Carolyn Steel: How food shapes our cities

Překladatel: Petr Frish Korektor: Lucie Sara Zavodna

How do you feed a city?

Jak nakrmit město?

It's one of the great questions of our time.

To jej jedna z velkých otázek naší doby.

Yet it's one that's rarely asked.

A přece ji jen málokdo položí.

We take it for granted that if we go into a shop

Bereme jako dané, že když jdeme do obchodu,

or restaurant, or indeed into this theater's foyer in about an hour's time,

nebo restaurace či dokonce haly tohoto divadla za přibližně hodinu,

there is going to be food there waiting for us,

bude tam na nás čekat jídlo,

having magically come from somewhere.

které se tam kouzelně odněkud objevilo.

But when you think that every day for a city the size of London,

Ale když pomyslíte, že každý den musí být pro město velikosti Londýna

enough food has to be produced,

vyroben, dovezen, koupen a prodán

transported, bought and sold,

uvařen, snězen a následně zpracován

cooked, eaten, disposed of,

dostatek jídla,

and that something similar has to happen every day

a že něco podobného se musí opakovat každý den

for every city on earth,

v každém městě na Zemi,

it's remarkable that cities get fed at all.

je pozoruhodné, že se tato města vůbec nají.

We live in places like this as if

Žijeme na takových místech jakoby

they're the most natural things in the world,

to byla ta nejpřirozenější věc na světě.

forgetting that because we're animals

Zapomínáme, že protože jsme živočichové

and that we need to eat,

a potřebujeme jíst,

we're actually as dependent on the natural world

jsme závislí na přírodě stejně,

as our ancient ancestors were.

jako byli naši dávní předkové.

And as more of us move into cities,

A jak se nás stále více stěhuje do měst,

more of that natural world is being

více přírody

transformed into extraordinary landscapes like the one behind me --

se přetváří do neobyčejných krajin jako je ta za mnou -

it's soybean fields in Mato Grosso in Brazil --

- jde o pole sóji v Mata Grosso v Brazílii,

in order to feed us.

aby nás nakrmila.

These are extraordinary landscapes,

Jde o obrovské části krajiny.

but few of us ever get to see them.

Ale jen několik z nás je kdy viděla.

And increasingly these landscapes

A stále více tyto oblasti

are not just feeding us either.

nekrmí jen nás.

As more of us move into cities,

Jak se nás stále více stěhuje do měst,

more of us are eating meat,

tak nás více jí maso,

so that a third of the annual grain crop globally

takže třetina roční globální obilné sklizně

now gets fed to animals

je určena na krmení zvířat

rather than to us human animals.

spíše než pro lidi.

And given that it takes three times as much grain --

A kvůli tomu je zapotřebí třikrát tolik obilí -

actually ten times as much grain --

- vlastně deset krát více obilí -

to feed a human if it's passed through an animal first,

k nakrmení lidí, pokud obilí nejdříve projde zvířaty

that's not a very efficient way of feeding us.

a to není moc efektivní způsob k našemu nasycení.

And it's an escalating problem too.

A jde také o stupňující se problém.

By 2050, it's estimated that twice the number

Očekává se, že do roku 2050 se zdvojnásobí množství

of us are going to be living in cities.

lidí žijících ve městech.

And it's also estimated that there is going to be twice as much

A také se očekává, že se zkonzumuje dvakrát tolik

meat and dairy consumed.

masa a mléčných výrobků.

So meat and urbanism are rising hand in hand.

Takže maso a urbanismus jdou ruku v ruce.

And that's going to pose an enormous problem.

A to způsobí velký problém.

Six billion hungry carnivores to feed,

Nakrmit šest miliard masožravců

by 2050.

do roku 2050.

That's a big problem. And actually if we carry on as we are,

To je velký problém. A pokud budeme v současném stavu pokračovat,

it's a problem we're very unlikely to be able to solve.

dostaneme se do problému, který pravděpobobně nebudeme schopni vyřešit.

Nineteen million hectares of rainforest are lost every year

19 mil. hektarů deštných pralesů je každý rok ztraceno

to create new arable land.

kvůli vytvoření nové orné půdy.

