How reliable is your memory? | Elizabeth Loftus

Překladatel: Matěj Pohorský Korektor: Marek Vanžura

I'd like to tell you about a legal case that I worked on

Ráda bych se s vámi podělila o právní případ, na kterém jsem pracovala.

involving a man named Steve Titus.

Týkal se muže jménem Steve Titus.

Titus was a restaurant manager.

Byl ředitelem restaurace.

He was 31 years old, he lived in Seattle, Washington,

Bylo mu 31 let, žil v Seattlu ve státě Washington,

he was engaged to Gretchen,

byl zasnouben s Gretchen,

about to be married, she was the love of his life.

kterou si chtěl vzít, byla láskou jeho života.

And one night, the couple went out

A jedné noci si tento pár vyšel

for a romantic restaurant meal.

na romantickou večeři do restaurace.

They were on their way home,

Byli zrovna na cestě zpět domů,

and they were pulled over by a police officer.

když je zastavil policista.

You see, Titus' car sort of resembled

Víte, Titův automobil byl podobný

a car that was driven earlier in the evening

vozu, který dříve té noci řídil muž,

by a man who raped a female hitchhiker,

který znásilnil stopařku,

and Titus kind of resembled that rapist.

a Titus byl tomuto násilníkovi trochu podobný.

So the police took a picture of Titus,

Takže si ho policie vyfotila

they put it in a photo lineup,

a snímek zařadila do výběru fotografií,

they later showed it to the victim,

které byly později ukázány oběti,

and she pointed to Titus' photo.

a ta označila Titovu fotografii.

She said, "That one's the closest."

Řekla: „Tento je mu nejpodobnější."

The police and the prosecution proceeded with a trial,

Policie a státní zastupitel pokračovali v soudním procesu,

and when Steve Titus was put on trial for rape,

a když byl Steve Titus souzen za znásilnění,

the rape victim got on the stand

oběť se dostavila k výslechu

and said, "I'm absolutely positive that's the man."

a pravila, „Jsem si jistá, že on je tím mužem."

And Titus was convicted.

A Titus byl odsouzen.

He proclaimed his innocence,

Prohlašoval, že je nevinný,

his family screamed at the jury,

jeho rodina křičela na porotu,

his fiancée collapsed on the floor sobbing,

snoubenka se v pláči zhroutila k zemi,

and Titus is taken away to jail.

a Titus byl odveden do vězení.

So what would you do at this point?

Takže, co byste v tuto chvíli udělali?

What would you do?

Co byste si počali?

Well, Titus lost complete faith in the legal system,

Titus kompletně ztratil víru v soudní systém,

and yet he got an idea.

a potom dostal nápad.

He called up the local newspaper,

Povolal místní noviny,

he got the interest of an investigative journalist,

a stal se předmětem zájmu investigativního reportéra,

and that journalist actually found the real rapist,

který našel pravého viníka,

a man who ultimately confessed to this rape,

muže, který se nakonec k tomuto znásilnění přiznal,

a man who was thought to have committed 50 rapes

muže, který byl pravděpodobným viníkem dalších 50 znásilnění

in that area,

v daném regionu.

and when this information was given to the judge,

A když byly tyto informace předány soudci,

the judge set Titus free.

ten Tita osvobodil.

And really, that's where this case should have ended.

A tohle je bod, ve kterém měl tento případ skončit.

It should have been over.

Mělo by být po všem.

Titus should have thought of this as a horrible year,

Titus by měl o tomhle všem přemýšlet jako o hrozném roce,

a year of accusation and trial, but over.

roce, ve kterém byl obviněn a souzen, ale který už skončil.

It didn't end that way.

Nedopadlo to tak.

Titus was so bitter.

Titus byl těžce zahořklý.

He'd lost his job. He couldn't get it back.

Ztratil práci. Nedovedl ji získat zpět.

He lost his fiancée.

Ztratil snoubenku.

She couldn't put up with his persistent anger.

Nemohl se smířit s přetrvávajícím hněvem.

