The secret formula to Agatha Christie's murder mysteries - Jamie Bernthal

Překladatel: Jan Hořínek Korektor: Kateřina Kosnarová

Agatha Christie is the best-selling novelist of all time.

Agatha Christie je nejprodávanější spisovatelkou všech dob.

But in 1916, she wasn’t even the most promising writer in her family.

V roce 1916 ji ale i vlastní rodina považovala za tu méně nadanou.

Her older sister Madge had already written several short stories,

Její starší sestra Madge už napsala několik povídek,

while Agatha hadn’t published any.

Agathě však zatím nic nevyšlo.

So when Agatha shared her desire to write a mystery novel,

Když tehdy řekla, že napíše detektivku,

Madge scoffed.

Madge se jí vysmála.

She bet that Agatha wouldn’t be able to create a compelling mystery—

Vsadila se, že Agatha nevymyslí dostatečně strhující zápletku,

and certainly not something she couldn't solve.

u které by Madge neuhodla řešení.

Today, the novel that came of that bet

Výsledkem sázky byl první román

stands alongside almost 100 other mysteries written by Christie,

z téměř 100 detektivek, které Agatha Christie napsala.

each one a cleverly constructed puzzle box

Všechny připomínají důmyslné hlavolamy,

of clues, misdirection, and human drama.

plné vodítek, falešných stop a pohnutých osudů.

So let's investigate how she crafted these perfect crimes.

Podívejme se, jak tyto dokonalé záhady vytvářela.

Christie designed her stories in many ways,

Musela promyslet mnoho aspektů,

but one of the most important decisions was the setting.

jedním z ústředních však bylo prostředí.

From a remote island to a snow-stalled train car,

Ať už to byl ostrov nebo vlak uvízlý ve sněhu,

she favored locations isolated from society.

ráda umisťovala děj na izolovaná místa.

By restricting the scope of her stories,

Agatha tak omezila záběr,

Christie limited possible suspects and built tension

snížila počet možných podezřelých a zvýšila napětí,

by forcing characters to stay put—

protože postavy neměly kam utéct -

even with a killer among them.

včetně vraha.

Sometimes she further heightened the drama

Drama někdy ještě vyostřila tím,

by making the characters strangers,

že se postavy vzájemně neznaly,

unsure who they can trust.

a nevěděly, komu důvěřovat.

But while her settings are eerie and extraordinary,

I když prostředí bylo vždy zvláštní a tajemné,

her characters are just the opposite.

o postavách platil opak.

One of the biggest criticisms of Christie’s novels

Plochost postav je častým důvodem,

is that they’re full of two-dimensional people.

proč jsou tyto detektivky terčem kritiky.

But Christie avoided complex characters for a reason.

Christie k tomu však měla důvod.

By reducing people to a handful of simple traits,

Mezi jednoduchými postavami s několika výraznými rysy

she provided readers with predictable suspects.

mohl čtenář snadno vybrat podezřelé.

Well, usually predictable.

Ale ne vždy.

Christie also used the audience's expectations against them.

Christie také pracovala s tím, co čtenář očekává.

However, this typecasting sometimes relied on

Toto škatulkování se však někdy opíralo o to,

what contemporary readers know to be harmful stereotypes.

co dnes vnímáme jako škodlivé stereotypy.

She frequently caricatured particular occupations and ethnic groups

Často pro komický efekt využívala karikatury některých povolání

for comic effect,

a etnických skupin

reinforcing the prejudices of her time.

a utvrzovala čtenáře v jejich předsudcích.

This is certainly not an element of Christie’s work worth emulating,

V tomto směru jistě není vhodné ji napodobovat

and fortunately, many modern mystery writers

a mnoho současných autorů detektivek

have found less problematic ways to use this technique.

naštěstí používá tuto techniku citlivěji.

Even when she got it wrong,

Ale i tam, kde se mýlila,

Christie worked to make her characters feel authentic.

dokázala Christie svým postavám vdechnout život.

