Carl Honore: In praise of slowness

Překladatel: Adam Lebeda Korektor: Radka Filipova

What I'd like to start off with is an observation,

Čím bych rád začal je zjištění,

which is that if I've learned anything over the last year,

že pokud jsem se loni něco naučil,

it's that the supreme irony

je to fakt, že vrcholnou ironií

of publishing a book about slowness

vydávání knihy o pomalosti je,

is that you have to go around promoting it really fast.

že ji musíte zpropagovat velmi rychle.

I seem to spend most of my time these days

Vypadá to, že jsem v těchto dnech většinu svého času strávil

zipping from city to city, studio to studio,

cestováním z města do města, ze studia do studia,

interview to interview,

z rozhovoru na rozhovor,

serving up the book in really tiny bite-size chunks.

a představoval knihu po velmi malých částech.

Because everyone these days

Protože všichni v dnešní době

wants to know how to slow down,

chtějí vědět, jak zpomalit,

but they want to know how to slow down really quickly. So ...

ale chtějí vědět, jak zpomalit velmi rychle. Takže...

so I did a spot on CNN the other day

jednen den jsem dělal spot na CNN,

where I actually spent more time in makeup than I did talking on air.

kde jsem vlastně strávil více času v maskérně, než před kamerou.

And I think that -- that's not really surprising though, is it?

A já myslím - není to nijak překvapivé, že?

Because that's kind of the world that we live in now,

Protože to je druh světa, ve kterém dnes žijeme,

a world stuck in fast-forward.

svět zaseknutý v "rychle vpřed".

A world obsessed with speed,

Svět posedlý rychlostí,

with doing everything faster, with cramming more and more

kde děláme všechno rychleji, zhušťujeme více a více

into less and less time.

do menšího a menšího množství času.

Every moment of the day feels like

Každý okamžik dne vypadá jako

a race against the clock.

závod s časem.

To borrow a phrase from Carrie Fisher, which is

Vypůjčím si frázi od Carrie Fischer,

in my bio there; I'll just toss it out again --

jež je v mém profilu, ale vytáhnu ji znovu -

"These days even instant gratification takes too long." (Laughter)

"Tyto dny dokonce i rychlé potěšení trvá moc dlouho."

And

A

if you think about how we to try to make things better, what do we do?

když se zamyslíte nad tím, jak se snažíme věci zlepšit, co děláme?

No, we speed them up, don't we? So we used to dial; now we speed dial.

Zrychlíme je, nebo ne? Byli jsme zvyklí vytáčet, dnes máme rychlé vytáčení.

We used to read; now we speed read. We used to walk; now we speed walk.

Byli jsme zvyklí číst, dnes máme rychločtení. Byli jsme zvyklí chodit, teď chodíme rychle.

And of course, we used to date and now we speed date.

A samozřejmě, byli jsme zvyklí chodit na rande, teď máme rychlá rande.

And even things that are by their very nature slow --

Dokonce i věci, které jsou ze své podstaty pomalé

we try and speed them up too.

se také snažíme zrychlovat. Takže.....

So I was in New York recently, and I walked past a gym

Nedávno jsem byl v New Yorku a šel jsem kolem tělocvičny,

that had an advertisement in the window for a new course, a new evening course.

která měla na okně reklamu na nový kurz, nový večerní kurz.

And it was for, you guessed it, speed yoga.

A tím byl, uhádli jste, rychlá jóga.

So this -- the perfect solution for time-starved professionals

Takže - perfektní řešení pro zaneprázdněné profesionály,

who want to, you know, salute the sun,

kteří chtějí zacvičit pozdrav slunci,

but only want to give over about 20 minutes to it.

avšak chtějí tomu obětovat jen 20 minut.

I mean, these are sort of the extreme examples,

Myslím, že tohle jsou extrémní případy,

and they're amusing and good to laugh at.

které jsou vtipné a je fajn se jim zasmát.

But there's a very serious point,

Ale je v něm velmi závažný bod.

and I think that in the headlong dash of daily life,

Domnívám se, že v každodenním bezhlavém shonu

we often lose sight of the damage

nám často unikají ničivé účinky,

that this roadrunner form of living does to us.

které nám tato uspěchaná forma života přináší.

We're so marinated in the culture of speed

Jsme tak obklopení kulturou rychlosti,

that we almost fail to notice the toll it takes

že téměř nevnímáme daň, kterou za to platíme

on every aspect of our lives --

ve všech oblastech našeho života.

on our health, our diet, our work,

Našim zdravím, stravováním, prací,

our relationships, the environment and our community.

vztahy, životním prostředím a naší komunitou.

And sometimes it takes

A někdy to chce -

a wake-up call, doesn't it,

"budíček", nezdá se vám?

to alert us to the fact that we're hurrying through our lives,

Aby nás varoval, že spěcháme našimi životy,

instead of actually living them; that we're

namísto toho, abychom je žili.

living the fast life, instead of the good life.

Žijeme rychlý život, namísto dobrého života.

