Kathryn Schulz: Don't regret regret

Překladatel: Kryštof Herold Korektor: Martin Francis Gilbert Máik

So that's Johnny Depp, of course.

Tohle je samozřejmě Johnny Depp.

And that's Johnny Depp's shoulder.

A tohle je rameno Johnnyho Deppa.

And that's Johnny Depp's famous shoulder tattoo.

A tohle je slavné tetování na rameni Johnnyho Deppa.

Some of you might know that, in 1990,

Někteří z vás možná ví, že v roce 1990

Depp got engaged to Winona Ryder,

se Depp zasnoubil s Winonou Ryder

and he had tattooed on his right shoulder

a nechal si na své rameno vytetovat:

"Winona forever."

"Winona navždy".

And then three years later --

A o tři roky později --

which in fairness, kind of is forever by Hollywood standards --

což po pravdě je tak nějak navždy podle hollywoodských standardů --

they broke up,

se rozešli

and Johnny went and got a little bit of repair work done.

a Johnny šel a nechal si udělat trochu "opravařiny."

And now his shoulder says, "Wino forever."

A nyní jeho rameno hlásá: "Wino (ožrala) navždy".

(Laughter)

(Smích)

So like Johnny Depp,

Takže jako Johnny Depp

and like 25 percent of Americans

a jako čtvrtina Američanů

between the ages of 16 and 50,

ve věku od 16 do 50,

I have a tattoo.

mám tetování.

I first started thinking about getting it in my mid-20s,

Poprvé jsem o něm začala uvažovat, když jsem byla "dvacátnice,"

but I deliberately waited a really long time.

ale schválně jsem čekala opravdu dlouho.

Because we all know people

Protože všichni známe lidi,

who have gotten tattoos when they were 17

kteří se nechali tetovat, když jim bylo 17

or 19 or 23

nebo 19 nebo 23

and regretted it by the time they were 30.

a litovali toho, když jim bylo 30.

That didn't happen to me.

To se mi nestalo.

I got my tattoo when I was 29,

Já si nechala udělat tetování, když mi bylo 29,

and I regretted it instantly.

a litovala jsem okamžitě.

And by "regretted it,"

A tím "litovala"

I mean that I stepped outside of the tattoo place --

myslím to, že jsem vykročila ze salónu --

this is just a couple miles from here

je jen pár mílí odsud,

down on the Lower East Side --

dole na Lower East Side --

and I had a massive emotional meltdown in broad daylight

a emocionálně jsem se zhroutila za bílého dne

on the corner of East Broadway and Canal Street.

na rohu East Broadway a Canal Street.

(Laughter)

(Smích)

Which is a great place to do it because nobody cares.

Což je k tomu skvělé místo, protože to nikoho nezajímá.

(Laughter)

(Smích)

And then I went home that night, and I had an even larger emotional meltdown,

A poté, v noci jsem šla domů a zhroutila jsem se ještě víc,

which I'll say more about in a minute.

o čemž řeknu víc asi za minutu.

And this was all actually quite shocking to me,

A tohle všechno pro mě bylo vlastně docela šokující,

because prior to this moment,

protože do toho momentu

I had prided myself

jsem se pyšnila tím,

on having absolutely no regrets.

že vůbec ničeho nelituji.

I made a lot of mistakes

Udělala jsem spoustu chyb

and dumb decisions, of course.

a hloupých rozhodnutí samozřejmě.

I do that hourly.

Taková dělám každou hodinu.

But I had always felt like, look, you know,

Ale vždycky jsem se cítila jako, však víte,

I made the best choice I could make

udělala jsem nejlepší rozhodnutí, jaké jsem mohla,

given who I was then,

dáno tím, kým jsem tehdy byla,

given the information I had on hand.

dáno tím, jaké jsem měla informace.

I learned a lesson from it.

Poučila jsem se z toho.

It somehow got me to where I am in life right now.

Nějak mě to dostalo tam, kde teď v životě jsem.

And okay, I wouldn't change it.

A v pořádku, neměnila bych to.

