Why Brexit happened -- and what to do next | Alexander Betts

Překladatel: Gabriela Koukalova Korektor: Jan Kadlec

I am British.

Jsem Brit.

(Laughter)

(Smích)

(Applause)

(Potlesk)

Never before has the phrase "I am British" elicited so much pity.

Nikdy předtím výraz "jsem Brit" nevyvolával tolik soucitu.

(Laughter)

(Smích)

I come from an island where many of us like to believe

Přicházím z ostrova, kde mnoho z nás věří,

there's been a lot of continuity over the last thousand years.

že zde za posledních tisíc let bylo hodně kontinuity.

We tend to have historically imposed change on others

Historicky inklinujeme k tomu, že druhé nutíme ke změnám,

but done much less of it ourselves.

ale sami se moc neměníme.

So it came as an immense shock to me

Takže to pro mě byl obrovský šok,

when I woke up on the morning of June 24

když jsem se ráno 24. června probudil,

to discover that my country had voted to leave the European Union,

abych zjistil, že má země zvolila odchod z EU,

my Prime Minister had resigned,

premiér rezignoval

and Scotland was considering a referendum

a Skotsko zvažuje referendum,

that could bring to an end the very existence of the United Kingdom.

které může přivodit konec samotné existence Spojeného království.

So that was an immense shock for me,

Takže to pro mě byl obrovský šok

and it was an immense shock for many people,

a byl to obrovský šok pro mnoho lidí,

but it was also something that, over the following several days,

ale bylo to také něco, co během následujících několika dní

created a complete political meltdown

přineslo úplné politické zhroucení

in my country.

v mé zemi.

There were calls for a second referendum,

Ozývaly se hlasy za druhé referendum,

almost as if, following a sports match,

jako kdybychom po sportovním utkání

we could ask the opposition for a replay.

mohli protistranu žádat o opakování hry.

Everybody was blaming everybody else.

Každý obviňoval toho druhého.

People blamed the Prime Minister

Lidé obviňovali premiéra za to,

for calling the referendum in the first place.

že vůbec referendum vyhlásil.

They blamed the leader of the opposition for not fighting it hard enough.

Obviňovali vedení opozice, že nebojovali dost tvrdě.

The young accused the old.

Mladí obviňovali staré.

The educated blamed the less well-educated.

Vzdělaní obviňovali méně vzdělané.

That complete meltdown was made even worse

Tohle úplné zhroucení zhoršoval

by the most tragic element of it:

ten nejtragičtější prvek:

levels of xenophobia and racist abuse in the streets of Britain

úroveň xenofobie a rasistických urážek v britských ulicích,

at a level that I have never seen before

jakou jsem nikdy předtím nezažil.

in my lifetime.

Nikdy v životě.

People are now talking about whether my country is becoming a Little England,

Lidé teď mluví o tom, jestli se má země stane Malou Anglií,

or, as one of my colleagues put it,

nebo, jak poznamenal jeden z mých kolegů,

whether we're about to become a 1950s nostalgia theme park

zdali se staneme parkem vzpomínek na rok 1950,

floating in the Atlantic Ocean.

který si pluje v Atlantském oceánu.

(Laughter)

(Smích)

But my question is really,

Já se ale ptám,

should we have the degree of shock that we've experienced since?

zdali bychom měli být šokováni tím, co jsme od té doby zažili?

Was it something that took place overnight?

Je to něco, co se stalo přes noc?

Or are there deeper structural factors that have led us to where we are today?

Nebo to jsou hlubší strukturální faktory, co nás dovedly až sem?

So I want to take a step back and ask two very basic questions.

Takže chci poodstoupit a položit dvě základní otázky:

First, what does Brexit represent,

za prvé - co Brexit představuje

not just for my country,

ne jenom pro mou zemi,

but for all of us around the world?

ale pro všechny z nás po celém světě?

And second, what can we do about it?