Although at the same time we're losing an equivalent amount

Přestože ve stejném okamžiku přicházíme o stejné množství

of existing arables to salinization and erosion.

existující orné půdy kvůli zasolování a erozi.

We're very hungry for fossil fuels too.

Také velmi lačníme po fosilních palivech.

It takes about 10 calories to produce every calorie

Na výrobu jedné kalorie jídla, které konzumujeme na Západě,

of food that we consume in the West.

je zapotřebí 10 kalorií.

And even though there is food that we are producing at great cost,

A přestože jídlo vyrábíme s velkými náklady,

we don't actually value it.

ve skutečnosti si jej nevážíme.

Half the food produced in the USA is currently thrown away.

Polovina jídla vyrobená v USA se v současnosti vyhazuje.

And to end all of this, at the end of this long process,

A na závěr, na konci tohoto dlouhého procesu,

we're not even managing to feed the planet properly.

ani nezvládáme řádně nakrmit planetu.

A billion of us are obese, while a further billion starve.

Miliarda z nás je obézních, zatímco další miliarda hladoví.

None of it makes very much sense.

Ani jedno z toho nedává moc smysl.

And when you think that 80 percent of global trade in food now

A když pomyslíte, že 80 % globálního obchodu s jídlem je nyní

is controlled by just five multinational corporations,

ovládáno jen pěti mezinárodními společnostmi,

it's a grim picture.

je to pochmurný obrázek.

As we're moving into cities, the world is also embracing a Western diet.

Protože se stěhujeme do měst, svět také přejímá západní stravu.

And if we look to the future,

A když nahlédneme do budoucnosti,

it's an unsustainable diet.

jde o neudržitelné stravování.

So how did we get here?

Jak jsme se k tomu dostali?

And more importantly, what are we going to do about it?

A ještě více důležité, co s tím uděláme?

Well, to answer the slightly easier question first,

K zodpovězení mírně jednodušší první otázky -

about 10,000 years ago, I would say,

řekla bych, že náš proces začal

is the beginning of this process

asi před 10 000 lety.

in the ancient Near East,

Ve starověkém Blízkém Východě,

known as the Fertile Crescent.

známém jako Úrodný srpek.

Because, as you can see, it was crescent shaped.

Protože, jak vidíte, měl tvar půlměsíce.

And it was also fertile.

A také byl úrodný.

And it was here, about 10,000 years ago,

A právě tam, před 10 000 lety,

that two extraordinary inventions,

došlo ke dvěma výjimečným objevům,

agriculture and urbanism, happened

zemědělství a urbanismu,

roughly in the same place and at the same time.

zhruba na tomtéž místě a čase.

This is no accident,

Nejde o náhodu.

because agriculture and cities are bound together. They need each other.

Protože zemědělství a města jsou svázána dohromady. Navzájem se potřebují.

Because it was discovery of grain

Protože to byl prvotní objev obilí

by our ancient ancestors for the first time

našimi dávnými předky,

that produced a food source that was large enough

který zabezpečil zdroj potravy dostatečně velký a stabilní

and stable enough to support permanent settlements.

pro podporu trvalých osídlení.

And if we look at what those settlements were like,

A když se podíváme, jak taková osídlení vypadala,

we see they were compact.

zjistíme, že jsou velmi kompaktní.

They were surrounded by productive farm land

Byly obklopeny plodícímí zemědělskou půdou,

and dominated by large temple complexes

a dominovaly jim velké chrámové komplexy

like this one at Ur,

jako tento v Uru

that were, in fact, effectively,

Ty ve skutečnosti byly efektními,

spiritualized, central food distribution centers.

duchovními a centralizovanými jídelními přerozdělovacími místy,

Because it was the temples that organized the harvest,

protože to byly právě chrámy, které nakládaly s úrodou,

gathered in the grain, offered it to the gods,

shromažďovaly obilí, nabízeli je bohům

and then offered the grain that the gods didn't eat back to the people.

a následně poskytly obilí, které bohové nesnědli, zpátky lidu.

So, if you like,

A tak vlastně

the whole spiritual and physical life of these cities

celému duchovnímu a fyzickému životu těchto měst

was dominated by the grain and the harvest

dominovalo obilí a úroda,

that sustained them.

které je vyživovaly.

