How My Mind Came Back to Life — and No One Knew | Martin Pistorius | TED Talks

Překladatel: Tomas Chvatal Korektor: Hana Krajíčková

Imagine being unable to say, "I am hungry," "I am in pain,"

Představte si, že nejste schopni říct: "Mám hlad", „Mám bolesti“,

"thank you," or "I love you."

"Děkuji" nebo "Miluji tě".

Being trapped inside your body,

Že jste uvězněni ve vlastním těle,

a body that doesn't respond to commands.

v těle, které nereaguje na příkazy.

Surrounded by people,

Obklopeni lidmi,

yet utterly alone.

přitom úplně sami.

Wishing you could reach out,

Přejete si vztáhnout ruku,

to connect, to comfort, to participate.

spojit se s někým, utěšit, zúčastnit se.

For 13 long years, that was my reality.

Po 13 dlouhých let toto byl můj život.

Most of us never think twice about talking, about communicating.

Většina z nás nepřemýšlí nad mluvením, komunikací.

I've thought a lot about it.

Já jsem o tom přemýšlel hodně.

I've had a lot of time to think.

Měl jsem spoustu času na přemýšlení.

For the first 12 years of my life,

Prvních 12 let života

I was a normal, happy, healthy little boy.

jsem byl normální veselý zdravý chlapec.

Then everything changed.

Pak se všechno změnilo.

I contracted a brain infection.

Prodělal jsem infekci v mozku.

The doctors weren't sure what it was,

Doktoři si nebyli jistí tím, co se stalo,

but they treated me the best they could.

ale léčili mě, jak nejlépe uměli.

However, I progressively got worse.

Přesto se můj stav výrazně zhoršil.

Eventually, I lost my ability to control my movements,

Nakonec jsem ztratil schopnost ovládat svoje pohyby,

make eye contact,

navázat oční kontakt

and finally, my ability to speak.

a nakonec i schopnost mluvit.

While in hospital,

V nemocnici

I desperately wanted to go home.

jsem zoufale toužil jít domů.

I said to my mother, "When home?"

Řekl jsem mámě: "Kdy domů?".

Those were the last words I ever spoke with my own voice.

Tohle byla poslední slova, která jsem vyslovil svým hlasem.

I would eventually fail every test for mental awareness.

Nakonec jsem neprošel testy mentálního vědomí.

My parents were told I was as good as not there.

Mým rodičům řekli, že to je, jako kdybych tam nebyl.

A vegetable, having the intelligence of a three-month-old baby.

Ležák s inteligencí 3 měsíčního dítěte.

They were told to take me home and try to keep me comfortable

Rodičům řekli, ať mě vezmou domů a postarají se o mě

until I died.

do té doby, než umřu.

My parents, in fact my entire family's lives,

Moje rodiče, vlastně životy celé mé rodiny,

became consumed by taking care of me the best they knew how.

pohltila péče o mě, nejlepší jakou mi byli schopni dát.

Their friends drifted away.

Jejich přátelé se postupně vzdálili.

One year turned to two,

Jeden rok se přehoupl ve dva,

two turned to three.

dva ve tři.

It seemed like the person I once was began to disappear.

Vypadalo to, že člověk, kterým jsem kdysi byl, se začal ztrácet.

The Lego blocks and electronic circuits I'd loved as a boy were put away.

Lego a elektronické obvody, které jsem jako malý miloval, šly stranou.

I had been moved out of my bedroom into another more practical one.

Ze svého pokoje jsem byl přestěhován do jiného, praktičtějšího.

I had become a ghost,

Začal se ze mě stávat duch,

a faded memory of a boy people once knew and loved.

vybledlá vzpomínka na chlapce, kterého lidé kdysi znali a měli rádi.

Meanwhile, my mind began knitting itself back together.

Mezitím se moje mysl začala znovu dávat dohromady.

Gradually, my awareness started to return.

Postupně se mi začalo vracet vědomí.