A za druhé - co s tím můžeme dělat?

How should we all respond?

Jak bychom na to všichni měli reagovat?

So first, what does Brexit represent?

Takže za prvé - co Brexit představuje.

Hindsight is a wonderful thing.

Pohled nazpět je úžasná věc.

Brexit teaches us many things about our society

Brexit nás učí spoustu věcí o naší společnosti

and about societies around the world.

a o společenstvích po celém světě.

It highlights in ways that we seem embarrassingly unaware of

Podtrhuje to, jak zahanbující je, že si nejsme vědomi,

how divided our societies are.

jak jsou naše společnosti rozděleny.

The vote split along lines of age, education, class and geography.

Hlasování nás rozdělilo napříč věkem, vzděláním, třídou a geograficky.

Young people didn't turn out to vote in great numbers,

Mladí moc nehlasovali,

but those that did wanted to remain.

ale ti, co hlasovali, chtěli zůstat.

Older people really wanted to leave the European Union.

Starší lidé opravdu chtěli opustit EU.

Geographically, it was London and Scotland that most strongly committed

Geograficky to byl Londýn a Skotsko, kde většinou volili možnost

to being part of the European Union,

zůstat členem EU,

while in other parts of the country there was very strong ambivalence.

zatímco v jiných částech země to tak vyhraněné nebylo.

Those divisions are things we really need to recognize and take seriously.

Toto rozdělení je něco, co musíme rozpoznat a brát vážně.

But more profoundly, the vote teaches us something

Ale hlouběji nás hlasování učí

about the nature of politics today.

něco o tom, jak vypadá dnešní politika.

Contemporary politics is no longer just about right and left.

Současná politika už není jenom o tom, zdali doprava nebo doleva.

It's no longer just about tax and spend.

Už není jenom o daních a výdajích.

It's about globalization.

Je o globalizaci.

The fault line of contemporary politics is between those that embrace globalization

Dělicí čára v dnešní politice je mezi těmi, co přijímají globalizaci

and those that fear globalization.

a těmi, co ji odmítají.

(Applause)

(Potlesk)

If we look at why those who wanted to leave --

Pokud se podíváme proč ti, kteří chtěli odejít,

we call them "Leavers," as opposed to "Remainers" --

říkáme jim "odejít" jako protiklad k "zůstat"

we see two factors in the opinion polls

vidíme dva faktory ve veřejném mínění

that really mattered.

na kterých opravdu záleží.

The first was immigration, and the second sovereignty,

Prvním byla imigrace, druhým svrchovanost,

and these represent a desire for people to take back control of their own lives

a toto reprezentuje touhu lidí převzít zpět kontrolu nad svými životy

and the feeling that they are unrepresented by politicians.

a pocit, že je politici nezastupují.

But those ideas are ones that signify fear and alienation.

Ale tyto myšlenky znamenají strach a odcizení.

They represent a retreat back towards nationalism and borders

Znamenají uchýlit se k nacionalismu a hranicím

in ways that many of us would reject.

v takové podobě, jakou by mnoho z nás odmítlo.

What I want to suggest is the picture is more complicated than that,

Obrázek, který chci nastínit, je mnohem komplikovanější,

that liberal internationalists,

než liberální internacionalismus,

like myself, and I firmly include myself in that picture,

který já - a já pevně zahrnuji sebe do tohoto obrázku,

need to write ourselves back into the picture

který potřebuju napsat nám zpátky do obrázku,

in order to understand how we've got to where we are today.

aby bylo možné pochopit, jak jsme se dostali tam, kde jsme.

When we look at the voting patterns across the United Kingdom,

Když se podíváme na volební vzorce napříč Spojeným královstvím,

we can visibly see the divisions.

je patrné rozdělení.

The blue areas show Remain

Modrá část ukazuje "zůstat"

and the red areas Leave.

a červené oblasti "opustit".

