Feats of memory anyone can do | Joshua Foer

Překladatel: Mirek Mráz Korektor: Jan Kadlec

Rád bych vás požádal, abyste zavřeli oči.

I'd like to invite you to close your eyes.

Představte si, že stojíte

Imagine yourself standing outside the front door of your home.

před vstupními dveřmi vašeho domu.

Zkuste si vybavit barvu těch dveří,

I'd like you to notice the color of the door,

the material that it's made out of.

materiál, ze kterého jsou vyrobeny.

Now visualize a pack of overweight nudists on bicycles.

Nyní si představte skupinku obtloustlých nudistů jedoucích na kolech.

(Laughter)

Bojují o přední místa v cyklistickém závodě nudistů

They are competing in a naked bicycle race,

a míří si to přímo k vašim vstupním dveřím.

and they are headed straight for your front door.

I need you to actually see this.

Je třeba, abyste si to představili.

They are pedaling really hard, they're sweaty,

Šlapou jako o život, celí zpocení,

letí jako blázni.

they're bouncing around a lot.

A napálí to přímo do vašich vstupních dveří.

And they crash straight into the front door of your home.

Vzduchem letí kola,

Bicycles fly everywhere, wheels roll past you,

špice přistanou do nevhodných míst.

spokes end up in awkward places.

Step over the threshold of your door into your foyer, your hallway,

Překročte práh svých dveří

a vstupte do foyer, haly, cokoli co tam uvidíte,

whatever's on the other side,

and appreciate the quality of the light.

a vnímejte odstíny světla.

The light is shining down on Cookie Monster.

Osvětluje Sušenkovou příšeru.

Sušenková příšera na vás mává

Cookie Monster is waving at you from his perch on top of a tan horse.

ze sedla urostlého hnědáka.

It's a talking horse.

Je to mluvící kůň.

You can practically feel his blue fur tickling your nose.

Téměř cítíte, jak vás modrý kožich Sušenkové příšery šimrá na nose.

You can smell the oatmeal raisin cookie that he's about to shovel into his mouth.

Vzduchem se line vůně rozinkové sušenky, kterou si co nevidět nacpe do pusy.

Walk past him.

Projdete kolem něj do obýváku.

Walk past him into your living room.

In your living room, in full imaginative broadband,

Představte si, v plné imaginativní kráse,

picture Britney Spears.

Britney Spears.

She is scantily clad, she's dancing on your coffee table,

Je spoře oděna, tancuje na stolku

and she's singing "Hit Me Baby One More Time."

a zpívá svůj hit "Hit Me Baby One More Time."

And then, follow me into your kitchen.

Následujte mě teď do kuchyně.

Kuchyně je vydlážděna žlutými kachličkami

In your kitchen, the floor has been paved over with a yellow brick road,

and out of your oven are coming towards you Dorothy, the Tin Man,

a z trouby po nich pochodují

Dorotka, Plecháč,

the Scarecrow and the Lion from "The Wizard of Oz,"

Strašák a lev z "Čaroděje ze země Oz,"

hand-in-hand, skipping straight towards you.

ruku v ruce poskakují přímo k vám.

Okay. Open your eyes.

Dobře. Teď otevřete oči.

Chci vám něco říct o jedné prapodivné soutěži,

I want to tell you about a very bizarre contest

that is held every spring in New York City.

která se koná každé jaro v New Yorku.

It's called the United States Memory Championship.

Nese název "Paměťové mistrovství Spojených států."

And I had gone to cover this contest a few years back

Před pár lety jsem se jel na tuto soutěž podívat

as a science journalist,

jako vědecký novinář

expecting, I guess, that this was going to be like the Superbowl of savants.

s očekáváním, že se bude jednat o něco jako

superpohár géniů.

Ve skutečnosti se jednalo o bandu chlapíků a pár dam,

This was a bunch of guys and a few ladies,

widely varying in both age and hygienic upkeep.

lišících se od sebe jak věkem, tak péčí o svůj zevnějšek.

(Laughter)

(Smích)

Učili se nazpaměť stovky náhodných čísel

They were memorizing hundreds of random numbers,

looking at them just once.

po pouhém jednom pohledu.

