít, a zažívat život sami za sebe.

dreaming and experiencing of life

for themselves.

Now, am I saying

Říkám, že každé dítě je pilné a motivované a nepotřebuje zapojení rodiče

every kid is hard-working and motivated

and doesn't need a parent's involvement or interest in their lives,

nebo zájem o svůj život a měli bychom se stáhnout a nechat ho?

and we should just back off and let go?

Hell no.

Bože ne.

(Laughter)

(Smích)

That is not what I'm saying.

To neříkám.

What I'm saying is, when we treat grades and scores and accolades and awards

Říkám, že pokud bereme známky a body a vyznamenání a ceny jako smysl dětství,

as the purpose of childhood,

all in furtherance of some hoped-for admission to a tiny number of colleges

vše s vidinou vytouženého přijetí na malé množství vysokých

or entrance to a small number of careers,

nebo přístup k malému počtu kariér, pak je to příliš úzké pojetí úspěchu našich dětí.

that that's too narrow a definition of success for our kids.

And even though we might help them achieve some short-term wins

A i když jim pomůžeme svou nadměrnou pomocí dosáhnout krátkodobých výher --

by overhelping --

like they get a better grade if we help them do their homework,

jakože dostanou lepší známku, pokud jim pomůžeme s úkolem,

they might end up with a longer childhood résumé when we help --

když pomáháme, mohou skončit s delším dětským životopisem --

what I'm saying is that all of this comes at a long-term cost

chci říct, že to je vše za dlouhodobou cenu jejich smyslu sebe.

to their sense of self.

What I'm saying is, we should be less concerned

Říkám, že bychom se měli méně zabývat konkrétním seznamem vysokých,

with the specific set of colleges

they might be able to apply to or might get into

na které se budou moci hlásit a uspět

and far more concerned that they have the habits, the mindset, the skill set,

a více se zabývat tím, zda mají zvyky, uvažování, schopnosti

the wellness, to be successful wherever they go.

a zdraví být úspěšní, ať jdou kamkoli.

What I'm saying is,

Říkám, že děti potřebují, abychom byli méně posedlí známkami a body

our kids need us to be a little less obsessed with grades and scores

and a whole lot more interested

a více se zajímali o dětství, které poskytuje základ pro jejich úspěch,

in childhood providing a foundation for their success

built on things like love

které je postavené na věcech jako láska a domácí práce.

and chores.

(Laughter)

(Smích)

(Applause)

(Potlesk)

Did I just say chores? Did I just say chores? I really did.

Řekla jsem domácí práce? Řekla jsem domácí práce? Řekla.

But really, here's why.

Ale vážně, tady je důvod.

The longest longitudinal study of humans ever conducted

Nejdelší longitudinální výzkum lidí, který kdy byl proveden,

is called the Harvard Grant Study.

se jmenuje Harvard Grant Study.

It found that professional success in life,

Ukázal, že profesní úspěch v životě, což je to, co pro své děti chceme,

which is what we want for our kids,

that professional success in life comes from having done chores as a kid,

že profesní úspěch pochází z dětských domácích prací,

and the earlier you started, the better,

a čím dříve jste začali, tím lépe,

that a roll-up-your-sleeves- and-pitch-in mindset,

že způsob uvažování vyhrnout si rukávy a zapojit se,

a mindset that says, there's some unpleasant work,

způsob uvažování, který říká, že je tu nepříjemná práce,

someone's got to do it, it might as well be me,

někdo ji musí udělat a můžu to být právě já,

a mindset that says,

způsob uvažovaní, který říká, věnuji své úsilí pro dobro celku,

I will contribute my effort to the betterment of the whole,

that that's what gets you ahead in the workplace.

to vás v práci dostane dál. Všichni tohle víme. Znáte to.

Now, we all know this. You know this.

(Applause)

(Potlesk)

We all know this, and yet, in the checklisted childhood,

Všichni to víme, ale v dětství seznamů zbavujeme děti domácích prací

we absolve our kids of doing the work of chores around the house,

and then they end up as young adults in the workplace

a pak v práci dopadnou tak, že pořád čekají na seznam, ale ten neexistuje,

still waiting for a checklist,

but it doesn't exist,

and more importantly, lacking the impulse, the instinct

a co víc, chybí jim impuls, instinkt, vyhrnout si rukávy a zapojit se

to roll up their sleeves and pitch in

and look around and wonder, how can I be useful to my colleagues?

a rozhlédnout se a přemýšlet nad tím, jak mohu být užitečný pro své kolegy?

How can I anticipate a few steps ahead to what my boss might need?

Jak mohu o několik kroků předvídat, co bude šéf potřebovat?

A second very important finding from the Harvard Grant Study

Druhý, velmi důležitý objev Harvard Grant Study říká, že štěstí v životě

said that happiness in life

comes from love,

pochází z lásky, ne z lásky k práci, lásky k lidem:

not love of work,

love of humans:

our spouse, our partner, our friends, our family.

našemu manželovi, partnerovi, přátelům, rodině.

So childhood needs to teach our kids how to love,

Takže dětství musí naučit naše děti milovat

and they can't love others if they don't first love themselves,

a nemohou milovat druhé, pokud nejprve nemilují sebe

and they won't love themselves if we can't offer them unconditional love.

a nebudou milovat sebe, pokud jim nenabídneme nepodmíněnou lásku.

(Applause)

(Potlesk)

Right.

Ano.