In other words, I had drunk our great cultural Kool-Aid about regret,

Jinými slovy jsem tehdy ještě podléhala víře naší kultury,

which is that lamenting things that occurred in the past

že lamentování nad tím, co se přihodilo v minulosti,

is an absolute waste of time,

je absolutní ztráta času,

that we should always look forward and not backward,

že bychom se měli vždy dívat kupředu a ne zpět

and that one of the noblest and best things we can do

a že jedna největších ctností

is strive to live a life free of regrets.

je usilovat o život bez lítosti.

This idea is nicely captured by this quote:

Tato myšlenka je hezky zachycena tímto citátem:

"Things without all remedy

"Čemu není léku

should be without regard;

nač o tom snít?

what's done is done."

Co stalo, stalo se."

And it seems like kind of an admirable philosophy at first --

Zprvu se to zdá jako docela obdivuhodná filozofie --

something we might all agree to sign onto ...

něco, pod co bychom se všichni podepsali ...

until I tell you who said it.

dokud vám nepovím, kdo to řekl.

Right, so this is Lady MacBeth

Jasně, takže Lady MacBeth

basically telling her husband to stop being such a wuss

v podstatě říká svému muži, aby přestal být takový slaboch

for feeling bad about murdering people.

a necítil se špatně, že vraždí lidi.

And as it happens, Shakespeare was onto something here,

A jak se stává, Shakespeare měl něco na mysli,

as he generally was.

jako měl obyčejně.

Because the inability to experience regret

Protože neschopnost prožít lítost

is actually one of the diagnostic characteristics

je ve skutečnosti jednou z diagnostických charakteristik

of sociopaths.

sociopatů.

It's also, by the way, a characteristic of certain kinds of brain damage.

Mimochodem je to také příznak určitého poškození mozku.

So people who have damage

Lidé, kteří mají poškozený

to their orbital frontal cortex

svou orbitofrontální mozkovou kůru,

seem to be unable to feel regret

se zdají být neschopni pociťovat lítost

in the face of even obviously very poor decisions.

tváří v tvář i očividně velmi špatným rozhodnutím.

So if, in fact, you want to live a life free of regret,

Pokud tedy chcete žít život bez lítosti,

there is an option open to you.

jsou tu pro vás jedny dveře otevřeny.

It's called a lobotomy.

Jmenují se lobotomie.

But if you want to be fully functional

Pokud ale chcete být plně funkční

and fully human

a plně lidští

and fully humane,

a schopni soucitu,

I think you need to learn to live, not without regret, but with it.

myslím, že se nepotřebujete naučit žít bez lítosti, ale s ní.

So let's start off by defining some terms.

Takže, začněme definicí několika pojmů.

What is regret?

Co je to lítost?

Regret is the emotion we experience

Lítost je emoce, kterou prožíváme,

when we think that our present situation

když si myslíme, že naše současná situace

could be better or happier

by mohla být lepší nebo šťastnější,

if we had done something different in the past.

pokud bychom v minulosti udělali něco jinak.

So in other words, regret requires two things.

Jinými slovy, lítost vyžaduje dvě věci.

It requires, first of all, agency -- we had to make a decision in the first place.

Vyžaduje, v první řadě, zprostředkování -- musíme se nejprve nějak rozhodnout.

And second of all, it requires imagination.

A za druhé, vyžaduje představivost.

We need to be able to imagine going back and making a different choice,

Potřebujeme být schopni představit si návrat zpět a změnu volby,

and then we need to be able to kind of spool this imaginary record forward

a poté si musíme umět tento smyšlený film pustit

and imagine how things would be playing out in our present.

a představit si, jak by věci vypadaly v současnosti.

And in fact, the more we have of either of these things --

A ve skutečnosti čím více jedné z těchto věcí --

the more agency and the more imagination

více zprostředkování a více představivosti

with respect to a given regret,

vzhledem k dané lítosti,

the more acute that regret will be.

tím akutnější lítost to bude.

So let's say for instance

Řekněme například,

that you're on your way to your best friend's wedding

že jedete na svatbu svého nejlepšího přítele

and you're trying to get to the airport and you're stuck in terrible traffic,

a snažíte se dostat na letiště a zaseknete se v příšerné zácpě

and you finally arrive at your gate

a konečně dorazíte ke svému letadlu

and you've missed your flight.

a ono vám zrovna uletí.

