Why we laugh | Sophie Scott

Překladatel: Magdalena Schneiderová Korektor: Kateřina Jabůrková

Hi. I'm going to talk to you today about laughter,

Dobrý den. Dnes vám povím něco o smíchu.

and I just want to start by thinking about the first time

Chtěla bych začít zamyšlením nad svou vlastní vzpomínkou,

I can ever remember noticing laughter.

kdy jsem poprvé zaregistrovala smích.

This is when I was a little girl. I would've been about six.

Byla jsem malá holka, mohlo mi být kolem šesti let.

And I came across my parents doing something unusual,

A narazila jsem na své rodiče, jak dělali něco neobvyklého,

where they were laughing.

při čem se smáli.

They were laughing very, very hard.

Smáli se velmi, velmi silně.

They were lying on the floor laughing.

Leželi na zemi a smáli se.

They were screaming with laughter.

Křičeli smíchy.

I did not know what they were laughing at, but I wanted in.

Nevěděla jsem, čemu se smějí, ale chtěla jsem taky.

I wanted to be part of that,

Chtěla jsem být toho součástí,

and I kind of sat around at the edge going, "Hoo hoo!" (Laughter)

seděla jsem okolo nich, na kraji a dělala "Hoo hoo!" (Smích)

Now, incidentally, what they were laughing at

Jen tak mimochodem, smáli se písničce,

was a song which people used to sing,

kterou si lidé zpívali,

which was based around signs in toilets on trains

která byla postavena na cedulích, které jsou na záchodech ve vlacích

telling you what you could and could not do

a říkají vám, co můžete a nemůžete

in toilets on trains.

na vlakových záchodcích dělat.

And the thing you have to remember about the English is, of course,

Musíte si uvědomit jednu věc o Britech, a tou je samozřejmě,

we do have an immensely sophisticated sense of humor.

náš nesmírně sofistikovaný smysl pro humor.

(Laughter)

(Smích)

At the time, though, I didn't understand anything of that.

Tenkrát jsem ale ničemu z toho nerozuměla.

I just cared about the laughter,

Zajímala jsem se jen o ten smích

and actually, as a neuroscientist, I've come to care about it again.

a vlastně jako neurovědkyně jsem se k zájmu o něj dostala znovu.

And it is a really weird thing to do.

A je to velmi zvláštní záležitost.

What I'm going to do now is just play some examples

Nyní vám pustím nějaké ukázky

of real human beings laughing,

smíchu opravdových lidí

and I want you think about the sound people make and how odd that can be,

a chci, abyste přemýšleli o zvuku, který lidé vydávají, jak zvláštní může být

and in fact how primitive laughter is as a sound.

a jak je smích ve skutečnosti primitivní zvuk.

It's much more like an animal call than it is like speech.

Je mnohem více jako zvířecí zvolání, než jako řeč.

So here we've got some laughter for you. The first one is pretty joyful.

Takže tady pro vás mám nějaký smích. První je docela radostný.

(Audio: Laughing)

(Audio: Smích)

Now this next guy, I need him to breathe.

Tenhle další chlapík; potřebuji, aby dýchal.

There's a point in there where I'm just, like,

Je tam okamžik, kdy si říkám,

you've got to get some air in there, mate,

musíš tam, člověče, dostat nějaký vzduch,

because he just sounds like he's breathing out.

protože zní, jako kdyby jen vydechoval.

(Audio: Laughing)

(Audio: Smích)

This hasn't been edited; this is him.

To nebylo upraveno; je to on.

(Audio: Laughing) (Laughter)

(Audio: Smích) (Smích)

And finally we have -- this is a human female laughing.

A konečně tu máme-- smějící se ženu.

And laughter can take us to some pretty odd places in terms of making noises.

Smích nás může dostat na celkem zvláštní místa, co se týče dělání zvuků.

(Audio: Laughing)

(Audio: Smích)

She actually says, "Oh my God, what is that?" in French.

Říká: "Pane Bože, co to je?" ve francouzštině.

We're all kind of with her. I have no idea.

