When did humans start getting divorced? - Rod Phillips

Překladatel: Lenka Slámová Korektor: Jan Kadlec

The earliest known divorce laws were written

První rozvodové zákony byly napsány na hliněné tabulky

on clay tablets in ancient Mesopotamia around 2000 BCE.

asi 2 000 let před Kristem ve starověké Mezopotámii.

Formally or informally, human societies across place and time

Lidské společnosti napříč světem vytvářely formální i neformální

have made rules to bind and dissolve couples.

pravidla pro spojování a rozvazování párů.

Inca couples, for example, started with a trial partnership,

Například incké páry začínaly zkušebním partnerstvím,

during which a man could send his partner home.

během něhož mohl muž svou partnerku vrátit domů.

But once a marriage was formalized, there was no getting out of it.

Ale jakmile bylo manželství formalizováno, nebylo už cesty zpět.

Among the Inuit peoples, divorce was discouraged,

Národy Inuitů od rozvodů odrazovaly,

but either spouse could demand one.

ale domáhat se ho mohl každý

or they could exchange partners with a different couple—

či si mohl vyměnit partnera s jiným párem

as long as all four people agreed.

– pokud s tím všichni čtyři souhlasili.

The stakes of who can obtain a divorce, and why, have always been high.

Cena za to, aby se někdo mohl z nějakého důvodu rozvést, byla vysoká.

Divorce is a battlefield for some of society's most urgent issues,

Rozvod je bitevním polem některých z nejnaléhavějších problémů společnosti,

including the roles of church and state, individual rights, and women’s rights.

včetně role církve a státu, osobních práv a práv žen.

Religious authorities have often regulated marriage and divorce.

Manželství a rozvody byly často regulované náboženskými autoritami.

Muslims in Africa, the Middle East, and Asia began using the Quran’s rules

V 7. století po Kristu začali muslimové v Africe, na Blízkém východě a v Asii

in the 7th century AD—

aplikovat pravidla Koránu

generally, a husband can divorce his wife without cause or agreement,

– obecně se manžel může se svou ženou bez důvodu a jejího souhlasu rozvést,

while a wife must secure her husband’s agreement to divorce him.

zatímco manželka si musí k rozvodu zajistit manželův souhlas.

In Europe, Christian churches controlled divorce from the 11th century on,

V Evropě o rozvodech od 11. století rozhodovaly křesťanské církve,

with the Catholic Church banning it entirely

přičemž katolická církev je zakázala zcela

and Protestant churches allowing it in restricted circumstances,

a ty protestantské je umožňovaly jen za vymezených okolností,

particularly adultery.

zejména při cizoložství.

In the late 18th century, a series of changes took place

V pozdním 18. století došlo k řadě změn,

that would eventually shape divorce laws around the world.

které nakonec formovaly rozvodové zákony po celém světě.

Following centuries of religious conflict,

V průběhu staletí náboženských konfliktů

Europeans pushed for state governance separate from religious control.

prosazovali Evropané vládu státu oddělenou od vlivu náboženství.

Secular courts gradually took over education, welfare, health, marriage—

Světské soudy se postupně ujaly výchovy, sociální péče, zdraví, manželství

and divorce.

– a rozvodu.

The French Revolution ushered in the first of the new divorce laws,

Francouzská revoluce zavedla první z nových rozvodových zákonů

allowing men and women to divorce for a number of grounds,

a umožnila mužům a ženám rozvod z mnoha důvodů

including adultery, violence, and desertion, or simply mutual consent.

včetně cizoložství, násilí a opuštění nebo jednoduše za vzájemného souhlasu.

Though progress was uneven, overall this sort of legislation spread in Europe,

Ačkoli byl pokrok nerovnoměrný, v 19. století se tento druh legislativy

North America and some European colonies in the 19th century.

rozšířil po Evropě, Severní Americe a v některých evropských koloniích.

Still, women's access to divorce often remained restricted compared to men.

Ale přístup žen k rozvodu zůstával oproti mužům často dál omezený.

