Tyler DeWitt: Hey science teachers -- make it fun

Translator: Morton Bast Reviewer: Krystian Aparta

Překladatel: Jakub Helcl Korektor: Radka Malá

Let me tell you a story.

Budu vám vyprávět příběh.

Jsem prvním rokem učitel biologie na střední škole

It's my first year as a new high school science teacher,

and I'm so eager.

a jsem hrozný nadšenec.

I'm so excited, I'm pouring myself into my lesson plans.

Jsem strašně nadšený, nořím se do příprav na hodiny,

ale pomalu přicházím k děsivému zjištění,

But I'm slowly coming to this horrifying realization

že si mí studenti z hodin možná nic neodnášejí.

that my students just might not be learning anything.

Tohle se stalo jednoho dne:

This happens one day:

I'd just assigned my class to read this textbook chapter

Zadal jsem třídě, aby si v učebnici přečetli kapitolu

about my favorite subject in all of biology:

o mé nejoblíbenější látce v celé biologii:

viruses and how they attack.

viry a jak útočí.

And so I'm so excited to discuss this with them,

A hrozně jsem se těšil, jak spolu budeme toto téma probírat.

Vejdu dovnitř a říkám: „Může mi někdo, prosím, vysvětlit

and I come in and I say, "Can somebody please explain

the main ideas and why this is so cool?"

hlavní myšlenky a proč je toto téma tak úžasné?“

A je ticho.

There's silence.

Nakonec se mi má oblíbená studentka podívá přímo do očí

Finally, my favorite student, she looks me straight in the eye,

and she says, "The reading sucked."

a řekne: „To čtení stálo za houby.“

(Laughter)

Pak to objasnila. Řekla: „Víte co,

And then she clarified.

She said, "You know what, I don't mean that it sucks.

nemyslím tím, že bylo na nic. Myslím tím, že jsem tomu nerozuměla ani slovo.

I mean I didn't understand a word of it.

It's boring, who cares, and it sucks."

Je to nudné. Koho to zajímá? Stojí to za houby.“

(Laughter)

Po celé třídě se

These sympathetic smiles spread all throughout the room now,

objevily souhlasné úsměvy,

and I realize that all of my other students are in the same boat,

a já jsem si uvědomil, že všichni ostatní studenti jsou na tom stejně.

Že si možná udělali poznámky nebo zapamatovali definice z učebnice,

that maybe they took notes or memorized definitions from the textbook,

ale nikdo z nich skutečně nepochopil hlavní myšlenky.

but not one of them really understood the main ideas.

Not one of them can tell me why this stuff is so cool,

Nikdo z nich mi nedokázal říct, proč je tohle téma tak skvělé,

proč je to tak důležité.

why it's so important.

Vůbec si nevím rady.

I'm totally clueless.

I have no idea what to do next.

Nemám tušení, co teď.

So the only thing I can think of is say,

Takže jediná věc, která mě napadá, je říct:

„Poslouchejte. Budu vám vyprávět příběh.

"Listen. Let me tell you a story.

The main characters in the story are bacteria and viruses.

Hlavními postavami příběhu jsou bakterie a viry.

These guys are blown up a couple million times.

Tihle hoši jsou více než milionkrát zvětšeni.

Skutečné bakterie a viry jsou tak malé,

The real bacteria and viruses are so small

že je bez mikroskopu vidět nemůžeme,

we can't see them without a microscope,

and you guys might know bacteria and viruses

ale bakterie a viry byste mohli znát,

because they both make us sick.

protože nám způsobují nemoci.

But what a lot of people don't know

Ale co spousta lidí neví, je, že viry

is that viruses can also make bacteria sick."

mohou udělat zle i bakteriím.“

Now, the story that I start telling my kids,

Ten příběh, který jsem začal dětem vyprávět,

it starts out like a horror story.

začíná jako hororový příběh.

Byla jednou jedna malá veselá bakterie.

Once upon a time, there's this happy little bacterium.

Don't get too attached to him.

Moc k ní nepřilněte.

(Laughter)

Možná vám plave v žaludku

Maybe he's floating around in your stomach

or in some spoiled food somewhere,

nebo někde v nějakém zkaženém jídle,

and all of a sudden, he starts to not feel so good.

a zničehonic jí najednou začne být špatně.

