Peter Attia: What if we're wrong about diabetes?

Translator: Joseph Geni Reviewer: Morton Bast

Překladatel: Marta Gysel Korektor: Petr Jedelský

I'll never forget that day

Nikdy nezapomenu na ten den

back in the spring of 2006.

tehdy na jaře roku 2006.

I was a surgical resident

Byl jsem rezidentem na chirurgii

at The Johns Hopkins Hospital,

v nemocnici The Johns Hopkins Hospital

taking emergency call.

a přivolali mě k náhlému případu.

I got paged by the E.R. around 2 in the morning

Volali mě z ošetřovny asi ve 2 ráno,

to come and see a woman with a diabetic ulcer

abych vyšetřil ženu s diabetickým vředem

on her foot.

na noze.

I can still remember sort of that smell of rotting flesh

Stále si pamatuji zápach hnijícího masa,

as I pulled the curtain back to see her.

když jsem odhrnul závěs, abych ji prohlédnul.

And everybody there agreed this woman was very sick

Všichni jsme se shodli, že ta žena byla velmi nemocná

and she needed to be in the hospital.

a patřila do nemocnice.

That wasn't being asked.

Tuto otázku si nikdo nekladl.

The question that was being asked of me was a different one,

Otázka, kterou mi dali, byla jiná:

which was, did she also need an amputation?

je třeba provést amputaci?

Now, looking back on that night,

Když nyní vzpomínám na tu noc,

I'd love so desperately to believe that I treated that woman

strašně rád bych věřil, že jsem onu ženu

on that night with the same empathy and compassion

té noci ošetřil se stejnou empatií a soucitem,

I'd shown the 27-year-old newlywed

který jsem projevil 27leté novomanželce,

who came to the E.R. three nights earlier

která přišla na ošetřovnu tři noci předtím

with lower back pain

s bolestí beder

that turned out to be advanced pancreatic cancer.

a ukázalo se, že se jedná o pokročilou rakovinu slinivky.

In her case, I knew there was nothing I could do

Věděl jsem, že v jejím případě jsem nemohl udělat už nic ,

that was actually going to save her life.

co by jí zachránilo život.

The cancer was too advanced.

Rakovina byla příliš pokročilá.

But I was committed to making sure that

Ale byl jsem odhodlán

I could do anything possible to make her stay

udělat cokoli, aby byl její pobyt

more comfortable. I brought her a warm blanket

pohodlnější. Přinesl jsem jí teplou přikrývku

and a cup of a coffee.

a hrnek kávy.

I brought some for her parents.

Přinesl jsem kávu také jejím rodičům.

But more importantly, see, I passed no judgment on her,

Ale co bylo důležité: nesoudil jsem ji,

because obviously she had done nothing

protože zjevně neudělala nic,

to bring this on herself.

čím by si to zavinila.

So why was it that, just a few nights later,

Takže proč jsem jen o pár nocí později,

as I stood in that same E.R. and determined

když jsem stál v té samé ošetřovně a rozhodl,

that my diabetic patient did indeed need an amputation,

že moje diabetická pacientka opravdu potřebuje amputaci,

why did I hold her in such bitter contempt?

proč jsem k ní cítil takové hořké opovržení?

You see, unlike the woman the night before,

Na rozdíl od té ženy předchozí noc,

this woman had type 2 diabetes.

tahle žena měla diabetes II. typu.

She was fat.

Byla tlustá.

And we all know that's from eating too much

A všichni víme, že je to tím, že příliš mnoho jedla

and not exercising enough, right?

a málo cvičila, že ano?

I mean, how hard can it be?

Chci říci: copak je to tak těžké?

As I looked down at her in the bed, I thought to myself,

Když jsem se na ni díval, říkal jsem si pro sebe:

if you just tried caring even a little bit,

kdybys na sebe aspoň trochu dbala,

you wouldn't be in this situation at this moment

nedostala by ses do situace,

with some doctor you've never met

že ti nějaký doktor, kterého jsi nikdy neviděla,

about to amputate your foot.

bude amputovat nohu.