She closely observed the people around her,

Pečlivě sledovala lidi kolem sebe

and constantly scribbled down details from overheard conversations.

a stále si psala poznámky o tom, co zaslechla.

She would then rearrange these details to piece her mysteries together,

Tyto střípky pak vkládala do svých románů

often switching who the murderer was as she worked.

a během psaní často měnila, kdo je vrah.

This approach kept information murky and disoriented even the sharpest readers.

Vyhnula se tak příliš jasným vodítkům a zmátla i ty nejbystřejší čtenáře.

However, there’s an important balance to strike

Detektivka však může být komplikovaná

between being clever and being confusing.

a matoucí až příliš.

Nobody wants to read a predictable mystery,

Když je řešení jasné, čtenář se nudí,

but if things get too convoluted you can lose your reader altogether.

ale v příliš zamotaném příběhu se může zcela ztratit.

Christie handled this in part by keeping her language simple and accessible.

Tomu se Christie částečně vyhnula používáním jednoduchého jazyka.

She used short sentences and clear, snappy dialogue

Užívala krátké věty a úderné dialogy,

to help readers follow information.

aby čtenáři neunikla fakta.

This kind of clarity is essential,

To bylo zcela zásadní,

because the best mysteries string their audience along

protože nejlepší detektivky vodí čtenáře za nos

with a carefully laid trail of clues.

pomocí promyšlených vodítek.

With Christie, a good clue is one the reader will remember,

Christie považuje za dobré takové,

but usually, fail to completely understand.

které si čtenář pamatuje, ale nechopí ho úplně.

For example, when a character cries that “Everything tastes foul today,”

Když například postava vykřikne: “Všechno dnes chutná odporně!”

just minutes before he dies,

jen chvíli před svou smrtí,

the reader races to determine who poisoned his beverage.

čtenář přemýšlí, kdo jí dal do pití jed.

But they’re likely failing to truly consider this clue.

Ale nenapadne ho, že věta skrývá vodítko.

If everything tasted foul that day,

Trvá-li nechutenství celý den,

then he’d been poisoned long before that drink.

došlo k otravě dávno předtím.

Christie also used clues to intentionally mislead her audience.

Christie také využívala vodítka záměrně falešná.

For example, readers might recognize a clue associated with one suspect,

Čtenář například rozezná indicii spojenou s jedním z podezřelých,

only to learn that it was being used to frame them.

ale pak zjistí, že ji narafičil někdo jiný.

Other times, she built misdirection directly into the story’s structure—

Jindy vkládá Christie falešné stopy do samotné vypravěčské techniky,

like when a narrator reporting the murder is revealed to be the killer.

například když je jako vrah odhalen vypravěč.

Outside crime and clues,

Vedle zločinu a stop

there’s one more ingredient in Christie’s formula:

patří do receptu ještě poslední přísada:

the detective.

detektiv.

Christie created many sleuths,

Christie jich vymyslela hodně,

but her most enduring are Hercule Poirot and Miss Jane Marple.

ale nejlépe se osvědčili Hercule Poirot a slečna Jane Marplová.

Neither this petit Belgian refugee nor this elderly amateur detective

Ani drobný belgický uprchlík ani stará dáma se zálibou v řešení záhad

are traditional heroes.

nejsou obvyklými hrdiny.

But their outsider status is exactly what helps them slip past security

Právě jejich status outsiderů jim však umožňuje přimět podezřelé,

and make suspects let their guard down.

aby nebyli tak opatrní.

As you might have guessed, Agatha won her sister’s bet.

Jak jste asi uhodli, Agatha sázku se sestrou vyhrála.

Her eccentric detectives, clever clues, and simplified suspects

Její výstřední detektivové, chytrá vodítka a jednoduché postavy

form a blueprint that has stumped countless readers.

vytvářejí recept, který okouzlil nespočet čtenářů.

And now that you've uncovered her strategies,

A když už teď znáte její strategii,

the only mystery left is what stories you can tell with these secrets.

jedinou záhadou zůstává, jaké příběhy díky tomu dokážete sami vytvořit.