What it was like to grow up under China's one-child policy | Nanfu Wang

Překladatel: Věra Batystová Korektor: Vladimír Harašta

My name is Nanfu.

Jmenuji se Nanfu.

In Chinese, "nan" means "man."

„Nan“ v čínštině znamená „muž“.

And "fu" means "pillar."

A „fu“ znamená „pilíř“.

My family had hoped for a boy,

Moji rodiče si přáli chlapce,

who would grow up to be the pillar of the family.

který by se, až vyroste, stal pilířem rodiny.

And when I turned out to be a girl,

A když jsem se pak narodila já,

they named me Nanfu anyway.

tak mě stejně pojmenovali Nanfu.

(Laughter)

(smích)

I was born in 1985,

Narodila jsem se v roce 1985,

six years before China announced its one-child policy.

šest let předtím, než Čína zavedla takzvanou politiku jednoho dítěte.

Right after I was born,

Hned po mém narození přišli za matkou místní úředníci

the local officials came and ordered my mom to be sterilized.

a nařídili, že musí podstoupit sterilizaci.

My grandpa stood up to the officials,

Dědeček se ale jejich rozhodnutí vzepřel,

because he wanted a grandson to carry on the family name.

protože si přál vnuka, který by dál nesl jméno rodiny.

Eventually, my parents were allowed to have a second child,

Moji rodiče nakonec dostali povolení pořídit si druhé dítě,

but they had to wait for five years

ale museli pět let počkat

and pay a substantial fine.

a také zaplatit vysokou pokutu.

Growing up, my brother and I

Když jsme s bratrem vyrůstali,

were surrounded by children from one-child families.

byli jsme široko daleko jediní, kdo měl sourozence.

I remember feeling a sense of shame

Pamatuji si, jak jsem se styděla,

because I had a younger brother.

že mám mladšího bratra.

I felt like our family did something wrong for having two children.

Bylo to, jako by se rodiče provinili tím, že se rozhodli mít dvě děti.

At the time, I didn't question

Tehdy jsem nepřemýšlela o tom, odkud se ty pocity studu a viny berou.

where this sense of shame and guilt came from.

A year and a half ago, I had my own first child.

Před rokem a půl se mi narodilo první dítě.

It was the best thing that ever happened in my life.

Je to ta nejlepší věc, která se mi v životě stala.

Becoming a mother

Mateřství mi umožnilo podívat se na mé vlastní dětství úplně jinak

gave me a totally new perspective on my own childhood,

and it brought back my memories of early life in China.

a oživilo mé nejranější vzpomínky na život v Číně.

For the past three decades,

Během posledních třiceti let

everyone in my family had to apply for a permission from the government

museli všichni z mé rodiny žádat vládu o povolení,

to have a child.

když chtěli mít dítě.

And I wondered

Začalo mě zajímat,

what it was like for people who lived under the one-child policy.

jak se lidem v době prosazování politiky jednoho dítěte skutečně žilo.

So I decided to make a documentary about it.

Tak jsem se o tom rozhodla natočit dokument.

One of the people I interviewed

Mluvila jsem například

was the midwife who delivered all of the babies born in my village,

s porodní bábou, která přivedla na svět všechny děti z naší vesnice,

including myself.

včetně mě.

She was 84 years old when I interviewed her.

Když jsem s ní dělala rozhovor, bylo jí 84 let.

I asked her,

Ptala jsem se jí:

"Do you remember how many babies you delivered throughout your career?"

„Pamatujete si, kolika dětem jste za svůj život pomohla na svět?“

She didn't have a number for deliveries.

Odpověděla, že neví, kolik jich bylo.

She said she had performed

Ale řekla mi, že provedla

60,000 forced abortions and sterilizations.

60 000 nucených potratů a sterilizací.

Sometimes, she said,

Někdy prý už byl

a late-term fetus would survive an abortion,

plod tak vyvinutý, že potrat přežil,

and she would kill the baby after delivering it.

a ona pak dítě musela po narození zabít.

She remembered how her hands would tremble

Vyprávěla mi, jak se jí třásly ruce,

as she did the work.

když to dělala.

Her story shocked me.

Její příběh mě šokoval.

When I set out to make the film,

Než jsem ten dokument začala točit,

I expected it would be a simple story of perpetrators and victims.

myslela jsem si, že to bude prostý příběh o pachatelích a obětech.