And I think for many people, that wake-up call

A já myslím, že ten "budíček" má u mnohých lidí

takes the form of an illness.

formu nemoci.

You know, a burnout, or eventually the body says,

Přetažení nebo eventuálně tělo říká:

"I can't take it anymore," and throws in the towel.

"už nemohu dál", a vzdává se.

Or maybe a relationship goes up in smoke

Nebo se náš vztah rozpadá,

because we haven't had the time, or the patience,

protože jsme neměli čas, nebo trpělivost,

or the tranquility,

nebo klid,

to be with the other person, to listen to them.

abychom byli s druhou osobou a naslouchali jí.

And my wake-up call came when I started

A můj "budíček" přišel, když jsem začal

reading bedtime stories to my son,

číst pohádkky před spaním svému synovi

and I found that at the end of day,

a zjistil jsem, že na konci dne

I would go into his room and I just couldn't slow down -- you know,

jdu do jeho pokoje a nemohu zpomalit - víte jak,

I'd be speed reading "The Cat In The Hat."

budu rychle číst Kočku v klobouku (kniha).

I'd be -- you know, I'd be skipping lines here,

budu přeskakovat tady řádky,

paragraphs there, sometimes a whole page,

jinde odstavce, někdy celou stránku

and of course, my little boy knew the book inside out, so we would quarrel.

a samozřejmě, můj malý chlapec zná knihu i pozpátku, takže se budeme dohadovat.

And what should have been the most relaxing, the most intimate,

A to, co mělo být nejpohodovějším, nejdůvěrnějším,

the most tender moment of the day,

nejněžňejším momentem dne,

when a dad sits down to read to his son,

kdy si táta sedne a čte svému synovi,

became instead this kind of gladiatorial battle of wills,

se namísto toho stalo něčím jako gladiátorskou bitvou vůlí,

a clash between my speed

srážkou mojí rychlosti

and his slowness.

a jeho pomalosti.

And this went on for some time,

A takto to šlo nějakou dobu,

until I caught myself scanning a newspaper article

než jsem se přistihl, jak skenuji novinový článek

with timesaving tips for fast people.

s tipy, jak ušetřit čas, pro rychlé lidi.

And one of them made reference to a series of books called

A jeden z nich odkazoval na sérii knih zvanou

"The One-Minute Bedtime Story."

"Minutová pohádka na dobrou noc".

And I wince saying those words now,

A - zarážím se, když ta slova říkám teď,

but my first reaction at the time was very different.

ale moje první reakce byla velmi odlišná.

My first reflex was to say,

Můj první reflex říkal:

"Hallelujah -- what a great idea!

"Aleluja - jak skvělý to nápad!

This is exactly what I'm looking for to speed up bedtime even more."

To je přesně co hledám, abych urychlil pohádky před spaním ještě víc."

But thankfully,

Naštěstí však,

a light bulb went on over my head, and my next reaction was very different,

rozsvítilo se mi a má další reakce byla velmi odlišná,

and I took a step back, and I thought,

udělal jsem krok zpět a zamyslel se,

"Whoa -- you know, has it really come to this?

"Ha, opravdu to zašlo až tak daleko?

Am I really in such a hurry that I'm prepared

Jsem opravdu v takovém spěchu, že jsem připraven

to fob off my son with a sound byte at the end of the day?"

podvést svého syna ke konci dne?

And I put away the newspaper --

Odložil jsem noviny

and I was getting on a plane -- and I sat there,

a když jsem nasedal do letadla, posadil se

and I did something I hadn't done for a long time -- which is I did nothing.

a dělal jsem něco, co jsem nedělal dlouhou dobu - nicnedělání.

I just thought, and I thought long and hard.

Jen jsem přemýšlel, dlouho a usilovně.

And by the time I got off that plane, I'd decided I wanted to do something about it.

A než jsem z letadla vystopil, rozhodl jsem se něco s tím udělat.

I wanted to investigate this whole roadrunner culture,

Chtěl jsem probádat celý tento uspěchaný způsob života,

and what it was doing to me and to everyone else.

a co to přináší mně a ostatním.

And I had two questions in my head.

A měl jsem v hlavě 2 otázky.

The first was, how did we get so fast?

První byla, jak jsme dospěli k takové rychlosti?

And the second is, is it possible,

A druhá byla, jestli je možné,

or even desirable, to slow down?

nebo dokonce žádoucí, zpomalit?

Now, if you think about

Když se zamyslíte nad tím,

how our world got so accelerated, the usual suspects rear their heads.

jak se náš svět zrychlil, obvykle podezřelí zvednou hlavy.

You think of, you know, urbanization,

Přemýšlíte nad urbanizací,

consumerism, the workplace, technology.

konzumním způsobem života, pracovním místem, technologií.

But I think if you cut through

Ale pokud se prokopete

those forces, you get to what might be the deeper

těmito silami, dostanete se k něčemu, co může být hlubší

driver, the nub of the question,

hnací motor, křehkost otázky,

which is how we think about time itself.

kterou je, jak přemýšlíme o čase samotném.

