Guy-Philippe Goldstein: How cyberattacks threaten real-world peace

Translator: Elisabeth Buffard Reviewer: Veronica Martinez Starnes

Překladatel: Ondrej Cikanek Korektor: Martin Francis Gilbert Máik

Good afternoon.

Dobré odpoledne.

If you have followed

Pokud jste sledovali

diplomatic news in the past weeks,

zprávy ze světa diplomacie v posledních několika týdnech,

you may have heard of a kind of crisis

asi jste zaslechli o novém typu krize

between China and the U.S.

mezi Čínou a Spojenými státy americkými.

regarding cyberattacks

týkající se kybernetických útoků

against the American company Google.

na americkou společnost Google.

Many things have been said about this.

Již mnoho o tom bylo řečeno.

Some people have called a cyberwar

Někteří nazývají kyber-válkou něco,

what may actually be

co může ve skutečnosti být

just a spy operation --

jen výzvědnou operací --

and obviously, a quite mishandled one.

a očividně nepříliš povedenou.

However, this episode reveals

Nicméně tato příhoda odkrývá

the growing anxiety in the Western world

sílící obavy Západního světa

regarding these emerging cyber weapons.

z těchto nových, kybernetických zbraní.

It so happens that these weapons are dangerous.

Pravdou zůstává, že tyto zbraně jsou nebezpečné.

They're of a new nature:

Jsou to zbraně nového druhu:

they could lead the world

mohou přivést svět

into a digital conflict

do digitálního konfliktu,

that could turn into an armed struggle.

který se může vyvinout v ozbrojený souboj.

These virtual weapons can also destroy the physical world.

Tyto virtuální zbraně mohou také zničit fyzický svět.

In 1982, in the middle of the Cold War

V roce 1982, uprostřed Studené války,

in Soviet Siberia,

bylo na Sibiři

a pipeline exploded with a burst of 3 kilotons,

vyhozeno do povětří potrubí silou tří kilotun,

the equivalent of a fourth of the Hiroshima bomb.

což odpovídá čtvrtině bomby z Hirošimy.

Now we know today -- this was revealed

Dnes už víme -- což bylo odhaleno

by Thomas Reed,

Thomasem Reedem,

Ronald Reagan's former U.S. Air Force Secretary --

býválým sekretářem amerických vzdušných ozbrojených sil (U.S. Air Force Secretary) za vlády Ronalda Reagana,

this explosion was actually the result

že tato exploze byla ve skutečnosti výsledkem

of a CIA sabotage operation,

sabotážní akce CIA,

in which they had managed

během které se jí podařilo

to infiltrate the IT management systems

proniknout do IT systémů

of that pipeline.

toho potrubí.

More recently, the U.S. government revealed

Jak nedávno odhalila americká vláda,

that in September 2008, more than 3 million people

v září 2008 byly více než 3 miliony lidí

in the state of Espirito Santo in Brazil

v brazilském státě Espirito Santo

were plunged into darkness,

postiženy výpadkem proudu

victims of a blackmail operation from cyber pirates.

způsobeným vyděračským gangem kyber-pirátů.

Even more worrying for the Americans,

Ještě více znepokojivé pro Američany je to,

in December 2008 the holiest of holies,

že se v prosinci 2008 do toho nejsvětějšího ze svatých míst,

the IT systems of CENTCOM,

IT systému CENTCOMu,

the central command

centrálního systému,

managing the wars in Iraq and Afghanistan,

který řídí války v Iráku a Afghanistánu,

may have been infiltrated by hackers

pravděpodobně nabourali hackeři,

who used these:

kteří nepoužili nic jiného

plain but infected USB keys.

než infikované USB flashky.

And with these keys, they may have been able

A s těmito flashkami se jim povedlo

to get inside CENTCOM's systems,

dostat do systémů CENTCOMu,

to see and hear everything,

vidět a slyšet všechno

and maybe even infect some of them.

a možná i některé části nakazit.

As a result, the Americans take the threat very seriously.

Výsledkem je, že Američané berou tuto hrozbu velmi vážně.