Why did I feel justified in judging her?

Proč jsem cítil právo ji soudit?

I'd like to say I don't know.

Rád bych řekl, že to nevím.

But I actually do.

Ve skutečnosti to ale vím.

You see, in the hubris of my youth,

S mladickou arogancí

I thought I had her all figured out.

jsem si myslel, že všecho vím a všechno chápu.

She ate too much. She got unlucky.

Ta žena jedla příliš mnoho. Měla smůlu.

She got diabetes. Case closed.

Dostala cukrovku. Případ je tím uzavřen.

Ironically, at that time in my life,

Ironií je, že tou dobou

I was also doing cancer research,

jsem také prováděl výzkum rakoviny,

immune-based therapies for melanoma, to be specific,

konkrétně terapie melanomu na imunitní bázi,

and in that world I was actually taught to question everything,

a v tomto oboru jsem byl školen o všem pochybovat,

to challenge all assumptions

kriticky rozebírat všechny hypotézy

and hold them to the highest possible scientific standards.

a dodržet nejvyšší možný vědecký standard.

Yet when it came to a disease like diabetes

Ale když šlo o nemoc jako je cukrovka,

that kills Americans eight times more frequently than melanoma,

která Američany zabíjí 8krát častěji než melanom,

I never once questioned the conventional wisdom.

ani jednou jsem nezpochybnil tradiční vědění.

I actually just assumed the pathologic sequence of events

Prostě jsem patologický průběh událostí považoval

was settled science.

za obecně vědecky uznávaný.

Three years later, I found out how wrong I was.

O tři roky později jsem zjistil, jak moc jsem se mýlil.

But this time, I was the patient.

Tentokrát jsem byl pacientem já.

Despite exercising three or four hours every single day,

Přestože jsem poctivě každý den 3 nebo 4 hodiny cvičil

and following the food pyramid to the letter,

a stravoval se přesně podle potravinové pyramidy,

I'd gained a lot of weight and developed something

hodně jsem přibral na váze a rozvinulo se u mě

called metabolic syndrome.

cosi zvané metabolický syndrom.

Some of you may have heard of this.

Někteří z vás o tom možná slyšeli.

I had become insulin-resistant.

Objevila se u mě rezistence k inzulinu.

You can think of insulin as this master hormone

Inzulin si můžete představit jako hlavní hormon,

that controls what our body does with the foods we eat,

který řídí, co naše tělo udělá s jídlem, které sníme,

whether we burn it or store it.

zda ho spotřebujeme nebo uložíme do zásoby.

This is called fuel partitioning in the lingo.

Slangově tomu říkáme "rozdělení paliva".

Now failure to produce enough insulin is incompatible with life.

Nuže, neschopnost vytvořit dostatek inzulinu není slučitelná se životem.

And insulin resistance, as its name suggests,

A jak název napovídá, inzulinová rezistence nastane,

is when your cells get increasingly resistant

když vaše buňky začnou vzdorovat

to the effect of insulin trying to do its job.

inzulinu, který chce plnit svůj úkol.

Once you're insulin-resistant,

Jakmile jste rezistentní na inzulin,

you're on your way to getting diabetes,

dostanete cukrovku,

which is what happens when your pancreas

což znamená, že slinivka

can't keep up with the resistance and make enough insulin.

nedokáže překonat tento odpor a nevytváří dostatek inzulinu.

Now your blood sugar levels start to rise,

Pak začne stoupat hladina krevního cukru

and an entire cascade of pathologic events

a celá kaskáda patologických jevů

sort of spirals out of control that can lead to heart disease,

se vymkne kontrole, což vede k nemocím srdce,

cancer, even Alzheimer's disease,

rakovině, dokonce Alzheimerově nemoci

and amputations, just like that woman a few years earlier.

a amputacím, přesně jako u té ženy o pár let dříve.

With that scare, I got busy changing my diet radically,

Což mě vyděsilo a pustil jsem se do radikální změny stravy,

adding and subtracting things most of you would find

přidával jsem a omezoval živiny, které by většina z vás

almost assuredly shocking.

asi určitě považovala za šokující.

