Chip Conley: Measuring what makes life worthwhile

Překladatel: Jakub Skopal Korektor: Martin Sahula

I'm going to talk about the simple truth in leadership

Budu hovořit o jednoduché pravdě o vedení lidí

in the 21st century.

ve 21. století.

In the 21st century, we need to actually look at --

Na co se ve 21. století potřebujeme zaměřit --

and what I'm actually going to encourage you to consider today --

o čem vás budu dnes přesvědčovat abyste zvážili --

is to go back to our school days

je, abyste se vrátili do svých školních let

when we learned how to count.

kdy jsme se učili počítat.

But I think it's time for us to think about what we count.

Hlavně si však myslím, že je čas zaměřit se na to, co počítáme.

Because what we actually count

Protože hlavně to co počítáme

truly counts.

se počítá.

Let me start by telling you a little story.

Rád bych začal krátkým příběhem.

This is Van Quach.

Toto je Van Quach.

She came to this country in 1986 from Vietnam.

Přišla do Ameriky v roce 1986 z Vietnamu.

She changed her name to Vivian

Změnila si jméno na Vivian,

because she wanted to fit in here in America.

protože chtěla tady v Americe zapadnout.

Her first job was at an inner-city motel

Nejprve pracovala v jednom motelu v centru

in San Francisco as a maid.

San Franciska jako pokojská.

I happened to buy that motel

Shodou okolností jsem ten motel koupil

about three months after Vivian started working there.

přibližně tři měsíce poté, co v něm začala Vivian pracovat.

So Vivian and I have been working together for 23 years.

Takže s Vivian spolupracujeme už 23 let.

With the youthful idealism of a 26-year-old,

S mladistvým nadšením 26 letého kluka

in 1987,

jsem v roce 1987

I started my company and I called it Joie de Vivre,

založil společnost a pojmenoval ji Joie de Vivre,

a very impractical name,

velmi nepraktické jméno,

because I actually was looking to create joy of life.

protože jsem chtěl vytvořit radost ze života.

And this first hotel that I bought, motel,

Tento první hotel, který jsem koupil, motel,

was a pay-by-the-hour, no-tell motel

byl placený po hodině, velmi diskrétní,

in the inner-city of San Francisco.

ve vnitřním San Francisku.

As I spent time with Vivian,

Jak jsem trávil čas s Vivian,

I saw that she had sort of a joie de vivre

viděl jsem, že měla joie de vivre (radost ze života)

in how she did her work.

v tom jak dělala svou práci.

It made me question and curious:

To mě zaujalo. Ptal jsem se sám sebe:

How could someone actually find joy

Jak může někdo nalézat radost

in cleaning toilets for a living?

v práci kde čistí záchody?

So I spent time with Vivian, and I saw that

Trávil jsem čas s Vivien a viděl jsem, že

she didn't find joy in cleaning toilets.

svou radost nečerpá z čištění záchodů.

Her job, her goal and her calling

Její práce, cíl a poslání

was not to become the world's greatest toilet scrubber.

nebylo stát se nejlepší leštičkou mís na světě.

What counts for Vivian was the emotional connection

Pro Vivian bylo důležité emocionální pouto,

she created with her fellow employees and our guests.

které vytvářela se svými kolegy a našimi hosty.

And what gave her inspiration and meaning

Vivian inspirovala a vnášela smysl do života

was the fact that she was taking care of people

starost o lidi

who were far away from home.

kteří byli daleko od domova.

Because Vivian knew what it was like to be far away from home.

Protože ona sama věděla jaké to je být daleko od domova.

That very human lesson,

Tahle velmi lidská lekce

more than 20 years ago,

stará více jak 20 let

served me well during the last

mi velmi dobře posloužila během posledního

economic downturn we had.

ekonomického propadu, který jsme zažili.

In the wake of the dotcom crash and 9/11,

S tím jak splaskla dotcom bublina a po jedenáctém září

San Francisco Bay Area hotels

zažily hotely v zálivu v San Francisku

went through the largest percentage revenue drop

nejhorší propady zisků

in the history of American hotels.

v historii Amerických hotelů.

