How equal do we want the world to be? You'd be surprised | Dan Ariely

Překladatel: Karel Čížek Korektor: Kateřina Jabůrková

It would be nice to be objective in life,

V mnoha ohledech

by bylo krásné být v životě objektivní.

in many ways.

The problem is that we have these color-tinted glasses

Problém je, že když se díváme na mnoho rozličných situací,

as we look at all kinds of situations.

nosíme barevné brýle.

For example, think about something as simple as beer.

Například něco tak jednoduchého jako je pivo.

Když vám dám ochutnat několik druhů piva

If I gave you a few beers to taste

and I asked you to rate them on intensity and bitterness,

a požádám vás, abyste je ohodnotili podle plnosti a hořkosti,

different beers would occupy different space.

různá piva zařadíte různě.

Co když se to pokusíme porovnat objektivně?

But what if we tried to be objective about it?

In the case of beer, it would be very simple.

U piva to bude velmi jednoduché,

What if we did a blind taste?

uděláme ochutnávku naslepo.

Well, if we did the same thing, you tasted the same beer,

Když budete ochutnávat stejná piva,

now in the blind taste, things would look slightly different.

ale naslepo, dopadne to nyní jinak.

Most of the beers will go into one place.

Většina piv bude mít podobné hodnocení,

You will basically not be able to distinguish them,

z principu je nemůžete chuťově rozlišit,

and the exception, of course, will be Guinness.

kromě jedné výjimky a tou je Guinness.

(Laughter)

(smích)

Similarly, we can think about physiology.

Podobně můžeme přemýšlet o fyziologii.

What happens when people expect something from their physiology?

Co se stane, když lidé vycházejí ze své fyziologie?

For example, we sold people pain medications.

Například, lidem podáme stejné léky proti bolesti.

Some people, we told them the medications were expensive.

Některým lidem řekneme, že léky jsou drahé,

Some people, we told them it was cheap.

jiným lidem, že léky jsou levné

And the expensive pain medication worked better.

a dražší léky budou účinnější,

It relieved more pain from people,

uleví lidem od bolesti víc,

because expectations do change our physiology.

protože očekávání změní naši fyziologii.

And of course, we all know that in sports,

Samozřejmě, všichni to známe ze sportu,

if you are a fan of a particular team,

když jste fanoušek jednoho týmu,

you can't help but see the game

nemůžete si pomoci,

develop from the perspective of your team.

ale uvidíte hru z pohledu vašeho týmu.

So all of those are cases in which our preconceived notions

To vše jsou připady, kdy naše předsudky

and our expectations color our world.

a naše očekávání zabarvují náš svět.

But what happened in more important questions?

Co se stane v mnohem důležitějších situacích?

What happened with questions that had to do with social justice?

Když se to týká sociální spravedlnosti?

So we wanted to think about what is the blind tasting version

Přemýšleli jsme, jak by vypadala zkouška naslepo

for thinking about inequality?

kdyby se jednalo o nerovnost.

So we started looking at inequality,

Podívali jsme se na ni

and we did some large-scale surveys

a provedli jsme několik rozsáhlých průzkumů

around the U.S. and other countries.

v USA i v jiných státech.

So we asked two questions:

Ptali jsme se na 2 věci:

Do people know what kind of level of inequality we have?

Vědí lidé, jakou úroveň nerovnosti máme?

And then, what level of inequality do we want to have?

A jakou úroveň nerovnost chceme mít?

So let's think about the first question.

Vezměme si první otázku.

Imagine I took all the people in the U.S.

Představte si, že vezmu všechny lidi v USA

and I sorted them from the poorest on the right

a seřadím je: nejchudší napravo

to the richest on the left,

a nejbohatší nalevo.

and then I divided them into five buckets:

Pak je rozdělím do pěti skupin:

the poorest 20 percent, the next 20 percent,

nejchudších 20 %, dalších 20 %.

the next, the next, and the richest 20 percent.

dalších 20 %, dalších 20 % a nejbohatších 20 %.

And then I asked you to tell me how much wealth do you think

Teď se vás zeptám, co si myslíte, jaké bohatství

is concentrated in each of those buckets.

má každá z těchto skupin.

So to make it simpler, imagine I ask you to tell me,

Pro zjednodušení, zeptám se vás,

how much wealth do you think is concentrated

kolik bohatství je podle vás

in the bottom two buckets,

v nejnižších dvou skupinách,

the bottom 40 percent?

ve spodních 40 %?

Take a second. Think about it and have a number.

Promyslete si to a zapamatujte si to.

Usually we don't think.

Obvykle o tom nepřemýšlýme.

Think for a second, have a real number in your mind.

Chvilku přemýšlejte a zapamatujte si to.

You have it?

Máte to?

Okay, here's what lots of Americans tell us.

Tady jsou odpovědi mnoha Američanů.

They think that the bottom 20 percent

Mysleli si, že nejchudších 20 %

has about 2.9 percent of the wealth,

vlastní 2,9 % jmění,

the next group has 6.4,

druhá skupina 6,4 %.

so together it's slightly more than nine.

Dohromady trochu víc než 9 %.