You're going to experience more regret in that situation

Zažijete více lítosti v této situaci,

if you missed your flight by three minutes

pokud jste let nestihli o tři minuty,

than if you missed it by 20.

než kdyby jste ho nestihli o 20.

Why?

Proč?

Well because, if you miss your flight by three minutes,

Protože, pokud jste let nestihli o tři minuty,

it is painfully easy to imagine

je bolestně snadné představit si,

that you could have made different decisions

že jste mohli udělat jiná rozhodnutí,

that would have led to a better outcome.

která by vedla k lepšímu výsledku.

"I should have taken the bridge and not the tunnel.

"Měla jsem jet přes most a ne tunelem.

I should have gone through that yellow light."

Měla jsem projet na oranžovou."

These are the classic conditions that create regret.

Toto jsou klasické podmínky, které vytváří lítost.

We feel regret when we think we are responsible

Litujeme, když si myslíme, že jsme zodpovědní

for a decision that came out badly,

za rozhodnutí, která dopadla špatně,

but almost came out well.

ale skoro dopadla dobře.

Now within that framework,

V tomto rámci

we can obviously experience regret about a lot of different things.

můžeme očividně litovat mnoho různých věcí.

This session today is about behavioral economics.

Toto povídání je o behaviorální ekonomice.

And most of what we know about regret

A většina toho, co víme o lítosti,

comes to us out of that domain.

vychází z této oblasti.

We have a vast body of literature

Máme rozsáhlou literaturu

on consumer and financial decisions

o konzumním a finančním rozhodování

and the regrets associated with them --

a lítosti s nimi spojené --

buyer's remorse, basically.

výčitky spotřebitele, v podstatě.

But then finally, it occurred to some researchers to step back

Ale nakonec se stalo, že někteří badatelé udělali krok zpět

and say, well okay, but overall,

a řekli, dobrá, ale kolem a kolem,

what do we regret most in life?

čeho v životě nejvíce litujeme?

Here's what the answers turn out to look like.

Tady jsou nejčastější odpovědi.

So top six regrets --

Prvních šest --

the things we regret most in life:

věci, kterých v životě nejvíce litujeme:

Number one by far, education.

Číslo jedna, daleko před ostatními, vzdělání.

33 percent of all of our regrets

Třetina všech našich výčitek

pertain to decisions we made about education.

se týká rozhodnutí spojených se vzděláním.

We wish we'd gotten more of it.

Kéž by se nám ho dostalo více.

We wish we'd taken better advantage of the education that we did have.

Přejeme si, abychom byli více využili jeho možností, než jsme učinili.

We wish we'd chosen to study a different topic.

Přejeme si, abychom si byli vybrali jiný obor ke studiu.

Others very high on our list of regrets

Další vysoko postavené na našem seznamu

include career, romance, parenting,

zahrnují kariéru, milostné vztahy, rodičovství,

various decisions and choices about our sense of self

různá rozhodnutí a volby o našem já

and how we spend our leisure time --

a o tom, jak trávíme náš volný čas --

or actually more specifically,

nebo přesněji,

how we fail to spend our leisure time.

jak se nám nedaří trávit volný čas.

The remaining regrets

Zbývající lítosti

pertain to these things:

se vztahují k těmto věcem:

finance, family issues unrelated to romance or parenting,

finance, ostatní rodinné záležitosti,

health, friends,

zdraví, přátelé,

spirituality and community.

duchovno a komunita.

So in other words, we know most of what we know about regret

Jinými slovy, nejvíce víme o lítosti

by the study of finance.

skrze studium financí.

But it turns out, when you look overall at what people regret in life,

Ale ukazuje se, když se podíváte na to, čeho lidé v životě litují,

you know what, our financial decisions don't even rank.

že naše finanční rozhodnutí se mezi nejčastějšími vůbec neumisťují.

They account for less than three percent of our total regrets.

Patří mezi méně než tři procenta celkové lítosti.

So if you're sitting there stressing

Takže pokud tamhle sedíte a stresujete se,

about large cap versus small cap,

jestli velkou, nebo malou investici,

or company A versus company B,

nebo společnost A versus společnost B,

or should you buy the Subaru or the Prius,

nebo jestli koupit Subaru, či Prius.

you know what, let it go.