But no one realized that I had come back to life.

Ale nikdo si nevšiml, že jsem přišel zpátky k životu.

I was aware of everything,

Byl jsem si vědom všeho jako normální člověk.

just like any normal person.

I could see and understand everything,

Viděl jsem vše a rozuměl jsem tomu,

but I couldn't find a way to let anybody know.

ale nemohl jsem najít způsob, jak to někomu sdělit.

My personality was entombed within a seemingly silent body,

Moje osobnost byla pohřbená ve zdánlivě tichém těle,

a vibrant mind hidden in plain sight within a chrysalis.

pulsující mysl, skrytá běžnému pohledu uvnitř kukly.

The stark reality hit me that I was going to spend

Drsná realita na mě dolehla:

strávím zbytek svého života uzavřený v sobě,

the rest of my life locked inside myself,

totally alone.

úplně sám.

I was trapped with only my thoughts for company.

Byl jsem uvězněn jenom se svými myšlenkami, které mi dělaly společnost.

I would never be rescued.

Nikdy nebudu vysvobozen.

No one would ever show me tenderness.

Nikdo mi neprojeví něhu.

I would never talk to a friend.

Nikdy si nepopovídám s kamarádem.

No one would ever love me.

Nikdo mě nebude milovat.

I had no dreams, no hope, nothing to look forward to.

Neměl jsem žádné sny, naděje, nic, na co bych se mohl těšit.

Well, nothing pleasant.

Nic příjemného.

I lived in fear,

Žil jsem ve strachu

and, to put it bluntly,

a abych to uvedl na pravou míru,

was waiting for death to finally release me,

čekal jsem na smrt, až mě konečně vysvobodí,

expecting to die all alone in a care home.

očekával jsem, že zemřu v pečovatelském domě a sám.

I don't know if it's truly possible to express in words

Nevím, jestli je možné vyjádřit slovy

what it's like not to be able to communicate.

jaké to je nebýt schopnen komunikace.

Your personality appears to vanish into a heavy fog

Vaše osobnost se začne ztrácet v husté mlze

and all of your emotions and desires are constricted, stifled and muted within you.

a všechny vaše emoce a vášně jsou sevřené, potlačené a utlumené ve vás.

For me, the worst was the feeling of utter powerlessness.

Pro mě byl nejhorší pocit naprosté bezmoci.

I simply existed.

Prostě jsem jen existoval.

It's a very dark place to find yourself

Je to velmi temné místo, kde člověk může být,

because in a sense, you have vanished.

protože jste vlastně zmizeli.

Other people controlled every aspect of my life.

Jiní lidé kontrolovali každý kousek mého života.

They decided what I ate and when.

Oni rozhodovali, co a kdy budu jíst.

Whether I was laid on my side or strapped into my wheelchair.

Jestli budu ležet na boku, jestli budu připoutaný na vozíku.

I often spent my days positioned in front of the TV

Často jsem dny trávil u televize

watching Barney reruns.

sledováním repríz Barneyho.

I think because Barney is so happy and jolly,

Asi protože Barney byl tak šťastný a veselý

and I absolutely wasn't,

a já jsem byl naprostý opak,

it made it so much worse.

všechno to jen zhoršovalo.

I was completely powerless to change anything in my life

Byl jsem naprosto bez moci změnit cokoli ve svém životě,

or people's perceptions of me.

nebo to, jak jiní vnímají mě.

I was a silent, invisible observer of how people behaved

Byl jsem tichý, neviditelný pozorovatel toho, jak se lidé chovali,

when they thought no one was watching.

když si mysleli, že je nikdo nevidí.

Unfortunately, I wasn't only an observer.

Bohužel jsem nebyl jen pozorovatel.

With no way to communicate, I became the perfect victim:

Bez možnosti komunikovat se ze mě stala perfektní oběť:

a defenseless object, seemingly devoid of feelings

bezbranný objekt – zdánlivě bez pocitů –

that people used to play out their darkest desires.

který lidé využívali k ukojení svých nejtemnějších vášní.

