The 4 stories we tell ourselves about death | Stephen Cave

Překladatel: Markéta Dudová Korektor: Lucie Jurova

I have a question:

Mám otázku:

Who here remembers when they first realized

Kdo z vás si vzpomíná, kdy si poprvé uvědomil,

they were going to die?

že zemře?

I do. I was a young boy,

Já ano, byl jsem malý kluk

and my grandfather had just died,

a můj dědeček právě zemřel

and I remember a few days later lying in bed at night

a vzpomínám si, jak jsem o pár dní později ležel v noci v posteli

trying to make sense of what had happened.

a snažil si uvědomit co se stalo.

What did it mean that he was dead?

Co to znamená, že je mrtvý?

Where had he gone?

Kam odešel?

It was like a hole in reality had opened up

Jako by se v realitě otevřela díra

and swallowed him.

a pohltila ho.

But then the really shocking question occurred to me:

Ale pak mě napadla opravdu šokující otázka:

If he could die, could it happen to me too?

Jestli mohl umřít, může se to stát i mně?

Could that hole in reality open up and swallow me?

Může se ta díra v realitě otevřít a pohltit mě?

Would it open up beneath my bed

Mohla by se otevřít pod mou postelí

and swallow me as I slept?

a pohltit mě ve spánku?

Well, at some point, all children become aware of death.

V určité chvíli si všechny děti uvědomí smrt.

It can happen in different ways, of course,

Může se to samozřejmě stát různými způsoby

and usually comes in stages.

a obvykle to přichází v stádiích.

Our idea of death develops as we grow older.

Naše pojetí smrti se vyvíjí, jak stárneme.

And if you reach back into the dark corners

A pokud dosáhnete do temných koutů

of your memory,

své paměti,

you might remember something like what I felt

možná si vzpomenete na něco podobného, co jsem cítil,

when my grandfather died and when I realized

když můj dědeček zemřel a já jsem si uvědomil,

it could happen to me too,

že se mi to může stát také,

that sense that behind all of this

ten pocit, že za tímto vším

the void is waiting.

čeká nicota.

And this development in childhood

A tento vývoj v dětství

reflects the development of our species.

odráží vývoj našeho druhu.

Just as there was a point in your development

Stejně jako byl bod ve vašem vývoji

as a child when your sense of self and of time

jako dítěte, kdy se váš pojem o sobě a o čase

became sophisticated enough

stal dostatečně sofistikovaným,

for you to realize you were mortal,

abyste si uvědomili, že jste smrtelní,

so at some point in the evolution of our species,

tak v nějakém bodě vývoje našeho druhu

some early human's sense of self and of time

se u někoho z prvních lidí stalo pojetí sebe a času

became sophisticated enough

dostatečně sofistikovaným,

for them to become the first human to realize,

aby si první člověk uvědomil

"I'm going to die."

"Umřu."

This is, if you like, our curse.

Toto je, pokud chcete, naše prokletí.

It's the price we pay for being so damn clever.

Je to cena, kterou platíme za to, že jsme tak zatraceně chytří.

We have to live in the knowledge

Musíme žít s vědomím,

that the worst thing that can possibly happen

že ta nejhorší možná věc, která se může stát,

one day surely will,

se jednoho dne určitě stane,

the end of all our projects,

konec všech našich plánů,

our hopes, our dreams, of our individual world.

našich nadějí, našich snů, našeho osobního světa.

We each live in the shadow of a personal

Každý žijeme ve stínu osobní

apocalypse.

apokalypsy.

And that's frightening. It's terrifying.

A to je hrozivé. Je to děsivé.

And so we look for a way out.

A tak hledáme cestu ven.

And in my case, as I was about five years old,

A v mém případě, protože mi bylo asi pět let,

this meant asking my mum.

to znamenalo zeptat se mojí maminky.

Now when I first started asking

Když jsem se začal ptát

what happens when we die,

co se stane, když umřeme,

the grown-ups around me at the time

odpovídali tehdy dospělí kolem mě

answered with a typical English mix of awkwardness

s typicky anglickou směsí neohrabanosti

and half-hearted Christianity,

a polosrdečného křesťanství,

and the phrase I heard most often

a věta, kterou jsem nejčastěji slyšel,

was that granddad was now

byla, že děda je teď

"up there looking down on us,"

"tam nahoře a dívá se na nás"

and if I should die too, which wouldn't happen of course,

a kdybych měl umřít taky, což se samozřejmě nestane,

then I too would go up there,

pak bych taky šel tam nahoru,

which made death sound a lot like

a smrt tak zněla hodně jako

an existential elevator.

existenciální výtah.