They were memorizing the names of dozens and dozens and dozens of strangers.

Memorovali desítky a stovky neznámých jmen.

V krátkých časových úsecích se byli schopni naučit nazpaměť celé básně.

They were memorizing entire poems in just a few minutes.

Soutěžili o to, kdo si bude schopný nejrychleji zapamatovat

They were competing to see who could memorize

the order of a shuffled pack of playing cards the fastest.

pořadí zamíchaného balíčku karet.

I was like, this is unbelievable.

Tohle je neuvěřitelné, pomyslel jsem si.

Tihle lidi jsou hříčka přírody.

These people must be freaks of nature.

And I started talking to a few of the competitors.

S některými z nich jsem nahodil řeč.

This is a guy called Ed Cook, who had come over from England,

Tohle je Ed Cook

z Anglie,

where he had one of the best-trained memories.

kde patří mezi nejlepší v paměťových dovednostech.

Zeptal jsem se ho: "Ede, kdy jsi zjistil,

And I said to him, "Ed, when did you realize

that you were a savant?"

že máš takovýto talent?"

Načež Ed odvětil: "Nejsem žádný génius.

And Ed was like, "I'm not a savant.

In fact, I have just an average memory.

Ve skutečnosti mám jen průměrnou paměť.

Everybody who competes in this contest will tell you

Každý ze soutěžících

vám řekne, že má jen průměrně dobrou paměť.

that they have just an average memory.

We've all trained ourselves to perform these utterly miraculous feats of memory

Všichni jsme jen naši paměť vycvičili,

abychom byli schopni dosáhnout těchto zázračných výkonů,

using a set of ancient techniques,

pomocí starodávných technik,

techniques invented 2,500 years ago in Greece,

které vymysleli před 2 500 lety v Řecku.

the same techniques that Cicero had used to memorize his speeches,

Stejné techniky, které používal Cicero

k zapamatování svých projevů,

that medieval scholars had used to memorize entire books."

stejné techniky, jaké používali středověcí učenci k zapamatování celých knih."

Já na to: "Jaktože jsem o nich nikdy předtím neslyšel?"

And I said, "Whoa. How come I never heard of this before?"

Stáli jsme před soutěžní halou

And we were standing outside the competition hall,

and Ed, who is a wonderful, brilliant, but somewhat eccentric English guy,

a Ed, jinak skvělý, chytrý,

ale trochu výstřední anglický chlápek,

says to me, "Josh, you're an American journalist.

mi říká: "Joshi, ty jsi americký novinář.

Do you know Britney Spears?"

Znáš Britney Spears?"

"Cože? Ne. Proč?"

I'm like, "What? No. Why?"

"Já bych totiž hrozně rád naučil Britney Spears,

"Because I really want to teach Britney Spears

how to memorize the order of a shuffled pack of playing cards

jak si zapamatovat pořadí karet v zamíchaném balíčku

on U.S. national television.

v přímém přenosu amerického pořadu.

It will prove to the world that anybody can do this."

Všichni by tak viděli, že to dokáže úplně každý."

(Laughter)

(Smích)

I was like, "Well, I'm not Britney Spears,

Řekl jsem mu: "Nejsem sice Britney Spears,

ale možná bys mě to mohl naučit.

but maybe you could teach me.

I mean, you've got to start somewhere, right?"

Musíš přece někde začít, ne?"

A to byl začátek mé cesty do neznáma.

And that was the beginning of a very strange journey for me.

Velkou část dalšího roku jsem strávil

I ended up spending the better part of the next year

not only training my memory,

nejen trénováním paměti,

but also investigating it,

ale také jejím zkoumáním,

trying to understand how it works,

snahou pochopit jak pracuje,

why it sometimes doesn't work,

proč někdy nefunguje

and what its potential might be.

a jaký má skrytý potenciál.

And I met a host of really interesting people.

Setkal jsem s mnoha zajímavými lidmi.

This is a guy called E.P.

Tohle je E.P.

He's an amnesic who had, very possibly,

Amnestik, který měl dost možná

the worst memory in the world.

tu nejhorší paměť na světě.

