How to raise a Black son in America | Clint Smith

Překladatel: Magdalena Schneiderová Korektor: Jana Medonosová

Growing up, I didn't always understand

Když jsem vyrůstal, nechápal jsem vždy,

why my parents made me follow the rules that they did.

proč mě rodiče nutili dodržovat některá pravidla.

Like, why did I really have to mow the lawn?

Třeba, proč jsem musel sekat trávník?

Why was homework really that important?

Proč byly domácí úkoly tak důležité?

Why couldn't I put jelly beans in my oatmeal?

Proč jsem si nemohl dát bonbony do vloček?

My childhood was abound with questions like this.

Mé dětství překypovalo takovými otázkami.

Normal things about being a kid and realizing that sometimes,

To je v dětství normální. Stejně jako pochopení, že někdy

it was best to listen to my parents even when I didn't exactly understand why.

bylo lepší poslechnout rodiče, přesto, že jsem nerozuměl proč.

And it's not that they didn't want me to think critically.

Není to tak, že by nechtěli, abych přemýšlel samostatně.

Their parenting always sought to reconcile the tension

Jejich výchova se vždy snažila vyrovnat napětí

between having my siblings and I understand the realities of the world,

mezi tím, abychom se sourozenci rozuměli realitě světa,

while ensuring that we never accepted the status quo as inevitable.

ale nikdy nebrali status quo jako nevyhnutelný.

I came to realize that this, in and of itself,

Uvědomil jsem si, že toto samotné

was a very purposeful form of education.

byla velmi užitečná forma výchovy.

One of my favorite educators, Brazilian author and scholar Paulo Freire,

Jeden z mých oblíbených pedagogů, brazilský autor a učenec Paulo Freire,

speaks quite explicitly about the need for education

mluví poměrně otevřeně o potřebě, aby se výchova

to be used as a tool for critical awakening and shared humanity.

užívala jako nástroj kritického probuzení a sdílené lidskosti.

In his most famous book, "Pedagogy of the Oppressed,"

Ve své nejznámější knize, "Pedagogika utlačených",

he states, "No one can be authentically human

uvádí: "Nikdo nemůže být autenticky lidský,

while he prevents others from being so."

pokud v tom brání ostatním."

I've been thinking a lot about this lately, this idea of humanity,

V poslední době jsem o tom hodně uvažoval, o té myšlence lidskosti,

and specifically, who in this world is afforded the privilege

a konkrétně, komu na tomto světě je dopřáno privilegium

of being perceived as fully human.

být vnímán zcela jako člověk.

Over the course of the past several months,

Během posledních několika měsíců

the world has watched as unarmed black men, and women,

byl svět svědkem, jak neozbrojeným černochům a černoškám

have had their lives taken at the hands of police and vigilante.

byly vzaty životy rukou policie a členy skupiny občanské sebeobrany.

These events and all that has transpired after them

Tyto události a vše, co se odehrálo po nich

have brought me back to my own childhood

mě přivedly zpět do mého dětství

and the decisions that my parents made about raising a black boy in America

a k rozhodnutím, která činili moji rodiče ohledně výchovy černošského chlapce v USA.

that growing up, I didn't always understand in the way that I do now.

V mládí jsem jim nerozuměl tak, jako jim rozumím nyní.

I think of how hard it must have been, how profoundly unfair it must have felt

Říkám si, jak muselo být těžké, jak hluboce nespravedlivé to bylo,

for them to feel like they had to strip away parts of my childhood

že cítili, že musí ochuzovat mé dětství,

just so that I could come home at night.

jen abych večer mohl přijít domů.

For example, I think of how one night,

Například si vzpomínám, jak jednou večer,

when I was around 12 years old, on an overnight field trip to another city,

když mi bylo asi 12 let, na školním výletě do jiného města,

my friends and I bought Super Soakers

jsme si s kamarády koupili vodní pistole

and turned the hotel parking lot into our own water-filled battle zone.

a proměnili jsem hotelové parkoviště ve vlastní vodní bitevní plochu.

We hid behind cars,

Schovávali jsme se za auty,

running through the darkness that lay between the streetlights,

běhali tmou, která ležela mezi lampami veřejného osvětlení,

boundless laughter ubiquitous across the pavement.

nekonečný, všudypřítomný smích napříč vozovkou.

But within 10 minutes,

Ale během deseti minut,

my father came outside, grabbed me by my forearm

vyšel ven můj otec, chytil mě za předloktí

and led me into our room with an unfamiliar grip.

a nezvykle prudce mě odvedl do našeho pokoje.

Before I could say anything,

Než jsem stihl něco říct,

tell him how foolish he had made me look in front of my friends,

jak mě zesměšnil před mými kamarády,

he derided me for being so naive.

vysmál se mé naivitě.

Looked me in the eye, fear consuming his face,

Podíval se mi do očí, strach pohltil jeho obličej,

and said, "Son, I'm sorry,

a řekl: "Synu, je mi to líto,

but you can't act the same as your white friends.

ale nemůžeš se chovat stejně jako tví bílí kamarádi.

