The first secret of great design | Tony Fadell

Překladatel: Huy Pham Korektor: Kateřina Jabůrková

In the great 1980s movie "The Blues Brothers,"

Ve skvělém filmu z roku 1980, "Bratři Bluesovi,"

there's a scene where John Belushi goes to visit Dan Aykroyd in his apartment

je scéna, kde John Belushi poprvé navštíví Dana Aykroyda

in Chicago for the very first time.

v jeho bytě v Chicagu.

It's a cramped, tiny space

Je to stísněné, malé místo

and it's just three feet away from the train tracks.

a jenom metr od vlakových kolejí.

As John sits on Dan's bed,

John sedí na Danově posteli

a train goes rushing by,

kolem projede vlak,

rattling everything in the room.

všechno v pokoji se začne třást.

John asks, "How often does that train go by?"

John se ptá: "Jak často tudy ten vlak projíždí?"

Dan replies, "So often, you won't even notice it."

Dan odpoví: "Tak často, že to už pak nevnímáš."

And then, something falls off the wall.

A pak něco spadne ze zdi.

We all know what he's talking about.

Všichni víme, o čem mluví.

As human beings, we get used to everyday things

Jako lidské bytosti si na každodenní věci zvykneme

really fast.

velmi rychle.

As a product designer, it's my job to see those everyday things,

Jako produktový designér, je mojí prací si každodenních věcí všímat,

to feel them, and try to improve upon them.

vnímat je a snažit se je vylepšit.

For example, see this piece of fruit?

Například vidíte toto ovoce?

See this little sticker?

Vidíte tuhle nálepku?

That sticker wasn't there when I was a kid.

Ta nálepka tam nebyla, když jsem byl dítě.

But somewhere as the years passed,

Ale během tech let, někde

someone had the bright idea to put that sticker on the fruit.

měl někdo ten nápad ji na to ovoce dát.

Why?

Proč?

So it could be easier for us

Aby bylo jednodušší

to check out at the grocery counter.

si u kasy namarkovat.

Well that's great,

No, to je super,

we can get in and out of the store quickly.

rychleji se dostaneme z obchodu.

But now, there's a new problem.

Ale teď je tu nový problém.

When we get home and we're hungry

Přijdeme domů, máme hlad

and we see this ripe, juicy piece of fruit on the counter,

a vidíme tohle zralé, šťavnaté ovoce na kuchyňské desce,

we just want to pick it up and eat it.

chceme ho vzít a sníst ho.

Except now, we have to look for this little sticker.

Jenže, teď musíme hledat tu nálepku.

And dig at it with our nails, damaging the flesh.

A zaboříme se do ovoce nehtem, čímž ho poškodíme.

Then rolling up that sticker --

A pak tu nálepku sloupávat --

you know what I mean.

víte, co myslím.

And then trying to flick it off your fingers.

A pak ji z prstu sundat.

(Applause)

(potlesk)

It's not fun,

Není to zábava,

not at all.

vůbec ne.

But something interesting happened.

Ale stalo se něco zajímavého.

See the first time you did it, you probably felt those feelings.

Nejspíš jste to pocítili jen když se to stalo poprvé.

You just wanted to eat the piece of fruit.

Chtěli jsme si dát kousek ovoce.

You felt upset.

Byli jste naštvaní.

You just wanted to dive in.

Prostě jste si ho chtěli dát.

By the 10th time,

Podesáté,

you started to become less upset

jste už méně naštvaní,

and you just started peeling the label off.

a prostě nálepku sundáte.

By the 100th time, at least for me,

Posté, alespoň pro mne,

I became numb to it.

mi to už bylo jedno.

I simply picked up the piece of fruit,

Prostě jsem vzal kousek ovoce,

dug at it with my nails, tried to flick it off,

zajel do něho nehty, odstranil nálepku z prstů,

and then wondered,

a pak se pozastavil:

"Was there another sticker?"

"Není tu další nálepka?"

So why is that?

Proč to tak je?

Why do we get used to everyday things?

Proč si zvykáme na každodenní věci?

Well as human beings, we have limited brain power.

Jako lidské bytosti máme omezenou mozkovou kapacitu.

And so our brains encode the everyday things we do into habits

Naše mozky si tyto úkony převedou na zvyky,

so we can free up space to learn new things.

aby se uvolnilo místo na nové věci.