Maybe he ate something bad for lunch.

Možná snědla něco špatného k obědu.

A pak to začne být opravdu strašné,

And then things get really horrible,

as his skin rips apart,

protože se jí roztrhne stěna a uvidí vir,

and he sees a virus coming out from his insides.

jak vyplouvá z jejích útrob.

A pak to začne být vážně hrozné,

And then it gets horrible when he bursts open

když celá praskne a z jejích útrob

and an army of viruses floods out from his insides.

se vyplaví celá armáda virů.

Když - Ano, au je na místě! -

"Ouch" is right.

Když tohle vidíte a jste bakterie,

If you see this, and you're a bacterium,

this is like your worst nightmare.

je to jako vaše nejhorší noční můra.

But if you're a virus and you see this,

Ale když jste vir a vidíte tohle,

zkřížíte ručičky a řeknete si,

you cross those little legs of yours and you think,

„Válíme.“

"We rock."

Because it took a lot of crafty work to infect this bacterium.

Protože nakazit tuhle bakterii dalo spoustu lstivé práce.

Muselo se stát následující.

Here's what had to happen.

Vir se přichytil na bakterii

A virus grabbed onto a bacterium

and it slipped its DNA into it.

a nenápadně do ní vpravil svoji DNA.

Potom DNA viru vytvořila látku,

The next thing is that virus DNA made stuff

která rozseká DNA bakterie na kousky.

that chopped up the bacteria DNA.

A teď, když jsme se zbavili DNA bakterie,

And now that we've gotten rid of the bacteria DNA,

DNA viru převezme nad buňkou kontrolu

the virus DNA takes control of the cell

and it tells it to start making more viruses.

a nařídí jí začít vytvářet více virů.

Because, you see, DNA is like a blueprint

DNA je totiž jako plánek,

that tells living things what to make.

který říká živým věcem, co vytvořit.

Je to něco jako přijít do továrny na automobily

So this is kind of like going into a car factory

and replacing the blueprints with blueprints for killer robots.

a vyměnit jejich plánky za plánky na vraždící roboty.

The workers still come the next day, they do their job,

Dělníci druhý den přijdou, dělají pořád svou práci,

but they're following different instructions.

ale postupují podle odlišných instrukcí.

So replacing the bacteria DNA with virus DNA

Takže nahrazením DNA bakterií za DNA virů

přemění bakterie na továrnu pro výrobu virů -

turns the bacteria into a factory for making viruses --

that is, until it's so filled with viruses that it bursts.

až do doby, než je tak naplněna viry, že praskne.

Ale to není jediný způsob, jak viry bakterie infikují.

But that's not the only way that viruses infect bacteria.

Some are much more crafty.

Některé jsou o hodně lstivější.

(Laughter)

When a secret agent virus infects a bacterium,

Když tajný agent vir nakazí bakterii,

udělá malou špionáž.

they do a little espionage.

Here, this cloaked, secret agent virus

Takže, tenhle zahalený tajný agent vir vpravil svou DNA dovnitř buňky bakterie,

is slipping his DNA into the bacterial cell,

but here's the kicker:

a teď to přijde: Neudělá nic škodlivého - ne hned.

It doesn't do anything harmful -- not at first.

Instead, it silently slips into the bacteria's own DNA,

Místo toho potichounku vklouzne do DNA samotné bakterie

and it just stays there like a terrorist sleeper cell,

a jen tam zůstane jako teroristická spící buňka

waiting for instructions.

čekající na instrukce.

And what's interesting about this is now, whenever this bacteria has babies,

Zajímavé na tom je, že odteď kdykoliv bude mít bakterie miminka,

the babies also have the virus DNA in them.

ta miminka budou v sobě také mít DNA viru.

Takže teď máme celou obrovskou rodinu bakterií

So now we have a whole extended bacteria family,

filled with virus sleeper cells.

naplněnou virovými spícími buňkami.

They're just happily living together until a signal happens

Žijí si šťastně pospolu, dokud nepřijde signál

and bam! -- all of the DNA pops out.

a - BUM! - všechna DNA virů vyskočí.

