My son was a Columbine shooter. This is my story | Sue Klebold | TED

Překladatel: Magdalena Schneiderová Korektor: Matouš Melecký

The last time I heard my son's voice

Naposledy jsem slyšela synův hlas,

was when he walked out the front door

když vycházel z domovních dveří, na cestě do školy.

on his way to school.

He called out one word in the darkness:

Ve tmě zavolal: „Ahoj.“

"Bye."

It was April 20, 1999.

Bylo 20. dubna 1999.

Later that morning, at Columbine High School,

Později toho rána, na střední škole Columbine,

my son Dylan and his friend Eric

můj syn Dylan a jeho kamarád Eric

killed 12 students and a teacher

zabili 12 studentů a učitele

and wounded more than 20 others before taking their own lives.

a zranili více než 20 dalších, než si sami vzali život.

Thirteen innocent people were killed,

Bylo zabito 13 nevinných lidí,

leaving their loved ones in a state of grief and trauma.

což zanechalo jejich milované truchlící a traumatizované.

Others sustained injuries,

Jiní utrpěli zranění,

some resulting in disfigurement and permanent disability.

některá z nich vyústila ve znetvoření a trvalé následky.

But the enormity of the tragedy

Ale závažnost té tragédie

can't be measured only by the number of deaths and injuries that took place.

nemůže být měřena jen počtem úmrtí a zranění, která se odehrála.

There's no way to quantify the psychological damage

Neexistuje způsob, jak kvantifikovat psychologické škody těch,

of those who were in the school,

kteří byli v té škole

or who took part in rescue or cleanup efforts.

nebo kteří se účastnili záchranářských prací a likvidací škod.

There's no way to assess the magnitude of a tragedy like Columbine,

Neexistuje způsob, jak vyhodnotit závažnost tragédie jako je Columbine,

especially when it can be a blueprint

obzvláště když se může stát předlohou

for other shooters who go on to commit atrocities of their own.

pro ostatní střelce, kteří sami páchají zvěrstva.

Columbine was a tidal wave,

Columbine byla jako přílivová vlna a když dozněla,

and when the crash ended,

it would take years for the community and for society

trvalo komunitě a společnosti roky,

to comprehend its impact.

než pochopila její dopad.

It has taken me years to try to accept my son's legacy.

Roky jsem se snažila přijmout odkaz svého syna.

The cruel behavior that defined the end of his life

Kruté chování, které definovalo konec jeho života,

showed me that he was a completely different person from the one I knew.

mi ukázalo, že byl zcela jiným člověkem, než kterého jsem znala.

Afterwards people asked,

Lidé se poté ptali:

"How could you not know?

„Jak to, že jste to nevěděla? Co jste to za matku?"

What kind of a mother were you?"

I still ask myself those same questions.

Stále se na tyto otázky sama sebe ptám.

Before the shootings, I thought of myself as a good mom.

Před tou střelbou jsem si myslela, že jsem dobrá máma.

Helping my children become caring,

Pomáhat mým dětem, aby byli pečujícími,

healthy, responsible adults

zdravými, zodpovědnými dospělými, byla nejdůležitější role v mém životě.

was the most important role of my life.

But the tragedy convinced me that I failed as a parent,

Ale ta tragédie mě přesvědčila, že jsem jako rodič selhala

and it's partially this sense of failure that brings me here today.

a tento pocit selhání mě částečně přivádí dnes sem.

Aside from his father,

Kromě jeho otce jsem byla ten, kdo znal a miloval Dylana nejvíc.

I was the one person who knew and loved Dylan the most.

If anyone could have known what was happening,

Jestli mohl někdo vědět, co se děje, měla jsem to být já, ne?

it should have been me, right?

But I didn't know.

Ale nevěděla jsem to.

Today, I'm here to share the experience

Dnes jsem tu, abych sdílela tuto zkušenost,

of what it's like to be the mother of someone who kills and hurts.

jaké je být matkou někoho, kdo zabíjí a ubližuje.

For years after the tragedy, I combed through memories,

Celé roky po té tragédii jsem procházela vzpomínkami

trying to figure out exactly where I failed as a parent.

a snažila se zjistit, kde přesně jsem jako rodič selhala.

But there are no simple answers.

Ale neexistují jednoduché odpovědi.

I can't give you any solutions.

Nemůžu vám dát žádná řešení.

All I can do

Vše, co můžu udělat, je podělit se s vámi o to, co jsem se naučila.

is share what I have learned.

