This is what it's like to go undercover in North Korea | Suki Kim

Překladatel: Honza Prokes Korektor: Renata Marekova

In 2011, during the final six months of Kim Jong-Il's life,

V době posledních šesti měsíců vlády Kim Čong-ila, v roce 2011,

I lived undercover in North Korea.

jsem žila pod falešnou identitou v Severní Koreji.

I was born and raised in South Korea, their enemy.

Pocházím z Jižní Koreje, která je jejich nepřítelem.

I live in America, their other enemy.

Žiji v Americe, což je také jejich nepřítel.

Since 2002, I had visited North Korea a few times.

Od roku 2002 jsem Severní Koreu opakovaně navštěvovala.

And I had come to realize that to write about it with any meaning,

A uvědomila jsem si, že pokud mám o ní psát, aby to mělo smysl,

or to understand the place beyond the regime's propaganda,

pokud mám tu zemi pochopit nad rámec režimní propagandy,

the only option was total immersion.

nezbývá mi, než se plně začlenit mezi místní.

So I posed as a teacher and a missionary

A tak jsem se vydávala za učitelku a misionářku

at an all-male university in Pyongyang.

na chlapecké vysoké škole v Pchjongjangu.

The Pyongyang University of Science and Technology

Pchjongjanské vysoké učení vědy a techniky

was founded by Evangelical Christians who cooperate with the regime

založili evangeličtí křesťané, kteří ve spolupráci s režimem

to educate the sons of the North Korean elite,

vychovávají syny severokorejské elity.

without proselytizing, which is a capital crime there.

Ale neobracejí je na víru. To je v tam hrdelní zločin.

The students were 270 young men, expected to be the future leaders

Na škole studovalo 270 mladíků, kteří se v budoucnu měli postavit do čela

of the most isolated and brutal dictatorship in existence.

jednoho z nejuzavřenějších a nejbrutálnějších diktátorských režimů historie.

When I arrived, they became my students.

Po mém příjezdu se stali mými studenty.

2011 was a special year,

Rok 2011 byl význačný,

marking the 100th anniversary of the birth of North Korea's original Great Leader,

protože znamenal stoleté výročí narození prvního Velkého vůdce,

Kim Il-Sung.

Kim Ir-sena.

To celebrate the occasion, the regime shut down all universities,

Režim to oslavil tím, že zavřel všechny univerzity

and sent students off to the fields

a poslal studenty pracovat na pole,

to build the DPRK's much-heralded ideal

aby se přičinili o naplnění pompézního cíle -

as the world's most powerful and prosperous nation.

vytvořit z KLDR nejmocnější a nejúspěšnější stát světa.

My students were the only ones spared from that fate.

Moji studenti jako jediní tomuto osudu unikli.

North Korea is a gulag posing as a nation.

Severní Korea je gulag, který se jen tváří jako stát.

Everything there is about the Great Leader.

Všechno se točí okolo Velkého vůdce.

Every book, every newspaper article, every song, every TV program --

Každá kniha, každý novinový článek, každá písnička a program v televizi

there is just one subject.

- všechno je jenom o jednom.

The flowers are named after him,

Po Vůdci jsou pojmenovány květiny;

the mountains are carved with his slogans.

jeho hesla jsou vytesána do skal.

Every citizen wears the badge of the Great Leader at all times.

Každý občan neustále nosí odznak Velkého vůdce.

Even their calendar system begins with the birth of Kim Il-Sung.

Dnem narození Kim Ir-sena dokonce začíná severokorejský letopočet.

The school was a heavily guarded prison, posing as a campus.

Škola, kde jsem učila, bylo ostře střežené vězení vydávané za kampus.

Teachers could only leave on group outings accompanied by an official minder.

Učitelé mohli chodit jen na skupinové výlety s oficiálním dozorem.

Even then, our trips were limited to sanctioned national monuments

I takové výlety se však omezovaly jen na uznávané státní pomníky,

celebrating the Great Leader.

které oslavují Velkého vůdce.

The students were not allowed to leave the campus,

Studenti z kampusu vůbec nesměli odejít

or communicate with their parents.

a nemohli komunikovat s rodiči.