His memory was so bad,

Byl na tom tak špatně,

that he didn't even remember he had a memory problem,

že si ani nepamatoval, že ztratil paměť,

což je neuvěřitelné.

which is amazing.

And he was this incredibly tragic figure,

Jeho příběh je neuvěřitelně tragický,

but he was a window into the extent to which our memories make us who we are.

ale je příkladem toho, jak zásadní roli

paměť hraje při utváření naší osobnosti.

Na opačném konci spektra jsem potkal tohoto chlapíka.

At the other end of the spectrum, I met this guy.

This is Kim Peek, he was the basis for Dustin Hoffman's character

Kima Peeka.

Byla jím inspirována postava Dustina Hoffmana ve filmu "Rain Man".

in the movie "Rain Man."

Strávili jsme spolu jedno odpoledne

We spent an afternoon together in the Salt Lake City Public Library

ve veřejné knihovně v Salt Lake City a učili se nazpaměť telefonní seznamy,

memorizing phone books,

skvělá zábava.

which was scintillating.

(Laughter)

(Smích)

And I went back and I read a whole host of memory treatises,

Přečetl jsem celou řadu spisů o paměti

starých více jak 2000 let,

treatises written 2,000-plus years ago in Latin,

napsaných ve starověké latině

in antiquity, and then later, in the Middle Ages.

a pak z pozdější doby středověku.

And I learned a whole bunch of really interesting stuff.

Naučil jsem se spoustu zajímavých věcí.

One of the really interesting things that I learned

Jednou z nich byla skutečnost,

is that once upon a time,

že kdysi

this idea of having a trained, disciplined, cultivated memory

nebyla představa trénované, disciplinované, kultivované paměti

zdaleka tak cizí, jak se nám zdá nyní.

was not nearly so alien as it would seem to us to be today.

Lidé kdysi věnovali velké úsilí

Once upon a time, people invested in their memories,

in laboriously furnishing their minds.

trénování své mysli.

Over the last few millenia,

Během posledních tisiciletí

we've invented a series of technologies --

lidé vynalezli spoustu technologií --

from the alphabet, to the scroll,

od abecedy a svitků

to the codex, the printing press, photography,

přes rukopisy, tiskařský lis a fotografii

the computer, the smartphone --

až k počitačům a chytrým telefonům --

všechny tyto vynálezy umožnily jednodušší

that have made it progressively easier and easier

for us to externalize our memories,

uchování našich vzpomínek tak,

for us to essentially outsource this fundamental human capacity.

že jsme na ně v podstatě mohli částečně přelít

tuto základní lidskou kapacitu.

These technologies have made our modern world possible,

Tyto technologie nám nejen umožnily existovat v moderním světě,

ale také nás změnily.

but they've also changed us.

Zanechaly stopy v naší kultuře

They've changed us culturally,

a domnívám se také, že ovlivnily i naše kognitivní schopnosti.

and I would argue that they've changed us cognitively.

Having little need to remember anymore,

Za předpokladu, že si moc nemusíme pamatovat,

it sometimes seems like we've forgotten how.

se někdy zdá, že jsme zapomněli, jak si pamatovat.

One of the last places on Earth where you still find

Jedním z mála míst na Zemi,

kde najdete pár lidí, kteří jsou nadšení

people passionate about this idea of a trained, disciplined, cultivated memory,

z myšlenky trénované, disciplinované, kultivované paměti,

is at this totally singular memory contest.

je právě zmíněná paměťová soutěž.

It's actually not that singular,

Není úplně ojedinělá,

podobné soutěže se pořádají po celém světě.

there are contests held all over the world.

And I was fascinated, I wanted to know how do these guys do it.

Mě vždycky fascinovalo to, jak to tihle lidi dokážou.

Před pár lety se rozhodlo několik vědců z University College London

A few years back a group of researchers at University College London

brought a bunch of memory champions into the lab.

otestovat skupinku paměťových šampionů.

Chtěli zjistit následující:

They wanted to know:

Do these guys have brains that are somehow structurally,

Mají tito lidé mozek,

který se nějakým způsobem, strukturálně či anatomicky, liší od toho našeho?

anatomically different from the rest of ours?