In other cultures, time is cyclical.

V jiných kulturách je čas cyklický.

It's seen as moving in great,

Zdá se, jako by se hýbal ve velkých

unhurried circles.

neuspěchaných kruzích.

It's always renewing and refreshing itself.

Neustále se obnovuje a osvěžuje.

Whereas in the West, time is linear.

Zatímco na západě je čas lineární.

It's a finite resource;

Je to omezený zdroj,

it's always draining away.

neustále odtéká pryč.

You either use it, or lose it.

Buď jej využijete nebo ztratíte.

"Time is money," as Benjamin Franklin said.

Čas jsou peníze, jak říkal Benjamin Franklin.

And I think what that does to us psychologically

A já myslím, že co nám do dělá po psychologické stránce je,

is it creates an equation.

že to vytváří rovnost.

Time is scarce, so what do we do?

Čas je vzácnost, takže co uděláme?

Well -- well, we speed up, don't we?

Hm - zrychlíme nebo ne?

We try and do more and more with less and less time.

Zkoušíme dělat více a více v kratším a kratším čase.

We turn every moment of every day

Měníme každý okamžik dne

into a race to the finish line --

v závod do cílové pásky.

a finish line, incidentally, that we never reach,

Cílové pásky, kterou mimochodem nikdy nedosáhneme,

but a finish line nonetheless.

avšak stejně do cílové pásky.

And I guess that the question is,

Domnívám se, že otázka je,

is it possible to break free from that mindset?

zda-li je možné vysvobodit se z tohoto stavu mysli.

And thankfully, the answer is yes, because

A odpověď je díkybohu ano, protože

what I discovered, when I began looking around, that there is

co jsem zjistil, když jsem začal pátrat je, že existuje

a global backlash against this culture that

globální odpor proti kulturám, jež

tells us that faster is always better, and that busier is best.

hlásají, že rychleji je vždy lépe a vytíženěji je nejlépe.

Right across the world, people are doing the unthinkable:

Napříč celým světem dělají lidé nemyslitelné:

they're slowing down, and finding that,

zpomalují a zjišťují, že

although conventional wisdom tells you that if you slow down, you're road kill,

ačkoli obvyklé moudrosti říkají, že když zpomalíte, jste mrtví,

the opposite turns out to be true:

opak se stává pravdou.

that by slowing down at the right moments,

Zpomalením v pravou chvíli

people find that they do everything better.

lidé zjišťují, že dělají vše lépe.

They eat better; they make love better; they exercise better;

Lépe jí, lépe se milují, lépe cvičí,

they work better; they live better.

lépe pracují, lépe žijí.

And, in this kind of cauldron

A v tomto souhrnu

of moments and places and acts of deceleration,

momentů, míst a prohlášení,

lie what a lot of people now refer to as

leží to, na co se lidé odvolávají jako

the "International Slow Movement."

Mezinárodní Pomalé hnutí.

Now if you'll permit me a small act of hypocrisy,

Dovolte mi nyní malý akt přetvářky.

I'll just give you a very quick overview of

Dám vám jen malý souhrn toho,

what's going on inside the Slow Movement. If you think of food,

co se děje uvnitř Pomalého hnutí. Pokud přemýšlíte nad jídlem,

many of you will have heard of the Slow Food movement.

mnoho z vás už slyšelo o Hnutí pomalého jídla.

Started in Italy, but has spread across the world,

Začalo to v Itálii, ale rozšířilo se po celém světě,

and now has 100,000 members

a nyní má více než 100 000 členů

in 50 countries.

v 50 zemích.

And it's driven by a very simple and sensible message,

Je poháněno velmi jednoduchým a moudrým poselstvím,

which is that we get more pleasure and more health

které říká, že jsme spokojenější a zdravější

from our food when we

z našeho jídla, pokud jej šlechtíme,

cultivate, cook and consume it at a reasonable pace.

vaříme, a konzumujeme rozumnou rychlostí.

I think also the explosion of

Myslím, že i exploze

the organic farming movement, and the renaissance of farmers' markets,

organického pěstování potravy a renesance zemědělských trhů

are other illustrations

jsou dalším názorným příkladem toho,

of the fact that people are desperate to get away from

že se lidé zoufale snaží vymanit

eating and cooking and cultivating their food

z konzumace, vaření a pěstování potravy

on an industrial timetable.

na průmyslovém harmonogramu.

They want to get back to slower rhythms.

Chtějí zpět pomalejší tempo.

And out of the Slow Food movement has grown something

A z Hnutí pomalého jídla vyrostlo něco,

called the Slow Cities movement, which has started in Italy,

čemu se říká Hnutí pomalých měst, jež začalo v Itálii,

but has spread right across Europe and beyond.

avšak rozšířilo se po Evropě i za její hranice.