He lost his entire savings,

Přišel o všechny své úspory,

and so he decided to file a lawsuit

rozhodl se soudit

against the police and others whom he felt

a podal žalobu proti policii a všem,

were responsible for his suffering.

kteří podle něj byli zodpovědní za jeho utrpení.

And that's when I really started working on this case,

A tohle je chvíle, kdy jsem na tomto případu začala vážně pracovat,

trying to figure out

snažila jsem se přijít na to,

how did that victim go from

jak oběť znásilnění přešla ze stavu:

"That one's the closest"

„Tento je mu nejpodobnější"

to "I'm absolutely positive that's the guy."

do stavu: „Jsem si naprosto jista, že on je tím mužem."

Well, Titus was consumed with his civil case.

Titus byl tímto občanskoprávním sporem zcela pohlcen.

He spent every waking moment thinking about it,

Strávil všechen svůj bdělý čas tím, že o něm přemýšlel,

and just days before he was to have his day in court,

a pár dní před samotným stáním,

he woke up in the morning,

se ráno probudil

doubled over in pain,

v ohromných bolestech,

and died of a stress-related heart attack.

a zemřel na srdeční zástavu v důsledku stresu.

He was 35 years old.

Bylo mu 35 let.

So I was asked to work on Titus' case

Tak jsem byla požádána, abych pracovala na jeho případu,

because I'm a psychological scientist.

protože jsem vědec v oboru psychologie.

I study memory. I've studied memory for decades.

A studuji paměť. Studuji paměť už desítky let.

And if I meet somebody on an airplane --

A když potkám někoho v letadle --

this happened on the way over to Scotland --

toto se stalo na cestě přes Skotsko --

if I meet somebody on an airplane,

když potkám někoho v letadle,

and we ask each other, "What do you do? What do you do?"

a navzájem si položíme otázku: „Co děláš za práci?"

and I say "I study memory,"

na kterou odpovím: „Studuji paměť,"

they usually want to tell me how they have trouble remembering names,

obvykle se mi svěřují, jak obtížné pro ně je zapamatovat si jména

or they've got a relative who's got Alzheimer's

nebo že mají příbuzného, který má Alzheimerovu chorobu

or some kind of memory problem,

nebo podobné problémy s pamětí,

but I have to tell them

musím je v tom zastavit.

I don't study when people forget.

Nestuduji, kdy lidé zapomínají.

I study the opposite: when they remember,

Studuji pravý opak. Totiž, kdy si zapamatují,

when they remember things that didn't happen

kdy si zapamatují věci, které se nestaly

or remember things that were different

nebo si pamatují věci jinak,

from the way they really were.

než se opravdu staly.

I study false memories.

Studuji falešné vzpomínky.

Unhappily, Steve Titus is not the only person

Bohužel, Steve Titus není jedinou osobou

to be convicted based on somebody's false memory.

která byla obviněna na základě něčí chybné paměti.

In one project in the United States,

V jednom americkém projektu

information has been gathered

byly shromážděny informace

on 300 innocent people,

o 300 nevinných lidech,

300 defendants who were convicted of crimes they didn't do.

300 obžalovaných, kteří byli odsouzeni za činy, jež nespáchali.

They spent 10, 20, 30 years in prison for these crimes,

Strávili 10, 20, 30 let ve vězení za tyto činy

and now DNA testing has proven

a nyní testy DNA prokázaly,

that they are actually innocent.

že jsou opravdu nevinní.

And when those cases have been analyzed,

A když byly tyto případy přezkoumány,

three quarters of them

tři čtvrtě z nich

are due to faulty memory, faulty eyewitness memory.

byly způsobeny klamnou pamětí očitých svědků.

Well, why?

Inu, proč?

Like the jurors who convicted those innocent people

Stejně jako porotci, kteří odsoudili tyto nevinné lidi,

and the jurors who convicted Titus,

a porotci, kteří odsoudili Tita,

many people believe that memory

hodně lidi věří, že paměť

works like a recording device.

funguje jako nahrávací zařízení.