Jsme všichni tak trochu s ní. Nemám ponětí.

Now, to understand laughter, you have to look at a part of the body

Abychom porozuměli smíchu, musíme se podívat na část těla,

that psychologists and neuroscientists don't normally spend much time looking at,

nad kterou psychologové a neurovědci normálně netráví mnoho času,

which is the ribcage,

a tou je hrudní koš.

and it doesn't seem terribly exciting,

To se nezdá být až tak zajímavé,

but actually you're all using your ribcage all the time.

ale vlastně všichni neustále používáte svůj hrudní koš.

What you're all doing at the moment with your ribcage,

Co teď všichni svým hrudním košem děláte;

and don't stop doing it, is breathing.

a nepřestávejte; je dýchání.

So you use the intercostal muscles, the muscles between your ribs,

Mezižeberní svaly, které se nacházejí mezi žebry, používáte

to bring air in and out of your lungs

ke vdechování a vydechování vzduchu z plic.

just by expanding and contracting your ribcage,

Jen tím, že roztahujete a smršťujete svůj hrudní koš.

and if I was to put a strap around the outside of your chest

Kdybych vám kolem hrudi dala pásek,

called a breath belt, and just look at that movement,

který se nazývá dýchací pásek, a jen sledovala ten pohyb.

you see a rather gentle sinusoidal movement, so that's breathing.

Vidíte jemný sinusový pohyb; to je dýchání.

You're all doing it. Don't stop.

Všichni to děláte. Nepřestávejte.

As soon as you start talking,

Jakmile začnete mluvit,

you start using your breathing completely differently.

začnete využívat svého dýchání zcela jinak.

So what I'm doing now is you see something much more like this.

Co dělám teď, vypadá mnohem více takto.

In talking, you use very fine movements of the ribcage

Při mluvení používáte velmi jemné pohyby hrudního koše,

to squeeze the air out --

abyste vytlačili vzduch ven -

and in fact, we're the only animals that can do this.

a vlastně jsme jediná zvířata, která toto dokáží.

It's why we can talk at all.

Proto vůbec dokážeme mluvit.

Now, both talking and breathing has a mortal enemy,

Jak mluvení, tak dýchání má smrtelného nepřítele,

and that enemy is laughter,

kterým je smích,

because what happens when you laugh

protože když se smějete,

is those same muscles start to contract very regularly,

ty samé svaly se začnou velmi pravidelně stahovat

and you get this very marked sort of zig-zagging,

a získáte tím tuto zřejmou klikatou čáru;

and that's just squeezing the air out of you.

a to ze sebe jenom vytlačujete vzduch.

It literally is that basic a way of making a sound.

Vydat zvuk je doslova takto jednoduché.

You could be stamping on somebody, it's having the same effect.

Mohli byste na někoho dupat a mělo by to stejný výsledek.

You're just squeezing air out,

Jenom vytlačujete ven vzduch

and each of those contractions -- Ha! -- gives you a sound.

a každý z těch stahů -- Ha! -- vám dá zvuk.

And as the contractions run together, you can get these spasms,

A jak jdou ty stahy pohromadě, můžete dostat křeč,

and that's when you start getting these -- (Wheezing) -- things happening.

tehdy se začne dít toto -- (sípání)

I'm brilliant at this. (Laughter)

Jde mi to skvěle. (Smích)

Now, in terms of the science of laughter, there isn't very much,

Co se týče vědy o smíchu, není toho mnoho,

but it does turn out that pretty much everything we think we know

ale ukazuje se, že skoro všechno, co si myslíme, že o smíchu víme

about laughter is wrong.

je špatně.

So it's not at all unusual, for example, to hear people to say

Takže není vůbec neobvyklé, například, slyšet lidi říkat,

humans are the only animals that laugh.

že člověk je jediné zvíře, které se směje.

Nietzsche thought that humans are the only animals that laugh.

Nietzsche si myslel, že lidé jsou jediná smějí se zvířata.

In fact, you find laughter throughout the mammals.

Ve skutečnosti objevíte smích napříč savci.