And in this, towns

A zde města začala

begin to rethink how they organize the urban landscape,

přemýšlet, jak organizovat městskou krajinu,

so that people are encouraged to slow down

aby byli lidé povzbuzeni zpomalit,

and smell the roses and connect with one another.

cítit vůni růží a být v kontaktu z ostatními.

So they might curb traffic,

Mohou omezit dopravu,

or put in a park bench, or some green space.

přidat lavičky, nebo parky.

And in some ways, these changes add up to more than the sum of their parts,

A někdy tyhle změny přidají něco víc než jen souhrn částí,

because I think when a Slow City becomes officially a Slow City,

protože si myslím, když Pomalé město se oficiálně stane Pomalým městem,

it's kind of like a philosophical declaration.

je to něco jako filozofické přiznání.

It's saying to the rest of world, and to the people in that town,

Říká to celému světu a lidem v tomto městě,

that we believe that in the 21st century,

že věříme, že ve 21. století,

má pomalost svou roli.

In medicine, I think a lot of people are deeply disillusioned

Domnívám se, že v oblasti medicíny jsou někteří lidé mimo

with the kind of quick-fix mentality

se svou mentalitou "rychle uzdravit",

you find in conventional medicine.

kterou naleznete v tradiční medicíně.

And millions of them around the world are turning

A miliony lidí na světě se obracejí

to complementary and alternative forms of medicine,

k doplňkové a alternativní formě medicíny,

which tend to tap into sort of

která má sklon klepat na dveře

slower, gentler, more holistic forms of healing.

pomaleji, něžněji a více holistickou formou léčení.

Now, obviously the jury is out on many of these complementary therapies,

Porota zjevně neschvaluje tychto doplňkové terapie

and I personally doubt that the coffee enema

a osobně pochybuji o tom, že kávový klystýr

will ever, you know, gain mainstream approval.

někdy získá souhlas většiny.

But other treatments

Ale jiné léčby

such as acupuncture and massage, and even just relaxation,

jako akupunktura a masáž nebo jen relaxace,

clearly have some kind of benefit.

zjevně mají určité výhody.

And blue-chip medical colleges everywhere

Nejlepší zdravotnické univerzity všude po světě

are starting to study these things to find out how they work,

začínají studovat tyto věci, aby zjistily jak fungují

and what we might learn from them.

a co se z nich můžeme naučit.

Sex. There's an awful lot of fast sex around, isn't there?

Sex. Kolem je příšerně mnoho rychlého sexu, nebo ne?

I was coming to --

Jel jsem do...

well -- no pun intended there.

... neúmyslný dvousmysl.

I was making my way, let's say, slowly to Oxford,

Jel jsem, řekněme, pomalu do Oxfordu,

and I went through a news agent, and I saw a magazine,

a procházel jsem novinovým stánkem a viděl časopis,

a men's magazine, and it said on the front,

pánský časopis, který na titulní straně říkal:

"How to bring your partner to orgasm in 30 seconds."

"Jak přivést partnerku k orgasmu za 30 seknund".

So, you know, even sex

Takže, dokonce i sex

is on a stopwatch these days.

dnes měříme stopkama.

Now, you know,

Víte,

I like a quickie as much as the next person,

mám rád rychlovky tak moc, jako následující osoba,

but I think that there's an awful lot to be gained

ale myslím si, že je možné získat zatraceně mnoho

from slow sex -- from slowing down in the bedroom.

z pomalého sexu - ze zpomalení v ložnici.

You know, you tap into that -- those deeper,

Dotknete se - hlubších,

sort of, psychological, emotional, spiritual currents,

něco jako psychologických, emocionálních, spirituálních proudů

and you get a better orgasm with the buildup.

a získáte lepší orgasmus jejich nahromaděním.

You can get more bang for your buck, let's say.

Řekněme, že můžete mít za vaše peníze více muziky.

I mean, the Pointer Sisters said it most eloquently, didn't they,

Myslím, že Pointer Sisters to vystihly výmluvně,

when they sang the praises of "a lover with a slow hand."

když zpívaly Ódu na milence s pomalou rukou.

Now, we all laughed at Sting

Všichni jsme se smáli Stingovi

a few years ago when he went Tantric,

několik let zpátky, když začal s Tantrou,

but you fast-forward a few years, and now you find couples of all ages

ale uběhlo několik let a nyní vidíme páry každého věku,

flocking to workshops, or maybe just

hrnoucí se na workshopy nebo jen

on their own in their own bedrooms, finding ways

do vlastních ložnic najít způsoby,

to put on the brakes and have better sex.

jak zabrzdit a mít lepší sex.

And of course, in Italy where -- I mean, Italians always seem to know

A samozřejmě v Itálii, kde lidé vypadají, že vědí,

where to find their pleasure --

kde hledat potěšení,

they've launched an official Slow Sex movement.

založili oficiální Hnutí pomalého sexu.

The workplace.

Pracovní místo

Right across much of the world --

napříč většinou světa

North America being a notable exception --

Severní Amerika je nápadnou vyjímkou -

working hours have been coming down.

se pracovní čas zkracuje.