And in fact, that's true of every ancient city.

A tak tomu bylo v každém starověkém městě.

But of course not all of them were that small.

Ovšemže ne všechny byly tak malé.

Famously, Rome had about a million citizens

A jak známo, v Římě žil přibližně milion lidí

by the first century A.D.

již před prvním století př. n. l.

So how did a city like this feed itself?

A jak se takové město krmilo?

The answer is what I call "ancient food miles."

Odpověď je skrytá v tom, čemu já říkám "dávné potravinové míle".

Basically, Rome had access to the sea,

Řím měl přístup k moři,

which made it possible for it to import food from a very long way away.

což mu umožnilo dovážet jídlo z velkých vzdáleností.

This is the only way it was possible to do this in the ancient world,

V dávných dobách šlo o jediný způsob, jak to udělat,

because it was very difficult to transport food over roads,

protože bylo velmi obtížné převážet jídlo po cestách,

which were rough.

které byly špatné.

And the food obviously went off very quickly.

A samozřejmě se jídlo rychle kazilo.

So Rome effectively waged war

A tak Řím vedl efektivně válku

on places like Carthage and Egypt

na místech jako bylo Kartágo a Egypt proto,

just to get its paws on their grain reserves.

aby dostal své pracky na jejich obilné rezervy.

And, in fact, you could say that the expansion of the Empire

A vlastně by se dalo říct, že výboje Říma

was really sort of one long, drawn out

byly vskutku takovým dlouhým, protáhlým,

militarized shopping spree, really.

ozbrojeným nákupním tažením.

(Laughter)

-

In fact -- I love the fact, I just have to mention this:

Vlatně - zbožňuji jeden údaj, prostě se o něj s vámi musím podělit:

Rome in fact used to import oysters from London,

Řím dovážel ústřice z Británie

at one stage. I think that's extraordinary.

v jednom období. Myslím, že je to úžasné.

So Rome shaped its hinterland

Řím utvářel své provincie

through its appetite.

svou chutí k jídlu.

But the interesting thing is that the other thing also

Zajímavé však je, že v dobách před průmyslovým věkem

happened in the pre-industrial world.

se odehrála ještě jiná věc.

If we look at a map of London in the 17th century,

Když se podíváme na mapu Londýna ze 17. stol.,

we can see that its grain, which is coming in from the Thames,

uvidíme, že mu obilí připlouvá po Temži,

along the bottom of this map.

podél spodní části této mapy.

So the grain markets were to the south of the city.

Proto se trhy s obilím nacházely na jihu města.

And the roads leading up from them

A na cestách, které od nich vedly nahoru

to Cheapside, which was the main market,

do Cheapside, což byl hlavní trh,

were also grain markets.

se také prodávalo obilí.

And if you look at the name of one of those streets,

A když se podíváte na jméno jedné z těch ulic,

Bread Street, you can tell

Chlebová, je vám jasné,

what was going on there 300 years ago.

co se tam před 300 lety odehrávalo.

And the same of course was true for fish.

A stejné to samozřejmě bylo s rybami.

Fish was, of course, coming in by river as well. Same thing.

Ryby samozřejmě přicházely také po řece. Stejně jako obilí.

And of course Billingsgate, famously, was London's fish market,

A samozřejmě, že Billingsgate, byl známý londýnský rybí trh,

operating on-site here until the mid-1980s.

který tam fungoval až do poloviny 80. let 20. století.

Which is extraordinary, really, when you think about it.

Což, když se nad tím zamyslíte, je vskutku mimořádné.

Everybody else was wandering around

Všichni tam tak postávali

with mobile phones that looked like bricks

s mobily, které vypadaly jako cihly

and sort of smelly fish happening down on the port.

a kolem

This is another thing about food in cities:

A to je další věc spojená s potravou ve městech:

Once its roots into the city are established,

Jakmile potraviny jednou někde zakoření,

they very rarely move.

jen zřídka se stěhují jinam.

Meat is a very different story

S masem je to úplně jinak,

because, of course, animals could walk into the city.

protože zvířata mohou dojít do města po svých.