Víte co? Nechte to plavat.

Odds are, you're not going to care in five years.

Pravděpodobně vám to za pět let bude jedno.

But for these things that we actually do really care about

Ale jak u těchto věcí, o které se opravdu staráme

and do experience profound regret around,

a zažíváme pro ně hlubokou lítost,

what does that experience feel like?

prožíváme své pocity?

We all know the short answer.

Všichni známe tu krátkou odpověď.

It feels terrible. Regret feels awful.

Je to strašlivé. Lítost je otřesná.

But it turns out that regret feels awful

Ale ukazuje se, že lítost je otřesná

in four very specific and consistent ways.

ve čtyřech velmi specifických a konsistentních způsobech.

So the first consistent component of regret

První neměnnou složkou lítosti

is basically denial.

je v podstatě popření.

When I went home that night after getting my tattoo,

Když jsem se vrátila domů tu noc po tom, co jsem se nechala tetovat,

I basically stayed up all night.

v podstatě jsem zůstala vzhůru celou noc.

And for the first several hours,

A po několik prvních hodin

there was exactly one thought in my head.

jsem myslela na jedinou věc.

And the thought was,

Ta myšlenka byla:

"Make it go away!"

"Nech to zmizet!"

This is an unbelievably primitive emotional response.

To je neuvěřitelně primitivně emocionální reakce.

I mean, it's right up there with, "I want my mommy!"

Myslím tím, že je to tam hned vedle: "Já chci maminku!"

We're not trying to solve the problem.

Nesnažíme se vyřešit problém.

We're not trying to understand how the problem came about.

Nesnažíme se porozumět, jak k problému došlo.

We just want it to vanish.

Chceme jen, aby zmizel.

The second characteristic component of regret

Druhou charakteristickou složkou lítosti

is a sense of bewilderment.

je pocit zmatku.

So the other thing I thought about there in my bedroom that night

Další věcí, nad kterou jsem přemýšlela tehdy v noci v mé ložnici,

was, "How could I have done that?

bylo: "Jak jsem to mohla udělat?

What was I thinking?"

Co jsem si myslela?"

This real sense of alienation

Tento opravdový pocit odcizení

from the part of us that made a decision we regret.

od té části nás, která provedla rozhodnutí, jehož litujeme.

We can't identify with that part.

Nemůžeme se identifikovat s tou částí.

We don't understand that part.

Nerozumíme té části.

And we certainly don't have any empathy for that part --

A rozhodně s touto částí nesoucítíme --

which explains the third consistent component of regret,

což vysvětluje třetí běžnou součást lítosti,

which is an intense desire to punish ourselves.

kterou je intenzivní touha potrestat se.

That's why, in the face of our regret,

Proto, tváří v tvář naší lítosti,

the thing we consistently say is, "I could have kicked myself."

věcí, kterou říkáme, je: "Mohla bych se kopnout."

The fourth component here

Čtvrtou částí je,

is that regret is what psychologists call perseverative.

že lítost je, co psychologové nazývají perserverace.

To perseverate means to focus obsessively and repeatedly

Perserverovat znamená nutkavě a opakovaně zaměřovat

on the exact same thing.

na přesně tu stejnou věc.

Now the effect of perseveration

Efekt perserverace

is to basically take these first three components of regret

je v podstatě ten, že bereme tyto první tři složky lítosti

and put them on an infinite loop.

a dáváme je do nekonečné smyčky.

So it's not that I sat there in my bedroom that night,

Takže jsem si tehdy nesedla v mé ložnici a

thinking, "Make it go away."

neřekla: "Nech to zmizet."

It's that I sat there and I thought,

Seděla jsem tam a říkala jsem si:

"Make it go away. Make it go away.

"Nech to zmizet. Nech to zmizet.

Make it go away. Make it go away."

Nech to zmizet. Nech to zmizet."

So if you look at the psychological literature,

Když se podíváte do psychologické literatury,

these are the four consistent defining components of regret.

toto jsou čtyři stálé, definující součásti lítosti.

But I want to suggest that there's also a fifth one.

Ale já navrhuji, že je existuje ještě také pátá.

And I think of this

Přemýšlím o ní,

as a kind of existential wake-up call.

jako o takovém existenciálním probuzení.

