Your words may predict your future mental health | Mariano Sigman

Překladatel: Kateřina Lamaczová Korektor: Matouš Melecký

We have historical records that allow us to know how the ancient Greeks dressed,

Máme historické záznamy, díky kterým víme, jak se staří Řekové oblékali,

how they lived,

jak žili,

how they fought ...

jak bojovali...

but how did they think?

ale jak přemýšleli?

One natural idea is that the deepest aspects of human thought --

Jedním přirozeným nápadem je, že nejhlubší vlastnosti lidského myšlení,

our ability to imagine,

naše představivost,

to be conscious,

vědomí,

to dream --

schopnost snít,

have always been the same.

byly vždy stejné.

Another possibility

Další možností je,

is that the social transformations that have shaped our culture

že změny společnosti, které utvářejí naši kulturu,

may have also changed the structural columns of human thought.

mohly také od základů změnit lidské myšlení.

We may all have different opinions about this.

Názory se liší.

Actually, it's a long-standing philosophical debate.

Jedná se totiž o dlouhodobou filozofickou debatu.

But is this question even amenable to science?

Ale je tato otázka vůbec součástí vědy?

Here I'd like to propose

Rád bych zde navrhl,

that in the same way we can reconstruct how the ancient Greek cities looked

že tak jak dokážeme zrekonstruovat to, jak vypadala starověká řecká města

just based on a few bricks,

na základě pár cihel,

that the writings of a culture are the archaeological records,

tak také texty dané kultury jsou archeologickými nálezy,

the fossils, of human thought.

fosílie lidského myšlení.

And in fact,

A právě

doing some form of psychological analysis

prováděním jistého druhu psychoanalýzy

of some of the most ancient books of human culture,

některých z nejstarších knih lidské kultury,

Julian Jaynes came up in the '70s with a very wild and radical hypothesis:

se Julian Jaynes v 70. letech dopracoval k divoké a radikální hypotéze:

that only 3,000 years ago,

před pouhými 3000 lety,

humans were what today we would call schizophrenics.

měli lidé takovou povahu, že bychom je dnes nazvali schizofreniky.

And he made this claim

A prohlásil,

based on the fact that the first humans described in these books

na základě toho, že první lidé popsáni v těchto knihách

behaved consistently,

jednali stále,

in different traditions and in different places of the world,

podle různých tradic a v různých místech na světě,

as if they were hearing and obeying voices

jako by slyšeli a poslouchali hlasy,

that they perceived as coming from the Gods,

které vnímali jako přicházející od Boha,

or from the muses ...

nebo Múz...

what today we would call hallucinations.

Dnes bychom to nazvali halucinace.

And only then, as time went on,

A pak, postupem času,

they began to recognize that they were the creators,

si začali uvědomovat, že oni jsou tvůrci,

the owners of these inner voices.

vlastníci těchto vnitřních hlasů.

And with this, they gained introspection:

A tímto objevili introspekci,

the ability to think about their own thoughts.

schopnost přemýšlet o vlastních myšlenkách.

So Jaynes's theory is that consciousness,

Takže Jaynesova teorie je, že vědomí,

at least in the way we perceive it today,

alespoň tak, jak ho vnímáme dnes,

where we feel that we are the pilots of our own existence --

kdy považujeme sami sebe za ty, co řídí svou vlastní existenci --

is a quite recent cultural development.

je docela novým kulturním vývojem.

And this theory is quite spectacular,

A tato teorie je docela působivá,

but it has an obvious problem

ale je zde zřejmý problém

which is that it's built on just a few and very specific examples.

a to ten, že tato teorie je postavena jen na pár velmi specifických příkladech.

So the question is whether the theory

Takže otázkou je, zda teorie o tom,

that introspection built up in human history only about 3,000 years ago

že introspekce byla objevena před pouhými 3000 lety,

can be examined in a quantitative and objective manner.

může být objektivně a kvantitativně zkoumána.

And the problem of how to go about this is quite obvious.

