Daniel H. Cohen: For argument's sake

Překladatel: Marek Petrik Korektor: Zuzana Vobecka

Jmenuji se Dan Cohen a jsem akademik, jak se říká.

My name is Dan Cohen and I am an academic, as he said.

Znamená to, že se hádám.

And what that means is that I argue.

It's an important part of my life.

Je to důležitá součást mého života a hádám se rád.

And I like to argue.

And I'm not just an academic, I'm a philosopher,

Nejsem jenom akademik, jsem filozof,

takže si myslím, že jsem v hádání se dost dobrý.

so I like to think that I'm actually pretty good at arguing.

Ale také o hádání hodně přemýšlím.

But I also like to think a lot about arguing.

And in thinking about arguing, I've come across some puzzles.

A když jsem tak o tom přemýšlel, narazil jsem na řadu záhad,

And one of the puzzles is that,

a jedna z těch záhad je,

as I've been thinking about arguing over the years --

že když jsem celé ty roky uvažoval o hádání,

a dnes už jsou to celá desetiletí, tak jsem se v hádání zlepšil,

and it's been decades now --

I've gotten better at arguing.

But the more that I argue and the better I get at arguing,

ale čím víc se hádám, tím lepší v hádání jsem,

a tím častěji prohrávám. A to je ta záhada.

the more that I lose.

And that's a puzzle.

And the other puzzle is that I'm actually okay with that.

Další záhada je, že mi to vlastně vůbec nevadí.

Why is it that I'm okay with losing

Proč mi prohrávání nevadí

and why is it that I think good arguers are actually better at losing?

a čím to, že ti, co jsou v hádání dobří,

vlastně lépe prohrávají?

Well, there are some other puzzles.

Nuže, jsou tu i další záhady.

One is: why do we argue?

Jedna z nich je, proč se hádáme? Komu hádky prospívají?

Who benefits from arguments?

When I think about arguments, I'm talking about --

A když se teď nad hádáním zamyslím, chci říct,

let's call them academic arguments or cognitive arguments --

můžeme je nazývat akademické rozepře nebo kognitivní argumentace,

where something cognitive is at stake:

kde je v sázce nějaké nové poznání.

Is this proposition true? Is this theory a good theory?

Je tento návrh pravdivý? Je tato teorie dobrá?

Is this a viable interpretation of the data or the text? And so on.

Je to použitelná interpretace údajů nebo textu?

I'm not interested really in arguments about whose turn it is to do the dishes

A tak dále. Nezajímají mě hádky o tom,

kdo je na řadě s umýváním nádobí nebo kdo má vynést smetí.

or who has to take out the garbage.

Yeah, we have those arguments, too.

Ano, i kvůli tomu se hádáme.

I tend to win those arguments, because I know the tricks.

V těchto já většinou vyhrávám, protože znám určité triky.

Ale to nejsou důležité hádky.

But those aren't the important arguments.

Dnes mě spíš zajímají akademické pře,

I'm interested in academic arguments,

a následující věci mi nejdou do hlavy.

and here are the things that puzzle me.

Zaprvé, co vyhrají ti, co jsou v hádání dobří, když vyhrají spor?

First, what do good arguers win when they win an argument?

What do I win if I convince you

Co vyhraju, když vás přesvědčím, že

that utilitarianism isn't really the right framework

utilitarianismus není ten správný systém pro uvažování o etických teoriích?

for thinking about ethical theories?

Tak co vyhrajeme, když vyhrajeme hádku?

What do we win when we win an argument?

Ba co víc, co mám z toho,

Even before that,

what does it matter to me

jestli si myslíte, že Kantova teorie funguje,

whether you have this idea that Kant's theory works

or Mill is the right ethicist to follow?

nebo že bychom se měli zajímat o Millovu etiku?

Netrhá mi žíly, jestli si myslíte,

It's no skin off my back

whether you think functionalism is a viable theory of mind.

že funkcionalismus je použitelná teorie myšlení.

So why do we even try to argue?

Proč se tedy vůbec snažíme hádat?

Why do we try to convince other people

Proč zkoušíme přesvědčit ostatní

to believe things they don't want to believe,

aby věřili věcem, kterým věřit nechtějí?

and is that even a nice thing to do?

A je to vůbec slušné? Je správné,

Is that a nice way to treat another human being,

že tak zacházíme s ostatními, snažíme se je přimět

try and make them think something they don't want to think?

myslet něco, co si myslet nechtějí?