I did this and lost 40 pounds, weirdly while exercising less.

Tohle jsem udělal a shodil jsem 40 liber (18 kg), kupodivu i přestože jsem méně cvičil.

I, as you can see, I guess I'm not overweight anymore.

Jak vidíte, nyní už nadváhu nemám.

More importantly, I don't have insulin resistance.

A co je důležitější, nemám inzulinovou rezistenci.

But most important, I was left

Ale co je nejdůležitější, tyto tři palčivé otázky

with these three burning questions that wouldn't go away:

zůstaly nezodpovězeny:

How did this happen to me if I was supposedly

Jak to, že se toto přihodilo mně, když jsem domněle

doing everything right?

dělal vše správně?

If the conventional wisdom about nutrition had failed me,

Jestliže tradiční povědomí o výživě selhalo u mě,

was it possible it was failing someone else?

je možné, že selhává i u někoho jiného?

And underlying these questions,

A pod tíhou těchto otázek

I became almost maniacally obsessed

jsem byl takřka posedlý

in trying to understand the real relationship

snahou pochopit opravdovou souvislost

between obesity and insulin resistance.

obezity a inzulinové rezistence.

Now, most researchers believe obesity

Většina vědců se domnívá, že obezita

is the cause of insulin resistance.

je příčinou inzulinové rezistence.

Logically, then, if you want to treat insulin resistance,

Logicky tedy, jestliže chcete léčit inzulinovou rezistenci,

you get people to lose weight, right?

přimějete lidi, aby zhubli, ne?

You treat the obesity.

Léčíte tedy obezitu.

But what if we have it backwards?

Ale co když je to naopak?

What if obesity isn't the cause of insulin resistance at all?

Co když obezita vůbec není příčinou inzulinové rezistence?

In fact, what if it's a symptom of a much deeper problem,

Co když je to v podstatě symptom mnohem hlubšího problému,

the tip of a proverbial iceberg?

příslovečná špička ledovce?

I know it sounds crazy because we're obviously in the midst

Vím, že to asi zní bláznivě, protože jsme právě uprostřed

of an obesity epidemic, but hear me out.

epidemie obezity, ale vyslechněte mě.

What if obesity is a coping mechanism

Co když je obezita mechanismus, jak zvládat

for a far more sinister problem going on

mnohem zlověstnější problém, který

underneath the cell?

probíhá pod buněčnou úrovní?

I'm not suggesting that obesity is benign,

Nechci podsouvat, že obezita je neškodná,

but what I am suggesting is it may be the lesser

naznačuji ale, že obezita může být tím lepším

of two metabolic evils.

ze dvou metabolických zel.

You can think of insulin resistance as the reduced capacity

Inzulinovou rezistenci můžete chápat jako sníženou schopnost

of our cells to partition fuel,

našeho těla "rozdělit palivo",

as I alluded to a moment ago,

jak jsem se před chvilkou zmínil,

taking those calories that we take in

vzít stravou přijímané kalorie

and burning some appropriately and storing some appropriately.

a odpovídajícím způsobem některé spotřebovat a některé uložit do zásoby.

When we become insulin-resistant,

Když se staneme rezistentními na inzulin,

the homeostasis in that balance deviates from this state.

homeostáza se od tohoto rovnovážného stavu vychýlí.

So now, when insulin says to a cell,

Nyní tedy, když inzulín rozkáže buňce,

I want you to burn more energy

aby spotřebovala více energie

than the cell considers safe, the cell, in effect, says,

než tato buňka považuje za bezpečné, tato buňka odpoví:

"No thanks, I'd actually rather store this energy."

"Ne, děkuji, tu energii je lepší uložit do zásoby".

And because fat cells are actually missing most of

A protože tukové buňky v podstatě postrádají většinu

the complex cellular machinery found in other cells,

složitého buněčného mechanismu jiných buněk,

it's probably the safest place to store it.

jsou pravděpodobně tím nejlepším místem pro uložení zásob.