That night in my apartment,

Tu noc v mém bytě,

after I got done kicking myself and so forth,

poté, co jsem se přestala kopat a tak dále,

I lay in bed for a long time,

jsem si lehla nadlouho do postele

and I thought about skin grafts.

a myslela jsem na kožní štěpy.

And then I thought about how,

A potom jsem myslela na to, jak

much as travel insurance doesn't cover acts of God,

stejně jako cestovní pojištění nepokrývá činy Boží,

probably my health insurance did not cover acts of idiocy.

pravděpodobně mé zdravotní pojištění nepokrývá činy idiocie.

In point of fact, no insurance covers acts of idiocy.

De facto žádné pojištění nekryje činy idiocie.

The whole point of acts of idiocy

Celý smysl těchto pitomých činů

is that they leave you totally uninsured;

je, že vás nechají zcela nezajištěné;

they leave you exposed to the world

nechají vás vystavené světu

and exposed to your own vulnerability and fallibility

a vystavené vaší vlastní zranitelnosti a omylnosti,

in face of, frankly, a fairly indifferent universe.

tváří v tvář, upřímně, dost lhostejnému vesmíru.

This is obviously an incredibly painful experience.

To je očividně neskutečně bolestivá zkušenost.

And I think it's particularly painful for us now in the West

A myslím si, že je zvláště palčivá pro nás nyní na Západě

in the grips of what I sometimes think of

v sevření toho, co někdy nazývám

as a Control-Z culture --

Control-Z kulturou --

Control-Z like the computer command,

Control-Z jako ten počítačový příkaz,

undo.

zpět.

We're incredibly used to not having to face

Jsme neskutečně zvyklý, že nemusíme čelit

life's hard realities, in a certain sense.

tvrdé životní realitě v jistém smyslu.

We think we can throw money at the problem

Myslíme si, že můžeme problém řešit penězi

or throw technology at the problem --

nebo technologiemi --

we can undo and unfriend

můžeme dát zpět, můžeme odpřátelit

and unfollow.

a přestat odebírat.

And the problem is that there are certain things that happen in life

Problém je, že v životě se stávají určité věci,

that we desperately want to change

které zoufale chceme napravit,

and we cannot.

ale nemůžeme.

Sometimes instead of Control-Z,

Někdy místo Control-Z

we actually have zero control.

máme vlastně nulovou kontrolu.

And for those of us who are control freaks and perfectionists --

A pro ty z nás, kteří jsou kontrolní maniaci a perfekcionisté --

and I know where of I speak --

a já vím, o kom mluvím --

this is really hard,

je to velmi těžké,

because we want to do everything ourselves and we want to do it right.

protože chceme dělat vše sami a chceme to dělat správně.

Now there is a case to be made

Je možné argumentovat,

that control freaks and perfectionists should not get tattoos,

že kontrolní maniaci a perfekcionisté by se neměli nechat tetovat,

and I'm going to return to that point in a few minutes.

vrátím se k tomuto bodu za pár minut.

But first I want to say

Ale nejdříve chci říci,

that the intensity and persistence

že intenzita a perzistence,

with which we experience these emotional components of regret

s níž prožíváme tyto emocionální složky lítosti,

is obviously going to vary

se očividně budou lišit.

depending on the specific thing that we're feeling regretful about.

Záleží na tom, čeho přesně zrovna litujeme.

So for instance, here's one of my favorite

Takže například, tady je jeden z mých oblíbených

automatic generators of regret in modern life.

automatů na lítost v moderním životě.

(Laughter)

(Smích)

Text: Relpy to all.

Text: Odpovědět všem.

And the amazing thing

A ta úžasná věc

about this really insidious technological innovation

na této opravdu záludné technologické inovaci

is that even just with this one thing,

je to, že už jen s touto věcí

we can experience a huge range of regret.

můžeme zažít obrovský rozsah lítosti.

You can accidentally hit "reply all" to an email

Můžete omylem kliknout na "odpovědět všem" v emailu

and torpedo a relationship.

a torpédovat vztah.

Or you can just have an incredibly embarrassing day at work.

Nebo můžete mít neskutečně trapný den v práci.

Or you can have your last day at work.