For more than 10 years, people who were charged with my care

Více než 10 let mě lidé, kteří se o mě měli starat,

abused me physically, verbally and sexually.

zneužívali fyzicky, verbálně a sexuálně.

Despite what they thought, I did feel.

I přes to, že si mysleli, že necítím, tak jsem cítil.

The first time it happened,

Poprvé, když se to stalo,

I was shocked and filled with disbelief.

tak jsem byl v šoku a nemohl jsem tomu uvěřit.

How could they do this to me?

Jak mi to mohli udělat?

I was confused.

Byl jsem zmatený.

What had I done to deserve this?

Čím jsem se provinil, že si tohle zasloužím?

Part of me wanted to cry and another part wanted to fight.

Jedna část mě chtěla brečet a druhá část chtěla bojovat.

Hurt, sadness and anger flooded through me.

Bolest, smutek a vztek mnou protékaly.

I felt worthless.

Cítil jsem se bezcenný.

There was no one to comfort me.

Nebyl tady nikdo, kdo by mě utěšil.

But neither of my parents knew this was happening.

Ale ani jeden z mých rodičů nevěděl, co se mi děje.

I lived in terror, knowing it would happen again and again.

Žil jsem v hrůze, protože jsem věděl, že se to stane znovu a znovu.

I just never knew when.

Ale nikdy jsem nevěděl kdy.

All I knew was that I would never be the same.

Jediné co jsem věděl, bylo, že už nikdy nebudu stejný.

I remember once listening to Whitney Houston singing,

Vzpomínám si, když jsem poslouchal Whitney Houston:

"No matter what they take from me, they can't take away my dignity."

"Nezáleží na tom, co mi vezmou, nikdy mi nevezmou moji důstojnost."

And I thought to myself, "You want to bet?"

A tak jsem si pomyslel: "Chceš se vsadit?"

Perhaps my parents could have found out and could have helped.

Možná by na to moji rodiče přišli a pomohli by mi.

But the years of constant caretaking,

Ale léta neustálé péče,

having to wake up every two hours to turn me,

vstávání každé dvě hodiny, aby mě otočili,

combined with them essentially grieving the loss of their son,

a truchlení nad ztrátou syna,

had taken a toll on my mother and father.

si na mých rodičích vybralo svou daň.

Following yet another heated argument between my parents,

Po další vášnivé hádce mezi mými rodiči,

in a moment of despair and desperation,

v okamžiku plném zoufalství,

my mother turned to me and told me that I should die.

se na mě máma otočila a řekla mi, že bych měl umřít.

I was shocked, but as I thought about what she had said,

Byl jsem v šoku, ale jak jsem přemýšlel nad tím, co mi řekla,

I was filled with enormous compassion and love for my mother,

naplnilo mě to ohromným soucitem a láskou k ní,

yet I could do nothing about it.

ale nemohl jsem nic udělat.

There were many moments when I gave up,

Byla spousta okamžiků, kdy jsem to vzdal,

sinking into a dark abyss.

a propadal jsem se do temné propasti.

I remember one particularly low moment.

Pamatuji si jeden velice ponurý okamžik.

My dad left me alone in the car

Můj táta mě nechal samotného v autě,

while he quickly went to buy something from the store.

zatímco šel rychle něco koupit do obchodu.

A random stranger walked past,

Náhodný cizinec prošel kolem auta,

looked at me and he smiled.

podíval se na mě a usmál se.

I may never know why, but that simple act,

Nikdy asi nebudu vědět proč, ale tento prostý čin,

the fleeting moment of human connection,

– ten letmý okamžik lidského spojení –

transformed how I was feeling,

se přetvořil v pocit,

making me want to keep going.

že chci jít dál.

My existence was tortured by monotony,

Můj život byl trýzněný jednotvárností,

a reality that was often too much to bear.

realita se často nedala snést.