The answer was no.

Odpověď zněla: Ne.

Are they smarter than the rest of us?

Jsou chytřejší než my?

They gave them a bunch of cognitive tests, and the answer was: not really.

Dali jim sadu kognitivních testů

a odpověď byla: Ani ne.

There was, however, one really interesting and telling difference

Podstatný rozdíl byl však

between the brains of the memory champions

mezi mozkem paměťových přeborníků

and the control subjects that they were comparing them to.

a kontrolních subjektů, se kterými je porovnávali.

When they put these guys in an fMRI machine,

Když dali přeborníky na magnetickou rezonanci,

aby prohlédli jejich mozek

scanned their brains while they were memorizing numbers

při zapamatování si čísel, lidských tváří a obrázků vloček,

and people's faces and pictures of snowflakes,

they found that the memory champions were lighting up different parts of the brain

zjistili, že přeborníci narozdíl od ostatních

zapojovali jiné

than everyone else.

části mozku.

Of note, they were using, or they seemed to be using,

Zdálo se, že používali

a part of the brain that's involved in spatial memory and navigation.

část mozku, která je spojena s prostorovou pamětí a navigací.

Why?

Proč? A co si z tohoto poznání můžeme odnést my?

And is there something that the rest of us can learn from this?

Tento druh paměťové soutěže

The sport of competitive memorizing is driven by a kind of arms race where,

je podobný závodu ve zbrojení,

every year, somebody comes up with a new way to remember more stuff more quickly,

kdy každý rok někdo přijde s novou,

rychlejší a efektivnější metodou, jak si zapamatovat více věcí,

and then the rest of the field has to play catch-up.

a zbytek soutěžního pole se ho snaží dohnat.

Tohle je můj přítel Ben Pridmore,

This is my friend Ben Pridmore,

trojnásobný paměťový šampion.

three-time world memory champion.

Na stole před ním

On his desk in front of him are 36 shuffled packs of playing cards

je 36 zamíchaných balíčků herních karet,

that he is about to try to memorize in one hour,

které se pokusí během jedné hodiny zapamatovat

pomocí své vlastní techniky.

using a technique that he invented and he alone has mastered.

He used a similar technique

Podobnou techniku použil

k zapamatování přesného pořadí

to memorize the precise order of 4,140 random binary digits

4140 náhodných binárních číslic

in half an hour.

během 30 minut.

(Laughter)

Yeah.

Ano.

And while there are a whole host of ways

Přestože je nesčetné množství způsobů,

of remembering stuff in these competitions,

jak si v těchto soutěžích věci zapamatovat,

everything, all of the techniques that are being used,

všechny techniky, které jsou používány,

ultimately come down to a concept

spějí ke stejnému konceptu,

that psychologists refer to as "elaborative encoding."

který psychologové označují termínem elaborativní kódování.

And it's well-illustrated by a nifty paradox

Tento koncept je hezky popsán paradoxem

known as the Baker/baker paradox, which goes like this:

pod názvem Pekař/pekař,

který říká:

If I tell two people to remember the same word,

Představte si, že řeknu dvěma lidem, aby si zapamatovali stejné slovo.

if I say to you,

Prvnímu řeknu:

"Remember that there is a guy named Baker."

"Zapamatujte si tohoto chlápka,

That's his name.

jmenuje se Pekař."

And I say to you, "Remember that there is a guy who is a baker."

Druhému řeknu: "Zapamatujte tohoto chlápka, je to pekař."

Okay?

And I come back to you at some point later on,

Když se pak po čase zeptám prvního:

and I say, "Do you remember that word that I told you a while back?

"Pamatuješ si to slovo,

co jsem ti před chvílí řekl?

Do you remember what it was?"

Pamatuješ si, co to bylo za slovo?"

The person who was told his name is Baker

Ten, kterému jsem řekl, že se chlápek jmenuje Pekař,

is less likely to remember the same word

si na slovo vzpomene hůř,

than the person was told his job is a baker.

než ten, kterému jsem řekl, že pracuje jako pekař.

