Understanding the rise of China | Martin Jacques

Překladatel: Jan Bečka Korektor: Petr Bela

The world is changing

Svět se mění

with really remarkable speed.

skutečně velice rychle.

If you look at the chart at the top here,

Pokud se podíváte na tenhle graf,

you'll see that in 2025,

uvidíte, že v roce 2025

these Goldman Sachs projections

podle odhadů banky Goldman Sachs

suggest that the Chinese economy

bude čínská ekonomika

will be almost the same size as the American economy.

téměř stejně tak veliká jako americká.

And if you look at the chart

Pokud se podíváte na graf

for 2050,

pro rok 2050,

it's projected that the Chinese economy

tak se odhaduje, že čínská ekonomika

will be twice the size of the American economy,

bude ve srovnání s americkou ekonomikou dvojnásobná,

and the Indian economy will be almost the same size

a že indická ekonomika bude téměř stejně velká

as the American economy.

jak americká ekonomika.

And we should bear in mind here

A tady bychom měli mít na paměti,

that these projections were drawn up

že tyto odhady byly vytvořeny

before the Western financial crisis.

před finanční krizí na Západě.

A couple of weeks ago,

Před několika týdny

I was looking at the latest projection

jsem se díval na poslední odhad

by BNP Paribas

od BNP Paribas ohledně toho,

for when China

kdy bude Čína mít

will have a larger economy

větší ekonomiku

than the United States.

než Spojené státy.

Goldman Sachs projected 2027.

Goldman Sachs odhadoval, že v roce 2027.

The post-crisis projection

Odhad z doby po krizi

is 2020.

je rok 2020.

That's just a decade away.

To je už za deset let.

China is going to change the world

Čína změní svět

in two fundamental respects.

ve dvou zásadních ohledech.

First of all,

V prvé řadě

it's a huge developing country

je to velká rozvojová země

with a population of 1.3 billion people,

s miliardou a třemi sty milióny obyvatel,

which has been growing for over 30 years

jejíž ekonomika roste více jak třicet let

at around 10 percent a year.

kolem deseti procent ročně.

And within a decade,

Během jednoho desetiletí

it will have the largest economy in the world.

bude mít největší ekonomiku na světě.

Never before in the modern era

Nikdy dříve v novodobé historii

has the largest economy in the world

nepatřila největší ekonomika světa

been that of a developing country,

rozvojové zemi

rather than a developed country.

místo rozvinuté zemi.

Secondly,

Zadruhé,

for the first time in the modern era,

poprvé v novodobé historii

the dominant country in the world --

nejsilnější země světa -

which I think is what China will become --

a tou se Čína, myslím, stane -

will be not from the West

nebude ze Západu

and from very, very different civilizational roots.

a bude stát na velmi, velmi odlišných civilizačních základech.

Now, I know it's a widespread assumption in the West

Vím, že na Západě panuje široce rozšířená představa,

that as countries modernize,

že když se země modernizují,

they also westernize.

tak se zároveň přibližují Západu.

This is an illusion.

To je však pouhá iluze.

It's an assumption that modernity

Je založená na domněnce, že modernost

is a product simply of competition, markets and technology.

je jednoduše výsledkem konkurence, trhů a technologie.

It is not. It is also shaped equally

Není tomu tak; je stejně tak utvářena

by history and culture.

historií a kulturou.

China is not like the West,

Čína není jako Západ

and it will not become like the West.

a ani se nestane podobnou Západu.

It will remain in very fundamental respects

V řadě zásadních věcí zůstane

very different.

velice odlišná.

Now the big question here is obviously,

Logicky tedy následuje důležitá otázka -

how do we make sense of China?

jak porozumět Číně?

How do we try to understand what China is?

Jakým způsobem se máme snažit pochopit, čím Čína je?

And the problem we have in the West at the moment, by and large,

Problém, který obecně v současné době na Západě máme, je to,

is that the conventional approach

že se obvykle snažíme

is that we understand it really in Western terms,

porozumět Číně podle západních měřítek,

using Western ideas.

za použití západních myšlenkových východisek.

We can't.

To není možné.