So for many of us, about 75 million Americans,

Takže pro mnoho z nás - asi 75 milionů Američanů -

the appropriate response to insulin resistance

tou příslušnou reakcí na inzulinovou rezistenci

may actually be to store it as fat, not the reverse,

může skutečně být ukládání tuku, a ne naopak,

getting insulin resistance in response to getting fat.

totiž že inzulinová rezistence vzniká v reakci na tloustnutí.

This is a really subtle distinction,

Toto je opravdu jemný rozdíl,

but the implication could be profound.

ale následky mohou být nesmírně podstatné.

Consider the following analogy:

Zvažme nyní následující analogii:

Think of the bruise you get on your shin

Představte si pohmožděninu, kterou utrpíte na holeni,

when you inadvertently bang your leg into the coffee table.

když se neúmyslně uhodíte o konferenční stolek.

Sure, the bruise hurts like hell, and you almost certainly

Opravdu to hodně bolí a určitě se vám nelíbí

don't like the discolored look, but we all know

zbarvení modřiny, ale všichni přece víme,

the bruise per Se is not the problem.

že pohmožděnina samotná není takový problém.

In fact, it's the opposite. It's a healthy response to the trauma,

Je to vlastně pravý opak. Je to zdravá reakce na trauma,

all of those immune cells rushing to the site of the injury

všechny imunitní buňky spěchají k místu úrazu

to salvage cellular debris and prevent the spread

aby zachránily buněčné trosky a zabránily rozšíření

of infection to elsewhere in the body.

infekce do celého těla.

Now, imagine we thought bruises were the problem,

A nyní si představte, že bychom pohmožděniny považovali za problém

and we evolved a giant medical establishment

a vybudovali obří medicínské instituce

and a culture around treating bruises:

a celou kulturu založenou na léčbě pohmožděnin:

masking creams, painkillers, you name it,

krycí krémy, léky proti bolesti, a tak dále,

all the while ignoring the fact that people

a zároveň úplně ignorovali fakt, že lidé si

are still banging their shins into coffee tables.

stále narážejí holeně o konferenční stolky.

How much better would we be if we treated the cause --

Nebylo by mnohem lepší, kdybychom léčili příčinu -

telling people to pay attention

řekli lidem, ať si dávají pozor,

when they walk through the living room --

když procházejí obývacím pokojem -

rather than the effect?

spíše než léčili následky?

Getting the cause and the effect right

Správné pochopení příčiny a následku

makes all the difference in the world.

má opravdu vážné důsledky.

Getting it wrong, and the pharmaceutical industry

Budeme-li to chápat špatně, farmaceutický průmysl

can still do very well for its shareholders

bude sice přinášet zisk svým akcionářům,

but nothing improves for the people with bruised shins.

ale pro lidi s pohmožděnými holeněmi se nezlepší nic.

Cause and effect.

Příčina a následek.

So what I'm suggesting is

Takže já naznačuji, že

maybe we have the cause and effect wrong

možná špatně chápeme příčinu a následek

on obesity and insulin resistance.

ohledně obezity a inzulinové rezistence.

Maybe we should be asking ourselves,

Možná bychom se měli sami sebe ptát,

is it possible that insulin resistance causes weight gain

zda je možné, aby inzulinová rezistence způsobovala přibírání na váze

and the diseases associated with obesity,

a nemoci k obezitě přidružené,

at least in most people?

aspoň u většiny lidí?

What if being obese is just a metabolic response

Co když je obezita jen metabolická reakce

to something much more threatening,

na něco mnohem hrozivějšího,

an underlying epidemic,

na nějakou skrytou epidemii,

the one we ought to be worried about?

která by nás měla znepokojovat?

Let's look at some suggestive facts.

Podívejme se na názorná fakta:

We know that 30 million obese Americans

víme, že 30 milionů obézních Američanů

in the United States don't have insulin resistance.

v USA nemá inzulinovou rezistenci.

