The beauty of human skin in every color | Angélica Dass

Překladatel: Tereza Steel Korektor: Samuel Titera

It has been 128 years

Je to už 128 let, co poslední země na světě

since the last country in the world abolished slavery

zamítla otroctví.

and 53 years

Je to už 53 let od doby, co Martin Luther King

since Martin Luther King pronounced his "I Have A Dream" speech.

pronesl svůj slavný proslov "Mám sen.."

But we still live in a world

My ale stále žijeme ve světě,

where the color of our skin not only gives a first impression,

kde barva kůže nejen zanechává první dojem,

but a lasting one that remains.

ale také trvalý dojem, který zůstává.

Já jsem se narodila v rodině plné barev.

I was born in a family full of colors.

Můj otec je synem služky, po které získal

My father is the son of a maid

from whom he inherited an intense dark chocolate tone.

intenzivní, čokoládový tón kůže.

He was adopted by those who I know as my grandparents.

Byl adoptován těmi,

které já dnes znám jako své prarodiče.

Moje babička má porcelánově bílou kůži

The matriarch, my grandma,

has a porcelain skin and cotton-like hair.

a vlasy jako bavlnu.

My grandpa was somewhere between a vanilla and strawberry yogurt tone,

Barva kůže mého dědy byla někde mezi

vanilkou a jahodovým jogurtem.

like my uncle and my cousin.

Stejně tak můj stýc a bratranec.

My mother is a cinnamon-skin daughter of a native Brazilian,

Barevný tón mojí maminky je jako skořice.

Její maminka byla rozená Brazilka,

with a pinch of hazel and honey,

s troškou barvy ořechu a medu.

and a man [who is] a mix of coffee with milk,

Její táta byl jako mix kávy a mléka,

but with a lot of coffee.

ale spíše hodně kávy.

She has two sisters.

Moje maminka má dvě sestry.

One in a toasted-peanut skin

Jedna byla adoptována a má barvu ořechu

and the other,

a druhá, také adoptovaná,

also adopted,

more on the beige side,

má barvu spíše béžovou, jako palačinka.

like a pancake.

(Laughter)

(smích)

Protože jsem vyrůstala v takové rodině,

Growing up in this family,

color was never important for me.

barva pro mě nikdy nebyla rozhodující.

Outside home, however, things were different soon.

Mimo domov však věci brzy vypadaly jinak.

Color had many other meanings.

Barva měla mnoho různých významů.

Pamatuji si svou první hodinu malování

I remember my first drawing lessons in school

as a bunch of contradictory feelings.

a všechny protichůdné pocity, které jsem cítila.

It was exciting and creative

Bylo to vzrušující a kreativní.

but I never understood the unique flesh-colored pencil.

Nikdy jsem ale nerozuměla

pastelce pleťové barvy.

I was made of flesh but I wasn't pink.

Měla jsem pleť, ale nebyla jsem růžová.

My skin was brown, and people said I was black.

Moje kůže byla hnědá, ale lidé říkali,

že jsem černoška.

I was seven years old with a mess of colors in my head.

Bylo mi sedm let a měla jsem v hlavě

z těch všech barev zmatek.

Later,

Později, když jsem do školy doprovázela bratrance,

when I took my cousin to school,

si lidé většinou mysleli, že jsem chůva.

I was usually taken for the nanny.

By helping in the kitchen at a friend's party,

Když jsem pomáhala kamarádce v kuchyni

na její párty, lidé si mysleli, že jsem služebná.

people thought I was the maid.

I was even treated like a prostitute

Zažila jsem také, že se ke mně muži chovali

just because I was walking alone on the beach with European friends.

jako k prostitutce, jen proto,

že jsem šla po pláži sama s přáteli z Evropy.

And many times,

Často také, když jsem šla navštívit babičku

visiting my grandma or friends in upper class buildings,

nebo své přátele v domech v lepší čtvrti,

I was invited not to use the main elevator.

bylo mi doporučeno, abych nejela hlavním výtahem.

Because in the end,

To všechno, protože s mou barvou kůže

with this color and this hair,

a těmito vlasy na některá místa nepatřím.

I cannot belong to some places.

In some way,

Určitým způsobem jsem si na to zvykla

I get to used to it and accept part of it.

a částečně to i přijala.

However, something inside of me keeps revolving and struggling.

Něco ve mně však vřelo a nesouhlasilo.

O léta později jsem se vdala za Španěla.

Years later I married a Spaniard.

But not any Spaniard.

Ale ne za ledajakého.

I chose one with the skin color of a lobster when sunburnt.

Vzala jsem si Španěla s kůží barvy humra,

který se spálil na slunci.

(Laughter)

(smích)

Since then, a new question started to chase me.