Alone with my thoughts, I constructed intricate fantasies

Sám se svými myšlenkami jsem vymýšlel spletité fantazie

about ants running across the floor.

o mravencích, jak běhají po podlaze.

I taught myself to tell the time by noticing where the shadows were.

Naučil jsem se poznávat čas podle toho, kde byl stín.

As I learned how the shadows moved as the hours of the day passed,

Když jsem se naučil, jak se stíny pohybovaly a jak hodiny běžely,

I understood how long it would be before I was picked up and taken home.

věděl jsem, za jak dlouho mě vyzvednou a odvezou domů.

Seeing my father walk through the door to collect me

Vidět tátu ve dveřích, jak mě jde vyzvednout

was the best moment of the day.

byl nejlepší okamžik dne.

My mind became a tool that I could use

Má mysl se stala nástrojem, jež jsem mohl používat,

to either close down to retreat from my reality

abych vypnul a utekl z reality

or enlarge into a gigantic space that I could fill with fantasies.

nebo abych ji zvětšil a tento obří prostor naplnil fantazií.

I hoped that my reality would change

Doufal jsem, že se moje realita změní

and someone would see that I had come back to life.

a někdo si všimne, že jsem zpátky při životě.

But I had been washed away like a sand castle

Ale byl jsem odplaven jako hrad z písku,

built too close to the waves,

postavený moc blízko vln.

and in my place was the person people expected me to be.

A na mém místě byla ta osoba, za kterou mě druzí chtěli mít.

To some I was Martin, a vacant shell, the vegetable,

Pro někoho jsem byl Martin, prázdná skořápka, ležák,

deserving of harsh words, dismissal and even abuse.

zasluhující krutá slova, odmítnutí a dokonce zneužití.

To others, I was the tragically brain-damaged boy

Pro jiné jsem byl ten chlapec s poškozeným mozkem,

who had grown to become a man.

který vyrostl v dospělého muže.

Someone they were kind to and cared for.

Někteří byli laskaví a pečující.

Good or bad, I was a blank canvas

Dobří nebo špatní, já jsem byl čisté plátno,

onto which different versions of myself were projected.

na které se promítaly různé verze mě.

It took someone new to see me in a different way.

Chtělo to někoho nového, který by mě viděl v jiném světle.

An aromatherapist began coming to the care home about once a week.

Každý týden za námi začala docházet aromaterapeutka.

Whether through intuition or her attention to details

Nevím, jestli díky její intuici nebo smyslu pro detail,

that others failed to notice,

kterého si ostatní nevšimli,

she became convinced that I could understand what was being said.

byla přesvědčená, že rozumím tomu, co říká.

She urged my parents to have me tested by experts

Nabádala moje rodiče, aby mě znovu vzali na testy

in augmentative and alternative communication.

z augmentativní a alternativní komunikace.

And within a year,

A do roka

I was beginning to use a computer program to communicate.

jsem začal používat počítačový program ke komunikaci.

It was exhilarating, but frustrating at times.

Bylo to vzrušující a frustrující zároveň.

I had so many words in my mind,

Měl jsem v mysli tolik slov,

that I couldn't wait to be able to share them.

nemohl jsem se dočkat, až je budu moci říct.

Sometimes, I would say things to myself simply because I could.

Někdy jsem říkal věci sám sobě, jen proto, že jsem mohl.

In myself, I had a ready audience,

V sobě jsem našel publikum

and I believed that by expressing my thoughts and wishes,

a věřil jsem, že díky vyjádření mých myšlenek a přání,

others would listen, too.

ostatní budou chtít poslouchat také.

But as I began to communicate more,

Ale jak jsem začal více komunikovat,

I realized that it was in fact only just the beginning

uvědomil jsem si, že to není jen začátek

of creating a new voice for myself.

vytváření mého vlastního hlasu.

I was thrust into a world I didn't quite know how to function in.

Byl to krůček do světa, ve kterém jsem nevěděl, jak to funguje.