So much of London's meat

Proto hodně londýnského masa

was coming from the northwest,

přicházelo ze severozápadu,

from Scotland and Wales.

ze Skotska a Walesu.

So it was coming in, and arriving at the city at the northwest,

A tak zvířata přicházela a zastavovala na severozápadě města,

which is why Smithfield,

a proto se Smithfield,

London's very famous meat market, was located up there.

velmi známý londýnský trh s masem, nacházel tam.

Poultry was coming in from East Anglia and so on, to the northeast.

Drůbež přicházela ze západní Anglie a podobných míst ze severovýchodu.

I feel a bit like a weather woman doing this. Anyway,

Teď se trochu cítím jako když předpovídám počasí. Nicméně,

and so the birds were coming in

Drůbež přicházela,

with their feet protected with little canvas shoes.

s nožkami chráněnými celtovinou

And then when they hit the eastern end

až se dostala k východnímu konci

of Cheapside, that's where they were sold,

Cheapside, kde je prodávali.

which is why it's called Poultry.

Proto se tomu místu říká Drůbeží.

And, in fact, if you look at the map of any city

A když se podíváte na mapu města

built before the industrial age,

postaveného před průmyslovým věkem,

you can trace food coming in to it.

rozlišíte potraviny, které do něj přicházely.

You can actually see how it was physically shaped by food,

Dokonce vidíte, jak bylo město fyzicky utvářeno potravinami

both by reading the names of the streets, which give you a lot of clues.

i podle jmen ulic, které vám hodně napoví.

Friday Street, in a previous life,

Původní Páteční ulice

is where you went to buy your fish on a Friday.

byla tam, kde se v pátek kupovaly ryby.

But also you have to imagine it full of food.

A navíc si ji musíte představit plnou jídla.

Because the streets and the public spaces

Protože ulice a veřejná prostranství

were the only places where food was bought and sold.

byly jedinými místy, kde se jídlo kupovalo a prodávalo.

And if we look at an image of Smithfield in 1830

A když se podíváte na Smithfield roku 1830,

you can see that it would have been very difficult to live in a city like this

dojde vám, že by bylo velmi obtížné žít v takovém městě

and be unaware of where your food came from.

a nevědět, kde sehnat jídlo.

In fact, if you were having Sunday lunch,

Pokud jste měli nedělní oběd,

the chances were it was mooing or bleating outside your window

pravděpodobně vám už tři dny bučel nebo mečel

about three days earlier.

venku pod okny.

So this was obviously an organic city,

Takže je vidět, že Londýn byl organickým městem,

part of an organic cycle.

součást organického cyklu.

And then 10 years later everything changed.

A o 10 let později se všechno změnilo.

This is an image of the Great Western in 1840.

Toto je obrázek Velké západní železnice z roku 1840.

And as you can see, some of the earliest train passengers

A jak vidíte, někteří z prvních cestujících

were pigs and sheep.

byla prasata a ovce.

So all of a sudden, these animals are no longer walking into market.

A tak najednou tato zvířata už na trh nehnali.

They're being slaughtered out of sight and mind,

Poráželi je mimo zrak a mysl

somewhere in the countryside.

někde na venkově.

And they're coming into the city by rail.

A do města je dopravovali po železnici.

And this changes everything.

A to vše změnilo.

To start off with, it makes it possible

poprvé

for the first time to grow cities,

je možné budovat města

really any size and shape, in any place.

vskutku jakékoliv velikosti a tvaru, kdekoliv.

Cities used to be constrained by geography;

Města bývala omezována geografií.

they used to have to get their food through very difficult physical means.

Své potraviny získávala velmi složitými fyzickými způsoby.

All of a sudden they are effectively emancipated from geography.

A najednou byla města od polohy osvobozena.

And as you can see from these maps of London,

Jak vidíte z těchto londýských map,

in the 90 years after the trains came,

po 90 letech od příchodu vlaku

it goes from being a little blob that was quite easy to feed

se mění z malého prskance, který bylo celkem snadné nakrmit

by animals coming in on foot, and so on,

nahnanými zvířaty apod.,

to a large splurge,

do velkého lomozu,

that would be very, very difficult to feed with anybody on foot,

který by bylo velmi těžké nakrmit jen tak pěšky,

either animals or people.

ať už by to byla zvířata nebo lidé.

