Why you should talk to strangers | Kio Stark

Překladatel: Magdalena Schneiderová Korektor: Jitka Rounová

There are things we say

Jsou věci, které říkáme,

when we catch the eye of a stranger

když zachytíme pohled cizího člověka

or a neighbor walking by.

nebo kolem jdoucího souseda.

We say, "Hello, how are you?

It's a beautiful day.

Je krásný den.

How do you feel?"

Jak se cítíte?"

These sound kind of meaningless, right? And, in some ways, they are.

Zní celkem bezvýznamně, že? A v jistém smyslu i jsou.

They have no semantic meaning.

Nemá to žádný sémantický význam.

It doesn't matter how you are or what the day is like.

Nezáleží na tom, jak se máte nebo jaký je den.

They have something else.

Je v tom něco jiného.

They have social meaning.

Má to sociální význam.

What we mean when we say those things is:

Když tyto věci říkáme, chceme tím vyjádřit:

I see you there.

Vidím vás.

I'm obsessed with talking to strangers.

Já jsem posedlá mluvením s cizími lidmi.

I make eye contact, say hello,

Naváži oční kontakt, pozdravím,

I offer help, I listen.

nabídnu pomoc, poslouchám.

I get all kinds of stories.

Slýchám nejrůznější příběhy.

About seven years ago, I started documenting my experiences

Zhruba před 7 lety jsem začala své zážitky dokumentovat

to try to figure out why.

a zjišťovat, proč tomu tak je.

What I found was that something really beautiful was going on.

Zjistila jsem, že se vždy odehrávalo něco velmi krásného.

This is almost poetic.

Je to skoro poetické.

These were really profound experiences.

Byly to velmi hluboké zážitky.

They were unexpected pleasures.

Byla to nečekaná potěšení.

They were genuine emotional connections.

Byla to upřímná citová spojení.

They were liberating moments.

Byly to osvobozující momenty.

So one day, I was standing on a corner waiting for the light to change,

Jednoho dne jsem čekala na rohu ulice na semaforu,

which, I'm a New Yorker,

jsem z New Yorku,

so that means I was actually standing in the street on the storm drain,

což znamená, že jsem stála už na ulici na kanálu,

as if that could get me across faster.

jakoby mě to mělo dostat na druhou stranu rychleji.

And there's an old man standing next to me.

Vedle mě stál starý muž.

So he's wearing, like, a long overcoat and sort of an old-man hat,

Měl na sobě dlouhý kabát a takový klobouk pro starší pány

and he looked like somebody from a movie.

a vypadal jako někdo z filmu.

And he says to me,

A řekl mi:

"Don't stand there. You might disappear."

"Nestůjte tam. Mohla byste zmizet."

So this is absurd, right?

To je absurdní, že?

But I did what he said. I stepped back onto the sidewalk.

Ale udělala jsem, co říkal. Stoupla jsem si zpátky na chodník.

And he smiled, and he said,

On se usmál a řekl:

"Good. You never know.

"Správně. Nikdy nevíte.

I might have turned around,

Mohl jsem se otočit

and zoop, you're gone."

a šup, byla byste pryč."

This was weird,

Tohle bylo divné

and also really wonderful.

a taky tak trochu skvělé.

He was so warm, and he was so happy that he'd saved me.

Byl tak vřelý a tak rád, že mě zachránil.

We had this little bond.

Měli jsme tohle malé pouto.

For a minute, I felt like my existence as a person

Chvilku jsem se cítila, jakoby má existence, jako člověka

had been noticed,

byla zaznamenána

and I was worth saving.

a stála jsem za záchranu.

The really sad thing is,

Smutná věc je,

in many parts of the world,

že v mnoha částech světa

we're raised to believe that strangers are dangerous by default,

jsme vychováváni k tomu, abychom věřili, že cizí lidé jsou nebezpeční,

that we can't trust them, that they might hurt us.

že jim nemůžeme věřit, že nám mohou ublížit.

But most strangers aren't dangerous.

Ale většina cizích lidí není nebezpečná.

We're uneasy around them because we have no context.

Jsme okolo nich nejistí, protože nemáme žádný kontext.

We don't know what their intentions are.

Neznáme jejich záměry.

So instead of using our perceptions and making choices,

Místo abychom využili naše vnímání a rozhodování,

we rely on this category of "stranger."

spoléháme na kategorii "cizí člověk".

I have a four-year-old.

Mám čtyřletou dceru.

When I say hello to people on the street,

Když na ulici někoho zdravím,

she asks me why.

ptá se mě proč.

She says, "Do we know them?"

Ptá se: "Známe je?"

I say, "No, they're our neighbor."