Now I want to offer you

Chci vám nyní ukázat

three building blocks

tři stavební kameny,

for trying to understand what China is like,

které nám pomohou v naší snaze porozumět tomu, jaká je Čína -

just as a beginning.

jako takový úvod.

The first is this:

Prvním stavebním kamenem je skutečnost,

that China is not really a nation-state.

že Čína není ve skutečnosti národním státem.

Okay, it's called itself a nation-state

Říká o sobě, že je národní stát,

for the last hundred years,

posledních sto let.

but everyone who knows anything about China

Ale každý, kdo něco o Číně ví,

knows it's a lot older than this.

ví, že Čína je mnohem starší.

This was what China looked like with the victory of the Qin Dynasty

Takhle Čína vypadala po vítězství dynastie Čchin,

in 221 B.C. at the end of the warring-state period --

v roce 221 př. n. l. na konci období válčících států -

the birth of modern China.

v době zrodu moderní Číny.

And you can see it against the boundaries of modern China.

Tady můžete vidět srovnání s hranicemi moderní Číny.

Or immediately afterward, the Han Dynasty,

Nebo hned vzápětí, dynastie Chan,

still 2,000 years ago.

což bylo pořád před 2000 roky.

And you can see already it occupies

Vidíte, že se již rozkládá

most of what we now know as Eastern China,

na většině území, které dnes známe jako východní Čínu,

which is where the vast majority of Chinese lived then

což je oblast, kde tehdy žila převážná většina Číňanů,

and live now.

stejně jako je tomu i dnes.

Now what is extraordinary about this

Neobvyklé na tom celém je,

is, what gives China its sense of being China,

že, to, co dává Číně pocit, že je Čínou,

what gives the Chinese

to, co dává Číňanům

the sense of what it is to be Chinese,

pocit, co znamená být Číňany,

comes not from the last hundred years,

nepochází z onoho posledního století,

not from the nation-state period,

z období národního státu,

which is what happened in the West,

jak je tomu na Západě,

but from the period, if you like,

ale z období, chcete-li,

of the civilization-state.

civilizačního státu.

I'm thinking here, for example,

Mám tady například na mysli

of customs like ancestral worship,

zvyklosti, jako je uctívání předků,

of a very distinctive notion of the state,

velice odlišný pohled na stát

likewise, a very distinctive notion of the family,

a stejně tak velice odlišný pohled na rodinu,

social relationships like guanxi,

sociální struktury jako je kuansi,

Confucian values and so on.

konfuciánské hodnoty a tak podobně.

These are all things that come

Všechny tyto věci mají svůj původ

from the period of the civilization-state.

v období civilizačního státu.

In other words, China, unlike the Western states and most countries in the world,

Jinými slovy, Čína je, na rozdíl od západních států a většiny zemí na světě,

is shaped by its sense of civilization,

utvářena svým vnímáním civilizace,

its existence as a civilization-state,

svojí existencí jako civilizační stát

rather than as a nation-state.

spíše než národní stát.

And there's one other thing to add to this, and that is this:

Ještě je k tomu třeba dodat jednu věc.

Of course we know China's big, huge,

Samozřejmě víme, že Čína je velká, ohromná,

demographically and geographically,

populačně i rozlohou,

with a population of 1.3 billion people.

s miliardou a třemi sty milióny obyvatel.

What we often aren't really aware of

Často si ale neuvědomujeme

is the fact

skutečnost,

that China is extremely diverse

že Čína je nesmírně různorodá,

and very pluralistic,

velmi pluralitní

and in many ways very decentralized.

a v řadě ohledů silně decentralizovaná.

You can't run a place on this scale simply from Beijing,

Nemůžete řídit takhle rozlehlou zemi jen z Pekingu,

even though we think this to be the case.

ačkoliv si myslíme, že tomu tak je.

It's never been the case.

Nikdy tomu tak nebylo.

So this is China, a civilization-state,

To je tedy Čína, civilizační

rather than a nation-state.

spíše než národní stát.

And what does it mean?

Co to ale znamená?

Well, I think it has all sorts of profound implications.

Myslím, že to má celou řadu zásadních dopadů.

I'll give you two quick ones.

Uvedu jen dva rychlé příklady.

