Tracy Chevalier: Finding the story inside the painting

Translator: Thu-Huong Ha Reviewer: Youna Jung

Překladatel: Marek Petrik Korektor: Tereza Stratilova

I'm going to tell you about an affliction I suffer from.

Povím vám o svém trápení.

And I have a funny feeling that quite a few of you

A mám takový pocit, že nemálo z vás

suffer from it as well.

tím také trpí.

When I'm walking around an art gallery,

Když se procházím po galerii,

rooms and rooms full of paintings,

místnost za místností plné obrazů,

after about 15 or 20 minutes,

po zhruba 15 až 20 minutách

I realize I'm not thinking about the paintings.

zjišťuji, že nad těmi obrazy vůbec nepřemýšlím.

I'm not connecting to them.

Nic mi neříkají.

Instead, I'm thinking about that cup of coffee

Místo toho myslím na šálek kávy

I desperately need to wake me up.

který zoufale potřebuji, abych se probudila.

I'm suffering from gallery fatigue.

Galerie sama mě unavuje.

How many of you out there suffer from --

Kolik z vás tím také trpí...

yes. Ha ha, ha ha!

Ano. Ha ha, ha ha!

Now, sometimes you might last longer

Nuže, někdo z vás třeba vydržíte déle

than 20 minutes, or even shorter,

než 20 minut, jindy ani to ne,

but I think we all suffer from it. And do you have

ale myslím, že tím trpíme všichni.

the accompanying guilt?

A také máte přitom pocit provinění?

For me, I look at the paintings on the wall

Já, když se dívám na obrazy,

and I think, somebody has decided to put them there,

přemýšlím, že je tam musel někdo pověsit, někdo,

thinks they're good enough to be on that wall,

kdo věřil že je dost dobrý na to, aby na té zdi visel,

but I don't always see it.

ale ne vždy toto rozhodnutí chápu.

In fact, most of the time I don't see it.

Vlastně, většinou to nechápu.

And I leave feeling actually unhappy.

A odcházím s pocitem nespokojenosti.

I feel guilty and unhappy with myself,

Cítím se vina a nespokojená sama se sebou,

rather than thinking there's something wrong with the painting,

místo abych si myslela, že je něco špatně s tím

I think there's something wrong with me.

obrazem, myslím si, že jsem špatná já.

And that's not a good experience, to leave a gallery like that.

Tak by člověk přeci neměl odcházet z galerie.

(Laughter)

(Smích)

The thing is, I think we should give ourselves a break.

Myslím si, že bychom si měli dát pohov.

If you think about going into a restaurant,

Vezměte si, že přijdete do restaurace,

when you look at the menu, are you expected to order

a přečtete si jídelníček. Však se nečeká, že si objednáte

every single thing on the menu?

vše co je na menu, že?

No! You select.

Ne! Vyberete si.

If you go into a department store to buy a shirt,

Když přijdete do obchodu koupit tričko,

are you going to try on every single shirt

vyzkoušíte si všechna trička,

and want every single shirt?

a všechna se vám budou líbit?

Of course not, you can be selective. It's expected.

Samozřejmě, že ne, vyberete si. Předpokládá se to.

How come, then, it's not so expected

A jak je tedy možné, že se nepředpokládá,

to be selective when we go to an art gallery?

že si budete vybírat i v galerii?

Why are we supposed to have a connection with every single painting?

Proč by se vám měl líbit každý obraz bez výjimky?

Well I'm trying to take a different approach.

Takže se k tomu snažím přistupovat jinak.

And there's two things I do:

Dělám dvě věci:

When I go into a gallery, first of all, I go quite fast,

Když přijdu do galerie, nejdřív si ji rychle projdu,

and I look at everything, and I pinpoint the ones

a dívám se na všechno a zapamatuju si ty,

that make me slow down for some reason or other.

které mě přiměly z nějakého důvodu zpomalit.

I don't even know why they make me slow down, but something

Ani nevím přesně proč, ale z nějakého důvodu

pulls me like a magnet

mě přitahují jako magnet

and then I ignore all the others, and I just go to that painting.

a pak ignoruji všechny ostatní a jdu k tomu obrazu.

So it's the first thing I do is, I do my own curation.

A první věc, co dělám je, že jsem sama sobě průvodcem.

I choose a painting. It might just be one painting in 50.