It's a process called habituation

Říká se tomu habituace

and it's one of the most basic ways, as humans, we learn.

a je to jeden z nejzákladnějších principů jak se učíme.

Now, habituation isn't always bad.

Habituace není vždy špatná.

Remember learning to drive?

Pamatujete si na autoškolu?

I sure do.

Já ano.

Your hands clenched at 10 and 2 on the wheel,

Ruce křečovitě drží volant v pozici 10 a 2.

looking at every single object out there --

Dáváte pozor na všechno, co je venku,

the cars, the lights, the pedestrians.

auta, světla, chodci.

It's a nerve-wracking experience.

Je to hodně o nervy.

So much so, that I couldn't even talk to anyone else in the car

Tak moc, že jsem ani nemohl s nikým v autě mluvit

and I couldn't even listen to music.

a ani jsem neposlouchal hudbu.

But then something interesting happened.

Pak se stalo něco zajímavého.

As the weeks went by, driving became easier and easier.

Jak týdny utíkaly, řízení se stávalo jednodušší a jednodušší.

You habituated it.

Zvykli jste si na to.

It started to become fun and second nature.

Začala to být zábavné a přirozené.

And then, you could talk to your friends again

A mohli jste zase mluvit s přáteli

and listen to music.

a poslouchat hudbu.

So there's a good reason why our brains habituate things.

Takže je dobrý důvod proč si naše mozky zvykají.

If we didn't, we'd notice every little detail,

Pokud by to nedělaly, všímali bychom si každého detailu,

all the time.

vždycky.

It would be exhausting,

Bylo by to vyčerpávající,

and we'd have no time to learn about new things.

a nemohli bychom se naučit nic nového.

But sometimes, habituation isn't good.

Ale někdy není habituace dobrá.

If it stops us from noticing the problems that are around us,

Zabraňuje nám všímat si problémů kolem nás,

well, that's bad.

a to je špatně.

And if it stops us from noticing and fixing those problems,

A pokud nám zabrání všímat si problémů a spravit je,

well, then that's really bad.

tak to je opravdu hodně špatně.

Comedians know all about this.

Komici o tom ví všechno.

Jerry Seinfeld's entire career was built on noticing those little details,

Kariéra Jerryho Seinfelda byla postavena celá na malých detailech,

those idiotic things we do every day that we don't even remember.

ty drobné hloupé věci, které děláme každý den a nepamatujeme si je.

He tells us about the time he visited his friends

Vypráví nám, jak byl u kamarádů na návštěvě

and he just wanted to take a comfortable shower.

a chtěl se jenom v klidu osprchovat.

He'd reach out and grab the handle and turn it slightly one way,

Chytil rukojeť kohoutku a trochu s ním otočil jedním směrem

and it was 100 degrees too hot.

a voda byla o 100 stupňů moc horká.

And then he'd turn it the other way, and it was 100 degrees too cold.

Otočil druhým směrem a voda byla o 100 stupňů moc studená.

He just wanted a comfortable shower.

Jenom si chtěl dát příjemnou sprchu.

Now, we've all been there,

Všichni jsme to zažili,

we just don't remember it.

jen si to nepamatujeme.

But Jerry did,

Ale Jerry ano,

and that's a comedian's job.

a to je práce komika.

But designers, innovators and entrepreneurs,

Ale designéři, inovátoři a podnikatelé,

it's our job to not just notice those things,

naší prací je nejen si těch věcí všímat,

but to go one step further and try to fix them.

ale jít o krok dále a napravit je.

See this, this person,

Tahle osoba,

this is Mary Anderson.

to je Mary Andersonová.

In 1902 in New York City,

V roce 1902 v New York City

she was visiting.

byla na návštěvě.

It was a cold, wet, snowy day and she was warm inside a streetcar.

Byl studený, mokrý den, sněžilo a jí bylo teplo uvnitř tramvaje.

As she was going to her destination, she noticed the driver opening the window

Během cesty si všimla jak řidič otevírá okno,

to clean off the excess snow so he could drive safely.

aby mohl odklidit sníh z okna a jet dál.

When he opened the window, though, he let all this cold, wet air inside,

Když ale otevřel okno, všechen studený mokrý vzduch se nahrnul dovnitř,

making all the passengers miserable.

a všichni cestující trpěli.

Now probably, most of those passengers just thought,

Pravděpodobně si většina pasažérů řekla:

"It's a fact of life, he's got to open the window to clean it.