The next group, they say, has 12 percent,

Odhadli, že další skupina má 12 %,

20 percent,

další skupina 20 %

and the richest 20 percent, people think has 58 percent of the wealth.

a skupinu 20 % nejbohatších odhadli na 58 % jmění.

You can see how this relates to what you thought.

Můžete to porovnat s vaším odhadem.

Now, what's reality?

Jaká je realita?

Reality is slightly different.

Je to trochu jinak.

The bottom 20 percent has 0.1 percent of the wealth.

Dolních 20 % má 0,1 % jmění.

The next 20 percent has 0.2 percent of the wealth.

Dalších 20 % má 0,2 % jmění.

Together, it's 0.3.

Dohromady 0,3 %.

The next group has 3.9,

Další skupina má 3,9 %,

11.3,

další 11,3 %

and the richest group has 84-85 percent of the wealth.

a nejbohatší skupina má 84–85 % jmění.

So what we actually have and what we think we have

Co si myslíme a co skutečně existuje

are very different.

se velmi liší.

What about what we want?

A nyní co chceme.

How do we even figure this out?

Jak to zjistíme?

So to look at this,

Při hledání jak zjistit

to look at what we really want,

co opravdu chceme,

we thought about the philosopher John Rawls.

vzpomněli jsme si na filozofa Johna Rawlese.

If you remember John Rawls,

Jestli neznáte Johna Rawlse,

he had this notion of what's a just society.

to on zavedl pojem rovné společnosti.

He said a just society

Řekl, že rovná společnost je taková,

is a society that if you knew everything about it,

že když o ní víte všechno,

you would be willing to enter it in a random place.

budete ochotni se v ní usadit na náhodném místě.

And it's a beautiful definition,

To je nádherná definice,

because if you're wealthy, you might want the wealthy

protože když jste bohatí, asi budete chtít,

to have more money, the poor to have less.

aby bohatí měli víc peněz než chudí.

If you're poor, you might want more equality.

Jako chudí budete chtít větší rovnost.

But if you're going to go into that society

Když chcete vstoupit do této společnosti

in every possible situation, and you don't know,

na jakékoliv pozici a nevíte na jaké,

you have to consider all the aspects.

musíte zvážit všechny aspekty.

It's a little bit like blind tasting in which you don't know

Je to jako ochutnávka naslepo, při které nevíte,

what the outcome will be when you make a decision,

jaký bude výsledek vašeho rozhodnutí.

and Rawls called this the "veil of ignorance."

Rawl tomu říkal "závoj nevědomosti".

So, we took another group, a large group of Americans,

Vzali jsme jinou, velkou skupinu Američanů

and we asked them the question in the veil of ignorance.

a ptali jsme jich pod závojem nevědomosti.

What are the characteristics of a country that would make you want to join it,

Jaké jsou vlastnosti země, ve které byste chtěli žít,

knowing that you could end randomly at any place?

když víte, že můžete náhodně skončit na jakémkoliv místě?

And here is what we got.

A tady jsou výsledky.

What did people want to give to the first group,

Kolik lidé chtějí přidělit první skupině,

the bottom 20 percent?

nejnižším 20 procentům?

They wanted to give them about 10 percent of the wealth.

Chtějí jim dát 10 % bohatství.

The next group, 14 percent of the wealth,

Další skupině 14 % bohatství,

21, 22 and 32.

21 %, 22 % a 32 %.

Now, nobody in our sample wanted full equality.

Nikdo v našem vzorku nechtěl úplnou rovnost.

Nobody thought that socialism is a fantastic idea in our sample.

Nikdo si nemyslí, že socialismus je fantastický nápad.

But what does it mean?

Co to znamená?

It means that we have this knowledge gap

Znamená to, že existuje vědomostní rozdíl

between what we have and what we think we have,

mezi tím co máme a mezi tím, co si myslíme, že máme.

but we have at least as big a gap between what we think is right

ale existuje i velký rozdíl mezi tím, co si myslíme, že je správné

to what we think we have.

a co si myslíme, že máme.

Now, we can ask these questions, by the way, not just about wealth.

Podobně se můžeme ptát nejen na bohatství,

We can ask it about other things as well.

můžeme se ptát i na jiné věci.

So for example, we asked people from different parts of the world

[Jak se projevují rozdíly?] Například jsme se ptali lidí

about this question,

z různých částí světa,

people who are liberals and conservatives,

liberálů i konzervativců

and they gave us basically the same answer.

a dostali jsme prakticky stejnou odpověď.

We asked rich and poor, they gave us the same answer,

Ptali jsme se bohatách i chudých, odpověděli stejně,

men and women,

mužů i žen,

NPR listeners and Forbes readers.

posluchače rádia NPR a čtenáře Forbesu.

We asked people in England, Australia, the U.S. --

Ptali jsme se lidí v Anglii, Austrálii, ve Státech -

very similar answers.

- velmi podobné odpovědi.

We even asked different departments of a university.

Ptali se jsme i na různých univerzitních katedrách.