The first is that

První věc je,

the most important political value for the Chinese

že pro Číňany je nejdůležitější politickou hodnotou

is unity,

jednota,

is the maintenance

zachování

of Chinese civilization.

čínské civilizace.

You know, 2,000 years ago, Europe:

Víte, jak to bylo před dvěma tisíci lety v Evropě -

breakdown -- the fragmentation of the Holy Roman Empire.

rozpad, rozdrobení Svaté říše římské [Římské říše].

It divided, and it's remained divided ever since.

Rozdělila se a od té doby zůstala rozdělená.

China, over the same time period,

Čína se během té samé doby

went in exactly the opposite direction,

vydala přesně opačný směrem

very painfully holding this huge civilization,

a za cenu velkých obětí udržovala tuto ohromnou civilizaci,

civilization-state, together.

tento civilizační stát, pohromadě.

The second

Druhá věc

is maybe more prosaic,

je možná prozaičtější -

which is Hong Kong.

Hong Kong.

Do you remember the handover of Hong Kong

Vzpomínáte si na předání Hong Kongu

by Britain to China in 1997?

Velkou Británií Číně v roce 1997?

You may remember

Možná si pamatujete,

what the Chinese constitutional proposition was.

jaký byl čínský ústavní návrh.

One country, two systems.

Jedna země, dva systémy.

And I'll lay a wager

Vsadil bych se,

that barely anyone in the West believed them.

že jim na Západě skoro nikdo nevěřil.

"Window dressing.

"Je to jen taková fasáda.

When China gets its hands on Hong Kong,

Až se Čína zmocní Hong Kongu,

that won't be the case."

bude to vypadat úplně jinak."

Thirteen years on,

Je to už třináct let

the political and legal system in Hong Kong

a politický a právní systém v Hong Kongu

is as different now as it was in 1997.

je pořád stejně odlišný jako byl v roce 1997.

We were wrong. Why were we wrong?

Zmýlili jsme se. Proč jsme se zmýlili?

We were wrong because we thought, naturally enough,

Zmýlili jsme se, protože jsme se na to dívali, celkem přirozeně,

in nation-state ways.

z pohledu národního státu.

Think of German unification, 1990.

Vzpomeňte si na sjednocení Německa v roce 1990.

What happened?

Co se stalo?

Well, basically the East was swallowed by the West.

Východ byl vlastně pohlcen Západem.

One nation, one system.

Jeden národ, jeden systém.

That is the nation-state mentality.

To je mentalita národního státu.

But you can't run a country like China,

Nemůžete však řídit Čínu,

a civilization-state,

civilizační stát,

on the basis of one civilization, one system.

podle principu jedna civilizace, jeden systém.

It doesn't work.

Nefunguje to.

So actually the response of China

Takže reakce Číny

to the question of Hong Kong --

na hongkongskou otázku -

as it will be to the question of Taiwan --

stejně jako tomu bude v případě Tchaj-wanu -

was a natural response:

byla přirozenou reakcí:

one civilization, many systems.

jedna civilizace, mnoho systémů.

Let me offer you another building block

Chtěl bych vám teď ukázat další stavební kámen

to try and understand China --

naší snahy porozumět Číně -

maybe not sort of a comfortable one.

možná nebude až tak povzbudivý.

The Chinese have a very, very different

Číňané mají velmi, velmi odlišný

conception of race

pohled na rasu

to most other countries.

než většina ostatních zemí.

Do you know,

Věděli jste,

of the 1.3 billion Chinese,

že z 1,3 miliardy Číňanů

over 90 percent of them

přes 90 procent

think they belong to the same race,

patří ke stejné rasové skupině,

the Han?

k Chanům?

Now, this is completely different

Tohle je zcela odlišné

from the world's [other] most populous countries.

od dalších nejlidnatějších zemí na světě.

India, the United States,

Indie, Spojené státy,

Indonesia, Brazil --

Indonésie, Brazílie -

all of them are multiracial.

všechno jsou to mnohonárodnostní státy.

The Chinese don't feel like that.

Číňané se tak necítí.

China is only multiracial

Čína je mnohonárodnostní

really at the margins.

pouze na okrajích.