It's been well-described and well-observed in primates,

Je dobře popsaný a dobře zdokumentovaný u primátů,

but you also see it in rats,

ale také ho uvidíte u krys.

and wherever you find it --

A kdekoli ho najdete --

humans, primates, rats --

u lidí, primátů, krys --

you find it associated with things like tickling.

najdete ho spojený s činnostmi jako je lechtání.

That's the same for humans.

To je stejné u lidí.

You find it associated with play, and all mammals play.

Je také spojený s hrami, které všichni savci si hrají.

And wherever you find it, it's associated with interactions.

A kdekoli ho najdete, je spojený s interakcemi.

So Robert Provine, who has done a lot of work on this,

Robert Provine, který v tom udělal hodně práce,

has pointed out that you are 30 times more likely to laugh

upozornil na to, že je pravděpodobnost smíchu 30x vyšší,

if you are with somebody else than if you're on your own,

pokud jste s druhým člověkem, než když jste sami.

and where you find most laughter

Nejvíce smíchu naleznete

is in social interactions like conversation.

v sociálních interakcích, jako třeba v rozhovoru.

So if you ask human beings, "When do you laugh?"

Když se zeptáte lidí: "Kdy se smějete?",

they'll talk about comedy and they'll talk about humor and they'll talk about jokes.

budou hovořit o komediích, humoru a budou mluvit o vtipech.

If you look at when they laugh, they're laughing with their friends.

Když se podíváte na to, kdy se smějí, smějí se se svými přáteli.

And when we laugh with people, we're hardly ever actually laughing at jokes.

A když se smějeme s lidmi, smějeme se málokdy vtipům.

You are laughing to show people that you understand them,

Smějete se, abyste ukázali lidem, že jim rozumíte,

that you agree with them, that you're part of the same group as them.

že s nimi souhlasíte, že náležíte ke stejné skupině jako oni.

You're laughing to show that you like them.

Smějete se, abyste jim dali najevo, že je máte rádi.

You might even love them.

Dokonce je můžete i milovat.

You're doing all that at the same time as talking to them,

Děláte to souběžně s tím, co si s nimi povídáte.

and the laughter is doing a lot of that emotional work for you.

Smích za vás dělá hodně citové práce.

Something that Robert Provine has pointed out, as you can see here,

Jak vidíte zde, na co upozornil Robert Provine,

a důvodem, proč jsme se smáli,

and the reason why we were laughing

když jsme slyšeli ty směšné smíchy v úvodu,

when we heard those funny laughs at the start,

a proč jsem se smála já, když jsem viděla smějící se rodiče,

and why I was laughing when I found my parents laughing,

je, že je to nesmírně behaviorálně nakažlivý efekt.

is that it's an enormously behaviorally contagious effect.

Smích můžete chytit od někoho jiného

You can catch laughter from somebody else,

and you are more likely to catch laughter off somebody else if you know them.

a spíše se nakazíte smíchem od člověka, kterého znáte.

Takže stále je to ovlivňováno sociálním kontextem.

So it's still modulated by this social context.

Musíte dát humor na jednu stranu

You have to put humor to one side

and think about the social meaning of laughter

a zamyslet se nad sociálním významem smíchu,

protože v něm spočívá jeho původ.

because that's where its origins lie.

Now, something I've got very interested in is different kinds of laughter,

Ale něco, co velmi zaujalo mne, jsou různé druhy smíchu.

and we have some neurobiological evidence about how human beings vocalize

Máme neurobiologické důkazy o tom, jak lidé vokalizují,

that suggests there might be two kinds of laughs that we have.

které naznačují, že mohou existovat dva druhy smíchu.

So it seems possible that the neurobiology for helpless, involuntary laughter,

Takže se zdá, že neurobiologie bezděčného, mimovolního smíchu,

like my parents lying on the floor screaming about a silly song,

jako když moji rodiče leželi na zemi a řičeli smíchy kvůli bláznivé písničce,

might have a different basis to it than some of that more polite

může mít jiný základ, než zdvořilejší

social laughter that you encounter, which isn't horrible laughter,

sociální smích, se kterým se setkáte; což není hrozný smích,

but it's behavior somebody is doing as part of their communicative act to you,

ale je to chování druhého, jako část jejich komunikace s vámi,

part of their interaction with you; they are choosing to do this.