Now this didn't sound very plausible.

To neznělo moc věrohodně.

I used to watch a children's news program at the time,

Tenkrát jsem se dívával na dětské zprávy

and this was the era of space exploration.

a bylo to období průzkumu vesmíru.

There were always rockets going up into the sky,

Nahoru do nebe pořád létaly rakety,

up into space, going up there.

nahoru do vesmíru, tam nahoru.

But none of the astronauts when they came back

Ale žádný z astronautů, když se vrátili,

ever mentioned having met my granddad

nikdy nezmínil, že by potkal mého dědu

or any other dead people.

nebo jiné mrtvé lidi.

But I was scared,

Ale bál jsem se

and the idea of taking the existential elevator

a myšlenka, že musím jet existenciálním výtahem,

to see my granddad

abych viděl svého dědu,

sounded a lot better than being swallowed

zněla mnohem líp než pohlcení

by the void while I slept.

nicotou ve spánku.

And so I believed it anyway,

A tak jsem tomu stejně věřil,

even though it didn't make much sense.

i když to moc nedávalo smysl.

And this thought process that I went through

A tento myšlenkový proces, kterým jsem prošel

as a child, and have been through many times since,

jako dítě a od té doby ještě mnohokrát

including as a grown-up,

také jako dospělý,

is a product of what psychologists call

je výsledkem toho, čemu psychologové říkají

a bias.

předpojatost.

Now a bias is a way in which we systematically

Předpojatost je způsob, kterým systematicky

get things wrong,

chápeme věci špatně,

ways in which we miscalculate, misjudge,

způsob jakým špatně odhadujeme, špatně posuzujeme,

distort reality, or see what we want to see,

překrucujeme realitu nebo vidíme to, co chceme vidět

and the bias I'm talking about

a předpojatost, o které mluvím,

works like this:

funguje takto:

Confront someone with the fact

Vystavte někoho faktu,

that they are going to die

že zemře,

and they will believe just about any story

a uvěří skoro každému příběhu,

that tells them it isn't true

který mu řekne, že to není pravda

and they can, instead, live forever,

a že může místo toho žít navždy,

even if it means taking the existential elevator.

i když to znamená, že pojede existanciálním výtahem.

Now we can see this as the biggest bias of all.

Toto můžeme vidět jako největší předpojatost ze všech.

It has been demonstrated in over 400

Byla prokázána na více než 400

empirical studies.

empirických studiích.

Now these studies are ingenious, but they're simple.

Tyto studie jsou důmyslné, ale jednoduché.

They work like this.

Fungují takto.

You take two groups of people

Vezmete dvě skupiny lidí,

who are similar in all relevant respects,

kteří jsou si podobní ve všech relevantních ohledech,

and you remind one group that they're going to die

a jedné skupině připomenete, že zemřou,

but not the other, then you compare their behavior.

ale druhé ne, pak porovnáte jejich chování.

So you're observing how it biases behavior

Tak pozorujete, jak se chování stává předpojatým,

when people become aware of their mortality.

když si lidé uvědomí svou smrtelnost.

And every time, you get the same result:

A pokaždé dostanete stejný výsledek:

People who are made aware of their mortality

Lidé, kterým se připomene jejich smrtelnost,

are more willing to believe stories

pravděpodobněji uvěří příběhům,

that tell them they can escape death

které jim řeknou, že můžou uniknout smrti

and live forever.

a žít navždy.

So here's an example: One recent study

Tady je příklad: Jedna nedávná studie

took two groups of agnostics,

vzala dvě skupiny agnostiků,

that is people who are undecided

to jsou lidé, kteří jsou nerozhodnutí

in their religious beliefs.

ve své náboženské víře.

Now, one group was asked to think about being dead.

Jednu skupinu požádali, aby mysleli na smrt.

The other group was asked to think about

Druhou skupinu požádali, aby mysleli na

being lonely.

samotu.

They were then asked again about their religious beliefs.

Pak se jich znovu zeptali na jejich náboženské vyznání.