Vyberu si obraz. Může to být jen jeden z 50ti.

And then the second thing I do is I stand in front of that painting,

A pak, když už stojím před tím obrazem,

and I tell myself a story about it.

vyprávím si o něm příběh.

Why a story? Well, I think that we are wired,

Proč příběh? No, myslím si, že jsme tak naprogramovaní,

our DNA tells us to tell stories.

vyprávění příběhů máme zakódováné v DNA.

We tell stories all the time about everything,

Neustále vyprávíme příběhy a o čemkoliv

and I think we do it because the world is kind of a crazy, chaotic place,

hlavně proto, že svět je bláznivé a chaotické místo,

and sometimes stories, we're trying to make sense of the world a little bit,

a my se jej pomocí příběhu snažíme pochopit,

trying to bring some order to it.

vnést do něj nějaký řád.

Why not apply that to our looking at paintings?

Proč to neaplikovat i na obrazy?

So I now have this sort of restaurant menu

A tak jsem z návštěvy galerie

visiting of art galleries.

udělala menu v restauraci.

There are three paintings I'm going to show you now

Ukáži vám tři obrazy,

that are paintings that made me stop in my tracks

které mě přiměly se zastavit

and want to tell stories about them.

a chtěly aby o nich byly vyprávěny příběhy.

The first one needs little introduction --

První z nich snad netřeba představovat -

"Girl with a Pearl Earring" by Johannes Vermeer,

"Dívka s perlovou" od Johanna Vermeera,

17th-century Dutch painter.

nizozemského malíře ze 17tého století.

This is the most glorious painting.

Je to překrásný obraz.

I first saw it when I was 19,

Poprvé jsem ho viděla, když mi bylo 19,

and I immediately went out and got a poster of it,

a okamžitě jsem si šla koupit jeho plakát,

and in fact I still have that poster. 30 years later it's hanging in my house.

který mám dodnes. I po třiceti letech visí v mém domě.

It's accompanied me everywhere I've gone,

Provází mě, ať jdu kamkoliv,

I never tire of looking at her.

nikdy se na něj nemůžu dost vynadívat.

What made me stop in my tracks about her to begin with

To, co mě donutilo se zastavit,

was just the gorgeous colors he uses

byly ty nádherné barvy, které používá

and the light falling on her face.

a světlo, které jí dopadá na tvář.

But I think what's kept me still coming back

Ale myslím, že to, kvůli čemu se k němu stále vracím

year after year is another thing, and that is

rok co rok je něco jiného, a to je

the look on her face, the conflicted look on her face.

výraz v její tváři, ten pohled plný emocí.

I can't tell if she's happy or sad,

Nedokážu říct, jestli je šťastná nebo smutná,

and I change my mind all the time.

a pokaždé si myslím něco jiného.

So that keeps me coming back.

A proto se k tomu stále vracím.

One day, 16 years after I had this poster on my wall,

Jednoho dne, o šestnáct let později, ten plakát visel na zdi,

I lay in bed and looked at her,

já ležela v posteli a dívala se na ni,

and I suddenly thought, I wonder what

a najednou mě napadlo, co jí asi

the painter did to her to make her look like that.

ten malíř udělal, že se na něj takhle dívá.

And it was the first time I'd ever thought that

A to bylo poprvé, co jsem si uvědomila,

the expression on her face is actually reflecting

že výraz v její tváři je vlastně odrazem toho,

how she feels about him.

co k němu cítí.

Always before I'd thought of it as a portrait of a girl.

Kdykoli předtím, jsem se na obraz dívala jako na portrét dívky.

Now I began to think of it as a portrait of a relationship.

Ale teď jsem o něm začala uvažovat jako o portrétu vztahu.

And I thought, well, what is that relationship?

A ptala jsem se, nuže, jaký je ten vztah?

So I went to find out. I did some research and discovered,

Rozhodla jsem se to zjistit. Při studiu jsem

we have no idea who she is.

zjistila, že se neví, kdo to je.

In fact, we don't know who any of the models

Vlastně, nevíme nic o Vermeerových

in any of Vermeer's paintings are,

modelech na jeho obrazech.

and we know very little about Vermeer himself.

A víme jen velmi málo o Vermeerovi samotném.

Which made me go, "Yippee!"