When I talk to people who didn't know me before the shootings,

Když mluvím s lidmi, kteří mě neznali před tou střelbou,

I have three challenges to meet.

potýkám se se třemi problémy.

First, when I walk into a room like this,

Za prvé, když vejdu do takovéto místnosti,

I never know if someone there has experienced loss

nikdy nevím, jestli je v ní někdo,

kdo prožil ztrátu kvůli tomu, co udělal můj syn.

because of what my son did.

I feel a need to acknowledge the suffering caused by a member of my family

Cítím potřebu vzít na vědomí utrpení způsobené členem mé rodiny,

who isn't here to do it for himself.

který tu není, aby to udělal sám.

So first, with all of my heart,

Takže za prvé, z celého srdce se omlouvám,

I'm sorry if my son has caused you pain.

jestli vám můj syn způsobil bolest.

The second challenge I have

Druhá obtíž, která mě čeká,

is that I must ask for understanding and even compassion

je, že musím žádat o pochopení, dokonce soucítění,

when I talk about my son's death as a suicide.

když mluvím o smrti svého syna jako o sebevraždě.

Two years before he died,

Dva roky před smrtí napsal na kousek papíru v sešitě, že se řeže.

he wrote on a piece of paper in a notebook

that he was cutting himself.

He said that he was in agony

Řekl, že prochází muky

and wanted to get a gun so he could end his life.

a chce si obstarat pistoli, aby ukončil svůj život.

I didn't know about any of this until months after his death.

Nevěděla jsem o ničem, až měsíce po jeho smrti.

When I talk about his death as a suicide,

Když mluvím o jeho smrti jako o sebevraždě,

I'm not trying to downplay the viciousness he showed at the end of his life.

nesnažím se zlehčovat krutost, kterou na konci svého života projevil.

I'm trying to understand

Snažím se pochopit, jak jeho sebevražedné myšlenky vedly k vraždě.

how his suicidal thinking

led to murder.

After a lot of reading and talking with experts,

Po rozsáhlé četbě a mluvení s experty jsem došla k tomu,

I have come to believe

that his involvement in the shootings was rooted not in his desire to kill

že jeho účast na této střelbě byla zakořeněna ne v jeho touze zabít,

but in his desire to die.

ale v jeho touze zemřít.

The third challenge I have when I talk about my son's murder-suicide

Třetí obtíž, se kterou se potýkám, když mluvím o synově vraždění-sebevraždě,

is that I'm talking about mental health --

je, že mluvím o duševním zdraví --

excuse me --

pardon -- je, že mluvím o duševním zdraví

is that I'm talking about mental health,

or brain health, as I prefer to call it, because it's more concrete.

nebo zdraví mozku, jak tomu raději říkám, protože je to konkrétnější.

And in the same breath, I'm talking about violence.

A stejným dechem mluvím o násilí.

The last thing I want to do is to contribute to the misunderstanding

Poslední, co chci udělat, je přispět k nedorozumění,

that already exists around mental illness.

které již v oblasti duševních onemocnění existuje.

Only a very small percent of those who have a mental illness

Jen velmi malé procento těch, kteří mají duševní onemocnění,

are violent toward other people,

je násilných vůči druhým, ale o těch, kteří spáchají sebevraždu,

but of those who die by suicide,

it's estimated that about 75 to maybe more than 90 percent

odhaduje se, že asi 75 až, spíše více jak 90 procent,

have a diagnosable mental health condition of some kind.

má nějaký druh diagnostikovatelné poruchy duševního zdraví.

As you all know very well,

Jak všichni velmi dobře víte,

our mental health care system is not equipped to help everyone,

náš systém péče o duševní zdraví není vybaven, aby pomohl každému

and not everyone with destructive thoughts

a ne každý s destruktivními myšlenkami

fits the criteria

se vejde do kritérií specifické diagnózy.

for a specific diagnosis.

Many who have ongoing feelings

Mnozí, kteří mají trvající pocity strachu, vzteku, beznaděje,

of fear or anger or hopelessness

are never assessed or treated.

nejsou nikdy vyšetřeni a léčeni.

Too often, they get our attention only if they reach a behavioral crisis.

Často získají naši pozornost, až když dojdou k nějakému zkratu v chování.

If estimates are correct

Pokud jsou odhady správné,

that about one to two percent of all suicides

jedno až dvě procenta všech sebevražd zahrnují vraždu dalšího člověka.

involves the murder of another person,

when suicide rates rise, as they are rising for some populations,

Když roste míra sebevražd, jako je tomu teď u některých populací,

the murder-suicide rates will rise as well.

poroste i míra vražd s nimi spojenými.