Tehdy jsem začala uvažovat nad tím,

What will be the color of your children?

jaká bude barva mých dětí?

As you can understand, this is my last concern.

Asi už víte, že mě to příliš netíží.

But thinking about it,

Ale když jsem nad tím uvažovala,

a vzala v úvahu můj původ,

with my previous background,

my story led me to make my personal exercise as a photographer.

pustila jsem se do dobrodružství fotografie.

And that is how Humanae was born.

Toto byl počátek projektu Humanae.

Humanae is a pursuit to highlight our true colors,

Humanae existuje s cílem zdůraznit

naše skutečné barvy,

rather than the untrue

ne ty, které jsou spojené s rasou:

white, red, black or yellow associated with race.

bílou, červenou, černou nebo žlutou.

It's a kind of game to question our codes.

Je to trochu hra, zpochybňující naše zkratky.

Je to pro mne postupná cesta

It's a work in progress from a personal story to a global history.

od osobního příběhu ke globální historii.

I portray the subjects in a white background.

Vždy vyfotím člověka na bílém pozadí.

Then I choose an 11-pixel square from the nose,

Poté vyberu čtverec 11x11 pixelů

z nosu daného člověka

paint the background,

a stejnou barvou vyplním pozadí portrétu.

and look for the corresponding color in the industrial palette, Pantone.

Pak vyhledám barvu v katalogu barev Pantone.

I started with my family and friends,

Začala jsem se svou rodinou a přáteli.

then more and more people joined the adventure,

Postupně se k našemu dobrodružství připojili další a další lidé,

thanks to public calls coming through the social media.

Hlavně díky výzvám

zveřejněným na sociálních sítích.

I thought that the main space to show my work was the Internet

Myslela jsem si, že hlavním prostorem, kde budu svou práci sdílet,

bude internet.

because I want an open concept that invites everybody

Chtěla jsem, aby to mohl vidět úplně každý.

to push the share button in both the computer and their brain.

A aby chtěli kliknout na tlačítko "sdílet".

Na počítači, stejně jako v mysli.

Tak se to všechno rozjelo.

The snowball started to roll.

The project had a great welcome --

Projekt zažil vřelé přijetí.

invitations, exhibitions,

Výstavy, fyzické formáty, galerie a muzea.

physical formats,

galleries and museums ...

just happened.

Já mám ale nejradši, když Humanae

And among them, my favorite:

when Humanae occupies public spaces

může být realizovan ve veřejných prostorách

and appears in the street,

a je vystaveno podél ulic.

it fosters a popular debate

Podporuje to to veřejnou debatu a pocit sounáležitosti.

and creates a feeling of community.

I have portrayed more than 3,000 people

Vyfotila jsem více než 3000 lidí,

in 13 different countries,

ve 13 různých zemích,

19 different cities around the world.

19 různých městech po celém světě.

Just to mention some of them --

Jen pro rychlou představu -

from someone included in the Forbes list,

od miliardářů, až po uprchlíky,

to refugees who crossed the Mediterranean by boat.

kteří se zrovna přepravili přes Středozemí moře.

In Paris, from the UNESCO Headquarters to a shelter.

Od hlavního sídla UNESCO v Paříži,

až po přístřešky.

And students both in Switzerland and favelas in Rio de Janeiro.

Také studenty. Ze Švýcarska i ze slumů Rio de Janeira.

All kinds of beliefs,

Všechny možné náhledy na svět, genderové identity,

gender identities

or physical impairments,

nebo tělesné postižení.

a newborn or terminally ill.

Novorozené i smrtelně nemocné.

We all together build Humanae.

Všichni dohromady tvoříme Humanae.

Tyto portréty nás nutí měnit

Those portraits make us rethink how we see each other.

náš náhled jednoho na druhého.

When modern science is questioning the race concept,

Když už moderní věda zpochybňuje koncept rasy,

Co to pro nás znamená být bílí, černí, žlutí nebo červení?

what does it mean for us to be black, white, yellow, red?

Is it the eye, the nose, the mouth, the hair?

Jde o oči, nos, pusu nebo vlasy?

Or does it have to do with our origin,

Nebo náš původ, národnost nebo peníze v bance?

nationality

or bank account?

This personal exercise turned out to be a discovery.

Toto osobní cvičení se ukázalo být objevem.

Suddenly I realized that Humanae was useful for many people.

Najednou jsem si uvědomila, že Humanae

je užitečné pro mnoho lidí.

It represents a sort of mirror

Je tak trochu zrcadlem pro ty,

for those who cannot find themselves reflected in any label.

kteří se nemohou najít pod žádnou kategorií.

It was amazing

Lidé mi začali dávat úžasnou zpětnou vazbu.

that people started to share their thoughts about the work with me.