Načež jsem zvolala: "Jupí!"

I can do whatever I want, I can come up with whatever story I want to.

Můžu si dělat co chci, můžu si vymyslet příběh, jaký chci.

So here's how I came up with the story.

A tak jsem si vymyslela příběh.

First of all, I thought,

Nejdřív mě napadlo,

I've got to get her into the house.

nějak jí musím dostat k němu domů.

How does Vermeer know her?

Jak ji Vermeer poznal?

Well, there've been suggestions that

Uvažuje se, že

she is his 12-year-old daughter.

je to jeho dvanáctiletá dcera.

The daughter at the time was 12 when he painted the painting.

Dcera, které by v té době bylo 12.

And I thought, no, it's a very intimate look,

Ale řekla jsem si: ne, je to příliš intimní pohled,

but it's not a look a daughter gives her father.

ne pohled, kterým se dcera dívá na otce.

For one thing, in Dutch painting of the time,

Pokud měla žena otevřená ústa, nizozemské

if a woman's mouth was open, it was indicating sexual availability.

malbě té doby, naznačovalo to sexuální dostupnost.

It would have been inappropriate for Vermeer

Bylo by pro Vermeera nepřístojné,

to paint his daughter like that.

aby svoji dceru namaloval právě tak.

So it's not his daughter, but it's somebody

Takže to není jeho dcera, ale je to někdo

close to him, physically close to him.

jemu blízký, fyzicky blízký.

Well, who else would be in the house?

No, kdo další byl v domě?

A servant, a lovely servant.

Služka, půvabná služka.

So, she's in the house.

Takže, je v domě.

How do we get her into the studio?

Jak ji dostaneme k němu do ateliéru?

We don't know very much about Vermeer,

O Vermeerovi toho moc nevíme,

but the little bits that we do know, one thing we know

ale z toho mála, co víme, víme jedno,

is that he married a Catholic woman, they lived with her mother

měl za ženu katoličku, žili u její matky

in a house where he had his own room

v domě, kde měl vlastní pokoj,

where he -- his studio. He also had 11 children.

svůj ateliér. Také měl 11 dětí.

It would have been a chaotic, noisy household.

Musela to být velmi chaotická a hlučná domácnost.

And if you've seen Vermeer's paintings before,

A pokud jste někdy viděli Vermeerovy obrazy,

you know that they're incredibly calm and quiet.

víte, že jsou neuvěřitelně tiché a klidné.

How does a painter paint such calm, quiet paintings with 11 kids around?

Jak mohl malíř namalovat tak tiché a klidné obrazy, když

Well, he compartmentalizes his life.

kolem něj běhalo 11 dětí? Tak, že si uspořádal život.

He gets to his studio, and he says, "Nobody comes in here.

Odešel do ateliéru a řekl: "Nikdo ke mě nesmí.

Not the wife, not the kids. Okay, the maid can come in and clean."

Ani žena ani děti. Dobře, služka tu může přijít uklidit."

She's in the studio. He's got her in the studio, they're together.

Je u něj v ateliéru. Má ji v ateliéru, jsou tam spolu.

And he decides to paint her.

A rozhodne se ji namalovat.

He has her wear very plain clothes.

Nechá ji, aby si vzala velmi prosté šaty.

Now, all of the women, or most of the women in Vermeer's other paintings

Všechny ženy, nebo většina žen, které kdy Vermeer namaloval,

wore velvet, silk, fur, very sumptuous materials.

měla na sobě samet, hedvábí, kožešiny, velmi drahé materiály.

This is very plain; the only thing that isn't plain

Tyto jsou velmi neokázalé; jediná věc, která je okázalá

is her pearl earring.

je její perlová náušnice.

Now, if she's a servant, there is no way she could afford

Pokud byla služka, není možné aby si mohla dovolit

a pair of pearl earrings.

perlové náušnice.

So those are not her pearl earrings. Whose are they?

Takže to nejsou její perlové náušnice. Čí tedy jsou?

We happen to know, there's a list of Catharina, the wife's clothes.

Víme, že existuje soupis oblečení jeho ženy Cathariny.

Amongst them a yellow coat with white fur,

Mezi nimi je žlutý kabát s bílou kožešinou,

a yellow and black bodice,

žlutočerný korzet,

and you see these clothes on lots of other paintings,

tyto věci můžete spatřit na mnoha jiných obrazech,

different women in the paintings, Vermeer's paintings.

na jiných ženách na Vermeerových obrazech.