When I looked at this,

Když jsem se na to díval,

what personally struck me was the very little time in my life

co mě uhodilo do očí, bylo, jak málo času v mém životě

I've actually spent in many of the red areas.

jsem strávil v mnoha červených oblastech.

I suddenly realized that, looking at the top 50 areas in the UK

Najednou jsem si uvědomil, že když se podívám na 50 oblastí,

that have the strongest Leave vote,

kde se nejvíce volilo "odejít",

I've spent a combined total of four days of my life in those areas.

dohromady jsem tam strávil tak čtyři dny.

In some of those places,

U některých těchto míst

I didn't even know the names of the voting districts.

ani neznám jména volebních okrsků.

It was a real shock to me,

Byl to pro mě skutečný šok

and it suggested that people like me

a to naznačuje, že lidé jako já,

who think of ourselves as inclusive, open and tolerant,

kteří o sobě smýšlí jako o otevřených a tolerantních,

perhaps don't know our own countries and societies

možná ani neznají naši vlastní zemi a společnost

nearly as well as we like to believe.

ani zdaleka tak, jak věříme, že ji známe.

(Applause)

(Potlesk)

And the challenge that comes from that is we need to find a new way

A výzva, která odtud vychází, je, že musíme najít novou cestu,

to narrate globalization to those people,

jak popsat globalizaci těmto lidem,

to recognize that for those people who have not necessarily been to university,

rozpoznat, že pro tyto lidi, kteří nemají nutně univerzitní vzdělání,

who haven't necessarily grown up with the Internet,

kteří nevyrostli s internetem,

that don't get opportunities to travel,

nemají možnosti cestovat,

they may be unpersuaded by the narrative that we find persuasive

že mohou být odrazeni příběhem, který, v naší často liberální bublině,

in our often liberal bubbles.

shledáváme přesvědčivým.

(Applause)

(Potlesk)

It means that we need to reach out more broadly and understand.

To znamená, že musíme zvýšit dosah a porozumět.

In the Leave vote, a minority have peddled the politics of fear and hatred,

Menšina v hlasech "odejít" se zabývala malichernou politikou strachu a nenávisti,

creating lies and mistrust

vytvářející lži a nedorozumění,

around, for instance, the idea that the vote on Europe

například myšlenku, že takový hlas

could reduce the number of refugees and asylum-seekers coming to Europe,

může snížit počty uprchlíků a lidí, kteří hledají azyl v Evropě,

when the vote on leaving had nothing to do with immigration

zatímco hlas "odejít" nemá co do činění

from outside the European Union.

s imigrací mimo EU.

But for a significant majority of the Leave voters

Pro výraznou většinu voličů "odejít"

the concern was disillusionment with the political establishment.

to bylo vyjádřením znepokojení a deziluze z politického establishmentu.

This was a protest vote for many,

Pro mnohé to byl protestní hlas,

a sense that nobody represented them,

pocit, že je nikdo nereprezentuje,

that they couldn't find a political party that spoke for them,

že nemohli najít politickou stranu, která by za ně promlouvala,

and so they rejected that political establishment.

a tak prostě odmítli aktuální politickou reprezentaci.

This replicates around Europe and much of the liberal democratic world.

Toto se objevuje napříč Evropou a mnoha liberálně demokratickými zeměmi.

We see it with the rise in popularity of Donald Trump in the United States,

Vidíme to ve vzrůstající popularitě Donalda Trumpa ve Spojených Státech,

with the growing nationalism of Viktor Orbán in Hungary,

ve vzrůstajícím nacionalismu Viktora Orbána v Maďarsku,

with the increase in popularity of Marine Le Pen in France.

ve vzrůstající popularitě Marine Le Penové ve Francii.

The specter of Brexit is in all of our societies.

Přízrak Brexitu obchází celou naší společností.

So the question I think we need to ask is my second question,

Takže otázka, kterou si myslím, že si musíme položit, je ta druhá:

which is how should we collectively respond?

