I survived a terrorist attack. Here's what I learned | Gill Hicks

Překladatel: Magdalena Schneiderová Korektor: Jan Kadlec

I could never have imagined

Nikdy bych si nepomyslela,

that a 19-year-old suicide bomber

že mě 19letý sebevražedný bombový útočník

would actually teach me a valuable lesson.

naučí cennou lekci.

But he did.

Ale naučil.

He taught me to never presume anything

Naučil mě nikdy nic nepředpokládat

about anyone you don't know.

o někom, koho neznám.

On a Thursday morning in July 2005,

V červenci 2005, ve čtvrtek ráno,

the bomber and I, unknowingly,

jsem já a ten útočník, aniž bych o něm věděla,

boarded the same train carriage at the same time,

nastoupili ve stejnou chvíli do stejného vagonu metra.

standing, apparently, just feet apart.

Stáli jsme jen metry od sebe.

I didn't see him.

Já jsem ho neviděla.

Actually, I didn't see anyone.

Vlastně jsem neviděla nikoho.

You know not to look at anyone on the Tube,

Znáte to, nedívat se na nikoho v metru,

but I guess he saw me.

ale on mě asi viděl.

I guess he looked at all of us,

Hádám, že se podíval na všechny z nás

as his hand hovered over the detonation switch.

a ruka se mu přitom vznášela nad detonačním spínačem.

I've often wondered: What was he thinking?

Často mě napadalo: Na co myslel?

Especially in those final seconds.

Zvlášť v těch posledních vteřinách.

I know it wasn't personal.

Vím, že to nebylo osobní.

He didn't set out to kill or maim me, Gill Hicks.

Nevydal se zabít nebo zmrzačit mě, Gill Hicks,

I mean -- he didn't know me.

totiž - neznal mě.

No.

Ne.

Instead, he gave me

Místo toho mi dal

an unwarranted and an unwanted label.

neoprávněnou a nechtěnou nálepku.

I had become the enemy.

Stala jsem se nepřítelem.

To him, I was the "other,"

Pro něj jsem byla ta "druhá",

the "them," as opposed to "us."

ta "oni", místo "my".

The label "enemy" allowed him to dehumanize us.

Nálepka "nepřítel" mu dovolila nás odlidštit.

It allowed him to push that button.

Dovolila mu zmáčknout to tlačítko.

And he wasn't selective.

A nevybíral si.

Twenty-six precious lives were taken in my carriage alone,

Vzal 26 cenných životů jen v mém vagonu,

and I was almost one of them.

já jsem málem byla jedním z nich.

In the time it takes to draw a breath,

V okamžiku, který stačí k nadechnutí,

we were plunged into a darkness so immense

jsme byli vrženi do temnoty tak nesmírné,

that it was almost tangible;

že byla až hmatatelná;

what I imagine wading through tar might be like.

takové si představuji, že musí být brodit se asfaltem.

We didn't know we were the enemy.

Nevěděli jsme, že jsme nepřítel.

We were just a bunch of commuters who, minutes earlier,

Byli jsme jen skupina cestujících, kteří, před několika minutami,

had followed the Tube etiquette:

dodržovali etiketu metra:

no direct eye contact,

žádný přímý oční kontakt,

no talking

žádné mluvení

and absolutely no conversation.

a už vůbec žádná konverzace.

But in the lifting of the darkness,

Ale jak se začala rozplývat temnota,

we were reaching out.

kontaktovali jsme se.

We were helping each other.

Navzájem jsme si pomáhali.

We were calling out our names,

Hlásili jsme svá jména,

a little bit like a roll call,

trochu jako při prezenci,

waiting for responses.

čekali jsme na odezvu.

"I'm Gill. I'm here.

"Jsem Gill. Jsem tady.

I'm alive.

Jsem naživu.

OK."

Dobře."

"I'm Gill.

"Jsem Gill.

Here.

Tady.

Alive.