So clearly, her clothes were lent to various different women.

Takže zjevně, její oblečení půjčoval mnoha jiným ženám.

It's not such a leap of faith to take

Není tak těžké uvěřit,

that that pearl earring actually belongs to his wife.

že ta perlová náušnice ve skutečnosti patřila jeho ženě.

So we've got all the elements for our story.

A máme všechny detaily našeho příběhu.

She's in the studio with him for a long time.

Je s ním v ateliéru velmi dlouho.

These paintings took a long time to make.

Tyto obrazy zabraly mnoho času.

They would have spent the time alone, all that time.

Trávili celou tu dobu o samotě.

She's wearing his wife's pearl earring.

Ona má na sobě náušnici jeho ženy.

She's gorgeous. She obviously loves him. She's conflicted.

Je nádherná. A očividně ho miluje. Je na rozpacích.

And does the wife know? Maybe not.

A ví o tom jeho žena? Možná ne.

And if she doesn't, well --

A pokud o tom neví, pak ...

that's the story.

si to můžeme domyslet.

(Laughter)

(Smích)

The next painting I'm going to talk about

Další obraz, o kterém budu mluvit

is called "Boy Building a House of Cards" by Chardin.

se jmenuje "Chlapec staví domek z karet" od Chardina.

He's an 18th-century French painter best known for his still lifes,

Francouzský malíř, žijící v 18 století, který se proslavil svými zátišími,

but he did occasionally paint people.

ale příležitostně maloval i lidi.

And in fact, he painted four versions of this painting,

Ve skutečnosti namaloval čtyři verze tohoto obrazu,

different boys building houses of cards, all concentrated.

různí chlapci stavící domky z karet, kteří se hluboce soustředí.

I like this version the best, because some of the boys

Tato verze se mi líbí nejvíc. Někteří chlapci

are older and some are younger, and to me, this one,

jsou starší a někteří jsou mladší, a pro mě je tento,

like Goldilocks's porridge, is just right.

jako ta kaše z pohádky o třech medvědech, tak akorát.

He's not quite a child, and he's not quite a man.

Není už dítě, a není ještě muž.

He's absolutely balanced between innocence and experience,

Stojí na hraně mezi nevinností a zkušeností,

and that made me stop in my tracks in front of this painting.

a díky tomu jsem se před tím obrazem zastavila.

And I looked at his face. It's like a Vermeer painting a bit.

A podívala jsem mu do tváře. Je to trochu jako u Vermeerova obrazu.

The light comes in from the left, his face is bathed

Světlo dopadá zleva, jeho tvář se koupe

in this glowing light. It's right in the center of the painting,

v té oslnivé záři. Je přímo uprostřed obrazu,

and you look at it, and I found that when I was looking at it,

a když se na něj podíváte, stejně jako já zjistíte,

I was standing there going,

že na něj chcete zvolat:

"Look at me. Please look at me."

"Podívej se na mě. Prosím, podívej se."

And he didn't look at me. He was still looking at his cards,

A on se na mě nepodíval. Pořád se jen díval na svoje karty,

and that's one of the seductive elements of this painting is,

a to je jeden ze svůdných prvků tohoto obrazu,

he's so focused on what he's doing that he doesn't look at us.

je tak zabraný do toho, co dělá, že se na nás ani nepodívá.

And that is, to me, the sign of a masterpiece,

To je pro mě známka mistrovského díla,

of a painting when there's a lack of resolution.

když obrazu schází jasné řešení.

He's never going to look at me.

Nikdy se na mě nepodívá.

So I was thinking of a story where,

A tak jsem si představila příběh, ve kterém,

if I'm in this position, who could be there looking at him?

jsem na jeho místě, kdo by se na něj díval?

Not the painter, I don't want to think about the painter.

Ne malíř, na toho myslet nechci.

I'm thinking of an older version of himself.

Myslím na starší verzi jeho samotného.

He's a man, a servant, an older servant looking at this younger servant,

Je to muž, sluha, starší sluha se dívá na tohoto mladšího sluhu,

saying, "Look at me. I want to warn you about

a říká: "Podívej se na mě. Chci tě varovat před tím,

what you're about to go through. Please look at me."