"Jak na to máme hromadně odpovědět?"

For all of us who care about creating liberal, open, tolerant societies,

Všichni z nás, kterým záleží na vytváření liberální, otevřené společnosti,

we urgently need a new vision,

naléhavě potřebujeme novou vizi,

a vision of a more tolerant, inclusive globalization,

vizi tolerantnější, otevřenější globalizace,

one that brings people with us rather than leaving them behind.

takovou, která přivádí lidi k nám, než že je nechává za námi.

That vision of globalization

Taková vize globalizace

is one that has to start by a recognition of the positive benefits of globalization.

musí začít rozpoznáním pozitivních přínosů globalizace.

The consensus amongst economists

Shoda napříč ekonomickými směry je,

is that free trade, the movement of capital,

že z volného obchodu, pohybu kapitálu,

the movement of people across borders

pohybu lidí napříč hranicemi

benefit everyone on aggregate.

těží každý.

The consensus amongst international relations scholars

Ti, co se zabývají mezinárodními vztahy, se shodnou,

is that globalization brings interdependence,

že globalizace přináší vzájemnou závislost,

which brings cooperation and peace.

což vede ke spolupráci a míru.

But globalization also has redistributive effects.

Globalizace také ale zahrnuje efekt přerozdělování.

It creates winners and losers.

Vytváří vítěze a poražené.

To take the example of migration,

Například migrace.

we know that immigration is a net positive for the economy as a whole

Víme, že imigrace je přínosná pro ekonomiku jako celek,

under almost all circumstances.

a to téměř za všech okolností.

But we also have to be very aware

Ale musíme si také být vědomi toho,

that there are redistributive consequences,

že jsou zde také důsledky přerozdělení,

that importantly, low-skilled immigration

že imigrace méně vzdělaných

can lead to a reduction in wages for the most impoverished in our societies

může vést ke snížení platů pro většinu chudých v naší společnosti

and also put pressure on house prices.

a může také vyvolat tlak na ceny nemovitostí.

That doesn't detract from the fact that it's positive,

To nezlehčuje fakt, že migrace je pozitivní,

but it means more people have to share in those benefits

ale znamená to, že více lidí musí sdílet své výhody

and recognize them.

a rozpoznat je.

In 2002, the former Secretary-General of the United Nations, Kofi Annan,

Kofi Annan, bývalý generální tajemník OSN,

gave a speech at Yale University,

v roce 2002 promluvil na univerzitě v Yale.

and that speech was on the topic of inclusive globalization.

Tato řeč se týkala otevřené globalizace.

That was the speech in which he coined that term.

To byl ten projev, ve kterém poprvé zazněl tento výraz.

And he said, and I paraphrase,

Řekl, a tady ho budu parafrázovat:

"The glass house of globalization has to be open to all

"Skleněný dům globalizace musí být otevřený všem,

if it is to remain secure.

pokud má zůstat bezpečný.

Bigotry and ignorance

Náboženský fanatismus a nevzdělanost

are the ugly face of exclusionary and antagonistic globalization."

jsou odpornou tváří vylučující a antagonistické globalizace."

That idea of inclusive globalization was briefly revived in 2008

Myšlenka otevřené globalizace byla krátce zmíněna

in a conference on progressive governance

v roce 2008 na konferenci o progresivní správě,

involving many of the leaders of European countries.

které se účastnilo mnoho lídrů evropských zemí.

But amid austerity and the financial crisis of 2008,

Ale uprostřed přísnosti a finanční krize v roce 2008

the concept disappeared almost without a trace.

se tento koncept rozplynul téměř beze stopy.

Globalization has been taken to support a neoliberal agenda.

Globalizace byla přijata na podporu neoliberálního programu.

It's perceived to be part of an elite agenda

Je vnímána spíše jako součást elitního programu

rather than something that benefits all.

než jako něco, z čeho mohou profitovat všichni.

