Dare to disagree | Margaret Heffernan

Translator: Thu-Huong Ha Reviewer: Morton Bast

Překladatel: Marek Petrik Korektor: Jan Kadlec

In Oxford in the 1950s,

V padesátých letech byla na Oxfordu

there was a fantastic doctor, who was very unusual,

fantastická doktorka, která se však trochu vymykala,

named Alice Stewart.

jmenovala se Alice Stewart.

And Alice was unusual partly because, of course,

A Alice se vymykala částečně proto, že samozřejmě

she was a woman, which was pretty rare in the 1950s.

byla žena, což byla v padesátých letech poměrně vzácnost.

And she was brilliant, she was one of the,

Byla geniální, svého času byla

at the time, the youngest Fellow to be elected to the Royal College of Physicians.

jedním z nejmladších členů Royal College of Physicians.

She was unusual too because she continued to work after she got married,

Vymykala se také proto, že pokračovala v práci i po svatbě,

after she had kids,

i poté co měla děti,

and even after she got divorced and was a single parent,

a i potom, co se rozvedla a byla matka samoživitelka,

she continued her medical work.

pokračovala ve své lékařské práci.

And she was unusual because she was really interested in a new science,

A vymykala se také proto, že se zajímala o nové vědecké odvětví,

the emerging field of epidemiology,

vznikající obor epidemiologie,

the study of patterns in disease.

která zkoumá opakované jevy u chorob.

But like every scientist, she appreciated

Ale jako každý vědec, ráda

that to make her mark, what she needed to do

na sebe poutala pozornost, potřebovala

was find a hard problem and solve it.

najít složitý problém a vyřešit ho.

The hard problem that Alice chose

Složitý problém, který si Alice vybrala

was the rising incidence of childhood cancers.

bylo zvyšování výskytu rakoviny u dětí.

Most disease is correlated with poverty,

Většina nemocí souvisí s chudobou,

but in the case of childhood cancers,

ale v případě rakoviny u dětí,

the children who were dying seemed mostly to come

děti, které umíraly, pocházely většinou

from affluent families.

z bohatých rodin.

So, what, she wanted to know,

Takže chtěla vědět,

could explain this anomaly?

jestli dokáže tuto anomálii vysvětlit?

Now, Alice had trouble getting funding for her research.

Alice měla problém najít pro svůj výzkum financování.

In the end, she got just 1,000 pounds

Nakonec získala pouze 1000 liber

from the Lady Tata Memorial prize.

z ocenění Lady Tata Memorial.

And that meant she knew she only had one shot

A to znamenalo, a ona to věděla, že má při

at collecting her data.

shromažďování dat pouze jeden pokus.

Now, she had no idea what to look for.

Ale neměla ani potuchy, co hledat.

This really was a needle in a haystack sort of search,

Ten výzkum byl vskutku podobný hledání jehly v kupce sena,

so she asked everything she could think of.

takže se vyptávala na všechno, co mohla.

Had the children eaten boiled sweets?

Jedly děti cucavé bonbóny?

Had they consumed colored drinks?

Pily obarvené nápoje?

Did they eat fish and chips?

Jedly fish and chips? /rybu s hranolkami/

Did they have indoor or outdoor plumbing?

Měly vodu ze studny nebo z vodovodu?

What time of life had they started school?

V kolika letech začly chodit do školy?

And when her carbon copied questionnaire started to come back,

A když se její kopírákové dotazníky začaly vracet zpět,

one thing and one thing only jumped out

pouze jediná věc bila do očí

with the statistical clarity of a kind that

se statistickou přesností,

most scientists can only dream of.

o které se mnohým vědcům může jenom snít.

By a rate of two to one,

V poměru 2 ku 1

the children who had died

u dětí, které zemřely,

had had mothers who had been X-rayed when pregnant.

byl jejich matkám v těhotenství udělán rentgen.

Now that finding flew in the face of conventional wisdom.

Tento poznatek naprosto odporoval obecnému povědomí.

Conventional wisdom held

Obecné povědomí bylo takové,

that everything was safe up to a point, a threshold.

že všechno je bezpečné až do nějaké hranice.

It flew in the face of conventional wisdom,

Odporovalo to všeobecnému povědomí,

which was huge enthusiasm for the cool new technology

které sdílelo velké nadšení pro úžasnou novou technologii

of that age, which was the X-ray machine.

té doby, a to byl rentgen.

And it flew in the face of doctors' idea of themselves,

A odporovalo to představě doktorů o sobě samých,

which was as people who helped patients,

kteří si mysleli, že pomáhají pacientům,

they didn't harm them.

že jim neubližují.