Their days were meticulously mapped out, and any free time they had

Denní režim měli podrobně naplánovaný a veškerý jejich volný čas

was devoted to honoring their Great Leader.

byl vyhrazen uctívání Velkého vůdce.

Lesson plans had to meet the approval of North Korean staff,

Plán výuky museli vždy schválit severokorejští profesoři;

every class was recorded and reported on, every room was bugged,

z každé hodiny se pořizoval zápis a záznam; všude byly štěnice;

and every conversation, overheard.

každý rozhovor někdo odposlouchával.

Every blank space was covered with the portraits of Kim Il-Sung and Kim Jong-Il,

Všude, kde to šlo, visely portréty Kim Ir-sena a Kim Čong-ila,

like everywhere else in North Korea.

tak jako všude jinde v Severní Koreji.

We were never allowed to discuss the outside world.

O vnějším světě jsme vůbec nesměli mluvit.

As students of science and technology, many of them were computer majors

Moji studenti byli vědci a technikové, často se specializací na počítače,

but they did not know the existence of the Internet.

ale neměli ani tušení o existenci internetu.

They had never heard of Mark Zuckerberg or Steve Jobs.

V životě neslyšeli o Marku Zuckerbergovi nebo o Stevu Jobsovi.

Facebook, Twitter -- none of those things would have meant a thing.

Facebook, Twitter - nic z toho jim vůbec nic neříkalo.

And I could not tell them.

A já jim nic říct nesměla.

I went there looking for truth.

Šla jsem tam, abych poznala pravdu.

But where do you even start when an entire nation's ideology,

Jenže kde začít, když ideologie celého státu,

my students' day-to-day realities,

každodenní život mých studentů,

and even my own position at the universities,

a vlastně i moje pracovní pozice na univerzitě

were all built on lies?

byly vystavěné na lžích?

I started with a game.

A tak jsem začala hrou.

We played "Truth and Lie."

Hráli jsme na pravdu a lež.

A volunteer would write a sentence on the chalkboard,

Kdokoli se přihlásil, napsal něco na tabuli

and the other students had to guess

a ostatní studenti museli hádat,

whether it was a truth or a lie.

jestli je to pravda, nebo lež.

Once a student wrote, "I visited China last year on vacation,"

Jeden student napsal: "O prázdninách jsem navštívil Čínu."

and everyone shouted, "Lie!"

Všichni křičeli, že je to lež.

They all knew this wasn't possible.

Všichni věděli, že to není možné.

Virtually no North Korean is allowed to leave the country.

Prakticky žádný Severokorejec nesmí opustit zemi.

Even traveling within their own country requires a travel pass.

Dokonce i při cestách po vnitrozemí je potřeba cestovní propustka.

I had hoped that this game would reveal some truth about my students,

Chtěla jsem se díky téhle hře dozvědět o studentech něco, co by byla pravda,

because they lie so often and so easily,

protože velmi často a s velkou lehkostí lhali -

whether about the mythical accomplishments of their Great Leader,

ať už o legendárních počinech svého Velkého vůdce,

or the strange claim that they cloned a rabbit as fifth graders.

nebo třeba o tom, že v páté třídě naklonovali králíka.

The difference between truth and lies seemed at times hazy to them.

Zdálo se, že rozdíl mezi pravdou a lží se jim ztrácí někde v mlze.

It took me a while to understand the different types of lies;

Až po delší době jsem pochopila, že mají různé typy lží.

they lie to shield their system from the world,

Lhali, aby svůj systém ochránili před světem.

or they were taught lies, and were just regurgitating them.

Nebo jen opakovali lži, které jim byly vštípeny.

Or, at moments, they lied out of habit.

A občas lhali jen tak, ze zvyku.

But if all they have ever known were lies,

Když ale za celý život poznali jen lži,

how could we expect them to be otherwise?

jak bychom po nich mohli chtít, aby byli jiní?

Next, I tried to teach them essay writing.

Později jsem je učila, jak psát esej.

But that turned out to be nearly impossible.

Ukázalo se to být skoro nemožné.

Essays are about coming up with one's own thesis,

Když píšete esej, musíte přijít s vlastním tvrzením

and making an evidence-based argument to prove it.

a doložit ho argumentací na základě průkazných faktů.