You can't pretend to shoot guns.

Nemůžeš předstírat, že střílíš.

You can't run around in the dark.

Nemůžeš potmě běhat venku.

You can't hide behind anything other than your own teeth."

Nemůžeš se schovávat za nic jiného než za vlastní zuby."

I know now how scared he must have been,

Teď vím, jak musel být vyděšený,

how easily I could have fallen into the empty of the night,

jak jednoduše jsem mohl upadnout do spárů noci,

that some man would mistake this water

nějaký člověk mohl vzít tu vodu

for a good reason to wash all of this away.

jako dobrý důvod všechno spláchnout.

These are the sorts of messages I've been inundated with my entire life:

Takovýmito zprávami jsem byl zahlcen celý život:

Always keep your hands where they can see them, don't move too quickly,

Vždycky měj ruce tak, aby je viděli, nepohybuj se příliš rychle,

take off your hood when the sun goes down.

sundej si kapuci, když zajde slunce.

My parents raised me and my siblings in an armor of advice,

Rodiče mě a mé sourozence vychovali v brnění z rad,

an ocean of alarm bells so someone wouldn't steal the breath from our lungs,

v oceánu výstražných signálů, aby nám nikdo neukradl vzduch z plic,

so that they wouldn't make a memory of this skin.

aby z našich tváří nezbyla jen vzpomínka.

So that we could be kids, not casket or concrete.

Abychom mohli být dětmi, ne rakvemi či betonem.

And it's not because they thought it would make us better than anyone else

A ne proto, že by si mysleli, že tak budeme lepší než ostatní,

it's simply because they wanted to keep us alive.

jednoduše proto, že chtěli, abychom zůstali naživu.

All of my black friends were raised with the same message,

Všichni mí černošští kamarádi byli vychováni se stejným poselstvím,

the talk, given to us when we became old enough

rozhovorem, když jsme k němu byli dost staří.

to be mistaken for a nail ready to be hammered to the ground,

Být zaměněn za hřebík připravený k zatlučení do země.

when people made our melanin synonymous with something to be feared.

Když lidé udělali z našeho melaninu synonymum něčeho obávaného.

But what does it do to a child

Ale co to udělá s dítětem,

to grow up knowing that you cannot simply be a child?

vyrůstat s vědomím, že jednoduše nemůžete být dítětem?

That the whims of adolescence are too dangerous for your breath,

Že pubertální vrtochy jsou příliš nebezpečné vašemu dechu,

that you cannot simply be curious,

že jednoduše nemůžete být zvědaví,

that you are not afforded the luxury of making a mistake,

že si nemůžete dovolit přepych udělat chybu,

that someone's implicit bias

že něčí skrytý předsudek

might be the reason you don't wake up in the morning.

může být důvodem, že se ráno neprobudíte.

But this cannot be what defines us.

Ale toto nemůže být tím, co nás definuje.

Because we have parents who raised us to understand

Protože máme rodiče, kteří nás vychovali, abychom rozuměli,

that our bodies weren't meant for the backside of a bullet,

že naše těla nejsou určena pro kulky,

but for flying kites and jumping rope, and laughing until our stomachs burst.

ale pro pouštění draků, skákání přes švihadlo a smích k popukání.

We had teachers who taught us how to raise our hands in class,

Měli jsme učitele, kteří nás učili, jak se rukama hlásit ve třídě,

and not just to signal surrender,

ne se jenom vzdávat.

and that the only thing we should give up

Jediné, čeho bychom se měli vzdát,

is the idea that we aren't worthy of this world.

je myšlenka, že nejsme hodni tohoto světa.

So when we say that black lives matter, it's not because others don't,

Když říkáme, že na černých životech záleží, není to proto, že na ostatních ne.

it's simply because we must affirm that we are worthy of existing without fear,

Je to proto, že musíme potvrzovat, že jsme hodni existence bez strachu,

when so many things tell us we are not.

i když nám tolik věcí říká, že nejsme.

I want to live in a world where my son

Chci žít ve světě, kde můj syn

will not be presumed guilty the moment he is born,

nebude považován za vinného od chvíle zrození,

where a toy in his hand isn't mistaken for anything other than a toy.

kde hračka v jeho ruce nebude pomýlena za něco jiného než hračku.

And I refuse to accept that we can't build this world into something new,

A odmítám přijmout, že nemůžeme přestavět tento svět v něco nového,

some place where a child's name

místo, kde jméno dítěte

doesn't have to be written on a t-shirt, or a tombstone,

nemusí být psáno na triko nebo náhrobek,

where the value of someone's life

kde cena něčího života

isn't determined by anything other than the fact that they had lungs,

není určena ničím jiným, než skutečností, že má plíce,

a place where every single one of us can breathe.

místo, kde každý z nás může dýchat.

Thank you.

Děkuji.

(Applause)

(Potlesk)