Nevertheless, Alice Stewart rushed to publish

Nicméně, Alice Stewartová spěšně publikovala

her preliminary findings in The Lancet in 1956.

svoje předběžné výsledky v The Lancet v roce 1956.

People got very excited, there was talk of the Nobel Prize,

Vzbudilo to veliký ohlas, mluvilo se o Nobelově ceně,

and Alice really was in a big hurry

a Alice byla ve velkém spěchu

to try to study all the cases of childhood cancer she could find

a snažila se prostudovat všechny případy rakoviny dětí, které mohla,

before they disappeared.

než zmizí.

In fact, she need not have hurried.

Vlastně nemusela pospíchat.

It was fully 25 years before the British and medical --

Bylo to celých 25 let před tím, než britská --

British and American medical establishments

britská a americká zdravotnická zařízení

abandoned the practice of X-raying pregnant women.

zakázala používání rentgenu u těhotných žen.

The data was out there, it was open, it was freely available,

Ta data tu byla, bylo to otevřené, všem přístupné,

but nobody wanted to know.

ale nikdo to nechtěl vědět.

A child a week was dying,

Každý týden umřelo dítě,

but nothing changed.

ale nic se nezměnilo.

Openness alone can't drive change.

Otevřenost samotná nemůže způsobit změnu.

So for 25 years Alice Stewart had a very big fight on her hands.

Po 25 let Alice Stewart musela neustále tvrdě bojovat.

So, how did she know that she was right?

Jak věděla, že má pravdu?

Well, she had a fantastic model for thinking.

Měla fantastický model myšlení.

She worked with a statistician named George Kneale,

Pracovala se statistikem, který se jmenoval George Kneale,

and George was pretty much everything that Alice wasn't.

a George byl pravý opak Alice.

So, Alice was very outgoing and sociable,

Alice byla velice družná a přátelská,

and George was a recluse.

a George byl samotář.

Alice was very warm, very empathetic with her patients.

Alice byla velice laskavá, velice empatická ke svým pacientům.

George frankly preferred numbers to people.

George upřímně upřednostňoval čísla před lidmi.

But he said this fantastic thing about their working relationship.

Ale řekl fantastickou věc o jejich pracovním vztahu.

He said, "My job is to prove Dr. Stewart wrong."

Řekl: "Moje práce je dokazovat Dr. Stewartové, že se mýlí."

He actively sought disconfirmation.

Aktivně vyhledával pochybnosti.

Different ways of looking at her models,

Různé úhly pohledu na její modely,

at her statistics, different ways of crunching the data

na její statistiky, různé způsoby zpracovávání dat,

in order to disprove her.

aby jí to vyvrátil.

He saw his job as creating conflict around her theories.

Chápal svoji práci jako vyhledávání rozporů v jejích teoriích.

Because it was only by not being able to prove

Protože jenom tak, že nemohl Alici dokázat,

that she was wrong,

že se mýlí,

that George could give Alice the confidence she needed

jí George dal jistotu, kterou potřebovala,

to know that she was right.

že všechno je správně.

It's a fantastic model of collaboration --

Byl to fantastický model spolupráce --

thinking partners who aren't echo chambers.

partneři v uvažování, kteří nejsou jako prázdná ozvěna.

I wonder how many of us have,

Zajímalo by mě, kolik z nás

or dare to have, such collaborators.

mělo, nebo se snažilo mít takové spolupracovníky.

Alice and George were very good at conflict.

Alice a George byli v hádkách velmi dobří.

They saw it as thinking.

Chápali je jako přemýšlení.

So what does that kind of constructive conflict require?

Co je k takovému konstruktivnímu konfliktu potřeba?

Well, first of all, it requires that we find people

No, zaprvé, potřebujete najít lidi

who are very different from ourselves.

kteří jsou naprosto odlišní.

That means we have to resist the neurobiological drive,

To znamená, že musíme odolat neurobiologickému nutkání,

which means that we really prefer people mostly like ourselves,

čili že upřednostňujeme lidi, kteří jsou jako my,

and it means we have to seek out people

a znamená to, že musíme vyhledávat lidi

with different backgrounds, different disciplines,

s odlišným původem, odlišným oborem,

different ways of thinking and different experience,

odlišným způsobem myšlení a odlišnou zkušeností,

and find ways to engage with them.

a najít cestu, jak je zapojit.

That requires a lot of patience and a lot of energy.

To vyžaduje spoustu trpělivosti a energie.

And the more I've thought about this,

A čím víc nad tím přemýšlím,

the more I think, really, that that's a kind of love.

tím víc si myslím, opravdu, že je to druh lásky.