část jejich interakce s vámi; volí si, že to udělají.

In our evolution, we have developed two different ways of vocalizing.

Během naší evoluce, jsme si vyvinuli dva různé druhy vokalizace.

Involuntary vocalizations are part of an older system

Mimovolní vokalizace jsou součástí staršího systému,

than the more voluntary vocalizations like the speech I'm doing now.

než volní vokalizace, jako moje nynější řeč.

So we might imagine that laughter might actually have two different roots.

Můžeme si představovat, že smích má dva odlišné kořeny.

So I've been looking at this in more detail.

Takže to zkoumám to podrobněji.

Abychom to udělali, tak jsme museli vytvořit nahrávky smějících se lidí,

To do this, we've had to make recordings of people laughing,

and we've had to do whatever it takes to make people laugh,

a museli jsme udělat všechno pro to, aby se lidé smáli.

and we got those same people to produce more posed, social laughter.

Ty samé lidi jsme dovedli k více strojenému, sociálnímu smíchu.

So imagine your friend told a joke,

Představte si, že vám kamarád řekl vtip

and you're laughing because you like your friend,

a smějete se mu, protože máte rádi svého kamaráda,

but not really because the joke's all that.

vlastně ne proto, že ten vtip je tak dobrý.

So I'm going to play you a couple of those.

Pustím vám několik takových.

I want you to tell me if you think this laughter is real laughter,

Chci, abyste mi řekli, jestli si myslíte, že tento smích je opravdový,

or if you think it's posed.

nebo jestli je to póza.

So is this involuntary laughter or more voluntary laughter?

Je tedy toto mimovolní smích nebo spíše volní smích?

(Audio: Laughing)

(Audio: Smích)

What does that sound like to you?

Jak vám to zní?

Audience: Posed. Sophie Scott: Posed? Posed.

Publikum: Strojeně. Sophie Scott: Strojeně? Strojeně.

How about this one?

A co tento?

(Audio: Laughing)

(Audio: Smích)

(Laughter)

(Smích)

I'm the best.

Jsem nejlepší.

(Laughter) (Applause)

(Smích) (Potlesk)

Not really.

Ani ne.

No, that was helpless laughter,

Ne, to byl mimovolní smích.

and in fact, to record that, all they had to do was record me

Aby to nahráli, stačilo jim mě nahrát,

watching one of my friends listening to something I knew she wanted to laugh at,

jak pozoruji svou kamarádku poslouchat něco, čemu jsem věděla, že se chce smát,

and I just started doing this.

a začala jsem dělat tohle.

What you find is that people are good at telling the difference

Zjistíte, že lidé jsou dobří v rozpoznávání

between real and posed laughter.

opravdového a strojeného smíchu.

They seem to be different things to us.

Jsou to pro nás různé věci.

Zajímavé je, že u šimpanzů se objevuje něco podobného.

Interestingly, you see something quite similar with chimpanzees.

Šimpanzi se smějí jinak, pokud jsou lechtáni,

Chimpanzees laugh differently if they're being tickled

than if they're playing with each other,

než když si spolu hrají.

and we might be seeing something like that here,

A něco podobného vidíme zde.

involuntary laughter, tickling laughter, being different from social laughter.

Mimovolní smích, lechtající smích, se liší od sociálního smíchu.

Akusticky jsou velmi odlišné.

They're acoustically very different.

The real laughs are longer. They're higher in pitch.

Opravdový smích je delší. Je výše položený.

When you start laughing hard,

Když se smějete naplno,

you start squeezing air out from your lungs

začnete vytlačovat vzduch z plic

under much higher pressures than you could ever produce voluntarily.

pod mnohem větším tlakem, než byste dokázali vědomě.

For example, I could never pitch my voice that high to sing.

Nikdy bych nedokázala položit svůj hlas tak vysoko ke zpěvu.