So the question is, why?

Otázkou je proč.

Well the reason, I think, essentially

Myslím, že příčinou je v zásadě

is, again, back to the civilization-state.

opět civilizační stát.

A history of at least 2,000 years,

Nejméně dvoutisícileté dějiny,

a history of conquest, occupation,

dějiny dobývání, okupace,

absorption, assimilation and so on,

pohlcování, asimilace a tak dále,

led to the process by which,

vedly k procesu, během nějž

over time, this notion of the Han emerged --

se v průběhu času vytvořilo toto pojetí Chanů,

of course, nurtured

které bylo pochopitelně přiživováno

by a growing and very powerful sense

narůstajícím a velice silným pocitem

of cultural identity.

kulturní identity.

Now the great advantage of this historical experience

Velkým přínosem této historické zkušenosti

has been that, without the Han,

je to, že bez Chanů

China could never have held together.

by Čína nikdy nezůstala pohromadě.

The Han identity has been the cement

Chanská identita je oním cementem,

which has held this country together.

který drží tuto zemi pohromadě.

The great disadvantage of it

Velkou nevýhodou je naopak to,

is that the Han have a very weak conception

že Chanové jen velice slabě vnímají

of cultural difference.

kulturní rozdíly.

They really believe

Skutečně věří

in their own superiority,

ve svoji vlastní nadřazenost

and they are disrespectful

a nerespektují ty,

of those who are not.

kteří jsou jiní než oni.

Hence their attitude, for example,

Z toho pramení jejich přístup například

to the Uyghurs and to the Tibetans.

k Ujgurům a Tibeťanům.

Or let me give you my third building block,

A nyní můj třetí stavební kámen,

the Chinese state.

čínský stát.

Now the relationship

Vztah mezi

between the state and society in China

státem a společností v Číně

is very different from that in the West.

je velice odlišný než na Západě.

Now we in the West

My na Západě

overwhelmingly seem to think -- in these days at least --

si v drtivé většině případů myslíme - alespoň v současné době -

that the authority and legitimacy of the state

že autorita a legitimita státu

is a function of democracy.

jsou vlastnostmi demokracie.

The problem with this proposition

Problematičnost této úvahy

is that the Chinese state

spočívá v tom, že čínský stát

enjoys more legitimacy

se těší větší míře legitimity

and more authority

a větší autoritě

amongst the Chinese

mezi Číňany,

than is true

než se dá říci

with any Western state.

o jakémkoliv západním státě.

And the reason for this

Důvod je

is because --

takový, že -

well, there are two reasons, I think.

myslím, že jsou tu dva důvody.

And it's obviously got nothing to do with democracy,

Nemá to zcela zjevně nic společného s demokracií,

because in our terms the Chinese certainly don't have a democracy.

protože podle našich měřítek Číňané určitě demokracii nemají.

And the reason for this is,

Důvodem je to,

firstly, because the state in China

zaprvé, že čínskému státu

is given a very special --

byla dána -

it enjoys a very special significance

těší se velmi zvláštnímu významu

as the representative,

coby představitel,

the embodiment and the guardian

ztělesnění a strážce

of Chinese civilization,

čínské civilizace,

of the civilization-state.

civilizačního státu.

This is as close as China gets

To je bod, kde se Čína maximálně blíží

to a kind of spiritual role.

jakési duchovní roli.

And the second reason is because,

Druhým důvodem je pak to,

whereas in Europe

že zatímco v Evropě

and North America,

a Severní Americe

the state's power is continuously challenged --

čelí moc státu neustále různým výzvám -

I mean in the European tradition,

v evropské tradici

historically against the church,

to bylo historicky proti církvi,

against other sectors of the aristocracy,

proti ostatním šlechtickým frakcím,

against merchants and so on --

proti kupcům a tak podobně -

for 1,000 years,

posledních tisíc let.

the power of the Chinese state

Moc čínského státu

has not been challenged.

takovým výzvám nečelí.

It's had no serious rivals.

Nemá žádné vážné protivníky.

So you can see

Vidíte tedy,

that the way in which power has been constructed in China

že konstrukce moci v Číně

is very different from our experience

je velmi odlišná od naší zkušenosti

in Western history.

v západní historii.