Those who had been asked to think about being dead

Ti, kteří byli požádáni, aby mysleli na smrt,

were afterwards twice as likely to express faith

pak s dvakrát větší pravděpodobností vyjádřili víru

in God and Jesus.

v Boha a Ježíše.

Twice as likely.

Dvakrát pravděpodobněji.

Even though the before they were all equally agnostic.

I když byli předtím všichni stejní agnostici.

But put the fear of death in them,

Ale vložte do nich strach ze smrti

and they run to Jesus.

a poběží k Ježíši.

Now, this shows that reminding people of death

To ukazuje, že připomínat lidem smrt

biases them to believe, regardless of the evidence,

je činí předpojatými k tomu uvěřit, bez ohledu na důkazy

and it works not just for religion,

a funguje to nejen v náboženství,

but for any kind of belief system

ale v jakémkoli systému víry,

that promises immortality in some form,

který slibuje nesmrtelnost v nějaké formě,

whether it's becoming famous

ať už je to stát se slavným

or having children

nebo mít děti

or even nationalism,

nebo dokonce nacionalismus,

which promises you can live on as part of a greater whole.

který slibuje, že můžete žít dál jako část většího celku.

This is a bias that has shaped

Tato předpojatost utvořila

the course of human history.

průběh lidské historie.

Now, the theory behind this bias

Teorie o této předpojatosti

in the over 400 studies

ve více než 400 studiích

is called terror management theory,

se jmenuje teorie řízení hrozeb

and the idea is simple. It's just this.

a myšlenka je jednoduchá. Je to jen toto.

We develop our worldviews,

Utváříme své pohledy na svět,

that is, the stories we tell ourselves

tedy příběhy, které si vyprávíme

about the world and our place in it,

o světě a našem místě v něm

in order to help us manage

tak, aby nám pomohly zvládnout

the terror of death.

hrůzu ze smrti.

And these immortality stories

A tyto příběhy o nesmrtelnosti

have thousands of different manifestations,

mají tisíc různých projevů,

but I believe that behind the apparent diversity

ale mám za to, že za touto zřejmou růzností

there are actually just four basic forms

jsou vlastně jen čtyři základní formy,

that these immortality stories can take.

které obsahují tyto příběhy o nesmrtelnosti.

And we can see them repeating themselves

A můžeme vidět, že se opakují

throughout history, just with slight variations

během historie, jen s drobnými odchylkami,

to reflect the vocabulary of the day.

které odráží soudobý slovník.

Now I'm going to briefly introduce these four

Teď krátce představím tyto čtyři

basic forms of immortality story,

základní formy příběhu o nesmrtelnosti

and I want to try to give you some sense

a chci vám ukázat,

of the way in which they're retold by each culture

jakým způsobem jsou převyprávěny jednotlivými kulturami

or generation

nebo generacami

using the vocabulary of their day.

s použitím jejich soudobého slovníku.

Now, the first story is the simplest.

První příběh je nejjednodušší.

We want to avoid death,

Chceme se vyhnout smrti

and the dream of doing that in this body

a sen, že to bude v tomto těle,

in this world forever

navždy v tomto světě,

is the first and simplest kind of immortality story,

je prvním a nejjednodušším druhem příběhu o nesmrtelnosti

and it might at first sound implausible,

a může to znít napoprvé nepravděpodobně,

but actually, almost every culture in human history

ale vlastně téměř každá kultura v lidské historii

has had some myth or legend

měla nějaký mýt nebo legendu

of an elixir of life or a fountain of youth

o elixíru života nebo fontáně mládí

or something that promises to keep us going

nebo o něčem, co nám slíbí, že tu budeme

forever.

navždy.

Ancient Egypt had such myths,

Starověký Egypt měl takové mýty,

ancient Babylon, ancient India.

starověký Babylon, starověká Indie.

Throughout European history, we find them in the work of the alchemists,

V evropské historii je najdeme v práci alchymistů,

and of course we still believe this today,

a samozřejmě tomu dnes stále věříme,

only we tell this story using the vocabulary

jen vyprávíme tento příběh slovy

of science.

vědy.

So 100 years ago,

Před 100 lety

hormones had just been discovered,

byly právě objeveny hormony

and people hoped that hormone treatments

a lidé doufali, že hormonální léčba

were going to cure aging and disease,

vyléčí stárnutí a nemoci

and now instead we set our hopes on stem cells,

a dnes vkládáme naše naděje do kmenových buněk,

genetic engineering, and nanotechnology.

genetického inženýrství a nanotechnologie.