You just record the information,

Prostě nahrajete informaci,

then you call it up and play it back

potom ji vyvoláte z paměti a znovu přehrajete,

when you want to answer questions or identify images.

pokud chcete odpovědět na otázku nebo identifikovat obrázek.

But decades of work in psychology

Ale desítky let práce v psychologii

has shown that this just isn't true.

prokázaly, že tak to prostě není.

Our memories are constructive.

Naše vzpomínky jsou konstruktivní.

They're reconstructive.

Jsou rekonstruktivní.

Memory works a little bit more like a Wikipedia page:

Paměť pracuje spíše trochu jako stránka Wikipedie:

You can go in there and change it, but so can other people.

Můžete ji změnit, stejně tak ji mohou změnit i jiní lidé.

I first started studying this constructive memory process

Prvně jsem začala zkoumat tento proces konstruktivní paměti

in the 1970s.

v 70. letech.

I did my experiments that involved showing people

Prováděla jsem experimenty, kdy jsme lidem ukazovali

simulated crimes and accidents

simulované zločiny a nehody,

and asking them questions about what they remember.

a ptali jsme se jich, co si zapamatovali.

In one study, we showed people a simulated accident

V jedné studii, jsme lidem ukázali simulovanou nehodu

and we asked people,

a položili jsme jim otázku:

how fast were the cars going when they hit each other?

Jakou rychlostí se auta pohybovala, když se srazila.

And we asked other people,

A jiných lidí jsme se zeptali:

how fast were the cars going when they smashed into each other?

Jakou rychlostí se auta pohybovala, když do sebe třískla?

And if we asked the leading "smashed" question,

A když jsme se ptali „třískající" otázkou,

the witnesses told us the cars were going faster,

svědci nám vypověděli, že vozidla jela rychleji,

and moreover, that leading "smashed" question

a navíc, tato otázka

caused people to be more likely to tell us

způsobila, že lidé nám častěji říkali,

that they saw broken glass in the accident scene

že viděli na scéně nehody rozbité sklo,

when there wasn't any broken glass at all.

i když tam vůbec žádné rozbité sklo nebylo.

In another study, we showed a simulated accident

V jiné studii jsme ukázali simulovanou nehodu,

where a car went through an intersection with a stop sign,

kde automobil projel skrze křižovatku se značkou STOP,

and if we asked a question that insinuated it was a yield sign,

a když jsme položili otázku, ve které jsme o této značce mluvili jako o značce „Dej přednost v jízdě",

many witnesses told us they remember seeing a yield sign

spousta svědků nám řekla, že si pamatují tuto druhou značku

at the intersection, not a stop sign.

na křižovatce, namísto značky STOP.

And you might be thinking, well, you know,

Můžete si říkat, víte,

these are filmed events,

tohle jsou jenom sehrané události,

they are not particularly stressful.

nejsou nijak zvláště stresující.

Would the same kind of mistakes be made

Udělali by stejnou chybu

with a really stressful event?

v opravdu stresující události?

In a study we published just a few months ago,

Ve studii, kterou jsme publikovali teprve před pár měsíci,

we have an answer to this question,

jsme tuto otázku zodpověděli,

because what was unusual about this study

protože co bylo opravdu neobvyklé na této studii,

is we arranged for people to have a very stressful experience.

bylo to, že jsme se rozhodli připravit lidem velmi stresující zážitek.

The subjects in this study

Předmětem této studie

were members of the U.S. military

byli američtí vojáci,

who were undergoing a harrowing training exercise

kteří procházeli otřesným tréninkovým cvičením,

to teach them what it's going to be like for them

aby se naučili, jaké to pro ně bude,

if they are ever captured as prisoners of war.

když budou chyceni jako váleční zajatci.

And as part of this training exercise,

A součástí tohoto cvičení byl

these soldiers are interrogated in an aggressive,

i agresivní výslech těchto vojáků,

hostile, physically abusive fashion for 30 minutes

nepřátelsky, tělesně hrubě, po dobu 30 minut,

and later on they have to try to identify

a vojáci se později snažili identifikovat

the person who conducted that interrogation.

osobu, která prováděla výslech.