Jenže mým studentům prostě říkali, co si mají myslet,

These students, however, were simply told what to think,

and they obeyed.

a oni poslouchali.

In their world, critical thinking was not allowed.

Kritické myšlení nebylo v jejich světě povoleno.

I also gave them the weekly assignment of writing a personal letter,

Každý týden jsem jim dávala za úkol napsat osobní dopis,

to anybody.

jedno komu.

It took a long time, but eventually some of them began to write

Trvalo to, ale nakonec někteří začali psát

to their mothers, their friends, their girlfriends.

svým matkám, přátelům či dívkám.

Although those were just homework,

Byly to jen domácí úkoly

and would never reach their intended recipients,

a nikdy se neměly dostat do rukou svých adresátů,

my students slowly began to reveal their true feelings in them.

ale moji studenti v nich postupně začali dávat najevo své pocity.

They wrote that they were fed up with the sameness of everything.

Psali, že mají po krk toho, jak je všechno stejné.

They were worried about their future.

Měli obavy o svou budoucnost.

In those letters, they rarely ever mentioned their Great Leader.

O Velkém vůdci se ve svých dopisech prakticky nezmiňovali.

I was spending all of my time with these young men.

Trávila jsem s těmi mládenci veškerý svůj čas.

We all ate meals together, played basketball together.

Všichni jsme společně jedli, hráli jsme spolu basketbal.

I often called them gentlemen, which made them giggle.

Často jsem jim říkala "gentlemeni", a oni se tomu hihňali.

They blushed at the mention of girls.

Když došla řeč na dívky, tak se červenali.

And I came to adore them.

A já si je zamilovala.

And watching them open up even in the tiniest of ways,

Když jsem viděla, jak se otvírají, třeba i jen nepatrně,

was deeply moving.

hluboce mě to dojímalo.

But something also felt wrong.

Ale bylo na tom i něco špatného.

During those months of living in their world,

Za ty měsíce jsem poznala jejich svět a často se ptala,

I often wondered if the truth would, in fact, improve their lives.

zda jim pravda vůbec může přinést něco dobrého.

I wanted so much to tell them the truth,

Chtěla jsem jim tu pravdu hrozně moc říct.

of their country and of the outside world,

Pravdu o jejich zemi a světě tam venku,

where Arab youth were turning their rotten regime inside out,

kde se mladí Arabové za pomoci sociálních médií

postavili prohnilým režimům;

using the power of social media,

where everyone except them was connected through the world wide web,

kde měl každý kromě mých studentů přístup na celosvětovou síť,

which wasn't worldwide after all.

která tím pádem přeci jen celosvětová nebyla.

But for them, the truth was dangerous.

Jenže pro mé studenty znamenala pravda nebezpečí.

By encouraging them to run after it, I was putting them at risk --

Tím, že jsem je k ní vedla, jsem je vystavovala riziku.

of persecution,

Riziku perzekuce.

of heartbreak.

Riziku hořkého zklamání.

When you're not allowed to express anything in the open,

Když nesmíte dávat nic najevo,

you become good at reading what is unspoken.

dokážete lépe vnímat nevyřčené.

In one of their personal letters to me, a student wrote that he understood

Jeden student mi v jednom z osobních dopisů napsal,

že chápe, proč je oslovuji "gentlemeni".

why I always called them gentlemen.

It was because I was wishing them to be gentle in life, he said.

Prý jim tím přeji, aby byl jejich život ušlechtilý ["gentle"].

On my last day in December of 2011,

Během mého posledního dne, v prosinci 2011,

the day Kim Jong-Il's death was announced,

byla ohlášena smrt Kim Čong-ila.

their world shattered.

Jejich svět se zhroutil.

I had to leave without a proper goodbye.

Musela jsem odjet, aniž jsem se pořádně rozloučila.

But I think they knew how sad I was for them.

Ale myslím, že vědí, jak moc mi to bylo líto.

Once, toward the end of my stay, a student said to me,

Jednou, ke konci mého pobytu, mi jeden student řekl:

"Professor, we never think of you as being different from us.