čím se chystáš projít. Prosím, podívej se na mě."

And he never does.

A on to nikdy neudělá.

And that lack of resolution, the lack of resolution in "Girl with a Pearl Earring" --

Ono chybějící rozřešení, chybějící rozřešení u Dívky s perlovou -

we don't know if she's happy or sad.

nevíme jestli je šťastná nebo smutná.

I've written an entire novel about her,

Napsala jsem o ní celý román,

and I still don't know if she's happy or sad.

a stále nevím jestli je šťastná nebo ne.

Again and again, back to the painting,

Znovu a znovu, se k tomu obrazu vracím,

looking for the answer, looking for the story to fill in that gap.

hledám odpověď, hledám příběh, který by tu mezeru zaplnil.

And we may make a story, and it satisfies us momentarily,

Můžeme si vymyslet příběh, který nás krátkodobě uspokojí,

but not really, and we come back again and again.

ale ne doopravdy, a my se vracíme znovu a znovu.

The last painting I'm going to talk about

Poslední obraz, o kterém budu mluvit

is called "Anonymous" by anonymous. (Laughter)

se jmenuje "Anonym" a namaloval ho anonym. (Smích)

This is a Tudor portrait bought by the National Portrait Gallery.

Je to tudorovský portrét, který koupila National Portrait Gallery.

They thought it was a man named Sir Thomas Overbury,

Mysleli, že je to portrét muže jménem Sir Thomas Overbury,

and then they discovered that it wasn't him,

a pak zjistili, že není,

and they have no idea who it is.

a že nemají páru, kdo to je.

Now, in the National Portrait Gallery,

Jenže v National Portrait Gallery,

if you don't know the biography of the painting,

je vám obraz k ničemu, pokud nevíte

it's kind of useless to you.

co a koho představuje.

They can't hang it on the wall, because they don't know who he is.

Nemohou jej nechat viset na zdi, protože neví, kdo to je.

So unfortunately, this orphan spends most of his time in storage,

Tak naneštěstí, tento sirotek strávil mnoho času ve skladišti,

along with quite a number of other orphans,

společně s mnoha dalšími sirotky,

some of them some beautiful paintings.

mezi nimiž jsou i nádherné malby.

This painting made me stop in my tracks for three reasons:

Tato malba mě přiměla se zastavit ze třech důvodů:

One is the disconnection between his mouth

Prvním je ten rozpor mezi jeho ústy,

that's smiling and his eyes that are wistful.

která se usmívají a jeho očima, které zračí melancholii.

He's not happy, and why isn't he happy?

Není šťastný, ale proč není šťastný?

The second thing that really attracted me

Druhá věc, která mě k němu přitahuje,

were his bright red cheeks.

jsou jeho sytě rudé tváře.

He is blushing. He's blushing for his portrait being made!

Červená se. Červená se, když ho malují!

This must be a guy who blushes all the time.

Musí to být muž, který se červená v jednom kuse.

What is he thinking about that's making him blush?

Co se mu honí hlavou, že se červená?

The third thing that made me stop in my tracks

Třetí věc, která mě přiměla se zastavit

is his absolutely gorgeous doublet.

je jeho absolutně nádherný kabát.

Silk, gray, those beautiful buttons.

Hedvábný, šedý, ty krásné knoflíky.

And you know what it makes me think of,

A víte, co mě u něj napadlo?

is it's sort of snug and puffy; it's like a duvet spread over a bed.

Je to tak trochu těsné i nařasené; je to jako přehoz přes postel.

I kept thinking of beds and red cheeks,

A tak jsem přemýšlela o postelích a rudých tvářích,

and of course I kept thinking of sex when I looked at him,

a samozřejmě jsem myslela na sex, když jsem se na něj dívala,

and I thought, is that what he's thinking about?

a ptala jsem se sama sebe, je to to, nač myslí?

And I thought, if I'm going to make a story,

A řekla jsem si, pokud si mám představit příběh,

what's the last thing I'm going to put in there?

jakou další věc tam mám dát?

Well, what would a Tudor gentleman be preoccupied with?

Tedy, čím by se tudorovský gentleman zaobíral?

And I thought, well, Henry VIII, okay.

A řekla jsem si, no, Jindřich VIII, dobře.