And when we feed them suggestive information

A když jsme jim vnutili informaci,

that insinuates it's a different person,

která vedla k jiné osobě,

many of them misidentify their interrogator,

spousta z nich špatně označila svého vyšetřovatele,

often identifying someone who doesn't even remotely

často identifikovali někoho, kdo se ani vzdáleně

resemble the real interrogator.

nepodobal pravému vyšetřovateli.

And so what these studies are showing

Co nám tyto studie ukazují,

is that when you feed people misinformation

je fakt, že když podáte lidem špatnou informaci

about some experience that they may have had,

o nějaké zkušenosti, kterou by měli mít,

you can distort or contaminate or change their memory.

můžete zdeformovat nebo pozměnit jejich paměť.

Well out there in the real world,

No, v našem světě

misinformation is everywhere.

jsou dezinformace všude.

We get misinformation

Jsme dezinformovaní

not only if we're questioned in a leading way,

nejen když jsme tázáni odpovídajícím způsobem,

but if we talk to other witnesses

ale také při rozhovoru s ostatními svědky,

who might consciously or inadvertently feed us

kteří nám můžou úmyslně nebo bezděčně předat

some erroneous information,

nějaké chybné informace,

or if we see media coverage about some event we might have experienced,

nebo když vidíme nějaké mediální zpravodajství o události, se kterou jsme se setkali,

all of these provide the opportunity

to vše nám poskytuje příležitost

for this kind of contamination of our memory.

pro tento druh „znečištění" naší paměti.

In the 1990s, we began to see

V 90. letech jsme si začali uvědomovat

an even more extreme kind of memory problem.

ještě extrémnější problém naší paměti.

Some patients were going into therapy with one problem --

Někteří pacienti začali terapii s jedním problémem --

maybe they had depression, an eating disorder --

třeba s depresí, poruchou přijmu potravy --

and they were coming out of therapy

a z terapie odcházeli

with a different problem.

s úplně jiným problémem.

Extreme memories for horrific brutalizations,

Extrémní vzpomínky na strašné týrání,

sometimes in satanic rituals,

někdy v satanistických rituálech,

sometimes involving really bizarre and unusual elements.

někdy zahrnující opravdu bizarní a nevídané prvky.

One woman came out of psychotherapy

Jedna žena odešla z psychoterapie

believing that she'd endured years

s přesvědčením, že přetrpěla roky

of ritualistic abuse, where she was forced into a pregnancy

rituálního zneužívání, při kterém otěhotněla

and that the baby was cut from her belly.

a ono dítě bylo z jejího břicha vyříznuto.

But there were no physical scars

Ale neměla na těle žádné jizvy

or any kind of physical evidence

nebo jakýkoli druh hmatatelného důkazu,

that could have supported her story.

který by mohl podpořit její příběh.

And when I began looking into these cases,

A když jsem začala sledovat tyto případy,

I was wondering,

byla jsem udivena,

where do these bizarre memories come from?

odkud pocházejí tyto bizarní vzpomínky?

And what I found is that most of these situations

A zjistila jsem, že většina těchto případů

involved some particular form of psychotherapy.

zahrnovala určitou konkrétní formu psychoterapie.

And so I asked,

Tak jsem se ptala,

were some of the things going on in this psychotherapy --

zda některé z prvků v této psychoterapii --

like the imagination exercises

jako třeba cvičení představivosti,

or dream interpretation,

výklad snů,

or in some cases hypnosis,

v některých případech hypnóza,

or in some cases exposure to false information --

nebo vystavení klamným informacím --

were these leading these patients

nevedly tyto pacienty

to develop these very bizarre,

k rozvoji těchto velmi bizarních,

unlikely memories?

nepravděpodobných vzpomínek?