Nebo můžete mít svůj poslední den v práci.

And this doesn't even touch

A toto se ani nedotýká

on the really profound regrets of a life.

těch skutečně hlubokých lítostí života.

Because of course, sometimes we do make decisions

Protože samozřejmě někdy děláme rozhodnutí,

that have irrevocable and terrible consequences,

která mají nevratné a strašlivé následky,

either for our own or for other people's

buď pro naše, nebo pro cizí

health and happiness and livelihoods,

zdraví a štěstí a živobytí,

and in the very worst case scenario, even their lives.

a v nejhorším možném případě dokonce jejich životy.

Now obviously, those kinds of regrets

Tyto druhy lítosti

are incredibly piercing and enduring.

jsou očividně neskutečně pronikavé a trvající.

I mean, even the stupid "reply all" regrets

Mám na mysli, že dokonce hloupé "odpovědět všem" lítosti

can leave us in a fit of excruciating agony for days.

nás mohou po dny nechat v záchvatu mučivé agonie.

So how are we supposed to live with this?

Tak jak s tím máme žít?

I want to suggest that there's three things

Chci navrhnout tři věci,

that help us to make our peace with regret.

které nám pomohou usmířit se s lítostí.

And the first of these

A první z nich

is to take some comfort in its universality.

je udělat si pohodlí v její všestrannosti.

If you Google regret and tattoo,

Pokud "vygooglíte" lítost a tetování,

you will get 11.5 million hits.

dostanete 11 a půl milionu výsledků.

(Laughter)

(Smích)

The FDA estimates

FDA odhaduje,

that of all the Americans who have tattoos,

že mezi Američany, kteří mají tetování,

17 percent of us regret getting them.

je 17 procent těch, co litují.

That is Johnny Depp and me

To je Johnny Depp a já

and our seven million friends.

a našich sedm milionů přátel.

And that's just regret about tattoos.

A to je jen okolo tetování.

We are all in this together.

Jsme v tom všichni společně.

The second way that we can help make our peace with regret

Druhý způsob, jak se usmířit s lítostí

is to laugh at ourselves.

je smát se sami sobě.

Now in my case, this really wasn't a problem,

Tohle v mém případě opravdu nebyl problém,

because it's actually very easy to laugh at yourself

protože je opravdu velmi snadné smát se sobě,

when you're 29 years old and you want your mommy

když je vám 29 a chcete svou maminku,

because you don't like your new tattoo.

protože se vám nelíbí vaše nové tetování.

But it might seem like a kind of cruel or glib suggestion

Ale může se to zdát jako tak trochu kruté nebo ostré doporučení,

when it comes to these more profound regrets.

když dojde na ty hlubší lítosti.

I don't think that's the case though.

Nemyslím si však, že je to ten případ.

All of us who've experienced regret

Všichni z nás, kdo zažili lítost,

that contains real pain and real grief

která zahrnuje skutečnou bolest a skutečný smutek,

understand that humor and even black humor

chápou, že humor, nebo dokonce černý humor,

plays a crucial role in helping us survive.

hraje zásadní roli, co se týče pomoci v přežití.

It connects the poles of our lives back together,

Spojuje póly našich životů zpět k sobě,

the positive and the negative,

kladný a záporný,

and it sends a little current of life back into us.

a posílá malý proud života zpět k nám.

The third way that I think we can help make our peace with regret

Třetí cestou, jak si myslím, že se můžeme usmířit s lítosti,

is through the passage of time,

je plynutí času,

which, as we know, heals all wounds --

který, jak víme, hojí všechny rány --

except for tattoos, which are permanent.

až na tetování, která jsou trvalá.

So it's been several years

Už je tomu několik let,

since I got my own tattoo.

co jsem se nechala tetovat.

And do you guys just want to see it?

A chcete to prostě vidět?

All right.

Tak dobře.

Actually, you know what, I should warn you,

Vlastně, víte co, měla bych vás varovat,

you're going to be disappointed.

budete zklamáni.

Because it's actually not that hideous.

Protože není ve skutečnosti tak ošklivé.

I didn't tattoo Marilyn Manson's face

Nemám tetování obličeje Marilyna Mansona

on some indiscreet part of myself or something.

na nějakých indiskrétních částech sebe nebo co.