Also, you start to get these sort of contractions and weird whistling sounds,

Také začnete mít takové stahy a divné hvízdavé zvuky,

all of which mean that real laughter is extremely easy,

které znamenají, že opravdový smích je nesmírně snadný,

or feels extremely easy to spot.

nebo se zdá nesmírně lehký k rozpoznání.

In contrast, posed laughter, we might think it sounds a bit fake.

V kontrastu, strojený smích se nám zdá trochu falešný.

Actually, it's not, it's actually an important social cue.

Ve skutečnosti není, je to důležitý sociální podnět.

We use it a lot, we're choosing to laugh in a lot of situations,

Používáme ho hodně, volně se smějeme v mnoha situacích

and it seems to be its own thing.

a zdá se to být samostatná oblast.

So, for example, you find nasality in posed laughter,

Ve strojeném smíchu najdeme nosové zvuky,

that kind of "ha ha ha ha ha" sound

ten typ "ha ha ha ha ha" zvuku,

that you never get, you could not do, if you were laughing involuntarily.

který byste nikdy nevytvořili, pokud byste se smáli mimovolně.

So they do seem to be genuinely these two different sorts of things.

Takže se zdají být opravdu dvěma odlišnými záležitostmi.

We took it into the scanner to see how brains respond

Podívali jsme se do skeneru, abychom viděli, jak reaguje mozek,

when you hear laughter.

když slyšíte smích.

And when you do this, this is a really boring experiment.

Když děláte toto, je to velmi nudný experiment.

We just played people real and posed laughs.

Pouštěli jsme lidem opravdový a strojený smích.

We didn't tell them it was a study on laughter.

Neřekli jsme jim, že se jedná o výzkum smíchu.

We put other sounds in there to distract them,

Vložili jsme tam i jiné zvuky, abychom je rozptýlili.

and all they're doing is lying listening to sounds.

Jediné, co dělali, bylo, že leželi a poslouchali zvuky.

We don't tell them to do anything.

Neříkáme jim, aby cokoli dělali.

Nonetheless, when you hear real laughter and when you hear posed laughter,

Přesto, když slyšíte opravdový smích a když slyšíte strojený smích,

the brains are responding completely differently,

mozek reaguje zcela jinak,

significantly differently.

významně jinak.

What you see in the regions in blue, which lies in auditory cortex,

V modrých oblastech, které leží ve sluchovém kortexu,

are the brain areas that respond more to the real laughs,

jsou mozkové oblasti, které reagují více na opravdový smích.

and what seems to be the case,

A zdá se,

when you hear somebody laughing involuntarily,

že když slyšíte někoho smát se mimovolně,

you hear sounds you would never hear in any other context.

slyšíte zvuky, které byste v žádném jiném kontextu neslyšeli.

It's very unambiguous,

Je to velmi jednoznačné

and it seems to be associated with greater auditory processing

a zdá se to být spojeno s větším sluchovým zpracováváním

of these novel sounds.

těchto nových zvuků.

In contrast, when you hear somebody laughing in a posed way,

Naopak, když slyšíte někoho smát se strojeně,

what you see are these regions in pink,

vidíte tyto růžové oblasti,

which are occupying brain areas associated with mentalizing,

které zabírají oblasti mozku spojené s přemýšlením,

thinking about what somebody else is thinking.

myšlením o tom, co si myslí druzí.

And I think what that means is,

Myslím, že to znamená, že

even if you're having your brain scanned, which is completely boring

i když se vám skenuje mozek, což je zcela nudné

and not very interesting,

a nezajímavé,

when you hear somebody going, "A ha ha ha ha ha,"

když slyšíte někoho dělat "A ha ha ha ha ha",

you're trying to work out why they're laughing.

snažíte se přijít na to, proč se směje.

Laughter is always meaningful.

Smích je vždycky smysluplný.

You are always trying to understand it in context,

Vždycky se snažíte porozumět jeho kontextu,

even if, as far as you are concerned, at that point in time,

i když, co se vás týče, v daném okamžiku,

it has not necessarily anything to do with you,

to s vámi nemá nic společného.

you still want to know why those people are laughing.

