Why do I make art? To build time capsules for my heritage | Kayla Briët

Překladatel: Lucie Poláková Korektor: Lucie Přibylová

When I was four years old,

Když mi byly čtyři,

my dad taught me the Taos Pueblo Hoop Dance,

můj otec mě naučil tanec s obručí – „Taos Pueblo“.

a traditional dance born hundreds of years ago in Southwestern USA.

Je to tradiční tanec starý stovky let. Pochází z jihozápadu USA.

A series of hoops are created out of willow wood,

Obruče z vrbových prutů

and they're threaded together to create formations of the natural world,

jsou svázány dohromady tak, aby připomínaly přírodní jevy,

showing the many beauties of life.

reprezentující mnohé krásy života.

In this dance, you're circling in a constant spin,

Celou dobu během tance se točíte pořád dokola,

mimicking the movement of the Sun

což má symbolizovat pohyb Slunce

and the passage of time.

a to, jak plyne čas.

Watching this dance was magic to me.

Tento tanec na mě vždy působil kouzelně.

Like with a time capsule,

Jako nějaká časová schránka.

I was taking a look through a cultural window to the past.

Mohla jsem se podívat oknem do historie kultury.

Cítila jsem hlubší spojení se svými předky

I felt a deeper connection

to how my ancestors used to look at the world around them.

a tím, jak viděli svět kolem sebe.

Since then, I've always been obsessed with time capsules.

Od té doby jsem byla posedlá časovými schránkami.

They take on many forms,

Mají různé podoby,

but the common thread is that they're uncontrollably fascinating

ale mají společné to,

jak člověka fascinují,

to us as human beings,

because they're portals to a memory,

protože to jsou portály do paměti

and they hold the important power of keeping stories alive.

a mají důležitou schopnost udržet příběhy naživu.

As a filmmaker and composer,

Jsem režisérka a skladatelka

it's been my journey to find my voice,

a mým úkolem bylo najít svůj vlastní hlas,

reclaim the stories of my heritage and the past

obnovit příběhy svých předků a minulosti.

and infuse them into music and film time capsules to share.

Vložit je do hudebních a filmových časových schránek a dál se o ně dělit.

To tell you a bit about how I found my voice,

Než vám povím, jak jsem našla svůj hlas,

I'd like to share a bit about how I grew up.

chci se podělit o to, jak jsem vyrůstala.

In Southern California, I grew up in a multigenerational home,

Vyrůstala jsem ve vícegeneračním domě v Jižní Karolíně,

meaning I lived under the same roof

bydlela jsem tedy pod jednou střechou

as my parents, aunts, uncles and grandparents.

s rodičemi, tetami, strýci a prarodiči.

My mother is Dutch-Indonesian and Chinese with immigrant parents,

Moje maminka má nizozemsko-indonézské a čínské předky a rodiče imigranty,

and my father is Ojibwe

a můj otec je tzv. Ojibwe.

and an enrolled tribal member

Oficiální člen kmene Prairie Band's Potawatomi v severovýchodním Kansasu.

of the Prairie Band's Potawatomi Tribe in Northeastern Kansas.

So one weekend I'd be learning how to fold dumplings,

Jeden týden jsem se učila, jak skládat asijské knedlíčky,

and the next, I'd be traditional-style dancing

a další jsem tančila tradiční tance na powwow,

at a powwow,

immersed in the powerful sounds of drums and singers.

ponořená do zpěvu a mocných zvuků bubnů.

Being surrounded by many cultures was the norm,

Různé kultury se pro mě staly samozřejmostí,

but also a very confusing experience.

zároveň to byla velmi matoucí zkušenost.

It was really hard for me to find my voice,

Bylo pro mě těžké najít svůj vlastní hlas,

because I never felt I was enough --

protože nikdy jsem se necítila

never Chinese, Dutch-Indonesian or Native enough.

dostatečně čínská, nizozemsko-indonézská, nebo indiánská.

Because I never felt I was a part of any community,

Protože jsem se nikdy necítila být součástí žádné komunity,

I sought to learn the stories of my heritage

chtěla jsem poznat příběhy svého původu

and connect them together to rediscover my own.

a tím poznat svůj vlastní.

The first medium I felt gave me a voice was music.

Nejprve mi hlas dala hudba.

With layers of sounds and multiple instruments,

Díky harmoniím a hudebním nástrojům jsem mohla tvořit

I could create soundscapes and worlds that were much bigger than my own.

hudební krajiny a světy, které byly větší než ty moje.

Through music, I'm inviting you into a sonic portal

Skrz hudbu vás zvu do zvukového portálu

of my memories and emotions,

všech mých vzpomínek a emocí,

and I'm holding up a mirror to yours.

a přidržuji tak zrcadlo těm vašim.

One of my favorite instruments to play is the guzheng zither,

Jeden z mých nejoblíbenějších nástrojů je citera guženg,

a Chinese harp-like instrument.

čínská nástroj podobný harfě.