Stejné slovo, ale jinak zapamatovatelné. Divné, že?

Same word, different amount of remembering; that's weird.

What's going on here?

Co se tedy stalo?

Well, the name Baker doesn't actually mean anything to you.

Jméno Pekař vám ve skutečnosti nic neříká.

It is entirely untethered from all of the other memories

Je naprosto oddělené

od všech vašich dalších vzpomínek.

floating around in your skull.

Zatímco pekaře

But the common noun "baker" -- we know bakers.

jako povolání známe všichni.

Bakers wear funny white hats.

Pekaři nosí srandovní bílé čepice.

Bakers have flour on their hands.

Pekaři mají ruce od mouky.

Bakers smell good when they come home from work.

Když se pekař vrátí domů z práce, pěkně voní.

Maybe we even know a baker.

Možná dokonce nějakého pekaře známe.

And when we first hear that word,

A když pak poprvé uslyšíme to slovo,

začneme jej spojovat s asociacemi,

we start putting these associational hooks into it,

that make it easier to fish it back out at some later date.

které nám usnadňují si jej vybavit později.

Celé kouzlo toho, jak si co nejvíce zapamatovat

The entire art of what is going on in these memory contests,

nejen v těchto paměťových soutěžích,

and the entire art of remembering stuff better in everyday life,

ale i v každodenním životě,

spočívá v tom, abychom dovedli převést Pekaře

is figuring out ways to transform capital B Bakers

na pekaře.

into lower-case B bakers --

Převést informaci, která postrádá kontext,

to take information that is lacking in context,

in significance, in meaning,

význam a smysl

and transform it in some way,

a nějak ji upravit,

so that it becomes meaningful in the light of all the other things

aby byla smysluplná

mezi všemi ostatními věcmi, která máte uložené v paměti.

that you have in your mind.

One of the more elaborate techniques for doing this

Jedna z pokročilejších technik jak tohoto dosáhnout

pochází z doby starověkého Řecka před 2500 lety.

dates back 2,500 years to Ancient Greece.

It came to be known as the memory palace.

Začalo se jí říkat paměťový palác.

Tady je příběh, který stojí za jejím vytvořením:

The story behind its creation goes like this:

There was a poet called Simonides, who was attending a banquet.

Byl jednou jeden básník Simonides,

který šel na hostinu.

Byl vlastně najatý jako bavič,

He was actually the hired entertainment,

because back then, if you wanted to throw a really slamming party,

když jste tehdy totiž chtěli mít pořádnou party,

you didn't hire a D.J., you hired a poet.

tak jste si nepozvali DJ, ale básníka.

And he stands up, delivers his poem from memory, walks out the door,

Simonides se postaví, přednese nazpaměť naučenou báseň, vyjde ven ze dveří

and at the moment he does,

a v tom se celý sál zhroutí.

the banquet hall collapses.

Všichni uvnitř jsou zabiti.

Kills everybody inside.

Nejen, že jsou všichni mrtví,

It doesn't just kill everybody,

it mangles the bodies beyond all recognition.

ale jejich těla jsou k nepoznání.

Nikdo neví, kdo byl uvnitř,

Nobody can say who was inside,

nikdo neví, kde kdo seděl.

nobody can say where they were sitting.

The bodies can't be properly buried.

Těla nemohou být náležitě pohřbena.

It's one tragedy compounding another.

Jedna tragédie se nabaluje na druhou.

Simonides, standing outside,

Simonides stojí venku

the sole survivor amid the wreckage,

jako jediný, kdo přežil, a mezi troskama

closes his eyes and has this realization,

zavře oči a zjistí,

že si dokáže v mysli vybavit,

which is that in his mind's eye,

he can see where each of the guests at the banquet had been sitting.

kde každý z hostů na večírku seděl.

And he takes the relatives by the hand,

Vezme každého z pozůstalých za ruku

and guides them each to their loved ones amid the wreckage.

a dovede je k místu, kde pod troskami leží jejich drazí.