And it needs to be reclaimed on a far more inclusive basis

A je potřeba ji znovu prohlásit za daleko víc otevřenou

than it is today.

než je dnes.

So the question is, how can we achieve that goal?

Takže otázka zní: "Jak můžeme dosáhnout tohoto cíle?"

How can we balance on the one hand addressing fear and alienation

Jak můžeme vybalancovat strach a odcizení na straně jedné,

while on the other hand refusing vehemently

zatímco vehementně odmítáme

to give in to xenophobia and nationalism?

dát prostor xenofobii a nacionalismu?

That is the question for all of us.

Toto je otázka pro každého z nás.

And I think, as a social scientist,

Já si jako sociolog myslím,

that social science offers some places to start.

že sociologie nabízí nějaká místa, kde začít.

Our transformation has to be about both ideas and about material change,

Naše transformace se musí týkat obojího, myšlenek i materiální změny,

and I want to give you four ideas as a starting point.

a já vám chci představit čtyři nápady, se kterými se dá začít.

The first relates to the idea of civic education.

První se týká občanského vzdělávání.

What stands out from Brexit

Brexit odhalil mezeru

is the gap between public perception and empirical reality.

mezi veřejným vnímáním a empirickou realitou.

It's been suggested that we've moved to a postfactual society,

Naznačil, že jsme se posunuli k postfaktické společnosti,

where evidence and truth no longer matter,

kde na důkazu a pravdě už nezáleží

and lies have equal status to the clarity of evidence.

a lež má stejné postavení jako čistý důkaz.

So how can we --

Takže jak můžeme –

(Applause)

(Potlesk)

How can we rebuild respect for truth and evidence into our liberal democracies?

Jak tedy můžeme obnovit respekt k pravdě a důkazu v naší liberální demokracii?

It has to begin with education,

Musí to začít vzděláním,

but it has to start with the recognition that there are huge gaps.

musí to začít rozpoznáním, že jsou zde obrovské rozdíly

In 2014, the pollster Ipsos MORI

V roce 2014, Ipsos MORI, společnost pro výzkum a analýzu dat,

published a survey on attitudes to immigration,

publikovala výzkum ohledně přístupu k imigraci,

and it showed that as numbers of immigrants increase,

který ukázal, že jak vzrůstají počty imigrantů,

so public concern with immigration also increases,

vzrůstá také všeobecné znepokojení ohledně imigrace,

although it obviously didn't unpack causality,

ačkoliv to samozřejmě neprokazuje příčinný vztah,

because this could equally be to do not so much with numbers

protože by to ani tak moc nemuselo souviset s čísly,

but the political and media narrative around it.

jako s politickým a mediálním příběhem okolo.

But the same survey also revealed

Ten samý průzkum také odhalil

huge public misinformation

obrovskou veřejnou dezinformaci

and misunderstanding about the nature of immigration.

a nepochopení podstaty imigrace.

For example, in these attitudes in the United Kingdom,

Například s těmito postoji ve Spojeném království

the public believed that levels of asylum

veřejnost věřila, že míra azylů

were a greater proportion of immigration than they were,

byla větší než ve skutečnosti,

but they also believed the levels of educational migration

ale také věřila, že míra vzdělávací migrace

were far lower as a proportion of overall migration

byla daleko menší než míra celkové migrace,

than they actually are.

která ve skutečnosti je.

So we have to address this misinformation,

Takže se musíme vypořádat s těmito mylnými informacemi,

the gap between perception and reality on key aspects of globalization.

mezerou mezi vnímáním a realitou ohledně klíčových aspektů globalizace.

And that can't just be something that's left to our schools,

A to nemůže být jen něco, co necháme na školách,

although that's important to begin at an early age.

ačkoliv je důležité začít v raném věku.