We were the largest operator of hotels in the Bay Area,

My jsme byli největším provozovatelem hotelů v zálivu,

so we were particularly vulnerable.

takže jsme byli obzvláště zranitelní.

But also back then,

Také si ale pamatuji, že jsme tenkrát

remember we stopped eating French fries in this country.

v této zemi přestali jíst hranolky.

Well, not exactly, of course not.

Ne doslova, samozřejmě.

We started eating "freedom fries,"

Jen jsme je přejmenovali (z "French fries" na "freedom fries").

and we started boycotting anything that was French.

A začali jsme bojkotovat všechno francouzské.

Well, my name of my company, Joie de Vivre --

No a vzhledem ke jménu mé společnosti, Joie de Vivre,

so I started getting these letters

jsem začal dostávat dopisy od lidí

from places like Alabama and Orange County

z Alabamy, Orange County apod.,

saying to me that they were going to boycott my company

kteří mi oznamovali, že budou moji společnost bojkotovat,

because they thought we were a French company.

protože si mysleli, že je francouzská.

And I'd write them back, and I'd say, "What a minute. We're not French.

A já jim odepisoval: "Moment, my nejsme francouzská společnost,

We're an American company. We're based in San Francisco."

ale americká. Sídlíme v San Francisku."

And I'd get a terse response: "Oh, that's worse."

Načež se mi dostalo pádné odpovědi, "tím hůř."

(Laughter)

(smích)

So one particular day

Jednoho dne,

when I was feeling a little depressed and not a lot of joie de vivre,

kdy jsem se cítil trošku deprimovaný a bez joie de vivre,

I ended up in the local bookstore around the corner from our offices.

zašel jsem do knihkupectví za rohem od našich kanceláří.

And I initially ended up in the business section of the bookstore

Původně jsem mířil do sekce pojednávající o podnikání

looking for a business solution.

hledaje nějaké řešení,

But given my befuddled state of mind, I ended up

ale vzhledem k zmatenosti mé mysli jsem rychle skončil

in the self-help section very quickly.

v sekci "pomož si sám".

That's where I got reacquainted with

A tam jsem se znovu seznámil

Abraham Maslow's "hierarchy of needs."

s Maslowovou pyramidou lidských potřeb.

I took one psychology class in college,

Na vysoké jsem měl jeden kurz psychologie

and I learned about this guy, Abraham Maslow,

a tam jsme se o Abrahamu Maslowovi

as many of us are familiar with his hierarchy of needs.

a o jeho známé pyramidě lidských potřeb učili.

But as I sat there for four hours,

Ale jak jsem tam tak seděl,

the full afternoon, reading Maslow,

a 4 hodiny pozorně Maslowa četl,

I recognized something

uvědomil jsem si něco, co platí

that is true of most leaders.

o většině vůdců.

One of the simplest facts in business

Jedna z nejjednodušších skutečností v podnikání

is something that we often neglect,

je něco, co většinou opomíjíme.

and that is that we're all human.

To, že jsme všichni lidé.

Each of us, no matter what our role is in business,

Že každý z nás, bez ohledu na svou roli,

has some hierarchy of needs

má nějakou pyramidu svých potřeb

in the workplace.

na pracovišti.

So as I started reading more Maslow,

Pustil jsem se do dalšího čtení Maslowa

what I started to realize is that

a začal jsem si uvědomovat, že

Maslow, later in his life,

Maslow na sklonku svého života

wanted to take this hierarchy for the individual

chtěl vzít tuto pyramidu pro jednotlivce

and apply it to the collective,

a aplikovat ji na kolektiv,

to organizations and specifically to business.

na organizace a hlavně na podnikání.

But unfortunately, he died prematurely in 1970,

Bohužel však v roce 1970 předčasně zemřel

and so he wasn't really able to live that dream completely.

a tak nemohl tento sen úplně uskutečnit.

So I realized in that dotcom crash

No a já si v uprostřed prasklé dotcom bubliny uvědomil,

that my role in life was to channel Abe Maslow.

že moje role je šířit Abe Maslowa.