Well, my answer is going to make reference to three models for arguments.

Moje odpověď se opírá

o tři modely rozepří.

The first model -- let's call it the dialectical model --

První model, budeme mu říkat dialektický model,

is we think of arguments as war; you know what that's like --

je, když přemýšlíme o hádkách jako o válce, a víte jaké to je.

Je tu spousta křiku a řevu

a lot of screaming and shouting and winning and losing.

a vyhrávání a prohrávání,

a není to moc užitečný model hádání

That's not a very helpful model for arguing,

but it's a pretty common and entrenched model for arguing.

ale je celkem běžný a pevně zakotvený.

But there's a second model for arguing: arguments as proofs.

Je tu i druhý model hádání: hádání jako důkaz.

Think of a mathematician's argument.

Vezměte si matematické spory.

Here's my argument. Does it work? Is it any good?

Zde je můj argument. Funguje to? Je to správně?

Are the premises warranted? Are the inferences valid?

Jsou předpoklady oprávněné? Jsou závěry platné?

Odpovídá výsledek předpokladům?

Does the conclusion follow from the premises?

No opposition, no adversariality --

Žádné soupeření, žádná ublíženost,

not necessarily any arguing in the adversarial sense.

není to nutně hádání v tom negativním slova smyslu.

But there's a third model to keep in mind

Ale mějme na paměti, že je tu ještě třetí model

that I think is going to be very helpful,

který si myslím, že bude velmi užitečný,

and that is arguments as performances, arguments in front of an audience.

a to jsou hádky jako umělecké výkony,

hádky, které se dějí před publikem.

We can think of a politician trying to present a position,

Můžeme si představit politika, který se snaží předložit stanovisko,

trying to convince the audience of something.

snaží se publikum o něčem přesvědčit.

But there's another twist on this model that I really think is important;

Tento model má ještě háček, který si myslím, že je důležitý,

namely, that when we argue before an audience,

někdy, když se hádáme před publikem,

sometimes the audience has a more participatory role in the argument;

někdy má to publikum ve při svoji roli,

that is, arguments are also [performances] in front of juries,

například za při můžeme označit slyšení před porotou,

who make a judgment and decide the case.

která vynáší rozsudek a rozhoduje o případu.

Budeme tomu říkat rétorický model,

Let's call this the rhetorical model,

where you have to tailor your argument to the audience at hand.

kde musíte přizpůsobit svoji při určitému publiku.

You know, presenting a sound, well-argued,

Víte, vést solidní, dobře argumentovanou,

tight argument in English before a francophone audience

neprůstřelnou při v angličtině před frankofonním publikem

just isn't going to work.

zkrátka nebude fungovat.

So we have these models -- argument as war, argument as proof

Takže máme tyto modely - hádka jako válka,

hádka jako důkaz a hádka jako představení.

and argument as performance.

Z těch tří je hádka jako válka ta dominantní.

Of those three, the argument as war is the dominant one.

It dominates how we talk about arguments,

Dominuje tomu, jak o hádkách mluvíme,

it dominates how we think about arguments,

jak o nich myslíme

and because of that, it shapes how we argue,

a proto určuje i to, jak se hádáme,

our actual conduct in arguments.

jak svoje hádky vedeme.

Now, when we talk about arguments,

Když o hádkách mluvíme,

we talk in a very militaristic language.

ano mluvíme velmi militaristickým jazykem.

We want strong arguments, arguments that have a lot of punch,

Chceme silné argumenty, argumenty, které budou mít dopad,

arguments that are right on target.

argumenty, které přesně sednou.

We want to have our defenses up and our strategies all in order.

Chceme neprůstřelnou obhajobu a správnou strategii.

We want killer arguments.

Chceme argumenty, které budou zabíjet.

That's the kind of argument we want.

Přesně takové hádky chceme.

It is the dominant way of thinking about arguments.

To je dominantní způsob jakým o hádkách přemýšlíme.

When I'm talking about arguments,

Když mluvím o hádkách, je to tak jak si

that's probably what you thought of, the adversarial model.

pravděpodobně myslíte, ten konfliktní model.

But the war metaphor,

Ale ta válečná metafora, válečné paradigma

the war paradigm or model for thinking about arguments,

nebo model uvažování o hádkách,

has, I think, deforming effects on how we argue.

má, myslím, na to, jak se hádáme, deformující účinky.

Zaprvé vyzdvihuje taktiku nad podstatu.