Adultery was considered more serious for women—

Cizoložství bylo u žen považováno za závažnější

a man could divorce his wife for adultery alone,

– muž se mohl se svou ženou rozvést jen kvůli cizoložství,

while a woman would need evidence of adultery,

zatímco žena k rozvodu potřebovala

plus an additional offense to divorce her husband.

důkazy o cizoložství a další jeho přečin.

Sometimes this double standard was written into law;

Někdy byl tento dvojitý standard součástí práva;

other times, the courts enforced the laws unequally.

jindy soudy zákony prosazovaly nerovnoměrně.

Domestic violence by a man against his wife was not widely considered

Až do 20. století nebylo domácí násilí páchané mužem na jeho ženě

grounds for divorce until the 20th century.

obecně považováno za důvod k rozvodu.

And though new laws expanded the reasons a couple could divorce,

A ačkoli nové zákony rozšířily důvody, proč se pár mohl rozvést,

they also retained the fundamental ideology of their religious predecessors:

zachovaly si také základní ideologii svých náboženských předchůdců:

that a couple could only split if one person wronged the other in specific ways.

pár se mohl odloučit, jen pokud jeden konkrétním způsobem ublížil tomu druhému.

This state of affairs really overstayed its welcome.

Tento stav trval skutečně příliš dlouho.

Well into the 20th century, couples in the U.S.

Ještě ve 20. století se páry v USA uchylovaly k najímání herců,

resorted to hiring actors to jump into bed with one spouse,

kteří skočili do postele s jejich zcela oblečeným partnerem,

fully clothed, and take photos as evidence of cheating.

a tak je fotografovali na důkaz nevěry.

Finally, in the 1960s and 70s,

Konečně v 60. a 70. letech

many countries and states adopted no-fault divorce laws,

přijalo mnoho zemí a států nesporné rozvodové zákony,

where someone could divorce their spouse without proving harm,

podle nichž je možné se rozvést, aniž by se musela prokazovat újma

and importantly, without the other’s consent.

a především bez souhlasu toho druhého.

The transition from cultural and religious rules

Přechod od kulturních a náboženských pravidel

to state sanctioned ones has always been messy and incomplete—

ke státem schváleným pravidlům byl vždy chaotický a neúplný

people have often ignored their governments’ laws

– lidé často zákony svých vlád ignorovali

in favor of other conventions.

ve prospěch jiných konvencí.

Even today, the Catholic Church doesn’t recognize divorces granted by law.

Katolická církev ani dnes neuznává zákonem povolené rozvody.

In some places, like parts of India,

Například v jistých částech Indie

Western-style divorce laws have been seen as a colonial influence

byly zákony o rozvodu v západním stylu považovány za koloniální vliv

and communities practice divorce according to other religious rules.

a komunity praktikují rozvod podle jiných náboženských pravidel.

In others, though the law may allow for equal access to divorce,

Jinde sice zákon umožňuje rovný přístup k rozvodu,

bias in the legal system, cultural stigma, or community pressures

ale předsudky v právním systému, kulturní stigma nebo nátlak komunity

can make it far more difficult for certain people, almost always women.

mohou rozvod pro určité lidi významně ztížit, a to téměř vždy pro ženy.

And even in the places where women aren’t disadvantaged by law or otherwise,

A dokonce i tam, kde ženy nejsou zákonem či jinak znevýhodněny,

social and economic conditions often make divorce more difficult for women.

jim rozvod často komplikují sociální a ekonomické podmínky.

In the United States, for example,

Například v USA

women experience economic loss far more than men after divorce.

zažívají ženy po rozvodu mnohem výraznější ekonomickou ztrátu.

At its best, modern no-fault divorce allows people to leave marriages

V nejlepším případě lidem moderní nesporný rozvod umožní ukončit manželství,

that make them unhappy.

v němž jsou nešťastní.

But dissolving a marriage is almost never as simple

Ale ukončení manželství není téměř nikdy tak jednoduché,

as sending two people their separate ways.

jako vypravit dva lidi různými směry.

What divorcing partners owe each other,

Co si rozvedení partneři navzájem dluží

and how they manage aspects of a once shared life

a jak zvládají aspekty kdysi sdíleného života,

remain emotionally and philosophically complex issues.

zůstává emocionálně a filozoficky složitým problémem.