And that's what I did a few years ago

A to jsem také před pár lety udělal,

when I took that five-level hierarchy of needs pyramid

když jsem vzal tuto pětistupňovou pyramidu potřeb

and turned it into what I call the transformation pyramid,

a vytvořil z ní transformační pyramidu skládající se

which is survival, success and transformation.

z přežití, úspěchu a transformace.

It's not just fundamental in business, it's fundamental in life.

Toto není důležité jen v podnikání, ale i v životě.

And we started asking ourselves the questions

A začali jsme se ptát sami sebe:

about how we were actually addressing

jak naplňujeme vyšší potřeby,

the higher needs, these transformational needs

tyto transformační potřeby

for our key employees in the company.

klíčových zaměstnanců ve společnosti?

These three levels of the hierarchy needs

Tyto tři úrovně potřeb

relate to the five levels

ve skutečnosti souvisí s těmi pěti úrovněmi

of Maslow's hierarchy of needs.

z Maslowovy pyramidy lidských potřeb.

But as we started asking ourselves about how we were addressing

Když jsme se ale začali ptát jak naplňujeme

the higher needs of our employees and our customers,

vyšší potřeby našich zaměstnanců a zákazníků,

I realized we had no metrics.

zjistil jsem, že nemáme žádnou metriku.

We had nothing that actually could tell us whether we were actually getting it right.

Neměli jsme nic, co by nám říkalo, jestli to děláme dobře.

So we started asking ourselves:

A začali jsme se ptát sami sebe:

What kind of less obvious metrics

Jakou méně zjevnou metriku

could we use to actually evaluate

bychom mohli použít ke měření

our employees' sense of meaning,

pocitu smysluplnosti našich zaměstnanců,

or our customers' sense of emotional connection with us?

nebo ke měření emotivního pouta našich zákazníků s námi?

For example, we actually started asking our employees,

Například jsme se začali ptát našich zaměstnanců,

do they understand the mission of our company,

zda rozumí cílům naší společnosti,

and do they feel like they believe in it,

zda mají pocit, že jim věří,

can they actually influence it,

mohou je opravdu ovlivnit,

and do they feel that their work actually has an impact on it?

a zda mají pocit, že jejich práce má vliv na tyto cíle.

We started asking our customers,

Dále jsme se začali ptát našich zákazníků,

did they feel an emotional connection with us,

zda k nám cítí emocionální pouto,

in one of seven different kinds of ways.

a to až sedmi různými způsoby.

Miraculously, as we asked these questions

Jako zázrakem, když jsme se na toto začali ptát

and started giving attention higher up the pyramid,

a směřovali pozornost výše do oné pyramidy,

what we found is we created more loyalty.

zjistili jsme, že jsme podpořili loajalitu.

Our customer loyalty skyrocketed.

Věrnost našich zákazníků vystřelila vzhůru.

Our employee turnover dropped

Fluktuace zaměstnanců poklesla

to one-third of the industry average,

na třetinu průměru v našem oboru.

and during that five year dotcom bust,

Nakonec jsme se během 5leté dotcom bubliny

we tripled in size.

rozrostli na trojnásobek.

As I went out and started spending time with other leaders out there

Začal jsem trávit čas s ostatními vůdci okolo sebe,

and asking them how they were getting through that time,

a ptal jsem se jich, jak se vypořádávají s tímto obdobím.

what they told me over and over again

Stále znovu mi říkali,

was that they just manage what they can measure.

že se starají pouze o to, co mohou měřit.

What we can measure is that tangible stuff

A to, co můžeme měřit, je pouze to hmatatelné

at the bottom of the pyramid.

ve spodku pyramidy potřeb.

They didn't even see the intangible stuff

To nehmatatelné z vrcholku pyramidy

higher up the pyramid.

ani neviděli.

So I started asking myself the question:

Zeptal jsem se sám sebe:

How can we get leaders to start valuing the intangible?

Jak přimět tyto lidi aby začali oceňovat i to nehmatatelné?

If we're taught as leaders to just manage what we can measure,

Pokud jsme naučeni starat se pouze o to co můžeme měřit,

and all we can measure is the tangible in life,

a pokud umíme měřit jen to hmatatelné v našich životech,

we're missing a whole lot of things at the top of the pyramid.

opomíjíme mnoho věcí z vrcholku oné pyramidy potřeb.