And Europe is an example of that,

A Evropa je toho příkladem,

and people finding that their quality of life improves

lidé přicházejí na to, že kvalita jejich života se zlepšuje,

as they're working less, and also

čím míň pracují, a rovněž

that their hourly productivity goes up.

jejich hodinová produktivita roste.

Now, clearly there are problems with

Zjevně jsou zde problémy

the 35-hour workweek in France --

s 35 hodinovým pracovním týdnem ve Francii -

too much, too soon, too rigid.

příliš mnoho, příliš brzy, příliš nepružné.

But other countries in Europe, notably the Nordic countries,

Ale jiné státy Evropy, zejména severské země

are showing that it's possible

ukazují, že to jde

to have a kick-ass economy

mít nakopnutou ekonomiku,

without being a workaholic.

aniž by byli workoholici.

And Norway, Sweden,

A Norsko, Švédsko,

Denmark and Finland now rank

Dánsko a finsko se nyní umisťují

among the top six most competitive nations on Earth,

mezi top šesti konkurenceschopnými národy světa,

and they work the kind of hours that would make the average American

a pracují tolik hodin, že by to Američana přimělo

weep with envy.

plakat závistí.

And if you go beyond sort of the country level,

A pokud jdete dále než je národní úroveň,

down at the micro-company level,

dolů na úroveň firemní,

more and more companies now are realizing

více a více firem zjišťuje,

that they need to allow their staff

že svým zaměstancům musí umožnit

either to work fewer hours or just to unplug --

buď pracovat méně hodin nebo jednoduše vypnout -

to take a lunch break, or to go sit in a quiet room,

dát si pauzu na oběd, jít si sednout do tiché místnosti,

to switch off their Blackberrys and laptops -- you at the back --

vypnout si své Blackberry...

mobile phones,

mobily,

during the work day or on the weekend, so that they have time to recharge

behem dne nebo přes víkend, aby měly čas načerpat síly

and for the brain to slide into that

a co se mozku týká,

kind of creative mode of thought.

něco jako kreativní režim myšlení.

It's not just, though, these days,

Není to dnes jen o dospělých,

adults who overwork, though, is it? It's children, too.

kdo je přepracován. Týká se to i dětí.

I'm 37, and my childhood ended in the mid-'80s,

Mně je 37 a mé dětství skončilo v polovině 80. let

and I look at kids now, and I'm just amazed by the way they

a dívám se na děti dnes a jsem ohromen způsobem, jakým

race around with more homework,

závodí s domácímy úkoly,

more tutoring, more extracurriculars

více učení, více úkolů ve volném čase,

than we would ever have conceived of a generation ago.

než bychom kdy pojmuli generaci zpět.

And some of the most heartrending emails

A některé srdcervoucí emaily,

that I get on my website

které dostávám

are actually from adolescents

jsou od adolescentů

hovering on the edge of burnout, pleading with me

vznášejících se na pokraji vyhoření, kteří mě prosí,

to write to their parents,

abych napsal jejich rodičům

to help them slow down, to help them get off this

a pomohl jim zpomalit a dostat se

full-throttle treadmill.

z toho nekonečného běžícího pásu.

But thankfully, there is a backlash there in parenting as well,

Ale naštěstí je zde rovněž vlna odporu rodičů

and you're finding that, you know, towns in the United States

a zjišťujete, že ve mětěch Spojených států

are now banding together and banning extracurriculars

se rodiče sdružují dohromady a bojují proti zvláštním úkolům

on a particular day of the month, so that people can,

po určité dny v měsíci, aby se lidé mohli

you know, decompress and have some family time, and slow down.

uvolnit a mít společné rodinné chvíle, a zpomalit.

Homework is another thing. There are homework bans

Domácí úkoly jsou jiná věc. Odpor proti domácím úkolům

springing up all over the developed world

bují všude v rozvojových zemích

in schools which had been piling on the homework for years,

ve školách, ktré bazírovaly na domácích úkolech celé roky,

and now they're discovering that less can be more.

a nyní zjišťují, že méně může být více.

So there was a case up in Scotland recently

Ve Skotsku byl nedávno případ,

where a fee-paying, high-achieving private school

kde bezplatná, úspěšná soukromá škola

banned homework

zakázala domácí úkoly

for everyone under the age of 13,

všem dětem mladším než 13 let,

and the high-achieving parents freaked out and said,

a jejich úspěšní rodiče šíleli a říkali,

"What are you -- you know, our kids will fall" -- the headmaster said,

"Co to děláte? Naše děti propadnou". Ředitel řekl,

"No, no, your children need to slow down at the end of the day."

"Ne, ne, děti potřebují ke konci dne zpomalit."

And just this last month, the exam results came in,

A zrovna před měsícem přišly výsledky zkoušek

and in math, science, marks went up 20 percent

a v matematice a přírodních vědách se výsledky zlepšily o 20%

on average last year.

oproti loňskému průměru.