It has to be about lifelong civic participation

Musí to být o celoživotní místní účasti,

and public engagement that we all encourage as societies.

veřejném zapojení, které jako společnost podpoříme.

The second thing that I think is an opportunity

Druhá věc, kterou mám na mysli, je příležitost,

is the idea to encourage more interaction across diverse communities.

myšlenka více podpořit spolupráci napříč různými komunitami.

(Applause)

(Potlesk)

One of the things that stands out for me very strikingly,

Jedna z věcí, která pro mě nápadně vyčnívá,

looking at immigration attitudes in the United Kingdom,

dívám-li se na přístup k imigraci ve Spojeném království,

is that ironically, the regions of my country

je ironie, že náboženství v mé zemi,

that are the most tolerant of immigrants

které jsou k imigrantům tolerantnější,

have the highest numbers of immigrants.

mají nejvíce imigrantů.

So for instance, London and the Southeast have the highest numbers of immigrants,

Takže například Londýn nebo Southeast mají nejvíce imigrantů

and they are also by far the most tolerant areas.

a patří také mezi tolerantnější oblasti.

It's those areas of the country that have the lowest levels of immigration

Oblasti s nižším počtem imigrantů

that actually are the most exclusionary and intolerant towards migrants.

jsou vůči migrantům více vylučující a netolerantní.

So we need to encourage exchange programs.

Takže potřebujeme podpořit výměnné programy.

We need to ensure that older generations who maybe can't travel

Potřebujeme zajistit, aby starší generace, která možná nemůže cestovat,

get access to the Internet.

měla přístup na internet.

We need to encourage, even on a local and national level,

Na místní i národní úrovni potřebujeme zajistit

more movement, more participation,

více pohybu a více zapojení,

more interaction with people who we don't know

více spolupráce s lidmi, které neznáme

and whose views we might not necessarily agree with.

a s těmi, se kterými nutně nemusíme souhlasit.

The third thing that I think is crucial, though,

Třetí věc, která si myslím, že je kritická,

and this is really fundamental,

ačkoliv je skutečně základní,

is we have to ensure that everybody shares

je, že musíme zajistit, aby každý sdílel

in the benefits of globalization.

přínosy globalizace.

This illustration from the Financial Times post-Brexit is really striking.

Tento obrázek z Financial Times po Brexitu je skutečně úderný.

It shows tragically that those people who voted to leave the European Union

Tragicky ukazuje, že ti, kteří volili "odejít" z EU,

were those who actually benefited the most materially

jsou ti, kdo nejvíce materiálně profitují

from trade with the European Union.

z obchodování s EU.

But the problem is that those people in those areas

Problém ale je, že tito lidé v těchto oblastech

didn't perceive themselves to be beneficiaries.

se nepovažují za ty, kteří mají nějaké výhody.

They didn't believe that they were actually getting access

Nevěří, že profitují

to material benefits of increased trade and increased mobility around the world.

z rostoucího obchodování a vzrůstající mobility po světě.

I work on questions predominantly to do with refugees,

Pracoval jsem na otázkách, které se převážně týkaly uprchlíků,

and one of the ideas I spent a lot of my time preaching,

a jedna z myšlenek, kterou jsem hodně kázal,

mainly to developing countries around the world,

zvláště v rozvojových zemích po světě,

is that in order to encourage the integration of refugees,

je, že abychom povzbudili integraci uprchlíků,

we can't just benefit the refugee populations,

nemůžeme jen protežovat uprchlickou populaci,

we also have to address the concerns of the host communities in local areas.

musíme se také vypořádat s obavami hostující komunity na lokálních úrovních.

But in looking at that,

Když se na to podíváme,

one of the policy prescriptions is that we have to provide

jedním ze směrů politiky je, že musíme poskytnout

disproportionately better education facilities, health facilities,

neúměrně lepší vzdělávací a zdravotní zařízení,

access to social services

přístup k sociálním službám

in those regions of high immigration

v těchto regionech s vyšší imigrací,

to address the concerns of those local populations.

abychom čelili obavám místní populace.