And of course that was just the beginning. After the trains came cars,

A to byl samozřejmě jen začátek. Po vlacích následovala auta.

and really this marks the end of this process.

A ta znamenala skutečný konec tohoto procesu.

It's the final emancipation of the city

Došlo ke zcela konečnému uvolnění města

from any apparent relationship with nature at all.

od jakéhokoliv zdánlivého vztahu s přírodou.

And this is the kind of city that's devoid of smell,

Bylo to město prosté zápachu,

devoid of mess, certainly devoid of people,

nepořádku a jistě i zbavené lidí.

because nobody would have dreamed of walking in such a landscape.

Protože nikoho už by nenapadlo jít pěšky tak daleko.

In fact, what they did to get food was they got in their cars,

Protože když se chtěli najíst, nastoupili do auta,

drove to a box somewhere on the outskirts,

jeli do nějaké krabice na předměstí,

came back with a week's worth of shopping,

vrátili se s nákupem na týden

and wondered what on earth to do with it.

a řešili, co s tím vlastně budou dělat.

And this really is the moment when our relationship,

A to je skutečně okamžik, kdy se náš vztah

both with food and cities, changes completely.

k jídlu a městu zcela změnil.

Here we have food -- that used to be the center,

Jídlo bývalo středobodem,

the social core of the city -- at the periphery.

jádrem společenského setkávání se ve městě a na periferiích.

It used to be a social event, buying and selling food.

Bývalo společenskou událostí nakupovat a prodávat jídlo.

Now it's anonymous.

Nyní je to anonymní.

We used to cook; now we just add water,

Dříve jsme vařívali. Dnes jen přidáme vodu,

or a little bit of an egg if you're making a cake or something.

vajíčko, pokud pečete koláč nebo tak něco.

We don't smell food to see if it's okay to eat.

Nečicháme k jídlu, abychom zjistili, že je v pořádku.

We just read the back of a label on a packet.

Jen si přečteme zadní nálepku na balíčku.

And we don't value food. We don't trust it.

A nevážíme si jídla. Nevěříme mu.

So instead of trusting it, we fear it.

Místo abychom mu věřili, se jej bojíme.

And instead of valuing it, we throw it away.

A místo abychom si jej vážili, vyhazujeme jej.

One of the great ironies of modern food systems

Jedna z největších ironií současných potravinových systémů

is that they've made the very thing they promised

je, že místo slíbeného zjednodušení

to make easier much harder.

to celé ztížili.

By making it possible to build cities anywhere and any place,

Tím, že je možné budovat města kdekoliv,

they've actually distanced us from our most important relationship,

nás vlastně odcizili od našeho nejdůležitějšího vztahu,

which is that of us and nature.

což je ten, který máme s přírodou.

And also they've made us dependent on systems that only they can deliver,

A také jsme díky nim závislí na systémech, které mohou doručit jen ona,

that, as we've seen, are unsustainable.

a které, jak jsme viděli, jsou neudržitelné.

So what are we going to do about that?

Takže, co s tím provedeme?

It's not a new question.

Nejde o novou otázku.

500 years ago it's what Thomas More was asking himself.

Již před 500 lety se na to sám sebe ptal Thomas More.

This is the frontispiece of his book "Utopia."

Zde je titulní obrázek k jeho knize Utopia.

And it was a series of semi-independent city-states,

Šlo o soubory polo-nezávislých městských států

if that sounds remotely familiar,

pokud to zní vzdáleně povědomě,

a day's walk from one another where everyone was basically farming-mad,

na vzdálenost jednodenní chůze, kde byl každý v zásadě posedlý zemědělstvím

and grew vegetables in their back gardens,

a pěstoval na zahrádce zeleninu

and ate communal meals together, and so on.

a jedl místní jídlo spolu s ostatními apod.

And I think you could argue that

A myslím, že byste mohli namítnout,

food is a fundamental ordering principle of Utopia,

že jídlo je nosným principem uspořádání Utopie.

even though More never framed it that way.

I když More to nikdy tak nepopsal.