It takes control of these cells, turns them into virus-making factories,

Převezme kontrolu na těmito buňkami, přemění je na továrny vyrábějící viry

and they all burst,

a všechny prasknou.

a huge, extended bacteria family,

Obrovská, rozvětvená rodina bakterií,

all dying with viruses spilling out of their guts,

celá umírá s viry řinoucími se z jejich střev.

the viruses taking over the bacterium.

Viry vítězí nad bakteriemi.

So now you understand how viruses can attack cells.

Teď rozumíte tomu, jak mohou viry útočit na buňky.

Jsou dva způsoby: Tomu nalevo říkáme lytický cyklus,

There are two ways:

On the left is what we call the lytic way,

where the viruses go right in and take over the cells.

kdy jdou viry přímo dovnitř buňky a převezmou nad ní kontrolu.

On the [right] is the lysogenic way

[Napravo] je lyzogenní cyklus,

that uses secret agent viruses.

který využívá tajné agenty viry.

Tohle není tak těžké, že ne?

So this stuff is not that hard, right?

And now all of you understand it.

A teď tomu všichni rozumíte.

But if you've graduated from high school,

Ale jestli jste na střední škole maturovali,

I can almost guarantee you've seen this information before.

můžu vám téměř zaručit, že už jste se s touto informací dříve setkali.

But I bet it was presented in a way that it didn't exactly stick in your mind.

Ale vsadím se, že vám to bylo předkládáno tak,

že vám to v paměti zrovna neutkvělo.

So when my students were first learning this,

Tak proč, když se to mí studenti poprvé učili,

why did they hate it so much?

to tak moc nenáviděli?

Nuže, byla tu spousta důvodů.

Well, there were a couple of reasons.

Především, zaručuju vám, že v jejich učebnicích

First of all, I can guarantee you

you that their textbooks didn't have secret agent viruses,

nebyli tajní agenti viry ani hororové příběhy.

and they didn't have horror stories.

You know, in the communication of science,

Víte, v komunikaci na poli vědy

there is this obsession with seriousness.

existuje posedlost vážností.

It kills me. I'm not kidding.

To mě ničí. Nedělám si legraci.

I used to work for an educational publisher,

Kdysi jsem pracoval pro nakladatele vzdělávácí literatury,

a jako spisovateli mi vždy říkali, abych nikdy nepoužíval příběhy,

and as a writer, I was always told never to use stories

or fun, engaging language,

humor ani poutavý jazyk,

because then my work might not be viewed as "serious" and "scientific."

protože by pak na mou práci nebylo nahlíženo

jako na „vážnou“ a „vědeckou“.

Je to jasné? Protože Bůh zřejmě zakázal, aby se kdokoliv

I mean, because God forbid somebody have fun

při studování vědy bavil.

when they're learning science.

So we have this field of science that's all about slime

Takže máme sice odvětví vědy, které se zabývá slizem

and color changes.

a změnami barev. Podívejte se na tohle.

Check this out.

A pak tu samozřejmě máme to, co musí mít každý dobrý vědec,

And then we have, of course, as any good scientist has to have ...

exploze!

explosions!

But if a textbook seems too much fun,

Ale když se učebnice zdá moc zábavná,

it's somehow unscientific.

je tak nějak nevědecká.

Now another problem

Dalším problémem bylo,

was that the language in their textbook was truly incomprehensible.

že jazyk v jejich učebnicích byl skutečně nesrozumitelný.

If we want to summarize that story that I told you earlier,

Pokud bychom chtěli shrnout příběh, který jsem vám vyprávěl,

we could start by saying,

mohli bychom začít něčím jako:

„Tyto viry vytvářejí kopie sebe samých

"These viruses make copies of themselves

by slipping their DNA into a bacterium."

vpravením své DNA do bakterie.“

Způsob, jakým to bylo znázorněno v učebnici, vypadal takto:

The way this showed up in the textbook, it looked like this:

"Bacteriophage replication is initiated

„Replikace bakteriofágu je iniciována

through the introduction of viral nucleic acid into a bacterium."

prostřednictvím introdukce virové nukleové kyseliny

do bakterie.“

That's great, perfect for 13-year-olds.

To je skvělé, perfektní pro 13leté dítě.