The result, by the way,

Výsledkem je, mimochodem, to,

is that the Chinese have a very different view of the state.

že Číňané mají velice odlišný pohled na stát.

Whereas we tend to view it as an intruder,

Zatímco my jej zpravidla vnímáme jako vetřelce,

a stranger,

cizince,

certainly an organ

zcela jistě jako prvek,

whose powers need to be limited

jehož moc musí být omezená

or defined and constrained,

či přesně určená a vymezená,

the Chinese don't see the state like that at all.

Číňané vidí stát úplně jinak.

The Chinese view the state

Číňané vnímají stát

as an intimate -- not just as an intimate actually,

jako důvěrného přítele - vlastně nejen jako důvěrného přítele,

as a member of the family --

jako člena rodiny -

not just in fact as a member of the family,

vlastně nejen jako člena rodiny,

but as the head of the family,

ale jako hlavu rodiny,

the patriarch of the family.

jako rodinného patriarchu.

This is the Chinese view of the state --

To je čínský pohled na stát -

very, very different to ours.

velmi, velmi odlišný od toho našeho.

It's embedded in society in a different kind of way

Je zabudován do společnosti zcela jiným způsobem

to what is the case

než je tomu

in the West.

na Západě.

And I would suggest to you that actually what we are dealing with here,

Domnívám se, že to, na co tady narážíme

in the Chinese context,

v čínském kontextu

is a new kind of paradigm,

je nové paradigma,

which is different from anything

odlišné od všeho,

we've had to think about in the past.

s čím jsme se museli vyrovnat v minulosti.

Know that China believes in the market and the state.

Vězte, že Čína věří v trh i ve stát.

I mean, Adam Smith,

Adam Smith

already writing in the late 18th century, said,

už na konci osmnáctého století napsal:

"The Chinese market is larger and more developed

"Čínský trh je větší, rozvinutější

and more sophisticated

a propracovanější

than anything in Europe."

než cokoliv v Evropě."

And, apart from the Mao period,

Kromě období Maovy vlády

that has remained more or less the case ever since.

tomu tak víceméně bylo vždycky.

But this is combined

Je to ale spojeno

with an extremely strong and ubiquitous state.

s nesmírně silným a všudypřítomným státem.

The state is everywhere in China.

Stát je v Číně všude.

I mean, it's leading firms --

Jako například, řídí firmy -

many of them are still publicly owned.

mnoho z nich je pořád veřejným majetkem.

Private firms, however large they are, like Lenovo,

Soukromé firmy, ať už jsou jakkoliv veliké, jako třeba Lenovo,

depend in many ways on state patronage.

v mnoha věcech závisí na podpoře státu.

Targets for the economy and so on

Hospodářské cíle a další věci

are set by the state.

jsou určovány státem.

And the state, of course, its authority flows into lots of other areas --

A autorita státu se, samozřejmě, přelévá do řady dalších oblastí -

as we are familiar with --

jak víme -

with something like the one-child policy.

jako například do politiky jednoho dítěte.

Moreover, this is a very old state tradition,

Navíc je to velice stará tradice státu,

a very old tradition of statecraft.

velice stará tradice státnictví.

I mean, if you want an illustration of this,

Pokud byste chtěli nějaký příklad,

the Great Wall is one.

tak je to třeba Velká zeď.

But this is another, this is the Grand Canal,

Nebo tohle je další příklad, Velký kanál,

which was constructed in the first instance

jehož stavba původně započala

in the fifth century B.C.

v pátém století před naším letopočtem

and was finally completed

a jenž byl nakonec dokončen

in the seventh century A.D.

v sedmém století našeho letopočtu.

It went for 1,114 miles,

Byl dlouhý tisíc sto čtrnáct mil

linking Beijing

a spojoval Peking

with Hangzhou and Shanghai.

s Chang-čou a Šanghají.

So there's a long history

Je zde tedy dlouhá tradice

of extraordinary state infrastructural projects

pozoruhodných státních projektů v oblasti infrastruktury

in China,

v Číně,

which I suppose helps us to explain what we see today,

což nám, myslím, pomáhá porozumět některým věcem dnes,

which is something like the Three Gorges Dam

třeba přehradě na Třech soutěskách

and many other expressions

a mnoha dalším projevům

of state competence

postavení státu

within China.

v Číně.