When other people see my tattoo,

Když ostatní lidé vidí mé tetování,

for the most part they like how it looks.

většinou se jim líbí, jak vypadá.

It's just that I don't like how it looks.

Jen mně se nelíbí, jak vypadá.

And as I said earlier, I'm a perfectionist.

A jak jsem řekla dříve, jsem perfekcionistka.

But I'll let you see it anyway.

Ale ukáži vám ho i tak.

This is my tattoo.

Toto je mé tetování.

I can guess what some of you are thinking.

Hádám, že vím, co si někteří myslíte.

So let me reassure you about something.

Nechte mě vás o něčem ujistit.

Some of your own regrets

Některé z vašich vlastních lítostí

are also not as ugly as you think they are.

také nejsou tak ošklivé jak si myslíte, že jsou.

I got this tattoo

Máme tohle tetování,

because I spent most of my 20s

protože jsem jako dvacátnice trávila

living outside the country and traveling.

život venku a na cestách.

And when I came and settled in New York afterward,

A když jsem přišla a usadila se potom v New Yorku,

I was worried that I would forget

bála jsem se, že bych zapomněla

some of the most important lessons that I learned during that time.

některé z nejdůležitějších lekcí, kterým jsem se během života naučila.

Specifically the two things I learned about myself

Především dvě věci, které jsem se o sobě naučila,

that I most didn't want to forget

jsem nechtěla zapomenout.

was how important it felt to keep exploring

Jak důležité bylo prozkoumávat

and, simultaneously, how important it is

a zároveň jak důležité je

to somehow keep an eye on your own true north.

mít pod dohledem svůj vlastní pravý sever.

And what I loved about this image of the compass

A co jsem milovala na tomto obrázku kompasu,

was that I felt like it encapsulated both of these ideas

bylo, že jsem měla pocit, že zapouzdřil obě tyto myšlenky

in one simple image.

do jednoho jednoduchého obrázku.

And I thought it might serve as a kind of permanent mnemonic device.

A myslela jsem si, že by mohl posloužit jako taková věčná mnemotechnická pomůcka.

Well it did.

No, posloužil.

But it turns out, it doesn't remind me of the thing I thought it would;

Ale ukázalo se, že mi připomíná něco jiného;

it reminds me constantly of something else instead.

připomíná mi místo toho pokaždé něco jiného.

It actually reminds me

Ve skutečnosti mi připomíná

of the most important lesson regret can teach us,

nejdůležitější lekci, které nás lítost může naučit,

which is also one of the most important lessons life teaches us.

což je i jedna z nejdůležitějších lekcí, co nás život naučí.

And ironically, I think it's probably the single most important thing

Myslím si, že je to, ironicky, ta nejdůležitější věc,

I possibly could have tattooed onto my body --

kterou jsem si vůbec mohla nechat vytetovat --

partly as a writer,

částečně jako spisovatelka,

but also just as a human being.

ale také jako lidská bytost.

Here's the thing,

Víte,

if we have goals

když máme cíle

and dreams,

a sny,

and we want to do our best,

a chceme se snažit ze všech sil,

and if we love people

a když milujeme

and we don't want to hurt them or lose them,

a nechceme zranit nebo ztratit,

we should feel pain when things go wrong.

měli bychom cítit bolest, když se to pokazí.

The point isn't to live without any regrets.

Nejde o to, žít bez lítosti.

The point is to not hate ourselves for having them.

Jde o to, aby nám na sobě nevadila.

The lesson that I ultimately learned from my tattoo

Lekce, kterou mi mé tetování ihned uštědřilo

and that I want to leave you with today

a o kterou se s vámi chci podělit,

is this:

zní takto:

We need to learn to love

Potřebujeme se naučit milovat

the flawed, imperfect things

ty chybné, nedokonalé věci,

that we create

které vytváříme,

and to forgive ourselves for creating them.

a odpouštět si, že jsme je vytvořili.

Regret doesn't remind us that we did badly.

Lítost nám nepřipomíná, že jsme činili špatně.

It reminds us that we know we can do better.

Připomíná nám, že můžeme činit lépe.

Thank you.

Děkuji.

(Applause)

(Aplaus)