But the idea that science can cure death

Ale myšlenka, že věda může vyléčit smrt,

is just one more chapter in the story

je jen další kapitolou v příběhu

of the magical elixir,

kouzelného elixíru,

a story that is as old as civilization.

příběhu, který je starý jako civilizace sama.

But betting everything on the idea of finding the elixir

Ale vsázet všechno na myšlenku nalezení elixíru

and staying alive forever

a věčného života

is a risky strategy.

je riskantní strategií.

When we look back through history

Když se ohlédneme do historie

at all those who have sought an elixir in the past,

na všechny ty, kteří v minulosti hledali elixír,

the one thing they now have in common

mají jednu věc společnou,

is that they're all dead.

všichni jsou mrtví.

So we need a backup plan, and exactly this kind of plan B

Tak potřebujeme záložní plán, a přesně tímto druhem plánu B

is what the second kind of immortality story offers,

je to, co nabízí druhý typ příběhu o nesmrtelnosti

and that's resurrection.

a to je zmrtvýchvstání.

And it stays with the idea that I am this body,

A ten se drží myšlenky, že jsem toto tělo,

I am this physical organism.

jsem tento fyzický organismus.

It accepts that I'm going to have to die

Přijímá, že budu muset zemřít,

but says, despite that,

ale přesto říká,

I can rise up and I can live again.

můžu vstát a žít znova.

In other words, I can do what Jesus did.

Jinými slovy, můžu udělat to co Ježíš.

Jesus died, he was three days in the [tomb],

Ježíš zemřel, byl tři dny v hrobě,

and then he rose up and lived again.

a pak vstal a žil znovu.

And the idea that we can all be resurrected to live again

A myšlenka, že všichni můžeme být vzkříšeni a žít znovu,

is orthodox believe, not just for Christians

je ortodoxní vírou nejen pro křesťany,

but also Jews and Muslims.

ale také pro židy a muslimy.

But our desire to believe this story

Ale naše touha věřit tomuto příběhu

is so deeply embedded

je tak hluboce zakořeněna,

that we are reinventing it again

že se k ní znovu vracíme

for the scientific age,

v době vědy

for example, with the idea of cryonics.

například s myšlenkou kryoniky.

That's the idea that when you die,

To znamená, že když zemřete,

you can have yourself frozen,

můžete se nechat zmrazit

and then, at some point when technology

a pak, v nějakém okamžiku, až technologie

has advanced enough,

dostatečně pokročí,

you can be thawed out and repaired and revived

můžete být rozmrazeni a opraveni a oživeni

and so resurrected.

a tak vzkříšeni.

And so some people believe an omnipotent god

A tak někteří lidé věří, že všemocný bůh

will resurrect them to live again,

je znovu vzkříší k životu

and other people believe an omnipotent scientist will do it.

a jiní lidé věří, že to udělá všemocný vědec.

But for others, the whole idea of resurrection,

Ale pro jiné je celá myšlenka vzkříšení,

of climbing out of the grave,

vstání z hrobu,

it's just too much like a bad zombie movie.

až příliš podobná špatnému zombie filmu.

They find the body too messy, too unreliable

Tělo je pro ně příliš nepořádné, příliš nespolehlivé,

to guarantee eternal life,

aby zaručilo věčný život,

and so they set their hopes on the third,

a tak vkládají své naděje do třetího,

more spiritual immortality story,

duchovnějšího příběhu o nesmrtelnosti,

the idea that we can leave our body behind

myšlenky, že můžeme opustit své tělo

and live on as a soul.

a žít dál jako duše.

Now, the majority of people on Earth

Většina lidí na Zemi

believe they have a soul,

věří, že má duši

and the idea is central to many religions.

a tato myšlenka je ústřední pro mnoho náboženství.

But even though, in its current form,

Ale přesto, ve své běžné podobě,

in its traditional form,

ve své tradiční podobě,

the idea of the soul is still hugely popular,

je myšlenka duše stále velmi populární,

nonetheless we are again

nicméně ji znova

reinventing it for the digital age,

objevujeme pro digitální dobu,

for example with the idea

například s myšlenkou

that you can leave your body behind

že můžete opustit své tělo

by uploading your mind, your essence,

tím, že nahrajete svou mysl, svou podstatu

the real you, onto a computer,

opravdové "vy" na počítač,

and so live on as an avatar in the ether.

a tak budete žít jako avatar v éteru.