"Nedá se nic dělat, musí otevřít okno, aby to vyčistil."

That's just how it is."

"Takhle to prostě je."

But Mary didn't.

Ale Mary ne.

Mary thought,

Mary si řekla:

"What if the diver could actually clean the windshield from the inside

"Co kdyby řidič mohl vyčistit okno zevnitř,

so that he could stay safe and drive

aby byli v bezpeční a jeli

and the passengers could actually stay warm?"

a pasažéři mohli zůstat v teple?"

So she picked up her sketchbook right then and there,

A tak hned na místě vytáhla svůj notes

and began drawing what would become the world's first windshield wiper.

a začala kreslit to, co se stalo prvním stěračem.

Now as a product designer, I try to learn from people like Mary

Jako produktový designér se snažím učit se od lidí jako je Mary

to try to see the world the way it really is,

vidět svět takový jaký je,

not the way we think it is.

ne jaký si myslíme, že je.

Why?

Proč?

Because it's easy to solve a problem that almost everyone sees.

Protože je snadné řešit problém, který vidí každý.

But it's hard to solve a problem that almost no one sees.

Ale je těžké řešit problém, který skoro nikdo nevidí.

Now some people think you're born with this ability

Někteří si myslí, že se s tím narodíte

or you're not,

nebo také ne,

as if Mary Anderson was hardwired at birth to see the world more clearly.

jako by Mary Andersonová byla naprogramovaná vidět svět jasněji.

That wasn't the case for me.

To nebyl můj případ.

I had to work at it.

Musel jsem se k tomu dopracovat.

During my years at Apple,

Během mých let u Applu

Steve Jobs challenged us to come into work every day,

nás Steve Jobs vyzýval chodit do práce každý den

to see our products through the eyes of the customer,

a vidět naše produkty skrze oči našich zákazníků,

the new customer,

nových zákazníků,

the one that has fears and possible frustrations

těch, kteří se bojí a mohou být frustrováni

and hopeful exhilaration that their new technology product

ale i v nadějném očekávání, že jejich technologická novinka

could work straightaway for them.

začne pracovat rovnou.

He called it staying beginners,

Říkal tomu zůstat začátečníkem,

and wanted to make sure that we focused on those tiny little details

a chtěl, abychom se soustředili na všechny malé detaily,

to make them faster, easier and seamless for the new customers.

aby byly rychlejší, snazší a bezproblémové pro nové zákazníky.

So I remember this clearly in the very earliest days of the iPod.

Jasně si pamatuji na počáteční dny iPodu.

See, back in the '90s,

V 90. letech,

being a gadget freak like I am,

pokud vás bavily přístroje jako mne,

I would rush out to the store for the very, very latest gadget.

naběhli jste do obchodu pro tu nejžhavější novinku.

I'd take all the time to get to the store,

Trvalo mi dostat se do obchodu,

I'd check out, I'd come back home, I'd start to unbox it.

přistroj si koupit, dojet domů, začít rozbalovat.

And then, there was another little sticker:

A najednou, tu byla zase nálepka:

the one that said, "Charge before use."

s nápisem, "Před použitím nabít."

What!

Co?

I can't believe it!

Neuvěřitelné.

I just spent all this time buying this product

Právě jsem ztratil tolik času koupí tohoto produktu

and now I have to charge before use.

a teď ho musím ještě nabít?

I have to wait what felt like an eternity to use that coveted new toy.

Musím čekat celou věčnost, než budu moct zkusit novou hračku.

It was crazy.

Bylo to šílené.

But you know what?

Ale víte co?

Almost every product back then did that.

Tehdy to bylo v každém přístroji.

When it had batteries in it,

Když to bylo na baterky,

you had to charge it before you used it.

museli jste si je nejdříve nabít.

Well, Steve noticed that

Steve si toho všiml

and he said,

"We're not going to let that happen to our product."

a řekl:

"Tohle se nesmí našemu produktu stát."

So what did we do?

Co jsme tedy udělali?

Typically, when you have a product that has a hard drive in it,

Normálně, když máte produkt s pevným diskem uvnitř,

you run it for about 30 minutes in the factory

zapnete ho na půl hodiny v továrních podmínkách,

to make sure that hard drive's going to be working years later

abyste se ujistili, že bude fungovat i následující léta

for the customer after they pull it out of the box.

až ho zákazník vytáhne z krabice.

What did we do instead?