Říkám: "Ne, jsou to naši sousedi."

"Are they our friend?"

"Jsou naši přátelé?"

"No, it's just good to be friendly."

"Ne, jen je dobré být přátelský."

I think twice every time I say that to her,

Vždy váhám, když jí to říkám,

because I mean it, but as a woman, particularly,

protože to tak sice myslím, ale zejména jako žena vím,

I know that not every stranger on the street has the best intentions.

že ne každý cizí člověk na ulici má dobré záměry.

It is good to be friendly, and it's good to learn when not to be,

Je dobré být přátelský a je dobré se naučit, kdy takový nebýt,

but none of that means we have to be afraid.

ale nic z toho neznamená, že se musíme bát.

There are two huge benefits

Využívání našich smyslů místo strachu

to using our senses instead of our fears.

má dvě obrovské výhody.

The first one is that it liberates us.

První je, že nás to osvobozuje.

When you think about it,

Když se nad tím zamyslíte,

using perception instead of categories

používat vnímání místo kategorií

is much easier said than done.

se snadněji řekne, než udělá.

Categories are something our brains use.

Náš mozek kategorie využívá.

When it comes to people,

Když dojde na lidi,

it's sort of a shortcut for learning about them.

je to taková zkratka k tomu, je poznat.

We see male, female, young, old,

Vidíme muž, žena, mladý, starý,

black, brown, white, stranger, friend,

černý, hnědý, bílý, cizí, přítel

and we use the information in that box.

a použijeme informace v příslušné kategorii.

It's quick, it's easy

Je to rychlé, je to jednoduché

and it's a road to bias.

a je to cesta k předsudkům.

And it means we're not thinking about people as individuals.

A znamená to, že neuvažujeme o lidech jako o jedincích.

I know an American researcher who travels frequently

Znám americkou výzkumnici, která často cestuje

in Central Asia and Africa, alone.

po střední Asii a Africe sama.

She's entering into towns and cities

Vstupuje do měst a velkoměst

as a complete stranger.

jako naprosto cizí člověk.

She has no bonds, no connections.

Nemá žádná pouta, vztahy.

She's a foreigner.

Je cizinka.

Her survival strategy is this:

Její strategie přežití je následující:

get one stranger to see you as a real, individual person.

získat jednoho člověka, aby vás viděl jako opravdového jednotlivce.

If you can do that, it'll help other people see you that way, too.

Pokud to dokážete, pomůže to i dalším, aby vás tak viděli.

The second benefit of using our senses has to do with intimacy.

Druhá výhoda používání našich smyslů má co dělat s intimitou.

I know it sounds a little counterintuitive,

Vím, že to zní trochu protichůdně,

intimacy and strangers,

intimita a cizí lidé,

but these quick interactions can lead to a feeling

ale tyto rychlé interakce mohou vést k pocitu,

that sociologists call "fleeting intimacy."

který sociologové nazývají "prchavá intimita".

So, it's a brief experience that has emotional resonance and meaning.

Je to krátký zážitek, který má citový význam.

It's the good feeling I got

Je to dobrý pocit, který jsem měla,

from being saved from the death trap of the storm drain by the old man,

když jsem byla zachráněna tím starým pánem ze smrtelné pasti kanálu.

or how I feel like part of a community

Nebo pocit, že jsem součástí komunity,

when I talk to somebody on my train on the way to work.

když si povídám s někým ve vlaku cestou do práce.

Sometimes it goes further.

Někdy to zajde dále.

Researchers have found that people often feel more comfortable

Výzkumníci zjistili, že lidé se často cítí pohodlněji,

being honest and open about their inner selves with strangers

když jsou upřímní a otevření o tom, kým opravdu jsou, s cizími lidmi,

than they do with their friends and their families --

než se svými přáteli a rodinami -

that they often feel more understood by strangers.

že se často cítí více pochopeni cizími lidmi.

This gets reported in the media with great lament.

To se objevuje v médiích s velkým bědováním.

"Strangers communicate better than spouses!"

"Cizí lidé komunikují lépe než manželé!"

It's a good headline, right?

Je to dobrý titulek, že?

I think it entirely misses the point.

Myslím, že naprosto nevystihuje, o co jde.

The important thing about these studies

Důležité na těchto výzkumech je,

is just how significant these interactions can be;

jak významné mohou tyto interakce být.

how this special form of closeness

Jak nám tato zvláštní forma blízkosti

gives us something we need as much as we need our friends

dává něco, co potřebujeme stejně jako potřebujeme své přátele

and our families.

a rodiny.

So how is it possible that we communicate so well with strangers?