Je v tom ale očividný háček.

It's not like Plato woke up one day and then he wrote,

Není to tak, že by se Platón jednoho dne probudil a napsal:

"Hello, I'm Plato,

"Ahoj, já jsem Platón

and as of today, I have a fully introspective consciousness."

a ode dneška mám plně introspektivní vědomí."

(Laughter)

(Smích)

And this tells us actually what is the essence of the problem.

A to je přesně podstata toho problému.

We need to find the emergence of a concept that's never said.

Musíme najít vznik myšlenky, která nebyla nikdy vyslovena.

The word introspection does not appear a single time

Slovo introspekce se ani jednou neobjevuje

in the books we want to analyze.

v knihách, které chceme analyzovat.

So our way to solve this is to build the space of words.

Takže naše řešení je vybudování slovního prostoru.

This is a huge space that contains all words

Jedná se o obrovský prostor, který obsahuje všechna slova tak,

in such a way that the distance between any two of them

že vzdálenost mezi jakýmikoliv dvěma z nich určuje,

is indicative of how closely related they are.

jak moc spolu souvisí.

So for instance,

Takže například,

you want the words "dog" and "cat" to be very close together,

slova "pes" a "kočka" jsou velmi blízko u sebe,

but the words "grapefruit" and "logarithm" to be very far away.

zatímco "grapefruit" a "logaritmus" jsou od sebe velmi daleko.

And this has to be true for any two words within the space.

A toto musí platit pro jakákoliv dvě slova v prostoru.

And there are different ways that we can construct the space of words.

Existuje několik způsobů, jak můžeme vytvořit slovní prostor.

One is just asking the experts,

Jednou možností je ptát se expertů

a bit like we do with dictionaries.

podobně jako při vytváření slovníků.

Another possibility

Dalším způsobem

is following the simple assumption that when two words are related,

je řídit se předpokladem, že když jsou si dvě slova blízká,

they tend to appear in the same sentences,

obvykle se objevují ve stejných větách,

in the same paragraphs,

ve stejných odstavcích,

in the same documents,

ve stejných dokumentech,

more often than would be expected just by pure chance.

a to častěji, než aby to byla čistá náhoda.

And this simple hypothesis,

A tato jednoduchá hypotéza,

this simple method,

tato jednoduchá metoda,

with some computational tricks

s několika počítačovými triky,

that have to do with the fact

které se týkají toho,

that this is a very complex and high-dimensional space,

že jde o velmi komplexní a vysoce rozměrný prostor,

turns out to be quite effective.

se ukázala být velmi efektivní.

And just to give you a flavor of how well this works,

Jen pro ukázku toho, jak to funguje

this is the result we get when we analyze this for some familiar words.

tohle je výsledek, kterého dosáhneme, když analyzujeme některá známá slova.

And you can see first

Jak můžete vidět,

that words automatically organize into semantic neighborhoods.

slova se automaticky sdružují do sémantických okruhů.

So you get the fruits, the body parts,

Takže dostaneme ovoce, části těla,

the computer parts, the scientific terms and so on.

součásti počítače, vědecké termíny a tak dále.

The algorithm also identifies that we organize concepts in a hierarchy.

Tento algoritmus dokáže také rozeznat, že uspořádáváme pojmy hierarchicky.

So for instance,

Například,

you can see that the scientific terms break down into two subcategories

všimněte si, že vědecké termíny jsou dále rozděleny do dvou podskupin

of the astronomic and the physics terms.

a to astronomické a fyzické termíny.

And then there are very fine things.

Najdeme zde i velmi drobné detaily.

For instance, the word astronomy,

Tak třeba slovo astronomie,

which seems a bit bizarre where it is,

které se zdá být na docela zvláštním místě,

is actually exactly where it should be,

je ve skutečnosti přesně tam, kde má být,

between what it is,

mezi tím, co to je,

an actual science,

tedy vědou,

and between what it describes,

a tím, co popisuje,

the astronomical terms.

astronomické termíny.