First, it elevates tactics over substance.

You can take a class in logic, argumentation.

Můžete si koupit kurz logiky, argumentace.

Můžete se naučit všechny ty triky, které lidé používají,

You learn all about the subterfuges

that people use to try and win arguments -- the false steps.

aby se pokusili vyhrát hádku, jejich chyby.

It magnifies the us-versus them aspect of it.

Zveličuje to ten aspekt my versus oni.

It makes it adversarial; it's polarizing.

Dělá z toho soupeření. Je to polarizující.

And the only foreseeable outcomes are triumph -- glorious triumph --

A jediný předvídatelný výsledek

je triumf, slavné vítězství, nebo pokoření, potupná porážka.

or abject, ignominious defeat.

I think those are deforming effects,

Myslím, že to jsou deformující účinky, a nejhorší ze všeho je,

and worst of all, it seems to prevent things like negotiation

že se zdá, že brání smlouvání,

or deliberation or compromise or collaboration.

rozmýšlení, kompromisům

a spolupráci.

Think about that one -- have you ever entered an argument thinking,

Přemýšlejte o tom. Dostali jste se někdy do hádky

a pomysleli si: „Zkusme přijít na to, jestli se můžeme na něčem domluvit,

"Let's see if we can hash something out, rather than fight it out.

než abychom si to vybojovali. Co můžeme společně vymyslet?“

What can we work out together?"

I think the argument-as-war metaphor

A myslím, že ta metafora hádky jako války

zabraňuje těmto ostatním možným řešením hádky.

inhibits those other kinds of resolutions to argumentation.

And finally -- this is really the worst thing --

A konečně, a to je na tom to nejhorší,

arguments don't seem to get us anywhere; they're dead ends.

nezdá se, že by nás hádky někam dovedly.

Jsou to slepé uličky. Jsou to kruhové objezdy,

They are like roundabouts or traffic jams or gridlock in conversation.

nebo dopravní zácpy nebo patové situace v konverzaci.

We don't get anywhere.

Nikam se nedostaneme.

And one more thing.

A ještě jedna věc, a jako učitele

And as an educator, this is the one that really bothers me:

mě to velmi trápí:

If argument is war,

Pokud je hádka válka, pak je tu implicitní rovnice

then there's an implicit equation of learning with losing.

mezi učením a prohráváním.

And let me explain what I mean.

Vysvětlím, co tím myslím.

Představte si, že se vy a já hádáme.

Suppose you and I have an argument.

You believe a proposition, P, and I don't.

Věříte návrhu P a já mu nevěřím.

And I say, "Well, why do you believe P?"

A já řeknu: „Proč věříte návrhu P?“

And you give me your reasons.

A vy mi řeknete svoje důvody.

And I object and say, "Well, what about ...?"

A já namítnu: „No ale přece…?“

And you answer my objection.

A vy na moji námitku odpovíte.

And I have a question: "Well, what do you mean?

A já se zeptám: „A co tím myslíte?

How does it apply over here?"

Jak se to tady dá použít?“ A vy mi na moji otázku odpovíte.

And you answer my question.

Now, suppose at the end of the day,

Předpokládejme, že v závěru

I've objected, I've questioned,

jsem namítal, zpochybňoval,

I've raised all sorts of counter counter-considerations

přednesl jsem nejrůznější návrhy na zvážení,

and in every case you've responded to my satisfaction.

a vy jste pokaždé odpověděli k mojí spokojenosti.

And so at the end of the day, I say,

Ale také na závěr řeknu:

"You know what? I guess you're right: P."

„Víte co? Myslím, že máte pravdu. Jsem pro P.“

So, I have a new belief.

A mám nové přesvědčení. A není to jen tak nějaké,

And it's not just any belief;

je to dobře formulované, prověřené,

it's well-articulated, examined -- it's a battle-tested belief.

bitvou ošlehané přesvědčení.

Great cognitive gain.

Velký poznávací zisk. Dobře. Ale kdo tu hádku vyhrál?

OK, who won that argument?

Well, the war metaphor seems to force us into saying you won,

Válečná metafora, zdá se, nás nutí, abychom řekli,

že vy, i přesto, že jste z toho nezískali žádné nové poznatky.

even though I'm the only one who made any cognitive gain.

Co jste získali z toho, že jste mě přesvědčili?

What did you gain, cognitively, from convincing me?