Jak je tedy možné, že tak dobře komunikujeme s cizími lidmi?

There are two reasons.

Existují dva důvody.

The first one is that it's a quick interaction.

Prvním z nich je, že se jedná o rychlou interakci.

It has no consequences.

Nemá žádné následky.

It's easy to be honest with someone you're never going to see again, right?

Je jednoduché být upřímný k někomu, koho už nikdy neuvidím, že?

That makes sense.

To dává smysl.

The second reason is where it gets more interesting.

S druhým důvodem je to zajímavější.

We have a bias when it comes to people we're close to.

Jsme předpojatí vůči lidem, kteří jsou nám blízcí.

We expect them to understand us.

Očekáváme od nich, že nám budou rozumět.

We assume they do,

Předpokládáme, že nám rozumí

and we expect them to read our minds.

a očekáváme od nich, že nám budou číst myšlenky.

So imagine you're at a party,

Představte si, že jste na večírku

and you can't believe that your friend or your spouse

a nemůžete uvěřit tomu, že váš kamarád nebo partner

isn't picking up on it that you want to leave early.

nevycítí, že chcete odejít dřív.

And you're thinking,

A myslíte si:

"I gave you the look."

"Vyměnili jsme si ten pohled."

With a stranger, we have to start from scratch.

S cizím člověkem musíme začít od začátku.

We tell the whole story,

Řekneme celý příběh,

we explain who the people are, how we feel about them;

vysvětlíme, kdo ti lidé jsou, jak se s nimi cítíme,

we spell out all the inside jokes.

řekneme všechny interní vtipy.

And guess what?

A hádejte co?

Sometimes they do understand us a little better.

Někdy nám rozumí trochu lépe.

OK.

Dobře.

So now that we know that talking to strangers matters,

Takže když víme, že záleží na tom, povídat si s cizími lidmi,

how does it work?

jak to funguje?

There are unwritten rules we tend to follow.

Existují nepsaná pravidla, kterými se řídíme.

The rules are very different depending on what country you're in,

Pravidla se mění s ohledem na zemi, ve které jste,

what culture you're in.

na kulturu, ve které jste.

In most parts of the US,

Ve většině částí USA

the baseline expectation in public

je základní očekávání na veřejnosti

is that we maintain a balance between civility and privacy.

udržovat rovnováhu mezi zdvořilostí a soukromím.

This is known as civil inattention.

Tomu se říká zdvořilá nevšímavost.

So, imagine two people are walking towards each other on the street.

Představte si dva protijdoucí lidi na ulici.

They'll glance at each other from a distance.

Z dálky na sebe pohlédnou.

That's the civility, the acknowledgment.

To je ta zdvořilost, reakce.

And then as they get closer, they'll look away,

A jak se přibližují, tak se podívají pryč,

to give each other some space.

aby si navzájem dali prostor.

In other cultures,

V jiných kulturách

people go to extraordinary lengths not to interact at all.

sáhnou lidé k nevídaným opatřením, aby vůbec neinteragovali.

People from Denmark tell me

Lidé z Dánska mi říkají,

that many Danes are so averse to talking to strangers,

že mnozí Dánové jsou tak proti mluvení s cizími lidmi,

that they would rather miss their stop on the bus

že by raději přejeli svou zastávku,

than say "excuse me" to someone that they need to get around.

než by řekli "s dovolením" někomu v autobuse.

Instead, there's this elaborate shuffling of bags

Místo toho existuje propracované přehazování tašek

and using your body to say that you need to get past,

a užívání těla k naznačení, že chceme projít,

instead of using two words.

místo, abychom použili dvě slova.

In Egypt, I'm told,

Bývá mi řečeno, že v Egyptě

it's rude to ignore a stranger,

je neslušné ignorovat cizího člověka

and there's a remarkable culture of hospitality.

a existuje tam úžasná kultura pohostinnosti.

Strangers might ask each other for a sip of water.

Cizí lidé se mohou požádat o sklenici vody.

Or, if you ask someone for directions,

Nebo pokud se někoho zeptáte na cestu,

they're very likely to invite you home for coffee.

často vás pozvou domů na kávu.

We see these unwritten rules most clearly when they're broken,

Tato nepsaná pravidla jsou nejvíce vidět, když se poruší

or when you're in a new place

nebo když jste na novém místě

and you're trying to figure out what the right thing to do is.

a snažíte se zjistit, jak byste se měli zachovat.

Sometimes breaking the rules a little bit is where the action is.

Někdy se při malém porušení pravidel dostaví i nějaká akce.

In case it's not clear, I really want you to do this. OK?

Pokud to není jasné, chci abyste udělali následující. Ano?