While the hoop dance is hundreds of years old,

Tanec s obručemi je sice stovky let starý,

the guzheng has more than 2,000 years of history.

ale na guženg se hraje už 2 tisíce let.

I'm playing the styles that greatly influence me today,

Hraji žánry, které mě výrazně ovlivňují v dnešní době,

like electronic music,

jako třeba elektronická hudba.

with an instrument that was used to play traditional folk music long ago.

Hraji na nástroj, na který se dávno hrály jen tradiční lidové písně.

And I noticed an interesting connection:

A všimla jsem si zajímavého spojení:

the zither is tuned to the pentatonic scale,

citera je laděna v pentatonické stupnici,

a scale that is universally known in so many parts of music

stupnici, která je všeobecně známá v nejrůznějších druzích hudby

around the world,

po celém světě,

including Native American folk songs.

včetně tradičních indiánských písní.

In both Chinese and Native folk,

Jak v čínských, tak indiánských lidových písních

I sense this inherent sound of longing and holding onto the past,

vnímám vrozenou touhu držet se minulost.

an emotion that greatly drives the music I create today.

Tato emoce ovlivňuje hudbu, kterou vytvářím.

At the time, I wondered if I could make this feeling of immersion

Tehdy jsem přemýšlela, zda mohu ještě posílit

pocit sounáležitosti tak,

even more powerful,

by layering visuals and music --

že spojím zvuk s obrazem.

visuals and images on top of the music.

Vrstvu obrazu na vrstvu hudby.

So I turned to internet tutorials to learn editing software,

Obrátila jsem se na internetové návody, abych se naučila stříhat videa,

went to community college to save money

šla jsem na komunitní vysokou, abych ušetřila

and created films.

a tvořila filmy.

After a few years experimenting,

Po několika letech experimentování

I was 17 and had something I wanted to tell and preserve.

mi bylo 17 a měla jsem něco, co jsem chtěla říct světu.

It started with a question:

Začalo to otázkou:

What happens when a story is forgotten?

Co se stane, když zapomenete příběh?

I lead with this in my latest documentary film,

Rozvedla jsem to v mém posledním dokumentárním filmu,

"Smoke That Travels,"

Smoke That Travels – Cesta kouře.

which immerses people into the world of music, song, color and dance,

Ponoří diváky do světa hudby, písní, barev a tance,

as I explore my fear that a part of my identity, my Native heritage,

zatímco já objevuji svou obavu z toho, že moje vlastní identita,

will be forgotten in time.

indiánský původ, upadnou v zapomění.

Many indigenous languages are dying due to historically forced assimilation.

Mnoho indiánských jazyků vymírá kvůli historicky vynucené asimilaci.

From the late 1800s to the early 1970s,

Od konce 19. století do začátku 70. let 20. století,

Natives were forced into boarding schools,

museli indiáni chodit na internátní školy,

where they were violently punished if they practiced traditional ways

kde byli trestaní, když praktikovali své tradiční způsoby,

or spoke their native language,

nebo mluvili svým rodným jazykem.

most of which were orally passed down.

Většina z nich byla předávána pouze ústně.

As of now, there are 567 federally recognized tribes in the United States,

V současnosti je ve Spojených Státech 567 federálně uznávaných kmenů,

when there used to be countless more.

ale bývalo jich mnohem více.

In my father's words,

Slovy mého otce,

"Being Native is not about wearing long hair in braids.

"Být indiánem neznamená mít dlouhé copy.

It's not about feathers or beadwork.

Není to o peří anebo korálcích.

It's about the way we all center ourselves in the world as human beings."

Je to o tom, jak fungujeme ve světě jako lidské bytosti."

After traveling with this film for over a year,

Za více než roce cestování s tímto filmem

I met indigenous people from around the world,

jsem poznala domorodé obyvatele z celého světa.

from the Ainu of Japan,

Od Ainů v Japonsku,

Sami of Scandinavia,

přes Sámy ve Skandinávii,

the Maori

po Maury

and many more.

a mnoho dalších.

And they were all dealing with the exact same struggle

A všichni čelili stejnému problému,

to preserve their language and culture.

zachovat svůj jazyk a kulturu.

At this moment, I not only realize the power storytelling has

V současnosti si uvědomuji nejen, že má vyprávění příběhů moc,

to connect all of us as human beings

všechny nás propojuje,

but the responsibility that comes with this power.

ale má i odpovědnost, která se s touto mocí pojí.

It can become incredibly dangerous when our stories are rewritten or ignored,

Může být nebezpečné, pokud jsou naše příběhy přepsány nebo ignorovány,

because when we are denied identity,

protože když je nám upřena naše identita,

we become invisible.

staneme se neviditelnými.

We're all storytellers.

Všichni jsme vypravěči.

Reclaiming our narratives and just listening to each other's

Pokud získáme své příběhy zpět a budeme si navzájem naslouchat,

can create a portal that can transcend time itself.

můžeme vytvořit portál, který by sám o sobě překonal čas.

Thank you.

Děkuji.

(Applause)

(Potlesk)