I wanted to understand what was going on in Dylan's mind prior to his death,

Chtěla jsem pochopit, co se před Dylanovou smrtí odehrávalo v jeho mysli,

so I looked for answers from other survivors of suicide loss.

tak jsem hledala odpovědi u jiných přeživších sebevražd.

I did research and volunteered to help with fund-raising events,

Dělala jsem průzkum a pomáhala s akcemi na výběr peněz

and whenever I could,

a kdykoli jsem mohla,

I talked with those who had survived their own suicidal crisis

mluvila jsem s těmi, kteří přežili vlastní sebevražednou krizi nebo pokus.

or attempt.

One of the most helpful conversations I had

Jedna z nejužitečnějších konverzací, kterou jsem měla,

was with a coworker

byla se spolupracovnicí,

who overheard me talking to someone else

která mě zaslechla, jak se bavím s někým ve své kanceláři.

in my office cubicle.

She heard me say that Dylan could not have loved me

Slyšela mě, jak říkám, že mě Dylan nemohl milovat,

if he could do something as horrible as he did.

když mohl udělat něco tak hrozného.

Later, when she found me alone,

Později, když mě našla o samotě,

she apologized for overhearing that conversation,

se mi omluvila, že ten rozhovor zaslechla,

but told me that I was wrong.

ale řekla mi, že se mýlím.

She said that when she was a young, single mother

Řekla, že když byla mladá svobodná matka se třemi malými dětmi,

with three small children,

she became severely depressed and was hospitalized to keep her safe.

byla v těžké depresi a hospitalizována, aby si neublížila.

At the time, she was certain

V té době si byla jistá,

that her children would be better off if she died,

že se její děti budou mít lépe, pokud zemře,

so she had made a plan to end her life.

tak si naplánovala, že ukončí svůj život.

She assured me that a mother's love was the strongest bond on Earth,

Ujistila mě, že mateřská láska je nejsilnější pouto na Zemi

and that she loved her children more than anything in the world,

a že milovala své děti nadevše, ale kvůli své nemoci si byla jistá,

but because of her illness,

she was sure that they would be better off without her.

že se budou mít lépe bez ní.

What she said and what I've learned from others

Ona říkala, a dozvěděla jsem se to i od ostatních,

is that we do not make the so-called decision or choice

že neděláme takzvané rozhodnutí nebo volbu spáchat sebevraždu

to die by suicide

in the same way that we choose what car to drive

stejným způsobem, jakým se rozhodujeme, jaké řídit auto

or where to go on a Saturday night.

nebo kam jít v sobotu večer.

When someone is in an extremely suicidal state,

Když je někdo v extrémně sebevražedném stavu,

they are in a stage four medical health emergency.

jsou ve čtvrtém stupni lékařské pohotovosti.

Their thinking is impaired and they've lost access to tools of self-governance.

Mají narušené myšlení a ztratili nástroje pro sebeovládání.

Even though they can make a plan and act with logic,

Přestože dokáží vytvořit plán a chovat se logicky,

their sense of truth is distorted by a filter of pain

jejich smysl pro pravdu je narušen filtrem bolesti,

through which they interpret their reality.

skrze který interpretují realitu.

Some people can be very good at hiding this state,

Někteří lidé umí velice dobře tento stav skrývat

and they often have good reasons for doing that.

a často k tomu mají dobré důvody.

Many of us have suicidal thoughts at some point,

Mnozí z nás mají v určité momenty sebevražedné myšlenky,

but persistent, ongoing thoughts of suicide

ale neodbytné, vytrvalé myšlenky na sebevraždu

and devising a means to die

a vymýšlení způsobu, jak zemřít,

are symptoms of pathology,

jsou symptomy patologie a jako mnohé nemoci

and like many illnesses,

the condition has to be recognized and treated

musí být tento stav rozpoznán a léčen, než je ztracen život.

before a life is lost.

But my son's death was not purely a suicide.

Ale smrt mého syna nebyla jen čistá sebevražda.

It involved mass murder.

Zahrnovala masovou vraždu.

I wanted to know how his suicidal thinking became homicidal.

Chtěla jsem zjistit, jak se jeho sebevražedné myšlenky staly vražednými.

But research is sparse and there are no simple answers.