Sure, you got some pleasure out of it, maybe your ego stroked,

No jistě, trochu potěšení, možná se pošimralo vaše ego,

maybe you get some professional status

možná tím dostanete v oboru nějaký profesionální statut.

in the field -- "This guy's a good arguer."

Tento člověk umí přesvědčit.

But just from a cognitive point of view,

Ale co se týče poznání - a jen z tohoto úhlu pohledu - kdo byl vítěz?

who was the winner?

The war metaphor forces us into thinking that you're the winner and I lost,

Ta válečná metafora nás nutí si myslet,

že jste vítěz a já jsem prohrál,

even though I gained.

i přestože jsem získal.

And there's something wrong with that picture.

A s tímto obrázkem je něco v nepořádku.

A chtěl bych tento obrázek změnit, pokud můžeme.

And that's the picture I really want to change if we can.

So, how can we find ways

Můžeme najít způsob, aby hádky

to make arguments yield something positive?

vyplodily něco pozitivního?

What we need is new exit strategies for arguments.

Potřebujeme nové únikové strategie.

But we're not going to have new exit strategies for arguments

Ale nikdy nebudeme mít nové únikové strategie pro hádky,

until we have new entry approaches to arguments.

pokud k nim nebudeme mít jiný vstupní přístup.

We need to think of new kinds of arguments.

Je třeba, abychom vzali v potaz i jiné druhy hádek.

Ale abychom to udělali, no,

In order to do that, well --

I don't know how to do that.

nevím, jak to udělat.

That's the bad news.

Špatné zprávy.

The argument-as-war metaphor is just ... it's a monster.

Metafora hádky jako války je prostě jako monstrum.

It's just taken up habitation in our mind,

Zabydlela se nám v mysli,

and there's no magic bullet that's going to kill it.

a neexistuje žádná kouzelná zbraň, která by ji zabila.

Nezmizí mávnutím kouzelného proutku.

There's no magic wand that's going to make it disappear.

Nemám odpověď.

I don't have an answer.

But I have some suggestions.

Ale mám nějaké návrhy,

Here's my suggestion:

a zde jsou.

If we want to think of new kinds of arguments,

Pokud chceme nové způsoby hádání,

what we need to do is think of new kinds of arguers.

musíme vymyslet nové typy těch, co se hádají.

So try this:

Zkuste si to.

Think of all the roles that people play in arguments.

Přemýšlejte o rolích, které lidé v hádkách mají.

There's the proponent and the opponent

V konfliktní, dialektické hádce

in an adversarial, dialectical argument.

je proponent a oponent.

There's the audience in rhetorical arguments.

V rétorických hádkách je publikum.

There's the reasoner in arguments as proofs.

V důkazových hádkách je ten, kdo ověřuje.

All these different roles.

Tolik různých rolí. Dokážete si představit hádku,

Now, can you imagine an argument in which you are the arguer,

ve které jste ten, kdo se hádá, ale zároveň i publikum

but you're also in the audience, watching yourself argue?

které se dívá samo na sebe?

Can you imagine yourself watching yourself argue,

Dokážete si představit sebe, jak se díváte, jak se hádáte,

prohráváte, ale stejně na konci

losing the argument, and yet still, at the end of the argument, saying,

řeknete: „Páni, to byla ale dobrá hádka.“

"Wow, that was a good argument!"

Dokážete to? Myslím, že ano.

Can you do that?

I think you can, and I think if you can imagine that kind of argument,

A myslím, že pokud si dokážete představit hádku,

where the loser says to the winner and the audience and the jury can say,

kde poražený řekne vítězi

a publiku a porotě

"Yeah, that was a good argument,"

„Jo, to byla dobrá hádka,“

then you have imagined a good argument.

pak jste si dokázali představit dobrou hádku.

And more than that,

A víc než to, myslím, že jste si představili

I think you've imagined a good arguer,

dobrého hádajícího, který je hodný

an arguer that's worthy of the kind of arguer you should try to be.

toho, jaký se snažíte být.

Now, I lose a lot of arguments.

Prohrávám hodně hádek.

It takes practice to become a good arguer,

Dá to práci, abyste v tom byli dobří

in the sense of being able to benefit from losing, but fortunately,

v tom smyslu, abyste z prohry měli výhodu,

ale naštěstí jsem měl spousty kolegů

I've had many, many colleagues who have been willing to step up

kteří byli ochotni přitvrdit a poskytnout mi tu zkušenost.

and provide that practice for me.

Thank you.

Děkuji.

(Applause)

(Potlesk)