So I went out and studied a bunch of things,

Vydal jsem se to nastudovat,

and I found a survey that showed

a objevil jsem průzkum, který ukazoval,

that 94 percent

že 94 procent

of business leaders worldwide

světových podnikatelů věří,

believe that the intangibles are important in their business,

že nehmatatelné věci jsou v jejich podnikání důležité.

things like intellectual property,

Věci jako duševní vlastnictví,

their corporate culture, their brand loyalty,

kultura společnosti, věrnost značce.

and yet, only five percent of those same leaders

A přesto, jen pět procent týchž podnikatelů

actually had a means of measuring the intangibles in their business.

mělo způsob jak tyto nehmatatelné věci v jejich podnikání měřit.

So as leaders, we understand

Takže jako vedoucí rozumíme tomu,

that intangibles are important,

že nehmatatelné věci jsou důležité,

but we don't have a clue how to measure them.

ale nemáme ponětí, jak je měřit.

So here's another Einstein quote:

Einstein k tomu řekl:

"Not everything that can be counted counts,

"Ne vše co se dá spočítat se počítá,

and not everything that counts can be counted."

a ne vše co se počítá se dá spočítat."

I hate to argue with Einstein,

Nerad rozporuji Einsteina,

but if that which is most valuable

ale pokud to, co je nejdůležitější

in our life and our business

v našich životech a firmách,

actually can't be counted or valued,

nemůže být spočítáno nebo ohodnoceno,

aren't we going to spend our lives

tak strávíme naše životy

just mired in measuring the mundane?

zabořeni do počítání toho nepodstatného.

It was that sort of heady question about what counts

No a ta opojná otázka -- co má v životě smysl --

that led me to take my CEO hat off for a week

mě přiměla sundat na týden ředitelské sako

and fly off to the Himalayan peaks.

a odletět mezi Himalájské vršky.

I flew off to a place that's been shrouded in mystery for centuries,

Odletěl jsem do míst, která byla staletí zahalena tajemstvím,

a place some folks call Shangri-La.

do míst která někdo nazývá Shangri la

It's actually moved from the survival base of the pyramid

a která se posunula ze spodku pyramidy, z přežití,

to becoming a transformational

na vrchol pyramidy a stala se světovým modelem

role model for the world.

pro transformaci.

I went to Bhutan.

Jel jsem do Bhútánu.

The teenage king of Bhutan was also a curious man,

Mladičký bhútánský král byl také zvídavý člověk,

but this was back in 1972,

a bylo to v roce 1972,

when he ascended to the throne

když usedl na trůn,

two days after his father passed away.

dva dny po smrti svého otce.

At age 17, he started asking the kinds of questions

V 17 letech pokládal otázky,

that you'd expect of someone with a beginner's mind.

které byste očekávali od někoho s mladou myslí.

On a trip through India,

Při svém putování Indií,

early in his reign as king,

na počátku své vlády

he was asked by an Indian journalist

se ho jeden indický novinář zeptal

about the Bhutanese GDP,

na bhútánské HDP,

the size of the Bhutanese GDP.

na výši bhútánského HDP.

The king responded in a fashion

Král odpověděl způsobem, který

that actually has transformed us four decades later.

nás změnil o čtyřicet let později.

He said the following, he said: "Why are we so obsessed

Řekl: "Proč jsme tak posedlí a zahleděni

and focused with gross domestic product?

do hrubého domácího produktu?

Why don't we care more about

Proč nás spíše nezajímá

gross national happiness?"

hrubé národní štěstí?"

Now, in essence, the king was asking us to consider

Král nás v podstatě nabádal uvažovat

an alternative definition of success,

o alternativní definici úspěchu,

what has come to be known as

o tom, co se později uchytilo pod názvem

GNH, or gross national happiness.

HNŠ, hrubé národní štěstí.

Most world leaders didn't take notice,

Většina světových předáků si toho nevšimla

and those that did thought this was just "Buddhist economics."

a ti ostatní to považovali za "budhistickou ekonomii".

