Why our screens make us less happy | Adam Alter

Překladatel: Karel Kohout Korektor: Marek Bednárik

So, a few years ago I heard an interesting rumor.

Před pár lety jsem slyšel zajímavou fámu.

Apparently, the head of a large pet food company

Ředitel jedné velké firmy na krmivo pro psy

would go into the annual shareholder's meeting

šel na výroční schůzi akcionářů

with can of dog food.

s plechovkou krmiva pro psy.

And he would eat the can of dog food.

A tu plechovku tam snědl.

And this was his way of convincing them that if it was good enough for him,

To byl způsob, jak je přesvědčit, že když to je dost dobré pro něj,

je to dost dobré pro jejich psy.

it was good enough for their pets.

This strategy is now known as "dogfooding,"

Tato strategie je dnes známá jako "dogfooding" (interní testování)

and it's a common strategy in the business world.

a v podnikatelském světě je běžná.

It doesn't mean everyone goes in and eats dog food,

To neznamená, že každý jí krmivo pro psy,

but businesspeople will use their own products

ale že podnikatelé používají své vlastní produkty

to demonstrate that they feel --

k demonstraci toho,

that they're confident in them.

že v ně mají důvěru.

Now, this is a widespread practice,

To je velmi rozšířená praxe a je skutečně

but I think what's really interesting is when you find exceptions

zajímavé, když najdete výjimky

to this rule,

z této praktiky,

when you find cases of businesses or people in businesses

když najdete případy firem nebo podnikatelů,

who don't use their own products.

kteří své produkty neužívají.

Turns out there's one industry where this happens in a common way,

Ukázalo se, že v jednom odvětví se to děje zcela běžně,

in a pretty regular way,

docela pravidelně

and that is the screen-based tech industry.

a je to technologický průmysl, používající obrazovky.

So, in 2010, Steve Jobs, when he was releasing the iPad,

V roce 2010 při uvádění iPadu

described the iPad as a device that was "extraordinary."

Steve Jobs popsal iPad jako zařízení, které je „výjimečné“.

"The best browsing experience you've ever had;

„Nejlepší zážitek ze surfování, který jste kdy měli;

way better than a laptop, way better than a smartphone.

mnohem lepší než laptop, mnohem lepší než smartphone.

It's an incredible experience."

Je to neuvěřitelný zážitek.“

A couple of months later, he was approached by a journalist

O pár měsíců později mu telefonoval jeden novinář

from the New York Times,

New York Times

and they had a long phone call.

a dlouho spolu hovořili.

At the end of the call,

Na konci rozhovoru

the journalist threw in a question that seemed like a sort of softball.

novinář položil otázku, která vypadala jako nahrávka na smeč.

He said to him, "Your kids must love the iPad."

Řekl: „Vaše děti musí iPad milovat.“

There's an obvious answer to this,

Odpověď se zdála zcela zřejmá,

but what Jobs said really staggered the journalist.

ale to, co Jobs řekl, novináře opravdu zaskočilo.

He was very surprised,

Byl velice překvapen,

because he said, "They haven't used it.

protože Jobs řekl: „Ještě ho nepoužili.

We limit how much technology our kids use at home."

Omezujeme množství techniky, které naše děti doma používají.“

This is a very common thing in the tech world.

To je ve světě techniky velmi běžná věc.

In fact, there's a school quite near Silicon Valley

Nedaleko Silicon Valley je škola,

called the Waldorf School of the Peninsula,

„Peninsulská waldorfská škola“,

and they don't introduce screens until the eighth grade.

která používá obrazovky až od osmé třídy.

What's really interesting about the school

Opravdu velmi zajímavé na této škole je,

is that 75 percent of the kids who go there

že 75 procent dětí, které tam chodí,

have parents who are high-level Silicon Valley tech execs.

má rodiče na vysokých postech ve firmách v Silicon Valley.