So there we have three building blocks

Máme zde tedy tři stavební kameny,

for trying to understand the difference that is China --

které nám mohou pomoci porozumět odlišnosti Číny -

the civilization-state,

civilizační stát,

the notion of race

vnímání rasy

and the nature of the state

a povahu státu

and its relationship to society.

a jeho vztah ke společnosti.

And yet we still insist, by and large,

A přesto pořád trváme na tom, alespoň obecně,

in thinking that we can understand China

že můžeme porozumět Číně

by simply drawing on Western experience,

jednoduše na základě naší západní zkušenosti,

looking at it through Western eyes,

dívat se na ni západníma očima,

using Western concepts.

používat západní koncepty.

If you want to know why

Pokud chcete vědět proč

we unerringly seem to get China wrong --

takřka neomylně chápeme Čínu špatně -

our predictions about what's going to happen to China are incorrect --

naše odhady toho, co se v Číně stane, jsou nesprávné -

this is the reason.

tak tohle je ten důvod.

Unfortunately, I think,

Bohužel si myslím,

I have to say that I think

musím říct, že si myslím,

attitude towards China

že přístup k Číně

is that of a kind of little Westerner mentality.

je ukázkou omezené západní mentality.

It's kind of arrogant.

Je poněkud arogantní.

It's arrogant in the sense

Je arogantní v tom smyslu,

that we think that we are best,

že se domníváme, že jsme nejlepší,

and therefore we have the universal measure.

a že proto máme univerzální měřítko.

And secondly, it's ignorant.

Je to rovněž projev ignorance.

We refuse to really address

Odmítáme se skutečně zabývat

the issue of difference.

otázkou odlišnosti.

You know, there's a very interesting passage

Existuje velice zajímavá pasáž

in a book by Paul Cohen, the American historian.

v knize amerického historika Paula Cohena.

And Paul Cohen argues

Paul Cohen v ní tvrdí,

that the West thinks of itself

že Západ se považuje

as probably the most cosmopolitan

za asi vůbec nejkosmopolitnější

of all cultures.

že všech kultur.

But it's not.

Není tomu tak.

In many ways,

V mnoha směrech

it's the most parochial,

je ze všech nejprovinčnější,

because for 200 years,

protože po dvě století

the West has been so dominant in the world

byl Západ tak dominantní světovou silou,

that it's not really needed

že vlastně nepotřeboval

to understand other cultures,

porozumět ostatním kulturám,

other civilizations.

ostatním civilizacím.

Because, at the end of the day,

Mohl totiž, když na to přišlo,

it could, if necessary by force,

v případě potřeby i silou,

get its own way.

prosadit svoje.

Whereas those cultures --

Zatímco ty ostatní kultury -

virtually the rest of the world, in fact,

vlastně celý zbytek světa -

which have been in a far weaker position, vis-a-vis the West --

které byly oproti Západu v mnohem slabším postavení,

have been thereby forced to understand the West,

byly přinuceny mu porozumět,

because of the West's presence in those societies.

vzhledem k přítomnosti Západu v těchto společnostech.

And therefore, they are, as a result,

Výsledkem je,

more cosmopolitan in many ways than the West.

že jsou v mnoha ohledech kosmopolitnější než Západ.

I mean, take the question of East Asia.

Podívejte se třeba na východní Asii.

East Asia: Japan, Korea, China, etc. --

Východní Asie: Japonsko, Korea, Čína a tak dále.

a third of the world's population lives there.

Žije tam třetina světové populace,

Now the largest economic region in the world.

je to v současnosti oblast s největší ekonomikou na světě.

And I'll tell you now,

Můžu vám říci,

that East Asianers, people from East Asia,

že Východoasijci, lidé z východní Asie,

are far more knowledgeable

toho vědí mnohem víc

about the West

o Západu

than the West is about East Asia.

než Západ ví o východní Asii.

Now this point is very germane, I'm afraid,

Obávám se, že tato skutečnost vypovídá hodně

to the present.

o současné situaci.