But the king was serious.

Ale král to myslel vážně.

This was a notable moment,

A tohle byl pozoruhodný okamžik,

because this was the first time a world leader

neboť nějaký světový vůdce poprvé

in almost 200 years

po téměř 200 letech

had suggested

naznačil,

that intangible of happiness --

že nehmotné štěstí --

that leader 200 years ago,

znovu, neboť tím kdo to navrhl před 200 lety

Thomas Jefferson with the Declaration of Independence --

byl T. Jefferson v deklaraci nezávislosti --

200 years later,

200 let po něm,

this king was suggesting that intangible of happiness

tento král navrhl, že nehmotné stěstí

is something that we should measure,

je něco co bychom měli měřit.

and it's something we should actually value

a čeho bychom si měli považovat,

as government officials.

jako vládní činitelé.

For the next three dozen years as king,

Následujících téměř čtyřicet let své působnosti

this king actually started measuring

začal tento král měřit

and managing around happiness in Bhutan --

a starat se o stěstí v Bhútánu.

including, just recently, taking his country

Což zahrnovalo i nedávnou přeměnu své zemé

from being an absolute monarchy to a constitutional monarchy

z absolutní monarchie ke konstituční.

with no bloodshed, no coup.

Bez krveprolití, bez vzpoury.

Bhutan, for those of you who don't know it,

A také, pro ty z vás kteří to nevědí, Bhútán se stal

is the newest democracy in the world, just two years ago.

nejmladší demokracií na světě, právě před dvěma lety.

So as I spent time with leaders in the GNH movement,

Jak jsem trávil čas s představiteli hnutí HNŠ,

I got to really understand what they're doing.

začal jsem teprve chápat, jak to dělají.

And I got to spend some time with the prime minister.

Strávil jsem nějaký čas s předsedou vlády.

Over dinner, I asked him an impertinent question.

U večeře jsem se ho drze zeptal.

I asked him,

Zeptal jsem se:

"How can you create and measure

"Jak můžete vytvářet a měřit

something which evaporates --

něco tak prchlavého,

in other words, happiness?"

něco jako štěstí?"

And he's a very wise man, and he said,

A tento moudrý muž mi odpověděl:

"Listen, Bhutan's goal is not to create happiness.

"Cílem Bhútánu není vytvářet štěstí.

We create the conditions for happiness to occur.

My vytváříme podmínky ke vzniku štěstí.

In other words, we create a habitat of happiness."

Neboli - vytváříme prostředí pro štěstí."

Wow, that's interesting.

To je zajímavé!

He said that they have a science behind that art,

A sdělil mi, že za tímto uměním je i věda.

and they've actually created four essential pillars,

Vytvořili čtyři základní pilíře,

nine key indicators

devět klíčových ukazatelů

and 72 different metrics

a 72 různých metrik,

that help them to measure their GNH.

které jim pomáhají měřit jejich HNŠ.

One of those key indicators is:

Jeden z těchto ukazatelů se ptá:

How do the Bhutanese feel about

Jaký pocit mají bhútánci z toho

how they spend their time each day?

jak tráví svůj čas každý den?

It's a good question. How do you feel about

To je dobrá otázka. Jaký máte pocit z toho,

how you spend your time each day?

jak trávíte každý den svůj čas?

Time is one of the scarcest resources

Čas je jeden z nejvzácnějších prostředků

in the modern world.

v moderním světě.

And yet, of course,

A přesto, samozřejmě,

that little intangible piece of data

se tento nehmotný kousek dat

doesn't factor into our GDP calculations.

nezapočítává do našeho HDP.

As I spent my week up in the Himalayas,

Během toho týdne nahoře v Himalájích

I started to imagine

jsem si začal představovat to,

what I call an emotional equation.

čemu říkám emoční rovnice,

And it focuses on something I read long ago

která se soustředí na to, co jsem před dlouhou dobou četl

from a guy named Rabbi Hyman Schachtel.

od rabína Hymana Schachteleho.

How many know him? Anybody?

Kolik z vás ho zná? Je tu někdo takový?