So when I heard about this, I thought it was interesting and surprising,

Když jsem to slyšel, pomyslel jsem si, že je to zajímavé a překvapující

and it pushed me to consider what screens were doing to me

a přimělo mě to k uvažování nad tím, jak obrazovky ovlivňují mě,

and to my family and the people I loved,

mou rodinu, lidi které miluji

and to people at large.

a lidi vůbec.

So for the last five years,

Posledních pět let jsem zkoumal,

as a professor of business and psychology,

jako profesor obchodu a psychologie,

I've been studying the effect of screens on our lives.

jaký dopad mají obrazovky na naše životy.

And I want to start by just focusing on how much time they take from us,

Chtěl bych začít tím, kolik času nám berou,

and then we can talk about what that time looks like.

pak se můžeme bavit o tom, jak ten čas vypadá.

What I'm showing you here is the average 24-hour workday

To co vidíte, je průměrný 24-hodinový pracovní den

at three different points in history:

ve třech různých obdobích:

2007 -- 10 years ago --

V roce 2007 - před deseti lety -

2015

v roce 2015

and then data that I collected, actually, only last week.

a potom aktuální data, která jsem posbíral minulý týden.

And a lot of things haven't changed

Mnoho věcí se moc nezměnilo.

all that much.

We sleep roughly seven-and-a-half to eight hours a day;

Spíme přibližně sedm a půl až osm hodin denně.

some people say that's declined slightly, but it hasn't changed much.

Někdo říká, že to trochu klesá, ale příliš se to nezměnilo.

We work eight-and-a-half to nine hours a day.

Pracujeme osm a půl až devět hodin denně.

We engage in survival activities --

Věnujeme se aktivitám pro přežití -

these are things like eating and bathing and looking after kids --

to jsou věci jako stravování, mytí a péče o děti -

about three hours a day.

okolo tří hodin denně.

That leaves this white space.

Zbývá toto bílé místo.

That's our personal time.

To je náš osobní čas.

That space is incredibly important to us.

Tento prostor je pro nás neuvěřitelně důležitý.

That's the space where we do things that make us individuals.

Je to místo pro aktivity, které z nás činí individuality,

That's where hobbies happen, where we have close relationships,

kde se věnujeme koníčkům, kde máme blízké vztahy,

where we really think about our lives, where we get creative,

kde přemýšlíme o našich životech, kde jsme kreativní,

where we zoom back and try to work out

kde se díváme zpět, abychom zjistili,

whether our lives have been meaningful.

zda naše životy mají smysl.

We get some of that from work as well,

Něco z toho získáváme také v práci,

but when people look back on their lives

ale když se lidé na konci svých životů ohlédnou,

and wonder what their lives have been like

aby zjistili,

at the end of their lives,

jaké jejich životy byly,

you look at the last things they say --

hovoří o momentech,

they are talking about those moments that happen in that white personal space.

odehrávajících se v tomto bílém osobním čase.

So it's sacred; it's important to us.

To je to svaté, to je pro nás důležité.

Now, what I'm going to do is show you

Nyní vám ukážu,

how much of that space is taken up by screens across time.

jak moc z tohoto místa nám v průběhu času zabraly obrazovky.

In 2007,

V roce 2007,

this much.

tolik.

That was the year that Apple introduced the first iPhone.

Byl to rok, kdy Apple představil svůj první iPhone.

Eight years later,

O osm let později,

this much.

tolik.

Now, this much.

Nyní, tolik.

That's how much time we spend of that free time in front of our screens.

Tak moc času trávíme v našem volnu před obrazovkami.

This yellow area, this thin sliver, is where the magic happens.

V této žluté oblasti, v tom tenkém úseku, se odehrávají zázraky.

That's where your humanity lives.

Zde žije vaše lidskost.

And right now, it's in a very small box.

A právě teď je to velmi malý prostor.

So what do we do about this?

Takže co s tím uděláme?