Because what's happening? Back to that chart at the beginning,

Co se totiž děje? Když se vrátíme k tomu grafu z úvodu -

the Goldman Sachs chart.

grafu od banky Goldman Sachs.

What is happening

Děje se to,

is that, very rapidly in historical terms,

že, z historického pohledu velice rychle,

the world is being driven

je svět nyní poháněn

and shaped,

a utvářen

not by the old developed countries,

nikoliv starými rozvinutými zeměmi,

but by the developing world.

ale rozvojovým světem.

We've seen this

Vidíme to

in terms of the G20

i na příkladu G20,

usurping very rapidly the position of the G7,

která si rychle přivlastňuje pozici G7,

or the G8.

případně G8.

And there are two consequences of this.

Tento vývoj má dvojí dopad.

First, the West

Zaprvé, Západ

is rapidly losing

rychle ztrácí

its influence in the world.

svůj vliv ve světě.

There was a dramatic illustration of this actually a year ago --

Velice jasně to bylo vidět před rokem -

Copenhagen, climate change conference.

v Kodani, na konferenci o změně klimatu.

Europe was not at the final negotiating table.

Evropa nebyla přítomna u závěrečných jednání.

When did that last happen?

Kdy se něco takového stalo naposledy?

I would wager it was probably about 200 years ago.

Tipl bych si, že to bylo tak před dvěma sty lety.

And that is what is going to happen in the future.

A tohle se bude v budoucnosti stávat znovu.

And the second implication

Druhým dopadem

is that the world will inevitably, as a consequence,

je to, že se svět bude nevyhnutelně

become increasingly unfamiliar to us,

pro nás stávat neznámějším,

because it'll be shaped by cultures and experiences and histories

protože bude utvářen kulturami a zkušenostmi a dějinami,

that we are not really familiar with,

se kterými nejsme dobře obeznámeni,

or conversant with.

ve kterých nejsme sběhlí.

And at last, I'm afraid -- take Europe;

A konečně, obávám se, v případě Evropy -

America is slightly different --

v Americe je to trošku jiné -

but Europeans by and large, I have to say,

ale Evropané, musím to tak říci, si většinou

are ignorant,

neuvědomují,

are unaware

nevědí,

about the way the world is changing.

jakým způsobem se svět proměňuje.

Some people -- I've got an English friend in China,

Někteří lidé - mám známého z Anglie, který žije v Číně,

and he said, "The continent is sleepwalking into oblivion."

a ten řekl: "Celý světadíl je jako náměsíčník kráčející do zapomnění."

Well, maybe that's true,

Možná to tak není,

maybe that's an exaggeration.

možná je to přehnané.

But there's another problem which goes along with this --

Ale souvisí s tím další problém -

that Europe is increasingly out of touch with the world --

Evropa čím dál víc ztrácí kontakt se světem

and that is a sort of

a tím vlastně nějak ztrácí

loss of a sense of the future.

představu o budoucnosti.

I mean, Europe once, of course, once commanded the future

Evropa samozřejmě v minulosti ovládala budoucnost

in its confidence.

díky své sebedůvěře.

Take the 19th century, for example.

Vezměte si třeba devatenácté století.

But this, alas, is no longer true.

Ale to už, bohužel, není pravda.

If you want to feel the future, if you want to taste the future,

Pokud chcete pocítit budoucnost, pokud chce ochutnat budoucnost,

try China -- there's old Confucius.

vyzkoušejte Čínu - tady je starý Konfucius.

This is a railway station

Tohle je nádraží,

the likes of which you've never seen before.

jaké jste nikdy předtím neviděli.

It doesn't even look like a railway station.

Dokonce ani jako nádraží nevypadá.

This is the new [Wuhan] railway station

Je to nové nádraží v Kuang-čou,

for the high-speed trains.

určené pro rychlovlaky.

China already has a bigger network

Čína už má větší síť rychlovlaků

than any other country in the world

než kterákoliv jiná země na světě

and will soon have more than all the rest of the world put together.

a brzy bude mít rozsáhlejší síť než celý zbytek světa dohromady.