1954, he wrote a book called "The Real Enjoyment of Living,"

V roce 1954 napsal knihu Opravdová radost ze života

and he suggested that happiness

a tvrdil, že radost nespočívá

is not about having what you want;

v tom chtít, co mít chceme,

instead, it's about wanting what you have.

ale v tom chtít, co máme.

Or in other words, I think the Bhutanese believe

Jinými slovy si myslím, že bhútánci věří,

happiness equals wanting what you have --

že štěstí rovná se chtít to, co mám --

imagine gratitude --

představte si vděk --

divided by having what you want --

děleno vlastnictvím toho co chcete --

gratification.

uspokojení.

The Bhutanese aren't on some aspirational treadmill,

Bhútánci nejsou zahleděni do svých tužeb a cílů,

constantly focused on what they don't have.

neustále zaměřeni na to, co nemají.

Their religion, their isolation,

Jejich náboženství, izolace,

their deep respect for their culture

hluboký respekt ke své kultuře,

and now the principles of their GNH movement

a nyní i principy jejich hnutí za HNŠ,

all have fostered a sense of gratitude

toto vše posílilo pocit uspokojení

about what they do have.

z toho co mají.

How many of us here, as TEDsters in the audience,

Kolik z nás TEDařů zde v publiku

spend more of our time

stráví většinu svého času

in the bottom half of this equation, in the denominator?

ve spodní části této rovnice? Ve jmenovateli?

We are a bottom-heavy culture

Jsme kultura těžkých spodních částí

in more ways than one.

ve více smyslech slova.

(Laughter)

(smích)

The reality is, in Western countries,

Skutečností je, že v západních státech

quite often we do focus on the pursuit of happiness

často pronásleduje stěstí

as if happiness is something that we have to go out --

jako kdyby to bylo něco tam venku --

an object that we're supposed to get, or maybe many objects.

věc, kterou musíme získat, nebo mnoho věcí.

Actually, in fact, if you look in the dictionary,

Když se podíváte do slovníku,

many dictionaries define pursuit

mnoho jich definuje stíhání

as to "chase with hostility."

jako "nepřátelské sledování."

Do we pursue happiness with hostility?

Stíháme štěstí jako nepřítele?

Good question. But back to Bhutan.

Dobrá otázka. Ale zpět k Bhútánu.

Bhutan's bordered on its north and south

Bhútán hraničí ze severu a z jihu

by 38 percent of the world's population.

se 38 procenty světové populace.

Could this little country,

Mohla by se tato malá země,

like a startup in a mature industry,

podobně jako startup ve zralém průmyslu

be the spark plug that influences

stát jiskrou, která ovlivní

a 21st century

21. století

of middle-class in China and India?

střední třídy Číny a Indie?

Bhutan's created the ultimate export,

Bhútán vytvořil původní vývozní artikl,

a new global currency of well-being,

novou globální měnu blaha a pohody.

and there are 40 countries around the world today

Již 40 zemí po celém světě dnes

that are studying their own GNH.

studuje své vlastní HNŠ.

You may have heard, this last fall

Možná jste slyšeli v loni na podzim

Nicolas Sarkozy in France

N. Sarkozyho ve Francii

announcing the results of an 18-month study

ohlašovat výsledky 18měsíční studie

by two Nobel economists,

dvou ekonomů oceněných Nobelovou cenou,

focusing on happiness and wellness in France.

která se zabývala štěstím a pohodou ve Francii.

Sarkozy suggested that

Sarkozy naznačil, že

world leaders should stop

by se světoví vůdci měli přestat

myopically focusing on GDP

krátkozrace zabývat pouze HDP

and consider a new index,

a měli by zvážit i jiný ukazatel,

what some French are calling a "joie de vivre index."

kteří někteří Francouzi nazývají "index joie de vivre".

I like it.

To se mi líbí.

Co-branding opportunities.

Příležitost ke co-brandingu.