Žiji.

OK."

Dobře."

I didn't know Alison.

Neznala jsem Alison.

But I listened for her check-ins every few minutes.

Ale slyšela jsem její hlášení každých pár minut.

I didn't know Richard.

Neznala jsem Richarda.

But it mattered to me that he survived.

Ale záleželo mi na tom, že přežil.

All I shared with them

Sdílela jsem s nimi

was my first name.

jen své křestní jméno.

They didn't know

Nevěděli,

that I was a head of a department at the Design Council.

že jsem byla vedoucí oddělení v Design Council.

And here is my beloved briefcase,

A tady je můj milovaný kufřík,

also rescued from that morning.

taky zachráněný to ráno.

They didn't know that I published architecture and design journals,

Nevěděli, že jsem publikovala architektonické a designové žurnály,

that I was a Fellow of the Royal Society of Arts,

že jsem byla spřízněná s Královskou společností umění,

that I wore black --

že jsem nosila černou -

still do --

stále nosím -

that I smoked cigarillos.

že jsem kouřila doutníčky.

I don't smoke cigarillos anymore.

Doutníčky už nekouřím.

I drank gin and I watched TED Talks,

Pila jsem gin a sledovala přednášky na TEDu,

of course, never dreaming that one day I would be standing,

samozřejmě se mi ani nesnilo, že bych jednoho dne stála,

balancing on prosthetic legs,

balancovala na umělých nohou,

giving a talk.

a přednášela.

I was a young Australian woman doing extraordinary things in London.

Byla jsem mladá Australanka, dělající pozoruhodné věci v Londýně.

And I wasn't ready for that all to end.

A nebyla jsem připravena na to, aby to všechno skončilo.

I was so determined to survive

Byla jsem tak odhodlaná přežít,

that I used my scarf to tie tourniquets around the tops of my legs,

že jsem použila svůj šátek, abych si přivázala turnikety k horním částem nohou

and I just shut everything and everyone out,

a všechno a všechny jsem vytěsnila,

to focus, to listen to myself,

abych se soustředila a naslouchala sama sobě,

to be guided by instinct alone.

aby mě vedl samotný instinkt.

I lowered my breathing rate.

Snížila jsem svou dechovou frekvenci.

I elevated my thighs.

Zvedla jsem si stehna.

I held myself upright

Držela jsem se vzpřímeně

and I fought the urge to close my eyes.

a bojovala jsem s touhou zavřít oči.

I held on for almost an hour,

Držela jsem se skoro hodinu,

an hour to contemplate the whole of my life

hodinu, kdy jsem přemítala o svém celém životě

up until this point.

až do této chvíle.

Perhaps I should have done more.

Možná jsem měla dělat víc.

Perhaps I could have lived more, seen more.

Možná jsem mohla víc žít, víc vidět.

Maybe I should have gone running, dancing, taken up yoga.

Možná jsem měla běhat, tancovat, začít s jógou.

But my priority and my focus was always my work.

Mou prioritou a středobodem byla vždy má práce.

I lived to work.

Žila jsem, abych pracovala.

Who I was on my business card

Záleželo mi na tom,

mattered to me.

kým jsem byla na své vizitce.

But it didn't matter down in that tunnel.

Ale dole v tom tunelu na tom nezáleželo.

By the time I felt that first touch

Ve chvíli, kdy jsem ucítila první dotek

from one of my rescuers,

jednoho svého zachránce,

I was unable to speak,

nedokázala jsem mluvit,

unable to say even a small word, like "Gill."

nedokázala jsem říct ani malé slovo, jako "Gill".

I surrendered my body to them.

Odevzdala jsem jim své tělo.

I had done all I possibly could,

Udělala jsem, co jsem mohla

and now I was in their hands.

a nyní jsem byla v jejich rukou.