And I designed some experiments

A navrhla jsem některé experimenty,

to try to study the processes that were being used

abych se pokusila studovat procesy, které byly použity

in this psychotherapy so I could study

v rámci této psychoterapie, díky kterým bych prozkoumala

the development of these very rich false memories.

vývoj těchto velice rozvinutých klamných vzpomínek.

In one of the first studies we did,

V jedné z prvních studií, které jsme provedli,

we used suggestion,

jsme použili sugesce,

a method inspired by the psychotherapy we saw in these cases,

metodu inspirovanou psychoterapií, kterou jsme viděli v těchto případech,

we used this kind of suggestion

použili jsme tento druh sugesce

and planted a false memory

a vštípili klamnou vzpomínku

that when you were a kid, five or six years old,

že když jste byli dítětem, pět šest let staří,

you were lost in a shopping mall.

ztratili jste se v obchodním domě.

You were frightened. You were crying.

Byli jste vyděšení. Brečeli jste.

You were ultimately rescued by an elderly person

Nakonec jste byli zachráněni starší osobou

and reunited with the family.

a navráceni rodině.

And we succeeded in planting this memory

Uspěli jsme ve vštípení této vzpomínky

in the minds of about a quarter of our subjects.

v myslích přibližně čtvrtiny subjektů.

And you might be thinking, well,

A můžete si říkat, dobrá,

that's not particularly stressful.

to není nijak zvlášť stresující.

But we and other investigators have planted

Ale my a další badatelé jsme vštípili

rich false memories of things that were

rozvinuté klamné vzpomínky věcí, které byly

much more unusual and much more stressful.

mnohem neobvyklejší a mnohem více stresující.

So in a study done in Tennessee,

Takže, ve studii provedené v Tennessee

researchers planted the false memory

výzkumníci vštípili klamnou vzpomínku,

that when you were a kid, you nearly drowned

že jako děti jste se skoro utopili

and had to be rescued by a life guard.

a museli jste být zachráněni plavčíkem.

And in a study done in Canada,

Ve studii v Kanadě, pro změnu,

researchers planted the false memory

výzkumníci vštípili klamnou vzpomínku,

that when you were a kid,

že když jste byli dítětem,

something as awful as being attacked by a vicious animal

stalo se vám něco tak hrozného,

happened to you,

jako je napadení zlým zvířetem,

succeeding with about half of their subjects.

uspěli přibližně s polovinou subjektů.

And in a study done in Italy,

Studie v Itálii,

researchers planted the false memory,

výzkumníci zaseli falešnou vzpomínku,

when you were a kid, you witnessed demonic possession.

že když jste byli malí, stali jste se svědkem posedlosti ďáblem.

I do want to add that it might seem

Chtěla bych doplnit, že to možná vypadá,

like we are traumatizing these experimental subjects

jako že my traumatizujeme tyto experimentální subjekty

in the name of science,

ve jménu vědy,

but our studies have gone through thorough evaluation

ale naše studie prošly důkladným ohodnocením

by research ethics boards

za strany etických komisí,

that have made the decision

které rozhodly,

that the temporary discomfort that some

že dočasné psychické obtíže, které mohly

of these subjects might experience in these studies

některé z pokusných subjektů prožít v našich studiích,

is outweighed by the importance of this problem

jsou převáženy důležitostí tohoto problému,

for understanding memory processes

pochopení procesů zapamatování

and the abuse of memory that is going on

a zneužívání paměti, které se děje

in some places in the world.

na mnoha místech na světě.

Well, to my surprise,

No, k mému údivu,

when I published this work and began to speak out

když jsem tuto práci publikovala, a začala otevřeně vystupovat

against this particular brand of psychotherapy,

proti tomuto konkrétnímu typu psychoterapie,

it created some pretty bad problems for me:

způsobilo mi to poměrně vážné problémy:

hostilities, primarily from the repressed memory therapists,

nepřátelství, především ze strany utlačovaných terapetů paměti,

who felt under attack,

kteří se cítili být pod útokem,

and by the patients whom they had influenced.

a ze strany pacientů, kteří byli pod jejich vlivem.