But of course there are skeptics who say

Ale samozřejmě jsou skeptici, kteří říkají,

if we look at the evidence of science,

že když se podíváte na důkazy vědy,

particularly neuroscience,

hlavně neurovědy,

it suggests that your mind,

vyplývá z nich, že vaše mysl,

your essence, the real you,

vaše podstata, opravdové "vy"

is very much dependent on a particular part

hodně závisí na konkrétní části

of your body, that is, your brain.

vašeho těla, a to vašeho mozku.

And such skeptics can find comfort

A takoví skeptici se můžou uklidnit

in the fourth kind of immortality story,

ve čtvrtém druhu příběhu o nesmrtelnosti,

and that is legacy,

a tím je odkaz,

the idea that you can live on

myšlenka, že můžete žít dál

through the echo you leave in the world,

skrz ozvěnu, kterou zanecháte na světě,

like the great Greek warrior Achilles,

jako velký řecký válečník Achilles,

who sacrificed his life fighting at Troy

který obětoval svůj život v boji u Tróji,

so that he might win immortal fame.

a tak mohl získat nesmrtelnou slávu.

And the pursuit of fame is as widespread

A hon za slávou je teď tak rozšířený

and popular now as it ever was,

a populární, jako nikdy předtím

and in our digital age,

a v našem digitálním věku

it's even easier to achieve.

je ještě snazší ji získat.

You don't need to be a great warrior like Achilles

Nemusíte být velkým válečníkem jako Achilles

or a great king or hero.

nebo velkým králem nebo hrdinou.

All you need is an Internet connection and a funny cat. (Laughter)

Potřebujete jen internetové připojení a zábavnou kočku. (Smích)

But some people prefer to leave a more tangible,

Ale někteří lidé by radši zanechali hmotnější,

biological legacy -- children, for example.

biologický odkaz - například děti.

Or they like, they hope, to live on

Nebo doufají, že budou žít dál

as part of some greater whole,

jako část nějakého většího celku,

a nation or a family or a tribe,

národa nebo rodiny nebo kmenu,

their gene pool.

jejich genofondu.

But again, there are skeptics

Ale opět, jsou skeptici,

who doubt whether legacy

kteří pochybují, jestli odkaz

really is immortality.

je opravdu nesmrtelností.

Woody Allen, for example, who said,

Například Woody Allen řekl,

"I don't want to live on in the hearts of my countrymen.

"Nechci dál žít v srdcích svých spoluobčanů.

I want to live on in my apartment."

Chci dál žít ve svém bytě."

So those are the four

Tak to jsou čtyři

basic kinds of immortality stories,

základní druhy příběhů o nesmrtelnosti

and I've tried to give just some sense

a jen jsem vám chtěl dát nějakou představu,

of how they're retold by each generation

jak jsou znovu vyprávěny každou generací,

with just slight variations

jen s drobnými odchylkami,

to fit the fashions of the day.

aby zapadly do dobové módy.

And the fact that they recur in this way,

A fakt, že se takto znovu objevují,

in such a similar form but in such different belief systems,

v tak podobné formě, ale v tak odlišných systémech

suggests, I think,

podle mě naznačuje,

that we should be skeptical of the truth

že bychom měli být skeptičtí k pravdivosti

of any particular version of these stories.

jakékoliv verze těchto příběhů.

The fact that some people believe

Fakt, že někteří lidé věří,

an omnipotent god will resurrect them to live again

že všemocný bůh je jednoho dne vzkřísí k novému životu

and others believe an omnipotent scientist will do it

a jiní věří, že to udělá všemocný vědec

suggests that neither are really believing this

naznačuje, že tomu doopravdy nikdo nevěří

on the strength of the evidence.

kvůli síle důkazů.

Rather, we believe these stories

Spíše věříme těmto příběhům,

because we are biased to believe them,

protože jsme předpojati jim uvěřit

and we are biased to believe them

a jsme předpojati jim uvěřit,

because we are so afraid of death.

protože se tak bojíme smrti.

So the question is,

Takže otázkou je,

are we doomed to lead the one life we have

jestli jsme odsouzeni vést jediný život, který máme

in a way that is shaped by fear and denial,

způsobem, který je utvářen strachem a popíráním,

or can we overcome this bias?

nebo jestli můžeme překonat tuto předpojatost?