Or take this: now this is an idea,

Nebo tohle: Tohle je nápad,

but it's an idea to be tried out shortly

ale nápad, který bude brzy v praxi vyzkoušen

in a suburb of Beijing.

na předměstí Pekingu.

Here you have a megabus,

Vidíte tady megabus,

on the upper deck carries about 2,000 people.

na jehož horní plošině cestuje asi 2000 lidí.

It travels on rails

Pohybuje se po kolejích

down a suburban road,

na předměstské silnici

and the cars travel underneath it.

a auta mohou jezdit pod ním.

And it does speeds of up to about 100 miles an hour.

Může jet rychlostí až 100 mil za hodinu.

Now this is the way things are going to move,

Tímto směrem se budou věci vyvíjet,

because China has a very specific problem,

protože Čína má velice konkrétní problém,

which is different from Europe

který je odlišný od situace v Evropě

and different from the United States:

a rovněž ve Spojených státech.

China has huge numbers of people and no space.

Čína má velké množství lidí a žádný prostor.

So this is a solution to a situation

Toto je tedy řešení pro situaci,

where China's going to have

kdy bude v Číně existovat

many, many, many cities

mnoho, mnoho, mnoho měst

over 20 million people.

s více jak dvaceti milióny obyvateli.

Okay, so how would I like to finish?

Co bych tedy chtěl říci na závěr?

Well, what should our attitude be

Jaký by měl být náš přístup

towards this world

k tomuto světu,

that we see

který vidíme

very rapidly developing

velice rychle se rozvíjet

before us?

před našima očima?

I think there will be good things about it and there will be bad things about it.

Myslím, že tento vývoj s sebou přinese pozitiva i negativa.

But I want to argue, above all,

Chtěl bych ale především ukázat

a big-picture positive for this world.

celkový pohled, který pro tento svět vyznívá pozitivně.

For 200 years,

Po dvě stě let

the world was essentially governed

světu v podstatě vládl

by a fragment of the human population.

pouhý zlomek lidské populace.

That's what Europe and North America represented.

Tento zlomek představovala Evropa a Severní Amerika.

The arrival of countries

Příchod zemí

like China and India --

jako Čína a Indie -

between them 38 percent of the world's population --

které dohromady disponují třiceti osmi procenty světové populace -

and others like Indonesia and Brazil and so on,

a dalších, jako jsou Indonésie a Brazílie a podobně,

represent the most important single act

představuje nejzásadnější krok

of democratization

k demokratizaci

in the last 200 years.

za posledních dvě stě let.

Civilizations and cultures,

Civilizace a kultury,

which had been ignored, which had no voice,

které byly přehlíženy, které nemohly do ničeho mluvit,

which were not listened to, which were not known about,

kterým nikdo nenaslouchal, o kterých se nevědělo,

will have a different sort

budou mít v tomto světě

of representation in this world.

jiné zastoupení.

As humanists, we must welcome, surely,

Jakožto humanisté musíme zcela jistě přivítat

this transformation,

tuto proměnu.

and we will have to learn

Budeme se muset učit

about these civilizations.

o těchto civilizacích.

This big ship here

Na této velké lodi

was the one sailed in by Zheng He

se plavil Čeng Che

in the early 15th century

v první polovině patnáctého století

on his great voyages

během svých velkých cest

around the South China Sea, the East China Sea

po Jihočínském moři, Východočínském moři

and across the Indian Ocean to East Africa.

a přes Indický oceán k východní Africe.

The little boat in front of it

A na té malé lodičce vepředu

was the one in which, 80 years later,

se o osmdesát let později

Christopher Columbus crossed the Atlantic.

Kryštof Kolumbus přeplavil přes Atlantik.

(Laughter)

(Smích)

Or, look carefully

Nebo se podívejte pozorně

at this silk scroll

na tento hedvábný svitek

made by ZhuZhou

vyrobený Ču Čouem

in 1368.

v roce 1368.

I think they're playing golf.

Myslím, že hrají golf.

Christ, the Chinese even invented golf.

Proboha, Číňané vynalezli i golf.

Welcome to the future. Thank you.

Vítejte do budoucnosti. Děkuji vám.

(Applause)

(Potlesk)