Jenomže problém je v tom, že ve vědeckém vzdělávání

But here's the thing:

There are plenty of people in science education

existuje spousta lidí, kteří by se na to podívali a řekli,

who would look at this and say there's no way

že není možné dát tohle studentům,

that we could ever give that to students,

because it contains some language that isn't completely accurate.

protože to obsahuje jazyk, který není tak úplně přesný.

For example, I told you that viruses have DNA.

Například jsem vám řekl, že viry obsahují DNA.

Well, a very tiny fraction of them don't.

Jenže velmi malý zlomek z nich ne.

They have something called RNA instead.

Místo toho mají něco, čemu se říká RNA.

So a professional science writer would say, "That has to go.

Profesionální vědecký spisovatel by to zakroužkoval

a řekl: „To musí pryč.

We have to change it to something much more technical."

Musíme to změnit na něco mnohem odbornějšího.“

And after a team of professional science editors

A tým profesionálních vědeckých korektorů

by při procházení tohoto opravdu jednoduchého vysvětlení

went over this really simple explanation,

našel nedostatek téměř na každém slově, které jsem použil,

they'd find fault with almost every word I've used,

and they'd have to change anything that wasn't serious enough,

a změnil by vše, co nebylo dostatečně vážné,

a musel by změnit všechno,

and they'd have to change everything

co nebylo 100% perfektní.

that wasn't 100 percent perfect.

Then it would be accurate,

Pak by to bylo přesné,

but it would be completely impossible to understand.

ale bylo by to zcela nepochopitelné.

This is horrifying.

To je děsivé.

You know, I keep talking about this idea of telling a story,

Víte, stále mluvím o této myšlence

vyprávění příběhů,

and it's like science communication has taken on this idea

a přitom si vědecká komunikace vzala za svou myšlenku,

of what I call the tyranny of precision,

kterou já nazývám „tyranie preciznosti“,

where you can't just tell a story.

kde nemůžete prostě vyprávět příběh.

It's like science has become that horrible storyteller that we all know

Je to jako kdyby se věda stala tím děsným vypravěčem,

kterého všichni známe, který popisuje detaily, co nikoho nezajímají,

who gives us all the details nobody cares about,

where you're like, "Oh, I met my friend for lunch the other day,

jako: „Potkala jsem tuhle na obědě kamarádku

and she was wearing these ugly jeans.

a měla na sobě fakt ošklivé džíny.

I mean, they weren't really jeans, they were more like leggings,

Teda... nebyly to úplně džíny, spíš něco jako legíny,

ale spíš... myslím, že to je spíš něco jako takové ty hodně úzké kalhoty,

but I guess they're actually kind of more like jeggings,

ale myslím si...“ a vy na to jen: „Proboha.

and you're just like, "Oh my God. What is the point?"

Kde je pointa?“

Nebo ještě hůř. Vědecké vzdělání se stává

Or even worse, science education is becoming

tím týpkem, co neustále říká: „Vlastně.“

like that guy who always says, "Actually."

You want to be like,

Znáte to, chcete říct něco jako: „Hej, kámo,

"Oh, dude, we had to get up in the middle of the night

museli jsme vstát uprostřed noci

a jet snad sto mil v naprosté tmě.“

and drive a hundred miles in total darkness."

And that guy's like, "Actually, it was 87.3 miles."

A ten týpek na to: „Vlastně to bylo 87,3 mil.“

And you're like, "Actually, shut up! I'm just trying to tell a story."

A vám se chce říct: „Vlastně, sklapni!

Jen se snažím vyprávět příběh.“

Protože dobré vyprávění je především o emocionálním propojení.

Because good storytelling is all about emotional connection.

Musíme přesvědčit posluchačstvo,

We have to convince our audience

that what we're talking about matters.

že na tom, co říkáme, záleží.

But just as important is knowing which details we should leave out

Ale stejně tak důležité je vědět,

které detaily bychom měli vypustit,

aby i přesto byla hlavní myšlenka pochopena.

so that the main point still comes across.

I'm reminded of what the architect Mies van der Rohe said,

Připomíná mi to, co řekl architekt Mies van der Rohe.

and I paraphrase, when he said that sometimes,

Řekl přibližně to, že občas

you have to lie in order to tell the truth.

musíte lhát, abyste řekli pravdu.

I think this sentiment is particularly relevant to science education.

Myslím si, že tento postoj je zejména důležitý

ve vědeckém vzdělávání.