I stopped going to the care home

Přestal jsem chodit do domova s péčí

and managed to get my first job making photocopies.

a našel si svoji první práci - kopírování.

As simple as this may sound, it was amazing.

Může to znít jednoduše, ale bylo to úžasné.

My new world was really exciting

Můj nový svět byl opravdu vzrušující,

but often quite overwhelming and frightening.

někdy však trochu přehlcující a děsivý.

I was like a man-child,

Byl jsem jako dítě,

and as liberating as it often was,

i když to někdy bylo osvobozující,

I struggled.

pral jsem se s tím.

I also learned that many of those who had known me for a long time

Taky jsem přišel na to, že někteří z těch, co mě znali už dlouhou dobu,

found it impossible to abandon the idea of Martin they had in their heads.

nebyli schopni opustit myšlenku na toho Martina, kterého měli v hlavě.

While those I had only just met

A i ti, které jsem zrovna potkal

struggled to look past the image of a silent man in a wheelchair.

měli problém vidět víc, než jen tichého muže na vozíku.

I realized that some people would only listen to me

Uvědomil jsem si, že někteří lidé mě budou poslouchat jen

if what I said was in line with what they expected.

když budu takový, jaký očekávali, že budu.

Otherwise, it was disregarded

Jinak na to nebyl brán zřetel

and they did what they felt was best.

a oni dělali to, co si mysleli, že je nejlepší.

I discovered that true communication

Přišel jsem na to, že pravá komunikace

is about more than merely physically conveying a message.

je o něčem víc než jen o předání nějaké zprávy.

It is about getting the message heard and respected.

Jde o vyslechnutí a respektování zprávy.

Still, things were going well.

Ale i tak šlo vše hladce.

My body was slowly getting stronger.

Moje tělo se pomalu stávalo silnějším.

I had a job in computing that I loved,

Měl jsem práci u počítačů a tu jsem miloval

and had even got Kojak, the dog I had been dreaming about for years.

a dokonce jsem dostal i psa, o kterém jsem snil roky.

However, I longed to share my life with someone.

Nicméně, toužil jsem po tom, abych mohl s někým sdílet život.

I remember staring out the window as my dad drove me home from work,

Pamatuji si, jak jsem se díval z okýnka, když mě táta vezl domů z práce,

thinking I have so much love inside of me and nobody to give it to.

přemýšlel jsem nad tím, že mám tolik lásky a nikoho, komu bych ji mohl dát.

Just as I had resigned myself to being single for the rest of my life,

Zrovna, když jsem rezignoval a říkal si, že budu sám do konce života,

I met Joan.

potkal jsem Joan.

Not only is she the best thing that has ever happened to me,

Nejen že je to nejlepší, co mě v životě potkalo,

but Joan helped me to challenge my own misconceptions about myself.

ale také mi pomohla vyvrátit moje mylné představy o sobě.

Joan said it was through my words that she fell in love with me.

Joan řekla, se do mě zamilovala díky tomu, co jsem říkal.

However, after all I had been through,

Nicméně po tom, čím vším jsem si prošel,

I still couldn't shake the belief

jsem se nemohl zbavit přesvědčení,

that nobody could truly see beyond my disability

že někdo může vidět víc, než jen mou invaliditu

and accept me for who I am.

a přijmout mě takového, jaký jsem.

I also really struggled to comprehend that I was a man.

Také jsem dost zápasil s tím, abych pochopil, že jsem muž.

The first time someone referred to me as a man,

Prvně, když o mě někdo mluvil jako o muži,

it stopped me in my tracks.

mě to vykolejilo.

I felt like looking around and asking, "Who, me?"

Jako bych se díval kolem sebe a ptal se: "Kdo? Já?"

That all changed with Joan.

Tohle všechno se změnilo s Joan.

We have an amazing connection

Máme mezi sebou úžasné spojení

and I learned how important it is to communicate openly and honestly.

a naučil jsem se, jak důležité je komunikovat otevřeně a upřímně.