And I think what's very revealing is that

A myslím, že velmi odhalující bylo,

the elite universities, who are often cited as the reason

že elitní univerzity, které jsou obvykle úváděny jako důvod,

that people drive their kids and hothouse them so much,

proč lidé ženou své děti tak moc,

are starting to notice the caliber of students

si najednou uvědomují, že hodnota studentů,

coming to them is falling. These kids have wonderful marks;

kteří k nim přicházejí, klesá. Tato mládež má výborné známky,

they have CVs jammed with extracurriculars,

mají životopisy přeplněné mimoškolními aktivitami,

to the point that would make your eyes water.

až vám z toho přechází zrak.

But they lack spark; they lack

Ale chybí jim jiskra, chybí jim

the ability to think creatively and think outside --

schopnost myslet kreativně a myslet mimo konvence -

they don't know how to dream. And so what these Ivy League schools,

nevědí jak snít. A tyto významné školy Ivy League,

and Oxford and Cambridge and so on, are starting to send a message

Oxford, Cambridge a další, začínají posílat zprávy

to parents and students that they need to put on the brakes a little bit.

rodičům a studentům, že potřebují lehce zpomalit.

And in Harvard, for instance, they send out

A například Harvard posílá

a letter to undergraduates -- freshmen --

dopis nováčkům

telling them that they'll get more out of life, and more out of Harvard,

jenž jim říká, že budou mít ze života i z Harwardu více,

if they put on the brakes, if they do less,

když zpomalí. Když udělají méně,

but give time to things, the time that things need,

ale dají věcem čas, čas který věci potřebují,

to enjoy them, to savor them.

aby si je užili a vychutnali.

And even if they sometimes do nothing at all.

Dokonce i když někdy nedělají vůbec nic.

And that letter is called -- very revealing, I think --

A tento dopis se nazývá - myslím velmi trefně -

"Slow Down!" -- with an exclamation mark on the end.

"Zpomalte!" - s vykřičníkem na konci.

So wherever you look, the message, it seems to me, is the same:

Takže jakkoli se na to díváte, zpráva je podle mě stejná.

that less is very often more,

Méně je velmi často více,

that slower is very often

pomaleji znamená velmi často lépe.

better. But that said, of course,

Ale vyplývá z toho, samozřejmě,

it's not that easy to slow down, is it?

že zpomalit není jednoduché, že?

I mean, you heard that I got a speeding ticket

Dostal jsem pokutu za rychlost,

while I was researching my book on the benefits of slowness,

když jsem zkoumal svou knihu o výhodách pomalosti,

and that's true, but that's not all of it.

to je pravda, ale není to všechno.

I was actually en route to a dinner

Bylo to dokonce při cestě na večeři,

held by Slow Food at the time.

kterou pořádalo Hnutí pomalého jídla.

And if that's not shaming enough, I got that ticket in Italy.

A pokud tohle není dostatečně zahanbující, dostal jsem pokutu v Itálii.

And if any of you have ever driven on an Italian highway,

A pokud jste někdo někdy řídil na italské dálnici,

you'll have a pretty good idea of how fast I was going.

tušíte asi dobře, jak rychle jsem jel.

(Laughter)

(smích)

But why is it so hard to slow down?

Ale proč je tak těžké zpomalit?

I think there are various reasons.

Myslím, že jsou různé důvody.

One is that speed is fun, you know, speed is sexy.

Jeden je, že rychlost je zábava - rychlost je sexy.

It's all that adrenaline rush. It's hard to give it up.

Všechno je to adrenalin. Je těžké se toho vzdát.

I think there's a kind of metaphysical dimension --

Myslím si, že je to nějaká metafyzická dimenze -

that speed becomes a way of walling ourselves off

že rychlost se stává způsobem, jak se izolujeme od

from the bigger, deeper questions.

větších a hlubších otázek.

We fill our head with distraction, with busyness,

Plníme své hlavy zmatkem, zaneprázdněním,

so that we don't have to ask,

takže se nemusíme ptát -

am I well? Am I happy? Are my children growing up right?

mám se dobře? Jsem šťasten? Vyrůstají mé děti správně?

Are politicians making good decisions on my behalf?

Rozhodují za mě politici správně?

Another reason -- although I think, perhaps, the most powerful reason --

Další důvod - ačkoli, myslím si, že je to ten nejsilnější -

why we find it hard to slow down is the cultural taboo

proč je pro nás těžké zpomalit, je kulturní tabu,

that we've erected against slowing down.

že jsme se postavili proti pomalosti.

"Slow" is a dirty word in our culture.

Pomalost je v našem světě sprosté slovo.

It's a byword for "lazy," "slacker,"

Je to synonymum lenosti, flákání,

for being somebody who gives up.

a toho, kdo se vzdává.

You know, "he's a bit slow." It's actually synonymous

Víte jak - "On je pomalý" - to je v podstatě synonymum

with being stupid.

toho, být hloupý.