Nakonec bych chtěl říct,

Now, finally, I am often so disappointed

že bývám často zklamán tím,

že si lidé myslí, že obhajuji

when people think that I'm advocating a dumbing down of science.

zjednodušení vědy.

To není vůbec pravda.

That's not true at all.

I'm currently a Ph.D. student at MIT,

V současnosti jsem doktorandem na Massachusettském technickém institutu

and I absolutely understand the importance of detailed,

a zcela rozumím důležitosti detailní,

specific scientific communication between experts,

konkrétní vědecké komunikace mezi odborníky,

but not when we're trying to teach 13-year-olds.

ale ne, když se snažíme vyučovat 13leté děti.

Když si mladý student bude myslet, že všechny viry mají DNA,

If a young learner thinks that all viruses have DNA,

tak to jeho šance na úspěch ve vědě nezničí.

that's not going to ruin their chances of success in science.

Ale když mladý student nebude ve vědě rozumět ničemu

But if a young learner can't understand anything in science

and learns to hate it because it all sounds like this,

a naučí se ji nenávidět, protože to všechno zní jako toto,

that will ruin their chances of success.

tak to jeho šance na úspěch zničí.

To musí přestat.

This needs to stop ...

Přeji si, aby změna mohla přijít od institucí nahoře,

and I wish that the change could come from the institutions at the top

které tento problém trvale udržují.

that are perpetuating these problems,

and I beg them, I beseech them to just stop it.

A já je prosím, já je snažně prosím, aby s tím přestali.

Ale myslím, že je to nepravděpodobné.

But I think that's unlikely.

So we are so lucky that we have resources

Naštěstí máme zdroje

jako je internet, kde můžeme tyto instituce obejít

like the Internet, where we can circumvent these institutions

from the bottom up.

odzdola nahoru.

There's a growing number of online resources

Neustále roste počet online zdrojů,

that are dedicated to just explaining science

které jsou určeny k vysvětlování vědy

jednoduchým, srozumitelným způsobem.

in simple, understandable ways.

Sním o stránce na způsob Wikipedie, která by vysvětlila

I dream of a Wikipedia-like website

that would explain any scientific concept you can think of

jakýkoliv vědecký pojem, který si jen můžete představit,

v jednoduchém jazyce, kterému bude každý středoškolák rozumět.

in simple language any middle schooler can understand.

And I myself spend most of my free time

Já sám trávím většinu svého volného času

vytvářením vědeckých videí, které dávám na YouTube.

making these science videos that I put on YouTube.

I explain chemical equilibrium

Vysvětluji chemickou rovnováhu pomocí analogií

using analogies to awkward middle school dances,

s trapným tancováním na druhém stupni,

and I talk about fuel cells

a vykládám látku o palivových článcích příběhy

with stories about boys and girls at a summer camp.

o chlapcích a děvčatech na letním táboře.

The feedback that I get is sometimes misspelled

Ve zpětné vazbě, kterou dostávám, jsou občas pravopisné

and it's often written in LOLcats,

i gramatické chyby,

(Laughter)

ale i tak

but nonetheless, it's so appreciative, so thankful

je to velmi uznalé, velmi vděčné,

that I know this is the right way we should be communicating science.

takže vím, že tohle je ta správná cesta,

kterou bychom měli předávat vědu.

There's still so much work left to be done, though,

Stále ale ještě zbývá spousta práce,

and if you're involved with science in any way,

a jestli jste jakkoliv zapojeni do vědy,

I urge you to join me.

naléhám na vás, abyste se přidali.

Pick up a camera, start to write a blog, whatever,

Popadněte kameru, začněte psát blog, cokoliv,

but leave out the seriousness, leave out the jargon.

ale vynechte vážnost, vynechte žargon.

Make me laugh. Make me care.

Rozesmějte mě. Zaujměte mě.

Leave out those annoying details that nobody cares about

Vynechte ty otravné detaily, které nikoho nezajímají,

and just get to the point.

a jděte rovnou k pointě.

How should you start?

Jak byste měli začít?

Why don't you say, "Listen, let me tell you a story."

Zkuste říct: „Poslouchejte. Budu vám vyprávět příběh.“

Děkuji vám.

Thank you.

(Potlesk)