I'll quote General James Cartwright,

Nyní cituji generála Jamese Cartwrighta,

Vice Chairman of the Joint Chiefs of Staff,

vice-předsedu Náčelníků Štábů (Joint Chiefs of Staff),

who says in a report to Congress

který v správě předložené Kongresu říká,

that cyberattacks could be as powerful as

že kyber-útoky mohou být tak mocné

weapons of mass destruction.

jako zbraně masového účinku.

Moreover, the Americans have decided

Ba co víc, Američané se rozhodli

to spend over 30 billion dollars

investovat přes 30 miliard dolarů

in the next five years

během následujících pěti let

to build up their cyberwar capabilities.

do vybudování prostředků k vedení kyber-války.

And across the world today, we see

A dnes napříč celým světem vidíme

a sort of cyber arms race,

jakési závody v kybernetickém zbrojení,

with cyberwar units

do kterých jsou zapojeny

built up by countries like North Korea

i státy jako Severní Korea

or even Iran.

nebo dokonce Írán.

Yet, what you'll never hear

Na druhou stranu nikdy neuslyšíte

from spokespeople

od mluvčích

from the Pentagon or the French Department of Defence

Pentagonu nebo francouzského Ministerstva obrany,

is that the question isn't really

že nejde vlastně o to,

who's the enemy, but actually

kdo je nepřítelem,

the very nature of cyber weapons.

ale jaká je povaha kybernetických zbraní.

And to understand why, we must look at how,

A abychom tomu porozumněli, musíme se podívat na to,

through the ages, military technologies

jak v průběhu historie vojenské technologie

have maintained or destroyed

udržovaly, nebo naopak ničily

world peace.

světový mír.

For example,

Pokud bychom

if we'd had TEDxParis

byli například na TEDxPaříž

350 years ago,

před 350-ti lety

we would have talked about the military innovation of the day --

a bavili bychom se o tehdejších vojenských inovacích --

the massive Vauban-style fortifications --

tedy masivních Vaubanských opevněních --

and we could have predicted

mohli bychom bývali předvídat

a period of stability in the world or in Europe.

období stability ve světě nebo v Evropě,

which was indeed the case in Europe

čemuž tak tehdy v případě Evropy opravdu bylo,

between 1650 and 1750.

mezi lety 1650 a 1750.

Similarly, if we'd had this talk

Pokud bychom se bavili na podobné téma

30 or 40 years ago, we would have seen

před třiceti nebo čtyřiceti leti, bývali bychom si povšimli

how the rise of nuclear weapons,

nástupu jaderných zbraní

and the threat of mutually assured destruction they imply,

a z nich vyplývající hrozby vzájemně jistého zničení,

prevents a direct fight between the two superpowers.

která tak zabraňovala přímému souboji mezi dvěma velmocemi.

However, if we'd had this talk 60 years ago,

Na druhou stranu, pokud bychom vedli tuto diskuzi před 60-ti lety,

we would have seen how the emergence

viděli bychom vzestup

of new aircraft and tank technologies,

nových leteckých a tankových technologií,

which give the advantage to the attacker,

které dávaly výhodu útočníkovi,

make the Blitzkrieg doctrine very credible

a tím pádem podporovali strategii Blitzkriegu,

and thus create the possibility of war in Europe.

čímž vytvářely možnost války v Evropě.

So military technologies

Takže vojenské technologie

can influence the course of the world,

mohou ovlivnit směr světového dění,

can make or break world peace --

mohou nastolit nebo přerušit světový mír --

and there lies the issue with cyber weapons.

a právě zde spočívá problém kybernetických zbraní.

The first issue:

První problém:

Imagine a potential enemy announcing

Představte si potenciálního nepřítele oznamujícího,

they're building a cyberwar unit,

že staví kybernetickou zbraň,

but only for their country's defense.

ale pouze pro svou vlastní obranu.

Okay, but what distinguishes it

No dobrá, ale co odlišuje zbraně určené k obraně

from an offensive unit?

od zbraní k útoku?

It gets even more complicated

Ještě více se situace komplikuje,

when the doctrines of use become ambiguous.

když se strategie stanou nejednoznačnými.