Well, the first question is:

Nuže, první otázka je:

What does that red space look like?

Jak vypadá ten červený prostor?

Now, of course, screens are miraculous

Obrazovky jsou, samozřejmě,

in a lot of ways.

v mnoha ohledech úžasné.

I live in New York,

Já žiji v New Yorku,

a lot of my family lives in Australia,

většina mé rodiny žije v Austrálii

and I have a one-year-old son.

a mám jednoročního syna.

The way I've been able to introduce them to him is with screens.

Prostřednictvím obrazovek jsem jim ho mohl ukázat.

I couldn't have done that 15 or 20 years ago

To bych před 15 nebo 20 lety

in quite the same way.

takto udělat nemohl.

So there's a lot of good that comes from them.

Takže obrazovky přináší mnoho dobrého.

One thing you can do is ask yourself:

Můžete se ale zeptat sami sebe:

What goes on during that time?

Co se v průběhu toho času děje?

How enriching are the apps that we're using?

Jak obohacující jsou ty aplikace, které používáme?

And some are enriching.

Některé obohacující jsou.

If you stop people while they're using them and say,

Pokud lidi přerušíte, když je užívají a řeknete:

"Tell us how you feel right now,"

„Povězte nám, jak se teď cítíte,“

they say they feel pretty good about these apps --

řeknou, že se u těchto aplikací cítí dobře -

those that focus on relaxation, exercise, weather, reading,

u těch, které se zaměřují na odpočinek, cvičení, počasí, čtení,

education and health.

vzdělávání a zdraví.

They spend an average of nine minutes a day on each of these.

V průměru s každou z nich stráví devět minut denně.

These apps make them much less happy.

Tyto aplikace je činí mnohem méně šťastnými.

About half the people, when you interrupt them and say, "How do you feel?"

Když je přerušíte a zeptáte se: „Jak se cítíte?“

say they don't feel good about using them.

skoro polovina lidí řekne, že se s nimi dobře necítí.

What's interesting about these --

Zajímavé je, že s těmito aplikacemi -

dating, social networking, gaming,

randění, sociální sítě, hraní,

entertainment, news, web browsing --

zábava, zprávy, surfování po internetu -

people spend 27 minutes a day on each of these.

lidé s každou z nich stráví 27 minut denně.

We're spending three times longer on the apps that don't make us happy.

Trávíme třikrát více času s aplikacemi, které nás nečiní šťastnými.

That doesn't seem very wise.

To se nezdá být příliš moudré.

One of the reasons we spend so much time on these apps

Jeden z důvodů, proč s nimi trávíme tolik času,

that make us unhappy

je to, že nám nedávají

is they rob us of stopping cues.

podněty k přerušení.

Stopping cues were everywhere in the 20th century.

Podněty k přerušení byly ve 20. století všude.

They were baked into everything we did.

Byly součástí všeho, co jsme dělali.

A stopping cue is basically a signal that it's time to move on,

Podnět k přerušení je v zásadě signál k tomu, že je čas jít jinam,

to do something new, to do something different.

dělat něco nového, dělat něco jiného.

And -- think about newspapers; eventually you get to the end,

Představte si noviny - jednou se dostanete na konec,

you fold the newspaper away, you put it aside.

noviny složíte a odložíte je stranou.

The same with magazines, books -- you get to the end of a chapter,

To samé je s časopisy, knihami - dostanete se na konec kapitoly

prompts you to consider whether you want to continue.

a to vás přiměje zvážit, jestli chcete pokračovat.

You watched a show on TV, eventually the show would end,

Sledovali jste pořad v televizi, pořad skončil

and then you'd have a week until the next one came.

a měli jste týden, než přišel další díl.

There were stopping cues everywhere.

Podněty k přerušení byly všude.

But the way we consume media today is such that there are no stopping cues.

Ale způsob, kterým konzumujeme média dnes, žádné podněty k přerušení nemá.