I understood

Porozuměla jsem,

just who and what humanity really is,

kdo a co je lidskost

when I first saw the ID tag

ve chvíli, kdy jsem uviděla visačku,

that was given to me when I was admitted to hospital.

kterou jsem dostala, když mě přijali do nemocnice.

And it read:

Stálo na ní:

"One unknown estimated female."

"Jedna neznámá odhadem žena."

One unknown estimated female.

Jedna neznámá odhadem žena.

Those four words were my gift.

Tato čtyři slova byla můj dar.

What they told me very clearly

Zcela jasně mi řekla,

was that my life was saved,

že můj život byl zachráněn,

purely because I was a human being.

čistě protože jsem byla lidská bytost.

Difference of any kind made no difference

Na jakýchkoli rozdílech nezáleželo

to the extraordinary lengths that the rescuers were prepared to go

v mimořádném rozsahu, který záchranáři byli ochotni podstoupit,

to save my life,

aby mi zachránili život,

to save as many unknowns as they could,

aby zachránili co nejvíce neznámých

and putting their own lives at risk.

a riskovali své vlastní životy.

To them, it didn't matter if I was rich or poor,

Nezáleželo jim na tom, jestli jsem bohatá nebo chudá,

the color of my skin,

na barvě mé pleti,

whether I was male or female,

zda jsem žena nebo muž,

my sexual orientation,

na mé sexuální orientaci,

who I voted for,

koho jsem volila,

whether I was educated,

zda jsem vzdělaná,

if I had a faith or no faith at all.

zda jsem věřící nebo ne.

Nothing mattered

Nezáleželo na ničem jiném,

other than I was a precious human life.

než že jsem cenný lidský život.

I see myself as a living fact.

Vidím se jako živoucí důkaz.

I am proof

Jsem důkaz,

that unconditional love and respect can not only save,

že bezpodmínečná láska a respekt životy nejen zachraňují,

but it can transform lives.

ale dokáží je i přetvářet.

Here is a wonderful image of one of my rescuers, Andy, and I

Tady je úžasná fotka jednoho mého zachránce, Andyho, a mě

taken just last year.

z minulého roku.

Ten years after the event,

Deset let po té události

and here we are, arm in arm.

a tady jsme, ruku v ruce.

Throughout all the chaos,

Během celého toho chaosu,

my hand was held tightly.

mi někdo držel ruku.

My face was stroked gently.

Někdo jemně hladil mou tvář.

What did I feel?

Co jsem cítila?

I felt loved.

Cítila jsem se milována.

What's shielded me from hatred and wanting retribution,

Co mě ochránilo před nenávistí a touhou po odplatě,

what's given me the courage to say:

co mi dalo odvahu říct:

this ends with me

u mě to končí,

is love.

je láska.

I was loved.

Byla jsem milována.

I believe the potential for widespread positive change

Věřím, že potenciál pro širokosáhlou pozitivní změnu

is absolutely enormous

je náramně obrovský,

because I know what we're capable of.

protože vím, čeho jsme schopní.

I know the brilliance of humanity.

Znám genialitu lidskosti.

So this leaves me with some pretty big things to ponder

Což mi dává docela velké věci ke zvážení

and some questions for us all to consider:

a otázky, které bychom měli všichni zvážit:

Is what unites us not far greater than what can ever divide?

Není to, co nás spojuje, mnohem větší než to, co dokáže rozdělovat?

Does it have to take a tragedy or a disaster

Musí dojít k tragédii nebo katastrofě,

for us to feel deeply connected as one species,

abychom se cítili hluboce propojeni jako druh,

as human beings?

jako lidské bytosti?

And when will we embrace the wisdom of our era

A kdy přijmeme moudrost naší éry

to rise above mere tolerance

a povzneseme se nad pouhou toleranci

and move to an acceptance

a posuneme se k přijetí všech,

for all who are only a label until we know them?

kteří jsou jen nálepkami, dokud je nepoznáme?

Thank you.

Děkuji.

(Applause)

(Potlesk)