And so,

Takže, místo abychom byli posedlí známkami a body,

instead of being obsessed with grades and scores

when our precious offspring come home from school,

když dorazí naše milované potomstvo domů ze školy,

or we come home from work,

nebo my dorazíme domů z práce, musíme vypnout techniku, odložit telefony

we need to close our technology, put away our phones,

and look them in the eye

a podívat se jim do očí a ukázat jim radost,

and let them see the joy that fills our faces

která naplňuje naše obličeje, když vidíme své dítě po několika hodinách.

when we see our child for the first time in a few hours.

And then we have to say,

A pak musíme říct:

"How was your day?

"Jaký jsi měl den? Co se ti na dnešku líbilo?"

What did you like about today?"

And when your teenage daughter says, "Lunch," like mine did,

A když vaše náctiletá dcera řekne: "Oběd", jako ta moje,

and I want to hear about the math test,

a já chci slyšet o testu z matiky, ne o obědu,

not lunch,

you have to still take an interest in lunch.

stejně se musíte zajímat o oběd.

You gotta say, "What was great about lunch today?"

Musíte říct: "Co bylo skvělého na dnešním obědě?"

They need to know they matter to us as humans,

Potřebují vědět, že nám na nich záleží jako na lidech, ne kvůli jejich průměru.

not because of their GPA.

All right, so you're thinking, chores and love,

Takže si říkáte, domácí práce a láska, to zní všechno dobře, ale dej mi svátek.

that sounds all well and good, but give me a break.

The colleges want to see top scores and grades

Vysoké chtějí vidět nejlepší výsledky a známky

and accolades and awards, and I'm going to tell you, sort of.

a vyznamenání a ocenění a já vám řeknu, tak trochu.

The very biggest brand-name schools are asking that of our young adults,

Ty největší prestižní školy se na to mladých ptají, ale mám i dobré zprávy.

but here's the good news.

Contrary to what the college rankings racket would have us believe --

Na rozdíl od toho, čemu chtějí žebříčky, abychom věřily --

(Applause)

(Potlesk)

you don't have to go to one of the biggest brand name schools

nemusíte chodit na prestižní školu, abyste byli šťastní a úspěšní v životě.

to be happy and successful in life.

Happy and successful people went to state school,

Šťastní a úspěšní lidé chodili na státní školu,

went to a small college no one has heard of,

chodili na malou školu, o které nikdo neslyšel,

went to community college,

chodili na vyšší odbornou školu, chodili na vysokou a propadli.

went to a college over here and flunked out.

(Applause)

(Potlesk)

The evidence is in this room, is in our communities,

Důkazy jsou v této místnosti, v našich komunitách, to je pravda.

that this is the truth.

And if we could widen our blinders

A kdybychom si mohli sundat klapky z očí a byli ochotní se podívat na další školy,

and be willing to look at a few more colleges,

maybe remove our own egos from the equation,

možná z rovnice odstranit vlastní ega,

we could accept and embrace this truth and then realize,

mohli bychom přijmout a uvítat tuto pravdu a uvědomit si,

it is hardly the end of the world

že to je těžko konec světa, pokud naše dítě nejde na prestižní školu.

if our kids don't go to one of those big brand-name schools.

And more importantly,

A co více, pokud neprožili dětství podle tyranského seznamu,

if their childhood has not been lived according to a tyrannical checklist

then when they get to college,

když jdou na vysokou, ať je to jakákoli, jdou tam z vlastní volby,

whichever one it is,

well, they'll have gone there on their own volition,

fueled by their own desire,

hnáni vlastní touhou, schopni a připraveni tam prosperovat.

capable and ready to thrive there.

I have to admit something to you.

Musím vám něco přiznat.

I've got two kids I mentioned, Sawyer and Avery.

Zmínila jsem, že mám dvě děti, Sawyer a Avery. Jsou náctileté.

They're teenagers.

And once upon a time,

A bylo nebylo myslím, že jsem se k nim chovala jako k bonsajím --

I think I was treating my Sawyer and Avery

like little bonsai trees --

(Laughter)

(Smích)

that I was going to carefully clip and prune

které jsem opatrně zastřihávala a prořezávala

and shape into some perfect form of a human

a tvarovala do dokonalé podoby člověka,

that might just be perfect enough to warrant them admission

který bude snad dost dokonalý na to, aby mu byl udělen vstup

to one of the most highly selective colleges.

na jednu z nejvíce výběrových škol.

But I've come to realize, after working with thousands of other people's kids --

Ale došlo mi, poté co jsem pracovala s tisíci dětmi jiných lidí --

(Laughter)

(Smích)

and raising two kids of my own,

a sama vychovávala dvě děti, moje děti nejsou bonsaje.

my kids aren't bonsai trees.

They're wildflowers

Jsou divoké kytky neznámého rodu a druhu --

of an unknown genus and species --

(Laughter)

(Smích)

and it's my job to provide a nourishing environment,

a mou prací je poskytnout výživné prostředí,

to strengthen them through chores

posílit je skrze domácí práce

and to love them so they can love others and receive love

a milovat je, aby dokázali milovat ostatní a přijímat lásku

and the college, the major, the career,

a vysoká, obor, kariéra, to je na nich.

that's up to them.

My job is not to make them become what I would have them become,

Moje práce není z nich mít to, co z nich chci mít,

but to support them in becoming their glorious selves.

ale podporovat je, aby se stali svými překrásnými já.

Thank you.

Děkuji vám.

(Applause)

(Potlesk)