I guess what the Slow Movement -- the purpose of the Slow Movement,

Smyslem Hnutí pomalosti,

or its main goal, really, is to tackle that taboo,

respektive jeho cílem, je uchopit toto tabu

and to say that yes,

a řící - ano,

sometimes slow is not the answer,

někdy pomalost není řešení,

that there is such a thing as "bad slow."

existuje i špatná pomalost.

You know, I got stuck on the M25,

Zůstal jsem nedávno uvězněn v M25,

which is a ring road around London, recently,

což je okružní silnice kolem Londýna

and spent three-and-a-half hours there. And I can tell you,

a strávil tam 3 a půl hodiny. A můžu vám říci,

that's really bad slow.

to byla špatná pomalost.

But the new idea,

Avšak novou myšlenkou,

the sort of revolutionary idea, of the Slow Movement,

něco jako revoluční myšlenkou Hnutí pomalosti je,

is that there is such a thing as "good slow," too.

že existuje také dobrá pomalost.

And good slow is, you know, taking the time

A dobrá pomalost je udělat si dost času

to eat a meal with your family, with the TV switched off.

na jídlo se svou rodinou, s vypnutou televizí.

Or taking the time to look at a problem from all angles

Nebo - udělat si čas na prozkoumání problému z více úhlů,

in the office to make the best decision

abyste v práci udělali

at work.

dobré rozhodnutí.

Or even simply just taking the time

Nebo jen jednoduše udělat si čas

to slow down

zpomalit a

and savor your life.

vychutnávat život.

Now, one of the things that I found most uplifting

Jedna z věcí, kterou považuji za nejvíce povznášející

about all of this stuff that's happened around the book

kolem tohoto všeho co se stalo kolem knihy,

since it came out, is the reaction to it.

byly reakce na ni, než vyšla.

And I knew that when my book on slowness came out,

A já jsem věděl, že když má kniha o pomalosti vyjde,

it would be welcomed by the New Age brigade,

bude vítána v hnutí New Age,

but it's also been taken up, with great gusto,

avšak byla rovněž přijata, s velkou chutí,

by the corporate world -- you know,

firemní sférou,

business press, but also

obchodními magazíny a

big companies and leadership organizations.

velkými společnostmi a vůdcovskými organizacemi.

Because people at the top of the chain, people like you, I think,

Protože lidé na vrcholu řetězce, lidé jako vy, domnívám se,

are starting to realize that there's too much

si začínají uvědomovat, že je v systému

speed in the system,

příliš mnoho rychlosti,

there's too much busyness, and it's time to find,

příliš mnoho zaneprázdnění a přišel čas najít

or get back to that lost art of shifting gears.

nebo se navrátit k ztracenému umění změny rychlostních stupňů.

Another encouraging sign, I think,

Dalším povzbuzujícím zjištěním je,

is that it's not just in the developed world

že tato myšlenka nebyla uchopena

that this idea's been taken up. In the developing world,

jen v rozvinutém světě. V rozvíjejícím se světě,

in countries that are on the verge of making that leap

v zemích které jsou na hranici tvořící skok

into first world status -- China, Brazil,

do označení "první svět" - Čína, Brazílie,

Thailand, Poland, and so on --

Thajsko, Polsko atd. -

these countries have embraced the idea of the Slow Movement,

tyto státy uchopily myšlenku pomalého hnutí,

many people in them, and there's a debate going on

mnoho lidí v těchto zemích vedou debaty

in their media, on the streets.

v médiích, na ulicích.

Because I think they're looking at the West, and they're saying,

Protože si myslím, že hledí k západu a říkají:

"Well, we like that aspect of what you've got,

"Líbí se nám výhled na to, čeho jste dosáhli,

but we're not so sure about that."

ale nejsme si tím tak jisti."

So all of that said, is it,

Vzhledem k tomu, co jsem řekl,

I guess, is it possible?

je to možné?

That's really the main question before us today. Is it possible

Je to skutečně hlavní otázkou dnešní doby.

to slow down? And

Je možné zpomalit?

I'm happy to be able to say to you

Jsem šťasten, že vám mohu říci,

that the answer is a resounding yes.

že odpověď zní ano.

And I present myself as Exhibit A,

Představil jsem sám sebe jako ukázku A,

a kind of reformed and rehabilitated

něco jako reformovaného a napraveného

speed-aholic.

rychloholika.

I still love speed. You know, I live in London,

Stále miluju rychlost, víte - žiju v Londýně

and I work as a journalist,

a pracuji jako novinář

and I enjoy the buzz and the busyness,

a užívám si šum a zaneprázdněnost,

and the adrenaline rush that comes from both of those things.

a ten nával adrenalinu pramenící z toho všeho.

I play squash and ice hockey,

Hraju squash a lední hokej,

two very fast sports, and I wouldn't give them up for the world.

dva velmi rychlé sporty, kterých bych se nevzdal za nic na světě.

But I've also, over the last year or so,

Někdy loni jsem se však poznal

got in touch with my inner tortoise.

se svým "želvím já".