I had sometimes armed guards at speeches

Občas mě na přednášky, kam jsme pozvána,

that I was invited to give,

doprovází ozbrojená stráž,

people trying to drum up letter-writing campaigns to get me fired.

lidé píší petice za mé propuštění ze zaměstnání.

But probably the worst

Ale možná nejhorší bylo,

was I suspected that a woman

když jsem měla podezření, že jedna žena

was innocent of abuse

byla nevinná v případu zneužití,

that was being claimed by her grown daughter.

které proti ní vznesla její dospělá dcera.

She accused her mother of sexual abuse

Ta obžalovala svou matku ze sexuálního zneužití

based on a repressed memory.

založeném na potlačované vzpomínce.

And this accusing daughter had actually allowed her story

A tato dcera dala svolení k zfilmování

to be filmed and presented in public places.

a veřejnému publikování svého příběhu.

I was suspicious of this story,

Měla jsem podezření ohledně tohoto příběhu,

and so I started to investigate,

a tak jsem začala vyšetřovat,

and eventually found information that convinced me

a nakonec jsem našla informaci, která mne přesvědčila,

that this mother was innocent.

že tato žena byla nevinná.

I published an exposé on the case,

Vydala jsem prohlášení odhalující tento případ,

and a little while later, the accusing daughter

a chvíli na to na mě podala žalující dcera

filed a lawsuit.

žalobu.

Even though I'd never mentioned her name,

Přesto, že jsem nikdy nezmínila její jméno,

she sued me for defamation and invasion of privacy.

soudila se se mnou pro pomluvu a porušení soukromí.

And I went through nearly five years

A musela jsem projít skoro pěti lety

of dealing with this messy, unpleasant litigation,

vypořádávání se s tímto chaotickým, nepříjemným sporem.

but finally, finally, it was over and I could really

Ale nakonec, konečně to bylo za mnou a mohla jsem se zase

get back to my work.

vrátit ke své práci.

In the process, however, I became part

Každopádně, během tohoto procesu jsem se stala součástí

of a disturbing trend in America

znepokojujícího trendu Ameriky,

where scientists are being sued

kde jsou vědci souzeni

for simply speaking out on matters of great public controversy.

jen pro otevřené vystoupení ve věcech veřejně značně diskutabilních.

When I got back to my work, I asked this question:

Když jsem se vrátila zpět ke své práci, zeptala jsem se sama sebe:

if I plant a false memory in your mind,

Když vštípím klamnou vzpomínku do vaší paměti,

does it have repercussions?

nemá to nějaký dopad?

Does it affect your later thoughts,

Neovlivní to vaše budoucí myšlení,

your later behaviors?

vaše pozdější chování?

Our first study planted a false memory

Naše první studie vštípila klamnou vzpomínku,

that you got sick as a child eating certain foods:

že jako malí jste onemocněli z těchto jídel:

hard-boiled eggs, dill pickles, strawberry ice cream.

vajec vařených natvrdo, nakládaných okurek a jahodové zmrzliny.

And we found that once we planted this false memory,

A zjistili jsme, že jak jsme jednou vštípili tuto klamnou vzpomínku,

people didn't want to eat the foods as much

lidé už nechtěli tolik jíst tato jídla

at an outdoor picnic.

na piknicích.

The false memories aren't necessarily bad or unpleasant.

Klamné vzpomínky nejsou nutně špatné nebo nepříjemné.

If we planted a warm, fuzzy memory

Když jsme vštípili hřejivou, neostrou vzpomínku

involving a healthy food like asparagus,

zahrnující zdravé jídlo, jako chřest,

we could get people to want to eat asparagus more.

mohli jsme donutit lidi jíst více chřestu.

And so what these studies are showing

A tak to, co nám tyto studie doopravdy ukazují,

is that you can plant false memories

je, že můžeme vštěpovat klamné vzpomínky,

and they have repercussions

a ty mají dopad,

that affect behavior long after the memories take hold.

který ovlivní chování dlouho po té, co byly tyto vzpomínky vloženy.