I felt safe, and it gave me the confidence to truly say what I thought.

Cítil jsem se v bezpečí a to mi dávalo odvahu říct, co jsem si opravdu myslel.

I started to feel whole again, a man worthy of love.

Znovu jsem se cítil celý, jako člověk hodný lásky.

I began to reshape my destiny.

Začal jsem přetvářet svůj osud.

I spoke up a little more at work.

V práci jsem mluvil víc.

I asserted my need for independence to the people around me.

Prosazoval jsem potřebu nezávislosti mezi lidmi v mém okolí.

Being given a means of communication changed everything.

Prostředky, které mi umožnily komunikaci, změnily všechno.

I used the power of words and will to challenge the preconceptions

Využil jsem vůli a sílu slov k rozboření předsudků,

of those around me and those I had of myself.

které jsem měl o sobě, a které o mě mělo okolí.

Communication is what makes us human,

Komunikace nás dělá lidmi,

enabling us to connect on the deepest level

umožňuje nám propojit se na nejhlubším stupni s těmi, kteří jsou kolem nás --

with those around us --

telling our own stories,

když si vyprávíme své příběhy,

expressing wants, needs and desires,

vyjadřujeme přání, potřeby a touhy,

or hearing those of others by really listening.

nebo skutečně posloucháme a slyšíme příběhy a přání těch okolo nás.

All this is how the world knows who we are.

Díky tomu všemu svět ví, jací jsme.

So who are we without it?

Takže jací jsme bez toho?

True communication increases understanding

Pravá komunikace zvyšuje pochopení

and creates a more caring and compassionate world.

a vytváří svět, který se lépe stará a soucítí.

Once, I was perceived to be an inanimate object,

Kdysi jsem byl vnímán jako neživý objekt,

a mindless phantom of a boy in a wheelchair.

přízrak chlapce, který byl na vozíčku.

Today, I am so much more.

Dnes jsem mnohem víc.

A husband, a son, a friend,

Manžel, syn, přítel,

a brother, a business owner, a first-class honors graduate,

bratr, vlastník firmy, absolvent s vyznamenáním,

a keen amateur photographer.

zapálený amatérský fotograf.

It is my ability to communicate that has given me all this.

Moje schopnost komunikovat mi umožnila všechno tohle.

We are told that actions speak louder than words.

Říká se, že činy mluví jasněji než slova.

But I wonder,

Nejsem si jistý,

do they?

zda je to pravda.

Our words, however we communicate them,

Naše slova, jakkoli je sdělíme,

are just as powerful.

jsou stejně mocná.

Whether we speak the words with our own voices,

Ať už ta slova říkáme svým vlastním hlasem,

type them with our eyes,

píšeme je očima,

or communicate them non-verbally to someone who speaks them for us,

nebo je sdělíme neverbálně někomu, kdo je řekne za nás,

words are among our most powerful tools.

slova jsou jedním z našich nejmocnějších nástrojů.

I have come to you through a terrible darkness,

Musel jsem si projít hroznou tmou.

pulled from it by caring souls

Z ní mě vysvobodili ti, jimž na mně záleželo,

and by language itself.

a jazyk sám.

The act of you listening to me today brings me farther into the light.

To, že mě dnes můžete slyšet, mě vede dále ke světlu.

We are shining here together.

Záříme tady spolu.

If there is one most difficult obstacle to my way of communicating,

Jestli je tady nějaká potíž s mou komunikací,

it is that sometimes I want to shout

tak je to to, že někdy chci křičet

and other times simply to whisper a word of love or gratitude.

a jindy zase pošeptat laskavé slovo nebo vyjádřit vděčnost.

It all sounds the same.

Všechno to zní stejně.

But if you will,

Ale prosím,

please imagine these next two words as warmly as you can:

představte si prosím tyto dvě slova jak nejvlídněji můžete:

Thank you.

Děkuji vám.

(Applause)

(Potlesk)