And by the way, they don't appear to be at any

A mimochodem, zdá se, že nemají o nic

greater risk of disease than lean people.

větší riziko nemoci než štíhlí lidé.

Conversely, we know that six million lean people

A obráceně, víme, že 6 milionů štíhlých lidí

in the United States are insulin-resistant,

v USA je rezistentní na inzulín,

and by the way, they appear to be at even greater risk

a mimochodem, zdá se, že jsou dokonce mnohem více ohroženi

for those metabolic diseases I mentioned a moment ago

těmito metabolickými chorobami, které jsem před chvilkou zmínil,

than their obese counterparts.

než jejich obézní protějšky.

Now I don't know why, but it might be because,

Nevím proč, ale je to možná proto,

in their case, their cells haven't actually figured out

že v jejich případě jejich buňky nepřišly

the right thing to do with that excess energy.

na to, jak správně naložit s přebytečnou energií.

So if you can be obese and not have insulin resistance,

Takže fakt, že je možné být obézní a nemít rezistenci na inzulin,

and you can be lean and have it,

a že je možné být štíhlý a mít ji,

this suggests that obesity may just be a proxy

naznačuje, že obezita může být jen zástupný projev

for what's going on.

toho, co se ve skutečnosti děje.

So what if we're fighting the wrong war,

Takže co když bojujeme proti nesprávnému nepříteli,

fighting obesity rather than insulin resistance?

bojujeme proti obezitě a ne proti inzulinové rezistenci?

Even worse, what if blaming the obese

A co hůř, co když obviňování obézních lidí

means we're blaming the victims?

znamená, že obviňujeme oběti?

What if some of our fundamental ideas about obesity

Co když jsou některé z našich základních představ o obezitě

are just wrong?

prostě mylné?

Personally, I can't afford the luxury of arrogance anymore,

Já osobně si již nemohu dovolit luxus arogance,

let alone the luxury of certainty.

o luxusu jistoty ani nemluvě.

I have my own ideas about what could be at the heart of this,

Mám své vlastní představy, co by mohlo být srdcem problému,

but I'm wide open to others.

ale jsem otevřený dalším myšlenkám.

Now, my hypothesis, because everybody always asks me,

Jelikož se mě lidé na to vždy ptají, moje hypotéza

is this.

je tato:

If you ask yourself, what's a cell trying to protect itself from

Pokud se ptáte, před čím se buňka snaží ochránit,

when it becomes insulin resistant,

když se stane rezistentní na inzulin,

the answer probably isn't too much food.

odpovědí pravděpodobně není příliš mnoho jídla.

It's more likely too much glucose: blood sugar.

Spíše je to příliš mnoho glukozy: krevní cukr.

Now, we know that refined grains and starches

Víme, že rafinované obiloviny a škroby

elevate your blood sugar in the short run,

v krátkodobém horizontu zvýší krevní cukr,

and there's even reason to believe that sugar

a máme dokonce důvod se domnívat, že cukr

may lead to insulin resistance directly.

může přímo způsobovat inzulinovou rezistenci.

So if you put these physiological processes to work,

Jestliže tyto fyziologické procesy fungují,

I'd hypothesize that it might be our increased intake

pak má hypotéza je, že to může být náš zvýšený příjem

of refined grains, sugars and starches that's driving

rafinovaných obilovin, cukrů a škrobů, který pohání

this epidemic of obesity and diabetes,

tuto epidemii obezity a diabetu,

but through insulin resistance,

ale prostřednictvím inzulinové rezistence,

you see, and not necessarily through just overeating and under-exercising.

a ne nezbytně přes prosté přejídání a zanedbávání cvičení.

When I lost my 40 pounds a few years ago,

Když jsem před pár lety shodil oněch 40 liber (18 kg),

I did it simply by restricting those things,

dosáhl jsem toho omezením těchto potravin,

which admittedly suggests I have a bias

což samozřejmě naznačuje, že mám předsudky

based on my personal experience.

vycházející z osobní zkušenosti.