The news feed just rolls on,

Zprávy stále pokračují,

and everything's bottomless: Twitter, Facebook, Instagram,

nic nemá konec: Twitter, Facebook, Instagram,

email, text messaging, the news.

emaily, smsky, zprávy.

And when you do check all sorts of other sources,

A když se podíváte na všechny ostatní zdroje,

you can just keep going on and on and on.

můžete pokračovat dál a dál a dál.

So, we can get a cue about what to do from Western Europe,

K tomu, co s tím udělat, se můžeme inspirovat v západní Evropě,

where they seem to have a number of pretty good ideas in the workplace.

kde mají množství velmi dobrých nápadů z pracovního prostředí.

Here's one example. This is a Dutch design firm.

Zde je příklad jedné holandské designérské firmy.

And what they've done is rigged the desks to the ceiling.

Stoly zavěsili ke stropu a v 18 hodin,

And at 6pm every day,

nezáleží na tom,

it doesn't matter who you're emailing or what you're doing,

komu píšete e-mail, či co děláte,

the desks rise to the ceiling.

stoly se zvednou ke stropu.

(Laughter)

(smích)

(Applause)

(potlesk)

Four days a week, the space turns into a yoga studio,

Na čtyři dny v týdnu se prostor promění na studio pro jógu,

one day a week, into a dance club.

jeden den v týdnu na taneční klub.

It's really up to you which ones you stick around for.

Je opravdu jen na vás, čeho se zúčastníte.

But this is a great stopping rule,

Ale je to skvělé ukončovací pravidlo,

because it means at the end of the day,

protože to znamená, že na konci dne

everything stops, there's no way to work.

všechno skončí, není možnost pracovat dál.

At Daimler, the German car company, they've got another great strategy.

V německé automobilce Daimler mají jinou skvělou strategii.

When you go on vacation,

Když je někdo na dovolené,

instead of saying, "This person's on vacation,

místo oznámení: „Tato osoba je na dovolené,

they'll get back to you eventually,"

po návratu se Vám ozve,“

they say, "This person's on vacation, so we've deleted your email.

řeknou: „Tato osoba je na dovolené, takže jsme Váš e-mail vymazali.

This person will never see the email you just sent."

Tato osoba Váš e-mail nikdy neuvidí.“

(Laughter)

(smích)

"You can email back in a couple of weeks,

„Můžete poslat e-mail znovu za pár týdnů,

or you can email someone else."

nebo napsat někomu jinému.“

(Laughter)

(smích)

And so --

A tak…

(Applause)

(potlesk)

You can imagine what that's like.

Můžete si představit, jaké to je.

You go on vacation, and you're actually on vacation.

Jedete na dovolenou a opravdu jste na dovolené.

The people who work at this company feel

Lidé v této společnosti cítí,

that they actually get a break from work.

že mají opravdu volno.

But of course, that doesn't tell us much

Ale to nám samozřejmě neříká mnoho o tom,

about what we should do at home in our own lives,

co bychom měli dělat doma, v osobních životech,

so I want to make some suggestions.

tak vám chci dát pár podnětů.

It's easy to say, between 5 and 6pm, I'm going to not use my phone.

Je jednoduché říct, že mezi 17. a 18. hodinou nebudu používat svůj mobil.

The problem is, 5 and 6pm looks different on different days.

Problém je, že 17 a 18 hodina vypadá každý den jinak.

I think a far better strategy is to say,

Myslím si, že mnohem lepší je si říct:

I do certain things every day,

Každý den dělám určité věci,

there are certain occasions that happen every day,

určité události se dějí každý den,

like eating dinner.

jako večeře.

Sometimes I'll be alone,

Někdy budu sám,

sometimes with other people,

někdy s dalšími lidmi,

sometimes in a restaurant,

někdy v restauraci,

sometimes at home,

někdy doma.

but the rule that I've adopted is: I will never use my phone at the table.