Co jsme udělali my?

We ran that product for over two hours.

Zapnuli jsme přístroj přes dvě hodiny.

Why?

Proč?

Well, first off, we could make a higher quality product,

Zaprvé, mohli jsme vytvořit kvalitnější produkt,

be easy to test,

snadno testovatelný

and make sure it was great for the customer.

a ujistili se, že bude skvělý i pro zákazníka.

But most importantly,

Ale nejdůležitější bylo,

the battery came fully charged right out of the box,

že baterie byla plně nabitá

ready to use.

k okamžitému užití.

So that customer, with all that exhilaration,

Takže zákazník, plný nadšení

could just start using the product.

mohl začít používat rovnou.

It was great, and it worked.

Bylo to skvělé a fungovalo to.

People liked it.

Lidem se to líbilo.

Today, almost every product that you get that's battery powered

Dnes má skoro každý produkt, který je na baterky

comes out of the box fully charged,

plně nabitý hned po rozbalení,

even if it doesn't have a hard drive.

i když nemá pevný disk.

But back then, we noticed that detail and we fixed it,

Ale tehdy, jsme si toho všimli a spravili to

and now everyone else does that as well.

a teď to dělá každý.

No more, "Charge before use."

Už žádné: "Před použitím nabít."

So why am I telling you this?

A proč vám tohle říkám?

Well, it's seeing the invisible problem,

Je to o vidění neviditelného problému,

not just the obvious problem, that's important,

ne zjevný problém, to je důležité,

not just for product design, but for everything we do.

ne jen pro produktový design, ale pro vše co děláme.

You see, there are invisible problems all around us,

Neviditelné problémy jsou všude kolem nás,

ones we can solve.

můžeme je vyřešit.

But first we need to see them, to feel them.

Ale nejdříve je musíme vidět, vnímat je.

So, I'm hesitant to give you any tips

Váhám nad tím dát vám tipy

about neuroscience or psychology.

ohledně neurovědy a psychologie.

There's far too many experienced people in the TED community

Je tu příliš mnoho zkušených lidí v TED komunitě,

who would know much more about that than I ever will.

kteří toho ví víc než kdy budu já.

But let me leave you with a few tips that I do,

Ale řeknu vám pár rad, které dělám já,

that we all can do, to fight habituation.

které můžeme dělat všichni v boji proti habituaci.

My first tip is to look broader.

Moje první rada je dívat se zeširoka.

You see, when you're tackling a problem,

Když narazíte na problém,

sometimes, there are a lot of steps that lead up to that problem.

někdy je více kroků, které k němu vedou.

And sometimes, a lot of steps after it.

A někdy i hodně kroků po něm.

If you can take a step back and look broader,

Pokud si poodstoupíte a podíváte se zeširoka,

maybe you can change some of those boxes

možná můžete změnit některé škatulky

before the problem.

snadněji než problém.

Maybe you can combine them.

Možná je můžete zkombinovat.

Maybe you can remove them altogether to make that better.

Možná je můžeme odstranit všechny, aby došlo ke zlepšení.

Take thermostats, for instance.

Například takové termostaty.

In the 1900s when they first came out, they were really simple to use.

Začaly se objevovat po roce 1900 a používaly se velmi jednoduše.

You could turn them up or turn them down.

Mohli jste je posunout nahoru nebo dolů.

People understood them.

Lidé to chápali.

But in the 1970s,

Ale v sedmdesátých letech,

the energy crisis struck,

přišla energetická krize

and customers started thinking about how to save energy.

a zákazníci přemýšleli jak na energiích ušetřit.

So what happened?

Co se stalo?

Thermostat designers decided to add a new step.

Designéři termostatů přidali nový krok.

Instead of just turning up and down,

Namísto posouvání nahoru a dolů,

you now had to program it.

jste ho teď museli naprogramovat.

So you could tell it the temperature you wanted at a certain time.

Mohli jste si říct, kdy chcete jakou teplotu.

Now that seemed great.

To znělo skvěle.

Every thermostat had started adding that feature.

Každý termostat to začínal mít.

But it turned out that no one saved any energy.

Ale zjistilo se, že nikdo energii neušetřil.

Now, why is that?

Jak to?

Well, people couldn't predict the future.

Lidé nemohli předpovědět budoucnost.

They just didn't know how their weeks would change season to season,

Nevěděli jaké budou týdny v příštím období,

year to year.

v příštím roce.