"Paní profesorko, my vás vůbec nevnímáme jako někoho cizího.

Our circumstances are different, but you're the same as us.

I když jste přišla odjinud, jste stejná jako my.

We want you to know that we truly think of you as being the same."

Chceme, abyste věděla, že pro nás jste jako jedna z nás."

Today, if I could respond to my students with a letter of my own,

Kdybych dnes mohla svým studentům naspat dopis já,

which is of course impossible,

což samozřejmě nejde,

I would tell them this:

napsala bych jim tohle.

"My dear gentlemen,

"Moji drazí gentlemeni,

It's been a bit over three years since I last saw you.

víc než tři roky jsme se už neviděli.

And now, you must be 22 -- maybe even as old as 23.

Musí vám teď být 22, možná i 23 let.

At our final class, I asked you if there was anything you wanted.

Na naší poslední hodině jste si ode mě mohli něco přát.

The only wish you expressed, the only thing you ever asked of me

To jediné, co jste si ode mě přáli -

in all those months we spent together,

po všech těch společně strávených měsících -

was for me to speak to you in Korean.

bylo povídat si korejsky.

Just once.

Aspoň jednou.

I was there to teach you English;

Ale já vás musela učit anglicky;

you knew it wasn't allowed.

věděli jste, že korejsky mluvit nesmím.

But I understood then, you wanted to share that bond of our mother tongue.

Později mi došlo, že jste chtěli, aby nás spojilo pouto mateřštiny.

I called you my gentlemen,

Říkala jsem vám "moji gentlemeni",

but I don't know if being gentle in Kim Jong-Un's merciless North Korea

ale nevím, jestli je dobré, abyste v kruté Severní Koreji

is a good thing.

byli gentlemeny.

I don't want you to lead a revolution --

Nechci, abyste vedli revoluci.

let some other young person do it.

Nechte to na jiných mladých lidech.

The rest of the world might casually encourage or even expect

Ať se svět třeba lehkomyslně upíná

some sort of North Korean Spring,

k nějakému severokorejskému jaru,

but I don't want you to do anything risky,

ale já nechci, abyste jakkoli riskovali.

because I know in your world, someone is always watching.

Vím, že tam u vás se vždycky někdo dívá.

Nechci trnout, co se vám mohlo stát.

I don't want to imagine what might happen to you.

If my attempts to reach you have inspired something new in you,

Jestli ve vás má snaha o sblížení probudila něco nového,

I would rather you forget me.

radši na mě zapomeňte.

Become soldiers of your Great Leader, and live long, safe lives.

Staňte se vojáky Velkého vůdce a žijte dlouho a bez rizika.

You once asked me if I thought your city of Pyongyang was beautiful,

Jednou jste se ptali, jestli se mi líbí Pchjongjang,

and I could not answer truthfully then.

a já tehdy nemohla říct pravdu.

But I know why you asked.

Ale vím, proč jste se ptali.

I know that it was important for you to hear that I, your teacher,

Vím, že pro vás bylo důležité, aby vaše učitelka,

the one who has seen the world that you are forbidden from,

která viděla svět, jenž vy vidět nesmíte,

declare your city as the most beautiful.

prohlásila, že máte to nejkrásnější město.

I know hearing that would make your lives there a bit more bearable,

Vím, že by se vám tam potom žilo mnohem lehčeji.

but no, I don't find your capital beautiful.

Ale mně se vaše hlavní město nelíbí.

Not because it's monotone and concrete,

Ne kvůli jeho betonové jednotvárnosti,

but because of what it symbolizes:

ale kvůli tomu, co představuje:

a monster that feeds off the rest of the country,

netvora, který požírá zbytek země,

where citizens are soldiers and slaves.

jejíž občané jsou vojáky a otroky.

All I see there is darkness.

Za sebe v něm vidím pouze temnotu.

But it's your home, so I cannot hate it.

Ale je to váš domov, a tak ho nedokážu nenávidět.

And I hope instead that you, my lovely young gentlemen,

A proto radši doufám, moji milí mladí gentlemeni,

will one day help make it beautiful.

že ho jednou krásným učiníte.

Thank you.

Děkuji.

(Applause)

(Potlesk.)