Stejně chcete vědět, proč se ti lidé smějí.

Now, we've had the opportunity to look at how people hear real and posed laughter

Měli jsme možnost podívat se na to, jak lidé slyší pravý a strojený smích

across the age range.

napříč věkovým spektrem.

So this is an online experiment we ran with the Royal Society,

Tohle je online pokus, který jsme udělali s Královskou společností,

and here we just asked people two questions.

a v němž jsme se lidí ptali pouze na dvě otázky.

First of all, they heard some laughs,

Nejprve slyšeli různý smích

and they had to say, how real or posed do these laughs sound?

a měli říct, jak opravdově nebo strojeně jim zní.

The real laughs are shown in red and the posed laughs are shown in blue.

Opravdový smích je zobrazen červeně, strojený modře.

What you see is there is a rapid onset.

Vidíte, že je zde náhlý začátek.

As you get older, you get better and better at spotting real laughter.

Jak stárnete, stále se zlepšujete v rozpoznávání opravdového smíchu.

So six-year-olds are at chance, they can't really hear the difference.

Šestiletí to zkouší, ve skutečnosti ten rozdíl neslyší.

By the time you are older, you get better,

Věkem se zlepšujete,

but interestingly, you do not hit peak performance in this dataset

ale je zajímavé, že se nedostanete na vrchol

until you are in your late 30s and early 40s.

až do přelomu svých třicátých a čtyřicátých let.

You don't understand laughter fully by the time you hit puberty.

Když se dostanete do puberty, ještě smíchu plně nerozumíte.

You don't understand laughter fully by the time your brain has matured

Plně smíchu nerozumíte, ani když vám dospěje mozek,

at the end of your teens.

na konci náctiletého věku.

You're learning about laughter throughout your entire early adult life.

Během rané dospělosti se toho o smíchu hodně učíte.

If we turn the question around and now say not, what does the laughter sound like

Pokud otočíme otázku a neptáme se, jak ten smích zní,

in terms of being real or posed, but we say,

ve smyslu opravdovosti a strojenosti, ale zeptáme se,

how much does this laughter make you want to laugh,

jak moc vás nutí tento smích k smíchu,

how contagious is this laughter to you, we see a different profile.

jak nakažlivý je pro vás tento smích, vidíme odlišný profil.

And here, the younger you are,

A tady, čím jste mladší,

the more you want to join in when you hear laughter.

tím víc se chcete smát, když slyšíte smích.

Remember me laughing with my parents when I had no idea what was going on.

Vzpomeňte si na mě, jak jsem se smála s rodiči, i když jsem netušila, co se děje.

You really can see this.

Opravdu to lze vidět.

Now everybody, young and old,

Všichni, mladí nebo staří,

finds the real laughs more contagious than the posed laughs,

vnímají opravdový smích jako nakažlivější než strojený smích,

but as you get older, it all becomes less contagious to you.

ale jak stárnete, vše se stává méně nakažlivým.

Now, either we're all just becoming really grumpy as we get older,

Buď jak stárneme, stáváme se mrzutější,

or it may mean that as you understand laughter better,

nebo to může znamenat, že čím více rozumíme smíchu,

and you are getting better at doing that,

což se děje,

you need more than just hearing people laugh to want to laugh.

tím spíše potřebujeme k vlastnímu smíchu více, než jen slyšet smích.

You need the social stuff there.

Potřebujete tam sociální kontext.

So we've got a very interesting behavior

Máme zde velmi zajímavé chování,

about which a lot of our lay assumptions are incorrect,

o kterém je řada našich laických předpokladů chybná.

but I'm coming to see that actually there's even more to laughter

Zjišťuji, že smích je mnohem víc

than it's an important social emotion we should look at,

než jen důležitá sociální emoce, kterou se máme zabývat.

because it turns out people are phenomenally nuanced

Lidé jsou mimořádně citliví na to,

in terms of how we use laughter.

jak užíváme smích.