(Laughter)

(smích)

And what that means is that

A co to pro mě znamená je,

I no longer

že už se více

overload myself gratuitously.

bezdůvodně nepřetěžuju.

My default mode is no longer

Můj základní režim již není

to be a rush-aholic.

spěchoholik.

I no longer hear

Již více neslýchám

time's winged chariot drawing near,

čašem okřídlený vůz (citace básně)

or at least not as much as I did before.

nebo aspoň ne tak jako dříve.

I can actually hear it now, because I see my time is ticking off.

Vlastně jej slyším teď, jelikož můj čas se chýlí ke konci.

And the upshot of all of that is that

Závěr z toho všeho je,

I actually feel a lot happier, healthier,

že se cítím mnohem šťastnější, zdravější

more productive than I ever have.

a produktivnější, než jsem kdy byl.

I feel like I'm living

Cítím se, jako bych svůj život žil,

my life rather than actually just racing through it.

namísto toho, abych s ním jen závodil.

And perhaps, the most important

A asi nejdůležitějším

measure of the success of this

měřítkem úspěchu je,

is that I feel that my relationships are a lot deeper,

že cítím, jak jsou mé vztahy mnohem hlubší,

richer, stronger.

bohatší a silnější.

And for me, I guess, the litmus test

A pro mě - řekl bych lakmusovým testem

for whether this would work, and what it would mean,

zda-li to může fungovat a co to bude znamenat bylo

was always going to be bedtime stories, because that's sort of where

jít vždy k pohádkám na dobrou noc, protože je to něco jako začátek

the journey began. And there too the news is

cesty. A i odsud jsou zprávy růžové.

rosy. You know,

Víte,

at the end of the day, I go into my son's room.

na konci dne jdu do pokoje svého syna.

I don't wear a watch. I switch off my computer,

Neberu si hodinky. Vypnu počítač,

so I can't hear the email pinging into the basket,

takže neslyším přicházející emaily,

and I just slow down to his pace and we read.

a jen tak zpomalím do jeho klidu...a čteme si.

And because children have their own tempo and internal clock,

A jelikož děti mají své vlastní tempo a vnitřní hodiny,

they don't do quality time,

nekvalifikují čas,

where you schedule 10 minutes for them to open up to you.

kdy si naplánujete 10 minut, aby byli s vámi.

They need you to move at their rhythm.

Oni potřebují, abyste se pohybovali v jejich rytmu.

I find that 10 minutes into a story, you know,

Četl jsem mu příběh deset minut

my son will suddenly say, "You know,

a můj syn najednou říká: "Víš,

something happened in the playground today that really bothered me."

něco se mi dnes stalo na hřišti a otrávilo mě to."

And we'll go off and have a conversation on that.

A popovídali jsme si o tom.

And I now find that bedtime stories

A nyní zjišťuju, že pohádky na dobrou noc

used to be

byly jakousi - položkou na mém

a box on my to-do list, something that I dreaded,

seznamu úkolů, něčím, čeho jsem se obával,

because it was so slow and I had to get through it quickly.

protože to bylo příliš pomalé a já to musel mít rychle za sebou.

It's become my reward at the end of the day,

Stalo se to mou odměnou na konci dne,

something I really cherish.

něčím, čeho si opravdu vážím.

And I have a kind of Hollywood ending

A mám něco jako Hollywoodský konec

to my talk this afternoon,

mé řeči dnes odpoledne,

which goes a little bit like this:

který zní následovně.

a few months ago, I was getting ready to go on

Několik měsíců zpět jsem se chystal na

another book tour, and I had my bags packed.

další turné s knihou a měl jsem sbaleno.

I was downstairs by the front door, and I was waiting for a taxi,

Byl jsem dole u dveří a čekal na taxi,

and my son came down the stairs and

a můj syn přišel dolů po schodech za mnou

he'd made a card for me. And he was carrying it.

a nesl mi vlastnoručně vyrobené přání.

He'd gone and stapled two cards, very like these, together,

Slepil dvě pohlednice k sobě,

and put a sticker of his favorite

a na přední stranu nalepil nálepku

character, Tintin, on the front.

Tintina, jeho oblíbené postavičky.

And he said to me,

Dal mi to přáníčko,

or he handed this to me, and I read it,

a na něm stálo napsané

and it said, "To Daddy, love Benjamin."

"Tátovi s láskou Benjamin."

And I thought, "Aw, that's really sweet.

A já říkal: "Tohle je opravdu krásné,

Is that a good luck on the book tour card?"

to je abych měl na cestě štestí?"

And he said, "No, no, no, Daddy -- this is a card

A on řekl: "Ne, ne, ne, táto - to je přáníčko za to,

for being the best story reader in the world."

že jsi nejlepší čtenář pohádek na světě."

And I thought, "Yeah, you know, this slowing down thing really does work."

A já si říkal: "Jó, tohle zpomalení..."

Thank you very much.

Děkuji velmi pěkně.