Because you simply won't commit that kind of energy

Protože prostě nemůžete obětovat tolik energie

and time if you don't really care.

a času, pokud je vám to jedno.

And it also means that we have to be prepared to change our minds.

A také to znamená, že musíte být připraveni změnit názor.

Alice's daughter told me

Alicina dcera mi řekla,

that every time Alice went head-to-head with a fellow scientist,

že pokaždé když se Alice dostala do křížku s kolegou vědcem,

they made her think and think and think again.

donutili ji znovu a znovu přemýšlet.

"My mother," she said, "My mother didn't enjoy a fight,

"Moje matka," řekla, "Moje matka hádky neměla ráda,

but she was really good at them."

ale byla v nich velmi dobrá."

So it's one thing to do that in a one-to-one relationship.

Takže to je jedna věc kterou je třeba v takových vztazích dělat.

But it strikes me that the biggest problems we face,

Ale zaráží mě, že největší problémy, kterým čelíme,

many of the biggest disasters that we've experienced,

řada těch největších katastrof, které jsme zažili,

mostly haven't come from individuals,

většinou nebyla zaviněna jednotlivci,

they've come from organizations,

ale organizacemi,

some of them bigger than countries,

některé z nich byly daleko větší než státy,

many of them capable of affecting hundreds,

mnoho z nich bylo schopno ovlivnit stovky,

thousands, even millions of lives.

tisíce, dokonce miliony životů.

So how do organizations think?

Jak organizace myslí?

Well, for the most part, they don't.

No, většinou nemyslí.

And that isn't because they don't want to,

A to ne proto, že by nechtěly,

it's really because they can't.

ale spíš proto, že nemohou.

And they can't because the people inside of them

A nemohou proto, že v nich jsou lidé,

are too afraid of conflict.

kteří se bojí konfliktu.

In surveys of European and American executives,

V průzkumech evropských a amerických ředitelů

fully 85 percent of them acknowledged

celých 85 procent z nich přiznalo,

that they had issues or concerns at work

že měli problémy nebo obavy v práci,

that they were afraid to raise.

na které se báli upozornit.

Afraid of the conflict that that would provoke,

Báli se konfliktu, který by to vyvolalo,

afraid to get embroiled in arguments

báli se zaplést do hádek,

that they did not know how to manage,

se kterými by si neuměli poradit

and felt that they were bound to lose.

a cítili, že by je prohráli.

Eighty-five percent is a really big number.

Osmdesát pět procent je opravdu velké číslo.

It means that organizations mostly can't do

To znamená, že organizace většinou nedělají to,

what George and Alice so triumphantly did.

co George a Alice tak triumfálně dělali.

They can't think together.

Nedokážou přemýšlet společně.

And it means that people like many of us,

A to znamená, že lidé, jako mnozí z nás,

who have run organizations,

kteří řídíme organizace

and gone out of our way to try to find the very best people we can,

a pracně se snažíme najít ty nejlepší lidi z nejlepších,

mostly fail to get the best out of them.

většinou nedokážeme z nich dostat to nejlepší.

So how do we develop the skills that we need?

Jak si vypěstujeme dovednost, kterou potřebujeme?

Because it does take skill and practice, too.

Protože je to dovednost, která vyžaduje cvik.

If we aren't going to be afraid of conflict,

Pokud se nechceme bát konfliktu,

we have to see it as thinking,

musíme ho vnímat jako přemýšlení,

and then we have to get really good at it.

a potom v něm musíme být opravdu dobří.

So, recently, I worked with an executive named Joe,

Nedávno jsem pracovala s ředitelem, jmenoval se Joe,

and Joe worked for a medical device company.

a Joe pracoval pro společnost vyrábějící lékařská zařízení.

And Joe was very worried about the device that he was working on.

A Joe se velice trápil kvůli zařízení, na kterém pracoval.

He thought that it was too complicated

Myslel si, že je příliš komplikované

and he thought that its complexity

a myslel, že jeho komplexnost

created margins of error that could really hurt people.

vytváří tolerance chyb, které mohou lidem vážně ublížit.

He was afraid of doing damage to the patients he was trying to help.

Bál se, že ublíží pacientům, kterým se snažil pomoct.

But when he looked around his organization,

Ale když se rozhlédl po své organizaci,

nobody else seemed to be at all worried.

nezdálo se, že by to někoho trápilo.

So, he didn't really want to say anything.

A tak o tom nechtěl nic říct.

After all, maybe they knew something he didn't.

Nakonec, možná věděli něco, co on ne.

Maybe he'd look stupid.

Možná že by vypadal jako hlupák.