And here is another very famous "Utopian" vision,

A zde je další velmi známá utopistická vize

that of Ebenezer Howard, "The Garden City."

Zahradní město od Ebenezera Howarda.

Same idea: series of semi-independent city-states,

Stejná myšlenka. Soubor částečně nezavislých městských států.

little blobs of metropolitan stuff with arable land around,

Malé kaňky městského prostředí s ornou půdou kolem,

joined to one another by railway.

propojené s ostatními železnicí.

And again, food could be said to be

A opět, jídlo se zdá být

the ordering principle of his vision.

nosnou myšlenkou jeho vize.

It even got built, but nothing to do with

Dokonce to bylo postaveno, ale nemělo to nic společného

this vision that Howard had.

s Howardovou vizí.

And that is the problem with these Utopian ideas,

A problém s utopickými myšlenkami je právě ten,

that they are Utopian.

že jsou utopické.

Utopia was actually a word that Thomas Moore used deliberately.

Utopie byla slovem, které Thomas Moore užíval velmi volně.

It was a kind of joke, because it's got a double derivation from the Greek.

Šlo o žert. Protože z řečtiny má dvojí odvození.

It can either mean a good place, or no place.

Může znamenta dobré místo, nebo žádné místo.

Because it's an ideal. It's an imaginary thing. We can't have it.

Protože je to ideál. Věc představivosti. Nemůžeme toho dosáhnout.

And I think, as a conceptual tool

A já to považuji za koncepční nástroj

for thinking about the very deep problem of human dwelling,

pro uvažování o hlubokých problémech lidského obydlí,

that makes it not much use.

který to dělá málokdy užívané.

So I've come up with an alternative,

Proto jsem vymyslela alternativu,

which is Sitopia, from the ancient Greek,

Sitopii, ze starověké řečtiny

"sitos" for food, and "topos" for place.

"sitos" znamená jídlo a "topos" znamená místo.

I believe we already live in Sitopia.

Myslím, že v Sitopii již žijeme.

We live in a world shaped by food,

Žijeme ve světě utvářeném jídlem

and if we realize that, we can use food as a really powerful tool --

a pokud si to uvědomíme, můžeme jídlo používat jako opravdu mocný nástroj -

a conceptual tool, design tool, to shape the world differently.

koncepční nástroj, nástroj designu, abychom utvořili jiný svět.

So if we were to do that, what might Sitopia look like?

Pokud bychom se do toho pustili, jak by Sitopia vypadala?

Well I think it looks a bit like this.

No, myslím, že nějak takto.

I have to use this slide. It's just the look on the face of the dog.

Prostě jsem musela použít tento snímek. Už kvůli výrazu toho psa.

But anyway, this is -- (Laughter)

Nicméně, jde o

it's food at the center of life,

jde o jídlo jako střed života,

at the center of family life, being celebrated,

střed rodinného života, oslavu jídla,

being enjoyed, people taking time for it.

užívání si jídla, čas, který mu lidé věnují.

This is where food should be in our society.

To je čím by mělo být jídlo v naší společnosti.

But you can't have scenes like this unless you have people like this.

Ale takových scén nedosáhnete, pokud nebudete mít takovéto lidi.

By the way, these can be men as well.

Mimochodem, mohl by to být i muž.

It's people who think about food,

Jde o lidi, kteří o jídlu přemýšlejí,

who think ahead, who plan,

kteří myslí napřed, plánují,

who can stare at a pile of raw vegetables

kteří se dívají na regál se syrovou zeleninou

and actually recognize them.

a dokonce ji rozpoznají.

We need these people. We're part of a network.

Takové lidi potřebujeme. Jsme součástí společenství.

Because without these kinds of people we can't have places like this.

Protože bez takových lidí nemůžeme mít takováto místa.

Here, I deliberately chose this because it is a man buying a vegetable.

To jsem vybrala schválně, protože tam je muž, jak si kupuje zeleninu.

But networks, markets where food is being grown locally.

Nícméně - společenství, trhy, kde se potraviny pěstují lokálně.

It's common. It's fresh.

Je to dostupné. Je to čerstvé.

It's part of the social life of the city.

Jde o součást společenského života města.