But that doesn't mean my bias is wrong,

Ale to neznamená, že můj předsudek je mylný,

and most important, all of this can be tested scientifically.

a co je nejdůležitější, toto vše se dá vědecky ověřit.

But step one is accepting the possibility

Ale krokem číslo jedna je akceptování možnosti,

that our current beliefs about obesity,

že naše současné představy o obezitě,

diabetes and insulin resistance could be wrong

diabetu a inzulinové rezistenci mohou být mylné

and therefore must be tested.

a proto musí být prověřeny.

I'm betting my career on this.

Já na toto sázím svou kariéru.

Today, I devote all of my time to working on this problem,

Nyní věnuji veškerý svůj čas práci na tomto problému

and I'll go wherever the science takes me.

a půjdu tam, kam mě věda zavede.

I've decided that what I can't and won't do anymore

Rozhodl jsem se, že již dál nemohu a nebudu

is pretend I have the answers when I don't.

předstírat, že mám odpovědi, když je nemám.

I've been humbled enough by all I don't know.

Již jsem byl dost ponížen vším tím, co nevím.

For the past year, I've been fortunate enough

Během uplynulého roku jsem měl to štěstí,

to work on this problem with the most amazing team

že jsem mohl pracovat na tomto problému s nejlepším týmem

of diabetes and obesity researchers in the country,

výzkumníků diabetu a inzulinu z celé země,

and the best part is,

a nejlepší je,

just like Abraham Lincoln surrounded himself with a team of rivals,

že jsme se stejně jako Abraham Lincoln obklopili

we've done the same thing.

týmem protivníků.

We've recruited a team of scientific rivals,

Najali jsme tým vědeckých rivalů,

the best and brightest who all have different hypotheses

těch nejlepších a nejchytřejších, kteří všichni mají odlišné hypotézy

for what's at the heart of this epidemic.

toho, co je příčinou této epidemie.

Some think it's too many calories consumed.

Někteří věří, že je to příliš mnoho snědených kalorií.

Others think it's too much dietary fat.

Další si myslí, že je to příliš mnoho tuku ve stravě,

Others think it's too many refined grains and starches.

Jini se domnívají, že je to příliš mnoho rafinovaných obilovin a škrobů.

But this team of multi-disciplinary,

Ale tento tým multidisciplinárních,

highly skeptical and exceedingly talented researchers

vysoce skeptických a nesmírně talentovaných výzkumníků

do agree on two things.

se shoduje na dvou věcech.

First, this problem is just simply too important

Za prvé, tento problém je prostě příliš důležitý na to,

to continue ignoring because we think we know the answer.

abychom ho dále ignorovali a mysleli si, že už odpověď máme.

And two, if we're willing to be wrong,

A za druhé, pokud jsme ochotni se zmýlit,

if we're willing to challenge the conventional wisdom

pokud jsme ochotni zpochybnit konvenční znalosti

with the best experiments science can offer,

těmi nejlepšími experimenty, které věda dokáže,

we can solve this problem.

pak tento problém můžeme vyřešit.

I know it's tempting to want an answer right now,

Vím, že je lákavé chtít odpověď ihned,

some form of action or policy, some dietary prescription --

nějaké postupy nebo metody, nějaký stravovací předpis -

eat this, not that —

jezte toto, ne tamto -

but if we want to get it right,

ale pokud tomu chceme porozumět správně,

we're going to have to do much more rigorous science

budeme muset odvést hodně důsledné vědecké práce,

before we can write that prescription.

než budeme tento předpis moci napsat.

Briefly, to address this, our research program

Ve stručnosti: náš výzkumný program

is focused around three meta-themes, or questions.

se zaměřuje na tři okruhy otázek.

First, how do the various foods we consume

Za prvé, jak různá jídla, která konzumujeme,

impact our metabolism, hormones and enzymes,

ovlivňují náš metabolismus, hormony a enzymy,

and through what nuanced molecular mechanisms?

a skrze které odlišné metabolické mechanismy?