There's a really lovely set of studies coming out

Vychází řada výzkumů

from Robert Levenson's lab in California,

z laboratoře Roberta Levensona v Kalifornii,

where he's doing a longitudinal study with couples.

kde dělá longitudinální výzkum párů.

He gets married couples, men and women, into the lab,

V laboratoři má manžele, ženu a muže,

and he gives them stressful conversations to have

kterým zadává stresující konverzaci,

while he wires them up to a polygraph so he can see them becoming stressed.

zatímco je připojí k detektoru lži, aby sledoval, jak se dostávají do stresu.

So you've got the two of them in there, and he'll say to the husband,

Má tam oba dva a zeptá se manžela:

"Tell me something that your wife does that irritates you."

"Povězte mi něco, čím Vás manželka rozčiluje."

And what you see is immediately --

Okamžitě vidíte --

just run that one through your head briefly, you and your partner --

nechte si to letmo projít hlavou, Vy a Váš partner --

you can imagine everybody gets a bit more stressed as soon as that starts.

asi si dovede představit, že se každý dostane do stresu, jak tohle začne.

You can see physically, people become more stressed.

Vidíte, fyzicky se lidé dostanou do většího stresu.

What he finds is that the couples who manage that feeling of stress

Objevil, že páry, které zvládnou ten pocit stresu

with laughter, positive emotions like laughter,

pomocí smíchu, positivních emocí jako je smích,

not only immediately become less stressed,

nejen, že se okamžitě dostanou do menšího stresu,

they can see them physically feeling better,

je vidět, že se fyzicky začnou cítit lépe.

they're dealing with this unpleasant situation better together,

Vyrovnávají se s touto nepříjemnou situaci lépe společně,

they are also the couples that report

jsou to ty páry, které udávají

high levels of satisfaction in their relationship

vysokou spokojenost se vztahem

and they stay together for longer.

a zůstávají spolu déle.

So in fact, when you look at close relationships,

Takže když se podíváte na blízké vztahy,

laughter is a phenomenally useful index

smích je nesmírně užitečný ukazatel,

of how people are regulating their emotions together.

jak lidé společně regulují své emoce.

We're not just emitting it at each other to show that we like each other,

Jen ho na sebe nevypouštíme, abychom si projevili náklonnost,

we're making ourselves feel better together.

společně se pak cítíme lépe.

Now, I don't think this is going to be limited to romantic relationships.

Nemyslím si, že by se to omezovalo jen na romantické vztahy.

I think this is probably going to be a characteristic

Myslím, že to zřejmě bude charakteristika

of close emotional relationships such as you might have with friends,

blízkých citových vztahů, jaké můžete mít s přáteli.

which explains my next clip,

Což vysvětluje moje další ukázka,

which is of a YouTube video of some young men in the former East Germany

na které je video z YouTube, na kterém mladí muži v bývalém Východním Německu

on making a video to promote their heavy metal band,

vytvářejí video k propagaci své heavy metalové skupiny.

and it's extremely macho, and the mood is very serious,

Je to nesmírně macho, nálada je velmi vážná.

and I want you to notice what happens in terms of laughter

Chci, abyste si všimli, co se stane, ohledně smíchu,

when things go wrong

když se věci pokazí,

and how quickly that happens, and how that changes the mood.

a jak rychle se to stane a jak to změní náladu.

He's cold. He's about to get wet. He's got swimming trunks on,

Je mu zima. Chystá se namočit. Má na sobě plavky,

got a towel.

ručník.

Ice.

Led.

What might possibly happen?

Co se může stát?

Video starts.

Video začne.

Serious mood.

Vážná nálada.

And his friends are already laughing. They are already laughing, hard.

Jeho kamarádi už se smějí. Už se hodně smějí.

He's not laughing yet.

On se ještě nesměje.

(Laughter)

(Smích)

He's starting to go now.

Začíná.

And now they're all off.

A už se smějí všichni.

(Laughter)

(Smích)

They're on the floor.

Jsou na zemi.