And we could go on and on with this.

A takhle bychom mohli pokračovat.

Actually, if you stare at this for a while,

Pokud se na to pořádně podíváte

and you just build random trajectories,

a náhodně pospojujete slova,

you will see that it actually feels a bit like doing poetry.

uvidíte, že je to podobné jako psaní poezie.

And this is because, in a way,

A je to proto, že svým způsobem

walking in this space is like walking in the mind.

procházení tímto prostorem je jako procházení se myslí.

And the last thing

A jako poslední,

is that this algorithm also identifies what are our intuitions,

tento algoritmus také rozezná naše instinkty o tom,

of which words should lead in the neighborhood of introspection.

která slova by se měla objevovat poblíž introspekce.

So for instance,

Například,

words such as "self," "guilt," "reason," "emotion,"

slova jako "sebe", "vina", "důvod", "emoce"

are very close to "introspection,"

jsou velmi blízká slovu introspekce,

but other words,

ale jiná slova,

such as "red," "football," "candle," "banana,"

jako "červená", "fotbal", "svíčka", "banán",

are just very far away.

jsou velmi daleko.

And so once we've built the space,

Když jsme tedy tento prostor vytvořili,

the question of the history of introspection,

otázka o historii introspekce

or of the history of any concept

nebo o historii jakéhokoliv pojmu,

which before could seem abstract and somehow vague,

který dříve mohl být považován za abstraktní a nejasný,

becomes concrete --

se stává konkrétním --

becomes amenable to quantitative science.

začíná podléhat kvantitativní vědě.

All that we have to do is take the books,

Vše, co je potřeba udělat je vzít knihy,

we digitize them,

zdigitalizovat je

and we take this stream of words as a trajectory

a vzít celý proud slov jako linii

and project them into the space,

a tu vykreslit do prostoru,

and then we ask whether this trajectory spends significant time

a pak se můžeme zamyslet na tím, zdali tato linie podstatnou dobu

circling closely to the concept of introspection.

krouží poblíž pojmu introspekce.

And with this,

A s tímto

we could analyze the history of introspection

bychom mohli analyzovat historii introspekce

in the ancient Greek tradition,

v antickém Řecku,

for which we have the best available written record.

pro kterou máme nejlepší dostupné psané záznamy.

So what we did is we took all the books --

Takže jsme vzali všechny knihy --

we just ordered them by time --

chronologicky je seřadili --

for each book we take the words

vytáhli z nich všechna slova

and we project them to the space,

a vykreslili je do prostoru,

and then we ask for each word how close it is to introspection,

a pak jsme zkoumali, jak blízko má každé z těchto slov ke slovu introspekce,

and we just average that.

a zprůměrovali to.

And then we ask whether, as time goes on and on,

Potom jsme se zaměřili na to, jestli se postupem času

these books get closer, and closer and closer

tyto knihy dostávají čím dál tím blíže

to the concept of introspection.

k pojmu introspekce.

And this is exactly what happens in the ancient Greek tradition.

A přesně to se ve starověkém Řecku stalo.

So you can see that for the oldest books in the Homeric tradition,

Takže můžete vidět, že v nejstarších knihách z Homérského období

there is a small increase with books getting closer to introspection.

existuje malý růst knih, které se přibližují introspekci.

But about four centuries before Christ,

Ale asi 400 let před Kristem,

this starts ramping up very rapidly to an almost five-fold increase

se toto začíná rychle stupňovat, téměř pětinásobek

of books getting closer, and closer and closer

knih se dostává blíže a blíže a blíže

to the concept of introspection.

k objevení konceptu introspekce.

And one of the nice things about this

A hezké na tom je to,

is that now we can ask

že se teď můžeme zeptat,

whether this is also true in a different, independent tradition.

zdali je to tak i v jiné, nezávislé tradici.

So we just ran this same analysis on the Judeo-Christian tradition,

A tak jsme provedli stejnou analýzu také židokřesťanské tradice

and we got virtually the same pattern.

a získali jsme prakticky stejný vzor.