Well the Greek philosopher Epicurus

Řecký filozof Epikúros

thought we could.

myslel, že můžeme.

He argued that the fear of death is natural,

Tvrdil, že strach ze smrti je přirozený,

but it is not rational.

ale ne racionální.

"Death," he said, "is nothing to us,

"Smrt" řekl, " není pro nás ničím,

because when we are here, death is not,

protože když jsme tady, není tu smrt

and when death is here, we are gone."

a když je tady smrt, jsme pryč."

Now this is often quoted, but it's difficult

Toto se často cituje, ale je to obtížné

to really grasp, to really internalize,

opravdu uchopit, opravdu přijmout za vlastní,

because exactly this idea of being gone

protože přesně tato myšlenka, že jsme pryč,

is so difficult to imagine.

se tak těžko představuje.

So 2,000 years later, another philosopher,

Tak o 2000 let později jiný filozof,

Ludwig Wittgenstein, put it like this:

Ludwig Wittgenstein to řekl takto:

"Death is not an event in life:

"Smrt není životní událostí:

We do not live to experience death.

Nežijeme, abychom zažili smrt.

And so," he added,

A tak" doplnil,

"in this sense, life has no end."

"v tomto smyslu život nemá konec."

So it was natural for me as a child

Jako dítě pro mě bylo přirozené

to fear being swallowed by the void,

bát se, že mě pohltí nicota,

but it wasn't rational,

ale nebylo to racionální,

because being swallowed by the void

protože pohlcení nicotou

is not something that any of us

není něco, co kdokoli z nás

will ever live to experience.

někdy zažije.

Now, overcoming this bias is not easy because

Překonání této předpojatosti není jednoduché, protože

the fear of death is so deeply embedded in us,

strach ze smrti je v nás tak hluboce zakořeněný,

yet when we see that the fear itself is not rational,

ale když víme, že strach sám není racionální

and when we bring out into the open

a když si ukážeme

the ways in which it can unconsciously bias us,

způsoby, jak nás nevědomě ovlivńuje,

then we can at least start

pak se můžeme aspoň začít

to try to minimize the influence it has

pokoušet zmenšit vliv, který má

on our lives.

na naše životy.

Now, I find it helps to see life

Myslím si, že je dobré vidět život

as being like a book:

jako knihu:

Just as a book is bounded by its covers,

Stejně jako je kniha omezena svou obálkou,

by beginning and end,

začátkem a koncem,

so our lives are bounded by birth and death,

tak jsou naše životy omezeny narozením a smrtí,

and even though a book is limited by beginning and end,

a i když je kniha omezena začátkem a koncem,

it can encompass distant landscapes,

může obsahovat daleké země,

exotic figures, fantastic adventures.

exotické postavy, fantastická dobrodružství.

And even though a book is limited by beginning and end,

A i když je kniha omezena začátkem a koncem,

the characters within it

její postavy

know no horizons.

neznají žádné horizonty.

They only know the moments that make up their story,

Znají jen ty chvíle, které tvoří jejich příběh,

even when the book is closed.

i když je kniha zavřená.

And so the characters of a book

A tak se postavy z knihy

are not afraid of reaching the last page.

nebojí poslední stránky.

Long John Silver is not afraid of you

Dlouhý John Silver se nebojí,

finishing your copy of "Treasure Island."

že dočtete svůj výtisk Ostrova pokladů.

And so it should be with us.

A tak by to mělo být i s námi.

Imagine the book of your life,

Představte si knihu vašeho života,

its covers, its beginning and end, and your birth and your death.

její obálku, její začátek a konec a vaše narození a smrt.

You can only know the moments in between,

Znáte jen chvíle uprostřed,

the moments that make up your life.

chvíle, které tvoří váš život.

It makes no sense for you to fear

Nemá smysl se obávat toho,

what is outside of those covers,

co je za touto obálkou,

whether before your birth

ať už před vaším narozením

or after your death.

nebo po vaší smrti.

And you needn't worry how long the book is,

A nemusíte si dělat starosti s tím, jak je kniha dlouhá

or whether it's a comic strip or an epic.

nebo jestli je to komiks nebo epos.

The only thing that matters

Jedinou věcí na které záleží je,

is that you make it a good story.

že z ní uděláte dobrý příběh.

Thank you.

Děkuji.

(Applause)