(Laughter)

(Smích)

The thing I really like about that is it's all very serious

Líbí se mi, jak je to celé vážné,

until he jumps onto the ice, and as soon as he doesn't go through the ice,

než skočí na led, a jakmile neprojde ledem;

but also there isn't blood and bone everywhere,

ale zároveň není všude krev a kosti;

his friends start laughing.

začnou se jeho kamarádi smát.

And imagine if that had played him out with him standing there going,

Představte si, že by to dopadlo tak, že by tam stál.

"No seriously, Heinrich, I think this is broken,"

"Ne vážně, Heinrichu, myslím, že je to zlomené",

To bychom si neužili. To bylo stresující.

we wouldn't enjoy watching that. That would be stressful.

Nebo kdyby pobíhal s viditelně zlomenou nohou a smál se

Or if he was running around with a visibly broken leg laughing,

a jeho kamarádi by říkali: "Heinrichu, musíme jet do nemocnice."

and his friends are going, "Heinrich, I think we need to go to the hospital now,"

To by také nebylo vtipné.

Ten smích funguje.

that also wouldn't be funny.

The fact that the laughter works,

Dostane ho z bolestivé, trapné a těžké situace

it gets him from a painful, embarrassing, difficult situation,

do situace vtipné, kterou si užíváme.

into a funny situation, into what we're actually enjoying there,

Myslím si, že je to velmi zajímavé využití,

and I think that's a really interesting use,

které se odehrává neustále.

and it's actually happening all the time.

Například si vzpomínám na něco podobného

For example, I can remember something like this happening

z otcova pohřbu.

at my father's funeral.

Neskákali jsme ve spodním prádle po ledu.

We weren't jumping around on the ice in our underpants.

We're not Canadian.

Nejsme Kanaďani.

(Smích) (Potlesk)

(Laughter) (Applause)

These events are always difficult, I had a relative who was being a bit difficult,

Tyto události jsou vždycky obtížné, měla jsem jednoho náročného příbuzného,

my mum was not in a good place,

máma na tom nebyla dobře.

and I can remember finding myself just before the whole thing started

Vzpomínám si, že jsem před začátkem

telling this story about something that happened in a 1970s sitcom,

vyprávěla příběh, co se stalo v sitcomu ze 70. let.

and I just thought at the time, I don't know why I'm doing this,

V tu chvíli jsem si říkala, proč tohle dělám

and what I realized I was doing

a uvědomila jsem si, že

was I was coming up with something from somewhere

tahám odněkud něco,

I could use to make her laugh together with me.

nad čím by se mohla smát se mnou.

It was a very basic reaction to find some reason we can do this.

Je to velmi základní reakce, najít důvod, že to zvládneme.

We can laugh together. We're going to get through this.

Dokážeme se spolu smát. Překonáme to.

We're going to be okay.

Budeme v pořádku.

And in fact, all of us are doing this all the time.

Ve skutečnosti tohle děláme všichni, neustále.

You do it so often, you don't even notice it.

Děláte to tak často, že si to ani neuvědomujete.

Everybody underestimates how often they laugh,

Každý podceňuje, jak často se směje.

and you're doing something, when you laugh with people,

Když se smějete s lidmi,

that's actually letting you access a really ancient evolutionary system

zpřístupňujete tak odvěký evoluční systém,

that mammals have evolved to make and maintain social bonds,

který si vyvinuli savci, aby udržovali sociální pouta,

and clearly to regulate emotions, to make ourselves feel better.

a zjevně aby regulovali své emoce, aby se cítili lépe.

It's not something specific to humans -- it's a really ancient behavior

Není to specifické pro lidi -- je to opravdu starodávné chování,

which really helps us regulate how we feel and makes us feel better.

které nám pomáhá regulovat naše pocity a umožňuje nám cítit se lépe.

In other words, when it comes to laughter,

Jinými slovy, když dojde na smích,

you and me, baby, ain't nothing but mammals. (Laughter)

ty a já, zlato, nejsme než savci. (Smích)

Thank you.

Děkuji.

Thank you. (Applause)

Děkuji. (Potlesk)