Just three days ago, three days ago here at TED,

Před třemi dny zde na TEDu

we had a simulcast of David Cameron,

jsme měli souběžnou přednášku s Davidem Cameronem,

potentially the next prime minister of the UK,

příštím potenciálním ministrem Velké Británie,

quoting one of my favorite speeches of all-time,

který citoval z mého nejoblíbenějšího projevu -

Robert Kennedy's poetic speech from 1968

poetického projevu Roberta Kennedyho z roku 1968,

when he suggested that we're

který poukazoval na to, že

myopically focused on the wrong thing

jsme krátkozrace upnuti na špatnou věc

and that GDP is a misplaced metric.

a že HDP je nevodná metrika.

So it suggests that the momentum is shifting.

Toto všechno napovídá, že je tu impuls k posunu.

I've taken that Robert Kennedy quote,

Vzal jsem citaci od Roberta Kennedyho

and I've turned it into a new balance sheet for just a moment here.

a udělal z ní pro tuto příležitost jakousi rozvahu.

This is a collection of things

Toto je seznam věci, které

that Robert Kennedy said in that quote.

Robert Kenedy ve své řeči uvedl.

GDP counts everything from air pollution

HDP počítá vše od znečištění ovzduší

to the destruction of our redwoods.

až po kácení pralesů.

But it doesn't count the health of our children

Co však nezapočítává je zdraví našich dětí

or the integrity of our public officials.

nebo poctivost našich veřejných činitelů.

As you look at these two columns here,

Když se podíváte na tyto dva sloupce,

doesn't it make you feel like it's time for us

nepřipadá vám, že je čas

to start figuring out a new way to count,

zabývat se novým způsobem počítání,

a new way to imagine

novým způsobem představy toho,

what's important to us in life?

co je v životě důležité?

(Applause)

(potlesk)

Certainly Robert Kennedy suggested at the end of the speech exactly that.

Robert Kennedy navrhl právě toto na konci své řeči.

He said GDP "measures everything in short,

Řekl, že HDP "měří zkrátka vše,

except that which makes life worthwhile."

kromě toho, co činí život hodnotným."

Wow.

Úžasné.

So how do we do that?

Takže, jak to udělat?

Let me say one thing we can just start doing

Uvedu jednu věc, kterou můžeme začít dělat

ten years from now, at least in this country.

již deset let odteď, alespoň v této zemi.

Why in the heck in America

Proč děláme v Americe sčítání

are we doing a census in 2010?

lidu v roce 2010.

We're spending 10 billion dollars on the census.

Utrácíme 10 miliard dolarů na sčítání

We're asking 10 simple questions -- it is simplicity.

a ptáme se na 10 základních otázek -- to je jednoduché.

But all of those questions are tangible.

Ale všechny tyto otázky jsou materiální.

They're about demographics.

Jsou o demografii.

They're about where you live, how many people you live with,

Ptají se na věci jako kde žijete, s kolika dalšími žijete,

and whether you own your home or not.

zda vlastníte svůj domov či nikoliv.

That's about it.

A to je všechno.

We're not asking meaningful metrics.

Neptáme se na smysluplné metriky.

We're not asking important questions.

Neptáme se podstatné otázky.

We're not asking anything that's intangible.

Neptáme se na nic nehmotného.

Abe Maslow said long ago

Abe Maslow řekl před dlouhou dobou

something you've heard before, but you didn't realize it was him.

něco, co jste již určitě slyšeli, jen nevíte, že to řekl on.

He said, "If the only tool you have is a hammer,

Řekl: "Pokud jediné co máte po ruce je kladivo,

everything starts to look like a nail."

všechno začne vypadat jako hřebík."

We've been fooled by our tool.

Byli jsme oklamáni našim nástrojem.

Excuse that expression.

Omluvte ten výraz.

(Laughter)

(smích)

We've been fooled by our tool.

Byli jsme oklamáni naším nástrojem,

GDP has been our hammer.

HDP bylo naším kladivem

And our nail has been a 19th- and 20th-century

a hřebíkem byl model úspěchu industriální éry

industrial-era model of success.

19. a 20. století.

And yet, 64 percent

A přesto, 64 %

of the world's GDP today

světového HDP dneška

is in that intangible industry we call service,

je nehmotnm odvětví průmyslu, ve službách,

the service industry, the industry I'm in.

ve kterých podnikám i já.