Ale výzkumů je málo a neexistují žádné jednoduché odpovědi.

Yes, he probably had ongoing depression.

Ano, pravděpodobně měl trvající depresi.

He had a personality that was perfectionistic and self-reliant,

Měl osobnost, která byla perfekcionistická a soběstačná,

and that made him less likely to seek help from others.

což způsobilo, že by s menší pravděpodobností vyhledal pomoc druhých.

He had experienced triggering events at the school

Ve škole zažil spouštěcí události,

that left him feeling debased and humiliated and mad.

které ho zanechaly degradovaného, zesměšněného a naštvaného.

And he had a complicated friendship

A měl komplikované kamarádství s chlapcem,

with a boy who shared his feelings of rage and alienation,

který sdílel jeho pocity vzteku a odcizení,

and who was seriously disturbed,

a který byl vážně narušený, kontrolující s vražednými sklony.

controlling and homicidal.

And on top of this period in his life

A ještě k tomu, v této době extrémní zranitelnosti a křehkosti,

of extreme vulnerability and fragility,

Dylan found access to guns

našel Dylan přístup ke zbraním,

even though we'd never owned any in our home.

přestože jsme nikdy doma žádnou nevlastnili.

It was appallingly easy for a 17-year-old boy to buy guns,

Bylo děsivě jednoduché, aby si 17letý kluk koupil zbraně,

both legally and illegally, without my permission or knowledge.

legálně i nelegálně, bez mého svolení nebo vědomí.

And somehow, 17 years and many school shootings later,

A dosud, 17 let a mnoho školních střeleb poté,

it's still appallingly easy.

je to stále děsivě jednoduché.

What Dylan did that day broke my heart,

To, co Dylan ten den udělal, mi zlomilo srdce

and as trauma so often does,

a jak to u traumat často chodí,

it took a toll on my body and on my mind.

podepsalo se to na mém těle i mysli.

Two years after the shootings, I got breast cancer,

Dva roky po té střelbě jsem dostala rakovinu prsu

and two years after that, I began to have mental health problems.

a dva roky poté jsem začala mít problémy s duševním zdravím.

On top of the constant, perpetual grief

Kromě neustálého, věčného zármutku

I was terrified that I would run into a family member

jsem se děsila toho, že potkám člena rodiny někoho, koho Dylan zabil

of someone Dylan had killed,

or be accosted by the press

nebo mě bude obtěžovat tisk nebo naštvaný občan.

or by an angry citizen.

I was afraid to turn on the news,

Bála jsem se zapnout zprávy,

afraid to hear myself being called a terrible parent or a disgusting person.

že uslyším, jak mě nazývají hrozným rodičem nebo nechutným člověkem.

I started having panic attacks.

Začala jsem mít záchvaty paniky.

The first bout started four years after the shootings,

První vlna přišla 4 roky po střelbě, když jsem se chystala na písemné výpovědi

when I was getting ready for the depositions

and would have to meet the victims' families face to face.

a měla se tváří v tvář setkat s rodinami obětí.

The second round started six years after the shootings,

Druhá vlna přišla 6 let po střelbě,

when I was preparing to speak publicly about murder-suicide

když jsem se poprvé chystala veřejně mluvit

for the first time at a conference.

o vraždě-sebevraždě na konferenci.

Both episodes lasted several weeks.

Obě epizody trvaly několik týdnů.

The attacks happened everywhere:

Záchvaty se odehrávaly všude:

in the hardware store, in my office,

v železářství, v kanceláři, dokonce i posteli, když jsem si četla.

or even while reading a book in bed.

My mind would suddenly lock into this spinning cycle of terror

Moje mysl se najednou uzamkla v točícím se kruhu teroru

and no matter how I hard I tried

a přes to, jak moc jsem se snažila

to calm myself down or reason my way out of it,

se zklidnit nebo si to vymluvit, nedokázala jsem to.

I couldn't do it.

It felt as if my brain was trying to kill me,

Cítila jsem se, jako kdyby mě chtěl můj mozek zabít

and then, being afraid of being afraid

a potom pohltilo všechny mé myšlenky, když jsem se bála, že se budu bát.

consumed all of my thoughts.

That's when I learned firsthand

Tehdy jsem z první ruky zjistila, jaké to je, mít špatně fungující mysl

what it feels like to have a malfunctioning mind,

and that's when I truly became a brain health advocate.

a tehdy jsem se opravdu stala obhájcem zdravého mozku.