Simonides v tu chvíli přišel na to,

What Simonides figured out at that moment,

co všichni tak nějak intuitivně tušíme --

is something that I think we all kind of intuitively know,

which is that, as bad as we are at remembering names and phone numbers,

špatně si pamatujeme

jména a telefonní čísla

and word-for-word instructions from our colleagues,

a doslovné instrukce od našich kolegů z práce,

we have really exceptional visual and spatial memories.

máme však výjimečnou zrakovou a prostorovou paměť.

Kdybych se vás zeptal na prvních 10 slov

If I asked you to recount the first 10 words of the story

that I just told you about Simonides,

příběhu o Simonidovi, který jsem vám teď vyprávěl,

dost těžko si na ně vzpomenete.

chances are you would have a tough time with it.

Vsadil bych se však,

But, I would wager that if I asked you to recall

že kdybyste si teď měli vybavit,

who is sitting on top of a talking tan horse

kdo seděl na mluvícím hnědákovi

ve vašem foyer,

in your foyer right now,

nebudete mít problém.

you would be able to see that.

The idea behind the memory palace

Hlavní myšlenkou paměťového paláce

is to create this imagined edifice in your mind's eye,

je vytvořit si v mysli smyšlenou konstrukci

and populate it with images of the things that you want to remember --

a vyplnit ji představami

věcí, které si chcete zapamatovat --

the crazier, weirder, more bizarre,

čím šílenější, podivnější,

funnier, raunchier, stinkier the image is,

směšnější, vzrušující, odpornější ta představa je,

the more unforgettable it's likely to be.

tím lépe si ji zapamatujete.

This is advice that goes back 2,000-plus years

Tato pomůcka je stará více jak 2000 let

a sahá až do dob raných latinských spisů o paměti.

to the earliest Latin memory treatises.

So how does this work?

Jak to tedy funguje?

Let's say that you've been invited to TED center stage to give a speech,

Řekněme, že jste byli pozváni

přednést prezentaci na hlavním pódiu TEDu,

a chcete ji přednést z hlavy

and you want to do it from memory,

stejným způsobem jako Cicero,

and you want to do it the way that Cicero would have done it,

if he had been invited to TEDxRome 2,000 years ago.

kdyby jej před 2000 lety pozvali na TEDxŘím.

(Laughter)

What you might do

Mohli byste to udělat tak,

is picture yourself at the front door of your house.

že si představíte, jak stojíte před vstupními dveřmi vašeho domu,

a vymyslíte si nějakou

And you'd come up with some sort of crazy, ridiculous, unforgettable image,

naprosto šílenou, směšnou, nezapomenutelnou představu,

to remind you that the first thing you want to talk about

která by vám připomněla, že první, o čem chcete mluvit,

is this totally bizarre contest.

je tahle šílená paměťová soutěž.

(Laughter)

Pak vejdete do domu

And then you'd go inside your house,

and you would see an image of Cookie Monster on top of Mister Ed.

a spatříte Sušenkovou příšeru

na hlavě pana Eda.

And that would remind you

To by vám připomnělo,

that you would want to then introduce your friend Ed Cook.

že chcete představit vašeho kamaráda Eda Cooka.

Pak byste uviděli Britney Spears,

And then you'd see an image of Britney Spears

to remind you of this funny anecdote you want to tell.

která by vám připomněla říct ten vtip.

And you'd go into your kitchen,

Následně vejdete do kuchyně

and the fourth topic you were going to talk about

a čtvrté téma, o kterém chcete mluvit,

je ta podivná cesta, na kterou jste se na rok vydali,

was this strange journey that you went on for a year,

and you'd have some friends to help you remember that.

a na to, abyste si na vše vzpomenuli, máte několik smyšlených přátel.

Takhle si proslovy pamatovali římští řečníci --

This is how Roman orators memorized their speeches --

not word-for-word, which is just going to screw you up,

ne slovo od slova, což vás jenom zmate,

but topic-for-topic.

ale od tématu k tématu.

Úvodní věta odstavce nesoucí hlavní myšlenku ("topic sentence")

In fact, the phrase "topic sentence" --

vlastně pochází z řeckého slova "topos",

that comes from the Greek word "topos,"

which means "place."

což znamená "místo".