Well, along with this ability

Takže, na základě této schopnosti

to plant memories and control behavior

vštěpovat vzpomínky a kontrolovat chování

obviously come some important ethical issues,

samozřejmě vyvstanou některé důležité etické problémy,

like, when should we use this mind technology?

jako, kdy můžeme použít tuto techniku ovládání mysli?

And should we ever ban its use?

A neměli bychom úplně zakázat její použití?

Therapists can't ethically plant false memories

Terapeuti nemohou z etického hlediska vložit klamné vzpomínky

in the mind of their patients

do myslí jejich pacientů,

even if it would help the patient,

a to ani v případě, že by to pacientovi pomohlo,

but there's nothing to stop a parent

ale není tu nic, co by stálo v cestě rodičům

from trying this out on their overweight or obese teenager.

zkusit tuto metodu na jejich obézní teenagery.

And when I suggested this publicly,

A když jsem to veřejnosti navrhla,

it created an outcry again.

vyvolalo to opět rozruch.

"There she goes. She's advocating that parents lie to their children."

„Tady ji máme. Ona navádí rodiče, aby lhali svým dětem."

Hello, Santa Claus. (Laughter)

Ahoj, Santa Clausi. (Smích)

I mean, another way to think about this is,

Mám na myslí, že jiný způsob, jak se nad tím zamyslet, je,

which would you rather have,

co byste měli radši,

a kid with obesity, diabetes, shortened lifespan,

dítě s nadváhou, cukrovkou, se zkráceným životem,

all the things that go with it,

a vším, co s tím souvisí,

or a kid with one little extra bit of false memory?

nebo dítě s trochou falešných vzpomínek?

I know what I would choose for a kid of mine.

Vím, co bych si vybrala já pro své dítě.

But maybe my work has made me different from most people.

Ale možná se vlivem své práce odlišuji od většiny lidí.

Most people cherish their memories,

Většina lidí schraňuje své vzpomínky

know that they represent their identity,

s představou, že ty reprezentují jejich identitu,

who they are, where they came from.

kým jsou, odkud vzešli.

And I appreciate that. I feel that way too.

A toho si vážím. Cítím to stejně.

But I know from my work

Ale díky své práci vím,

how much fiction is already in there.

kolik výmyslů už jsme přijali za své.

If I've learned anything from these decades

Jestli jsem se za ta desetiletí něčemu naučila

of working on these problems, it's this:

při práci s touto problematikou, pak toto:

just because somebody tells you something

jenom proto, že vám někdo něco řekne

and they say it with confidence,

a řekne to sebejistě,

just because they say it with lots of detail,

jenom proto, že to rozebere do detailu,

just because they express emotion when they say it,

jenom proto, že vyjadřuje emoce, když vám to říká,

it doesn't mean that it really happened.

to neznamená, že se to doopravdy stalo.

We can't reliably distinguish true memories from false memories.

Nedokážeme spolehlivě rozlišit pravdivé vzpomínky od těch falešných.

We need independent corroboration.

Potřebujeme nezávislé potvrzení.

Such a discovery has made me more tolerant

A tento objev zvýšil mou toleranci

of the everyday memory mistakes

ke každodennímu chybování paměti,

that my friends and family members make.

kterého se dopouští mí přátelé a členové mé rodiny.

Such a discovery might have saved Steve Titus,

Takový objev mohl zachránit Steva Tita,

the man whose whole future was snatched away

muže, jehož celá budoucnost byla spláchnuta

by a false memory.

vinou falešné paměti.

But meanwhile, we should all keep in mind,

Zatím bychom ale my všichni měli mít na paměti,

we'd do well to,

a taky mít budeme,

that memory, like liberty,

že paměť, stejně jako svoboda,

is a fragile thing.

je křehká věc.

Thank you. Thank you.

Děkuji vám. Děkuji.

Thank you. (Applause)

Děkuji. (Potlesk)

Thanks very much. (Applause)

Děkuji vám mockrát. (Potlesk)