Again, you see a small increase for the oldest books in the Old Testament,

Znova, je vidět malý růst v nejstarších knihách Starého Zákona,

and then it increases much more rapidly

poté ale rychle stoupá

in the new books of the New Testament.

v nových knihách Nového Zákona.

And then we get the peak of introspection

A pak se dostáváme ke špici introspekce

in "The Confessions of Saint Augustine,"

v knize "Přiznání Svatého Augustina",

about four centuries after Christ.

kolem roku 400 našeho letopočtu.

And this was very important,

A to je velmi důležité,

because Saint Augustine had been recognized by scholars,

protože Svatý Augustin je uznáván odborníky,

philologists, historians,

filology, historiky,

as one of the founders of introspection.

jako jeden ze zakladatelů introspekce.

Actually, some believe him to be the father of modern psychology.

Někteří ho dokonce považují za otce moderní psychologie.

So our algorithm,

Takže náš algoritmus,

which has the virtue of being quantitative,

jehož výhoda je v tom, že je kvantitativní,

of being objective,

že je objektivní

and of course of being extremely fast --

a samozřejmě velmi rychlý --

it just runs in a fraction of a second --

tyto texty projede ve zlomku vteřiny --

can capture some of the most important conclusions

dokáže zachytit některé z nejdůležitějších závěrů

of this long tradition of investigation.

této dlouhé tradice zkoumání.

And this is in a way one of the beauties of science,

A to je jedna z krás vědy,

which is that now this idea can be translated

že teď tato myšlenka může být přenesena

and generalized to a whole lot of different domains.

do všech možných dalších oborů.

So in the same way that we asked about the past of human consciousness,

Takže stejně jako jsme se zeptali na minulost lidského vědomí,

maybe the most challenging question we can pose to ourselves

možná nejvyzývavější otázkou, kterou si můžeme položit,

is whether this can tell us something about the future of our own consciousness.

je jestli dokážeme říct něco o budoucnosti našeho vědomí.

To put it more precisely,

Přesněji řečeno,

whether the words we say today

jestli nám slova, která říkáme dnes,

can tell us something of where our minds will be in a few days,

mohou říct něco o tom, kde naše myšlení bude za několik dní,

in a few months

za několik měsíců,

or a few years from now.

nebo za několik let.

And in the same way many of us are now wearing sensors

A stejným způsobem, jako teď spousta z nás nosí senzory,

that detect our heart rate,

které měří náš tep,

our respiration,

náš dech,

our genes,

naše geny,

on the hopes that this may help us prevent diseases,

s nadějí, že bychom mohli předejít nemocem,

we can ask whether monitoring and analyzing the words we speak,

můžeme se zeptat, jestli sledování a analyzování slov, která říkáme,

we tweet, we email, we write,

tweetujeme, emailujeme, píšeme,

can tell us ahead of time whether something may go wrong with our minds.

nám mohou dopředu říct, jestli se může něco špatného stát s naší myslí.

And with Guillermo Cecchi,

A s Guillermem Cecchim,

who has been my brother in this adventure,

který mi byl bratrem v tomto dobrodružství,

we took on this task.

jsme se chopili tohoto úkolu.

And we did so by analyzing the recorded speech of 34 young people

Analyzovali jsme tedy nahrávky promluv 34 mladých lidí,

who were at a high risk of developing schizophrenia.

u kterých bylo značné riziko vývoje schizofrenie.

And so what we did is, we measured speech at day one,

Takže jsme změřili jejich promluvy v den jedna,

and then we asked whether the properties of the speech could predict,

a pak jsme zjišťovali, zdali vlastnosti promluvy mohou předpovědět,

within a window of almost three years,

v rozmezí téměř tří let,

the future development of psychosis.

budoucí vývoj psychózy.

But despite our hopes,

Ale přes všechny naděje,

we got failure after failure.

neúspěch střídal neúspěch.