But while we encourage that around the developing world,

Ale zatímco to doporučujeme v rozvojovém světě,

we don't take those lessons home

nebereme si tuhle lekci domů

and incorporate them in our own societies.

a nezačleňujeme je do našich společností.

Furthermore, if we're going to really take seriously

Mimoto, pokud bychom brali vážně

the need to ensure people share in the economic benefits,

potřebu zajistit, aby lidé sdíleli své ekonomické výhody,

our businesses and corporations need a model of globalization

naše podnikání a společnosti by potřebovaly model globalizace,

that recognizes that they, too, have to take people with them.

který připustí, že i ony musí brát lidi s sebou.

The fourth and final idea I want to put forward

Čtvrtá a poslední myšlenka, kterou chci předložit,

is an idea that we need more responsible politics.

je myšlenka, že potřebujeme více zodpovědné politiky.

There's very little social science evidence

Je zde velmi malý sociologický důkaz,

that compares attitudes on globalization.

který porovnává přístup ke globalizaci.

But from the surveys that do exist,

Ale z průzkumů, které existují,

what we can see is there's huge variation across different countries

můžeme vidět, že je zde obrovská rozmanitost napříč různými zeměmi

and time periods in those countries

a časovými úseky v těchto zemích

for attitudes and tolerance

v přístupu a toleranci

of questions like migration and mobility on the one hand

v otázkách jako migrace a mobilita na jedné straně

and free trade on the other.

a volný obchod na straně druhé.

But one hypothesis that I think emerges from a cursory look at that data

Ale jedna hypotéza, která se vynořuje při běžném pohledu na tato data,

is the idea that polarized societies are far less tolerant of globalization.

je myšlenka, že polarizované společnosti jsou daleko od tolerance globalizace.

It's the societies like Sweden in the past,

Jsou to společnosti jako třeba dřívější Švédsko,

like Canada today,

jako Kanada dnes,

where there is a centrist politics,

kde středová politika,

where right and left work together,

kde pravice spolupracuje s levicí,

that we encourage supportive attitudes towards globalization.

kde objevujeme podporující postoje vůči globalizaci.

And what we see around the world today is a tragic polarization,

A co vidíme napříč dnešním světem, je tragická polarizace,

a failure to have dialogue between the extremes in politics,

selhání dialogu mezi politickými extrémy

and a gap in terms of that liberal center ground

a mezera ve smyslu liberálního středu,

that can encourage communication and a shared understanding.

který může povzbudit komunikaci a sdílet porozumění.

We might not achieve that today,

Možná toho nedosáhneme dnes,

but at the very least we have to call upon our politicians and our media

ale přinejmenším musíme vyzvat naše politiky a naše média,

to drop a language of fear and be far more tolerant of one another.

aby odhodili jazyk strachu a byli daleko více tolerantní vůči sobě.

(Applause)

(Potlesk)

These ideas are very tentative,

Tyto nápady jsou velmi orientační.

and that's in part because this needs to be an inclusive and shared project.

A to zčásti proto, že to musí být zahrnující a sdílený projekt.

I am still British.

Pořád jsem Brit.

I am still European.

Pořád jsem Evropan.

I am still a global citizen.

Pořád jsem světoobčan.

For those of us who believe

Pro ty z nás, co věří,

that our identities are not mutually exclusive,

že naše identity se vzájemně nevylučují,

we have to all work together

musíme pracovat společně,

to ensure that globalization takes everyone with us

abychom zajistili, že globalizace vezme každého s námi

and doesn't leave people behind.

a nenechá lidi pozadu.

Only then will we truly reconcile democracy and globalization.

Jedině tehdy opravdově usmíříme demokracii a globalizaci.

Thank you.

Děkuji.

(Applause)

(Potlesk)