But he kept worrying about it,

Ale stále se tím trápil,

and he worried about it so much that he got to the point

a trápil se tím tak moc, že se dostal do bodu,

where he thought the only thing he could do

kde si myslel, že jediná věc, kterou může udělat,

was leave a job he loved.

je odejít z práce, kterou miloval.

In the end, Joe and I found a way

Nakonec jsme s Joem našli způsob,

for him to raise his concerns.

jak může dát najevo své obavy.

And what happened then is what almost always

A co se stalo pak se děje téměř vždy

happens in this situation.

v takové situaci.

It turned out everybody had exactly the same

Ukázalo se, že každý měl úplně ty samé

questions and doubts.

otázky a pochybnosti.

So now Joe had allies. They could think together.

Nyní měl Joe spojence. Mohli myslet společně.

And yes, there was a lot of conflict and debate

A ano, bylo tam mnoho konfliktů a debat

and argument, but that allowed everyone around the table

a hádek, ale to dovolilo každému u stolu

to be creative, to solve the problem,

být kreativní, vyřešit problém

and to change the device.

a předělat to zařízení.

Joe was what a lot of people might think of

Joe byl ten, kterého spousta lidí považuje za

as a whistle-blower,

práskače,

except that like almost all whistle-blowers,

s výjimkou, že -- jako všichni práskači --

he wasn't a crank at all,

nebyl ani trochu blázen,

he was passionately devoted to the organization

byl vášnivě oddaný organizaci

and the higher purposes that that organization served.

a vyššímu principu, kterému ta organizace sloužila.

But he had been so afraid of conflict,

Ale tak moc se bál konfliktu,

until finally he became more afraid of the silence.

až se nakonec víc bál mlčení.

And when he dared to speak,

A když se odvážil promluvit,

he discovered much more inside himself

objevil v sobě daleko víc

and much more give in the system than he had ever imagined.

a systému dal daleko víc, než si kdy dokázal představit.

And his colleagues don't think of him as a crank.

A jeho kolegové už jej nepovažovali za blázna.

They think of him as a leader.

Považovali ho za vůdce.

So, how do we have these conversations more easily

Takže jak takto konverzovat snadněji

and more often?

a častěji?

Well, the University of Delft

Univerzita v Delftu

requires that its PhD students

požaduje, aby její doktorandi

have to submit five statements that they're prepared to defend.

předložili 5 tvrzení, která jsou připraveni obhájit.

It doesn't really matter what the statements are about,

Nezáleží moc na tom, o čem ta tvrzení jsou,

what matters is that the candidates are willing and able

záleží na tom, co kandidáti chtějí a jsou schopni

to stand up to authority.

obhájit před odborníky.

I think it's a fantastic system,

Myslím si, že je to fantastický systém,

but I think leaving it to PhD candidates

ale myslím, že nechat to pouze doktorandům

is far too few people, and way too late in life.

je omezení na úzkou sortu lidí, a přichází to velmi pozdě.

I think we need to be teaching these skills

Myslím, že bychom měli učit této dovednosti

to kids and adults at every stage of their development,

děti a dospělé v každém stádiu jejich vývoje,

if we want to have thinking organizations

pokud chceme mít přemýšlející organizace

and a thinking society.

a přemýšlející společnost.

The fact is that most of the biggest catastrophes that we've witnessed

Ve skutečnosti většina největších katastrof, které jsme zažili,

rarely come from information that is secret or hidden.

zřídkakdy vzešla z informace, která byla ukrytá nebo tajná.

It comes from information that is freely available and out there,

Vzešla z informace, která je volně dostupná a všem na očích,

but that we are willfully blind to,

ale my jsme k ní vědomě slepí,

because we can't handle, don't want to handle,

protože si s ní nevíme rady, nechceme si s ní vědět rady,

the conflict that it provokes.

s konfliktem, který vyvolá.

But when we dare to break that silence,

Ale když se odvážíme prolomit to ticho,

or when we dare to see,

nebo když se odvážíme pochopit,

and we create conflict,

a vyvoláme konflikt,

we enable ourselves and the people around us

umožníme sami sobě a lidem okolo,

to do our very best thinking.

aby se hluboce zamysleli.

Open information is fantastic,

Volný přístup k informacím je fantastický,

open networks are essential.

otevřené sítě jsou nezbytné.

But the truth won't set us free

Ale pravda nás neosvobodí,

until we develop the skills and the habit and the talent

dokud si neosvojíme dovednost a návyk a talent

and the moral courage to use it.

a morální kuráž je používat.

Openness isn't the end.

Otevřeností to nekončí.

It's the beginning.

Otevřeností to začíná.

(Applause)

(Potlesk)