Because without that, you can't have this kind of place,

Protože bez toho nemůžeme mít takováto místa,

food that is grown locally and also is part of the landscape,

kde jídlo je pěstováno lokálně a je součástí krajiny

and is not just a zero-sum commodity

a ne jen hrou s nulovým součtem

off in some unseen hell-hole.

bůh ví kde, u kterého čerta.

Cows with a view.

Krávy s rozhledem,

Steaming piles of humus.

pařící se hromady kompostu.

This is basically bringing the whole thing together.

které v zásadě celou věc propojují.

And this is a community project

A toto je komunitní projekt,

I visited recently in Toronto.

který jsem nedávno viděla v Torontu.

It's a greenhouse, where kids get told

Je to skleník, kde dětem říkají

all about food and growing their own food.

vše o jídle a kde si pěstují vlasní potraviny.

Here is a plant called Kevin, or maybe it's a

Toto je rostlina, která se jmenuje Kevin, anebo to možná

plant belonging to a kid called Kevin. I don't know.

je rostlina, která patří Kevinovi. Nevím.

But anyway, these kinds of projects

Nicméně, takovéto projekty,

that are trying to reconnect us with nature is extremely important.

které se pokouší o náš návrat k přírodě, jsou velmi důležité.

So Sitopia, for me, is really a way of seeing.

Takže Sitopia, je pro mne skutečně o tom, jak se na to díváte.

It's basically recognizing that Sitopia

Jde v podstatě o rozpoznání, že Sitopia

already exists in little pockets everywhere.

už v malých střípcích všude existuje.

The trick is to join them up,

Kouzlo je v tom připojit se,

to use food as a way of seeing.

užívat jídlo jako způsob, jak se dívat.

And if we do that, we're going to stop seeing cities

A pokud to uděláme, přestaneme se na města dívat jako

as big, metropolitan, unproductive blobs, like this.

na velké metropolitní kaňky jako je tato.

We're going to see them more like this,

Uvidíme je spíše takto,

as part of the productive, organic framework

jako součást produktivní organické soustavy,

of which they are inevitably a part,

které jsou nevyhnutelně součástí,

symbiotically connected.

symbioticky propojené.

But of course, that's not a great image either,

Ale samozřejmě ani toto není skvělý obrázek.

because we need not to be producing food like this anymore.

Protože potřebujeme přestat získávat jídlo takto.

We need to be thinking more about permaculture,

Potřebujeme více přemýšlet o trvalé kultuře.

which is why I think this image just

Proto si myslím, že tento obrázek jen

sums up for me the kind of thinking we need to be doing.

shrnuje způsob myšlení, který potřebujeme.

It's a re-conceptualization

jako znovuvytvoření konceptů

of the way food shapes our lives.

kterými jídlo formuje naše životy.

The best image I know of this is from 650 years ago.

Nejlepší obraz o tomto, o kterém vím je 650 let starý

It's Ambrogio Lorenzetti's "Allegory of Good Government."

Je od Ambrogio Lorenzettiho 'Alegorie dobré vlády'

It's about the relationship between the city and the countryside.

o vztahu města a venkova

And I think the message of this is very clear.

a jeho poselství je velmi jasné:

If the city looks after the country,

Pokud se město bude starat o venkov,

the country will look after the city.

venkov se bude starat o město.

And I want us to ask now,

A tak se chci zeptat,

what would Ambrogio Lorenzetti paint

co by asi Ambrogio Lorenzetti namaloval

if he painted this image today?

kdyby ten obraz maloval dnes

What would an allegory of good government look like today?

Ja by taková alegorie dobré vlády vypadala dnes?

Because I think it's an urgent question.

Myslím totiž, že je to naléhavá otázka

It's one we have to ask,

kterou si musíme položit

and we have to start answering.

a začít na ni odopovídat.

We know we are what we eat.

Víme, že jsme to, co jíme,

We need to realize that the world is also what we eat.

musíme si uvědomit, že svět také je to, co jíme.

But if we take that idea, we can use food

Ale když uchopíme tuto myšlenku, můžeme užít jídlo

as a really powerful tool to shape the world better.

jako nástroj k tomu vytvořit lepší svět.

Thank you very much.

Děkuji vám.

(Applause)

-