We went to Harvard and we checked almost every department,

Šli jsme na Harvard a probrali skoro každou katedru,

and in fact, from Harvard Business School,

a skutečně, kromě Harvardské obchodní školy,

where a few people wanted the wealthy to have more and the [poor] to have less,

kde málokdo chtěl, aby bohatí měli více a chudí méně,

the similarity was astonishing.

podobnost byla udivující.

I know some of you went to Harvard Business School.

Vím, že někteří z vás chodili na Harvard, na obchodní školu.

We also asked this question about something else.

Také jsme se podobně ptali i na něco jiného.

We asked, what about the ratio of CEO pay to unskilled workers?

Jaký je poměr platu ředitele a nekvalifikovaného pracovníka?

So you can see what people think is the ratio,

Vidíte, jak tento poměr lidé odhadli.

and then we can ask the question, what do they think should be the ratio?

Pak jsme se ptali, jaký by ten poměr měl být.

And then we can ask, what is reality?

A jaká je realita?

What is reality? And you could say, well, it's not that bad, right?

Můžete říci, že výsledek není špatný, že?

The red and the yellow are not that different.

Červená a žlutá se moc neliší.

But the fact is, it's because I didn't draw them on the same scale.

Vypadá to tak, protože jsem je nakreslil v jiném měřítku.

It's hard to see, there's yellow and blue in there.

Teď to není dobře vidět, ale žlutá a modrá tam jsou.

So what about other outcomes of wealth?

Co jsme zjistili o bohatství?

Wealth is not just about wealth.

Bohatství není jen bohatství.

We asked, what about things like health?

Ptali jsme se na třeba na zdraví.

What about availability of prescription medication?

Jak jsou dostupné léky na předpis?

What about life expectancy?

Jaký je věk dožití?

What about life expectancy of infants?

Jaká je dětská úmrtnost?

How do we want this to be distributed?

Jak chceme, aby se rozdělovaly prostředky?

What about education for young people?

Co výuka pro mladé?

And for older people?

A pro starší lidi?

And across all of those things, what we learned was that people

U všech těchto témat jsme se dozvěděli,

don't like inequality of wealth,

že lidé nemají rádi nerovnost bohatství,

but there's other things where inequality, which is an outcome of wealth,

ale u jiných věcí, které přitom z bohatství vyplývají,

is even more aversive to them:

nerovnost odmítají ještě silněji,

for example, inequality in health or education.

například nerovnost ve zdravotnictví nebo ve školství.

We also learned that people are particularly open

Zjistili jsme, že lidé jsou přístupní

to changes in equality when it comes to people

změnám v rovnosti, když se jedná o lidi,

who have less agency --

kteří mají malý vliv,

basically, young kids and babies,

hlavně malé a velmi malé děti,

because we don't think of them as responsible for their situation.

protože si myslíme, že za svou situaci nemohou.

So what are some lessons from this?

Co jsme se z toho naučili?

We have two gaps:

Objevili jsme dva rozdíly:

We have a knowledge gap and we have a desirability gap

Máme nedostatek znalostí a máme rozdíly přání.

And the knowledge gap is something that we think about,

Když uvažujeme o nedostatku znalostí přemýšlíme o tom,

how do we educate people?

jak vzděláváme lidi.

How do we get people to think differently about inequality

Jak přesvědčíme lidi, aby přemýšleli jinak o nerovnosti

and the consequences of inequality in terms of health, education,

a o jejích následcích: zdraví, výuka,

jealousy, crime rate, and so on?

žárlivost, kriminalita...?

Then we have the desirability gap.

Pak máme nerovnost přání.

How do we get people to think differently about what we really want?

Jak přesvědčíme lidi, aby přemýšleli jinak o věcech, které opravdu chceme?

You see, the Rawls definition, the Rawls way of looking at the world,

Definice Johna Rawlse, jak se on díval na svět,

the blind tasting approach,

zkouška naslepo

takes our selfish motivation out of the picture.

vyřadí naši sobeckou motivaci.

How do we implement that to a higher degree

Jak toho využijeme na vyšším stupni,

on a more extensive scale?

v širším měřítku?

And finally, we also have an action gap.

A nakonec ještě máme nedostatek činů.

How do we take these things and actually do something about it?

Jak věc uchopíme a skutečně s tím něco uděláme?

I think part of the answer is to think about people

Částečná odpověď je v tom, přemýšlet o lidech

like young kids and babies that don't have much agency,

jako o dětech a velmi malých dětech, které mají jen malí vliv.

because people seem to be more willing to do this.

protože se zdá, že lidé to tak chtějí.

To summarize, I would say, next time you go to drink beer or wine,

Abych to shrnul, až příště půjdete na pivo nebo na víno,

first of all, think about, what is it in your experience that is real,

začněte přemýšlet, co je podle vaší zkušenosti skutečné

and what is it in your experience that is a placebo effect

a co je podle vás vliv placeba,

coming from expectations?

vycházející z vašich očekávání.

And then think about what it also means for other decisions in your life,

Přemýšlejte, jaký to má vliv na vaše rozhodování v životě

and hopefully also for policy questions

a rozhodování o politických otázkách,

that affect all of us.

které se týkají nás všech.

Thanks a lot.

Děkuji mnohokrát.

(Applause)

(potlesk)