And only 36 percent is in the tangible industries

Pouze 36% je v hmotném průmyslu

of manufacturing and agriculture.

výroby a zemědělství.

So maybe it's time that we get a bigger toolbox, right?

Takže možná bychom si měli vzít více nářadí

Maybe it's time we get a toolbox that

Možná bychom si měli vzít nářadí,

doesn't just count what's easily counted, the tangible in life,

které nepočítá jen to jednoduše spočítatelné, hmotné,

but actually counts what we most value,

ale počítá to, čeho si nejvíce vážíme,

the things that are intangible.

ty věci, které jsou nehmotné.

I guess I'm sort of a curious CEO.

Asi jsem nezvyklým podnikatelem.

I was also a curious economics major as an undergrad.

A také jsem byl nezvyklým studentem ekonomie.

I learned that economists measure everything

Studoval jsem, že ekonomové měří vše

in tangible units of production and consumption

v hmotných jednotkách produkce a spotřeby

as if each of those tangible units

jako kdyby byly tyto jednotky

is exactly the same.

naprosto totéž.

They aren't the same.

Nejsou totéž.

In fact, as leaders, what we need to learn

Jako vůdci se musíme naučit,

is that we can influence

že můžeme ovlivnit kvalitu

the quality of that unit of production

té jednotky produkce tím,

by creating the conditions

že vytvoříme podmínky pro

for our employees to live their calling.

naše zaměstnance, aby žili svým posláním.

In Vivian's case,

V případě Vivian

her unit of production

není její jednotkou produkce

isn't the tangible hours she works,

to množství hodin které odpracuje,

it's the intangible difference she makes

ale ten nehmatatelný rozdíl, které tyto

during that one hour of work.

hodiny její práce přinášejí.

This is Dave Arringdale who's actually

Toto je Dave Arringdale, který

been a longtime guest at Vivian's motel.

je naším dlouhodobým hostem ve Vivianině motelu.

He stayed there a hundred times

Ubytoval se u nás stokrát

in the last 20 years,

za posledních 20 let.

and he's loyal to the property because of the relationship

Je věrný tomuto motelu díky vztahu, který

that Vivian and her fellow employees have created with him.

si vytvořil s Vivian a jejími spolupracovníky.

They've created a habitat of happiness for Dave.

Vytvořili pro Davea podmínky štěstí.

He tells me that he can always count

A Dave mi řekl, že se může vždy spolehnout

on Vivian and the staff there

na Vivian a ostatní,

to make him feel at home.

že se bude cítit jako doma.

Why is it that

Proč

business leaders and investors

podnikatelé a investoři

quite often don't see the connection

přiliš často nevidí spojitost

between creating the intangible

mezi vytvářením nehmotného

of employee happiness

štěstí zaměstnanců

with creating the tangible

a vytvářením hmotného

of financial profits in their business?

zisku ve svých firmách?

We don't have to choose between

Není třeba se rozhodovat mezi

inspired employees and sizable profits,

nápaditými zaměstnanci a velikými zisky.

we can have both.

Můžeme mít obojí.

In fact, inspired employees quite often

Ve skutečnosti nápadití zaměstnanci celkem

help make sizable profits, right?

často pomáhají vytvářet veliké zisky.

So what the world needs now,

Co tedy svět potřebuje nyní

in my opinion,

jsou dle mého názoru

is business leaders and political leaders

podnikatelské a politické špičky

who know what to count.

které vědí co počítat.

We count numbers.

Počítáme čísla.

We count on people.

Počítáme s lidmi.

What really counts is when we actually use our numbers

Co se však počítá je, když použijeme svá čísla

to truly take into account our people.

abychom vzali v úvahu své lidi.

I learned that from a maid in a motel

To jsem se naučil od pokojské v motelu

and a king of a country.

a od krále jedné země.

What can you

Co můžete

start counting today?

dnes začít počítat?

What one thing can you start counting today

Kterou jednu věc můžete začít dnes počítat,

that actually would be meaningful in your life,

která by měla opravdový smysl ve vašem životě,

whether it's your work life or your business life?

ať už pracovním nebo podnikatelském?

Thank you very much.

Děkuji pěkně.

(Applause)

(potlesk)