People who carried out the policy

O lidech, kteří tu politiku vykonávali,

and people who are living with the consequences.

a o lidech, kteří žijí s jejími následky.

But that wasn't what I saw.

Ale tak černobílé to nebylo.

As I was finishing my interview with the midwife,

Když jsem dokončovala rozhovor s tou porodní bábou,

I noticed an area in her house

všimla jsem si, že má jednu část domu

that was decorated with elaborate homemade flags.

vyzdobenou krásnými, ručně vyšívanými vlajkami.

And each flag has a picture of a baby on it.

A na každé vlajce byl obrázek miminka.

These were flags that were sent by families

Byly to vlajky, které jí poslaly rodiny,

whom she helped treat their infertility problems.

jimž pomohla s léčením neplodnosti.

She explained that she had had enough

Vysvětlila mi, že už měla dost

of performing abortions and sterilizations --

všech těch potratů a sterilizací

that the only work she did now was to help families have babies.

a že se teď naopak snaží lidem pomáhat, aby děti mohli mít.

She said she was full of guilt

Říkala, že cítí obrovskou vinu za to,

for carrying out the one-child policy,

že politiku jednoho dítěte vykonávala,

and she hoped that by helping families have babies,

a doufá, že tím, že lidem pomáhá řešit problémy s početím,

she could counteract what she did in the past.

trochu odčiní to, co dělala v minulosti.

It became clear to me she, too, was a victim of the policy.

Došlo mi, že i ona je vlastně obětí politiky jednoho dítěte.

Every voice was telling her

Ze všech stran slyšela,

that what she did was right and necessary for China's survival.

že to, co dělá, je správné a pro budoucnost Číny nezbytné.

And she did what she thought was right for her country.

Dělala prostě to, o čem si myslela, že její zemi prospěje.

I know how strong that message was.

Vím, jak silná ta myšlenka tehdy byla.

It was everywhere around myself when I grew up.

Když jsem vyrůstala, bylo to všude kolem mě.

It was printed on matches,

Bylo to na krabičkách od sirek,

playing cards,

hracích kartách,

textbooks, posters.

v učebnicích, na plakátech.

The propaganda praising the one-child policy

Propaganda oslavující politiku jednoho dítěte byla všudypřítomná.

was everywhere around us.

[Anyone who refuses to sterilize will be arrested.]

[Odmítnutí sterilizace je trestný čin.]

And so were the threats against disobeying it.

A všudypřítomné bylo i vyhrožování tresty.

The message seeped into our minds

Ta myšlenka se nám natolik vryla pod kůži,

so much so that I grew up feeling embarrassed

že jsem se pak v dětství cítila trapně,

for having a younger brother.

protože jsem měla mladšího bratra.

With each person I filmed,

Příběhy lidí, se kterými jsem natáčela,

I saw how their minds and hearts can be influenced by the propaganda,

mi ukázaly, jak moc může lidskou mysl a srdce ovlivnit propaganda

and how their willingness to make sacrifices for the greater good

a že ochota přinášet oběti ve jménu všeobecného blaha

can be twisted into something very dark and tragic.

může mít děsivé a tragické následky.

China is not the only place where this happens.

Čína není jediná země, kde se něco takového děje.

There is no country on earth where propaganda isn't present.

Na světě není žádná země, kde by propaganda neexistovala.

And in societies that are supposed to be more open and free than China,

A ve společnostech, které se považují za otevřenější a svobodnější než Čína,

it can be even harder to recognize what propaganda looks like.

může být dokonce mnohem těžší propagandu rozpoznat.

It hides in plain sight as news reports,

Může být šikovně skryta ve zpravodajství,

TV commercials, political campaigning

v reklamách, v politických kampaních

and in our social media feeds.

i na sociálních sítích.

It works to change our minds without our knowledge.

A aniž bychom to tušili, ovlivňuje naše myšlení.

Every society is vulnerable to accepting propaganda as truth,

V každé společnosti hrozí, že propaganda začne být považována za pravdu,

and no society where propaganda replaces the truth

a žádná společnost, v níž se propaganda vydává za pravdu,

can be truly free.

nemůže být skutečně svobodná.

Thank you.

Děkuji.

(Applause)

(potlesk)