With therapy and medication and self-care,

Pomocí terapie, léků a péče o samu sebe se postupně život vrátil k tomu,

life eventually returned

to whatever could be thought of as normal under the circumstances.

co se za těchto okolností dá označit za normál.

When I looked back on all that had happened,

Když jsem se zpětně podívala na vše, co se stalo,

I could see that my son's spiral into dysfunction

viděla jsem, že se synova spirála do nemoci

probably occurred over a period of about two years,

odehrávala pravděpodobně po dobu asi dvou let,

plenty of time to get him help,

kdy byla spousta času mu pomoci,

if only someone had known that he needed help

kdyby jen někdo věděl, že potřebuje pomoc

and known what to do.

a věděl, co udělat.

Every time someone asks me,

Pokaždé když se mě někdo zeptá:

"How could you not have known?",

„Jak to, že jsi to nevěděla?“, cítím to, jako ránu do břicha.

it feels like a punch in the gut.

It carries accusation and taps into my feelings of guilt

Nese to s sebou obvinění a nasedá na můj pocit viny,

that no matter how much therapy I've had

kterého se, bez ohledu na množství terapie, nikdy nezbavím.

I will never fully eradicate.

But here's something I've learned:

Ale něco jsem se naučila: pokud by stačila láska,

if love were enough

to stop someone who is suicidal

aby zabránila někomu se sebevražednými sklony,

from hurting themselves,

aby si ublížil, k sebevraždám by téměř nedocházelo.

suicides would hardly ever happen.

But love is not enough,

Ale láska nestačí a sebevražda je rozšířená.

and suicide is prevalent.

It's the second leading cause of death

Je to druhá nejčastější příčina smrti u lidí ve věku 10 až 34

for people age 10 to 34,

and 15 percent of American youth

a 15 % americké mládeže udává,

report having made a suicide plan

že si během posledního roku vytvořilo plán sebevraždy.

in the last year.

I've learned that no matter how much we want to believe we can,

Naučila jsem se, že bez ohledu na to, jak moc chceme věřit, že to dokážeme,

we cannot know or control

nedokážeme vědět a kontrolovat

everything our loved ones think and feel,

všechno, co si naši blízcí myslí nebo cítí

and the stubborn belief that we are somehow different,

a zaryté přesvědčení, že jsme nějak jiní,

that someone we love would never think of hurting themselves

že někdo, koho milujeme, by nikdy nepomyslel na to ublížit sobě

or someone else,

nebo někomu jinému,

can cause us to miss

může způsobit, že nám unikne, co se ukrývá přímo před námi.

what's hidden in plain sight.

And if worst case scenarios do come to pass,

A pokud dojde na nejhorší scénář,

we'll have to learn to forgive ourselves for not knowing

musíme se naučit si odpustit, že jsme to nevěděli,

or for not asking the right questions

že jsme se neptali na ty správné otázky, nebo nenašli správnou léčbu.

or not finding the right treatment.

Vždycky bychom měli předpokládat,

We should always assume

that someone we love may be suffering,

že někdo, koho milujeme, může trpět,

regardless of what they say

bez ohledu na to, co říkají nebo jak se chovají.

or how they act.

We should listen with our whole being,

Měli bychom poslouchat celou svou bytostí,

without judgments,

bez hodnocení, bez nabízení řešení.

and without offering solutions.

I know that I will live with this tragedy,

Vím, že budu žít s touto tragédií,

with these multiple tragedies,

s těmito četnými tragédiemi, po zbytek svého života.

for the rest of my life.

I know that in the minds of many,

Vím, že v myslích mnohých

what I lost can't compare to what the other families lost.

se nemůže moje ztráta vyrovnat ztrátě jiných rodin.

I know my struggle doesn't make theirs any easier.

Vím, že moje potíže jim jejich neusnadňují.

I know there are even some who think I don't have the right to any pain,

Vím, že existují i tací, kteří si myslí, že nemám nárok na žádnou bolest,

but only to a life of permanent penance.

jen na život plný věčného pokání.

In the end what I know comes down to this:

Ve finále jsem dospěla k tomuto:

the tragic fact is that even the most vigilant and responsible of us

tragickou skutečností je, že ani ti nejbdělejší a nejzodpovědnější z nás

may not be able to help,

nemusí umět pomoci, ale proboha, nikdy se nesmíme přestat snažit

but for love's sake,

we must never stop trying

to know the unknowable.

poznat nepoznatelné.

Thank you.

Děkuji.

(Applause)

(Potlesk)