He'd be preoccupied with his inheritance, with his heir.

Zaobíral se svým dědictvím, kdo po něm bude dědit.

Who is going to inherit his name and his fortune?

Kdo zdědí jeho jméno a jeho bohatství?

You put all those together, and you've got your story

Když si to dáte dohromady, máte příběh,

to fill in that gap that makes you keep coming back.

kterým zaplníte mezeru, jež vás nutí vracet se zpět.

Now, here's the story.

Nuže, zde je ten příběh.

It's short.

Je krátký.

"Rosy"

"Stydlín"

I am still wearing the white brocade doublet Caroline gave me.

Pořád nosím ten bílí brokátový kabátec, který jsem dostal od Caroline.

It has a plain high collar, detachable sleeves

Má vysoký hladký límec, odepínatelné rukávy

and intricate buttons of twisted silk thread,

a důmyslné zapínání na knoflíky z motaného hedvábí,

set close together so that the fit is snug.

které jsou tak blízko u sebe, že mi těsně padne.

The doublet makes me think of a coverlet on the vast bed.

Ten kabátec mi připomíná přehoz na široké posteli.

Perhaps that was the intention.

Možná to byl záměr.

I first wore it at an elaborate dinner her parents held in our honor.

Poprvé jsem si ho oblékl na slavnostní večeři s jejími rodiči, na naši počest.

I knew even before I stood up to speak

Věděl jsem, ještě než jsem se odhodlal promluvit,

that my cheeks were inflamed.

že moje tváře jsou jako v ohni.

I have always flushed easily, from physical exertion,

Vždycky snadno zčervenám, z fyzického úsilí,

from wine, from high emotion.

z vína, z velkého vzrušení.

As a boy, I was teased by my sisters and by schoolboys,

Jako chlapce si mě dobíraly mé sestry a kluci ve škole,

but not by George.

ale George nikdy.

Only George could call me Rosy.

Jenom George mi mohl říkat Stydlíne.

I would not allow anyone else.

Nikomu jinému bych to nedovolil.

He managed to make the word tender.

Z jeho úst to slovo znělo něžně.

When I made the announcement, George did not

Když jsem oznámil svatbu, George

turn rosy, but went pale as my doublet.

nezčervenal, ale zbledl jako můj kabátec.

He should not have been surprised.

Neměl by být překvapený.

It has been a common assumption

Mohl přece čekat,

that I would one day marry his cousin.

že si jednoho dne vezmu jeho sestřenici.

But it is difficult to hear the words aloud.

Ale není to snadné slyšet ta slova nahlas.

I know, I could barely utter them.

Vím to, jen ztěží jsem je dokázal vyslovit.

Afterwards, I found George on the terrace overlooking the kitchen garden.

Potom jsem potkal George na terase, jak hledí do zahrady.

Despite drinking steadily all afternoon, he was still pale.

Přestože celé odpoledne vytrvale pil, byl stále bledý.

We stood together and watched the maids cut lettuces.

Stáli jsme tam spolu a pozorovali služky, jak sbírají salát.

"What do you think of my doublet?" I asked.

"Jak se ti líbí můj kabátec?" zeptal jsem se ho.

He glanced at me. "That collar looks to be strangling you."

Pohlédl na mě. "Ten límec vypadá, jako by tě škrtil."

"We will still see each other," I insisted.

"Pořád se budeme vídat," trval jsem na svém.

"We can still hunt and play cards and attend court.

"Pořád můžeme jezdit na lov a hrát karty a potkávat se u dvora.

Nothing need change."

Nic se tím přece nemění."

George did not speak.

George nepromluvil.

"I am 23 years old. It is time for me to marry

"Je mi 23 let. Je na čase, abych se oženil

and produce an heir. It is expected of me."

a zplodil potomka. Očekává se to ode mne."

George drained another glass of claret and turned to me.

George vyprázdnil další sklenku klaretu a obrátil se na mně.

"Congratulations on your upcoming nuptials, James.

"Gratuluji ti k tvojí nadcházející svatbě, Jamesi.

I'm sure you'll be content together."

Věřím, že budete spolu šťastní."

He never used my nickname again.

Už nikdy nepoužil moji přezdívku.

Thank you.

Děkuji.

(Applause)

(Potlesk)

Thank you.

Děkuji.

(Applause)

(Potlesk)