That's a vestige of when people used to think about oratory and rhetoric

Je to pozůstatek

z doby, kdy lidé přemýšleli o řečnickém umění

v těchto prostorových termínech.

in these sorts of spatial terms.

The phrase "in the first place,"

Spojení "na prvním místě"

znamená první místo v našem paměťovém paláci.

that's like "in the first place of your memory palace."

I thought this was just fascinating,

"To je skvělé," pomyslel jsem si

and I got really into it.

a opravdu mě to chytlo.

And I went to a few more of these memory contests,

Navštívil jsem několik dalších paměťových soutěží.

and I had this notion that I might write something longer

A napadlo mě, že bych mohl

about this subculture of competitive memorizers.

o této subkultuře paměťových atletů napsat něco víc.

Byl tu však jeden problém --

But there was a problem.

The problem was that a memory contest

paměťové soutěže jsou

is a pathologically boring event.

až chorobně nudnou záležitostí.

(Laughter)

(Smích)

Vážně, jsou jako skupinka lidí píšících Scia.

Truly, it is like a bunch of people sitting around taking the SATs --

I mean, the most dramatic it gets

Nejdramatičtější chvilkou je,

is when somebody starts massaging their temples.

když si někdo začne masírovat hlavu.

Jsem ale novinář a potřebuji o něčem psát.

And I'm a journalist, I need something to write about.

Vím, že se v mysli soutěžících odehrávají neuvěřitelné věci,

I know that there's incredible stuff happening in these people's minds,

but I don't have access to it.

ke kterým ale nemám přístup.

And I realized, if I was going to tell this story,

Uvědomil jsem si, že pokud chci o tomto napsat příběh,

I needed to walk in their shoes a little bit.

je nezbytné, abych se do nich víc vžil.

A tak jsem každé ráno, ještě než jsem si sedl k novinám,

And so I started trying to spend 15 or 20 minutes

every morning, before I sat down with my New York Times,

strávil 15 až 20 minut

just trying to remember something.

pokoušením si něco zapamatovat.

Mohla to být báseň,

Maybe it was a poem,

maybe it was names from an old yearbook that I bought at a flea market.

jména ze staré ročenky,

kterou jsem pořídil na bleším trhu.

Zjistil jsem, že to je strašná sranda,

And I found that this was shockingly fun.

I never would have expected that.

což bych nikdy neřekl.

It was fun because this is actually not about training your memory.

Byla to sranda, protože se nejednalo o trénování paměti.

Je to o tom, že se neustále snažíte zlepšit

What you're doing, is you're trying to get better and better

ve vytváření, ve smýšlení

at creating, at dreaming up,

these utterly ludicrous, raunchy, hilarious,

naprosto absurdních, vzrušujících, legračních

and hopefully unforgettable images in your mind's eye.

a snad nezapomenutelných představ ve vaší mysli.

And I got pretty into it.

A docela mě to chytlo.

This is me wearing my standard competitive memorizer's training kit.

Tady na sobě mám standardní tréninkovou výstroj soutěžících.

(Laughter)

Tohle jsou klapky na uši

It's a pair of earmuffs

and a set of safety goggles that have been masked over

a sada brýlí, které jsou celé zakryty

až na dvě malé dírky,

except for two small pinholes,

because distraction is the competitive memorizer's greatest enemy.

jelikož úhlavním nepřítelem soutěžícího je ztráta soustředění.

Vrátil jsem se na místo, kde se konala soutěž, o které jsem minulý rok psal,

I ended up coming back to that same contest

that I had covered a year earlier,

and I had this notion that I might enter it,

a napadlo mě, že bych se mohl taky zúčastnit

sort of as an experiment in participatory journalism.

jako součást takového experimentu v rámci aktivní novinařiny.

It'd make, I thought, maybe a nice epilogue to all my research.

Mohl bych tak napsat pěkný epilog k celému svému výzkumu, pomyslel jsem si.

Problem was, the experiment went haywire.

Problémem ale bylo, že celý experiment zkolaboval.

I won the contest --

Soutěž jsem totiž vyhrál,

(Laughter)

which really wasn't supposed to happen.

což se vůbec nemělo stát.