So no one was saving energy,

Nikdo nic neušetřil,

and what happened?

a co se stalo?

Thermostat designers went back to the drawing board

Designéři termostatů se vrátili k rýsovacím prknům

and they focused on that programming step.

a soustředili se na krok programování.

They made better U.I.s,

Vytvořili lepší uživatelské rozhraní,

they made better documentation.

lepší dokumentaci.

But still, years later, people were not saving any energy

Ale po letech lidé stále neušetřili žádnou energii,

because they just couldn't predict the future.

protože prostě nemohli předpovědět budoucnost.

So what did we do?

Co jsme udělali?

We put a machine-learning algorithm in instead of the programming

Namísto programování jsme přidali algoritmus, který se sám učil,

that would simply watch when you turned it up and down,

prostě pozoroval, kdy jste zvedli teplotu nahoru, dolů

when you liked a certain temperature when you got up,

a jakou máte rádi teplotu, když vstáváte,

or when you went away.

nebo když odcházíte.

And you know what?

A víte co?

It worked.

Fungovalo to.

People are saving energy without any programming.

Lidé ušetřili energii bez jakéhokoliv programování.

So, it doesn't matter what you're doing.

Takže nezáleží na to, co děláte.

If you take a step back and look at all the boxes,

Pokud si poodstoupíte a podíváte se na všechny ty škatulky,

maybe there's a way to remove one or combine them

možná je způsob jak je odstranit nebo je zkombinovat,

so that you can make that process much simpler.

aby se stal proces mnohem jednodušším.

So that's my first tip: look broader.

Takže to je moje první rada. Dívejte se zeširoka.

For my second tip, it's to look closer.

Moje druhá rada, dívejte se zblízka.

One of my greatest teachers was my grandfather.

Jedním z mých největších učitelů byl můj dědeček.

He taught me all about the world.

Naučil mě o světě všechno.

He taught me how things were built and how they were repaired,

Naučil mě jak se věci staví a jak je opravit,

the tools and techniques necessary to make a successful project.

nástroje a techniky potřebné pro úspěšný projekt.

I remember one story he told me about screws,

Pamatuji si na jeden příběh, který mi říkal o šroubech

and about how you need to have the right screw for the right job.

a jak je nutné mít pro každou práci ten správný šroub.

There are many different screws:

Je hodně druhů šroubů:

wood screws, metal screws, anchors, concrete screws,

šrouby do dřeva, do kovů, do betonu, hmoždinky,

the list went on and on.

seznam pokračoval dál

Our job is to make products that are easy to install

Naší prací je vytvořit produkty, které si mohou

for all of our customs themselves without professionals.

zákazníci nainstalovat i bez profesionální pomoci.

So what did we do?

Co jsme udělali?

I remembered that story that my grandfather told me,

Vzpomněl jsem si na dědečkův příběh,

and so we thought,

tak jsme si řekli,

"How many different screws can we put in the box?

"Kolik různých šroubů se vejde do krabice?

Was it going to be two, three, four, five?

Dva, tři, čtyři nebo pět?

Because there's so many different wall types."

Protože je tolik typů zdí."

So we thought about it, we optimized it,

Tak jsme o tom přemýšleli a přizpůsobovali,

and we came up with three different screws to put in the box.

nakonec jsme přišli na tři různé šrouby, které jsme dali do krabice.

We thought that was going to solve the problem.

Mysleli jsme si, že jsme problém vyřešili.

But it turned out, it didn't.

Ale ukázalo se, že ne.

So we shipped the product,

Produkt jsme prodávali

and people weren't having a great experience.

a lidé s ním neměli dobrou zkušenost.

So what did we do?

Co jsme udělali?

We went back to the drawing board

Vrátili se zpátky k rýsovacím prknům

just instantly after we figured out we didn't get it right.

hned jak jsme zjistili, že se nám to nepovedlo.

And we designed a special screw, a custom screw,

A navrhli jsme zvláštní, speciální šroub,

much to the chagrin of our investors.

ke zklamání našich investorů.

They were like, "Why are you spending so much time on a little screw?

Říkali: "Proč trávíte tolik času na malinkém šroubu?

Get out there and sell more!"

Jdetě a prodejte víc!"

And we said, "We will sell more if we get this right."

A my odpověděli: "Prodáme více, pokud to uděláme dobře."

And it turned out, we did.

A nakonec se to povedlo.