Second, based on these insights,

Za druhé, mohou lidé na základě těchto poznatků,

can people make the necessary changes in their diets

provést nezbytné změny ve svém stravování

in a way that's safe and practical to implement?

tak, aby to bylo bezpečné a prakticky proveditelné?

And finally, once we identify what safe

A konečně, když určíme, které bezpečné

and practical changes people can make to their diet,

a praktické změny mohou lidé ve svém stravování udělat,

how can we move their behavior in that direction

jak je přimějeme, aby se chovali tak,

so that it becomes more the default

že se to stane spíše standardem

rather than the exception?

než výjimkou?

Just because you know what to do doesn't mean

Totiž, i když víte, co dělat, neznamená to,

you're always going to do it.

že to vždy uděláte.

Sometimes we have to put cues around people

Občas je třeba lidi pobídnout,

to make it easier, and believe it or not,

aby to šlo snadněji, a věřte nebo ne,

that can be studied scientifically.

toto se dá vědecky studovat.

I don't know how this journey is going to end,

Nevím, jak tato cesta skončí,

but this much seems clear to me, at least:

ale aspoň toto je mi jasné:

We can't keep blaming our overweight and diabetic patients

Nemůžeme dál obviňovat naše obézní a diabetické pacienty,

like I did.

jak jsem to dělal já.

Most of them actually want to do the right thing,

Většina z nich chce dělat správnou věc,

but they have to know what that is,

ale musí vědět, co ta správná věc je,

and it's got to work.

a ta věc musí fungovat.

I dream of a day when our patients can

Zdá se mi o dni, kdy naši pacienti

shed their excess pounds

shodí nadbytečná kila

and cure themselves of insulin resistance,

a vyléčí se z inzulinové rezistence,

because as medical professionals,

tak jako my, lékařští profesionálové,

we've shed our excess mental baggage

odhodíme zbytečnou mentální zátěž

and cured ourselves of new idea resistance sufficiently

a dostatečně se vyléčíme z rezistence na nové myšlenky

to go back to our original ideals:

abychom se mohli vrátit zpět k našim původním ideálům:

open minds, the courage to throw out yesterday's ideas

otevřené mysli, odvaze zahodit včerejší myšlenky,

when they don't appear to be working,

když se ukáže, že nefungují

and the understanding that scientific truth isn't final,

a k pochopení, že vědecká pravda není konečná,

but constantly evolving.

ale že se neustále vyvíjí.

Staying true to that path will be better for our patients

Věrnost této cestě bude lepší pro naše pacienty

and better for science.

a lepší pro vědu.

If obesity is nothing more than a proxy

Pokud je obezita jen pouhý zástupný projev

for metabolic illness,

metabolické nemoci,

what good does it do us to punish those with the proxy?

jaký má smysl trestat ty pacienty se zástupným projevem?

Sometimes I think back to that night in the E.R.

Občas vzpomínám na tu noc na ošetřovně

seven years ago.

před sedmi lety.

I wish I could speak with that woman again.

Tak rád bych znovu mluvil s onou ženou.

I'd like to tell her how sorry I am.

Rád bych jí řekl, jak moc je mi to líto.

I'd say, as a doctor, I delivered

Řekl bych jí: jako doktor jsem vám poskytl

the best clinical care I could,

tu nejlepší možnou lékařskou péči,

but as a human being,

ale jako člověk

I let you down.

jsem vás nechal na holičkách.

You didn't need my judgment and my contempt.

Nepotřebovala jste mé odsouzení a pohrdání.

You needed my empathy and compassion,

Potřebovala jste mou empatii a slitování,

and above all else, you needed a doctor

a nadevšechno jste potřebovala lékaře,

who was willing to consider

který by byl ochoten zvážit,

maybe you didn't let the system down.

že jste možná nepodváděla systém.

Maybe the system, of which I was a part,

Možná, že systém, kteréhož jsem já byl součástí,

was letting you down.

podvedl vás.

If you're watching this now,

Jestli se nyní díváte,

I hope you can forgive me.

doufám, že mi můžete odpustit.

(Applause)

(Potlesk)