(Applause)

(Potlesk)

Now, it is nice to be able to memorize speeches

Je sice hezké

zapamatovat si proslovy,

and phone numbers and shopping lists,

telefonní čísla a nákupní lístky,

ale o to ve skutečnosti přece nejde.

but it's actually kind of beside the point.

Jedná se jen o triky,

These are just tricks.

o triky, které fungují,

They work because they're based on some pretty basic principles

protože jsou založeny na poměrně jednoduchých principech,

about how our brains work.

na nichž náš mozek pracuje.

A nemusíte vytvářet paměťové paláce

And you don't have to be building memory palaces

or memorizing packs of playing cards

nebo si pamatovat balíčky hracích karet,

to benefit from a little bit of insight about how your mind works.

abyste se dozvěděli trochu víc

o tom, jak funguje vaše mysl.

We often talk about people with great memories

Často zmiňujeme lidi se skvělou pamětí,

jakoby byli nositeli jakéhosi přirozeného nadání,

as though it were some sort of an innate gift,

but that is not the case.

ale tak tomu není.

Great memories are learned.

Skvělé paměti se dá naučit.

Zapamatujeme si věci, když se soustředíme,

At the most basic level, we remember when we pay attention.

když jsme do něčeho hluboce ponořeni.

We remember when we are deeply engaged.

We remember when we are able to take a piece of information and experience,

Pamatujeme si věci, když dokážeme

uchopit informaci a zážitek

and figure out why it is meaningful to us,

a přijdeme na to, čím je pro nás užitečná,

why it is significant, why it's colorful,

proč je důležitá a barevná.

when we're able to transform it in some way that makes sense

Lépe si pamatujeme, pokud umíme převést

danou informaci do podoby, která dává smysl

in the light of all of the other things floating around in our minds,

mezi všemi ostatními věcmi a zážitky, které v naší hlavě poletují.

when we're able to transform Bakers into bakers.

Když umíme převést Pekaře na pekaře.

Paměťový palác a další techniky

The memory palace, these memory techniques --

jsou jen zkratky.

they're just shortcuts.

In fact, they're not even really shortcuts.

Vlastně ani nejsou zkratkami.

They work because they make you work.

Fungují, protože vás na sobě přimějí pracovat.

Donutí vás k hlubšímu zamyšlení,

They force a kind of depth of processing,

a kind of mindfulness,

jistému uvědomění,

that most of us don't normally walk around exercising.

které obyčejně jen málo z nás cvičí.

But there actually are no shortcuts.

Ve skutečnosti neexistují zkratky.

Jedině tak si věci zapamatujeme.

This is how stuff is made memorable.

Pokud je něco, co bych chtěl, abyste si odnesli,

And I think if there's one thing that I want to leave you with,

pak je to E.P.,

it's what E.P., the amnesic who couldn't even remember he had a memory problem,

amnestik, který si ani nepamatoval, že má probém s pamětí,

left me with,

díky kterému

which is the notion that our lives are the sum of our memories.

jsem si uvědomil,

že naše životy jsou souhrnem vzpomínek.

How much are we willing to lose

Kolik z nich jsme ochotni ztratit

z našeho už tak krátkého života tím,

from our already short lives,

by losing ourselves in our Blackberries, our iPhones,

že se naplno oddáme našim mobilům, iPhonům,

by not paying attention to the human being across from us

nevěnováním pozornosti lidem naproti nám,

who is talking with us,

kteří s námi mluví,

by being so lazy that we're not willing to process deeply?

tím, že jsme tak líní, že nejsme ochotni

se pořádně zamyslet?

Na vlastní kůži jsem zjistil,

I learned firsthand

that there are incredible memory capacities

že každý z nás disponuje neuvěřitelnými

latent in all of us.

paměťovými schopnostmi.

Pokud však chcete žít nezapomenutelný život,

But if you want to live a memorable life,

musíte být člověkem,

you have to be the kind of person

who remembers to remember.

který si nezapomíná pamatovat.

Thank you.

Děkuji.

(Applause)

(Potlesk)