Pravidlo, které jsem si osvojil: nikdy u stolu nebudu používat mobil.

It's far away,

Odložím ho velmi daleko,

as far away as possible.

tak daleko, jak je to jen možné.

Because we're really bad at resisting temptation.

Protože pokušení odoláváme velmi špatně.

But when you have a stopping cue that, every time dinner begins,

Ale když máte podnět k přerušení, který začíná s každou večeří,

my phone goes far away,

mobil jde pryč

you avoid temptation all together.

a pokušení se zcela vyhnete.

At first, it hurts.

Nejdříve to bolí.

I had massive FOMO.

Měl jsem obrovské FOMO (strach, že o něco přijdu).

(Laughter)

I struggled.

Bojoval jsem s tím.

But what happens is, you get used to it.

Ale zvyknete si na to.

You overcome the withdrawal the same way you would from a drug,

Překonáte ty abstinenční příznaky stejně jako u nějaké drogy

and what happens is, life becomes more colorful, richer,

a život se stane více barevným, bohatším,

more interesting --

zajímavějším -

you have better conversations.

vedete s lidmi lepší rozhovory.

You really connect with the people who are there with you.

Skutečně vnímáte lidi, kteří jsou s vámi.

I think it's a fantastic strategy,

Myslím, že je to skvělá strategie

and we know it works, because when people do this --

a vím, že to funguje, protože když to lidé dělají -

and I've tracked a lot of people who have tried this --

a já sledoval mnoho lidí, kteří to zkusili -

it expands.

a šíří se to dál.

They feel so good about it,

Cítí se díky tomu tak dobře,

they start doing it for the first hour of the day in the morning.

že to začnou dělat první hodinu každý den ráno.

They start putting their phones on airplane mode on the weekend.

Přepnou své mobily do režimu letadla každý víkend.

That way, your phone remains a camera, but it's no longer a phone.

Tak váš mobil zůstane foťákem, ne však už telefonem.

It's a really powerful idea,

Je to opravdu silná myšlenka

and we know people feel much better about their lives when they do this.

a my víme, že když to lidé udělají, mají ze svého života mnohem lepší pocit.

So what's the take home here?

Co byste si z toho měli odnést?

Screens are miraculous; I've already said that,

Obrazovky jsou zázračné, to už jsem řekl,

and I feel that it's true.

cítím, že je to pravda.

But the way we use them is a lot like driving down a really fast, long road,

Ale způsob, kterým je užíváme, je jako jízda po velmi rychlé a dlouhé silnici,

and you're in a car where the accelerator is mashed to the floor,

v autě, kde je plyn sešlápnutý k podlaze

it's kind of hard to reach the brake pedal.

a v té chvíli je pak těžké použít brzdu.

You've got a choice.

Ale máte volbu.

You can either glide by, past, say, the beautiful ocean scenes

Můžete buď jet, řekněme, po nádherném oceánském pobřeží

and take snaps out the window -- that's the easy thing to do --

a fotit z okna - to je ten jednoduchý způsob -

or you can go out of your way to move the car to the side of the road,

nebo můžete zajet na okraj silnice,

to push that brake pedal,

šlápnout na brzdový pedál,

to get out,

vylézt ven,

take off your shoes and socks,

zout si boty a ponožky,

take a couple of steps onto the sand,

ujít pár kroků po písku,

feel what the sand feels like under your feet,

cítit, jaké to je, mít písek pod nohama,

walk to the ocean,

dojít k oceánu

and let the ocean lap at your ankles.

a cítít vlny oceánu na svých nohách.

Your life will be richer and more meaningful

Váš život bude bohatší a smysluplnější,

because you breathe in that experience,

protože ucítíte ten zážitek

and because you've left your phone in the car.

a protože jste svůj mobil nechali v autě.

Thank you.

Děkuji vám.

(Applause)

(potlesk)