Just 3 years ago, both the U.S. and France

Asi před třemi lety jak USA, tak Francie

were saying they were investing militarily in cyberspace,

prohlašovaly, že investují do vojenských kyber-technologií

strictly to defend their IT systems.

výhradně na obranu svých IT systémů.

But today both countries say

Ale dnes obě země říkají, že

the best defense is to attack.

nejlepší obranou je útok.

And so, they're joining China,

A tím pádem se připojují k Číně,

whose doctrine of use for 15 years has been

jejíž strategií posledních patnácti let

both defensive and offensive.

byly jak útok, tak obrana.

The second issue:

Druhý problém:

Your country could be under cyberattack

Vaše země může být pod kyber-útokem

with entire regions plunged into total darkness,

takovým způsobem, že celé oblasti zahalí tma,

and you may not even know

a vy přitom ani nevíte,

who's attacking you.

kdo na vás útočí.

Cyber weapons have this peculiar feature:

Kybernetické zbraně mají takovou zvláštní vlastnost:

they can be used

mohou být použity,

without leaving traces.

aniž by po sobě zanechaly stopy.

This gives a tremendous advantage to the attacker,

To dává ohromnou výhodu útočníkovi,

because the defender

protože obránce

doesn't know who to fight back against.

neví, s kým má bojovat.

And if the defender retaliates against the wrong adversary,

A pokud se obránce obrátí proti nesprávnému agresorovi,

they risk making one more enemy

riskuje tím, že si vytvoří dalšího nepřítele

and ending up diplomatically isolated.

a v důsledku toho bude diplomaticky izolován.

This issue isn't just theoretical.

Tento problém neexistuje pouze v teoretické rovině.

In May 2007, Estonia was the victim of cyberattacks,

V květnu 2007 se i Estonsko stalo obětí kybernetického útoku,

that damaged its communication

jenž poškodil jeho komunikační

and banking systems.

a bankovní systémy.

Estonia accused Russia.

Estonsko obvinilo Rusko.

But NATO, though it defends Estonia,

Ale NATO, přestože má za úkol bránit Estonsko,

reacted very prudently. Why?

zareagovalo velmi popuzeně. Proč?

Because NATO couldn't be 100% sure

Protože si nemohlo být 100% jisté,

that the Kremlin was indeed behind these attacks.

že za útoky stál opravdu Kreml.

So to sum up, on the one hand,

Abych to shrnul, tak na jedné straně,

when a possible enemy announces

když možný nepřítel ohlásí,

they're building a cyberwar unit,

že staví kybernetickou zbraň,

you don't know whether it's for attack

tak nevíte, zda je určena k útoku,

or defense.

či obraně.

On the other hand,

Na druhou stanu

we know that these weapons give an advantage to attacking.

ale víme, že tyto zbraně dávají výhodu útočníkovi.

In a major article published in 1978,

Ve významném článku z roku 1978

Professor Robert Jervis of Columbia University in New York

profesor Robert Jervis z Kolumbijské univerzity v New Yorku

described a model to understand

popsal model umožňující porozumět tomu,

how conflicts could arise.

jak mohou vznikat konflikty.

In this context,

V tomto případě tedy,

when you don't know if the potential enemy

pokud nevíte, zda se potenciální nepřítel

is preparing for defense or attack,

připravuje na útok, či obranu,

and if the weapons give an advantage to attacking,

a pokud zbraně dávají výhodu útočníkovi,

then this environment is

dané prostředí je

most likely to spark a conflict.

velmi náchylné ke vzniku konfliktu.

This is the environment that's being created

A přesně to je prostředí, které ve dnešní době

by cyber weapons today,

vytvářejí kybernetické zbraně,

and historically it was the environment in Europe

a, z historického hlediska, předcházelo takové prostředí v Evropě

at the onset of World War I.

První světové válce.

So cyber weapons

Takže kyber-zbraně

are dangerous by nature,

jsou nebezpečné nejen svou povahou,

but in addition, they're emerging

ale navíc vyvolávají

in a much more unstable environment.

velmi nestabilní prostředí.