With that custom little screw, there was just one screw in the box,

Jeden speciální šroub, mohl být v krabici jediný,

that was easy to mount and put on the wall.

snadno se přidělal a zavěsil na zeď.

So if we focus on those tiny details, the ones we may not see

Takže když se soustředíme na malé neviditelné detaily

and we look at them as we say,

a díváme se a řekneme si

"Are those important

"Je to důležité

or is that the way we've always done it?

nebo se to tak prostě vždycky dělalo?

Maybe there's a way to get rid of those."

Možná se toho můžeme zbavit."

So my last piece of advice is to think younger.

Moje poslední rada je myslet mladistvě.

Every day, I'm confronted with interesting questions from my three young kids.

Každý den se setkávám se zajímavými dotazy od mých tří dětí.

They come up with questions like,

Vymýšlejí si otázky jako:

"Why can't cars fly around traffic?"

"Proč auta dopravní zácpu neobletí?"

Or, "Why don't my shoelaces have Velcro instead?"

"Proč nemám místo tkaniček suchý zip?"

Sometimes, those questions are smart.

Někdy jsou to chytré dotazy.

My son came to me the other day and I asked him,

Přišel ke mě můj syn a já mu řekl:

"Go run out to the mailbox and check it."

"Běž se podívat do poštovní schránky."

He looked at me, puzzled, and said,

Podíval se na mě tázavě a řekl:

"Why doesn't the mailbox just check itself and tell us when it has mail?" (Laughter)

"A proč nám poštovní schránka neřekne sama, když bude mít dopis?" (smích)

I was like, "That's a pretty good question."

"To je docela dobrá otázka."

So, they can ask tons of questions

Ptají se na hodně věcí

and sometimes we find out we just don't have the right answers.

a někdy zjistíme, že nemáme ty správné odpovědi.

We say, "Son, that's just the way the world works."

Říkáme: "Synu, takhle to prostě funguje."

So the more we're exposed to something,

Čím více jsme něčemu vystaveni,

the more we get used to it.

tím více si na to zvykáme.

But kids haven't been around long enough

Ale děti tu nejsou ještě tak dlouho,

to get used to those things.

aby si na to zvykli.

And so when they run into problems,

Takže když narazí na problém,

they immediately try to solve them,

snaží se ho ihned vyřešit

and sometimes they find a better way,

a někdy najdou lepší cestu,

and that way really is better.

která je vážně lepší.

So my advice that we take to heart is to have young people on your team,

Takže moje rada je mít v týmu mladé lidi

or people with young minds.

nebo lidi s mladou myslí.

Because if you have those young minds,

Protože když je budete mít,

they cause everyone in the room to think younger.

všichni v pokoji budou přemýšlet jako mladí.

Picasso once said, "Every child is an artist.

Picasso kdysi řekl: "Každé dítě je umělec

The problem is when he or she grows up, is how to remain an artist."

Problém je, aby zůstalo umělcem i když vyroste."

We all saw the world more clearly when we saw it for the first time,

Viděli jsme svět jasněji, když jsme ho viděli poprvé,

before a lifetime of habits got in the way.

než se dám do cesty dostaly návyky.

Our challenge is to get back there,

Naší výzvou je dostat se zpátky,

to feel that frustration,

cítit tu frustraci,

to see those little details,

vidět ty malé detaily,

to look broader,

vidět zeširoka

look closer,

vidět zblízka

and to think younger

myslet mladě

so we can stay beginners.

a zůstat začátečníky.

It's not easy.

Není to jednoduché.

It requires us pushing back

Vyžaduje to potlačit

against one of the most basic ways we make sense of the world.

nejzákladnější způsob, jakým dáváme světu smysl.

But if we do,

Pokud se to podaří,

we could do some pretty amazing things.

můžeme vytvořit úžasné věci.

For me, hopefully, that's better product design.

Pro mě to je lepší produktový design.

For you, that could mean something else, something powerful.

Pro vás to může být něco jiného, něco silného.

Our challenge is to wake up each day and say,

Našim úkolem je vstát každý den a říct si:

"How can I experience the world better?"

"Jak mohu zažít svět lépe?"

And if we do, maybe, just maybe,

A pokud to uděláme tak možná,

we can get rid of these dumb little stickers.

možná se zbavíme těch hloupých malých nálepek.

Thank you very much.

Moc vám děkuji

(Applause)

(potlesk)