I have hundreds of that,

O některých z těch stovek bych vám chtěla říct.

I will share with you, too.

A mother of 11 years --

Matka 11leté holčičky mi napsala:

A mother of an 11-year-old girl wrote me,

"Velmi dobrý nástroj, když se snažím

"Very good for me as a tool to work on her confidence,

povzbuzovat její sebedůvěru.

as this past weekend

Minulý víkend jí její spolužačka řekla,

one of her girlfriends argued with her that she does not belong

že by jí mělo být zakázáno bydlet v Norsku.

and should not be allowed to live in Norway.

Proto si vaší práce velmi vážím a moc pro mne znamená."

So your work has a very special place in my heart

and it's very important for me."

A woman shared her portrait on Facebook and wrote,

Jedna žena sdílela svůj portrét na Facebooku

a napsala:

"All my life,

"Celý můj život se mě lidé snažili zařadit

people from across the globe had difficulties to place me in a group,

do nějaké kategorie, skupiny, stereotypu.

a stereotype,

a box.

Perhaps we should stop.

Možná bychom měli přestat.

Místo zařazování lidí bychom se jich měli zeptat,

Instead of framing, ask the individual,

'How would you label yourself?'

kam by se zařadili oni?

Then I would say,

A potom bych řekla:

'Hi. I'm Massiel.

"Ahoj, já jsem Massiel, jsem Holanďanka z Dominiky,

I'm a Dominican-Dutch,

I grew up in a mixed family

vyrostla jsem ve smíšené rodině,

and I'm a bisexual woman.' "

a jsem bisexuální."

Besides these unexpected and touching reactions,

Vedle těchto neočekávaných a dojemných reakcí

se Humanae probudilo k životu

Humanae finds a new life in a different variety of fields.

v nejrůznějších, nových oblastech.

Just to show you some examples,

Abych vám ukázala pár příkladů,

illustrators and art students

ilustrátoři a studenti umění začali portréty používat

using it as a reference for their sketches and their studies.

pro inspiraci a předmět ke studiu.

It's a collection of faces.

Je to sbírka obličejů.

Researchers in the fields of anthropology,

Výzkumní pracovníci v oblasti antropologie,

physics and neuroscience

fyziky a neurologie používají Humanae

use Humanae with different scientific approaches

různými způsoby při studiu lidských etnik,

related to human ethnicity,

optophysiology,

v optofyziologii,

při rozpoznávání obličejů,

face recognition

or Alzheimer's.

nebo při výzkumu Alzheimerovy choroby.

One of the most important impacts of the project

Jeden z nejdůležitějších výsledků mého projektu,

is that Humanae was chosen to be the cover of Foreign Affairs,

bylo, že Humanae bylo vybráno pro

obálku časopisu "Foreign Affairs".

one of the most relevant political publications.

Což je velmi relevantní politické periodikum.

And talking about foreign affairs,

Když už mluvím o Foreign Affairs,

díky tomu jsem pro svůj projekt našla

I found the perfect ambassadors for my project ...

ty nejlepší ambasadory.

teachers.

Jsou to učitelé.

They are the ones that use Humanae as a tool for educational purposes.

Ti používají Humanae pro vyučování.

Their passion encourages me to go back to drawing classes,

Jejich nadšení mi dává sílu, abych se vracela

do hodin výtvarné výchovy, tentokrát jako učitelka.

but this time as a teacher myself.

My students,

Mí studenti, ať už děti nebo dospělí,

both adults and kids,

paint their self-portraits,

kreslí autoportréty a snaží se najít svou barvu.

trying to discover their own unique color.

As a photographer,

Jako fotografka si uvědomuji,

I realize that I can be a channel for others to communicate.

že mohu pomoci druhým komunikovat.

As an individual,

Jako člověk - jako Angélica,

as Angélica,

pokaždé, když vyfotím fotku,

every time I take a picture,

I feel that I am sitting in front of a therapist.

mám pocit, že sedím u terapeuta.

All the frustration, fear and loneliness

Veškeré pocity frustrace, strachu a samoty,

that I once felt ...

které jsem kdysi cítila,

becomes love.

se promění v lásku.

Poslední zemí na světě, která zakázala otroctví,

The last country --

the last country in the world who abolished slavery

je země, ve které jsem se narodila.

is the country where I was born,

Brazil.

Brazílie.

We still have to work hard to abolish discrimination.

My stále musíme tvrdě pracovat,

abychom zničili diskriminaci.

That remains a common practice worldwide,

Ta je stále přítomná všude ve světě,

and that will not disappear by itself.

a nezmizí sama od sebe.

Thank you.

Děkuji.

(Applause)

(Potlesk)

Thank you.

Děkuji.