If you remember the Cold War,

Pokud si pamatujete Studenou válku,

it was a very hard game,

šlo o velmi těžkou,

but a stable one played only by two players,

ale zároveň stabilní hru, kterou hráli pouze dva hráči,

which allowed for some coordination between the two superpowers.

což umožňovalo jakousi koordinaci mezi těmito dvěma velmocemi.

Today we're moving to a multipolar world

Dnes se ale pohybujeme v multipolárním světě,

in which coordination is much more complicated,

kde je koordinace mnohem obtížnější,

as we have seen at Copenhagen.

jak jsme mohli vidět v Kodani.

And this coordination may become even trickier

A tato koordinace se může stát ještě choulostivější

with the introduction of cyber weapons.

s příchodem kyber-zbraní.

Why? Because no nation

Proč? Protože žádný národ

knows for sure whether its neighbor

si nemůže být jistý, jestli má jeho soused

is about to attack.

v plánu zaútočit.

So nations may live under the threat

To vede k tomu, že jednotlivé národy žijí pod neustálou hrozbou,

of what Nobel Prize winner Thomas Schelling

kterou laureát Nobelovy ceny Thomas Schelling

called the "reciprocal fear of surprise attack,"

pojmenoval jako "vzájemný strach z překvapivého útoku", (reciprocal fear of surprise attack)

as I don't know if my neighbor

tedy, že já nevím, zda má můj soused v plánu

is about to attack me or not --

na mě zaútočit, nebo ne --

I may never know --

a možná se to ani nikdy nedozvím,

so I might take the upper hand

a tak převezmu iniciativu

and attack first.

a zaútočím jako první.

Just last week,

Zrovna minulý týden

in a New York Times article dated January 26, 2010,

vyšel v New York Times článek, který byl datován k 26. lednu 2010

it was revealed for the first time that

a ve kterém poprvé vyšlo najevo,

officials at the National Security Agency

že autority v Národní bezpečnostní agentuře (NSA)

were considering the possibility of preemptive attacks

zvažovali možnost preventivního útoku

in cases where the U.S. was about

v případě, že by USA mohly být

to be cyberattacked.

napadeny kyber-zbraněmi.

And these preemptive attacks

A tyto preventivní útoky

might not just remain

se nemusí týkat pouze

in cyberspace.

kyberprostoru.

In May 2009, General Kevin Chilton,

V květnu 2009 generál Kevin Chilton,

commander of the U.S. nuclear forces,

velitel Amerických jaderných sil (U.S. nuclear forces),

stated that in the event of cyberattacks against the U.S.,

prohásil, že v případě kybernetického útoku na USA

all options would be on the table.

by přicházely v potaz všechny možnosti.

Cyber weapons do not replace

Kybernetické zbraně nenahrazují

conventional or nuclear weapons --

tradiční nebo jaderné zbraně --

they just add a new layer to the existing system of terror.

ony pouze přidávají novou vrstvu k dosavadním válečným systémům.

But in doing so, they also add their own risk

V rámci toho však také zvyšují riziko

of triggering a conflict --

zažehnutí konfliktu --

as we've just seen, a very important risk --

a jak jsme právě viděli, tak velmi závažné riziko --

and a risk we may have to confront

riziko, které možná budeme muset řešit

with a collective security solution

pomocí kolektivních bezpečnostních uskupení,

which includes all of us:

která zahrnují nás všechny:

European allies, NATO members,

Evropská spojenectví, členy NATO

our American friends and allies,

naše Americké přátele a spojence,

our other Western allies,

naše další Západní spojence

and maybe, by forcing their hand a little,

a možná, s trochou diplomatických schopností, také

our Russian and Chinese partners.

naše ruské nebo čínské partnery.

The information technologies

Informační technologie,

Joël de Rosnay was talking about,

o kterých mluvil Joël de Rosnay

which were historically born from military research,

a které se historicky vyvinuly z vojenského výzkumu,

are today on the verge of developing

jsou dnes na vrcholu

an offensive capability of destruction,

svých útočných a ničivých možností,

which could tomorrow, if we're not careful,

a pokud nebudeme opartní, klidně zítra

completely destroy world peace.

naprosto zničit světový mír.

Thank you.

Děkuji vám.

(Applause)

(Potlesk)