So here's how it's going to go.

Takže to bude takhle.

Find somebody who is making eye contact.

Najděte někoho, kdo s vámi udržuje oční kontakt.

That's a good signal.

To je dobrý signál.

The first thing is a simple smile.

První věc je jednoduše úsměv.

If you're passing somebody on the street or in the hallway here, smile.

Pokud míjíte někoho na ulici nebo tady na chodbě, usmějte se.

See what happens.

Uvidíte, co se stane.

Another is triangulation.

Další je triangulace.

There's you, there's a stranger,

Máme vás, máme cizího člověka

there's some third thing that you both might see and comment on,

a máme nějakou třetí věc, kterou třeba oba vidíte a okomentujete,

like a piece of public art

například veřejné umění

or somebody preaching in the street

nebo kazatele na ulici

or somebody wearing funny clothes.

nebo někoho ve směšném oblečení.

Give it a try.

Zkuste to.

Make a comment about that third thing, and see if starts a conversation.

Okomentujte tu třetí věc a uvidíte, jestli to započne konverzaci.

Another is what I call noticing.

Dalšímu způsobu říkám všimnutí si.

This is usually giving a compliment.

To většinou znamená pochválit.

I'm a big fan of noticing people's shoes.

Ráda si všímám bot lidí.

I'm actually not wearing fabulous shoes right now,

Teď na sobě nemám skvělé boty,

but shoes are fabulous in general.

ale obecně jsou boty skvělá věc.

And they're pretty neutral as far as giving compliments goes.

A co se týče komplimentů, jsou poměrně neutrální.

People always want to tell you things about their awesome shoes.

Lidé vždycky chtějí vyprávět o svých skvělých botách.

You may have already experienced the dogs and babies principle.

Už jste asi zažili zásadu psů a dětí.

It can be awkward to talk to someone on the street;

Může být nepříjemné se s někým bavit na ulici;

you don't know how they're going to respond.

nevíte, jak budou reagovat.

But you can always talk to their dog or their baby.

Vždycky ale můžete mluvit s jejich psem nebo dítětem.

The dog or the baby

Ten pes nebo dítě

is a social conduit to the person,

jsou sociálním prostředníkem k člověku

and you can tell by how they respond

a dle jejich reakce se dozvíte,

whether they're open to talking more.

zda jsou otevřeni dalšímu hovoru.

The last one I want to challenge you to

Poslední, k čemu vás chci vyzvat,

is disclosure.

je odhalení.

This is a very vulnerable thing to do,

To je velmi citlivá věc

and it can be very rewarding.

a může být velmi uspokojující.

So next time you're talking to a stranger

Až budete příště mluvit s cizím člověkem

and you feel comfortable,

a budete se cítit příjemně,

tell them something true about yourself,

řekněte jim o sobě něco pravdivého,

something really personal.

něco velmi osobního.

You might have that experience I talked about of feeling understood.

Možná zažijete ten pocit porozumění, o kterém jsem mluvila.

Sometimes in conversation, it comes up,

Někdy se v konverzaci naskytne,

people ask me, "What does your dad do?" or, "Where does he live?"

že se mě lidé zeptají: "Co dělá tvůj táta?" nebo: "Kde bydlí?"

And sometimes I tell them the whole truth,

A někdy jim řeknu celou pravdu,

which is that he died when I was a kid.

že umřel, když jsem byla malá.

Always in those moments,

V těchto momentech vždycky

they share their own experiences of loss.

sdílí i oni své zážitky se ztrátou.

We tend to meet disclosure with disclosure,

Na odhalení odpovídáme často odhalením,

even with strangers.

i s cizími lidmi.

So, here it is.

Takže tady to je.

When you talk to strangers, you're making beautiful interruptions

Když mluvíte s cizími lidmi, děláte krásné přestávky

into the expected narrative of your daily life

v očekávaném plynutí vašeho každodenního života

and theirs.

i jejich.

You're making unexpected connections.

Vytváříte nečekaná spojení.

If you don't talk to strangers, you're missing out on all of that.

Když nemluvíte s cizími lidmi, o tohle všechno se ochuzujete.

We spend a lot of time

Trávíme hodně času

teaching our children about strangers.

učením našich dětí o cizích lidech.

What would happen if we spent more time teaching ourselves?

Co by se stalo, kdybychom trávili více času učením sebe sama?

We could reject all the ideas that make us so suspicious of each other.

Mohli bychom zavrhnout všechny myšlenky, které nás nutí navzájem se podezírat.

We could make a space for change.

Mohli bychom uvolnit místo pro změnu.

Thank you.

Děkuji.

(Applause)

(Potlesk)