There was just not enough information in semantics

Zkrátka jsme neměli dostatek informací o sémantice,

to predict the future organization of the mind.

abychom mohli předpovědět budoucí uspořádání mysli.

It was good enough

Stačilo to pouze

to distinguish between a group of schizophrenics and a control group,

k rozlišení mezi skupinou trpící schizofrenií a kontrolní skupinou,

a bit like we had done for the ancient texts,

tak jako se starověkými texty,

but not to predict the future onset of psychosis.

ale ne k předpovědi propuknutí nemoci.

But then we realized

Ale pak jsme si uvědomili,

that maybe the most important thing was not so much what they were saying,

že to nejdůležitější není ani tak to, co říkají,

but how they were saying it.

ale to, jak to říkají.

More specifically,

Přesněji řečeno,

it was not in which semantic neighborhoods the words were,

nejednalo se o to, v jakém sémantickém poli se slova vyskytovala,

but how far and fast they jumped

ale o to, jak rychle slova skákala

from one semantic neighborhood to the other one.

z jednoho sémantického pole do druhého.

And so we came up with this measure,

A tak jsme vymysleli měření,

which we termed semantic coherence,

které jsme pojmenovali sémantická koherence,

which essentially measures the persistence of speech within one semantic topic,

které v zásadě měří stálost promluvy v rámci jedné sémantické kategorie,

within one semantic category.

jednoho tématu.

And it turned out to be that for this group of 34 people,

A ukázalo se, že pro tuto skupinu 34 lidí,

the algorithm based on semantic coherence could predict,

algoritmus založený na sémantické koherenci mohl předpovědět

with 100 percent accuracy,

se 100 procentní přesností,

who developed psychosis and who will not.

u koho se psychóza vyvine a u koho ne.

And this was something that could not be achieved --

Něčeho takového dosud nebylo možné dosáhnout,

not even close --

ani se přiblížit,

with all the other existing clinical measures.

pomocí žádné jiné existující klinické metody.

And I remember vividly, while I was working on this,

A živě si pamatuji, když jsme na tomto pracovali,

I was sitting at my computer

a já jsem seděl u počítače

and I saw a bunch of tweets by Polo --

a četl několik tweetů od Pola --

Polo had been my first student back in Buenos Aires,

Polo byl můj první student v Buenos Aires,

and at the time he was living in New York.

a v té době bydlel v New Yorku.

And there was something in this tweets --

A v jeho tweetech bylo něco --

I could not tell exactly what because nothing was said explicitly --

Nemohl jsem říct přesně co, protože nic nebylo řečeno přímo --

but I got this strong hunch,

ale měl jsem silné tušení,

this strong intuition, that something was going wrong.

měl jsem pocit, že něco je špatně.

So I picked up the phone, and I called Polo,

A tak jsem zvedl telefon, zavolal Polovi

and in fact he was not feeling well.

a opravdu se necítil dobře.

And this simple fact,

A tato skutečnost,

that reading in between the lines,

že čtením mezi řádky,

I could sense, through words, his feelings,

jsem prostřednictvím slov vycítil, že se něco děje,

was a simple, but very effective way to help.

byla jednoduchým, ale velmi efektivním způsobem pomoci.

What I tell you today

Dnes můžu říct,

is that we're getting close to understanding

že se dostáváme blíže k porozumění,

how we can convert this intuition that we all have,

jak lze proměnit tuhle intuici, kterou všichni máme,

that we all share,

kterou všichni sdílíme,

into an algorithm.

v algoritmus.

And in doing so,

A díky tomu

we may be seeing in the future a very different form of mental health,

budeme moci v budoucnu vidět různé formy duševního zdraví,

based on objective, quantitative and automated analysis

na základě objektivní, kvantitativní a zautomatizované analýzy

of the words we write,

slov, která napíšeme,

of the words we say.

a která řekneme.

Gracias.

Děkuji.

(Applause)

(Potlesk)